Štítek: Ridina Ahmedová

Sádlo a projekt Moje tělo je moje

Ridina Ahmedová v Budapešti uvede své sólové představení

V nadcházejících dnech zpěvačka, performerka a autorka audiodokumentů Ridina Ahmedová představí v Budapešti svou autorskou“one woman show“ Sádlo. Do hlavního města Maďarska při té příležitosti zavítá i putovní výstava Moje tělo je moje,ve které Ridina Ahmedová dále reflektuje klíčová témata představení, tedy otázky přijetí vlastního těla a body shamingu.

Obě akce organizuje České centrum v Budapešti a jejich součástí bude i diskuze s autorkou, která v roce 2021 představením Sádlo a stejnojmenným navazujícím podcastem pro Český rozhlas otevřela pomyslnou Pandořinu skříňku. Představení Sádlo se v budapešťském Domě současného umění Trafó uskuteční 26. března.

Výstava Moje tělo je moje bude k vidění od 23. března do 31. května na náměstí Ferenciek.

Silvie Marková

pro Taneční magazín

HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING

Divadlo Continuo zkoumá aktuální fenomény současného světa a spojuje v ní fyzikalitu a poezii materiálu i lidského těla

Divadlo Continuo v nové inscenaci HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING zkoumá aktuální fenomény současného světa a spojuje v ní fyzikalitu a poezii materiálu i lidského těla.

Jak přišít knoflík?

Jak zajistit, aby bylo morče šťastné?
Jak změnit svůj život v řádu hodin?
Jak přežít apokalypsu?

Soubor Divadlo Continuo vstupuje do 4. dekády své tvůrčí práce inscenací s názvem HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING. I v této inscenaci zkoumá soubor aktuální fenomény současného světa skrze divadelní tvorbu a spojuje v ní fyzikalitu i poezii materiálu a lidského těla. Nejnovější inscenace je vizuální divadelní esej nad otázkami lidské percepce a vytváření toho, čemu říkáme realita. Tvůrčí soubor se v inscenaci mimo jiné zabývá otázkami, jakým způsobem lidský mozek vnímá okolní i vnitřní svět a jak ze smyslových podnětů a přijatých kulturních vzorců vytváří model, který pak nazývá realitou.

„Tvůrčímu procesu práce na inscenaci předcházel výzkum, který mimo jiné zahrnoval rozhovory s odborníky z oblasti psychiatrie, filozofie a kulturní antropologie“, vysvětluje proces tvorby inscenace režisér a umělecký vedoucí souboru Pavel Štourač.  „V teoretickém a uměleckém výzkumu projektu, jehož záměrem bylo vytvoření širokého materiálu pro výslednou inscenaci, jsme se zaměřili na zdánlivě jednoduché otázky: Jak vnímáme svět kolem nás? Co vlastně vidíme? Je to, co vidíme reálné? Je červená opravdu červená? Tyto a podobné “jednoduché” otázky, byť mohou působit lapidárně, jsou ve své podstatě esenciální pro celou řadu filosofických a vědeckých prací. Stejnou esencialitu ptaní se po podstatě světa a bytí totiž najdeme v pracích mnoha světových filosofů, či v náboženských textech“, dodává Štourač.

Inscenace fyzického a vizuálního divadla se zamýšlí rovněž nad fenoménem lidského těla, jeho pozicí v současné kultuře a společnosti, jeho instrumentalizací a zvěcněním, i nad tím, jak se tělo skrze reduktivní myšlení stává produktem a spotřebitelem zároveň. Tělo performera je v nové inscenaci chápáno jako senzor, autonomní zdroj vnímání reality, lakmusový papírek neviditelných impulsů a zároveň komunikátor toho všeho skrze energii transformovanou v čase a prostoru do pevné fyzické struktury divadelního představení. Podstatou tohoto přístupu je snaha tvůrčího týmu o hledání a artikulaci ne-intelektuálních odpovědí našeho těla na otázky, které nám náš rozum předkládá a na které zároveň neumí odpovědět.

HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING je kolektivním dílem tvůrčího souboru Divadla Continuo. Šest performerů se v ní pod vedením jeho uměleckého vedoucího Pavla Štourače pokouší svými těly zachytit alespoň náznaky odpovědí na elementární existenciální otázky člověka. Výsledkem jsou často paradoxní situace, nonsens, absurdita či dynamická poezie těla a hmoty… ale žádný návod.

Výtvarný koncept je dílem Heleny a Pavla Štouračových. Dramaturgie se ujal dlouholetý spolupracovník souboru Marek Turošík a na hudební složce se podílela celá řada hudebníků, se kterými soubor dlouhodobě spolupracuje. Z hudebních kompozicí Elia Morettiho, Ridiny Ahmedové, Petra Tichého, Jany Vondrů, Žanety Vítové, Annabelle Plum a Hannese Gigera vytvořili výslednou hudební dramaturgii a kompozici Jakub Štourač a Anna Luňáková.

Divadlo Continuo uvede novou inscenaci HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING – vizuální divadelní esej nad otázkami lidské percepce a vytváření toho, čemu říkáme realita. Premiéra se bude konat na domovské scéně souboru, na Švestkovém Dvoře v Malovicích, v sobotu 13. 5. 2023 od 19 hodin.

(Malovice, Jihočeský kraj, ČR)

Koncept a režie: Pavel Štourač

Dramaturgická spolupráce: Marek Turošík

Výtvarný koncept, scénografie: Helena Štouračová a Pavel Štourač

Spolupráce na realizaci scénografie: Marcela Záchenská

Hudba: Elia Moretti, Ridina Ahmedová, Petr Tichý, Jana Vondrů, Žaneta Vítová, Annabelle Plum, Hannes Giger, Jakub Štourač a Anna Luňáková.

Sound design: Jakub Štourač

Light design: Vojtěch Dvořák

Účinkují: Barbora Ješutová, Ludmila Ješutová, Kateřina Šobáňová, Diana Khwaja, Sean Henderson a Ivan Vanko

Produkce: Petr Hromek

Asistent produkce: Martin Mikl

Booking: Nikola Križková

PR a média: Zuzana Bednarčiková

Za finanční podpory: Ministerstvo kultury České republiky, Jihočeský kraj, Státní fond kultury České republiky

Partner projektu: Švestkový Dvůr, z. s.

Předprodej vstupenek:  GoOut

Foto:  Marcela Záchenská 

Zuzana Bednarčiková

pro Taneční magazín

Divadlo Paměti národa

Paměť národa připomene v den výročí osvobození Osvětimi
romský holocaust

 Holocaust si vyžádal více než pět tisíc romských obětí z Čech a Moravy. Na výročí osvobození Osvětimi je připomene Divadlo Paměti národa. Spolu se studentkami Pražské taneční konzervatoře uvede 27. ledna od 19 hodin v Domě U Kamenného zvonu představení s názvem Paměť jsme my: Silnice č. 19, které vzniklo na základě vyprávění pamětníků.

Vystoupení v Den památky obětí holocaustu připomíná, že během druhé světové války zmizelo z Čech a Moravy na 90 procent Romů. Asi 5 000 z nich přitom trpělo v Osvětimi. Tanečnice a autorky představení vycházely z osobního setkání s Rudolfem Murkou a Antonínem Lagrynem, které holocaust připravil o většinu příbuzných, a jejichž rodiče patří mezi přibližně 700 až 800 Romů z protektorátu, kteří se dočkali května 1945. Naslouchaly i Františku Němcovi, který jako chlapec sledoval dění v táboře v Hodoníně u Kunštátu.

Choreografie představení se ujala Nela Štarková, jedna ze čtrnácti studentek pražské taneční konzervatoře, které představení uvedou. Jejich vystoupení můžete kromě 27. ledna od 19 hodin vidět ve stejný čas i 31. ledna, zpěvem je doprovodí Ridina Ahmedová. Představení Paměť jsme my se v Praze připravuje ve spolupráci s nizozemským Theater Na de Dam již popáté a letos se koná celkem v pěti evropských zemích. Každý ročník má své téma a jedinečné prostředí. V minulosti se hrálo například za denního provozu na Masarykově nádraží, v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje nebo v Národní knihovně. Ukázky či celé záznamy z předchozích ročníků jsou ke zhlédnutí na Youtube kanále Paměti národa.

„Palčivé téma romského holocaustu uvedeme v galerii. Chceme diváky přimět k zamyšlení, jak oni sami vnímají rasismus, tematizujeme, zda a nakolik je ve společnosti ještě stále přítomný. Abstraktní zvuk a prostředí neruší divákovu pozornost, a tak může vnímat, do jaké míry si i on sám rozděluje společnost na „my” a „oni”, přibližuje umělecký koncept Tamara Pomoriški, režisérka představení a umělecké vedoucí Divadla Paměti národa.

  1. ledna si celý svět připomíná osvobození koncentračního tábora v Osvětimi a při té příležitosti Den památky obětí holocaustu. Kromě šesti milionů židovských obětí si holocaust vyžádal 200 až 500 tisíc romských životů. Do Osvětimi odjelo z protektorátu Čechy a Morava celkem 4 870 lidí. Většina z nich byla vězněna ve zvláštním cikánském táboře, který byl v noci z 2. na 3. srpna 1944 zlikvidován, oné noci tak došlo k druhé největší vraždě protektorátních občanů. Celkem zemřelo během hromadných vražd, v důsledku podmínek ve sběrných a pracovních táborech nebo na pochodech smrti na 90 procent z původně 6 500 českých a moravských Romů. Přežilo odhadem 700 až 800 lidí.

Představení Paměť jsme my 2023 vzniklo za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, Magistrátu hlavního města Prahy, Nadačního fondu obětem holokaustu, Velvyslanectví nizozemského království a Theater NadeDam.

Partnery projektu jsou Muzeum romské kultury, Památník Hodonín u Kunštátu, Galerie hlavního města Prahy, Pražská taneční konzervatoř a Crocodille.

Spolupracujeme s HAMU, TEP39, AraArt, Dox a Centrem Romů a Sintů v Praze.

Za ochotu sdílet své příběhy děkujeme pamětníkům Rudolfu Murkovi, Antonínu Lagrinovi a Františku Němcovi.

Foto: Barbora Žentelová

Michaela Szkála

pro Taneční magazín

Paměť jsme my

Paměť národa připomene v den výročí osvobození Osvětimi romský holocaust

Holocaust si vyžádal více než pět tisíc romských obětí z Čech a Moravy. Na výročí osvobození Osvětimi je připomene Divadlo Paměti národa. Spolu se studentkami Pražské taneční konzervatoře uvede 27. ledna od 19 hodin v Domě U Kamenného zvonu představení s názvem Paměť jsme my: Silnice č. 19, které vzniklo na základě vyprávění pamětníků.

Vystoupení v Den památky obětí holocaustu připomíná, že během druhé světové války zmizelo z Čech a Moravy na 90 procent Romů. Asi 5 000 z nich přitom trpělo v Osvětimi. Tanečnice a autorky představení vycházely z osobního setkání s Rudolfem Murkou a Antonínem Lagrynem, které holocaust připravil o většinu příbuzných, a jejichž rodiče patří mezi přibližně 700 až 800 Romů z protektorátu, kteří se dočkali května 1945. Naslouchaly i Františku Němcovi, který jako chlapec sledoval dění v táboře v Hodoníně u Kunštátu.

Choreografie představení se ujala Nela Štarková, jedna ze čtrnácti studentek pražské taneční konzervatoře, které představení uvedou. Jejich vystoupení můžete kromě 27. ledna od 19 hodin vidět ve stejný čas i 31. ledna, zpěvem je doprovodí Ridina Ahmedová. Představení Paměť jsme my se v Praze připravuje ve spolupráci s nizozemským Theater Na de Dam již popáté a letos se koná celkem v pěti evropských zemích. Každý ročník má své téma a jedinečné prostředí. V minulosti se hrálo například za denního provozu na Masarykově nádraží, v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje nebo v Národní knihovně. Ukázky či celé záznamy z předchozích ročníků jsou ke zhlédnutí na Youtube kanále Paměti národa.

„Palčivé téma romského holocaustu uvedeme v galerii. Chceme diváky přimět k zamyšlení, jak oni sami vnímají rasismus, tematizujeme, zda a nakolik je ve společnosti ještě stále přítomný. Abstraktní zvuk a prostředí neruší divákovu pozornost, a tak může vnímat, do jaké míry si i on sám rozděluje společnost na „my” a „oni”, přibližuje umělecký koncept Tamara Pomoriški, režisérka představení a umělecké vedoucí Divadla Paměti národa.

  1. ledna si celý svět připomíná osvobození koncentračního tábora v Osvětimi a při té příležitosti Den památky obětí holocaustu. Kromě šesti milionů židovských obětí si holocaust vyžádal 200 až 500 tisíc romských životů. Do Osvětimi odjelo z protektorátu Čechy a Morava celkem 4 870 lidí. Většina z nich byla vězněna ve zvláštním cikánském táboře, který byl v noci z 2. na 3. srpna 1944 zlikvidován, oné noci tak došlo k druhé největší vraždě protektorátních občanů. Celkem zemřelo během hromadných vražd, v důsledku podmínek ve sběrných a pracovních táborech nebo na pochodech smrti na 90 procent z původně 6 500 českých a moravských Romů. Přežilo odhadem 700 až 800 lidí.

Představení Paměť jsme my 2023 vzniklo za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, Magistrátu hlavního města Prahy, Nadačního fondu obětem holokaustu, Velvyslanectví nizozemského království a Theater NadeDam.

Partnery projektu jsou Muzeum romské kultury, Památník Hodonín u Kunštátu, Galerie hlavního města Prahy, Pražská taneční konzervatoř a Crocodille.

Spolupracujeme s HAMU, TEP39, AraArt, Dox a Centrem Romů a Sintů v Praze.

Za ochotu sdílet své příběhy děkujeme pamětníkům Rudolfu Murkovi, Antonínu Lagrinovi a Františku Němcovi.

Michaela Szkála

pro Taneční magazín