HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING

Divadlo Continuo zkoumá aktuální fenomény současného světa a spojuje v ní fyzikalitu a poezii materiálu i lidského těla

Divadlo Continuo v nové inscenaci HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING zkoumá aktuální fenomény současného světa a spojuje v ní fyzikalitu a poezii materiálu i lidského těla.

Jak přišít knoflík?

Jak zajistit, aby bylo morče šťastné?
Jak změnit svůj život v řádu hodin?
Jak přežít apokalypsu?

Soubor Divadlo Continuo vstupuje do 4. dekády své tvůrčí práce inscenací s názvem HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING. I v této inscenaci zkoumá soubor aktuální fenomény současného světa skrze divadelní tvorbu a spojuje v ní fyzikalitu i poezii materiálu a lidského těla. Nejnovější inscenace je vizuální divadelní esej nad otázkami lidské percepce a vytváření toho, čemu říkáme realita. Tvůrčí soubor se v inscenaci mimo jiné zabývá otázkami, jakým způsobem lidský mozek vnímá okolní i vnitřní svět a jak ze smyslových podnětů a přijatých kulturních vzorců vytváří model, který pak nazývá realitou.

„Tvůrčímu procesu práce na inscenaci předcházel výzkum, který mimo jiné zahrnoval rozhovory s odborníky z oblasti psychiatrie, filozofie a kulturní antropologie“, vysvětluje proces tvorby inscenace režisér a umělecký vedoucí souboru Pavel Štourač.  „V teoretickém a uměleckém výzkumu projektu, jehož záměrem bylo vytvoření širokého materiálu pro výslednou inscenaci, jsme se zaměřili na zdánlivě jednoduché otázky: Jak vnímáme svět kolem nás? Co vlastně vidíme? Je to, co vidíme reálné? Je červená opravdu červená? Tyto a podobné “jednoduché” otázky, byť mohou působit lapidárně, jsou ve své podstatě esenciální pro celou řadu filosofických a vědeckých prací. Stejnou esencialitu ptaní se po podstatě světa a bytí totiž najdeme v pracích mnoha světových filosofů, či v náboženských textech“, dodává Štourač.

Inscenace fyzického a vizuálního divadla se zamýšlí rovněž nad fenoménem lidského těla, jeho pozicí v současné kultuře a společnosti, jeho instrumentalizací a zvěcněním, i nad tím, jak se tělo skrze reduktivní myšlení stává produktem a spotřebitelem zároveň. Tělo performera je v nové inscenaci chápáno jako senzor, autonomní zdroj vnímání reality, lakmusový papírek neviditelných impulsů a zároveň komunikátor toho všeho skrze energii transformovanou v čase a prostoru do pevné fyzické struktury divadelního představení. Podstatou tohoto přístupu je snaha tvůrčího týmu o hledání a artikulaci ne-intelektuálních odpovědí našeho těla na otázky, které nám náš rozum předkládá a na které zároveň neumí odpovědět.

HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING je kolektivním dílem tvůrčího souboru Divadla Continuo. Šest performerů se v ní pod vedením jeho uměleckého vedoucího Pavla Štourače pokouší svými těly zachytit alespoň náznaky odpovědí na elementární existenciální otázky člověka. Výsledkem jsou často paradoxní situace, nonsens, absurdita či dynamická poezie těla a hmoty… ale žádný návod.

Výtvarný koncept je dílem Heleny a Pavla Štouračových. Dramaturgie se ujal dlouholetý spolupracovník souboru Marek Turošík a na hudební složce se podílela celá řada hudebníků, se kterými soubor dlouhodobě spolupracuje. Z hudebních kompozicí Elia Morettiho, Ridiny Ahmedové, Petra Tichého, Jany Vondrů, Žanety Vítové, Annabelle Plum a Hannese Gigera vytvořili výslednou hudební dramaturgii a kompozici Jakub Štourač a Anna Luňáková.

Divadlo Continuo uvede novou inscenaci HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING – vizuální divadelní esej nad otázkami lidské percepce a vytváření toho, čemu říkáme realita. Premiéra se bude konat na domovské scéně souboru, na Švestkovém Dvoře v Malovicích, v sobotu 13. 5. 2023 od 19 hodin.

(Malovice, Jihočeský kraj, ČR)

Koncept a režie: Pavel Štourač

Dramaturgická spolupráce: Marek Turošík

Výtvarný koncept, scénografie: Helena Štouračová a Pavel Štourač

Spolupráce na realizaci scénografie: Marcela Záchenská

Hudba: Elia Moretti, Ridina Ahmedová, Petr Tichý, Jana Vondrů, Žaneta Vítová, Annabelle Plum, Hannes Giger, Jakub Štourač a Anna Luňáková.

Sound design: Jakub Štourač

Light design: Vojtěch Dvořák

Účinkují: Barbora Ješutová, Ludmila Ješutová, Kateřina Šobáňová, Diana Khwaja, Sean Henderson a Ivan Vanko

Produkce: Petr Hromek

Asistent produkce: Martin Mikl

Booking: Nikola Križková

PR a média: Zuzana Bednarčiková

Za finanční podpory: Ministerstvo kultury České republiky, Jihočeský kraj, Státní fond kultury České republiky

Partner projektu: Švestkový Dvůr, z. s.

Předprodej vstupenek:  GoOut

Foto:  Marcela Záchenská 

Zuzana Bednarčiková

pro Taneční magazín

Sádlo

Jak si hledat cestu k vlastnímu tělu, které nenaplňuje standardy a očekávání společnosti?

Ridina Ahmedová v Paláci Akropolis uvede performance o

body shamingu

Jak si hledat cestu k vlastnímu tělu, které nenaplňuje standardy a očekávání společnosti? Tak zní jedna z otázek vztahujících se k představení SÁDLO. V pondělí 1. listopadu poprvé samostatně uvede zpěvačka a performerka Ridina Ahmedová představení v Paláci Akropolis. Sólo performance za pomocí audio nahrávek nechá nahlédnout do příběhů a životních cest několik žen, které se setkaly s tématem body shamingu. Po představení následuje debata. 

Představení pro jednu ženu a její tělo. Performance SÁDLO vznikla pod křídly umělkyně Ridiny Ahmedové v režijní spolupráci s tanečnicí a performerkou Alenou Dittrichovou.

Ke genezi představení Ridina říká: “Inscenace je o tom, co slyší a čím žije žena, která není mainstreamově hezká. Společnost je nějak nastavená a žít v neustálé palbě názorů a komentářů, že nejste dost dobrá, vyžaduje odolnost. Představení je o hledání vnitřní síly a vědomí vlastní hodnoty navzdory tlaku, který cítíme z okolí.”

Dílo bylo ve zkrácené verzi uvedeno spolu s dalšími dvěma představeními v Paláci Akropolis v červnu v rámci projektu Emergency Dances III. od souboru Tantehorse. První listopadový večer lze tuto sólovou performance vidět poprvé samostatně v Paláci Akropolis.

Velmi intimní a osobní performance vytvořila autorka na základě svých osobních zkušenosti a otevírá tak cestu ostatním ženám, které mají zkušenost s tím, že vztah k jejich tělu určovalo množství nevyžádaných názorů a komentářů z okolí. Projekt se mimo jiné snaží poukázat na to, že žijeme ve společnosti, která se chová agresivně ke komukoliv, kdo nesplňuje jeho pohled dokonalosti.

Performance Sádlo předchází a zároveň navazuje na úspěšný podcast Sádlo, který na začátku roku odstartoval na Radiu Wave, vzbudil vlnu ohlasů a reakcí a k dnešnímu dni má přes

230 000 stažení a čísla stále rostou.

Autorská podcastová série se podobně jako performance věnuje tématu společenského tlaku na ženský vzhled a cestám k přijetí vlastního těla. V performance vystupuje sama autorka, inscenace je však doplněna o hlasové záznamy zkušeností řady dalších žen. Kombinace performance a příběhů vyprávěných ze záznamu vyvolává vlnu silných emocí, hlasy několika žen se v nahrávkách svěřují, čemu byly od dětství vystavovány, a to často i ze strany svých nejbližších. Na projekt navázal vznik platformy Moje tělo je moje, jejíž cílem je co nejzřetelněji šířit informaci, že každé tělo si zaslouží respekt, bez ohledu na to,  jak vypadá.

RIDINA AHMEDOVÁ – SÁDLO

pondělí 1.11. / 19:30 / Palác Akropolis / Vstupenky

neděle 7.11. / 19:30 / Palác Akropolis / Vstupenky

Fb událost: https://fb.me/e/YYs7lgUy

Více info na www.ridina.cz nebo www.palacakropolis.cz

Koncepce, hudba, účinkuje: Ridina Ahmedová

Spolupráce na koncepci, režijní a pohybová spolupráce: Alena Dittrichová

Dramaturgická spolupráce: Miřenka Čechová, Alice Koubová, Daniela Voráčková

Scénografie: Jan Tomšů, Vendula Tomšů

Light design: Jiří Šmirk

Zvuková spolupráce: Jaroslav Pokorný, Petr Tichý

Představení vzniklo za podpory Hlavního města Prahy a Státního fondu kultury ve spolupráci s Hlasohled z.s a v rámci Emergency dances, koprodukci Tantehorse a Paláce Akropolis.

Poděkování: Český rozhlas Wave, kavárna Zasekávák, sdružení Roztoč

Kateřina Sochací

pro Taneční magazín