HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING

Divadlo Continuo zkoumá aktuální fenomény současného světa a spojuje v ní fyzikalitu a poezii materiálu i lidského těla

Divadlo Continuo v nové inscenaci HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING zkoumá aktuální fenomény současného světa a spojuje v ní fyzikalitu a poezii materiálu i lidského těla.

Jak přišít knoflík?

Jak zajistit, aby bylo morče šťastné?
Jak změnit svůj život v řádu hodin?
Jak přežít apokalypsu?

Soubor Divadlo Continuo vstupuje do 4. dekády své tvůrčí práce inscenací s názvem HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING. I v této inscenaci zkoumá soubor aktuální fenomény současného světa skrze divadelní tvorbu a spojuje v ní fyzikalitu i poezii materiálu a lidského těla. Nejnovější inscenace je vizuální divadelní esej nad otázkami lidské percepce a vytváření toho, čemu říkáme realita. Tvůrčí soubor se v inscenaci mimo jiné zabývá otázkami, jakým způsobem lidský mozek vnímá okolní i vnitřní svět a jak ze smyslových podnětů a přijatých kulturních vzorců vytváří model, který pak nazývá realitou.

„Tvůrčímu procesu práce na inscenaci předcházel výzkum, který mimo jiné zahrnoval rozhovory s odborníky z oblasti psychiatrie, filozofie a kulturní antropologie“, vysvětluje proces tvorby inscenace režisér a umělecký vedoucí souboru Pavel Štourač.  „V teoretickém a uměleckém výzkumu projektu, jehož záměrem bylo vytvoření širokého materiálu pro výslednou inscenaci, jsme se zaměřili na zdánlivě jednoduché otázky: Jak vnímáme svět kolem nás? Co vlastně vidíme? Je to, co vidíme reálné? Je červená opravdu červená? Tyto a podobné “jednoduché” otázky, byť mohou působit lapidárně, jsou ve své podstatě esenciální pro celou řadu filosofických a vědeckých prací. Stejnou esencialitu ptaní se po podstatě světa a bytí totiž najdeme v pracích mnoha světových filosofů, či v náboženských textech“, dodává Štourač.

Inscenace fyzického a vizuálního divadla se zamýšlí rovněž nad fenoménem lidského těla, jeho pozicí v současné kultuře a společnosti, jeho instrumentalizací a zvěcněním, i nad tím, jak se tělo skrze reduktivní myšlení stává produktem a spotřebitelem zároveň. Tělo performera je v nové inscenaci chápáno jako senzor, autonomní zdroj vnímání reality, lakmusový papírek neviditelných impulsů a zároveň komunikátor toho všeho skrze energii transformovanou v čase a prostoru do pevné fyzické struktury divadelního představení. Podstatou tohoto přístupu je snaha tvůrčího týmu o hledání a artikulaci ne-intelektuálních odpovědí našeho těla na otázky, které nám náš rozum předkládá a na které zároveň neumí odpovědět.

HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING je kolektivním dílem tvůrčího souboru Divadla Continuo. Šest performerů se v ní pod vedením jeho uměleckého vedoucího Pavla Štourače pokouší svými těly zachytit alespoň náznaky odpovědí na elementární existenciální otázky člověka. Výsledkem jsou často paradoxní situace, nonsens, absurdita či dynamická poezie těla a hmoty… ale žádný návod.

Výtvarný koncept je dílem Heleny a Pavla Štouračových. Dramaturgie se ujal dlouholetý spolupracovník souboru Marek Turošík a na hudební složce se podílela celá řada hudebníků, se kterými soubor dlouhodobě spolupracuje. Z hudebních kompozicí Elia Morettiho, Ridiny Ahmedové, Petra Tichého, Jany Vondrů, Žanety Vítové, Annabelle Plum a Hannese Gigera vytvořili výslednou hudební dramaturgii a kompozici Jakub Štourač a Anna Luňáková.

Divadlo Continuo uvede novou inscenaci HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING – vizuální divadelní esej nad otázkami lidské percepce a vytváření toho, čemu říkáme realita. Premiéra se bude konat na domovské scéně souboru, na Švestkovém Dvoře v Malovicích, v sobotu 13. 5. 2023 od 19 hodin.

(Malovice, Jihočeský kraj, ČR)

Koncept a režie: Pavel Štourač

Dramaturgická spolupráce: Marek Turošík

Výtvarný koncept, scénografie: Helena Štouračová a Pavel Štourač

Spolupráce na realizaci scénografie: Marcela Záchenská

Hudba: Elia Moretti, Ridina Ahmedová, Petr Tichý, Jana Vondrů, Žaneta Vítová, Annabelle Plum, Hannes Giger, Jakub Štourač a Anna Luňáková.

Sound design: Jakub Štourač

Light design: Vojtěch Dvořák

Účinkují: Barbora Ješutová, Ludmila Ješutová, Kateřina Šobáňová, Diana Khwaja, Sean Henderson a Ivan Vanko

Produkce: Petr Hromek

Asistent produkce: Martin Mikl

Booking: Nikola Križková

PR a média: Zuzana Bednarčiková

Za finanční podpory: Ministerstvo kultury České republiky, Jihočeský kraj, Státní fond kultury České republiky

Partner projektu: Švestkový Dvůr, z. s.

Předprodej vstupenek:  GoOut

Foto:  Marcela Záchenská 

Zuzana Bednarčiková

pro Taneční magazín

Společenská intervence, kolektivní akce nebo tanec?

Novou performance Veroniky Knytlové čeká unikátní uvedení na nádvoří HAMU

Na rozhraní společenské intervence, kolektivní akce a taneční inscenace se pohybuje nová performance v režii choreografky Veroniky Knytlové. Po premiéře, která proběhla 20. září v kulturním centru Vzlet v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu, teď čeká inscenaci Možnosti spříznění unikátní uvedení v krásném prostředí nádvoří HAMU v úterý 19. října.

Možnosti spříznění oscilují mezi workshopem, happeningem a performancí. Diváci (i bez jakékoli předchozí zkušenosti práce s tělem) se stanou součástí společné akce. Spolu s deseti tanečníky se v prostoru stávají přímými aktéry, kteří bryskně a osobitě reagují na hlasové instrukce choreografa. Osoba choreografa se zde redukuje v pouhou vůli a hlas motivující na dálku v reálném čase a prostoru všechny zúčastněné k akci.

„Prvotním impulsem pro nás byla online výuka tance mých studentů formou choreografických cvičení během letošního lockdownu. Můj hodinový proud instrukcí se v domácích podmínkách studentů vždy rozvinul do nekonečného cyklu inspirací. Bizarnost celé situace, často hraničící s počítačovou hrou, ale i naše vzájemná interakce nastartovala tvůrčí proces,“ popisuje vznik inscenace Veronika Knytlová.

„Chceme umožnit divákům nahlédnout do tvůrčí kuchyně, přičemž choreografický diktát tvoří jednu z vrstev. Ve které realitě se bude chtít divák akce účastnit – zda se zblízka dívat choreografovi přímo pod ruce a vidět jeho konkrétní imaginativní obrazy a stávat se jejich součástí – nebo ze vzdálenější perspektivy jen sledovat abstraktní pohybové partitury, bude ryze otázkou jeho momentální nálady a volby kanálu na sluchátkách silent disco,“ doplňuje Knytlová.

Otevřená a proměnlivá forma této kolektivní inscenace slibuje vždy jiný zážitek. Díky strukturované improvizaci je možné i při opakované návštěvě prožít poměrně radikálně odlišný umělecký zážitek. „Každé uvedení tak slibuje nejen nový prožitek ze svého těla, ale i výpravu za možnostmi vzájemného spříznění,“ uzavírá Knytlová.

Možnosti spříznění měly premiéru 20. září v kulturním centru Vzlet na festivalu 4+4 dny v pohybu. Než se nastálo usídlí právě ve Vzletu, čeká je jedna unikátní repríza v krásném prostoru nádvoří HAMU na Malostranském náměstí 19. října v šest hodin. Vstupné je dobrovolné.

Představení bude zároveň fungovat jako první ukázková hodina k tanečnímu ateliéru, který Veronika Knytlová povede každé úterý od 26. října ve studiu Zlatnická 8. Ateliér nabídne úvod do fyzického a tanečního divadla. „Tělo se stane naším hlavním komunikačním nástrojem. Osu naší práce bude tvořit fyzická odpověď těla na imaginativní procesy uvnitř i vně nás samých. Formou tanečních a pohybových her a improvizací budeme bourat vlastní myšlenkové i pohybové stereotypy, posilovat důvěru k vlastnímu tělu, objevovat jeho netušené možnosti.” Ateliér je určen všem věkovým kategoriím, začínajícím tanečníkům a všem, kdo se zabývají nebo chtějí zabývat tancem.

Více informací a registrace na spolek.mindmove@gmail.com.

Možnosti spříznění
19. října 2021, 18.00
nádvoří HAMU (Malostranské nám. 258/13, 118 00 Malá Strana)
Vstupné dobrovolné.

Kredity:

Koncept, režie, choreografie: Veronika Knytlová
Dramaturgie: Jaroslava Šiktancová, Eliška Vavříková, Jiří Havelka
Hudba: Martin Tvrdý
Světelný design: Adam Uzelac
Zvukový design: Eva Hamouzová

Účinkují: Veronika Knytlová, Barbora Ješutová, Anna Šefrnová, Aneta Bočková, Adéla Vávrová, Adéla Voldrábová, Kamila Paličková, Andrea Tomsová, Daniela Kolková, Veronika Ghisi, Prokop Štěpánek

Premiéra: 20. září 2021, Vzlet

 

Pavla Haluzová

pro Taneční magazín

Společenská intervence, kolektivní akce nebo tanec?

Nová performance Veroniky Knytlové bude mít premiéru ve Vzletu

Na rozhraní společenské intervence, kolektivní akce a taneční inscenace se pohybuje nová performance Možnosti spříznění v režii choreografky. Premiéra se uskuteční v pondělí 20. září v kulturním centru Vzlet v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu.

Možnosti spříznění oscilují mezi workshopem, happeningem a performancí. Diváci (i bez jakékoli předchozí zkušenosti práce s tělem) se stanou součástí společné akce. Společně s jedenácti tanečníky se v prostoru stávají přímými aktéry, kteří bryskně a osobitě reagují na hlasové instrukce choreografa. Osoba choreografa se zde redukuje v pouhou vůli a hlas motivující na dálku v reálném čase a prostoru všechny zúčastněné k akci.

„Prvotním impulsem pro nás byla online výuka tance mých studentů formou choreografických cvičení během letošního lockdownu. Můj hodinový proud instrukcí se v domácích podmínkách studentů vždy rozvinul do nekonečného cyklu inspirací. Bizarnost celé situace, často hraničící s počítačovou hrou, ale i naše vzájemná interakce nastartovala tvůrčí proces“, popisuje vznik inscenace Veronika Knytlová.

„Chceme umožnit divákům nahlédnout do tvůrčí kuchyně, přičemž choreografický diktát tvoří jednu z vrstev. Ve které realitě se bude chtít divák akce účastnit – zda se zblízka dívat choreografovi přímo pod ruce a vidět jeho konkrétní imaginativní obrazy a stávat se jejich součástí – nebo ze vzdálenější perspektivy jen sledovat abstraktní pohybové partitury, bude ryze otázkou jeho momentální nálady a volby kanálu na sluchátkách silent disco“, doplňuje Knytlová.

Otevřená a proměnlivá forma této kolektivní inscenace slibuje vždy jiný zážitek. Díky strukturované improvizaci je možné i při opakované návštěvě prožít poměrně radikálně odlišný umělecký zážitek. „Každé uvedení tak slibuje nejen nový prožitek ze svého těla, ale i výpravu za možnostmi vzájemného spříznění“, uzavírá Knytlová.

Tanečnice, choreografka a lektorka Veronika Knytlová získala taneční vzdělání v Tanečním centru Praha, později účastí na nejrůznějších tanečních workshopech v Čechách i zahraničí či svou zkušeností ze stálého angažmá v Bratislavském divadle Tanca. Při studiu architektury na ČVUT a později Pedagogické fakulty UK spoluzaložila úspěšnou VerTeDance Company, kde vzniklo mnoho autorských projektů oceňovaných diváky i profesionálními porotami všude ve světě. Je oblíbenou lektorkou zabývající se výukou tance budoucích profesionálů i naprostých začátečníků. V současnosti se zabývá také terapeutickou prací s tělem, masážemi a jógou. Spoluzaložila spolek Mind Move, který realizuje nejen taneční projekty s výrazným sociálním přesahem.

Kredity:

Koncept, režie, choreografie: Veronika Knytlová
Dramaturgie: Jaroslava Šiktancová, Eliška Vavříková, Jiří Havelka
Hudba: Martin Tvrdý
Světelný design: Adam Uzelac
Zvukový design: Eva Hamouzová

Účinkují: Veronika Knytlová, Barbora Ješutová, Anna Šefrnová, Aneta Bočková, Adéla Vávrová, Adéla Voldrábová, Kamila Paličková, Andrea Tomsová, Daniela Kolková, Omar Toricco Real, Veronika Ghisi, Prokop Štěpánek

Pavla Haluzová

pro Taneční magazín

Nejen detektivka z okresu (a divadla) na severu

Dvě recenze v jednom! ֍ Čili: dvakrát psáno z videa.  ֍ Konkrétně tituly „Divadelní detektivka“ a „Kabaret Nasucho/Na sucho“ od FysioARTu. ֍  Proč ve Varnsdorfu zanikl ke dni 30. 6. 1963 stálý soubor? ֍ A kde se vzaly moderní blistry? ֍

Detektivka z divadelního zákulisí a zákulisních her 

Dne 11. 2. 2021 proběhl stream obnovené premiéry, vlastně „divadla na divadle na třetí“. Legendární „Divadelní detektivka“ o zákulisních hrách Městského divadla Varnsdorf v roce 1963. Vznikla na motivy skutečných událostí posledního představení stálého souboru. 

Diváci mohou vidět více než půlhodinový retro příběh plný symbolů a více či méně skrytých či obnažených jinotajů.

Jedná se o exkurz do historie.  Do roku 1963. Přesně do 30. června, což bylo datem posledního představení stálého souboru Městského oblastního divadla Varnsdorf. Konkrétně při přípravě inscenace Čechovova „Racka“. Roku 1993 se skupina nadšenců snaží celý příběh zrekonstruovat… Právě proto jsem si vypůjčil do titulku část názvu dávného televizního seriálu o komunistickém tajemníkovi „Okres na severu“.

Dlužno podotknout, že FysioART si tuto inscenaci vyzkoušel před časem, v rámci divadelních prohlídek zákulisí. Takže, vlastně „divadlo na čtvrtou“?

Ve vlastním představení je minimum dialogů. Ty by se, v součtu, smrskly do necelé minuty. Vše je postaveno na choreografii a jevištním i filmovém aranžmá. A v neposlední řadě i na vhodné hudební dramaturgii a interpretaci Terezy Rauch.

Hned úvodem je třeba vyzdvihnout mistrnou kameru Tomáše Strejčka. Ta je místy subjektivní, ale často se snaží o jistou retro-objektivitu. A daří se jí to. Obzvláště v práci s detaily. Ruku v ruce s ní umocňuje náladu vhodná práce se světly. Zvláště těmi modrými, která jsou i určitým leitmotivem představení.

Zcela jistě je nutné pochválit přípravu dobových rekvizit. Od skutečných mazet s lístky na představení, přes šatnové bločky, dobový telefonní přístroj, psací stroj značky Consul i šatnové osvětlení na šňůrky s olivkami.

Jediná věc zde poněkud historicky nehraje. Moderní kovově plastové blistry s léky! Takové se začaly používat někdy počátkem osmdesátých let minulého století. V oné době byly míněné a zmíněné „uklidňující“ prášky spíše v plastových „zašupovacích“ krabičkách. A možná, že by v rámci autenticity (i určité potřebné divadelně filmové nadsázky) napomohlo pití vína z historických tlustostěnných skleniček od hořčice? Ale kde je dnes sehnat?

Ocenit je třeba i práci s (pouze zdánlivými) detaily. Nástěnku s nápisem „ČSR“ – namísto „ČSSR“. Osekanou „socialistickou“ pěticípou hvězdu, připomínající tak trochu svastiku. A skvělá je i narážka na někdejšího nejvyššího komunistického „kulturträgera“ Müllera. Místní Varnsdorf snad nejlépe dokumentuje unikátní krabička s „historickými“ dámskými punčocháčemi z tamější továrny Elite!

Bylo by toho ještě více k pochválení. Nejen skvělé civilně laděné herecké výkony…

TANEČNÍ MAGAZÍN však, hoden svému jménu, musí závěrem zhodnotit perfektní choreografii i onu režijní práci s herci. Což akcentuje i – již pochválená – kamera.

»DIVADELNÍ DETEKTIVKA«

Čas: 33 minuty 44 sekundy

Uvádí: FysioART a Městské divadlo Varnsdorf

Námět, scénář: Hana Strejčková

Režie: Hana Strejčková

Kamera: Tomáš Strejček

Střih: Terezie Kožová

Technika: Petr Tůma

Make-up ART: Zuzana Horčičková Maibaumová

Fotografie: Ivo Šafus, Štěpánka Křížová

Kresby: Lenka Lea Nováková

Catering: Zuzana Zajíčková

Obsazení:

Umělecký šéf – Miroslav Řebíček

Sólistka – Alena Štěpánová

Herec – Filip Novák

Tanečnice – Barbora Ješutová

Nápověda – Hana Strejčková

Soudruh – Libor Ulovec

Grafik – Roman Winter

Šatnářka, Pianistka – Tereza Rauch.

A zde máte možnost celé filmově divadelní dílo vidět:

 

Kabaret postavený na hlavu

Kde končí svoboda jedince? A kde lidstva? Jaké jsou výkony herců bez odezvy těch, pro které hrají?

Nejen na tyto dotazy se snaží hledat odpovědi »Kabaret Nasucho/Na sucho«, premiérovaný na streamu ve čtvrtek 25. února 2021.

A také nikoli pouze na výše nadhozené otázky se snaží moderními výrazovými prostředky odpovědět autorka, režisérka i jedna z interpretek Hana Strejčková a celý její FysioART. Tradičně s nepřeberným množstvím choreografických a akrobaticky laděných nápadů. Místy hraničících až s vrcholnými gymnastickými prvky.

Ne nadarmo se říká, že klaun je ve své podstatě vlastně melancholický člověk. A v tomto případě se dostává do smutné polohy i celý, původně vlastně rozjuchaný, kabaret.

Vyznění celého představení napomáhá – stejně jako u „Divadelní detektivky“ – mistrná kamera Tomáše Strejčka. A vyzdvihnu i výtečnou práci střihačky Terezy Kožové. Tentokrát je obé ještě o poznání dynamičtější. Rovněž je hodno třeba zmínit i střídmé, ale velmi působivé nasvícení, které dává vyniknout nejen oné dynamice, ale celé náladě hořkosladkého kabaretu.

»Kabaret Nasucho/Na sucho«

Čas: 21 minuta 16 sekund

Námět, scénář, režie: Hana Strejčková

Kamera: Tomáš Strejček

Střih: Terezie Kožová

Klavír, hudební dramaturgie a hudba: Tereza Rauch

Hrají čili v pohybu: Veronika Smolková, Hana Strejčková

Produkce: FysioART

Koprodukce: Městské divadlo Varnsdorf.

 

Obě krátkometrážní divadelně filmová díla FysioARTu, myslím, beze zbytku naplňují to, co si předsevzala. A zcela určitě přináší i něco navíc…

 

Foto: Ivo Šafus a Štěpánka Křížová

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Závěrem trailer ke kabaretu: