Festival „Na skok do Prahy“

Představí francouzskému publiku české divadlo. Do země galského kohouta míří Činohra Národního divadla i „Společenstvo vlastníků“.

Festival „Na skok do Prahy“ už potřetí představí francouzskému publiku české divadlo. A to od 17. do 20. června. V letošní zčásti reálně a zčásti v on-line podobě uvede ze záznamu silně vizuální inscenaci „Za krásu Národního divadla“, s francouzskými titulky. Naživo se naopak odehraje scénické čtení textu Jiřího Havelky „Společenstvo vlastníků“. Přímo pro festival vznikají také video procházky s českými dramatiky a chybět nebude ani „Den s českým divadlem“, určený především profesionálům z oblasti kultury. Ten se odehraje v Českém centru v Paříži.

Pořádat v současné době mezinárodní divadelní festival je opravdu výzva. Věříme, že se nám ale podařilo najít cestu, jak obě země opět o trochu více propojit,” říká Natálie Preslová, ředitelka festivalu.

První festival českého divadla ve Francii „Na skok do Prahy“ prezentuje české divadlo a zpřístupňuje ho nejen divákům, ale i francouzským institucím a profesionálům z oblasti kultury a umění. Zároveň navazuje na už zavedený festival francouzského divadla v Česku „Sněz tu žábu. A stává se tak druhým pilířem mostu mezi českým a francouzským nejen divadelním prostředím. „České divadlo je kromě osobnosti Václava Havla ve Francii absolutně neznámé. Naším cílem je tedy zprostředkovat naši současnou divadelní tvorbu a představit Českou republiku z jiného pohledu. Festival doplňujeme také o promítání filmu nebo program pro děti,” říká šéfdramaturgyně festivalu Linda Dušková.

České divadlo naživo i on-line

Festival nabídne francouzskému publiku hned několik divadelních zážitků. V Českém centru v Paříži se uskuteční „Den s českým divadlem“, určený profesionálům v oblasti kultury, ale také všem, koho zajímá české divadlo a literatura. Z Prahy do Paříže přijede Marta Ljubková, šéfdramaturgyně Činohry Národního divadla, a její umělecký šéf Daniel Špinar. Debatovat se bude nejen o funkci a poslání národních divadel.

„Společenstvo vlastníků”

Soubor činohry Národního divadla se francouzským divákům představí vůbec poprvé, a to prostřednictvím záznamu silně vizuální inscenace „Za krásu“ o jedné z nejvýznamnějších osobností českého divadla Karlu Hugo Hilarovi. „Činohra Národního divadla se představí ve Francii vůbec poprvé, ačkoli zatím v on-line podobě. Původně jsme plánovali představení hrát naživo, ale pandemická situace nám to bohužel stále neumožňuje. I tak máme radost, že vzájemnému propojení pomohl právě náš festival Na skok do Prahy,” doplňuje ke spolupráci Linda Dušková.

Naživo se naopak odehraje scénické čtení textu Jiřího Havelky „Společenstvo vlastníků“, které bude k vidění na dvoře divadla Anis-Gras, le lieu de l’autre, v režii Agnès Bourgeois. Čistě on-line bodem programu bude projekt „Procházky s českými autory“, vytvořený přímo pro tento ročník festivalu.

Na obrazovkách svého počítače můžete vyrazit na on-line procházku s českými tvůrci. Čtyři francouzští režiséři zpracovali čtyři české dramatiky. A úryvky jejich textů zasadili do čtyřech krásných míst ve Francii. Projdete se tak například s „Maryšou” v Provence a „Lidskou tragikomedii” zažijete v Arcueil.

Výstava, filmová promítání i workshopy pro děti

Kromě divadelního programu nabídne festival i výstavu, filmové promítání či den pro děti. Po celou dobu festivalu mohou návštěvníci přijít na výstavu české umělkyně é, dlouhodobě žijící ve Francii. Ta, během lockdownu, vytvořila sérii fotografií, z níž vznikla výstava „Les Visages Suspendus“.

„Za krásu”

První festivalový den se také mohou Francouzi naučit základní slovní zásobu, spojenou s českou kulturou.

A poslední den bude patřit dětem. Připraveny jsou pro ně interaktivní dílny na motivy české literatury. Chybět nebude ani pečení tradičních českých koláčů. Film zastoupí snímek „Lucie“ v režii Bohdana Karáska zkoumající možnosti realismu a dokumentarismu.

Více informací o festivalu včetně programu najdete na webu: https://www.faisunsautaprague.fr/cs

   

 

Foto: archiv festivalu

Dominika Antonie Pfister

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Nechť žijí »GARSONKY«!

Do bývalého Divadla E. F. Buriana, nyní divadla ARCHA na premiéru. Předposlední žáříjovou neděli a v předposlední pondělí.

Rituály každodenního života. Pohyby prováděné rychle, úsporně, bezmyšlenkovitě. Nejsou krásné ani výjimečné. Nepořádáme v nich žádná mistrovství, přestože položit sklenici na stůl lze snad tisíci různými způsoby. Vypreparovali jsme je z kontextu domácnosti a vytvořili z nich vysoce koncentrovanou jevištní substanci prožitou v každém momentu „teď“ pro potřeby praktického každodenního života v komplikovaném světě plném krutosti i něhy, nereálných podmínek i reálných hrozeb, ve světě plném paradoxů.

TANEČNÍ MAGAZÍN již dříve na představení zveřejnil recenzi:

htps://www.tanecnimagazin.cz/2019/05/29/mijeni-a-neobyce…cajoveho-pytliku

SOUTĚŽ O VSTUPENKY NA bit.ly/GarsonkySOUTEZ

»GARSONKY«

Choreografie: Veronika Knytlová, Martin Talaga, Jindřiška Křivánková
Režie:
Jiří Havelka
Tančí:
Veronika Knytlová, Martin Talaga
Scénografie:
Dragan Stojčevski
Light-design:
Karlos Šimek
Hudba:
Martin Tvrdý
Produkce:
Radmila Krásenská/Mind Move, Divadlo Archa

Za podpory Ministerstva kultury, Magistrátu hlavního města Prahy a Nadace Život umělce.

Foto: Jakub Hrab

MICHAL STEIN

TANEČNÍ MAGAZÍN

»GARSONKY« jako míjení (se) a (ne)obyčejnost čajového pytlíku

➳ Obyčejnost v kráse pohybu ➳ Sdílené míjení ➳ Strhující pohyb ➳ Naplněný či nenaplněný existencionalismus? ➳ Kytka místo kalendáře ➳ A co děti? ➳ Myš a myšlenka ➳

Již za necelý půlrok jsem měl tu čest vidět druhé představení sdružení MIND MOVE. Po lednovém „VOID RELOADED“ na prknech divadla PONEC mne tentokrát čekaly „Garsonky“. Koncem května. Přímo na linoleu malého sálu DIVADLA ARCHA. Představení bylo nazváno jako „work in progress”, čili určitou tvůrčí dílnu. Nahlédnutí do kuchyně. A to doslova do kuchyně garsonky.

Jak vidno, imaginativní garsonka může vzniknout i kdesi na dvorku u okapu – foto ze zkoušky představení, mimo divadlo

Po mé kritice určitých kontroverzních údajů v divadelním programu – průvodci v Ponci, jsme se tentokrát žádné průvodní tiskoviny nedočkali. U podobné tvůrčí dílny, tedy ještě neusazeného představení, je to vcelku logicky pochopitelné.

Na svých internetových profilech tvůrci předcházejí „Garsonky“ touto statí: „Dva lidé čekající na změnu. V jejich vypiplaném mikrosvětě poletují paprsky trajektorií, které se vzájemně nikdy neprotnou. Jsou hladké, oblé, pomalé, jindy ostře a rychle řežou vzduch na jednotlivé střepy. Jejich prostor je jimi celý počmárán. Obklopeni pohodlím domova neví si náhle s ničím rady. Vše kolem je milé a bezpečné. A přitom neúnosně těžké a nesnesitelně snadné. Toto trvání je třeba změnit. Rázně a radikálně. Rozhodně! Teď!!! Ale změna nepřichází…“

Veronika Knytlová a Martin Talaga ještě při zkouškách

Bude toto naplněno? Nalezne divák to, co se snaží tvůrčí tým nastolit? Dokážou to obě strany – po „absolvování“ celého představení – lépe definovat? Nejen tyto otázky jsem si kladl před zahájením v nabitém malém sále ARCHY.

Hned zpočátku se musím čtenářům omluvit. „Garsonky“ sice z devadesáti procent stojí, padají i místy leží s výkony dvou titulních protagonistů – Veroniky Knytlové a Martina Talagy. Divák se v průběhu večera však setkává ještě s úvodní půvabnou rolí uklízečky. A dočkává dvou mužských malých, leč podstatných, úloh (de)montérů. Jejich představitelé nám však zůstali utajeni. Asi tou absencí programu? Inu, i desítky let se klaníme neznámým vojínům. A tak tedy poklona úvodem „neznámým představitelům“.

Opět Martin a Veronika během zkoušek – ta kytka v představení byla trochu jiná 🙂 , nikoli stromeček!

Možná, že jsem očekával větší apel na existencionální notu? Možná si představoval scénické pojetí více vykonstruované?

Samotné představení „Garsonek“ však předčilo očekávání. Strhující taneční pohyb. Místy (záměrně?) úsměvně karikující volné sestavy gymnastek či obdobné jízdy krasobruslařek. Ohromný gejzír scénických nápadů. Jejich bezprostřední rozvíjení. Oscilující kontrast mužského a ženského (mikro)světa. To jsou zřejmě ty nejdůležitější pocity z téměř hodinového zážitku. A samozřejmě, skvělé výkony protagonistů. A v neposlední řadě i skvěle ilustrující a burcující záměrně monotematická hudba Martina Tvrdého.

Garsonka na malé scéně Divadla Archa

Co mne zaráželo? Možná méně hravých motivů, jakým bylo počáteční proměnění se čajového pytlíku v myšku… Nebo naopak? A zejména pak režijní neujasněnost, co ztvárnit pouze mimicky a co s reálnými rekvizitami. Zpočátku jsem tak chápal oddělení snů, plánů a reality. Což se v průběhu večera ukázalo mým omylem. Ale myslím si, že kupříkladu „mobilování“ s imaginárním mobilem by bylo určitě atraktivnější než s tím skutečným, trojrozměrným…

Hlavním rysem celých „Garsonek“ je osamělost v nás. Až sžíravě marný pocit míjení se. Věčný konflikt snů a plánů s krutou realitou. Ale i zároveň hledání krásy ve všednosti. Pocit, zda lze odpovědně přivést na svět děti do toho světa dnešního? A to se tvůrcům zdařilo v míře víc než přeplněné. A tak popřemýšlejte i vy o hledání cesty k sobě. Nalézání pozitiv i v (na první pohled) negativním světě. A ať to netrvá dlouho, ať kytka, která v „Garsonkách“ nahrazovala kalendář i hodiny, neuvadne!

V takové divadelní garsonce se dá i fotit mobilem!

»GARSONKY«

Tvůrčí tým:

Choreografie: Veronika Knytlová, Martin Talaga, Jindřiška Křivánková

Režie: Jiří Havelka

Tančí: Veronika Knytlová, Martin Talaga

Scénografie: Dragan Stojčevski

Light-design: Karlos Šimek

Hudba: Martin Tvrdý

Produkce: Radmila Krásenská/Mind Move, Divadlo Archa

Foto: Mind Move (z exteriéru), Martina Vaňková (z představení)

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Bomby v NODu!

Již koncem března! Nepropásněte!

Mladý divadelní soubor 11:55 (zapětdvanáct) představí první letošní premiéru pojmenovanou O krásách bezpilotního bombardování. A to na scéně divadla NoD, konkrétně v pátek 29. března 2019. Protagonisté 11:55 tentokrát oslovili tvůrčí tým nezávislé skupiny 8lidí, režisérku Ninu Jacques a dramaturga Borise Jedináka, s nimiž společně v nové autorské inscenaci zkoumají proměny válečných konfliktů, ve kterých jsou lidské síly postupně nahrazovány drony. Dnes jsme svědky transformace válečných bojů. Armády západních mocností od počátku nového tisíciletí nasazují ve svých zahraničních misích čím dál častěji drony, bezpilotní letouny, které střídají lidské zdroje. Skrze drony monitorují tisíce kilometrů vzdálená území a provádí jimi i smrtící zásahy proti svým nepřátelům. A zatímco díky dronům ubývají ztráty v řadách západních vojsk, obětmi dronových útoků kromě teroristů jsou i civilisté.

Divadelní soubor 11:55 reaguje na rozšiřující se neozbrojené útoky divadelní hrou O krásách bezpilotního bombardování, v níž hledá odpovědi na otázky – co jsme ochotni obětovat pro vlastní bezpečí? Existuje v dronové válce hrdinství? Proč s narůstající vzdáleností, která nás dělí od místa válečného konfliktu, mizí empatie s civilními oběťmi? Inscenace, která vznikla formou improvizace, se režijně ujala Nina Jacques. „Na studijní stáži v Německu se mi dostala do ruky kniha “Teorie dronu” francouzského filosofa Grégoirea Chamayoua, která mě absolutně dostala. Po přečtení mi bylo jasné, že se s tímto materiálem chci nějak vyrovnat na jevišti. Gréoirea Chamayoua dokáže dát do souvislostí různé aspekty současné moderní války a skrze ně vytvořit krutě bolavý obraz o celém našem dnešním ,moderním´ světě. Autor jde v popisu západní civilizace oklikou přes válečný dron, ale vlastně mluví o každém jednom z nás,“ prozradila režisérka. Inscenace vychází z knihy nejen tematicky, ale i svojí strukturou. “Stejně jako v Chamayouově textu, který se skládá z mnoha výpovědí vojáků, civilistů a vědců, i v inscenaci se střetnou postavy konfrontující svou zkušenost s drony – veřejná vystoupení nejvyšších armádních velitelů, svědectví přímých účastníků konfliktu a původní materiál amerických bojových složek,” doplnila Nina Jacques. Spojení 11:55 a skupiny 8lidí Propojení dvou mladých divadelních uskupení má hned několik vysvětlení – generační spřízněnost, společná „alma mater“, i společný vedoucí ročníku – režisér a pedagog Jiří Havelka. „Zajímá mě vzájemné propojení mladých tvůrců a myslím, že je pro nás zajímavé vidět, jak funguje jiný generační soubor podobně jako náš soubor 11:55. Přijde mi perfektní, že se scházíme na jednom projektu dva ročníky, které vychoval na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU Jiří Havelka v pětiletém odstupu. Očekávám, že si vzájemně ukážeme naše pohledy na divadlo a nahlédneme do našich způsobů vidění světa i našeho myšlení,“ říká herečka Pavlína Balner ze souboru 11:55.

O krásách bezpilotního bombardování

Inscenační tým: Nina Jacques, Boris Jedinák, Jan Tomšů, Ian Mikyska
Hrají: Pavlína Balner, Martin Dědoch, Honza Hofman, Bořek Joura, Petra Majerčíková, David Ryska, Daniela Šišková
Premiéra: 29. 3.  2019 | 19:30 | Experimentální prostor NoD
Reprízy: 30. 3. | 6. 5. | 7. 5. | Experimentální prostor NoD
Webové stránky: https://nod.roxy.cz
Facebook: https://www.facebook.com/zapetdvanact/
Facebooková událost: https://www.facebook.com/events/2087636581292012/
Vizuál a teaser představení: http://bit.ly/okrasach

Foto: archiv NoD

TANEČNÍ MAGAZÍN