Rozhovor s choreografkou a tanečnicí Alenou Peškovou

„Běžím jen, když mi ujíždí tramvaj“

Jako tanečnice začínala v Hudebním divadle v Karlíně, pak byla krátce v baletním souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni. Několik let působila jako tanečnice, choreografka a režisérka bez stálého angažmá a později založila Alena Pešková taneční soubor Ultra Minimal Balet. V letech 2010 – 2019 byla choreografkou a uměleckou šéfkou baletního souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Opět působí jako nezávislý umělec a spolupracuje s různými divadly v Čechách i v zahraničí.  Pořádá také své  workshopy.

V jednom rozhovoru jste řekla, že jste se baletu začala věnovat „až“ ve svých 13 letech. Čím Vás balet zaujal, že jste mu propadla a stal se Vaší životní pracovní náplní?

„Ano, bylo to poměrně pozdě. Na konzervatoř jsem musela dělat rozdílové zkoušky. Do té doby jsem žila v malém okresním městě na východě Čech, kde jsem chodila do ZUŠ na tanec. Tam nás vedla skvělá pedagožka a choreografka Eva Veverková. Z klasického tance jsme toho mnoho nedělali, zato jsme tančili třeba na Pink Floydy. Což bylo v té době něco! Ale pak jsem v televizi viděla nějakou mezinárodní baletní soutěž s klasickými variacemi. Najednou mě napadlo, jak úžasné by bylo, spojit klasickou baletní techniku s moderním tancem a moderní hudbou… pak jsem šla taky do kina na film Flashdance. který jsem viděla asi osmkrát… no a bylo vymalováno:)“

Po absolvování Taneční konzervatoře v Praze, jste v roce 1994 začínala v Hudebním divadle v Karlíně a po roce jste přešla do baletního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni. Jaké byly Vaše profesionální začátky?

„No, na konzervatoři jsem v klasickém tanci prolézala takzvaně s odřenýma ušima. Měla jsem velký handicap zapříčiněný pozdním startem a navíc mé fyzické dispozice také nabyly kdovíjaké. V tomto ohledu mé sebevědomí dost utrpělo. Lépe jsem se cítila v moderních tanečních technikách, herectví a už tehdy mě lákalo udělat něco po svém. V posledním ročníku jsem se spolužáky připravila choreografii, kterou jsme směli zatančit ve Stavovském divadle na našem Absolventském představení. Když jsem nastoupila do HDK měla jsem víc času přemýšlet. Chodila jsem na sál a zjišťovala, že také záleží na tom, co chci divákovi ukázat, z jakého úhlu, a že z nedostatku se dá do určité míry udělat přednost … a že když chcete vyjádřit určitou emoci a dokážete odosobnit vaše tělo, dokážete divy. Když pak v Plzni začaly přicházet menší, větší i titulní role, věděla jsem, že mám divákovi co nabídnout. Také jsem už na konzervatoři prolézala všechny workshopy moderních tanečních technik, dělala si z nich vlastní systémy a ty pak nabourávala dalšími podněty.“

Od roku 1999 jste působila jako tanečnice, choreografka a režisérka bez stálého angažmá a později jste založila soubor Ultra Minimal Balet. Co Vás vedlo k jeho založení?

„Je to tak, v roce 1999 jsem s mým mužem (David Pešek Dvořák – tehdy také tanečník) odešla z plzeňského angažmá takzvaně na volnou nohu. Což tenkrát u tanečníků nebylo příliš obvyklé. Platili jsme si tréninky v Laterně Magice i jinde, abychom se udrželi ve formě. Hostovali jsme ve Státní Opeře Praha i plzeňském divadle, ale přitom jsme mohli cestovat. Například s Kouzelnou flétnou v režii pana Bednárika a choreografii Libora Vaculíka jsme viděli kus světa. Dostali jsme se také do Japonska, kde se na nás dívalo třeba 3000 diváků, kteří nekriticky tleskali, kdykoliv jsem vstoupila na jeviště ve špičkách s briliantovou korunkou na hlavě. A to byl myslím ten moment, kdy jsem zatoužila udělat něco, na co by se koukalo třeba jen 30 lidí, kteří by ale byli na tanečníky napojeni, byli by jim blízko tělem i duší a polykali by jejich krev, pot a slzy. První představení jsme měli v Blues sklepu, což byl hudební klub, který vedl můj manžel po té, co přestal tančit. Celovečerní představení jsme pak měli v Malostranské Besedě.“

Během své baletní kariéry jste byla Dámou s kaméliemi ve stejnojmenném baletu, Lisettou v Marné opatrnosti, Rebeccou v Carmině Buraně, Titánie ve Snu noci svatojánské. Splnily se Vaše taneční sny? Nemáte někdy touhu být opět na scéně v roli interpretky?

„Upřímně – někdy ano. A je to také již dlouhodobý trend, který se mi nejeví jako lichá cesta. Myslím, starší tanečníci na jevišti. Jsou to i současné formy a repertoár tance, který jde takovému trendu naproti. Starší tanečník si jistě neudrží techniku, kterou měl, když mu bylo dvacet let. Technika se promění stejně jako prožitek nebo dynamika. Například dynamika, když je vám těch dvacet, máte pocit, že musíte zbořit kulisy, do všeho řežete naplno… ale ono to také diváka může pěkně znudit… když nezažije ten klid bez bouří. Já už si také nestrkám nohy za uši, ani neskáču dva metry vysoko… jestli jsem to kdy vůbec dělala:)… ale když pracuji s tanečníky, cítím, že mám něco, na co oni teprve přicházejí… umím využívat sílu nejzazšího bodu, v partneřině vím, kdy přilnout a kdy a jak znásobit sílu partnerem mě poslanou, umím „markýrovat naplno“ a takové věci přicházejí mnoha zkušenostmi ze sálu i z jeviště. Na podzim jsem ještě tančila maminku v Děvčátku se sirkami s UMB… byla to choreografie, kterou jsem na sebe stavěla před několika lety, a popravdě řečeno jsem se v ní už necítila příliš komfortně. Takže to vždy záleží… Ukazovat přednosti, které mám právě teď a tady… Nebráním se tomu vůbec, ale jestli tomu půjdu sama naproti to opravdu nevím.“

Devět let jste byla choreografkou a uměleckou šéfkou baletu Divadla F. X, Šaldy v Liberci, kde jste vytvořila úspěšné taneční inscenace – Periferie, Louskáček, Popelka, Gazdina roba, Romeo a Julie nebo (S)tvoření. Jak vzpomínáte na toto plodné devítileté období?

„Jen v dobrém. Přineslo mi to mnoho zkušeností. Dramaturgicky jsem si splnila mnoho snů. Potkala jsem krásné lidi. Ale čas vypršel. Cítila jsem, že je třeba jít dál.“

Opět působíte jako nezávislý umělec a spolupracujete s různými divadly v Čechách i v zahraničí. V roce 2021 jste připravila s Pražským komorním baletem taneční drama Kříž u potoka, pro Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích jste napsala libreto, měla choreografii a režii na baletním představení Tristan a Isolda (2022). Připravujete nový projekt?  

„Momentálně se mi udělalo volno – tedy není tu žádný deadline. Což jsem si dlouhodobě přála, abych se opět mohla pustit do něčeho s UMB a do svého projektu, který bych chtěla nabízet. Ale trochu jsem se rouhala. Jak na mě nikdo netlačí, vše odsouvám a věnuji se věcem, které jsem kvůli práci nestihla – dělám si řidičák, vařím a předělávám byt:)… mám v hlavě spoustu nápadů, před zrcadlem se zmítám… a všechno to taky brzy zaznamenám a realizuji! Ale vlastně je tu jedna věc, na kterou se moc těším, a která svůj termín má. A to je můj workshop.  Pořádám ho teprve podruhé. Vloni jsme si to myslím, všichni skvěle užili. Workshop se jmenuje, Nastartuj sezónu a podtitul zní emoce v těle a tělo v emoci. Po společném tréninku zkoumáme například, co se děje s tělem, když je mu ponechán stále stejný stavební materiál (pohyby) a změní se emoce, která ho posléze deformuje. Jak se z každou emocí mění dynamika pohybu, i vnímání času. Kdy použít hudbu jako mapu času a kdy jí použít jako background.“

Věnujete se hlavně choreografii. Čím Vás práce choreografky naplňuje? Je za tím tam možnost vytvoření si vlastního světa na jevišti, v němž lidí jednají, pohybují se a vypadají tak, jak to vidíte jen vy?

„Myslím, že jste to shrnula docela přesně, s tím dovětkem, že bych si přála, aby mi na tu hru přistoupili i diváci a vstoupili do ní.“

Vy děláte také choreografii nejen pro taneční představení, ale také i pro opery. Jak se Vám pracuje s netanečníky, lidmi nepolíbenými tanečními technikami?

„Se skvělými lidmi se mi vždy pracuje skvěle. A když jsem připravená na to jakou technikou (ne)disponují, jde vše jako po másle. Já využívám jejich předností (někdy stačí pozorovat jejich civilní pohyby a gesta) a oni se pak mohou otevřít a sami ukázat, co v nich vězí. Je to pak pro mě velkou inspirací. Všichni vystoupíme, jak se dnes všude říká, ze své komfortní zóny. Podmínkou je ta oboustranná otevřenost.“

Umíte odpočívat? Co Vám říká slůvko relax?

„Umím. Nejraději mám pasivní odpočinek. Na prvním místě je spánek. Pak také civění do zdi (někdo tomu říká meditace:)) a čtení. Z těch aktivních odpočinků: hmmmm… běžím jen, když mi ujíždí tramvaj – ale chci to změnit!, plavu, jen když přede mě někdo položí moře nebo jezero – ale chci to změnit! Kupodivu tančím, děti se mi posmívají a já jim říkám, že je to má práce – a to si pak uvědomím, že asi neodpočívám. A pak je tu jedna libůstka – žehlení. Poslouchám u něho audio dokumenty, osudy, příběhy. Vypadá to, že děsně makám, ale je to svým způsobem relax.“

Alena Pešková

Narodila se 9. 3. 1976 v Ústí nad Orlicí.

Absolvovala pražskou Taneční konzervatoř.

Tančila v Hudebním divadle v Karlíně, Divadle J. K. Tyla v Plzni. V letech 2010 – 2019 byla choreografkou a uměleckou šéfkou baletního souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Připravuje choreografie pro opery (Carmen, Kouzelná flétna, Trubadúr…), muzikály, festivaly a balety na vlastní libreta (Maryša, Café Aussig, Periferie, Jessie a Morgiana, Louskáček, Krvavá svatba).

Spolupracovala se Státní operou Praha, Českou komorní filharmonií, Severočeským divadlem opery a baletu Ústí nad Labem, Vienna Walzer Orchestra, Manoel Theatre, Koransha – Japan. 

Foto: Marek Bouda, Lukáš Trojan, Marta Kolafová, Aaya a archiv Aleny Peškové

 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

 

Kříž u potoka

Pražský komorní balet uvádí premiéru

Ve středu 1. prosince 2021 v 19:30 hodin tančí Pražský komorní balet v Městské knihovně Praha premiéru inscenace Kříž u potoka v choreografii Aleny Peškové. Pro nové taneční drama, jež se zabývá tématy, jako jsou smysl života, nedorozumění, oběť, vina či láska, se choreografka inspirovala stejnojmenným románem Karoliny Světlé a Dvořákovým smyčcovým kvartetem d moll op. 34, který živě přednese Zemlinského kvarteto. Ve večeru zazní ještě další dva smyčcové kvartety z pera Antonína Dvořáka, a to č. 4 e moll a jeho poslední kvartet G dur op. 106. Završí se tím kompletní provedení všech Dvořákových smyčcových kvartetů, které letos – v roce 180. výročí skladatelova narození – v rámci série 4plus Zemlinští uvedli.

„Karolina Světlá pracuje ve svém slavném románu s několika nadčasovými tématy, ze kterých jsem si já pro naše představení vybrala pouze ta, která – jak se domnívám – zrcadlí i geniální Dvořákova hudba,“ vysvětluje choreografka Alena Pešková. „Způsob, jakým jsem se rozhodla příběh odvyprávět a jakým pracuji s tanečníky, není asi úplně neobvyklý. Je-li s ním pracováno do důsledku, dost možná ale neobvyklý efekt přinese. Chybí tu pro tanec tolik typický ornament. Všechny pohyby tu jsou ‚významotvorné‘ a hlavně ‚emocetvorné‘. Vše by mělo působit velmi nepřipraveně, a tedy přirozeně – což je na jevišti vždy to nejtěžší. Jako když hudba a pohyb na poslední chvíli vytrysknou z právě prožívaného. Tanečníkům nechávám uměleckou svobodu do té míry, do jaké jsou absolutně pravdiví a přesvědčiví. Pokud se toto podaří, bude pak, myslím, velmi lehké nechat se strhnout dost rychlým sledem obrazů. Jako prohlížením fotografií v albu, kdy z gesta či výrazu tváře vytušíme, k čemu mohlo dojít i mimo záběr…“

„Večer, který je závěrečným koncertem série 4plus 2021, přináší tři Dvořákova kvartetní díla,“ doplňuje Petr Holman, violista Zemlinského kvarteta. „Kromě smyčcového kvartetu d moll op. 34, na který bude tančit Pražský komorní balet, zazní také jediné autorovo kvartetní dílo, které je koncipováno jako jednolitý útvar, bez rozčlenění na jednotlivé věty. A stejně, jako jsme celou sérii v lednu zahajovali prvním Dvořákovým kvartetem, nyní ji zakončíme jeho posledním kvartetem G dur op. 106. Toto monumentální dílo shrnuje a uzavírá veškeré skladatelovo mistrovství; nalezneme zde vše, co bychom od Dvořáka očekávali, a ještě mnohem víc – prokomponovanou první větu, s nádhernými tématy a někdy až neobvyklými doprovody, takřka symfonicky znějící pomalou větu, několikadílné monumentální scherzo a propracované finále s radostným a optimistickým závěrem.“

Vstupenky na premiéru lze zakoupit na pokladně Městské knihovny na Mariánském náměstí 1, Praha 1 či na webu Městské knihovny Praha, stejně tak v prodejní síti GoOut.

 

KŘÍŽ U POTOKA

Libreto, režie a choreografie: Alena Pešková
Hudba: Antonín Dvořák, Smyčcový kvartet č. 9 d moll op. 34, B75
Scéna: Richard Pešek jr.
Kostýmy: Aleš Valášek
Světelný design: Alena Pešková
Hraje: Zemlinského kvarteto
Tančí: 12 tanečníků Pražského komorního baletu
Délka: 40 minut
Premiéra: 1. prosince 2021, 19:30, velký sál Městské knihovny Praha

Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet č. 4 e moll, B19

Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet č. 13 G dur op. 106, B192

Hraje: Zemlinského kvarteto

Alena Pešková v roce 1994 absolvovala na Taneční konzervatoři v Praze. Po jedné sezóně v Hudebním divadle v Karlíně nastoupila do souboru baletu divadla J.K.Tyla v Plzni. Od roku 1999 pracuje jako nezávislá tanečnice, choreografka a režisérka. Absolvovala řady turné v zahraničí (Evropa, Japonsko, Jižní Amerika). Jako choreografka, tanečnice a režisérka spolupracuje s mnoha divadly v Čechách i zahraničí. Připravuje choreografie pro opery, muzikály, festivaly, vernisáže. Vytváří celovečerní balety na vlastní libreta (Maryša, Café Aussig, Periferie, Jessie a Morgiana, Louskáček, Krvavá svatba, Gustav Klimt, Popelka, Svěcení jara, Zkrocení zlé ženy, (S)tvoření, Bouře…). Režíruje opery (Carmen, Don Pasquale, Trubadúr…). Je zakladatelkou nezávislého sdružení profesionálních tanečníků s názvem Ultra-minimal-ballet (UMB), se kterým nastudovala například taneční divadla: 5 m2 – hudba: P. Wajsar, Jessie a Morgiana – hudba: G. Vermelho, Děvčátko se sirkami – hudba: G. Vermelho a další. V letech 2010 až 2019 působila jako choreografka a šéfka baletu DFXŠ v Liberci. Dvakrát se ocitla v širší nominaci na cenu Thálie. Mezi její nejvýznamnější role patří: Dáma s kaméliemi – titulní role, Marná opatrnost – Lisetta, Carmina Burana – Rebecca, Jessie a Morgiana – Morgiana, Sen noci svatojánské – Titánie, Kouzelná flétna – Pamina… Její balet Zkrocení zlé ženy byl v roce 2019 oceněn Asociací baletních umělců cenou pro nejlepší baletní inscenaci. Za interpretaci rolí v jejích baletech a tanečních divadlech bylo mnoho tanečníků oceněno nominací na cenu Thálie či přímo touto cenou, ale i různými dalšími cenami.

ZEMLINSKÉHO KVARTETO tvoří houslisté František Souček a Petr Střížek, violista Petr Holman a violoncellista Vladimír Fortin. Již od svého založení v roce 1994 navazuje na bohatou tradici české kvartetní školy. Zvítězilo na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Bordeaux (2010), je laureátem Pražského jara a mezinárodních soutěží smyčcových kvartet v kanadském Banffu a v Londýně, kde zároveň získalo Cenu publika a zvítězilo i na dalších kvartetních soutěžích. V roce 2005 byla souboru udělena Cena Českého spolku pro komorní hudbu a v roce 2009 cena Nadace Alexandra Zemlinského ve Vídni. Repertoár tělesa zahrnuje více než dvě stě děl předních českých i světových skladatelů. Jeho sada čtyř CD s Dvořákovou ranou kvartetní tvorbou získala prestižní francouzské ocenění „Diapason d´Or“.

 

Foto: Michal Hančovský, Christian Palm

 

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

 

Festival „Na skok do Prahy“

Představí francouzskému publiku české divadlo. Do země galského kohouta míří Činohra Národního divadla i „Společenstvo vlastníků“.

Festival „Na skok do Prahy“ už potřetí představí francouzskému publiku české divadlo. A to od 17. do 20. června. V letošní zčásti reálně a zčásti v on-line podobě uvede ze záznamu silně vizuální inscenaci „Za krásu Národního divadla“, s francouzskými titulky. Naživo se naopak odehraje scénické čtení textu Jiřího Havelky „Společenstvo vlastníků“. Přímo pro festival vznikají také video procházky s českými dramatiky a chybět nebude ani „Den s českým divadlem“, určený především profesionálům z oblasti kultury. Ten se odehraje v Českém centru v Paříži.

Pořádat v současné době mezinárodní divadelní festival je opravdu výzva. Věříme, že se nám ale podařilo najít cestu, jak obě země opět o trochu více propojit,” říká Natálie Preslová, ředitelka festivalu.

První festival českého divadla ve Francii „Na skok do Prahy“ prezentuje české divadlo a zpřístupňuje ho nejen divákům, ale i francouzským institucím a profesionálům z oblasti kultury a umění. Zároveň navazuje na už zavedený festival francouzského divadla v Česku „Sněz tu žábu. A stává se tak druhým pilířem mostu mezi českým a francouzským nejen divadelním prostředím. „České divadlo je kromě osobnosti Václava Havla ve Francii absolutně neznámé. Naším cílem je tedy zprostředkovat naši současnou divadelní tvorbu a představit Českou republiku z jiného pohledu. Festival doplňujeme také o promítání filmu nebo program pro děti,” říká šéfdramaturgyně festivalu Linda Dušková.

České divadlo naživo i on-line

Festival nabídne francouzskému publiku hned několik divadelních zážitků. V Českém centru v Paříži se uskuteční „Den s českým divadlem“, určený profesionálům v oblasti kultury, ale také všem, koho zajímá české divadlo a literatura. Z Prahy do Paříže přijede Marta Ljubková, šéfdramaturgyně Činohry Národního divadla, a její umělecký šéf Daniel Špinar. Debatovat se bude nejen o funkci a poslání národních divadel.

„Společenstvo vlastníků“

Soubor činohry Národního divadla se francouzským divákům představí vůbec poprvé, a to prostřednictvím záznamu silně vizuální inscenace „Za krásu“ o jedné z nejvýznamnějších osobností českého divadla Karlu Hugo Hilarovi. „Činohra Národního divadla se představí ve Francii vůbec poprvé, ačkoli zatím v on-line podobě. Původně jsme plánovali představení hrát naživo, ale pandemická situace nám to bohužel stále neumožňuje. I tak máme radost, že vzájemnému propojení pomohl právě náš festival Na skok do Prahy,” doplňuje ke spolupráci Linda Dušková.

Naživo se naopak odehraje scénické čtení textu Jiřího Havelky „Společenstvo vlastníků“, které bude k vidění na dvoře divadla Anis-Gras, le lieu de l’autre, v režii Agnès Bourgeois. Čistě on-line bodem programu bude projekt „Procházky s českými autory“, vytvořený přímo pro tento ročník festivalu.

Na obrazovkách svého počítače můžete vyrazit na on-line procházku s českými tvůrci. Čtyři francouzští režiséři zpracovali čtyři české dramatiky. A úryvky jejich textů zasadili do čtyřech krásných míst ve Francii. Projdete se tak například s „Maryšou“ v Provence a „Lidskou tragikomedii“ zažijete v Arcueil.

Výstava, filmová promítání i workshopy pro děti

Kromě divadelního programu nabídne festival i výstavu, filmové promítání či den pro děti. Po celou dobu festivalu mohou návštěvníci přijít na výstavu české umělkyně é, dlouhodobě žijící ve Francii. Ta, během lockdownu, vytvořila sérii fotografií, z níž vznikla výstava „Les Visages Suspendus“.

„Za krásu“

První festivalový den se také mohou Francouzi naučit základní slovní zásobu, spojenou s českou kulturou.

A poslední den bude patřit dětem. Připraveny jsou pro ně interaktivní dílny na motivy české literatury. Chybět nebude ani pečení tradičních českých koláčů. Film zastoupí snímek „Lucie“ v režii Bohdana Karáska zkoumající možnosti realismu a dokumentarismu.

Více informací o festivalu včetně programu najdete na webu: https://www.faisunsautaprague.fr/cs

   

 

Foto: archiv festivalu

Dominika Antonie Pfister

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

JD v nové sezóně 2020/2021: „S námi se nudit nebudete!“

Taneční burleska, Mechanický pomeranč, Ježíšek Superstar, Příběh vraha, Petr Zuska, Viktor Konvalinka i moře dalších inscenací hned na několika scénách

Vykračujeme do druhého století

Sezóna 2019/2020 byla ve všech ohledech mimořádná. Jihočeské divadlo 6. září 2019 oslavilo 100 let své existence. Od února 2019 do března 2020 svým divákům představilo sedm projektů, spojených s oslavami tohoto významného jubilea. Rádi bychom poděkovali našim partnerům, podporovatelům a samozřejmě divákům. Bez jejich podpory by se výroční sezóna nemohla uskutečnit.

Přehled jubilejních projektů Jihočeského divadla

Termín

Počet diváků/čtenářů

Navštíveno

Jižní spojka 2019

26.2. – 11. 3. 2019

1530

96.8 %

Kabinet zázraků

31. 5.-1.10. 2019

5000

x

Maringotka Malého divadla

13.11.2019 – 7.1.2020

308

x

Camp Q

premiéra 13. září

550

100 %

Bouda

13.11.2019 – 7.1.2020

8173

94 %

Jižní spojka 2020

1.2. – 16. 2. 2020

1150

96.5 %

Kniha Po stopách Jihočeského divadla

21.12.2019

223

x

Letos jsme tedy 6. září vykročili do nové stovky. Stojíme teď na začátku 101. sezóny a s radostí očekáváme, co nám přinese. Letos je naší prioritou, aby se u nás naši diváci, i při nezbytných opatřeních v rámci prevence koronaviru, cítili bezpečně. A i když může být sezóna 2020/2021 trochu jiná, než na které jsou diváci zvyklí, jedno je jisté – s námi se nudit rozhodně nebudou.

Na sklonku „Léta s Jihočeským divadlem“

Přáli jsme si hrát pod širým nebem jako na Otáčivém hledišti. Přáli jsme si být zase s našimi diváky a sdílet s nimi to, co děláme a umíme – proto se zrodil projekt „Léto s Jihočeským divadlem“. Tři měsíce intenzivní práce, organizace a příprav stály za to.

„Klobouk ve křoví“ byl – v rámci „Léta s Jihočeským divadlem“ – inscenován i na zámku Červená Lhota

Během měsíce srpna jsme odehráli 24 představení na pěti různých místech. Pouze jedno představení bylo zrušeno. A to z důvodu nepříznivého počasí. „Léto s Jihočeským divadlem“ zakončíme 19. září u kostela svatého Jana v Chřešťovicích známou komickou operou Prodaná nevěsta.  Režie se ujal náš nový šéf opery Tomáš Ondřej Pilař a věříme, že v jeho provedení bude „Prodanka“ tou správnou tečkou za celým letním plenérovým hraním. Lákadlem pro diváky bude nejen prostředí, kde se bude opera odehrávat, ale také dobové kostýmy a mnoho dalších překvapení.

Interiér kostela svatého Jana v Chřestovicích

Léto s Jihočeským divadlem“ končí. S pokorou a díky říkáme, že jsme si zkusili něco nového, protože hrát v plenéru, jinde než na Otáčivém hledišti, jsme zažili, s některými inscenacemi, opravdu poprvé. Díky velké podpoře a pomoci všech partnerů a spolupořadatelů se nám podařilo uspořádat léto plné divadelních zážitků.

Výměna vstupenek na Otáčivé hlediště zahájena

První zářijový den jsme spustili výměnu vstupenek na příští sezónu pro představení před Otáčivým hledištěm. Všem divákům, kteří dali přednost výměně před vrácením peněz, bude během celého září k dispozici tým obchodního oddělení. Právě ten, který celý proces výměny vstupenek zajišťuje.

Oficiální prodej vstupenek na léto 2021 před Otáčivým hledištěm bude spuštěn 1. října.

Program Otáčivého hlediště 2021

Premiéry:

10. – 26. 6. 2021 – Muž Dvojhvězdy / I. Arsenjev, P. Forman  

4. – 31.7. 2021 – DaVinci / Petr Zelenka

 Obnovené premiéry:

5. – 15. 8. 2021 – Divotvorný hrnec / Burton Lane / V + W / E. Y. Harburg – Fred Saidy

19. – 22. 8. 2021 – Šípková Růženka / Petr Iljič Čajkovskij

25.8. – 12. 9. 2021 – Pes baskervillský / Arthur Conan Doyle

6. 8. – 11. 9. 2021 – Ztracený svět / Arthur Conan Doyle, Zdeněk Jecelín

Jedna sezóna – 4 soubory – 18 premiér

Opera

Letošní operní sezónou nás bude provázet téma komplikovaných vztahů mezi mužem a ženou nahlížené z nejrůznějších úhlů i žánrů. Hrdinové a hrdinky operního jeviště bývají – stejně jako my v životě – komplikované osobnosti. Z toho samozřejmě vyrůstají i jejich nejednoduché vztahy, hlavně ty milostné. Napětí mezi muži a ženami je nevyčerpatelným zdrojem dramat plných emocí, lásky i bolestných zraňování, v nichž se všichni občas poznáváme, ať už je zhudebnil Mozart, Čajkovskij nebo Nedbal.

Vybrali jsme tři silné příběhy, v nichž se hraje o víc, než se možná na první pohled zdá. První z nich bude Polská krev Oskara Nedbala. Tedy nejslavnější jihočeská opereta, kterou v režii Davida Codyho po dvaceti letech vracíme na jeviště už 23. října 2020 v novém nastudování v českém jazyce.

V novém roce ji bude následovat opera geniálního ruského skladatele P. I. Čajkovského na motivy příběhu ztraceného člověka Alexandra Puškina. Jevgenij Oněgin dojme jihočeské publikum poprvé 29. ledna 2021. Mozartova hořce komická opera Cosi fan tutte neboli Takové jsou všechny předvede, že kdo ve vztahu seje vítr, často sklízí bouři, 26. března 2021.

Tři operní novinky doplní přesunutá premiéra nové opery o lidskosti a hrdinství v kritických okamžicích Wintonův vlak. Jejím autorem je dirigent a generální hudební ředitel opery JD Mario De Rose. Inscenace vzniká v koprodukci s Dolnobavorským zemským divadlem v Pasově v režii jeho intendanta Stefana Tilcha a divákům ji představíme 6. května 2021.

Mario De Rose

Mimo premiérové tituly se milovníci klasické hudby mohou v průběhu sezóny těšit také na tradiční koncerty opery Jihočeského divadla.

Činohra

Činoherní sezóna bude nabitá novinkami. Kromě dvou odložených premiér z jara uvedeme V Jihočeském divadle dalších pět nových inscenací. První bude adaptace Magnesií Literou oceněného románu Jiřího Hájíčka Selský baroko. Po úspěchu, který u nás měla Rybí krev (režie Natália Deáková), se tak znovu vracíme k Hájíčkově volné trilogii „morálního neklidu“. Poprvé bude s jihočeským souborem pracovat přední slovenský režisér Marián Amsler. Dramatizaci opět vytvořila Marie Špalová.

Na tuto dramaturgickou linii pak na velké scéně navážeme adaptací dalšího jihočeského autora Jana Štiftera. V prosinci uvedeme adaptaci jeho novely Café Groll. Odehrává se ve 20. a 40. letech minulého století v autentickém prostředí budějovických nevěstinců. Inscenaci připravuje s dramaturgyní Olgou Šubrtovou umělecká šéfka činohry Martina Schlegelová. Výrazná taneční čísla ve stylu kabaretu a burlesky vzniknou v choreografii přední pražské burlesky Miss Cool Cat.

Na studiové scéně Na půdě pak uvedeme tři současné hry. První, říjnovou novinkou bude Macmillanova inscenace Plíce pod vedením kmenového režiséra Adama Svozila, která přinese velkou hereckou příležitost mladým členům souboru Daniele Šiškové a Danu Kranichovi. Jejich úkol je o to nesnadnější, že budou hrát milostný pár, který během hry projde skutečně celým svým životním příběhem – od mládí až do smrti. V únoru pak bude mít premiéru absurdní komedie Perplex předního současného německého autora Maria von Mayenburga v režii Natálie Deákové. Těšit se v ní můžeme na Kamilu Janovičovou, Danu Verzichovou, Tomáše Kobra a Jakuba Koudelu. A v dubnu následuje americká hra Still Alice (Stále jsem to já) Lisy Genovy v režii Thomase Zielinského – drama o ženě, jejíž úspěšný život ničí Alzheimerova choroba. Známé je i její filmové zpracování s Julianne Moore. Jihočeští diváci se v hlavní dvojroli mohou těšit na Věru Hlaváčkovou.

Na letní sezónu na Otáčivém hledišti chystáme novou hru Petra Zelenky a Olgy Šubrtové o slavném renesančním umělci Da Vinci v režii Petra Zelenky. Výpravná historická inscenace a (jak autoři říkají) hlavně vtipná komedie měla být uvedena již letos, ale o to více se těšíme na příští rok.

A v nové sezóně je v činoherním souboru jedna změna: do Divadla Petra Bezruče v Ostravě odchází herec Václav Švarc a místo něj nastupuje absolvent DAMU David Krchňavý. Toho diváci uvidí již v první premiéře sezóny – inscenaci Zabiják Anders v režii Mikoláše Tyce.

Balet

Balet Jihočeského divadla se do sezony 2020/21 vydává „s odvahou‘‘. Je to nejen kvůli současné nejisté situaci, ale především kvůli repertoáru, který pro své diváky chystá. První podzimní premiérou jihočeského baletu bude speciální taneční večer s názvem 3+1, který poprvé uvedeme 13. listopadu 2020. Speciálně k této inscenaci se setkají tři tanečníci baletního souboru a nyní i choreografové Sebastiano Mazzia, Béla Kéry Nagy a Zdeněk Mládek a pro tanečníky Jihočeského divadla připraví tři taneční čísla. Na druhou část večera vytvoří speciální choreografii sólista Národního divadla Viktor Konvalinka, který v roce 2017 vytvořil pro soubor baletu divácky oblíbenou taneční grotesku Elixír.

Petr Zuska

Také balet kvůli přerušené sezóně odložil uvedení jedné své inscenace na podzim 2020. Na 27. listopadu chystáme pro milovníky tanečního divadla i sametového hlasu Karla Högera nový celovečerní titul od Petra Zusky a Štěpána Benyovszkého s názvem Rádio Svobodná Bystrouška. V této originální inscenaci tanečníci tančí a hrají na mluvené slovo Karla Högera s textem Rudolfa Těsnohlídka za doprovodu romantické hudby od N. A. Rimského-Korsakova, M. Ravela, L. Janáčka a dalších světových skladatelů. Celý příběh se odehrává v rozhlasovém studiu a snovém světě mimo něj, ve světě zvířat…

Na třetí a poslední baletní premiéru si diváci počkají do jara. Nová baletní inscenace za čekání stojí – 12. března 2021 uvedeme novou celovečerní tanečně-surreální grotesku podle předlohy Anthonyho Burgesse Mechanický pomeranč. Choreografie a režie se ujal Tom Rychetský spolu s Pavlem Šimákem. Původní hudbu zkomponoval Ivan Acher. Celý tento projekt je opravdu velmi zajímavý a odvážný – v tanečním zpracování se Mechanický pomeranč v Česku uvádí vůbec poprvé.

Malé divadlo

Malé divadlo se, jak je u něj zvykem, i v nové sezóně netradičně chopí klasických titulů, které jsou malým i velkým divákům dobře známé. Celkem se můžeme těšit na 4 novinky, které potěší diváky všech věkových kategorií.

O první premiéru se postará oblíbené autorské duo Janek Lesák a Natálie Preslová s inscenací Karkulka vrací úder už 26. září 2020. Těm nejmenším povypráví Malé divadlo Devatero pohádek od manželů Jelínkových a bratrů Čapkových poprvé 28. listopadu 2020. Jediná inscenace, která se bude svým tématem klasickým pohádkám vymykat, bude inscenace Jak se směje zubatá (13. března 2021) v režii Kashy Jadáčkové s podtitulem Kdopak by se smrti bál. V rámci představení ukážeme, že smrt je přirozenou součástí lidského života. Malou sezónu završí inscenace Maryša: Příběh vraha (13. května 2020) opět v režii Janka Lesáka, během které diváky Malé divadlo vezme do plenéru. Kromě nových inscenací si Malé divadlo připravilo pro své návštěvníky vánoční dárek – na repertoár v rámci několika repríz vrátí již legendární Ježíšek Superstar. Diváci se letos mohou těšit na inovace tohoto všemi generacemi oblíbeného vánočního kabaretu.

Janek Lesák

A sezónu 2021 na Otáčivém hledišti zahájíme největším projektem v dějinách Malého divadla – snovou inscenací plnou divadelních kouzel Muž Dvojhvězdy od světově uznávaného umělce Petra Formana.

Jihočeské divadlo v novém kabátu

Do nové sezony jsme se rozhodli vykročit v moderním kabátu. Od 8. září oficiálně spouštíme nový web Jihočeského divadla. Více než 2 roky jsme pracovali s myšlenkou vytvořit uživatelsky příjemný a responzivní web, který reaguje na potřeby diváků. Na základě průzkumu uživatelů webových stránek Jihočeského divadla vznikl požadavek vytvořit online prostředí, ve kterém se návštěvníci budou snadno orientovat a na pár kliknutí se dostanou k informacím, které hledají – v první řadě k programu divadla a nákupu vstupenek.

Po roce intenzivní spolupráce s marketingovou agenturou Lewest je výsledkem přehledný web s vypilovaným designem Martina Hrabánka, českobudějovického web a UI designera.

Pestrý podzim 2020

Na začátek podzimu chystáme na všech našich scénách nabitý program. Novou sezónu odstartuje tradiční Zahajovací koncert Jihočeského divadla 11. září v DK Metropol. Krátce na to se budeme loučit s tanečním divadlem Petra Zusky Klíče odnikud, které bude mít derniéru 14. září.

Z baletní inscenace Petra Zusky „Klíče odnikud“

V září nás také čekají hned tři premiéry. Z činohry to bude gangsterská komedie Jonase Jonassona Zabiják Anders v režii Mikoláše Tyce (premiéra 19. září) a Holky a kluci, monodrama s Teresou Brannou s podtitulem sólo pro holku (premiéra 25. června).

A sezónu pro ty nejmenší diváky zahájí Malé divadlo se svou inscenací Karkulka vrací úder (premiéra 26. září). První říjnový týden pak bude patřit činoherní novince Selský baroko (9. října).

Foto: archiv JD

Gabriela Veselá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN