Neexistující hranice mezi tancem, divadlem a scénickým uměním. ❍ Jedna z hlavních událostí Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA. ❍ Premiérově v divadle Oskara Nedbala v Táboře. ❍
„Graces“, uvedené v sobotu 5. 6. 2021 v Táboře, je představení choreografky a performerky Silvie Gribaudiové, ve kterém italští umělci – tanečníci, zpochybňují krásu. Takovou krásu, která je vnímána větší částí dnešní konvenční společností. Za každou cenu a za každých okolností nás okolí nutí být atraktivními, senzačními a dokonalými. Silvie Gribaudiová a tři klasičtí tanečníci Andrea Rampazzo, Siro Guglielmi a Matteo Marchesi nám však nabízejí i jinou variantu krásy a také způsob, jak ji vnímat.
Choreografka si, nikoli náhodou, zvolila k tématu taneční divadelní hry sousoší Tří Grácií, od představitele italského klasicismu Antonia Canovy. Tři dcery boha Dia, Eufrosyné, Aglaia a Thálie, které tak, jako tři mužské postavy (tanečníci Rampazzo, Guglielmi a Marchesi) představují vyrovnanost, ve které je obsažen půvab, radost a prosperita. Při postupném nástupu čtyř účinkujících na jeviště se spouští tiché prolínání pohledů mezi tanečníky, performerkou a publikem.
Vzniká oboustranné napětí a zvědavost. Směrem z hlediště očekávání, co bude následovat, z pódia vyvěrá zvědavost, jaký bude ohlas obecenstva. Tato linie vzájemné odezvy prostupuje celou padesátiminutovou délkou představení. Scénické řešení umožňuje vidět tanečníky, společně s Gribaudiovou, na minimalisticky prázdné a bílé scéně, v černých krátkých kalhotách a ponožkách.
Ani jeden z účinkujících nepředstavuje určitou postavu z Charitek, všichni čtyři mají v sobě znaky všech tří bohyní. Začíná se rozvíjet stovka jednoduchých pohybů klasického baletu tří mužů, kteří svým tancem umožňují, aby žena, která je s nimi na jevišti, mohla experimentovat se svým tělem a zprostředkovávat mezi jimi a diváky jakýsi pomyslný most plný humoru a porozumění.
Vidíme choreograficky propracovanou, až hmatatelnou ironii, namířenou na smýšlení o kráse a vytvořenou pomocí rysů klasického tance, tří dokonale vypracovaných těl mužských umělců a těla „obyčejné“ ženy. Vše, co se nám odvíjí před očima, je brilantně provázáno s diváky.
Gribaudiová neumělou angličtinou komentuje scénické akce kladením otázek divákům, kteří tleskají, přizvukují, smějí se anebo projevují mimořádnou vnímavost. Silvia Gribaudiová obdarovává sebeironií, sarkasmem a krása se tak stává nejen dostupnou, ale i zábavnou a běžnou.
V závěru představení si snad každý divák, prostřednictvím současného tance, uvědomuje, že krása není jen „božská“, ale je dosažitelná pro všechny. Že není jen pro přírodou krásou „obdařené“, ale i pro ty, kteří se odváží překonat hranice a bariéry lidské nedokonalosti.
Propojení jednotlivých protagonistů je jedním z významných rysů představení
Zeptali jsme se:
Silvie Gribaudiové,
autorky i hlavní protagonistky „Graces“
TANEČNÍ MAGAZÍN: S jakými reakcemi a odezvami diváků se po uvedení „Graces“ setkáváte?
Silvie Gribaudiová: „Při pochopení divadelního představení je to především pocit štěstí, radosti a v neposlední řadě uvědomění si šance začít žít život jinak a znovu.“
TM: Připravujete také workshopy. Jaké je jejich zaměření?
Silvie Gribaudiová: „Jsou to profesionální workshopy, určené odborníkům v divadelním oboru, zaměřené na estetiku a krásu.“
TM: Jaké máte plány do budoucna? Budete pokračovat v práci se stejným nebo podobným tématem?
Silvie Gribaudiová: „Ano. V říjnu 2021 chystám debut pod názvem ,Mon Jour!´. Výchozím podnětem je touha žít každý den a jak se vrátit do života. Pět cirkusových umělců a prostředí mezi cirkusem a tancem: v představení bychom chtěli radostně oslavit dny, chceme se smát sami sobě.“
TM: A v dalších letech?
Silvie Gribaudiová: „Pouze já sama pak budu vystupovat v projektu italského networku tanečních organizací. Projekt vyzývá různé umělce k práci na sólovém zpracování ,Swans Never Die, La morte del cigno – Smrt labutě´. Jedná se o kreaci experimentování a objevování mezi historií a pamětí. No a na rok 2023 chystám ,balet klasik´, ale zatím nemám podrobnosti a ani název a tak nemohu prozradit víc.“
Taneční burleska, Mechanický pomeranč, Ježíšek Superstar, Příběh vraha, Petr Zuska, Viktor Konvalinka i moře dalších inscenací hned na několika scénách
Vykračujeme do druhého století
Sezóna 2019/2020 byla ve všech ohledech mimořádná. Jihočeské divadlo 6. září 2019 oslavilo 100 let své existence. Od února 2019 do března 2020 svým divákům představilo sedm projektů, spojených s oslavami tohoto významného jubilea. Rádi bychom poděkovali našim partnerům, podporovatelům a samozřejmě divákům. Bez jejich podpory by se výroční sezóna nemohla uskutečnit.
Přehled jubilejních projektů Jihočeského divadla
Termín
Počet diváků/čtenářů
Navštíveno
Jižní spojka 2019
26.2. – 11. 3. 2019
1530
96.8 %
Kabinet zázraků
31. 5.-1.10. 2019
5000
x
Maringotka Malého divadla
13.11.2019 – 7.1.2020
308
x
Camp Q
premiéra 13. září
550
100 %
Bouda
13.11.2019 – 7.1.2020
8173
94 %
Jižní spojka 2020
1.2. – 16. 2. 2020
1150
96.5 %
Kniha Po stopách Jihočeského divadla
21.12.2019
223
x
Letos jsme tedy 6. září vykročili do nové stovky. Stojíme teď na začátku 101. sezóny a s radostí očekáváme, co nám přinese. Letos je naší prioritou, aby se u nás naši diváci, i při nezbytných opatřeních v rámci prevence koronaviru, cítili bezpečně. A i když může být sezóna 2020/2021 trochu jiná, než na které jsou diváci zvyklí, jedno je jisté – s námi se nudit rozhodně nebudou.
Na sklonku „Léta s Jihočeským divadlem“
Přáli jsme si hrát pod širým nebem jako na Otáčivém hledišti. Přáli jsme si být zase s našimi diváky a sdílet s nimi to, co děláme a umíme – proto se zrodil projekt „Léto s Jihočeským divadlem“. Tři měsíce intenzivní práce, organizace a příprav stály za to.
„Klobouk ve křoví“ byl – v rámci „Léta s Jihočeským divadlem“ – inscenován i na zámku Červená Lhota
Během měsíce srpna jsme odehráli 24 představení na pěti různých místech. Pouze jedno představení bylo zrušeno. A to z důvodu nepříznivého počasí. „Léto s Jihočeským divadlem“ zakončíme 19. září u kostela svatého Jana v Chřešťovicích známou komickou operou Prodaná nevěsta. Režie se ujal náš nový šéf opery Tomáš Ondřej Pilař a věříme, že v jeho provedení bude „Prodanka“ tou správnou tečkou za celým letním plenérovým hraním. Lákadlem pro diváky bude nejen prostředí, kde se bude opera odehrávat, ale také dobové kostýmy a mnoho dalších překvapení.
Interiér kostela svatého Jana v Chřestovicích
„Léto s Jihočeským divadlem“ končí. S pokorou a díky říkáme, že jsme si zkusili něco nového, protože hrát v plenéru, jinde než na Otáčivém hledišti, jsme zažili, s některými inscenacemi, opravdu poprvé. Díky velké podpoře a pomoci všech partnerů a spolupořadatelů se nám podařilo uspořádat léto plné divadelních zážitků.
Výměna vstupenek na Otáčivé hlediště zahájena
První zářijový den jsme spustili výměnu vstupenek na příští sezónu pro představení před Otáčivým hledištěm. Všem divákům, kteří dali přednost výměně před vrácením peněz, bude během celého září k dispozici tým obchodního oddělení. Právě ten, který celý proces výměny vstupenek zajišťuje.
Oficiální prodej vstupenek na léto 2021 před Otáčivým hledištěm bude spuštěn 1. října.
Program Otáčivého hlediště 2021
Premiéry:
10. – 26. 6. 2021 – Muž Dvojhvězdy / I. Arsenjev, P. Forman
4. – 31.7. 2021 – DaVinci / Petr Zelenka
Obnovené premiéry:
5. – 15. 8. 2021 – Divotvorný hrnec / Burton Lane / V + W / E. Y. Harburg – Fred Saidy
25.8. – 12. 9. 2021 – Pes baskervillský / Arthur Conan Doyle
6. 8. – 11. 9. 2021 – Ztracený svět / Arthur Conan Doyle, Zdeněk Jecelín
Jedna sezóna – 4 soubory – 18 premiér
Opera
Letošní operní sezónou nás bude provázet téma komplikovaných vztahů mezi mužem a ženou nahlížené z nejrůznějších úhlů i žánrů. Hrdinové a hrdinky operního jeviště bývají – stejně jako my v životě – komplikované osobnosti. Z toho samozřejmě vyrůstají i jejich nejednoduché vztahy, hlavně ty milostné. Napětí mezi muži a ženami je nevyčerpatelným zdrojem dramat plných emocí, lásky i bolestných zraňování, v nichž se všichni občas poznáváme, ať už je zhudebnil Mozart, Čajkovskij nebo Nedbal.
Vybrali jsme tři silné příběhy, v nichž se hraje o víc, než se možná na první pohled zdá. První z nich bude Polská krev Oskara Nedbala. Tedy nejslavnější jihočeská opereta, kterou v režii Davida Codyho po dvaceti letech vracíme na jeviště už 23. října 2020 v novém nastudování v českém jazyce.
V novém roce ji bude následovat opera geniálního ruského skladatele P. I. Čajkovského na motivy příběhu ztraceného člověka Alexandra Puškina. Jevgenij Oněgin dojme jihočeské publikum poprvé 29. ledna 2021. Mozartova hořce komická opera Cosi fan tutte neboli Takové jsou všechny předvede, že kdo ve vztahu seje vítr, často sklízí bouři, 26. března 2021.
Tři operní novinky doplní přesunutá premiéra nové opery o lidskosti a hrdinství v kritických okamžicích Wintonův vlak. Jejím autorem je dirigent a generální hudební ředitel opery JD Mario De Rose. Inscenace vzniká v koprodukci s Dolnobavorským zemským divadlem v Pasově v režii jeho intendanta Stefana Tilcha a divákům ji představíme 6. května 2021.
Mario De Rose
Mimo premiérové tituly se milovníci klasické hudby mohou v průběhu sezóny těšit také na tradiční koncerty opery Jihočeského divadla.
Činohra
Činoherní sezóna bude nabitá novinkami. Kromě dvou odložených premiér z jara uvedeme V Jihočeském divadle dalších pět nových inscenací. První bude adaptace Magnesií Literou oceněného románu Jiřího Hájíčka Selský baroko. Po úspěchu, který u nás měla Rybí krev (režie Natália Deáková), se tak znovu vracíme k Hájíčkově volné trilogii „morálního neklidu“. Poprvé bude s jihočeským souborem pracovat přední slovenský režisér Marián Amsler. Dramatizaci opět vytvořila Marie Špalová.
Na tuto dramaturgickou linii pak na velké scéně navážeme adaptací dalšího jihočeského autora Jana Štiftera. V prosinci uvedeme adaptaci jeho novely Café Groll. Odehrává se ve 20. a 40. letech minulého století v autentickém prostředí budějovických nevěstinců. Inscenaci připravuje s dramaturgyní Olgou Šubrtovou umělecká šéfka činohry Martina Schlegelová. Výrazná taneční čísla ve stylu kabaretu a burlesky vzniknou v choreografii přední pražské burlesky Miss Cool Cat.
Na studiové scéně Na půdě pak uvedeme tři současné hry. První, říjnovou novinkou bude Macmillanova inscenace Plíce pod vedením kmenového režiséra Adama Svozila, která přinese velkou hereckou příležitost mladým členům souboru Daniele Šiškové a Danu Kranichovi. Jejich úkol je o to nesnadnější, že budou hrát milostný pár, který během hry projde skutečně celým svým životním příběhem – od mládí až do smrti. V únoru pak bude mít premiéru absurdní komedie Perplex předního současného německého autora Maria von Mayenburga v režii Natálie Deákové. Těšit se v ní můžeme na Kamilu Janovičovou, Danu Verzichovou, Tomáše Kobra a Jakuba Koudelu. A v dubnu následuje americká hra Still Alice (Stále jsem to já) Lisy Genovy v režii Thomase Zielinského – drama o ženě, jejíž úspěšný život ničí Alzheimerova choroba. Známé je i její filmové zpracování s Julianne Moore. Jihočeští diváci se v hlavní dvojroli mohou těšit na Věru Hlaváčkovou.
Na letní sezónu na Otáčivém hledišti chystáme novou hru Petra Zelenky a Olgy Šubrtové o slavném renesančním umělci Da Vinci v režii Petra Zelenky. Výpravná historická inscenace a (jak autoři říkají) hlavně vtipná komedie měla být uvedena již letos, ale o to více se těšíme na příští rok.
A v nové sezóně je v činoherním souboru jedna změna: do Divadla Petra Bezruče v Ostravě odchází herec Václav Švarc a místo něj nastupuje absolvent DAMU David Krchňavý. Toho diváci uvidí již v první premiéře sezóny – inscenaci Zabiják Anders v režii Mikoláše Tyce.
Balet
Balet Jihočeského divadla se do sezony 2020/21 vydává „s odvahou‘‘. Je to nejen kvůli současné nejisté situaci, ale především kvůli repertoáru, který pro své diváky chystá. První podzimní premiérou jihočeského baletu bude speciální taneční večer s názvem 3+1, který poprvé uvedeme 13. listopadu 2020. Speciálně k této inscenaci se setkají tři tanečníci baletního souboru a nyní i choreografové Sebastiano Mazzia, Béla Kéry Nagy a Zdeněk Mládek a pro tanečníky Jihočeského divadla připraví tři taneční čísla. Na druhou část večera vytvoří speciální choreografii sólista Národního divadla Viktor Konvalinka, který v roce 2017 vytvořil pro soubor baletu divácky oblíbenou taneční grotesku Elixír.
Petr Zuska
Také balet kvůli přerušené sezóně odložil uvedení jedné své inscenace na podzim 2020. Na 27. listopadu chystáme pro milovníky tanečního divadla i sametového hlasu Karla Högera nový celovečerní titul od Petra Zusky a Štěpána Benyovszkého s názvem Rádio Svobodná Bystrouška. V této originální inscenaci tanečníci tančí a hrají na mluvené slovo Karla Högera s textem Rudolfa Těsnohlídka za doprovodu romantické hudby od N. A. Rimského-Korsakova, M. Ravela, L. Janáčka a dalších světových skladatelů. Celý příběh se odehrává v rozhlasovém studiu a snovém světě mimo něj, ve světě zvířat…
Na třetí a poslední baletní premiéru si diváci počkají do jara. Nová baletní inscenace za čekání stojí – 12. března 2021 uvedeme novou celovečerní tanečně-surreální grotesku podle předlohy Anthonyho Burgesse Mechanický pomeranč. Choreografie a režie se ujal Tom Rychetský spolu s Pavlem Šimákem. Původní hudbu zkomponoval Ivan Acher. Celý tento projekt je opravdu velmi zajímavý a odvážný – v tanečním zpracování se Mechanický pomeranč v Česku uvádí vůbec poprvé.
Malé divadlo
Malé divadlo se, jak je u něj zvykem, i v nové sezóně netradičně chopí klasických titulů, které jsou malým i velkým divákům dobře známé. Celkem se můžeme těšit na 4 novinky, které potěší diváky všech věkových kategorií.
O první premiéru se postará oblíbené autorské duo Janek Lesák a Natálie Preslová s inscenací Karkulka vrací úder už 26. září 2020. Těm nejmenším povypráví Malé divadlo Devatero pohádek od manželů Jelínkových a bratrů Čapkových poprvé 28. listopadu 2020. Jediná inscenace, která se bude svým tématem klasickým pohádkám vymykat, bude inscenace Jak se směje zubatá (13. března 2021) v režii Kashy Jadáčkové s podtitulem Kdopak by se smrti bál. V rámci představení ukážeme, že smrt je přirozenou součástí lidského života. Malou sezónu završí inscenace Maryša: Příběh vraha (13. května 2020) opět v režii Janka Lesáka, během které diváky Malé divadlo vezme do plenéru. Kromě nových inscenací si Malé divadlo připravilo pro své návštěvníky vánoční dárek – na repertoár v rámci několika repríz vrátí již legendární Ježíšek Superstar. Diváci se letos mohou těšit na inovace tohoto všemi generacemi oblíbeného vánočního kabaretu.
Janek Lesák
A sezónu 2021 na Otáčivém hledišti zahájíme největším projektem v dějinách Malého divadla – snovou inscenací plnou divadelních kouzel Muž Dvojhvězdy od světově uznávaného umělce Petra Formana.
Jihočeské divadlo v novém kabátu
Do nové sezony jsme se rozhodli vykročit v moderním kabátu. Od 8. září oficiálně spouštíme nový web Jihočeského divadla. Více než 2 roky jsme pracovali s myšlenkou vytvořit uživatelsky příjemný a responzivní web, který reaguje na potřeby diváků. Na základě průzkumu uživatelů webových stránek Jihočeského divadla vznikl požadavek vytvořit online prostředí, ve kterém se návštěvníci budou snadno orientovat a na pár kliknutí se dostanou k informacím, které hledají – v první řadě k programu divadla a nákupu vstupenek.
Po roce intenzivní spolupráce s marketingovou agenturou Lewest je výsledkem přehledný web s vypilovaným designem Martina Hrabánka, českobudějovického web a UI designera.
Pestrý podzim 2020
Na začátek podzimu chystáme na všech našich scénách nabitý program. Novou sezónu odstartuje tradiční Zahajovací koncert Jihočeského divadla 11. září v DK Metropol. Krátce na to se budeme loučit s tanečním divadlem Petra Zusky Klíče odnikud, které bude mít derniéru 14. září.
Z baletní inscenace Petra Zusky „Klíče odnikud“
V září nás také čekají hned tři premiéry. Z činohry to bude gangsterská komedie Jonase Jonassona Zabiják Anders v režii Mikoláše Tyce (premiéra 19. září) a Holky a kluci, monodrama s Teresou Brannou s podtitulem sólo pro holku (premiéra 25. června).
A sezónu pro ty nejmenší diváky zahájí Malé divadlo se svou inscenací Karkulka vrací úder (premiéra 26. září). První říjnový týden pak bude patřit činoherní novince Selský baroko (9. října).
Pražský Dlabačov zcela jistě proslavil Ondřej Hejma a Žlutý pes v písničce „Sametová“. V sobotu 16. června 2018 jeho věhlasu poněkud přidala i Jana Tomanová Eriksson se svou taneční školou.
O třetím červnovém víkendu patřilo sobotní odpoledne v kinosálu břevnovského kina Dlabačov, v areálu hotelu Pyramida, tanci. A to tanci ne tak ledajakému. Přímo špičkovému a na špičkách – pravidelné každoroční prezentaci etablované taneční školy Jany Tomanové Eriksson. Poměrně slavnostní punc tomuto matiné dodali i hosté, obzvláště Sara Giselle Gordon z Masters of Ballet Academy z Londýna. O moc pozadu nezůstával ani přední člen Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem Milan Bednář. A na trojici doplnil tyto sólisty host tentokrát kolektivní – baletní škola Copéllia z Prahy 5 – Smíchova. A k tomu všemu množství dalších tanečnic z pořádající školy.
Celé představení bylo rozděleno do dvou – časovou stopáží přibližně stejných – částí. Ta první patřila výhradně klasice. Druhá polovina se věnovala tanci lidovému, etnickému i modernějšímu a částečně i současné hudební produkci.
V první části programu sázela dramaturgie poněkud na jistotu. O tom svědčí již osvědčený výběr autorů – hned čtyřikrát Petr Iljič Čajkovskij, dvakrát Oskar Nedbal a Leo Delibes, ale místo zbylo rovněž na Bohuslava Martinů, Saint Saënse, Pugniho či hudební koláž klasičtějšího střihu. Účinkující žáci školy prokázali talent, výsledky dobrého a rozumného drilu i radost a chuť se předvést těm v hledišti. Taneční skupinky v kolektivních choreografiích se zde představovaly povětšinou v lichém počtu. Což bylo dvojsečné. Některým působilo takové centrování na středního sólistu viditelné orientační potíže. Pro jiné bylo naopak milosrdné, že nevytvářeli pravidelné symetrické dvojice. K vrcholům této části patřila „Spící krasavice“ v interpretaci hostující Sary Giselle Gordon a v choreografii Maria Petipy i nastudování Vanessy Palmer. Velký aplaus i uznání odborné veřejnosti sklízela i Lucie Kozáková za osvědčenou „Umírající labuť“, tentokrát pojatou poněkud osobitěji choreografkou Lenkou Takáčovou. K výhradně choreografickým dominantám této části programu bych přiřadil nesporně „Loutky z baletu Coppélia“, díky nápaditosti i vedení interpretů od majitelky školy Jany Tomanové. Zaujala mne i choreografie Gustava Voborníka na úryvek z baletu „Sylvia“ v podání Anny Roušarové. A pozadu nezůstávala ani „Zlatovláska“ – opět od Jany Tomanové – pro Zoru Fuchsovou. Ale i další choreografie si zaslouží uznání a poklonu. Obzvláště tím, kterak respektovaly věk i taneční zkušenosti jednotlivých interpretů.
Všichni, od těch nejmenších až po ty téměř dospělé, zaujali ohromným soustředěním, svědomitostí i citem pro kolektivní výkon. Bylo vidět, že všichni – včetně realizačního týmu – společně vytvářejí sourodý tým. A to je určitě tím nejdůležitějším.
Druhá část představení se odehrávala povětšinou v lidovém duchu. Ti na pódiu se tím pádem dokázali o hodně víc odvázat a věnovat výrazu i prožitku. V tom jim napomáhaly i moderní podkladové hudební motivy ve druhé třetině této části odpoledne – hudba ze Star Wars, „Léto v Paříži“ na píseň populární Zaz či další, na hit „Lucky“ Jasona Mraze a Colbie Caillat. Mimochodem, část klipu tohoto úspěšného titulu se točila v Praze! Takže, taková cílená dramaturgie tance v choreografii Lenky Takáčové zde dostávala i další rozměry. V choreografiích tanců lidového duchu zaujala čísla připravená choreografkami Dagmar Břichnáčovou, Viktorií Kateřinou Carbonnel, Lenkou Bílkovou, ale pozadu nezůstávaly ani další v této půli již téměř výhradně ženské autorky choreografií. Jediným mužem – choreografem – zde byl hostující Milan Bednář. Choreografií polky „Ze studentského života“ se blýskla opět majitelka školy Jana Tomanová.
Jedinou menší skvrnkou, na výborné tváři celého tanečního odpoledne, byla nevyrovnanost a různá kvalita hudebních základů jednotlivých čísel. Člověk si najednou připadal jako na krasobruslařských závodech v roce 1970, kdy měl někdo doprovod na vinylové desce, jiný na kazetě, další na kotoučovém magnetofonu a kdosi si nechal (tehdy ve studiu v pražské Lucerně) sám vylisovat doprovod na originální vïnylovou desku. Občas to tu znělo, jako když se v televizi objeví reklama – zvuk se navýší o několik desítek decibelů. Zvnějšku nedokážu dobře odhadnout, zda se jednalo o nedbalou práci zvukaře v sále, anebo zda mělo dojít k vyrovnání hladiny zvuku a úpravě výšek a basů hudby někde ve studiu předem?
Taneční škola Jany Tomanové pracuje na území šestého pražského obvodu, přesněji v Dejvicích, již přes čtvrt století. Za tu dobu úspěšně připravila pro odborná taneční a baletní studia přes desítky zájemkyň i zájemců. Ale i ty stovky jejích absolventů i abonentů, které si sice nezvolily tanec jako profesi, ale získaly dobré pohybové, koordinační základy, ostřílely se při vystupování na veřejnosti a v neposlední řadě nalezly i řádku nových přátel, svědčí o tom, že práce Jany Tomanové Eriksson i dalších pedagogů má smysl a přináší ovoce. Případně i ovace.
Taneční gala školy Jany Tomanové
Čistý čas: 127 minut
Dramaturgie a režie: Jana Eriksson Tomanová a Kateřina Viktoria Carbonnel
Choreografie: Marika Besobrasová, Lenka Bílková, Dagmar Břichnáčová, Kateřina Viktoria Carbonnel, Marius Petipa, Olga Semenová, Jana Eriksson Tomanová, Gustav Voborník
Inspice: Bronia Gordon
Zvuk a osvětlení: Marek Škarpa
Kostýmy: Marta Škodová
Hudební spolupráce: Marta Škodová, Damien Carbonnel
