Do bývalého Divadla E. F. Buriana, nyní divadla ARCHA na premiéru. Předposlední žáříjovou neděli a v předposlední pondělí.
Rituály každodenního života. Pohyby prováděné rychle, úsporně, bezmyšlenkovitě. Nejsou krásné ani výjimečné. Nepořádáme v nich žádná mistrovství, přestože položit sklenici na stůl lze snad tisíci různými způsoby. Vypreparovali jsme je z kontextu domácnosti a vytvořili z nich vysoce koncentrovanou jevištní substanci prožitou v každém momentu „teď“ pro potřeby praktického každodenního života v komplikovaném světě plném krutosti i něhy, nereálných podmínek i reálných hrozeb, ve světě plném paradoxů.
TANEČNÍ MAGAZÍN již dříve na představení zveřejnil recenzi:
Choreografie: Veronika Knytlová, Martin Talaga, Jindřiška Křivánková
Režie: Jiří Havelka
Tančí: Veronika Knytlová, Martin Talaga
Scénografie: Dragan Stojčevski
Light-design: Karlos Šimek
Hudba: Martin Tvrdý
Produkce: Radmila Krásenská/Mind Move, Divadlo Archa
Za podpory Ministerstva kultury, Magistrátu hlavního města Prahy a Nadace Život umělce.
➳ Obyčejnost v kráse pohybu ➳ Sdílené míjení ➳ Strhující pohyb ➳ Naplněný či nenaplněný existencionalismus? ➳ Kytka místo kalendáře ➳ A co děti? ➳ Myš a myšlenka ➳
Již za necelý půlrok jsem měl tu čest vidět druhé představení sdružení MIND MOVE. Po lednovém „VOID RELOADED“ na prknech divadla PONECmne tentokrát čekaly „Garsonky“. Koncem května.Přímo na linoleu malého sálu DIVADLA ARCHA. Představení bylo nazváno jako „work in progress”, čili určitou tvůrčí dílnu. Nahlédnutí do kuchyně. A to doslova do kuchyně garsonky.
Jak vidno, imaginativní garsonka může vzniknout i kdesi na dvorku u okapu – foto ze zkoušky představení, mimo divadlo
Po mé kritice určitých kontroverzních údajů v divadelním programu – průvodci v Ponci, jsme se tentokrát žádné průvodní tiskoviny nedočkali. U podobné tvůrčí dílny, tedy ještě neusazeného představení, je to vcelku logicky pochopitelné.
Na svých internetových profilech tvůrci předcházejí „Garsonky“ touto statí: „Dva lidé čekající na změnu. V jejich vypiplaném mikrosvětě poletují paprsky trajektorií, které se vzájemně nikdy neprotnou. Jsou hladké, oblé, pomalé, jindy ostře a rychle řežou vzduch na jednotlivé střepy. Jejich prostor je jimi celý počmárán. Obklopeni pohodlím domova neví si náhle s ničím rady. Vše kolem je milé a bezpečné. A přitom neúnosně těžké a nesnesitelně snadné. Toto trvání je třeba změnit. Rázně a radikálně. Rozhodně! Teď!!! Ale změna nepřichází…“
Veronika Knytlová a Martin Talaga ještě při zkouškách
Bude toto naplněno? Nalezne divák to, co se snaží tvůrčí tým nastolit? Dokážou to obě strany – po „absolvování“ celého představení – lépe definovat? Nejen tyto otázky jsem si kladl před zahájením v nabitém malém sále ARCHY.
Hned zpočátku se musím čtenářům omluvit. „Garsonky“ sice z devadesáti procent stojí, padají i místy leží s výkony dvou titulních protagonistů – Veroniky Knytlové a Martina Talagy. Divák se v průběhu večera však setkává ještě s úvodní půvabnou rolí uklízečky. A dočkává dvou mužských malých, leč podstatných, úloh (de)montérů. Jejich představitelé nám však zůstali utajeni. Asi tou absencí programu? Inu, i desítky let se klaníme neznámým vojínům. A tak tedy poklona úvodem „neznámým představitelům“.
Opět Martin a Veronika během zkoušek – ta kytka v představení byla trochu jiná 🙂 , nikoli stromeček!
Možná, že jsem očekával větší apel na existencionální notu? Možná si představoval scénické pojetí více vykonstruované?
Samotné představení „Garsonek“ však předčilo má očekávání. Strhující taneční pohyb. Místy (záměrně?) úsměvně karikující volné sestavy gymnastek či obdobné jízdy krasobruslařek. Ohromný gejzír scénických nápadů. Jejich bezprostřední rozvíjení. Oscilující kontrast mužského a ženského (mikro)světa. To jsou zřejmě ty nejdůležitější pocity z téměř hodinového zážitku. A samozřejmě, skvělé výkony protagonistů. A v neposlední řadě i skvěle ilustrující a burcující záměrně monotematická hudba Martina Tvrdého.
Garsonka na malé scéně Divadla Archa
Co mne zaráželo? Možná méně hravých motivů, jakým bylo počáteční proměnění se čajového pytlíku v myšku… Nebo naopak? A zejména pak režijní neujasněnost, co ztvárnit pouze mimicky a co s reálnými rekvizitami. Zpočátku jsem tak chápal oddělení snů, plánů a reality. Což se v průběhu večera ukázalo mým omylem. Ale myslím si, že kupříkladu „mobilování“ s imaginárním mobilem by bylo určitě atraktivnější než s tím skutečným, trojrozměrným…
Hlavním rysem celých „Garsonek“ je osamělost v nás. Až sžíravě marný pocit míjení se. Věčný konflikt snů a plánů s krutou realitou. Ale i zároveň hledání krásy ve všednosti. Pocit, zda lze odpovědně přivést na svět děti do toho světa dnešního? A to se tvůrcům zdařilo v míře víc než přeplněné. A tak popřemýšlejte i vy o hledání cesty k sobě. Nalézání pozitiv i v (na první pohled) negativním světě. A ať to netrvá dlouho, ať kytka, která v „Garsonkách“ nahrazovala kalendář i hodiny, neuvadne!
V takové divadelní garsonce se dá i fotit mobilem!
»GARSONKY«
Tvůrčí tým:
Choreografie: Veronika Knytlová, Martin Talaga, Jindřiška Křivánková
Režie: Jiří Havelka
Tančí: Veronika Knytlová, Martin Talaga
Scénografie: Dragan Stojčevski
Light-design: Karlos Šimek
Hudba: Martin Tvrdý
Produkce: Radmila Krásenská/Mind Move, Divadlo Archa
Foto: Mind Move (z exteriéru), Martina Vaňková (z představení)
Mladý divadelní soubor 11:55 (zapětdvanáct) představí první letošní premiéru pojmenovanou O krásách bezpilotního bombardování. A to na scéně divadla NoD, konkrétně v pátek 29. března 2019. Protagonisté 11:55 tentokrát oslovili tvůrčí tým nezávislé skupiny 8lidí, režisérku Ninu Jacques a dramaturga Borise Jedináka, s nimiž společně v nové autorské inscenaci zkoumají proměny válečných konfliktů, ve kterých jsou lidské síly postupně nahrazovány drony. Dnes jsme svědky transformace válečných bojů. Armády západních mocností od počátku nového tisíciletí nasazují ve svých zahraničních misích čím dál častěji drony, bezpilotní letouny, které střídají lidské zdroje. Skrze drony monitorují tisíce kilometrů vzdálená území a provádí jimi i smrtící zásahy proti svým nepřátelům. A zatímco díky dronům ubývají ztráty v řadách západních vojsk, obětmi dronových útoků kromě teroristů jsou i civilisté.
Divadelní soubor 11:55 reaguje na rozšiřující se neozbrojené útoky divadelní hrou O krásách bezpilotního bombardování, v níž hledá odpovědi na otázky – co jsme ochotni obětovat pro vlastní bezpečí? Existuje v dronové válce hrdinství? Proč s narůstající vzdáleností, která nás dělí od místa válečného konfliktu, mizí empatie s civilními oběťmi? Inscenace, která vznikla formou improvizace, se režijně ujala Nina Jacques. „Na studijní stáži v Německu se mi dostala do ruky kniha „Teorie dronu“ francouzského filosofa Grégoirea Chamayoua, která mě absolutně dostala. Po přečtení mi bylo jasné, že se s tímto materiálem chci nějak vyrovnat na jevišti. Gréoirea Chamayoua dokáže dát do souvislostí různé aspekty současné moderní války a skrze ně vytvořit krutě bolavý obraz o celém našem dnešním ,moderním´ světě. Autor jde v popisu západní civilizace oklikou přes válečný dron, ale vlastně mluví o každém jednom z nás,“ prozradila režisérka. Inscenace vychází z knihy nejen tematicky, ale i svojí strukturou. “Stejně jako v Chamayouově textu, který se skládá z mnoha výpovědí vojáků, civilistů a vědců, i v inscenaci se střetnou postavy konfrontující svou zkušenost s drony – veřejná vystoupení nejvyšších armádních velitelů, svědectví přímých účastníků konfliktu a původní materiál amerických bojových složek,” doplnila Nina Jacques. Spojení 11:55 a skupiny 8lidí Propojení dvou mladých divadelních uskupení má hned několik vysvětlení – generační spřízněnost, společná „alma mater“, i společný vedoucí ročníku – režisér a pedagog Jiří Havelka. „Zajímá mě vzájemné propojení mladých tvůrců a myslím, že je pro nás zajímavé vidět, jak funguje jiný generační soubor podobně jako náš soubor 11:55. Přijde mi perfektní, že se scházíme na jednom projektu dva ročníky, které vychoval na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU Jiří Havelka v pětiletém odstupu. Očekávám, že si vzájemně ukážeme naše pohledy na divadlo a nahlédneme do našich způsobů vidění světa i našeho myšlení,“ říká herečka Pavlína Balner ze souboru 11:55.
O krásách bezpilotního bombardování
Inscenační tým: Nina Jacques, Boris Jedinák, Jan Tomšů, Ian Mikyska Hrají: Pavlína Balner, Martin Dědoch, Honza Hofman, Bořek Joura, Petra Majerčíková, David Ryska, Daniela Šišková
Premiéra: 29. 3. 2019 | 19:30 | Experimentální prostor NoD
Reprízy: 30. 3. | 6. 5. | 7. 5. | Experimentální prostor NoD
Webové stránky: https://nod.roxy.cz
Facebook: https://www.facebook.com/zapetdvanact/
Facebooková událost: https://www.facebook.com/events/2087636581292012/
Vizuál a teaser představení: http://bit.ly/okrasach
Český tanec představí na Tanzmesse 2016 dvě oceněné inscenace, které vybrali pořadatelé v konkurenci více než 700 děl
Český tanec představí na Tanzmesse 2016 dvě oceněné inscenace, které vybrali pořadatelé v konkurenci více než 700 děl
Na letošním 11. ročníku veletrhu tance Tanzmesse, který se koná v Düsseldorfu od 31. srpna do 3. září, bude český a slovenský tanec reprezentován v rámci CZECH AND SLOVAK CORNER, na kterém se spolupodílí organizace Tanec Praha, Institut umění – Divadelní ústav a Bratislava v pohybe. Tanec Praha reprezentuje Českou republiku na tomto prestižním veletrhu tradičně již od roku 2004 a představí zde hned dvě české inscenace – DEVOID a KOREKCE. Obě představení byla vybrána pořadatelem v konkurenci více než 700 přihlášených děl z celého světa. Návštěvníci se také dozvědí více o naší taneční scéně během Happy Hour a T-Talk připravovaných přímo pro tuto událost.
„Na veletrhu Tanzmesse reprezentujeme český tanec a moderní pohybové divadlo od roku 2004, říká ředitelka organizace Tanec Praha Yvona Kreuzmannová a dodává: „Jsem potěšena, že v letošním roce získal český tanec historicky největší prostor a uvede hned dvě díla a budeme moci představit celou českou taneční scénu díky T-Talk.“
První z nich je inscenace KOREKCE z dílny režiséra a choreografa Jiřího Havelky & VerTeDance, která získala mnohá ocenění – např. Taneční inscenace roku 2104, Cenu české divadelní DNA 2016 či Herald Angel Award 2015. Druhým želízkem v ohni je intimní sólo DEVOIDMichala Záhory a NANONACH, o kterém napsala Lucie Kocourková v magazínu Opera Plus „…Velmi intimní sólo je precizně interpretováno pohybově. V práci s tempem a distribucí informací v neustále se měnící fikcí si DEVOID zadá s těmi nejlepšími dramaturgickými experimenty a v lecčems je překonává. V inscenaci se nepřeklenuje pouze vyprávění a herecká akce, ale také emociální intenzita.“
DEVOID
Choreografie a interpretace: Michal Záhora
1. 9. / 16:00 / Fabrik Heeder, Krefeld
V představení, které vychází z reálných dopisů, se propojují, prolínají a vrství jednotlivé hlasy pisatelů. Tato polyfonie – intenzivní zvukové tělo – uvádí v pohyb tanečníka. Dílo vznikalo na tvůrčích rezidencích v rumunském Sibiu a italském Sansepolcro v koprodukci evropského projektu Be SpectACTive! s podporou programu Kreativní Evropa.
KOREKCE
Choreografie a režie: VerTeDance & Jiří Havelka
1.9. / 21:00 / FFT Kammerspiele, Düsseldorf
„Co je nesvoboda, víme, ale víme, co je to svoboda?“ Pojďme na chvíli zažít slast z nesvobody. Inscenace s živou hudbou Clarinet Factory dekorovaná cenami z Edinburgh Fringe i České taneční platformy: Taneční inscenace roku 2014.
HAPPY HOUR – nenechte si ujít!
Setkejte se osobně s českými tanečníky a tvůrci u sklenky vína.
1.9. /13.30 / NRW-Forum Düsseldorf – Stánek č. 71
T-Talk – Check the Czechs!
Kdo je kdo na české taneční scéně? Objevte nejdůležitější festivaly, prostory a možnosti pro mezinárodní spolupráci.
2.9. /12:30 / NRW-Forum Düsseldorf
Tanzmesse je největší veletrh tance na evropském kontinentu. Jedná se o jediný veletrh svého druhu v Evropě, který přináší řadu příležitostí ke zviditelnění rozvoje taneční scény dané země nejen v evropském, ale
i v celosvětovém kontextu. Přes 700 vystavovatelů si zde vzájemně předává informace o tanečním dění v jednotlivých zemích, vyhledává partnery pro koprodukce a nachází další formy mezinárodní spolupráce a diskutuje o nejnovějších proudech taneční tvorby. Zároveň veletrh nabízí možnost zhlédnout to nejlepší, co na evropské scéně v posledních letech vzniká. Tanec Praha reprezentuje Českou republiku na tomto prestižním veletrhu již od roku 2004.
