Je umění udržitelné? A co další lockdown?

Signal Festival zve na sympozium o udržitelnosti kulturního a uměleckého prostředí do Divadla Archa

Jak dělat udržitelné či ekologičtější umění, výstavy a festivaly? Jak se zachovat, když přijde další uzavření kulturních institucí a lockdown znemožňující prezentaci umění ve fyzickém prostoru? Na tyto a mnohé další otázky se ptá sympozium Signal Talks, které pořádá Signal Festival 15. října od 10:00 do 17:00 hodin v Divadle Archa. Nese jasný podtitul PLAN C: Udržitelnost kulturního a uměleckého prostředí a proběhne zdarma. Návštěvníci zde budou moci vidět také výstavu děl 4 studentů ateliéru Time-Based Media z Fakulty umění a designu UJEP, kteří reflektují témata environmentální krize či změny klimatu

 

Sympozium PLAN C: Udržitelnost kulturního a uměleckého prostředí rozvine diskuzi o udržitelnosti v souvislostech lokálního uměleckého prostředí. Zaměří se přitom na realizaci udržitelných uměleckých výstav a festivalů, udržitelnost jako samotný obsah a téma kulturních událostí a uměleckých děl, ale i médium umělecké tvorby či způsoby, jakými sami umělečtí a kulturní organizátoři realizují své akce. Proběhne na půdě Divadla Archa 15. října od 10:00 do 17:00 hodin.

V první části věnované udržitelnosti kulturního a uměleckého prostředí vystoupí mimo jiné Veronika Čechová (Společnost Jindřicha Chalupeckého), András Cséfalvay, Veronika Bromová, kurátoři Marika Kupková a David Korecký, Martina Ivičič představí festival DOM nebo Stepan Vashkevich z Institutu cirkulární ekonomiky.

Signal Festival letos představí novou aplikaci Signal AR zaměřenou na rozšířenou neboli augmentovanou realitu. Druhá část sympozia proto nahlédne podrobněji na témata této nové reality v nejrůznějších kontextech. Věnovat se bude AR jako prostředku k tvorbě či zprostředkování umění či významu a využití technologie AR v širším společenském či mediálním prostředí. Diskutovat budou mimo jiné umělkyně Radka Bodzewicz, ředitel Signal Festivalu Martin Pošta, Helena Lukášová, András Cséfalvay, Ján Pernecký a další.

Signal Festival dlouhodobě podporuje nejmladší generaci audiovizuálních umělců. Během festivalových dní tak od 14. do 17. října v Divadle Archa představí rovněž výstavu 4 studentů ateliéru Time-Based Media z Fakulty umění a designu Univerzity J. E. Purkyně. Prezentovaná díla reflektují témata environmentu a změny klimatu, pracují s možným subjektivním výkladem reality a zabývají se otázkami vesmírného odpadu. Výstava s názvem Anabáze představí díla Jana Poše, Štěpána Kováře, Karima Tarakije a Vojtěcha Groota.

Signal je festival digitální a kreativní kultury. Spojuje současné vizuální umění, městský prostor a moderní technologie. Stal se nejnavštěvovanější kulturní událostí v České republice. Program je tvořen renomovanými zahraničními i českými umělci z oblasti light designu, vizuálního a digitálního umění, umělé inteligence a konceptuálního umění. Festival rád vzdělává sebe i návštěvníky. Spojuje historické kulisy milované Prahy s nejnovějšími technologiemi a současnými společenskými tématy. Signal Festival je jedním z největších producentů současného umění u nás. Podporuje nejmladší české tvůrce, stál u vzniku více než osmdesáti originálních instalací, které byly vytvořeny speciálně pro festival. Pořádá doprovodné programy pro děti, odbornou veřejnost i studenty. Spolupracuje s celou řadou zahraničních festivalů a kulturních institucí.

Na Hraně. Tak se jmenuje nová výstava intermediální umělkyně Radky Bodzewicz, která čeká návštěvníky v rámci doprovodného programu Signal Festivalu v Bold Gallery v pražských Holešovicích. Bodzewicz absolvovala AVU v ateliéru Vladimíra Kokolii. Během roku 2016 studovala na Robert Gordon University-Gray’s School of Art ve skotském Aberdeenu. V roce 2018 se stala finalistkou berlínské ceny Leinemann-Stiftung für Bildung und Kunst Award. Umělkyně v posledních letech kombinuje malbu s rozšířenou realitou. Její malba zaujímá prostor mezi skutečností a abstrakcí. Motivy oscilují mezi sakralitou a každodenností. Výraz se pohybuje mezi ornamentem a intuicí. Prezentace se nachází částečně v běžné realitě, částečně v té virtuální.

Na Hraně je dočasná výstava, která se po 4 festivalových dnech přesune do online prostoru.

Vernisáž proběhne již 13. října od 18:00 hodin.

Výstava je zdarma

  1. ročník Signal Festivalu proběhne od 14. do 17. října 2021
    Každý den od 19:00 do 24:00 hodin

Více informací na www.signalfestival.com

Facebook: www.facebook.com/SignalFestival

Instagram: www.instagram.com/signalfestival/

Poděkování:

Festival digitální a kreativní kultury Signal vzniká za laskavé podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Ministerstva pro místní rozvoj ČR, městských částí Praha 1, Praha 7, Praha 8

Partneři:

Za podpory: MHMP, Ministerstvo kultury

Hlavní partner: Mercedes-Benz, Kooperativa, World of Tanks

Oficiální partner: Pražská plynárenská, PlayStation, De’Longhi

Generální mediální partner: Česká televize

Hlavní mediální partner: Český rozhlas, Reflex, JCDecaux

Partner festivalového deníku: Deník N

Mediální partner: Czechdesign, Art & Antiques, Prague Morning

Partneři: Praha 1, Praha 8, Praha 7 art district, Výstaviště Praha, Pre, Technologie Hlavního města Prahy

Oficiální dopravce: Dopravní podnik hl. m. Prahy

Nikola Lörinczová 

pro Taneční magazín

S hraběnkou MARIÍ KINSKY, předsedkyní VIZE TANCE, choreografkou, pedagožkou, producentkou i ředitelkou Centra choreografického rozvoje SE.S.TA:

„VIZE TANCE hodlá nejen pojmenovat potřeby nezávislého sektoru“

Hraběnka Marie Kinsky, rozená Marie de Crevoisier d’Hurbache, je jako někdejší tanečnice a současná choreografka, producentka i pedagožka, výraznou osobností nejen našeho tance. Založila a vede neziskovou organizaci Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, s níž TANEČNÍ MAGAZÍN úzce spolupracuje. Vymyslela a připravuje každoroční letní festival KoresponDance. Ten již tradičně vrcholí na jejím zámku ve Žďáru nad Sázavou. Před historicky krátkou dobou byla zvolena předsedkyní oborové organizace VIZE TANCE. A právě té se nejvíce dotýká náš následující rozhovor.

Určitě nejen mě by zajímalo, s jakými vizemi jste Vy osobně přijala vedení VIZE TANCE?

Naše hlavní vize je naslouchat členům Vize tance. Během setkání, které jsme organizovali s lidmi z taneční komunity se především mluví o potřebách advokacie. Je nutné, aby byl slyšet hlas nezávislého tanečního a pohybového umění. A aby bylo reagováno na otázky, které je nutné řešit. Musí se koncepčně pojmenovat a ujasnit potřeby nezávislého sektoru a lidí, kteří pracují na volné noze. Nezávislá scéna není pouze českým specifikem. Je to dlouhodobý mezinárodní trend. Pracovat na specifikaci oboru je nejlepší způsob, jak navazovat kontakt a spolupracovat s dalšími obory, které mají stejné nebo podobné potřeby.

Už delší dobu bylo cítit, že lidé z oboru mají touhu přemýšlet a pracovat společně. Proto vzniklo motto: ,Vize jste vy, Vize jsme my!´ Konfrontace s časovou realitou není vždy jednoduchá, ale touha společně pracovat pro rozvoj oboru je velmi důležitá! Metodologie práce je obohacující pro všechny účastníky. A protože pracujeme participativně, tak zkušenost každého z nás má vliv na ostatní. Zároveň pak mají diskuse jasný záměr. Velmi oceňuji práci Blanky Markové, která nejen moderuje diskusi, ale i bude psát dokument o strategii oboru. Hledáme příklady v České republice i v zahraničí. Zároveň se snažíme otevírat otázky i s lidmi z jiných oborů, ať máme i jiné úhly pohledu. Z mého pohledu je to velmi zajímavé. Kupříkladu v pracovní skupině nazvané ,Marketing´, která řeší otázku vlivu živého umění na propagaci a marketing měst a region. A máme ve svých řadách i regionální politiky. Věříme, že se přidá i někdo z firemního sektoru, protože uvidí, jak například festivaly pomáhají zviditelňovat i malá města. A to i v mezinárodním kontextu.“

Rámcové programy VIZE TANCE už docela dobře známe z pravidelných článků v TANEČNÍM MAGAZÍNU, ale co považujete nyní za její aktuální prioritu?

Prioritou Vize tance je pojmenovat speciální potřeby nezávislého sektoru. Druhou prioritou je pomáhat institucím či partnerům pochopit, co to znamená. A třetí prioritou je obohatit kulturní politiku. I proto, aby profesionálové z našeho oboru mohli pracovat v podmínkách, které sami pomáhali utvářet.

Rovněž Vize tance pracuje na statusu umělce. V současné době se zabývají ujasněním statusu umělce téměř všechny umělecké organizace. Specifikum Vize tance je definovat, co je zásadní pro nezávislý pohybový obor. Jedná se hlavně o měkkou infrastrukturu. A tu je nutné systematicky pojmenovat, ať může nezávislá práce probíhat na profesionální úrovni. Mimo jiné připravujeme i orientační ceník oborových honorářů. Rádi bychom dosáhli toho, ať mohou nezávislí profesionálové pravidelně trénovat a vzdělávat se. Ostatně tak, jak je to běžné v jiných oborech i v zahraničí.

V interiéru zámku ve Žďáru nad Sázavou paní Marie Kinsky také založila Muzeum nové generace

Nezávislý způsob práce je zásadní mezinárodní trend, který vznikl v druhé polovině dvacátého století. Klíčová slova jsou: projekt, projektový tým, network a proces. Stále vznikají nové modely setkávání se s publikem, které je relevantní i vedle klasických představení. Nacházíme paralely i v jiných oborech. Nezávislé projekty a týmy jsou příbuzné start-upům z ekonomické sféry.“

Což je dost výstižný příklad.

V naší práci se zaměřujeme především na proces. Najdeme zde opět spojitost s firemním sektorem. Jako příklad mohu uvést aktuální skutečnost vyvinutí nových vakcín proti koronaviru během jednoho roku. A to bylo možné jen díky tomu, že se už v minulosti pracovalo na výzkumu a rešerších. Zde je patrná paralela i s naší prací. Protože, není možné udělat nový relevantní projekt pro umělce a společnost během tří týdnů. Zároveň může být proces zajímavý i pro tu vlastní společnost a fungovat jako veřejná služba. Během něj mohou vznikat spolupráce různých kategorií lidí. Mohou se otevírat různé typy komunikace mezi umělci a společností, ať v pedagogické rovině anebo druhu managementu a podobně. Vyvstává otázka, kde je uplatnění kulturních aktivit pro společnost a také na oblast evoluce výsledků kulturní politiky a orientace investic.

Jenom pak můžeme pracovat na implementaci potřeb. Budeme muset intenzívně spolupracovat s partnery. A v dialogu s nimi vytvořit komplexnější model. Nejde pouze o úroveň financování, ale také o rozvoj partnerství v již existujícím systému. Rozhodně je na čem pracovat, a pevně věřím, že to bude přínosné nejen pro umělce, ale také pro produkční týmy, techniky a kritiky a další.“

I na cestě nahoru si člověk musí umět odpočinout…

To však určitě není vše…

Dále pracujeme na zvýšení povědomí o současném tanci ve společnosti. Nejde pouze o marketing, ale o práci s teritoriem České republiky. Jde o práci na rozvoji publika, rozvoji komunitních, interdisciplinárních a edukačních projektů a o umění ve veřejném prostoru. V České republice sice už existují zajímavé iniciativy, ale jiné země mají takové iniciativy už dlouho zakomponovány do své kulturní strategie. Například ve Francii mají národní i regionální scény za úkol pracovat s jednotlivými teritorii.“

Budete se zaměřovat ve větší míře na taneční pedagogiku?

Taneční pedagogika má nezpochybnitelný vliv nejen na profesionální obsazenost naší scény a regiony, ale také hraje důležitou roli ve vnímání tance a vytvoření širší komunity, která má pak následně o tanec zájem. Taneční pedagogové mají své profesní organizace už několik let. Vize tance by ráda pomohla s propojováním tanečního, pohybového umění, škol a profesionálního světa.“

A jak byste, Vy dáma s bohatými zkušenostmi ze zahraničí, hodnotila úroveň tanečního školství zde? Jak si, podle Vás, stojí v kontextu Evropy?

Pedagogika je výsledkem tradic a kulturního přístupu té dané země. Odlišuje se rovněž v důrazu na cíl a obsah učiva v každé jednotlivé zemi. Když jsem se přistěhovala do České republiky, byla jsem fascinována důrazem na rozvoj osobnosti a kreativity. Ve Francii je dáván mnohem větší důraz na koncept a v Itálii naopak na teoretický přístup. Je to jeden z důvodů, proč je spolupráce tak zajímavá.“

Kterak byste celkově vyhodnotila spolupráci s Ministerstvem kultury ČR v době koronavirové krize?

V rámci srovnání se zahraničím, můžeme považovat spolupráci s Ministerstvem kultury ČR za úspěšnou. Vedle samotné krize se řešily běžné otázky i dlouhodobé strategie. Ať to byla státní kulturní politika nebo Národní plán obnovy, kdy Evropská unie zarezervovala více než 800 miliónů korun pro strukturální obnovení kulturního systému v České republice. Jednání stále intenzivně pokračují a musím říct, že Ministerstvo kultury bere profesní organizace z pozice partnera, což je hodně přínosné. Profesní organizace se sdružily pod ITI a můžou tak řešit své zájmy společně. To je velký krok kupředu. Tyto nové síly oboru intenzivně spolupracují s ministrem Zaorálkem, který se rozhodl setrvat ve své funkci a dokončit svoji práci. Za to mu moc děkujeme.“

Kde má náš stát vůči kultuře největší pomyslné dluhy a manka?

To je téma na dlouhý rozhovor! Na otázku mohu odpovědět spíš díky zajímavé kontradikci v české mentalitě. Ta je důvodem, proč jsou takové ,díry´ ve státní politice: Když se podíváme na procentuální poměr lidí, kteří navštěvují muzea, knihovny, zámky anebo počet lidí, kteří provozují hudbu na velmi dobré úrovni a i jiné aspekty, tak zjistíme, že Česká republika je o hodně napřed oproti jiným evropským zemím. Často i na první pozici. Přesto se o tom, ale nemluví. Jako by kultura byla soukromá a intimní záležitost.

Marie Kinsky na svém zámku, který je tradičně dějištěm mezinárodního festivalu KoresponDance

Politici v České republice nemají vždy kulturu zakomponovanou do svých volebních programů. Jelikož možná cítí, že je to každého soukromá volba. Zapomínají tak na obrovskou komunitu voličů. Je to velmi divné, protože existuje mnoho studií, které dokazují vliv kultury na ekonomiku a společnost, či jak ji používat jako marketing měst, region nebo celého státu. Je velká škoda, že se tyto existující studie využívají tak málo.“

Jak se chystáte na letošní KoresponDance, který doslova klepe na dveře?

KoresponDance proběhne opět nejen v pražské Invalidovně 24. 6., ale také ve Žďáru and Sázavou. Tam v termínech 16. až 18. července. Letos jsem se rozhodli dát lidem to, co jim tolik chybělo. Živou kulturu v bezpečném prostředí. Máme připraven český i mezinárodní program. Naši přátelé ze zahraničí uvedou nejen svá představení, ale také se budou podílet na společném site-specific vystoupení. Zdůrazňujeme tím naši touhu otevírat mezinárodní dialog s umělci a publikem. Výsledkem je spousta překvapení ve Žďáru, ale i před samotným festivalem. Jsou to naše dárečky pro obyvatele města. Letos znova zdůrazňujeme podporu umělcům. Ať vědí, že za nimi stojíme i jako festival. Chceme dát publiku nejen kvalitní zážitky a rozmanitost, ale také bezpečný pocit a rovněž možnost zažít svobodu a festivalovou atmosféru. Proto jsme vytvořili sérii malých festiválků, které společně vytvoří KoresponDance. Uvidíme tanec, nový cirkus, pohybové divadlo i hudbu. Máme dokonce i festival tanečních filmů a festivalový workshop pro návštěvníky a profesionály, kteří nemohli dlouhou dobu trénovat. Budeme si užívat léto v zahradách Invalidovny nebo v zámecké zahradě ve Žďáru nad Sázavou. A moc se na to těšíme!“

Vzácné chvíle klidu a pohody na zámku

Jste zámeckou paní ve Žďáru nad Sázavou, jestlipak se odtamtud znáte s političkou Miroslavou Němcovou, která hodlá kandidovat na prezidentku?

S paní Němcovou jsme se setkaly nejen ve Žďáru nad Sázavou, ale také v Praze ve sněmovně. Nicméně, Vize tance se angažuje v politice pouze na profesní úrovni a stále zůstává nezávislá na jakýchkoli politických stranách.“

Chystáte eventuálně nějaké společné akce s Dagmar Havlovou, která má nadaci jménem „VIZE“?

To je skvělý nápad! Děkuji za něj!“

A já děkuji za Váš čas a zejména za rozhovor pro TANEČNÍ MAGAZÍN.

Foto: archiv Marie Kinski

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

ALFRED VE DVOŘE vyzývá

Otevřená výzva pro účastníky divácké rezidence v souvislosti s novým projektem Jana Mocka. Uzávěrka 19. 5.

Umělecká skupina Jana Mocka vyhlašuje otevřenou výzvu na účast v projektu „Audience in residence“ – diváckých rezidencí, v souvislosti s přípravou nového projektu s pracovním názvem „Dědictví“, který uvedeme v divadle Alfred ve dvoře.

Hledáme diváky, kteří chtějí vstoupit do přímého dialogu s umělci, zblízka sledovat proces vzniku divadelní performance a stát se součástí tvůrčího týmu.

Chcete vědět, jak se prvotní nápad zhmotní do divadelního představení? Zajímá vás, jak vzniká umělecký proces vzniku divadelní inscenace? Chcete blíže poznat tvůrce nezávislého divadla – Jana Mocka a Irinu Andreevu a Tinku Avramovou?

Hledáme skupinu 12 účastníků, kteří budou prvními diváky nového projektu Jana Mocka s pracovním názvem „Dědictví“. Účast ve skupině není omezena věkem, vzděláním ani profesním zaměřením, naopak budeme usilovat o co největší různorodost účastníků a tak i perspektiv jejich diváckého pohledu. Hledáme účastníky, kteří rozumějí anglicky (projekt se zkouší v angličtině), mají možnost zúčastnit se alespoň čtyř z pěti naplánovaných setkání a budou s tvůrci aktivně diskutovat. Účastníci nehradí účastnický poplatek.

Termíny setkání:

21. 5. 2021 15.00–18.00 // první setkání všech účastníků divácké rezidence, zkouška v divadle Alfred ve dvoře, diskuze s tvůrci

3. 8. 2021 17.00–19.00 // zkouška a diskuze ve zkušebně Follow the Cat

15. 8. 2021 16.00–18.00 // generálka a diskuze v divadle Alfred ve dvoře

16. 9. 2021 20.00–21.00 // premiéra v divadle Alfred ve dvoře

21. 9. 2021 16.00–18.00 // popremiérové setkání a  závěrečná diskuze ve zkušebně Follow the Cat

Uzávěrka přihlášek je 19. 5. 2021. Pro přihlášení vyplňte tento google formulář: https://forms.gle/DvfH34iM7hbpMvnv5.

Projekt „Audience in residence“ je součástí celoroční činnosti Jana Mocka a zaměřuje se na rozvoj a získávání nového publika. Projekt byl podpořen Ministerstvem kultury ČR a Magistrátem hlavního města Prahy.

Sdílet

Kontakty: Táňa Švehlová, tana.svehlova@gmail.com, 734 445 137

Pořádá: T. Š., Sixhouses z. s.,

Více informací na:  www.janmocek.org

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»Cirk-UFF« bude!

Tradičně v Trutnově – již 11. ročník. Proběhne i na pivovarském komínu!

Jedenáctý ročník oblíbeného a mezinárodně respektovaného festivalu nového cirkusu „Cirk-UFF“ letos v Trutnově proběhne. Organizátoři se museli rozhodnout koncem dubna, kdy ještě nebylo ani v nejmenším jisté, zdali kultura bude moci probíhat alespoň třeba pod širým nebem. Rozhodli se tak, že zhruba rok připravovaný festival organizovat začnou a vypadá to, že se jim risk vyplatí. Dle posledních vyjádření ministerstva kultury a celé vlády je zřejmé, že v termínu festivalu, tedy 2. 6. června již kulturní akce budou moci probíhat venku a s omezeními i vevnitř.

Ano, byl to, samozřejmě, značný risk. Do příprav festivalu jsme, podobně jako každý rok, investovali spoustu času, ale zhruba před dvěma týdny jsem se musel rozhodnout, zdali začneme s jeho reálnou produkcí, což mimo jiné znamená objednávky za dost peněz. Roli v tomto rozhodnutí hrála samozřejmě i skutečnost, že jsme letos získali velkou podporu z Ministerstva kultury, Královéhradeckého kraje i města Trutnova,“ uvedl zakladatel festivalu a ředitel trutnovského polyfunkčního divadla Uffo v jedné osobě, Libor Kasík. S doplněním, že letošní „Cirk-UFF“ chystá 24 – 28 představení, a to podle toho, zdali opravdu bude možno hrát vevnitř. Tedy v Uffu a v šapitó před ním. Produkce budou každopádně probíhat i pod širým nebem, ať už v okolí Uffa, tak i jinde ve městě. Například Eliška Brtnická se se svou show „Hang out“ chystá na pivovarský komín.

Eliška Brtnická

Celkový program festivalu vypadá vskutku přitažlivě. Zájem bude jistě o premiéru oblíbeného a na akrobatické stránce velmi pracujícího souboru Losers Cirque Company, která nese název „Konkurz“. Budou ale i další premiéry, třeba „Bezdéčka“ rovněž velmi oblíbeného novocirkusového uskupení Squadra Sua.

Hlavními hvězdami „Cirk-UFFu“ bývají již tradičně a pravidelně zahraniční hosté. V posledních letech se festival zaměřil na špičkovou a stále se zlepšující australskou scénu. Její představitelé měli přijet i letos. Špičkový australský soubor Circa ale (z důvodu koronavirové pandemie) dorazit nemůže, „Cirk-UFF“ však (podobně jako v září proběhnuvším minulém, desátém, ročníku) přiváží vskutku adekvátní náhradu. Ti, kteří navštívili festival v roce 2015, si budou bezesporu pamatovat chilsko-španělskou dvojici Murmuyo et Merteyeta, která vnesla do trutnovských ulic nečekaně vtipnou, ale i akční atmosféru. Zastavovala tehdy vozidla a jejich řidiče vtahovala do show s názvem „Su-seso Talardo“. Letos Murmuyo et Merteyeta předvede show „Fisura“, která je koncipována jako pokračování „Su-seso Talardo“, ale už poněkud jiným způsobem.

Vstupenky je možné kupovat od 17. 5. přímo v Inforecepci Uffo, anebo online na webu cirkuff.cz nebo uffo.cz.

Foto: archiv CirkUFF

Zuzana Jindrová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN