Štítek: Elia Moretti

HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING

Divadlo Continuo zkoumá aktuální fenomény současného světa a spojuje v ní fyzikalitu a poezii materiálu i lidského těla

Divadlo Continuo v nové inscenaci HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING zkoumá aktuální fenomény současného světa a spojuje v ní fyzikalitu a poezii materiálu i lidského těla.

Jak přišít knoflík?

Jak zajistit, aby bylo morče šťastné?
Jak změnit svůj život v řádu hodin?
Jak přežít apokalypsu?

Soubor Divadlo Continuo vstupuje do 4. dekády své tvůrčí práce inscenací s názvem HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING. I v této inscenaci zkoumá soubor aktuální fenomény současného světa skrze divadelní tvorbu a spojuje v ní fyzikalitu i poezii materiálu a lidského těla. Nejnovější inscenace je vizuální divadelní esej nad otázkami lidské percepce a vytváření toho, čemu říkáme realita. Tvůrčí soubor se v inscenaci mimo jiné zabývá otázkami, jakým způsobem lidský mozek vnímá okolní i vnitřní svět a jak ze smyslových podnětů a přijatých kulturních vzorců vytváří model, který pak nazývá realitou.

„Tvůrčímu procesu práce na inscenaci předcházel výzkum, který mimo jiné zahrnoval rozhovory s odborníky z oblasti psychiatrie, filozofie a kulturní antropologie“, vysvětluje proces tvorby inscenace režisér a umělecký vedoucí souboru Pavel Štourač.  „V teoretickém a uměleckém výzkumu projektu, jehož záměrem bylo vytvoření širokého materiálu pro výslednou inscenaci, jsme se zaměřili na zdánlivě jednoduché otázky: Jak vnímáme svět kolem nás? Co vlastně vidíme? Je to, co vidíme reálné? Je červená opravdu červená? Tyto a podobné “jednoduché” otázky, byť mohou působit lapidárně, jsou ve své podstatě esenciální pro celou řadu filosofických a vědeckých prací. Stejnou esencialitu ptaní se po podstatě světa a bytí totiž najdeme v pracích mnoha světových filosofů, či v náboženských textech“, dodává Štourač.

Inscenace fyzického a vizuálního divadla se zamýšlí rovněž nad fenoménem lidského těla, jeho pozicí v současné kultuře a společnosti, jeho instrumentalizací a zvěcněním, i nad tím, jak se tělo skrze reduktivní myšlení stává produktem a spotřebitelem zároveň. Tělo performera je v nové inscenaci chápáno jako senzor, autonomní zdroj vnímání reality, lakmusový papírek neviditelných impulsů a zároveň komunikátor toho všeho skrze energii transformovanou v čase a prostoru do pevné fyzické struktury divadelního představení. Podstatou tohoto přístupu je snaha tvůrčího týmu o hledání a artikulaci ne-intelektuálních odpovědí našeho těla na otázky, které nám náš rozum předkládá a na které zároveň neumí odpovědět.

HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING je kolektivním dílem tvůrčího souboru Divadla Continuo. Šest performerů se v ní pod vedením jeho uměleckého vedoucího Pavla Štourače pokouší svými těly zachytit alespoň náznaky odpovědí na elementární existenciální otázky člověka. Výsledkem jsou často paradoxní situace, nonsens, absurdita či dynamická poezie těla a hmoty… ale žádný návod.

Výtvarný koncept je dílem Heleny a Pavla Štouračových. Dramaturgie se ujal dlouholetý spolupracovník souboru Marek Turošík a na hudební složce se podílela celá řada hudebníků, se kterými soubor dlouhodobě spolupracuje. Z hudebních kompozicí Elia Morettiho, Ridiny Ahmedové, Petra Tichého, Jany Vondrů, Žanety Vítové, Annabelle Plum a Hannese Gigera vytvořili výslednou hudební dramaturgii a kompozici Jakub Štourač a Anna Luňáková.

Divadlo Continuo uvede novou inscenaci HOW TO PEEL AN ONION WITHOUT CRYING – vizuální divadelní esej nad otázkami lidské percepce a vytváření toho, čemu říkáme realita. Premiéra se bude konat na domovské scéně souboru, na Švestkovém Dvoře v Malovicích, v sobotu 13. 5. 2023 od 19 hodin.

(Malovice, Jihočeský kraj, ČR)

Koncept a režie: Pavel Štourač

Dramaturgická spolupráce: Marek Turošík

Výtvarný koncept, scénografie: Helena Štouračová a Pavel Štourač

Spolupráce na realizaci scénografie: Marcela Záchenská

Hudba: Elia Moretti, Ridina Ahmedová, Petr Tichý, Jana Vondrů, Žaneta Vítová, Annabelle Plum, Hannes Giger, Jakub Štourač a Anna Luňáková.

Sound design: Jakub Štourač

Light design: Vojtěch Dvořák

Účinkují: Barbora Ješutová, Ludmila Ješutová, Kateřina Šobáňová, Diana Khwaja, Sean Henderson a Ivan Vanko

Produkce: Petr Hromek

Asistent produkce: Martin Mikl

Booking: Nikola Križková

PR a média: Zuzana Bednarčiková

Za finanční podpory: Ministerstvo kultury České republiky, Jihočeský kraj, Státní fond kultury České republiky

Partner projektu: Švestkový Dvůr, z. s.

Předprodej vstupenek:  GoOut

Foto:  Marcela Záchenská 

Zuzana Bednarčiková

pro Taneční magazín

»FERST DADLER JE VENKU«!!!

Již dnes premiéra duration perfromance zkoumající fenomén lidské bytosti. Přináší centrum choreografického rozvoje SE.S.TA.

PRÁVĚ DNES:

16. 12. 2020 I 12.00 – 18.00


Národní galerie Praha – Veletržní palác

Duration-performance „Ferst Dadler je venku“ zkoumá fenomén lidské bytosti nacházející se v okamžiku potenciálního vymanění se z koloběhu setrvačně se opakujících událostí. „Ferst Dadler je venku“ je kolektivní zážitek, jehož můžete být součástí.

Tento text je objekt. Samotným jeho čtením vstoupíte do performance. Budou tu i další objekty: pohyb, zvuk, tvar, poslech, světlo, hustota, Elia Moretti a mnoho dalších. Jsou to nabídky rozličných způsobů vnímání. Nacházíme se v materialistickém přístupu k dimenzi, která jde nad rámec reprezentace. Tak ty objekty prožijte v čase, v prostoru i v těle. Připojte se k Ferst Dadlerovi ve vlastním tempu, jakkoli chcete, kdykoli i kolikrát chcete.

Tvůrčí tým:  Inga Zotova-Mikshina, Elia Moretti, Roman Zotov-Mikshin a Michal Hór

 

Michaela Kessler

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Šepkajúcí fantóm“ JANYPKA a vnitřně expresivní BOČKOVÁ

Další pozoruhodný titul v pražské ALTĚ. █ Nekonvenční expedice za hranice snů, představ i paranormálních jevů. █ Šepot až extrémní – na hranici srozumitelnosti a sdělnosti. █ Vytížená interpretka. █ Je svět objektivní? █

Řada, nikoli až tak vousatých a vrásčitých, pamětníků si nemohla nevzpomenout na slavný film slovenského režiséra Andreje Lettricha „Šepkajúcí fantóm“. Kde? V pražském holešovickém Studiu ALTA, při dlouhé úvodní expozici představení „SONG LINES: expedice 97/18“. Tomáš Janypka se totiž šeptem svěřoval, za jakých okolností představení vznikalo. Chápu jistou intimitu situace, touhu po navození spíše vnitřního, subjektivního monologu, ale… Hlavnímu protagonistovi nebylo téměř rozumět!!! Neměl mikroport, mluvil – tedy šeptal – v neustálém pohybu. …a tak nakonec mohl divák pouze lovit určité slabiky. Výjimečně slova. Je to velká škoda. Ten text měl pro následující představení důležitý význam. A v neposlední řadě je slovenština krásným, zvukomalebným jazykem, který si bezesporu zaslouží reprezentativnější a luxusnější prezentaci.

Na rozdíl od fotografických snímků ze zkoušek či premiéry došlo při mnou sledované repríze (5. listopadu) k obměně kostýmů. Myslím, že určitě napomohly celkové atmosféře a vyznění celého večera.

„SONG LINES: expedice 97/18“ je představením dvou plnohodnotných partnerů. Tomáš Janypka si vybral Sabinu Bočkovou, s níž již měl jevištní partnerské zkušenosti z doby nikoli tak vzdálené. Tato tanečnice a performerka patří mezi nejvytíženější interpretky se širokým žánrovým záběrem a rozpětím. Sám jsem ji v této a minulé sezóně viděl na divadelních prknech třikrát. Vždy v duu s Johanou Pockovou. Jednou v karlínském Přístavu. Podruhé na ouvertuře divadelní sezony v Divadle PONEC a potřetí v aktuálním dvojitém představení v divadle AKROPOLIS na téma manipulace a cenzury médií. Tento nejnovější ambiciózní titul prezentuje Janypku i Bočkovou ve spíše intimnějším duchu. Dává vyznít jejich vnitřnímu světu i reakcím na ten vnější, pouze zdánlivě objektivní.

Dvojice protagonistů se po celých padesát minut představení pohybuje v mírnějším tempu. To dodává celé inscenaci meditativní nádech, pocit pohroužení se do sebe sama.

Pomalejší rytmus ovšem neznamená menší fyzickou náročnost „SONG LINES: expedice 97/18“. Hlavní síla celého představení je ve vnitřní expresi. Tu mistrně dovádí k vrcholu obzvláště Bočková.

Samostatnou kapitolou je v tomto případě hudba. Myslím si, že je citlivě vybraná i vnímavě použitá pouze v určitých pasážích večera. Navíc, částečně doplněna i zpěvem účinkujících.

Mám za to, že Studio ALTA tentokrát představilo „federálně česko-slovenský“ titul, který se může stát na delší dobu opěrným bodem jeho dramaturgie. A stálicí jeho repertoáru.

(Psáno z reprízy v úterý 5. 11. 2019)

TOMÁŠ JANYPKA/SABINA BOČKOVÁ (SK/CZ):

»SONG LINES: EXPEDICE 97/18 /«

Koncept: Tomáš Janypka

Autoči/Performeři: Sabina Bočková,Tomáš Janypka (SK/CZ)

Dramaturgická spolupráce: Marie Gourdain (FR)

Choreografická spolupráce: Matthew Rogers (US)

Hudební konzultace: Elia Moretti (IT)

Světelný design, koncepce kostýmu: Michal Hor Horáček (CZ)

Výroba kostýmu: Eva Judová

Produkce: SKOK z.s. a ZDRUHESTRANY z.s.

Poděkování: Dominique Boivin

Projekt vznikl ve spolupráci s: Záhrada CNK, Divadlo Pôtoň, Studio ALTA, Župný dom Púchov a Podivný Barón, Bazaar Festival Praha, Litomyšl ZUŠ, Žilina Stanica-Záriečie, SE.S.TA – centrum choreografického rozvoje, Plzeň – Moving Station a Malovice Švestkový dvůr.

Tento projekt bol podpořen z veřejných zdrojů Fondu na podporu umenia.

Foto: Vojtěch Brtnický

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Na scéně opět premiérově SABINA BOČKOVÁ!

Tentokrát ji můžete opět osobně vidět ve Studiu ALTA. A to premiérově, po boku Tomáše Janypky.

Holešovické Studio ALTA uvede 21. října premiéru sóla a duetu česko-slovenské autorské dvojice Tomáš Janypka a Sabina Bočková s názvem „song lines: expedice 97/18“. Projekt song lines je osobní expedicí do vnitřního prostoru zasaženého absencí blízké osoby, jedné přítomnosti a paměti. Je to intuitivní hledání podstaty této zkušenosti. V hloubce choreografické práce spočívá hledání odpovědí na otázku, jak takový traumatický zážitek může ovlivnit naše tělo, ačkoli samotná ztráta je uložena v lidském nitru a je externě neviditelná.

„Naším záměrem je přinést dvě ucelené výpovědi, formálně odlišné, tematicky vycházející z absence či ztráty blízké osoby. Myslím, že je pro nás důležité se vědomě zabývat tím, jak nás tato zkušenost komplexně ovlivňuje, a toto zkoumání zaznamenávat do umělecké formy, a to nikoli za účelem nezbytného vyřešení, ale spíše z potřeby otevřeného sdílení, nabídnutí společného prostoru na setkání s touto zkušeností, která se může dotýkat každého z nás“, vysvětlují svůj umělecký záměr tvůrci.

Název projektu pochází z knihy Songlines – Bruce Chatwin, která popisuje zkušenosti domorodého obyvatelstva v Austrálii a zaznamenává jejich mytologii. Říká, že tento svět byl „vyzpíván“ nativními předky. Zpěv jako akt vytvoření nového světa spočívá v duchovní povaze vznikajícího díla.

„song lines: expedice 97/18″

21. 10. 2019 Česká premiéra, Studio ALTA Praha, 5. 11. repríza
12. 12. 2019 Slovenská premiéra, Nová Synagóga Žilina

Koncept: Tomáš Janypka
Autor/Performer: Sabina Bočková,Tomáš Janypka (SK/CZ)
Dramaturgická spolupráce: Marie Gourdain (FR)
Choreografická spolupráce: Matthew Rogers (US)
Hudební konzultace: Elia Moretti (IT)
Světelný design, koncepce kostýmu: Michal Hor Horáček (CZ)
Výroba kostýmu: Eva Judová
Produkce: SKOK z.s. a ZDRUHESTRANY z.s.
Poděkování: Dominique Boivin
Projekt vznikl ve spolupráci se: Záhrada CNK, Divadlo Pôtoň, Studio ALTA, Župný dom Púchov a Podivný Barón, Bazaar Festival Praha, Litomyšl ZUŠ, Žilina Stanica-Záriečie, SE.S.TA – centrum choreografického rozvoje, Plzeň – Moving Station a Malovice Švestkový dvůr.
Tento projekt bol podpořen z verejných zdrojů Fondu na podporu umenia.

Sabina Bočková (*1995) vystudovala konzervatoř Taneční centrum Praha, po škole byla jednu sezónu členkou Baletu Jihočeského divadla a dva roky sólistkou Pražského komorního baletu. Od roku 2017 působí na nezávislé taneční scéně. Jako interpretka je součástí projektů nomad – Alica Minar a kol.,spolupracuje se skupinami Tantehorse – Vivisectic, Family Therapy, tYhle – LEGOrytmus, Meduza a dalšími. Je členkou kolektivu POCKetART, se kterým vytvořila představení „Plné sklady citů“, společně s Johanou Pockovou vytvořila představení „Jáma lvová“ a autorsky také spolupracuje s Tomášem Janypkou na představení „song lines“. Zároveň je studentkou 3. ročníku Fakulty humanitních studií UK, kde se věnuje filozofii a antropologii.

Tomáš Janypka (1989), je autor a performer, který se pohybuje na poli fyzického divadla, tance a současné klaunerie. Ve své tvorbě dokumentuje intimní místa lidského bytí – monochromY 2016,Lehká Zem 2017, Nové Sady 2018. V roce 2019 chystá spolu se Sabinou Bočkovou premiéru nového autorského představení song lines: expedice 97/18. Spolupracuje s V. Černickým a J. Piktorovou na autorském výzkumu Effortless Land Lab 2019. V Brně organizuje spolu s R. Štěpánkovou sérii okamžitých nocí IMMEDIATUS 2018_2019 – improvizovaná setkání hudebníků a tanečníků ve společné kompozici. Jako choreograf pracoval na autorské inscenací ISBN 2018. Dále spolupracoval s Dominique Boivin, Marika Smreková, Daniel Gulko, Lenka Flory, Jaro Viňarský, Pierre Nadaud, Martin Hodoň, Lucia Kašiarová, skupinou tYhle, mimoOs, Orbita, a dalšími. Je spoluzakladatelem spolku ZDRUHESTRANY, který sdružuje tvůrce fyzického divadla a tance.

Začátek premiéry ve Studiu ALTA je v pondělí 21. 10. v 19.30 hodin. Druhá premiéra je na programu tamtéž, v úterý 5. 11. rovněž v 19. 30.

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN