Kulatý stůl SE.S.TA s náhradní lektorkou

Rezidence s koučinkem vrcholí! SE.S.TA i vás zve na zbývající body jejího programu.

Jedním z vrcholů nabitého týdne, který naplňoval program od 21. – 29. 8. 2019 v rámci unikátního projektu „Rezidence s koučinkem“, byl víkendový Kulatý stůl pod mottem: „Choreografovat teď“, který se odehrál 25. 8. od 13.00 hodin v Korzu Národní galerie Praha. Tuto akci organizuje Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, které rozvíjí tvorbu současných domácích i zahraničních choreografů. Účastníci v dialogu s choreografkamikoučkami Cathy Casey a Anou Dubljevic. A to vše probíhalo ve spolupráci s Národní galerií Praha a Studiem Alta.

Kathy Casey: „Co to znamená být nápomocný,“ Kanadská tanečnice, choreografka, dramaturgyně a umělecká ředitelka Montreal Danse Kathy Casey rozvíjela téma Co to znamená být nápomocný?” Zejména hovořila o roli dramaturga v procesu tvorby a představila různé cesty, jak tento úkol naplňovat.

Jedna z choreografií lektorky Any Dublevic

Nově pozvaná srbská osobnost choreografie Ana Dubljevic pak vedla konverzaci na téma „Feminismus v taneční dramaturgii”.

Ana Dublevic totiž na poslední chvíli nahradila nemocnou a indisponovanou původně ohlášenou světoobčanku Valentinu Desideri z Itálie a Nizozemska. Ana Dubljevic je srbská performerka, tanečnice a choreografka. Je aktivní členkou Station-Service v Bělehradě. Získala bakalářský titul v oboru výtvarných umění na univerzitě v Bělehradě a magisterský titul v oboru choreografie a performance, studovala na Institutu aplikovaných divadelních studií v německém Giessenu. Pracovala s řadou uznávaných lektorů (Bojana Kunst, Sergej i Nikolina Pristaš, Ana Vujanović, Marten Spangberg, Marcelo Evelin, Martin Sonderkamp, Francesko Scavetta, Jonathan Borrows, Mathilde Monnier, Esther Salamon), byla stipendistkou tanečních vzdělávacích programů jako DanceWeb a Nomad Dance Academy, byla rezidentkou různých evropských uměleckých center a její práce byla podporována četnými evropskými uměleckými sítěmi, jako jsou APAP, DNA a LLB. Ana se také zabývá problematikou umělecké spolupráce a zkoumá různé způsoby práce v nehierarchických strukturách.

Zároveň Vás zveme na „Work in progress“ukázky z tvorby rezidentů Rezidence s Koučinkem v prostorách Národní galerie Praha. Ta se uskuteční ve středu 28. 8. 2019 v 15.00 hodin a následně den poté 29. 8. 2019. Tento druhý den však půjde o  „Work in progress“, propojený s přednáškou kurátora a historika umění Viktora Čecha (CZ), zkoumajícího vztah současného tance a současného vizuálního umění ve Studiu Alta v 19.30 hod.

Viktor Čech: „Choreografický moment“ Vztah současného tance a současného vizuálního umění v poslední době zaznamenal na světové scéně řadu výrazných vzájemných přesahů. Zvlášť výtvarná scéna znovuobjevila tanec a choreografii jako podnětný prostředek k práci s lidskou tělesností, sociálními otázkami a dalšími podněty. Často se přitom, obdobně jako v o něco starší vlně ,konceptuálního´ tance, jedná o podnětné příspěvky k vnímání lidského těla. Je to o pohybu  a  reakci společenských struktur.  To vše může být zpětně podnětné i pro většinou přece jen v odlišných kolejích často uvažující taneční komunitu,” vysvětluje Viktor Čech.

Těšíme se na vaši účast!

Foto: SE.S.TA a archiv

Michaela Kessler

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

7. KoresponDance aneb Nejen KOUKAL by koukal

I přes nepříznivé povětrnostní podmínky se jeden z největších českých letních festivalů v České republice vydařil. Letos se ve Žďáru nad Sázavou neodehrával pouze tradičně na zámku… TANEČNÍ MAGAZÍN se tentokrát zaměřil spíše na zákulisí, prostředí a klíčové taneční produkce.

Prodloužený druhý červencový víkend tak trochu aprílovým počasím  připomínal jaro. Černé nebe i předpovědi předem věštily déšť. Proto organizátoři festivalu – pod taktovkou jeho ředitelky, hraběnky Marie Kinski – přesunuli jeho nikoli nepodstatnou část ze zámku Kinských na blízký zimní stadion. Pod střechou tohoto stadionu září takzvaně slavnostně vyřazené dresy slavných hokejistů – reprezentantů. Vampola, Rolinek, Koukal. A nejen hokejista Koukal by koukal, jak se vše podařilo organizátorům zvládnout.

TANEČNÍ MAGAZÍN se opět zúčastnil (stejně jako minulého roku) KoresponDance osobně. A byl znovu mile překvapen.

Jako na drátkách

Úvodem musím vzdát hold všem pořadatelům. A to opravdu všem. Od hlavního štábu, dramaturgie, přes akreditaci, průvodcovskou službu, personál stravovacích zařízení, až po ochotné dispečerky na parkovištích.

Déšť festival vyhnal na místní zimní stadion

Všichni se snažili. A návdavkem měli pro každého schován (nevím už kolikátý?) úsměv. Převážně mladé ženy a slečny trpělivě odpovídaly na dotazy účastníků, diváků i hostů, pobíhaly a organizovaly. Často nenápadně, aby nepřehlušily představení či hudební produkci.

Prostě, vždy, všem a zejména všude byly usměvavé i ochotné pořadatelky po ruce. 

V sobotu bylo navíc velmi sympatické, jak se na zámku organizačně podařilo souběžně zvládnout velkou, výpravnou svatbu i samotný festival!

Skloubení s historií

Možná jste se teď podivili, proč se úvodem zmiňuji o průvodcovské službě. KoresponDance je specifický, že se koná v areálu barokního klenotu (nejen) Vysočiny – zámku Žďár nad Sázavou. A proto jsou nedílnou součástí festivalu prohlídky zámku i okolí. Zájemci se mohou vydat na prohlídku „Po stopách Santiniho“ či „Zámecký okruh“ anebo mezi exponáty „Muzea nové generace“. Fronty i záznamy u objednávek svědčily, že o historii byl na KoresponDance zájem vpravdě neutuchající.

Moderní tanec se snoubí s historií

Za TANEČNÍ MAGAZÍN jsem si letos prošel nejen výše zmíněné okruhy a expozice, ale také hostující výstavu pražské Národní galerie se skvosty české barokní malby i sochařství. A v neposlední řadě i bohatou expozici věnovanou rodu Kinských.

Nemohl jsem opominout ani perlu zámku – kapli. Ta se již chystala na uvedenou svatbu. A závěrem jsem si prošel i charakteristické rybí sádky. Letos počasí nedovolilo tradiční zpoplatněný výlov ryb do síťových naběráků. Škoda. Ale nabitý program to přebil.

Semináře, workshopy i kulaté stoly

Snad každý festival žije nejen produkcí svých představení, ale zejména dalšími aktivitami. Korespondance není v tomto směru žádnou výjimkou.

Pořádající centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, věrno svému zaměření, uspořádalo celou řadu workshopů, kulatých stolů a besed.

Workshop v duchu afrických tanců probíhal v zámecké konírně

KoresponDance se stal pochopitelně i dějištěm množství neformálních setkání, výměny zkušeností i domlouvání dalších vystoupení. A tak tomu má být. Bez toho by nebyl festival festivalem. Neodmyslitelně.

Tradičně i pro děti

KoresponDance se po celou dobu své existence věnuje programově i těm nejmladším.

Potkal jsem množství dětí v různých prostorách zámku. I v těch muzeálních. Pochopitelně dost často v prodejně papírových modelů hradů a zámků. A samozřejmě i na představeních.

Agáta Jarošová a její produkce v Muzeu nové generace

Je otázkou, zda zrovna pro předškolní mládež, která tam houfně seděla v prvních dvou řadách, bylo vhodné představení poloobnažené Agáty Jarošové „Sa Présence“ v Muzeu nové generace? Ale i mládí přece musí vidět všechno…

Velmi milé byly výtvarné workshopy a dílničky. Tam se děti opravdu  skvěle vyřádily.

A tradičním vrcholem bylo nedělní představení „Škola tančí“. Zde se návštěvníkům festivalu prezentovaly tvůrčí i kreativní projekty škol i uměleckých školských zařízení.

V duchu pohádek – Vysočina

Na zimním stadionu se neservíroval salám Vysočina. U stánků spíše palačinky, hamburgery, klobásy a hranolky. Ale jedním z vrcholů představení byl projekt Petry Fornayové a Cluster Ensemble i Vysočiny. Vysočiny jako volného sdružení seniorů i mládeže. Pod světovým” názvem Dance with Changing Parts”.

Hodinová produkce „Dance with Changing Parts”v duchu parafráze na spartakiádu se chýlí ke konci, jedinou změnou je nasazení slunečních brýlí

Převážně monotónní doprovod hudby mělo na svědomí špičkové mnohaklávesové těleso. Trochu připomínalo dávnou Klávesovou konklávu Emila Viklického, Gabriela Jonáše, Karla Růžičky i dalších klávesistů.

Zde mně přišly na mysl hned dvě důvěrně známé pohádky. „Jak pejsek a kočička vařili dort“ a „Císařovy nové šaty“. Ta o pejskovi i kočičce proto, že ne vždy, když smícháme špičkové hudební těleso, výborného režiséra, choreografa, tak z toho zákonitě musí být dobré výsledné menu. A ta o císařových šatech, proto, že za zdánlivě uměleckými dlouhými prostoji a pouze vykonstruovaným napětím nemusí být – zhola nic! Opravdu, monotónní hudba, jednoduchá a jednotvárná choreografie či záměrně „umělecky” zpomalované nástupy všech  účinkujících na scénu tedy v žádném případě nenadchly laiky ani odborníky. Choreografický pohyb vystupujících po valnou dobu produkce pouze připomínal pohyb cvičenců a cvičenek ve fit-studiu. Prostě, tak trochu nepovedená parafráze na spartakiádu.

A tak tentokrát závěrečný potlesk patřil pouze místním vystupujícím za snahu a odvahu se veřejně prezentovat.

Petra Fornayová v minulosti zaujala i tenisovými projekty, škoda, že si takový nápad neschovala pro KoresponDance – právě totiž vrcholil nejslavnější tenisový turnaj Wimbledon

Další desítky představení na KoresponDance však rozpaky a pachuť z Vysočiny překonaly.

Trochu kouzla zbaven

Poněkud spornou otázkou se ukázala volba nonkonformního moderátora Ondřeje Cihláře. Stává se v poslední době módou zařazovat jako moderátory tyto méně okoukané, méně zkušené, ale o to suverénnější takyosobnosti”.

Cihlář jako moderátor evidentně nezvládal prostředí velkého stadionu. Jeho devízou měla být improvizace. Tu opomíjel téměř absolutně. Velkým problémem byla i jeho zásadní neznalost akrobatického ačkoli jej jeho vlastní(?) webové stránky prezentují právě jako experta na cirkusovou scénu! i zásadněji tanečního prostředí. Až komicky působilo, že se  často postavil hned vedle velkého reproduktoru, takže jeho výstupní hlas začal takzvaně „vazbit“. To se snad odnaučuje již v „moderátorské mateřské školce“? Velkým kontrastem k Cihlářově prezentaci byli jiní moderátoři na festivalu i diskžokejka, která si dokázala obecenstvo sympaticky podmanit.

Diskžokejka DJWee si, na rozdíl od moderátora Cihláře, dokázala získat obecenstvo

Ale je v podstatě dobře, že Cihlář dostal šanci. Festivalu to dalo zas jiný nádech. Samotnému KoresponDance zas tak výrazně neuškodil. A možná, že obdobná lekce pomůže do další kariéry i zde tomuto suverenity zbavenému členu divadélka Vosto5?

Prostě, nikoli každý rádoby upovídaný „machýrek“ může být spíkrem. Natož moderátorem.

Opravdu, velká poklona

Taneční festival KoresponDance skončil. Tedy, jeho sedmý ročník. Na obzoru je již ročník osmý, v jubilejním roce 2020.

Komu patří poklona? Centru choreografického rozvoje SE.S.TA, jako pořádající organizaci, ale i dalším spoluorganizátorům. Všem těm, kterým se podařilo dokázat, že KoresponDance od prvního ročníku vykvetl mezi evropskou elitu moderních tanečních festivalů. A na to si můžeme připít místním pivem Revolta, které se na zámku ve Žďáru prodává.

Foto: Korespondance, SE.S.TA, Dragan Dragin a autor

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rezidence pro choreografy s koučinkem láká bohatým programem

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA připravilo tradiční podzimní rezidenci s koučinkem. Můžete se těšit i na pestrý doprovodný program!

Na konci srpna se můžete i vy stát součástí Rezidence pro choreografy s koučinkem, část jejího programu je totiž otevřená jak profesionální, tak široké veřejnosti. Od 24. do 31. srpna máte šanci vyzkoušet si otevřené tréninky se zahraničními kouči, zúčastnit se otevřené diskuse a také zhlédnout práci mladých choreografů z České republiky i ze zahraničí v rámci Work in progress, které proběhne hned dvakrát.

Projekt Rezidence pro choreografy s koučinkem je jedním z pilotních projektů Centra choreografického rozvoje, SE.S.TA. Každoročně na rezidenci přijedou tři renomovaní zahraniční umělci a vedou rezidence s předem pečlivě vybranými účastníky. Otevřením některých aktivit pro veřejnost se SE.S.TA snaží s trendy současného tance a pohybového divadla seznamovat i širší veřejnost a umožnit odborné veřejnosti setkat se se zahraničními aktéry v jejich oboru, jak s etablovanými umělci – kouči, tak se začínajícími choreografy.

Účastníci přijíždí na rezidenci s vlastním projektem, který chtějí v rámci pobytu za pomoci zkušeného umělce – kouče rozvíjet. Cílem rezidence není ani formování tanečníků ani estetický aspekt projevu, ale získat pro vlastní tvorbu nový pohled, prostor a možnost prohloubit její osobité prvky či hledat další cesty vyjádření uměleckého záměru. Celá rezidence je koncipována jako dialog mezi choreografy a kouči, kteří je v práci vedou.

Doprovodný program v podobě open class, kulatého stolu a work in progress můžete absolvovat buď celý nebo si vybrat jen část, která vám vyhovuje. „Nejlepší je zažít doprovodný program kompletní. Ideální je, když přijdete na některé ranní tréninky a poznáte způsob práce našich koučů i účastníků, v pondělí 27. srpna s námi pak zasednete k diskusnímu kulatému stolu a na závěr rezidence 30. nebo 31. zhlédnete work in progress, které je každoročně opravdu velmi zajímavé, protože je obrovsky různorodé,“ přibližuje koncept doprovodného programu ředitelka Centra choreografického rozvoje, Marie Kinsky a dodává, že účast na celém programu rozhodně není podmínkou.

Letos se účastníci rezidence i zájemci o doprovodný program znovu potkají s Jeanem Gaudinem a Jeanem-Christophem Paré, jako nováček je doplní Tomeo Verges, španělský tanečník, choreograf a pedagog, zakladatel tanečního souboru Man Drake, který mimo jiné vychází z tradic absurdního divadla.

OPEN CLASS: 24.-30. srpna, každý den od 9.30 hodin ve STUDIO ALTA

KULATÝ STŮL: 27. srpna od 15.00 hodin STUDIO ALTA

WORK IN PROGRESS

30. srpna od 15.00 hodin Národní galerie v Praze – Veletržní palác

31. srpna od 19.30 hodin STUDIO ALTA

Víceš informací na: www.se-s-ta.cz

Foto: Dragan Dragič

Michaela Nováková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

DAINA ASHBEE hlavním tahákem festivalu NULTÝ BOD

Hlavním tématem festivalu „Nultý bod“ je letos – intimita!

Zahraničním hostům letošního festivalu „Nultý bod“ dominuje kanadská tanečnice a choreografka Daina Ashbee, která festival odstartuje 16. července ve 20 hodin v Divadle v Celetné.

Ashbee dvakrát vyhrála Prix de la danse de Montréal. Prestižní německý taneční magazín TANZ ji zařadil mezi 25 nejzajímavějších mladých umělců roku 2017 a americká publikace DANCE 2018 ji zařadila mezi 30 vycházejících hvězd taneční scény. V představení „Pour´ s“ neuvěřitelnou upřímností konfrontuje sebe i diváka s touhou po osvobození, vystavení se bolesti i dosažení katarze.

Mezinárodní festival fyzického a tanečního divadla „Nultý bod“ proběhne letos od 16. do 21. července 2018 v prostorách Divadla v Celetné, v Národní galerii, Divadle Kampě a ve Werichově vile. Festival do Prahy pravidelně přiváží to nejzajímavější ze současné zahraniční tvorby na poli cross-over projektů se zaměřením na taneční, loutkové a vizuální divadlo.

Tématem letošního ročníku je intimita. Kompletní program festivalu najdete na stránkách www.nultybod.cz. Vstupenky lze zakoupit v předprodeji GoOut.

Daina Ashbee | Pour | 16. 7. od 20 hodin – Divadlo v Celetné

Event: fb.com/events/176025283058212/

Předprodej: https://goout.net/cs/divadlo/pour/jdeyc

Nultý bod (16. – 21. 7. 2018)

Vstupenky: goout.net/cs/festivaly/nulty-bod-2018/oceyc/

Facebook: fb.com/nultybod

Foto: Daina Ashbee

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN