7. KoresponDance aneb Nejen KOUKAL by koukal

I přes nepříznivé povětrnostní podmínky se jeden z největších českých letních festivalů v České republice vydařil. Letos se ve Žďáru nad Sázavou neodehrával pouze tradičně na zámku… TANEČNÍ MAGAZÍN se tentokrát zaměřil spíše na zákulisí, prostředí a klíčové taneční produkce.

Prodloužený druhý červencový víkend tak trochu aprílovým počasím  připomínal jaro. Černé nebe i předpovědi předem věštily déšť. Proto organizátoři festivalu – pod taktovkou jeho ředitelky, hraběnky Marie Kinski – přesunuli jeho nikoli nepodstatnou část ze zámku Kinských na blízký zimní stadion. Pod střechou tohoto stadionu září takzvaně slavnostně vyřazené dresy slavných hokejistů – reprezentantů. Vampola, Rolinek, Koukal. A nejen hokejista Koukal by koukal, jak se vše podařilo organizátorům zvládnout.

TANEČNÍ MAGAZÍN se opět zúčastnil (stejně jako minulého roku) KoresponDance osobně. A byl znovu mile překvapen.

Jako na drátkách

Úvodem musím vzdát hold všem pořadatelům. A to opravdu všem. Od hlavního štábu, dramaturgie, přes akreditaci, průvodcovskou službu, personál stravovacích zařízení, až po ochotné dispečerky na parkovištích.

Déšť festival vyhnal na místní zimní stadion

Všichni se snažili. A návdavkem měli pro každého schován (nevím už kolikátý?) úsměv. Převážně mladé ženy a slečny trpělivě odpovídaly na dotazy účastníků, diváků i hostů, pobíhaly a organizovaly. Často nenápadně, aby nepřehlušily představení či hudební produkci.

Prostě, vždy, všem a zejména všude byly usměvavé i ochotné pořadatelky po ruce. 

V sobotu bylo navíc velmi sympatické, jak se na zámku organizačně podařilo souběžně zvládnout velkou, výpravnou svatbu i samotný festival!

Skloubení s historií

Možná jste se teď podivili, proč se úvodem zmiňuji o průvodcovské službě. KoresponDance je specifický, že se koná v areálu barokního klenotu (nejen) Vysočiny – zámku Žďár nad Sázavou. A proto jsou nedílnou součástí festivalu prohlídky zámku i okolí. Zájemci se mohou vydat na prohlídku „Po stopách Santiniho“ či „Zámecký okruh“ anebo mezi exponáty „Muzea nové generace“. Fronty i záznamy u objednávek svědčily, že o historii byl na KoresponDance zájem vpravdě neutuchající.

Moderní tanec se snoubí s historií

Za TANEČNÍ MAGAZÍN jsem si letos prošel nejen výše zmíněné okruhy a expozice, ale také hostující výstavu pražské Národní galerie se skvosty české barokní malby i sochařství. A v neposlední řadě i bohatou expozici věnovanou rodu Kinských.

Nemohl jsem opominout ani perlu zámku – kapli. Ta se již chystala na uvedenou svatbu. A závěrem jsem si prošel i charakteristické rybí sádky. Letos počasí nedovolilo tradiční zpoplatněný výlov ryb do síťových naběráků. Škoda. Ale nabitý program to přebil.

Semináře, workshopy i kulaté stoly

Snad každý festival žije nejen produkcí svých představení, ale zejména dalšími aktivitami. Korespondance není v tomto směru žádnou výjimkou.

Pořádající centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, věrno svému zaměření, uspořádalo celou řadu workshopů, kulatých stolů a besed.

Workshop v duchu afrických tanců probíhal v zámecké konírně

KoresponDance se stal pochopitelně i dějištěm množství neformálních setkání, výměny zkušeností i domlouvání dalších vystoupení. A tak tomu má být. Bez toho by nebyl festival festivalem. Neodmyslitelně.

Tradičně i pro děti

KoresponDance se po celou dobu své existence věnuje programově i těm nejmladším.

Potkal jsem množství dětí v různých prostorách zámku. I v těch muzeálních. Pochopitelně dost často v prodejně papírových modelů hradů a zámků. A samozřejmě i na představeních.

Agáta Jarošová a její produkce v Muzeu nové generace

Je otázkou, zda zrovna pro předškolní mládež, která tam houfně seděla v prvních dvou řadách, bylo vhodné představení poloobnažené Agáty Jarošové „Sa Présence“ v Muzeu nové generace? Ale i mládí přece musí vidět všechno…

Velmi milé byly výtvarné workshopy a dílničky. Tam se děti opravdu  skvěle vyřádily.

A tradičním vrcholem bylo nedělní představení „Škola tančí“. Zde se návštěvníkům festivalu prezentovaly tvůrčí i kreativní projekty škol i uměleckých školských zařízení.

V duchu pohádek – Vysočina

Na zimním stadionu se neservíroval salám Vysočina. U stánků spíše palačinky, hamburgery, klobásy a hranolky. Ale jedním z vrcholů představení byl projekt Petry Fornayové a Cluster Ensemble i Vysočiny. Vysočiny jako volného sdružení seniorů i mládeže. Pod světovým” názvem Dance with Changing Parts”.

Hodinová produkce „Dance with Changing Parts”v duchu parafráze na spartakiádu se chýlí ke konci, jedinou změnou je nasazení slunečních brýlí

Převážně monotónní doprovod hudby mělo na svědomí špičkové mnohaklávesové těleso. Trochu připomínalo dávnou Klávesovou konklávu Emila Viklického, Gabriela Jonáše, Karla Růžičky i dalších klávesistů.

Zde mně přišly na mysl hned dvě důvěrně známé pohádky. „Jak pejsek a kočička vařili dort“ a „Císařovy nové šaty“. Ta o pejskovi i kočičce proto, že ne vždy, když smícháme špičkové hudební těleso, výborného režiséra, choreografa, tak z toho zákonitě musí být dobré výsledné menu. A ta o císařových šatech, proto, že za zdánlivě uměleckými dlouhými prostoji a pouze vykonstruovaným napětím nemusí být – zhola nic! Opravdu, monotónní hudba, jednoduchá a jednotvárná choreografie či záměrně „umělecky” zpomalované nástupy všech  účinkujících na scénu tedy v žádném případě nenadchly laiky ani odborníky. Choreografický pohyb vystupujících po valnou dobu produkce pouze připomínal pohyb cvičenců a cvičenek ve fit-studiu. Prostě, tak trochu nepovedená parafráze na spartakiádu.

A tak tentokrát závěrečný potlesk patřil pouze místním vystupujícím za snahu a odvahu se veřejně prezentovat.

Petra Fornayová v minulosti zaujala i tenisovými projekty, škoda, že si takový nápad neschovala pro KoresponDance – právě totiž vrcholil nejslavnější tenisový turnaj Wimbledon

Další desítky představení na KoresponDance však rozpaky a pachuť z Vysočiny překonaly.

Trochu kouzla zbaven

Poněkud spornou otázkou se ukázala volba nonkonformního moderátora Ondřeje Cihláře. Stává se v poslední době módou zařazovat jako moderátory tyto méně okoukané, méně zkušené, ale o to suverénnější takyosobnosti”.

Cihlář jako moderátor evidentně nezvládal prostředí velkého stadionu. Jeho devízou měla být improvizace. Tu opomíjel téměř absolutně. Velkým problémem byla i jeho zásadní neznalost akrobatického ačkoli jej jeho vlastní(?) webové stránky prezentují právě jako experta na cirkusovou scénu! i zásadněji tanečního prostředí. Až komicky působilo, že se  často postavil hned vedle velkého reproduktoru, takže jeho výstupní hlas začal takzvaně „vazbit“. To se snad odnaučuje již v „moderátorské mateřské školce“? Velkým kontrastem k Cihlářově prezentaci byli jiní moderátoři na festivalu i diskžokejka, která si dokázala obecenstvo sympaticky podmanit.

Diskžokejka DJWee si, na rozdíl od moderátora Cihláře, dokázala získat obecenstvo

Ale je v podstatě dobře, že Cihlář dostal šanci. Festivalu to dalo zas jiný nádech. Samotnému KoresponDance zas tak výrazně neuškodil. A možná, že obdobná lekce pomůže do další kariéry i zde tomuto suverenity zbavenému členu divadélka Vosto5?

Prostě, nikoli každý rádoby upovídaný „machýrek“ může být spíkrem. Natož moderátorem.

Opravdu, velká poklona

Taneční festival KoresponDance skončil. Tedy, jeho sedmý ročník. Na obzoru je již ročník osmý, v jubilejním roce 2020.

Komu patří poklona? Centru choreografického rozvoje SE.S.TA, jako pořádající organizaci, ale i dalším spoluorganizátorům. Všem těm, kterým se podařilo dokázat, že KoresponDance od prvního ročníku vykvetl mezi evropskou elitu moderních tanečních festivalů. A na to si můžeme připít místním pivem Revolta, které se na zámku ve Žďáru prodává.

Foto: Korespondance, SE.S.TA, Dragan Dragin a autor

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Autor: Michal

Michal Stein je především textař se zaměřením na žánry šansonu, popu, rocku i dětské písně. Je držitelem Platinové desky (2009) za texty a dramaturgii alba Boooong! (GZ Digital Media 2004). Je autorem textu vítězné písně "Formule z formely" na festivalu Dětská nota 1983 (Mladá Boleslav). Několikanásobný laureát cen (jako textař) Písniček pro Hvězdu. Napsal přes 500 písňových textů. Natočeny jsou u vydavatelství Supraphon, Panton, Tommu Records, Popron, GZ Digital Media, Areca Multimedia, Comodo, Reflex Records a dalších. Spolupracoval mezi jiným s autory: Leopoldem Korbařem, Eduardem Parmou ml., Zdeňkem Bartákem ml., Zdenkem Mertou, Václavem Vašákem, Bohuslavem Myslíkem a mnoha dalšími. Jeho písně zpívali též Jana Kratochvílová, Stanislav Hložek, Daniela Šinkorová, Petra Černocká, Karel Bláha, Jana Kociánová. Šansony textoval i hercům jako např. Luděk Sobota, Jan Přeučil a další. Byl dramaturgem, producentem a hlavním textařem alba zpívající Arabely "Jana Nagyová zpívá dětem" (Tommu records 1993). Poté, co zemřel textař Pavel Vrba, začal intenzívněji spolupracovat s Elektrobandem Pavla Zedníka, multiinstrumentalisty a skladatele stejného jména. Píše články z oblasti kultury, sportu a životního prostředí do různých novin a časopisů, rediguje knížky. Příležitostně se věnuje pořádání a kurátorování výstav a moderování vernisáží. Několik let aktivně bojuje proti zastavování pražské zeleně v Praze 9 jako člen výboru hnutí Střížkovská občanská solidarita. Zajímavost: stal se dvakrát vítězem prestižní vědomostní soutěže Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně "Play in Zlín".

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..