7. KoresponDance aneb Nejen KOUKAL by koukal

I přes nepříznivé povětrnostní podmínky se jeden z největších českých letních festivalů v České republice vydařil. Letos se ve Žďáru nad Sázavou neodehrával pouze tradičně na zámku… TANEČNÍ MAGAZÍN se tentokrát zaměřil spíše na zákulisí, prostředí a klíčové taneční produkce.

Prodloužený druhý červencový víkend tak trochu aprílovým počasím  připomínal jaro. Černé nebe i předpovědi předem věštily déšť. Proto organizátoři festivalu – pod taktovkou jeho ředitelky, hraběnky Marie Kinski – přesunuli jeho nikoli nepodstatnou část ze zámku Kinských na blízký zimní stadion. Pod střechou tohoto stadionu září takzvaně slavnostně vyřazené dresy slavných hokejistů – reprezentantů. Vampola, Rolinek, Koukal. A nejen hokejista Koukal by koukal, jak se vše podařilo organizátorům zvládnout.

TANEČNÍ MAGAZÍN se opět zúčastnil (stejně jako minulého roku) KoresponDance osobně. A byl znovu mile překvapen.

Jako na drátkách

Úvodem musím vzdát hold všem pořadatelům. A to opravdu všem. Od hlavního štábu, dramaturgie, přes akreditaci, průvodcovskou službu, personál stravovacích zařízení, až po ochotné dispečerky na parkovištích.

Déšť festival vyhnal na místní zimní stadion

Všichni se snažili. A návdavkem měli pro každého schován (nevím už kolikátý?) úsměv. Převážně mladé ženy a slečny trpělivě odpovídaly na dotazy účastníků, diváků i hostů, pobíhaly a organizovaly. Často nenápadně, aby nepřehlušily představení či hudební produkci.

Prostě, vždy, všem a zejména všude byly usměvavé i ochotné pořadatelky po ruce. 

V sobotu bylo navíc velmi sympatické, jak se na zámku organizačně podařilo souběžně zvládnout velkou, výpravnou svatbu i samotný festival!

Skloubení s historií

Možná jste se teď podivili, proč se úvodem zmiňuji o průvodcovské službě. KoresponDance je specifický, že se koná v areálu barokního klenotu (nejen) Vysočiny – zámku Žďár nad Sázavou. A proto jsou nedílnou součástí festivalu prohlídky zámku i okolí. Zájemci se mohou vydat na prohlídku „Po stopách Santiniho“ či „Zámecký okruh“ anebo mezi exponáty „Muzea nové generace“. Fronty i záznamy u objednávek svědčily, že o historii byl na KoresponDance zájem vpravdě neutuchající.

Moderní tanec se snoubí s historií

Za TANEČNÍ MAGAZÍN jsem si letos prošel nejen výše zmíněné okruhy a expozice, ale také hostující výstavu pražské Národní galerie se skvosty české barokní malby i sochařství. A v neposlední řadě i bohatou expozici věnovanou rodu Kinských.

Nemohl jsem opominout ani perlu zámku – kapli. Ta se již chystala na uvedenou svatbu. A závěrem jsem si prošel i charakteristické rybí sádky. Letos počasí nedovolilo tradiční zpoplatněný výlov ryb do síťových naběráků. Škoda. Ale nabitý program to přebil.

Semináře, workshopy i kulaté stoly

Snad každý festival žije nejen produkcí svých představení, ale zejména dalšími aktivitami. Korespondance není v tomto směru žádnou výjimkou.

Pořádající centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, věrno svému zaměření, uspořádalo celou řadu workshopů, kulatých stolů a besed.

Workshop v duchu afrických tanců probíhal v zámecké konírně

KoresponDance se stal pochopitelně i dějištěm množství neformálních setkání, výměny zkušeností i domlouvání dalších vystoupení. A tak tomu má být. Bez toho by nebyl festival festivalem. Neodmyslitelně.

Tradičně i pro děti

KoresponDance se po celou dobu své existence věnuje programově i těm nejmladším.

Potkal jsem množství dětí v různých prostorách zámku. I v těch muzeálních. Pochopitelně dost často v prodejně papírových modelů hradů a zámků. A samozřejmě i na představeních.

Agáta Jarošová a její produkce v Muzeu nové generace

Je otázkou, zda zrovna pro předškolní mládež, která tam houfně seděla v prvních dvou řadách, bylo vhodné představení poloobnažené Agáty Jarošové „Sa Présence“ v Muzeu nové generace? Ale i mládí přece musí vidět všechno…

Velmi milé byly výtvarné workshopy a dílničky. Tam se děti opravdu  skvěle vyřádily.

A tradičním vrcholem bylo nedělní představení „Škola tančí“. Zde se návštěvníkům festivalu prezentovaly tvůrčí i kreativní projekty škol i uměleckých školských zařízení.

V duchu pohádek – Vysočina

Na zimním stadionu se neservíroval salám Vysočina. U stánků spíše palačinky, hamburgery, klobásy a hranolky. Ale jedním z vrcholů představení byl projekt Petry Fornayové a Cluster Ensemble i Vysočiny. Vysočiny jako volného sdružení seniorů i mládeže. Pod světovým“ názvem Dance with Changing Parts“.

Hodinová produkce „Dance with Changing Parts“v duchu parafráze na spartakiádu se chýlí ke konci, jedinou změnou je nasazení slunečních brýlí

Převážně monotónní doprovod hudby mělo na svědomí špičkové mnohaklávesové těleso. Trochu připomínalo dávnou Klávesovou konklávu Emila Viklického, Gabriela Jonáše, Karla Růžičky i dalších klávesistů.

Zde mně přišly na mysl hned dvě důvěrně známé pohádky. „Jak pejsek a kočička vařili dort“ a „Císařovy nové šaty“. Ta o pejskovi i kočičce proto, že ne vždy, když smícháme špičkové hudební těleso, výborného režiséra, choreografa, tak z toho zákonitě musí být dobré výsledné menu. A ta o císařových šatech, proto, že za zdánlivě uměleckými dlouhými prostoji a pouze vykonstruovaným napětím nemusí být – zhola nic! Opravdu, monotónní hudba, jednoduchá a jednotvárná choreografie či záměrně „umělecky“ zpomalované nástupy všech  účinkujících na scénu tedy v žádném případě nenadchly laiky ani odborníky. Choreografický pohyb vystupujících po valnou dobu produkce pouze připomínal pohyb cvičenců a cvičenek ve fit-studiu. Prostě, tak trochu nepovedená parafráze na spartakiádu.

A tak tentokrát závěrečný potlesk patřil pouze místním vystupujícím za snahu a odvahu se veřejně prezentovat.

Petra Fornayová v minulosti zaujala i tenisovými projekty, škoda, že si takový nápad neschovala pro KoresponDance – právě totiž vrcholil nejslavnější tenisový turnaj Wimbledon

Další desítky představení na KoresponDance však rozpaky a pachuť z Vysočiny překonaly.

Trochu kouzla zbaven

Poněkud spornou otázkou se ukázala volba nonkonformního moderátora Ondřeje Cihláře. Stává se v poslední době módou zařazovat jako moderátory tyto méně okoukané, méně zkušené, ale o to suverénnější takyosobnosti“.

Cihlář jako moderátor evidentně nezvládal prostředí velkého stadionu. Jeho devízou měla být improvizace. Tu opomíjel téměř absolutně. Velkým problémem byla i jeho zásadní neznalost akrobatického ačkoli jej jeho vlastní(?) webové stránky prezentují právě jako experta na cirkusovou scénu! i zásadněji tanečního prostředí. Až komicky působilo, že se  často postavil hned vedle velkého reproduktoru, takže jeho výstupní hlas začal takzvaně „vazbit“. To se snad odnaučuje již v „moderátorské mateřské školce“? Velkým kontrastem k Cihlářově prezentaci byli jiní moderátoři na festivalu i diskžokejka, která si dokázala obecenstvo sympaticky podmanit.

Diskžokejka DJWee si, na rozdíl od moderátora Cihláře, dokázala získat obecenstvo

Ale je v podstatě dobře, že Cihlář dostal šanci. Festivalu to dalo zas jiný nádech. Samotnému KoresponDance zas tak výrazně neuškodil. A možná, že obdobná lekce pomůže do další kariéry i zde tomuto suverenity zbavenému členu divadélka Vosto5?

Prostě, nikoli každý rádoby upovídaný „machýrek“ může být spíkrem. Natož moderátorem.

Opravdu, velká poklona

Taneční festival KoresponDance skončil. Tedy, jeho sedmý ročník. Na obzoru je již ročník osmý, v jubilejním roce 2020.

Komu patří poklona? Centru choreografického rozvoje SE.S.TA, jako pořádající organizaci, ale i dalším spoluorganizátorům. Všem těm, kterým se podařilo dokázat, že KoresponDance od prvního ročníku vykvetl mezi evropskou elitu moderních tanečních festivalů. A na to si můžeme připít místním pivem Revolta, které se na zámku ve Žďáru prodává.

Foto: Korespondance, SE.S.TA, Dragan Dragin a autor

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

KoresponDANCE ze zámku, od sádek i z pivovarského dvoru

V létě to ve městech i na venkově žije open-air festivaly. Množství diváků na nich prožívá neopakovatelnou atmosféru. Taneční festivaly zůstávaly poněkud stranou. Ačkoli speciálně tanec bourá jazykové i kulturní bariéry a je kosmopolitním prostředkem dorozumění. A právě takové možnosti tance v praxi dosvědčuje a naplňuje festival KORESPONDANCE.

TANEČNÍ MAGAZÍN se letos poprvé vypravil do Ždáru nad Sázavou na již šestý ročník festivalu KoresponDANCE. A jak následující řádky dosvědčí i ten jeden den prožitý na zámku a v jeho okolí na vlastní kůži stál za to.

Děti, kreativita a léto

Samotné akci v krásném prostředí zámku i v jeho malebném okolí však již předcházela tradiční oblíbená předehra  festivalu. Tam všude totiž probíhal od pondělí 9. července do soboty 14. – dětský tvořivý tábor. A je velice dobře, že se ve Ždáru nad Sázavou myslí i na ty nejmladší. To samozřejmě festivalu přidává na přidané hodnotě.

Na děti – nejen na účastníky tohoto tábora – se ve Ždáru nad Sázavou hodně pamatovalo. Řada výtvarných dílniček, tvořivých koutků a množství zajímavých prodejních stánků. To všechno mohlo a mělo zaujmout i ty nejmenší.

Pochopitelně i dětem patřily prohlídky Santiniho skvostu architektury, zámku i procházky kolem Konvektského i Branského rybníku.

Všude to žilo

Jedním z klíčových projektů letošního KoresponDANCE bylo vystoupení mexického souboru Foco alAire, společné se seniory z Vysočiny. Řada odborníků i laiků očekávala obdobné spojení s netajenými rozpaky. Páteční večer však potvrdil, že i takto odvážná spolupráce je životaschopná.

Americkou kulturu prezentoval na KoresponDANCE – český interpret. Jeden z nejúspěšnějších českých tanečníků street-dance Wahe. Spolupracoval již se špičkou hip-hopové scény, kterou jsou: KRS One, Big Daddy Kane nebo 50 Cent. Pro KoresponDance si Wahe, společně s uskupením Bachtale Kale Phrala, připravil street-dance představení plné funkových a soulových rytmů. Svým způsobem reflektoval vývoj a styl společenských tanců z Ameriky šedesátých až devadesátých let minulého století. Tomuto projektu patřil podvečer ve finální den festivalu – v neděli.

Evropskou scénu naopak zastupovala street-akrobatická špička světa nového cirkusu Barely Methodical Troupe. Ti jsou známi jako laureáti několika mezinárodních cen. Jim patřila sobota v amfiteátru poblíž kempu Pilák. Tam kempovala i přespávala řada návštěvníků i hostů festivalu.

Naopak až z Mexika nás přiletělo pobavit již v úvodu zmíněné Foco alAire producciones – uskupení multitalentovaných umělců. Pražští příznivci KoresponDANCE se s nimi seznámili již při „ochutnávce“ na zámku v Troji koncem června. Jejich pestré kreace si již podmanily řadu světových festivalů. A ve Žďáru nad Sázavou jim – kromě zmíněné spolupráce se seniory z Vysočiny – patřilo i sobotní dopoledne.

V Praze se v areálu Trojského zámku prezentovalo rovněž ghanské uskupení Ghana Dance Ensemble. Na KoresponDANCE jim patřilo sobotní dopoledne. A téhož dne po poledni se jeho sólisté objevili v rolích lektorů workshopu na „Pivovarském dvoře“  v rytmu podmanivé africké hudby.

K vrcholům nedělního večera patřilo představení Gobi Dance Company „Volitant“. V čele s velkou osobností Ritou Góbi, jíž již dost dobře znají pravidelní návštěvníci pražské Alty i dalších pražských nonkonformních scén.

K vidění byly i další hvězdy oboru. Kupříkladu Kristián Mensa, Jiří Lösl, Mara Serina a mnoho i ještě více dalších. Na KoresponDANCE to prostě žilo!

Poučení, prezentace i zábava   

Na KoresponDANCE můžete buď strávit příjemně rekreační druhý prodloužený víkend prázdnin či dovolených. Anebo se jej také aktivně účastnit. Dlužno podotknout, že těch, kteří si zvolili tu druhou alternativu, bylo nepoměrně více.

Co si aktivní či teoretičtí vyznavači tance mohli zvolit? Měli možnost vybírat z přepestrého menu. Čekaly na ně tvořivé ateliéry pro publikum, nepřeberné množství workshopů, prezentace dlouhodobého projektu „Škola tančí“. Ale nikoli okrajovým se stal i výtvarný ateliér. Ten opět – jako již poněkolikáté – potvrdil, že soudobý tanec je syntézou pohybového i výtvarného kumštu.

Sobotní festivalový program například nekončil závěrečným představením. Pokračoval na KoresponDANCE Afterparty. Tempo určoval tanečník, choreograf, herec a hlavně skvělý DJ, J. K. Sanchez spolu s choreografem a tanečníkem Wahem. Umělci, producenti, produkce a zejména diváci festivalu, se stávali hlavními hvězdami festivalové párty. Prostě, zábava bez hranic. Hranic států, náboženství, ale také tanečních či hudebních stylů.

Vyvrcholením vzdělávacích aktivit byly prezentace a již tradiční „kulaté stoly“. Je podnětné, že na KoresponDANCE se tyto akce nestávají platformou úzkého kruhu (stále stejných) teoretiků a badatelů. Naopak, jsou demokraticky přístupny každému.

Pivo, palačinky, ryby i jazz

Festival nežil jenom tancem. Každá obdobná akce je i rejem stánkařů různých kvalit i charakterů. Musím uznat, že tamější stánkaři byli vybráni dobře. Nesetkal jsem se zde pouze se „zlatokopeckými“ manýrami. Naopak, i tak prozaický stánek, kterým je prodejce bezpečnostních zámků, si vymyslel a připravil interaktivní soutěž pro děti.

Stánky s pivem čepovaly správnou míru. Palačinky chutnaly (jen toho špenátu v těch slaných mohlo být za tu cenu poněkud více – a listového!). K dispozici byli i prodejci nejrůznějších suvenýrů. Ochutnat jsme mohli i kvalitní moravská vína. Dokonce i ta přívlastková!

Kromě tanečních a výtvarných programů na účastníky čekaly komentované prohlídky zámku, Santiniho architektury a vycházky s průvodci kolem místních rybníků.

Jistou raritou zdejšího ždárského zámku jsou i ohromné rybí sádky. Zde si můžete zdejší ryby i vlastnoručně ulovit. Prut vám propůjčí za 30,- Kč. A pokud budete chtít, tak vám na závěr i váš úlovek očistí či naporcují.

Závěrem nesmíme zapomenout ani na hudební programy. Na nádvoří zámku střídal folkové kapely soubor ve stylu hudby etno, aby následoval jazz v tradičnějším kabátku. A právě Old Timer Jazz Band pod vedením zkušeného trumpetisty Josefa Krajníka patřil ke špičce toho, co bylo v oblasti hudby na letošním KoresponDANCE uvedeno.

Myslím, že sobotní návštěva TANEČNÍHO MAGAZÍNU na KoresponDANCE potvrdila, že tento festival je něčím víc. Není pouhou honičkou z představení na workshop. Je neformálním setkáním i inspirací zároveň.

Mnoho prezentací a představení se odehrávalo na zámku na „Pivovarském dvoře“. Cestou na vlak jsem si dal přímo na náměstí skvělý tekutý produkt zdejšího minipivovaru REVOLTA. A zalitoval, proč není minipivovar (v duchu historických tradic) i na zámku? Zámku i festivalu by určitě slušel!

Možná, že se vůdčí a dobrá duše festivalu, jeho ředitelka, hraběnka Marie Kinski, nad tím pro příště zamyslí?

Foto: SE.S.TA

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN