»Or to Be«– internacionálně v ALTĚ

Díky velmi aktivnímu a činorodému, nám dobře známému, Centru choreografického rozvoje SE.S.TA (i dalším společným produkčním organizacím) jsme se opět dočkali silného mezinárodního projektu

Když se sejdou dvě taneční a choreografické i režisérské osobnosti na společném pódiu, tak to zpravidla mezi nimi zdravě jiskří. Projekt „Or to Be“ je vzácnou výjimkou. Nacházíme v něm souznění dvou výrazných individualit. Navíc, ke všem výše zmíněným profesím, i uznávaných pedagogů.

Bývám nesmlouvavým kritikem bezbřehého užívání zahraničních názvů u představení českých divadel. Nyní a zde učiním výjimku. „Or to Be“ jednak předurčuje, že se jedná o projekt nadnárodní. A v druhé linii i zvukomalebnou narážkou na „ortopedii“ decentní formou poukazuje na indispozici „ženské složky představení“Markéty Stránské.

Je obdivuhodné, jak se dokázala Markéta Stránská vyrovnat se svým tělesným postižením. „Or to Be“ to opět plně dokazuje. Oproti nedávnému představení „LeŤ“, kde jí byly ještě oporou berle (či spíše správněji „švédské hole“), dokázala téměř nemožné. Pohybuje se a tančí přirozeně a lehce. Samozřejmě, že v příslušně upravené choreografii. Ale i tak – klobouk dolů a velká poklona.

Jean Gaudin ještě v reprezentativním kostýmu. Na inkriminovaném představení měl o hodně moc civilnější…

Inscenace „Or to Be“ je, pochopitelně, i svou kratší stopáží, podřízena podmínkám, výkonu a fyzickým nárokům Markéty Stránské.

Reprezentant francouzské nezávislé taneční scény (a mimo jiné i úspěšný filmař!) Jean Gaudin plní prostor svými improvizačními tanečně pohybovými „kousky“. Chvíli je Stránské kontrastním protihráčem, jindy její propracovanější etudy vhodně ilustruje. Celé představení se nese v duchu nebezpečí – valících se „chumlů“ papyru. Ne, to není gramatická chyba! Divák totiž tu, neustále se množící masu, považuje za papyrus.

Jednoznačně nejslabší stránkou tohoto představení jsou kostýmy. Chápu snahu o civilnost. Ale i ta by měla být nějak DIVADELNĚ vyjádřena. Bohužel, při sledovaném představení působil Gaudinův „kostým“ (na rozdíl od fotografií Vojtěcha Brtnického), jako by si odskočil na pódium od nedalekého stánku s buřty. A ani oblečení Markéty Stránské zrovna nehýřilo kostýmní kreativitou…

Kdo je za dveřmi?

Je otázkou, zda by vyznění „Or to Be“ neprospělo častější užití scénické hudby? Je jí zde spíše „po špetkách“. V každém případě by to napomohlo dynamice a tahu celého večera…

Ještě před závěrem recenze bych rád opět výrazně ocenil výkon obou interpretů. Navíc, jejich autorsko-režijní vklad je zde rovněž neopominutelný.

Markéta Stránská v akci (a v papyru). Jean Gaudin za dveřmi.

Nemohu napsat, že každý divák tento ambiciózní internacionální projekt pochopí a akceptuje beze zbytku. A hned po prvním zhlédnutí. Ale přece, jaksi odjakživa, má být každé divadelní představení i určitým hledáním. Tajenkou pro diváka a hledáním sebe sama interpretů. A to tentokrát bylo naplněno v míře více než vrchovaté.

»Or to Be«

Námět, choreografie, interpretace: Markéta Stránská a Jean Gaudin

Scénografie, kostýmy: Monika Urbášková

Světelný design: Zuzana Režná

Hudba: Jan Kratochvíl

Produkce: Srdcem zapsaný spolek z.s., Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, ALT@RT z.ú.

Grafika: Monika Urbášková

Podporovatelé projektu: Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA a ALT@RT z.ú.

Zvláštní poděkování: Nathalie Pubellier a WD Lux

Foto: Vojtěch Brtnický

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

MARKÉTA STRÁNSKÁ tentokrát s Francouzem

V půli února mezinárodní projekt ve studiu ALTA. Ještě před přestěhováním, v původních prostorách v Holešovicích.

Studio ALTA uvede 16. února 2020 premiéru duetu české performerky a choreografky Markéty Stránské a francouzského tanečníka a choreografa Jeana Gaudina s názvem „…Or to Be“. Inscenace přivádí na scénu dva lidi chycené v trojúhelníku prázdnoty, strachu a opuštěnosti. Dva charaktery a jejich nutkavé chování v prostoru, který pozoruje jejich marné snažení.

Duet „…Or to Be“ tvoří v důsledku dvě „sóla“. Postavy, které o sobě nevědí. Prakticky je spojuje dohromady až divák, který je vidí společně. Publikum se stává svědkem tohoto „ne-setkání“ a může si jen představovat, co by se odehrálo, kdyby se postavy uviděly.

M & J jsou každý ve svém světě, a i když je vidíme pospolu, vidíme zároveň, že nejsou v tomtéž světě, jde o dvě velmi odlišné povahy, které se nemohou setkat a jsou ve svém přesvědčení izolované,“ přibližuje Jean Gaudin podstatu představení.

Jean Gaudin

Každý z tvůrců pracoval nejprve na svém vlastním sóle. A oba společně pak hledali a zkoumali jejich propojení v jednotný umělecký tvar. „…Or to Be“ je tak setkáním odlišnosti jejich měnících se těl, jejich jednogeneračního věkového rozdílu, jejich rozdílných i stejných životních zkušeností.

Markéta Stránská a Jean Gaudin se pracovně setkali v létě 2017 v Praze. Během této intenzivní, desetidenní spolupráce zjistili, že mají mnoho společného: „S Jeanem jsme se před několika lety setkali na festivalu KoresponDance. A hned rok na to při rezidenci s koučinkem, kterou pořádalo Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA. Od prvního setkání nám bylo jasné, že máme společnou tvůrčí notu (hlavně téma prostoru), že souzníme i lidsky, a především máme stejný smysl pro humor,“ popisuje cestu ke vzniku nové inscenace Markéta Stránská a dodává: „Jsme takové puzzhttps://www.seznam.cz/le. Naši spolupráci si pokaždé moc užíváme, je to radost, vždycky se na ni dost těšíme.Markéta Stránská je česká choreografka, performerka a také fyzioterapeutka. Ve své tvorbě snoubí zkušenosti nejen choreografky a tanečnice, ale též loutkoherečky, performerky a v neposlední řadě i klauna. Její úspěšný sólový taneční debut „LeŤ“ (září 2018, Studio ALTA) byl zařazen na program České taneční platformy 2019 a vybrán do prestižního výběru evropských tanečních projektů Aerowaves 2020.

Jean Gaudin, francouzský choreograf, tanečník, pedagog a tvůrce tanečních filmů, je často označován jako „enfant terrible” francouzské nezávislé scény. Ve své tvorbě se často zabývá tématem prostoru. V choreografické práci dává přednost prolínání různých uměleckých prostředků a směrů. Během celé své kariéry úzce spolupracuje s hudebníky, skladateli a výtvarníky a obklopuje se video-umělci a filmaři. Čeští diváci ho znají především ze spolupráce s festivalem KoresponDance a ve Studiu ALTA mohli vidět jeho představení „Everything is nice in Paradise“. https://www.seznam.cz/

Na realizaci inscenace „…Or to Be“ se koprodukčně podílí: Srdcem zapsaný spolek, z.s., Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, z.s. a ALT@RT z.ú.

Foto: Vojtěch Brtnický

Michaela Kessler

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Silný a nevšední zážitek

V poslední době – po vzoru vraždícího invalidního jihoafrického sprintera Oscara Pistoria – neočekáváme od lidí postižených ztrátou dolní končetiny zrovna kladný vztah ke společnosti i svému okolí.Jednou ze světlých výjimek je Markéta Stránská, hlavní a jediná protagonistka večera „LeŤ” ve studiu ALTA.

Odjakživa řeším dilema. Co jsou berle a co naopak takzvané švédské hole”? Již od dětství jsem za berli považoval hůl vyšší než člověk, nahoře zakroucenou do spirály, jako ji nosil svatý Mikuláš (i jiní církevní hodnostáři).

Patrně jsou – ze zdravotního pohledu – jako klasické” berle vnímány vyšší hole, které se používají zapřené pod rameny. Za švédské hole” jsou považovány zdravotní hole, o něž se opíráme pomocí předloktí a loktů. Z tohoto hlediska vystupovala Markéta Stránská se švédskými holemi.

Zcela upřímně řečeno, nevěděl jsem, co od vystoupení interpretky o jedné noze očekávat. Tak trochu jsem se obával laciné senzace. Něčeho „barnumského” ve stylu dávných cirkusových liliputánů či sloních mužů.

Samotný výsledek však předčil ta má nejoptimističtější očekávání. Byl jsem svědkem výkonu, který by snesl ta nejpřísnější hodnotící kritéria. Ba, předváděné umění Markéty Stránské by sneslo i ta nejvyšší sportovní měřítka. Ať již z hlediska fyzické připravenosti, ale i choreografické kreativity. Občas jsem si v hledišti připadal jako na volných jízdách, respektive exhibicích krasobruslařek či uměleckých gymnastek.

One woman show byla opravdu nezapomenutelná. Šlo o nepřetržitý tok choreografických nápadů, trysk drobných gagů i smysluplného začlenění do prostoru. Markéta Stránská ukázala, že má srdce s velkým „S”. A na rozdíl od většiny obdobně postižených působila lidsky, nenuceně a nezakomplexovaně. Možná tím, že je i sama terapeutkou?

Markéta Stránská i na jedné noze s pomocí dvou švédských holí dokázala to, co valná část populace nedokáže ani klasicky s oporou obou nohou! Děkujeme jí.

LeŤ

Interpretace, choreografie: Markéta Stránská


Hudba: Jan Kratochvíl


Světelný design: Zuzana Režná


Kostýmy, scéna: Monika Urbášková


Poradci tvůrčího procesu: Lucia Kašiarová, Jean Gaudin, Karine Ponties


Produkce: Andrea Švandová


Poděkování: Lukáš Houdek, Sára Arnstein

Grafický design: Tomáš Bárta

Foto: studio ALTA

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

LeŤ – odlišnost je inspirativní

Dne 25. září uvede pražské Studio ALTA sólový taneční debut choreografky, performerky a fyzioterapeutky Markéty Stránské s názvem “LeŤ”, který je inspirován její osobní pohybovou zkušeností se životem s jednou nohou, protetickou pomůckou a dvěma francouzskými holemi.

Cestou uměleckého ztvárnění poukazuje Markéta Stránská na fakt, že handicap neznamená omezení, nýbrž v sobě nese nové, obohacující možnosti a jedinečné příležitosti, a to jak tělesné, tak i duševní.

Už několik let mě zajímalo, jak nejlépe a co nejtrefněji sdělit a sdílet svou jedinečnou pohybovou zkušenost s každodenním fungováním s jednou nohou, nebo protézou a francouzskými holemi. Od doby, kdy žiju „pouze“ s jednou nohou se dostávám do různých komunikačních situací na toto téma, a postupně jsem dospěla k závěru, že kde slova nestačí, tam přichází tanec. Profesí jsem fyzioterapeutka a aktivně tančím odmalička. Tanec a pohyb jsou mojí absolutní přirozeností a nejvěrnějším způsobem vyjádření. V rozhodování, zda vytvořit sólový projekt hrálo důležitou roli zjištění, že má osobní zkušenost je slovy tak nesdělitelná a nepředatelná, že mi nezbývá než ji uchopit jako samostatný tvůrce,“ vysvětluje performerka své inspirace.

Projekt chce dokázat, že jakákoli fyzická odlišnost je ve skutečnosti bohatou inspirací, a že kontakt s životní překážkou může být jedinečnou příležitostí k probuzení naší fantazie a tvořivosti.

Jak moc ovlivní naši fyzickou i psychickou stabilitu změna či „zúžení opěrné báze“ a kontakt s určitým limitem? Jak se postavíme k novým možnostem? K samotnému hledání, objevování a prozkoumávání jiné, neobvyklé, ale možné cesty, ke změně našich zažitých stereotypů?

Jako choreografka i performerka si Markéta Stránská klade otázku, jak transformovat, choreograficky uchopit a dále komunikovat tuto zkušenost pro ostatní.

LeŤ

interpretace, choreografie: Markéta Stránská
hudba:
Jan Kratochvíl
světelný design:
Zuzana Režná
kostýmy, scéna:
Monika Urbášková
poradci tvůrčího procesu:
Lucia Kašiarová, Jean Gaudin, Karine Ponties
produkce:
Andrea Švandová
poděkování:
Lukáš Houdek, Sára Arnstein

více informací: www.studioalta.cz

vstupenky: https://goout.net/cs/listky/let/twrc/

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN