»Or to Be«– internacionálně v ALTĚ

Díky velmi aktivnímu a činorodému, nám dobře známému, Centru choreografického rozvoje SE.S.TA (i dalším společným produkčním organizacím) jsme se opět dočkali silného mezinárodního projektu

Když se sejdou dvě taneční a choreografické i režisérské osobnosti na společném pódiu, tak to zpravidla mezi nimi zdravě jiskří. Projekt „Or to Be“ je vzácnou výjimkou. Nacházíme v něm souznění dvou výrazných individualit. Navíc, ke všem výše zmíněným profesím, i uznávaných pedagogů.

Bývám nesmlouvavým kritikem bezbřehého užívání zahraničních názvů u představení českých divadel. Nyní a zde učiním výjimku. „Or to Be“ jednak předurčuje, že se jedná o projekt nadnárodní. A v druhé linii i zvukomalebnou narážkou na „ortopedii“ decentní formou poukazuje na indispozici „ženské složky představení“Markéty Stránské.

Je obdivuhodné, jak se dokázala Markéta Stránská vyrovnat se svým tělesným postižením. „Or to Be“ to opět plně dokazuje. Oproti nedávnému představení „LeŤ“, kde jí byly ještě oporou berle (či spíše správněji „švédské hole“), dokázala téměř nemožné. Pohybuje se a tančí přirozeně a lehce. Samozřejmě, že v příslušně upravené choreografii. Ale i tak – klobouk dolů a velká poklona.

Jean Gaudin ještě v reprezentativním kostýmu. Na inkriminovaném představení měl o hodně moc civilnější…

Inscenace „Or to Be“ je, pochopitelně, i svou kratší stopáží, podřízena podmínkám, výkonu a fyzickým nárokům Markéty Stránské.

Reprezentant francouzské nezávislé taneční scény (a mimo jiné i úspěšný filmař!) Jean Gaudin plní prostor svými improvizačními tanečně pohybovými „kousky“. Chvíli je Stránské kontrastním protihráčem, jindy její propracovanější etudy vhodně ilustruje. Celé představení se nese v duchu nebezpečí – valících se „chumlů“ papyru. Ne, to není gramatická chyba! Divák totiž tu, neustále se množící masu, považuje za papyrus.

Jednoznačně nejslabší stránkou tohoto představení jsou kostýmy. Chápu snahu o civilnost. Ale i ta by měla být nějak DIVADELNĚ vyjádřena. Bohužel, při sledovaném představení působil Gaudinův „kostým“ (na rozdíl od fotografií Vojtěcha Brtnického), jako by si odskočil na pódium od nedalekého stánku s buřty. A ani oblečení Markéty Stránské zrovna nehýřilo kostýmní kreativitou…

Kdo je za dveřmi?

Je otázkou, zda by vyznění „Or to Be“ neprospělo častější užití scénické hudby? Je jí zde spíše „po špetkách“. V každém případě by to napomohlo dynamice a tahu celého večera…

Ještě před závěrem recenze bych rád opět výrazně ocenil výkon obou interpretů. Navíc, jejich autorsko-režijní vklad je zde rovněž neopominutelný.

Markéta Stránská v akci (a v papyru). Jean Gaudin za dveřmi.

Nemohu napsat, že každý divák tento ambiciózní internacionální projekt pochopí a akceptuje beze zbytku. A hned po prvním zhlédnutí. Ale přece, jaksi odjakživa, má být každé divadelní představení i určitým hledáním. Tajenkou pro diváka a hledáním sebe sama interpretů. A to tentokrát bylo naplněno v míře více než vrchovaté.

»Or to Be«

Námět, choreografie, interpretace: Markéta Stránská a Jean Gaudin

Scénografie, kostýmy: Monika Urbášková

Světelný design: Zuzana Režná

Hudba: Jan Kratochvíl

Produkce: Srdcem zapsaný spolek z.s., Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, ALT@RT z.ú.

Grafika: Monika Urbášková

Podporovatelé projektu: Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA a ALT@RT z.ú.

Zvláštní poděkování: Nathalie Pubellier a WD Lux

Foto: Vojtěch Brtnický

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

MARKÉTA STRÁNSKÁ tentokrát s Francouzem

V půli února mezinárodní projekt ve studiu ALTA. Ještě před přestěhováním, v původních prostorách v Holešovicích.

Studio ALTA uvede 16. února 2020 premiéru duetu české performerky a choreografky Markéty Stránské a francouzského tanečníka a choreografa Jeana Gaudina s názvem „…Or to Be“. Inscenace přivádí na scénu dva lidi chycené v trojúhelníku prázdnoty, strachu a opuštěnosti. Dva charaktery a jejich nutkavé chování v prostoru, který pozoruje jejich marné snažení.

Duet „…Or to Be“ tvoří v důsledku dvě „sóla“. Postavy, které o sobě nevědí. Prakticky je spojuje dohromady až divák, který je vidí společně. Publikum se stává svědkem tohoto „ne-setkání“ a může si jen představovat, co by se odehrálo, kdyby se postavy uviděly.

M & J jsou každý ve svém světě, a i když je vidíme pospolu, vidíme zároveň, že nejsou v tomtéž světě, jde o dvě velmi odlišné povahy, které se nemohou setkat a jsou ve svém přesvědčení izolované,“ přibližuje Jean Gaudin podstatu představení.

Jean Gaudin

Každý z tvůrců pracoval nejprve na svém vlastním sóle. A oba společně pak hledali a zkoumali jejich propojení v jednotný umělecký tvar. „…Or to Be“ je tak setkáním odlišnosti jejich měnících se těl, jejich jednogeneračního věkového rozdílu, jejich rozdílných i stejných životních zkušeností.

Markéta Stránská a Jean Gaudin se pracovně setkali v létě 2017 v Praze. Během této intenzivní, desetidenní spolupráce zjistili, že mají mnoho společného: „S Jeanem jsme se před několika lety setkali na festivalu KoresponDance. A hned rok na to při rezidenci s koučinkem, kterou pořádalo Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA. Od prvního setkání nám bylo jasné, že máme společnou tvůrčí notu (hlavně téma prostoru), že souzníme i lidsky, a především máme stejný smysl pro humor,“ popisuje cestu ke vzniku nové inscenace Markéta Stránská a dodává: „Jsme takové puzzhttps://www.seznam.cz/le. Naši spolupráci si pokaždé moc užíváme, je to radost, vždycky se na ni dost těšíme.Markéta Stránská je česká choreografka, performerka a také fyzioterapeutka. Ve své tvorbě snoubí zkušenosti nejen choreografky a tanečnice, ale též loutkoherečky, performerky a v neposlední řadě i klauna. Její úspěšný sólový taneční debut „LeŤ“ (září 2018, Studio ALTA) byl zařazen na program České taneční platformy 2019 a vybrán do prestižního výběru evropských tanečních projektů Aerowaves 2020.

Jean Gaudin, francouzský choreograf, tanečník, pedagog a tvůrce tanečních filmů, je často označován jako „enfant terrible” francouzské nezávislé scény. Ve své tvorbě se často zabývá tématem prostoru. V choreografické práci dává přednost prolínání různých uměleckých prostředků a směrů. Během celé své kariéry úzce spolupracuje s hudebníky, skladateli a výtvarníky a obklopuje se video-umělci a filmaři. Čeští diváci ho znají především ze spolupráce s festivalem KoresponDance a ve Studiu ALTA mohli vidět jeho představení „Everything is nice in Paradise“. https://www.seznam.cz/

Na realizaci inscenace „…Or to Be“ se koprodukčně podílí: Srdcem zapsaný spolek, z.s., Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, z.s. a ALT@RT z.ú.

Foto: Vojtěch Brtnický

Michaela Kessler

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Vibrace premiérově v ALTĚ

Premiéra „Kvint et Sense“ zpřítomní vesmírné vibrace jako prapůvod veškeré existence

Holešovické Studio ALTA uvede 10. září premiéru s názvem „Kvint et Sense“. Ta vzniká pod vedením Petra Šavela, slovenského tanečníka působícího v Bruselu. Představení vychází z vědeckého poznatku, že vše kolem nás a v nás je vibrující hmota a naše těla jsou schopná tyto vibrace vnímat. Pětice tanečníků se tak stává prostředkem pro manifestaci všech vibrací, které nás tvoří a obklopují. Obsazení spojuje výrazné česko-slovenské taneční osobnosti a brazilského tanečníka Renana Martinse, kterého pražští diváci znají ze spoluprací se souborem ME-SA.

Einsteinova teorie gravitačních vln a vibrací byla donedávna považovaná za utopii, byť čínská medicína s těmito principy pracuje již tisíciletí. Západní svět na základě nejnovějších vědeckých poznatků dohání věci, vůči kterým byl odpradávna skeptický. V teorii vibrací jako původu všeho tak dnes panuje vzácná shoda mezi západním racionalismem a východní filozofií.

Vibrace je vlnění všech atomů, díky kterému vzniká bioelektrická energie a veškerá hmota ve vesmíru. Tanečníci se snaží tyto vibrace uvědomit, vnímat a artikulovat přes svoje tělo – to vše v kontaktu s vibracemi hudby, diváků, prostoru a všeho kolem nich.

Výsledkem je tanec tady a teď, abstraktní a konkrétní zároveň, plný obrazů, které rozeznáváme, ale neumíme je pojmenovat. Tyto archetypální obrazy umožňují divákům vidět to, co potřebují vidět – od příběhů vzniku a zániku lidstva až po osobní zkušenosti a vzpomínky.

V takto vytvořeném prostoru zaniká hierarchie a nepřirozené společenské struktury, které přivedly svět do dnešní krize. Zůstává pouze bytí, kolektivní paměť lidstva, možnosti zapsané v prostoru a času a archetypy, kterým významy vtiskuje každá individualita…

»Kvint et Sense«

Vytvořili a účinkují: Martina Hajdyla Lacová, Tereza Ondrová, Lucia Kašiarová, Renan Martins de Oliveira, Peter Šavel

Hudba: Tomáš Vtipil

Světelný design: Zuzana Režná

Produkce: danceWATCH / Karolína Hejnová, Linda Průšová

Koprodukce: Studio ALTA

Za podpory: Magistrátu hl. m. Prahy, Ministerstva kultury ČR, ALT@RT

PŘEDPRODEJ:

https://goout.net/cs/listky/kvint-et-sense/tnbf/

Foto: Darja Lukjajen

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

I nezávislá divadla žádají odchod ministra kultury

Funkci ministra kultury by měl zastávat skutečný odborník!

Na Mezinárodní den tance, se vůdčí osobnosti oboru připojily k podpoře akcí za nezávislost justice a k petici za odvolání ministra kultury!     

Po celý pondělní podvečer pořádají PONEC – divadlo pro tanec, Studio ALTA, Divadlo Archa a Jatka78 společné oslavy Mezinárodního dne tance. Zúčastněné subjekty ve stejný den vyjadřují podporu zásadním akcím na obranu demokracie v ČR: Milionu chvilek pro demokracii a petici za odvolání ministra kultury.

V této souvislosti považují za nutné apelovat na vládní koalici, aby hledala pro funkci ministra kultury skutečného odborníka. Na prvním místě by vládě mělo jít o kulturu, umění, zachování a rozvíjení hodnot, které společnosti přináší, stejně jako mezinárodní renomé naší země, nikoli politickou funkci.

Odborníci se shodují že by ministr kultury měl brát v potaz přinejmenším:

* Plnění Programového prohlášení vlády, které jasně hovoří o perspektivě podílu ze Státního rozpočtu 1 % na kulturu. Nutno dodat, že by se mělo jednat čistě o podporu kultury, tzn. bez církví a náboženských společností.

* Potřebu zásadně navýšit prostředky na živé umění (program Kulturní aktivity) a provést analýzu potřeb jednotlivých uměleckých oborů, z níž budou vyplývat reálné potřeby pro rozvoj všech oblastí umění.

„Pro kulturní společnost je 1 % na kulturu zásadním závazkem. V rámci růstu objemu prostředků je nezbytné podpořit obrovský rozvoj nezávislé umělecké scény za posledních 30 let a plně profesionalizovat podmínky pro nové progresivní obory, včetně investic do infrastruktury,“ vysvětluje Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tance Praha, a dodává:„Nelze jen setrvávat na modelu zvyšování platů zaměstnanců ve státní popř. veřejné sfé ře a tím ještě více prohlubovat disproporce mezi příspěvkovými organizacemi a nezávislou scénou. Oba tyto typy organizací poskytují veřejně prospěšné služby společnosti a jejich podmínky pro práci by neměly být tak propastně rozdílné.“

To potvrzuje i Štěpán Kubišta, ředitel Jatka78 a předseda Asociace nezávislých divadel: „Systém podpory kultury neprošel za posledních třicet let potřebnou transformací. Druhý pilíř kultury, který je tvořen organizacemi nestátního neziskového sektoru, je stále vnímán jako volnočasová aktivita, a tak je i podporován. Většina legislativních, metodických i finančních kroků ministerstva vede k ještě většímu prohlubování rozdílů mezi státní a nestátní kulturní sférou. Je třeba začít vnímat náš sektor ne pouze jako nedílnou, ale hlavně jako potřebnou součást kulturní nabídky, stejně tak, jak je to obvyklé ve všech zemích světa, ke kterým se obrací naše kulturní pozornost.“

Yvona Kreuzmannová, ředitelka, Tanec Praha / PONEC – divadlo pro tanec

Lucia Kašiarová, ředitelka, ALT@RT/ Studio ALTA

Štěpán Kubišta, ředitel, Jatka78

Ondřej Hrab, ředitel, Divadlo Archa

 

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN