Premiéra »Momentum« taneční skupiny ME-SA

Autentické anebo atletické dílo představuje moment maximální kumulace síly. Navazuje na úspěšnou spolupráci v inscenaci „Assemblage“. Zatím v neveřejné premiéře. Za účasti diváků 10. 2. 2021.

Studio ALTA uvedlo 28.11. 2020 neveřejnou premiéru tanečně-pohybové skici s prvky atletiky a práce s objektem. Inscenace „Momentum“ taneční skupiny ME-SA navazuje na úspěšnou spolupráci tanečnice Martiny Hajdyla Lacové a scénografky Zuzany Scerankové. Ty spolu v roce 2018 vytvořily taneční dílo „Assemblage“. Tentokrát se obě budou věnovat studii atletického pohybu, momentu kumulace energie a jeho zastavení. Pro veřejnost soubor uvede představení 10. února 2021 ve Studiu ALTA.

Pojem „momentum“ používá fyzika nebo třeba ekonomie k vyjádření síly a rychlosti. Martina Hajdyla Lacová se s ním ale setkala na tanečním tréninku s Rasmusem Ölme: „Chtěl po nás, abychom dokázali být rychlí, lehcí a efektivní, tak nám připomínal, abychom využili momentum. O to se snažíme i v inscenaci ,Momentum´. Vlastně je to takový můj celoživotní úkol, hledat sílu a rychlost,“ uvádí Martina Hajdyla Lacová, tanečnice a spoluautorka konceptu inscenace.

Vztah těla, pohybu, objektu a tance autorky zkoumají na příkladu atletického výkonu a kumulace síly před ním. Koncentrace energie je již tak vysoká, že pohyb téměř nelze zastavit, anebo je takové zastavení frustrující a paradoxně vysilující. Nevyužít „momentum“ znamená zmeškat příležitost a zahodit vše, co jsme do ní investovali – ve sportu, v tanci i v životě.

Inscenace se táže, jak lze naložit s lidskou energií, a netradičně konfrontuje medium dynamického tance a statické sochy. „V mediu sochy je stlačená koncentrovaná síla a z tohoto stlačeného otisku pohybu ho v inscenaci znovu předáváme do pohybu na jevišti,“ doplňuje Zuzana Sceranková, autorka scénografie, která zároveň v inscenaci vystupuje.

V ohraničeném prostoru divadelního sálu nelze podávat atletické výkony, stísněná plocha brání performerkám vypustit nahromaděnou energii a nutí je ji maximálně kumulovat v sobě samých a vypořádat se s nedovršenou gradací.

Nezávislá taneční skupina ME-SA:

Momentum“

(autentické nebo atletické dílo)

28. 11. 2020 19.30 | NEVEŘEJNÁ PREMIÉRA

10. 2. 2021 19.30 | VEŘEJNÁ PREMIÉRA

»MOMENTUM«

Koncept: Martina Hajdyla Lacová, Zuzana Sceranková, Klára Hutečková

Interpretace: Martina Hajdyla Lacová, Zuzana Sceranková

Choreografie: Martina Hajdyla Lacová

Scénografie: Zuzana Sceranková

Dramaturgie: Klára Hutečková

Hudba: Ivo Sedláček

Světelný design: Jiří Šmirk

Pohybový coaching: Jaro Viňarský

Produkce: ME-SA / Jiří Hajdyla

Koprodukce: BOD.Y z. s. / Zuzana Frištiková

Partneři projektu:ALT@RT, z.ú., Stanica Žilina-Záriečie, KC Záhrada Banská Bystrica

Z veřejných zdrojů podpořil „Fond na podporu umenia“.

Projekt vznikl za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

Foto: Vojtěch Brtnický

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

V NoDu se bude jíst žába!

A to hned šestým rokem česky i francouzsky! Ale protentokrát pouze on-line a virtuálně! Kdy? Mezi čtrnáctým a patnáctým květnem. Zahájení proběhne v režii Hajdyly.

Šestý ročník festivalu „Sněz tu žábu“ se uskuteční i navzdory současné situaci v původním termínu. Konkrétně od 14. do 17. května 2020 a takřka v kompletním rozsahu. Organizační tým se rozhodl jediný český festival francouzského divadla pořádat online v přímých přenosech z Divadla NoD.

Zvažovali jsme, jestli letošní ročník úplně zrušíme, přesuneme na podzim nebo na příští rok, ale nakonec jsme se rozhodli ho převést do streamu. Každý rok se snažíme reagovat na konkrétní vývoj v obou zemích, letošní dramaturgická skladba by zřejmě příští rok už tak dobře nefungovala,“ vysvětluje ředitelka festivalu „Sněz tu žábu“ a dramaturgyně Divadla NoD Natálie Preslová.

Natálie Preslová

Jednou z hlavních ambicí festivalu je šíření nově přeložených současných francouzských her, a pro tento účel je online prostředí vlastně velmi výhodné. Formát video-skic je zároveň zajímavou výzvou i pro oslovené režiséry. Nemělo by jít o nějaké chudší divadlo, ale o úplně jinou uměleckou formu,“ dodává šéfdramaturgyně festivalu Linda Dušková.

Linda Dušková

Festival se v přímém přenosu uskuteční od 14. do 17. května. Diváci se mohou těšit na video-skici čtyř nových frankofonních her, koncert a hodinu francouzské konverzace pro začátečníky, masterclass psaní pro divadlo. Ale zároveň i na tři záznamy vybraných francouzských inscenací, které se na festivalu představily již v minulých letech.

PROGRAM FESTIVALU

»Sněz tu žábu«:

DIDIER POITEAUX:

CHÁPEŠ TO?“ / 14. 5. od 19.00

Dvě starší ženy si povídají nad kávou. Všechno se zdá být při starém. Co na tom, že jedné z nich právě zemřel manžel. Beckettovské klábosení na zdánlivě vážné téma zachrání líné odpoledne a obě ženy jsou pro jeho pokračování ochotny udělat cokoli.

Režie: Jiří Hajdyla

Hrají: Blanka Josephová-Luňáková, Natálie Drabiščáková

Hudba: Václav Hoskovec

Dramaturgie: Natálie Preslová

Překlad: Michal Zahálka

Natálie Drabiščáková, mimo tento festival a Jihočeské divadlo, také září v roli starostlivé matky v seriálu televize NOVA „Ulice“

GUILLAUME KERBUSCH:

JIMMY UŽ TU NENÍ“/ 15. 5. od 19.30

Lara je nesnesitelná mrcha, Marie je lovkyně, která chce chodit se všema klukama na škole. Džafar je vrátný s trapnou bradkou. Sandra je boxerka, co miluje svaly. A Jimmy? To je kluk, který by byl raději holka… To pondělní ráno se ve škole něco stalo. A to něco mělo co dělat s Jimmym. Jenomže Jimmy už tu není, aby nám to mohl vyprávět.
Překlad: Jacques Joseph

Rovněž Anežka Rusevová je širší veřejnosti známa především díky své výrazné roli ve stejném seriálu „Ulice“

MÉLISSA BERTRAND:

NITERNOSTI“ /16. 5. od 19.30

Zpovědi deseti různých žen, pohybujících se na hraně psychické rovnováhy. Říká se jim různě, ale ne všechny jsou tak bláznivé, jak se zvenku může zdát. Hysterky. Divnoženy. Mimoňky. Fňukny. Frontin. Lexaurin. Cipralex. Prozac. Nejméně čtvrtina z nás je dobře zná. Nechte se niterně přesvědčit o tom, že duševní zdraví je relativní věc.

Režie: Linda Dušková

Hraje: Anežka Rusevová

Živá hudba: Markéta Labusová

Překlad: Natálie Preslová

V závěrečné inscenaci festivalu se představí Barbora Šupová

DOROTHÉE ZUMSTEIN:

PACIENTKA 66“ / 17. 5. od 19.30

Amerika! Země, kde si každý může splnit své sny! Právě to se povede Walteru J. Freemanovi, průkopníkovi lobotomie i Josephu Kennedymu staršímu, otci devíti dětí, které všechny čeká výjimečný osud. Až na Rosemary. Nebohá, nezbedná Rosemary je příliš nezvladatelná, takže se stane jednou z prvních Freemanových pacientek a dožije v ústavu. Ale říká se, že ještě dnes je možné ji spatřit, jak se toulá po amerických pláních…
Režie: Zuzana Burianová

Hrají: Barbora Šupová, Petra Mošovská, Janusz Hummel

Živá hudba: Marek Mikulášek

Překlad: Petr Christov

Nositelka slavného jména – režisérka Zuzana Burianová
 

Přímé přenosy budou probíhat zdarma na facebookových stránkách Divadla NoD a Sněz tu žábu, diváci budou mít možnost přispět dobrovolným vstupným. Kompletní program a další informace o festivalu najdete na www.sneztuzabu.cz a webu Divadla NoD.

 

 

VÍCE INFO

 

 

Jan Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„ASSEMBLAGE“ atakovala auta

Aktivní ALTA adekvátně asociovala a atakovala agilním autorským abstraktním anglickým „Assemblage“ apokryfy a auditorium. A apelovala atakována automobily.

Jaká byla premiéra Martiny Hajdyly Lacové a seskupení ME-SA „Assemblage“? Jak už tomu bývává před premiérou, tak se tradičně (a „trendy“?) nezačínalo včas. U moderních – zejména pražských – tanečních scén nejen mně (ale stále větší armádě diváků) trochu vadí jakási nevyrovnanost. Pokud premiéra či repríza ze strany interpretů nezačne včas, tak se naprosto nic neděje. Nikdy jsem nezažil upřímnou omluvu. Pokud však divák přijde o trochu později, nebývá vpuštěn!!! Chápu úctu k hercům, celému uměleckému štábu… Ale kupříkladu dispozičně v divadle Ponec by mohli být  opozdilci téměř bezbolestně vpouštěni na horní balkon. Tam by, upřímně řečeno, minimálně rušili… A možná by se to dalo – při troše dobré vůle – vyřešit i v ALTĚ?

A tak se i v industriální ALTÉ čekalo, čekalo a ještě déle čekalo v typickém průchodu před hlavním sálem. A najednou ze dvora tohoto studia pěkně mezi premiérové čekající obecenstvo vjel – osobní automobil. Bez zatroubení! Stylové k tomu, co následovalo po dlouhém, maratónském čekání.

Jak již jsme byli předem z propagačních tiskovin připraveni, jednalo se o autorský počin Martiny Hajdyly Lacové. Těšili jsme se na užití silničních retardérů, na spolupráci jmenovkyně slavné výtvarnice Zuzany Scerankové – Pavly. Ta již zazářila ve známém Buran Teatru v Brně. Otazníky předem panovaly i kolem živé hudby…

Znalí divadelníci, hudebníci i teoretici, opět z Brna, právě vyzdvihovali multiinstrumentalistku a improvizátorku Hanu Foss Minaříkovou. Z Prahy naopak předem zněly pochvalné hlasy na adresu druhé hudebnice Žanety Vítové, spjaté zejména s Pražským improvizačním orchestrem a akordeonem…

Dějištěm „Asemblage“ byl již tradiční a první velký sál studia ALTA. Byl nabit přímo k prasknutí. Sedělo se i na schodech.

Vlastní jeviště ALTY bylo vymezeno dlouhým diagonálně položeným zpomalovacím – autentickým retardérem. Ne každý asi dokonale zná a ví, že je tento rozebiratelný… V levém zadním rohu hracího prostoru se neustále vzdouvá vojenská plachta. Asociuje pohyb, život uvnitř, pod ní. Nad ní – ve stejném vojenském maskovacím designu – visí obří šortky! Ne náhodou evokují červené trenýrky nad pražským Hradem.. Opodál leží několik malých, špičatých betonových hranolů, ostře se tyčících, jakoby z dílny proslulého Bořka Šípka. Ve středním pozadí na levé straně scény se pne totem, vytvořený z rozřezaných koláčů dřeva.

Skutečně, výtvarný rukopis Zuzany Sceránkové výrazně předznamenal celé, bezmála hodinové, představení. Stal se výrazným komponentem civilizačního příběhu a výtvarné artefakty se stávaly pilíři, na nichž inscenace – kromě nápadité choreografie – stála.

A už se vše rozjíždí… Na levé straně sedí dvě (až moc) živé, již zmíněné, hudebnice. S akustickými nástroji, ale i laptopy a dálkovým ovládáním. Na zemi leží šestice tanečnic. Zatím v  klidu téměř letargickém. V kolektivním duchu. Nic nevybočuje, nic neprovokuje. A pak poznenáhlu následuje nevyřčený houpavý apel k pohybu. Hudba – jakoby golemovským šémem – ožívá tanečnice a ony naopak ožívají hudbou…

Ještě stojí jistě za zmínku světelný design. Na něm zapracoval manžel hlavní autorky Jiří Hajdyla. Bylo vidět, že se jedná o manželský „teamwork“. Reflektory ani boďáky nepřebíjely vlastní scénu, nesnažily se za každou cenu exhibicionisticky dominovat… Naopak, byly s hudbou tím, co hnalo „Asemblage“ dopředu.

Celé představení „Asemblage“ přináší celou řadu výtvarně choreografických obrazů. Jde zde o konflikt přirozeného a strojeného pohybu, akustické a elektronické hudby, přírodních výtvarných artefaktů s umělými.

Zajímavý je i kontrast mluvené a zpívané ruštiny v podání Ekateriny Plechkové. Ve stínu „zemanovských“ (sice vojenských) šortek získává aktuální konotace.

Možná, že právě říjen 2018 klade naléhavé otázky… A „Asemblage“ na ně odpovídá s potřebnou razancí. Máme se bát islamistů? Anebo rusky mluvících (a zpívajících) lidí? A anglický název vtipně, avšak důrazně paroduje až nechutné ovlivnění českého slovníku anglo-americkými vzory, které však ve skutečnosti pražádnými pořádnými vzory  nejsou.

Vlastní kontrast hudby s elektronickými a samplovanými zvuky spoluvytváří i užití netradičních nástrojů. A tak zde s tradičním akordeonem kontrastuje například australské didgeridoo. I různé bicí nekonvenční nástroje a prvky.

Zmíněná maskovací plachta v pozadí stále evokuje život. Až v samém závěru představení odhaluje, že ji vzdouvá pouze – ventilátor. Bublina splaskla. Král je nahý. Krásná parodie na módní internetové a bulvárně novinové výmysly.

Asemblage“ je výrazným krokem Martiny Hajdyly Lacové do pomyslného divadelního souboje s Lenkou Vagnerovou & Company. Obě se žensky – avšak prostě a přírodní formou – vyjadřují civilně k civilizační tematice. Každá svým scénickým jazykem a pro ni typickými prostředky.

Věřím, že tento souboj dvou výrazných ženských tanečně choreografických osobností na dálku přinese i další úspěšné inscenace. Minimálně jako „Assemblage“.

Zakončení, až po představení, bylo opět stylové. Tradičně – bez zatroubení – vjelo ze dvora mezi odcházející obecenstvo tentokrát auto nákladní! Tuším, že jakési firmy Svoboda a Bobůrek? Nestačil jsem pořádně registrovat. Byl jsem rád, že jsem uskočil. Bylo i toto předem narežírováno? Možná, že po derniéře „Assemblage“ skončí retardéry zde v průchodu?

Assemblage
Premiéra: 8. 10. 2018, Studio ALTA

Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková
Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová
Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková
Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Jiří Hajdyla
Producent: ME-SA / Karolína Hejnová
Produkce: Linda Průšová

Foto: studio ALTA/Vojtěch Sláma

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

ASSEMBLAGE – šest tanečnic a retardér

Retardér ještě neznamená, že inscenace bude zpomalena. Anebo, že je určena pouze pro retardované jedince!

V pondělí 8. října uvede Studio ALTA v 19.30 premiéru tanečního představení skupiny ME-SA v choreografii držitelky ocenění Tanečnice roku 2015 Martiny Hajdyla Lacové s názvem „Assemblage“. V představení šestice tanečnic hledá síly, které je a svět kolem nich tvoří i ničí zároveň.

Svérázný ekosystém inscenace v sobě zrcadlí neustálou proměnu, proces zrodu a provázanost vzniku a zániku. „My jsme ty síly, které mění okolí, ale zároveň i my jsme, ať chceme nebo ne, měněni naším okolím, společností. Jsme součástí asambláže, kterou sami tvoříme,“ vysvětluje inspirace dramaturg inscenace Jiří Hajdyla.

Cítila jsem potřebu pracovat s nebezpečím, lákalo mě téma apokalypsy a chtěla jsem nechat prorůst divadlo přírodou“, doplňuje autorka choreografie Martina Hajdyla Lacová.

V inscenaci je ale apokalypsa vnímaná spíše jako proces zrodu něčeho nového, než zánik toho původního. Autoři se obracejí k přírodě a k základním principům existence, hledají inspiraci ve vazbách prvků ve skupenstvích, ve vzájemném působení planet ve vesmíru, ale také ve zvířecí podstatě interpretek, z nichž každá přináší vlastní ženskou esenci – Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková.

Nedílnou součástí představení je živá hudba a scénografie Zuzany Scerankové.

Sceranková zde pracuje se zdánlivě neslučitelnými motivy. Zpomalující a ohraničující pouliční retardér leží vedle organických přírodních prvků. Výsledkem je svět, v němž se prolínají futuristické a postapokalyptické vize s klidnou a samozřejmou dokonalostí přírody.

Tvůrčí tým Assemblage:

Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková
Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová
Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková
Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Jiří Hajdyla
Producent: ME-SA / Karolína Hejnová
Produkce: Linda Průšová
Za podpory: MHMP, MK ČR, IVF, ALT@RT / Studio ALTA, SE.S.TA – Centrum choreografického rozvoje

Fotoze zkoušek: Studio ALTA

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN