Rhythm of the Dance

Irsko na dosah! Do Česka přijíždí show Rhythm of the Dance, která oživuje tradiční irský tanec a keltskou hudbu

Z třítýdenního projektu se vyvinul jeden z nejstarších tanečních souborů, který přináší milionům fanoušků po celém světě tradici irského tance a hudby. Nyní show Rhythm of the Dance míří poprvé také do Česka. Divákům se představí ve třech termínech: 9. listopadu v Brně, 12. listopadu v Ostravě a 13. listopadu v Praze. Pořadatelem akce je společnost JVS Group.

Když se v roce 1994 organizátoři Eurovize, jež se konala v Irsku, rozhodli vyplnit přestávku vystoupením Riverdance, znamenalo to revoluci pro irský tanec. Jeho moderní podoba vychází z původních irských tanců obohacených o step dance. Také soubor Rhythm of the Dance, jenž vznikl v roce 1998, naskočil na populární vlnu moderních irských tanců. Na ty tradiční ovšem nezanevřel a jejich show je vyváženou kombinací obou. Původní i moderní irské tance jsou ostatně dodnes živou součástí kultury ostrovního národa.

Výlet časem

Dvouhodinová show provede publikum bohatou historií Irska a přenese jej do starodávné země druidů i současných dublinských uliček a pubů. Příběh začíná u mohylového monumentu Newgrange, kdy diváci zažijí magické období prastarých keltských kmenů. Dále se s irskými imigranty vydají na cestu do Ameriky a nakonec se vrátí zpět do energického Irska.

„Češi si irskou kulturu velmi oblíbili. Proto jsme se rozhodli přinést jim tradiční a autentickou show, kterou u nás ještě neměli možnost vidět. Rhythm of the Dance patří mezi nejstarší irské soubory reprezentující svoji rodnou zemi a svými vystoupeními okouzlují publikum po celém světě už čtvrt století. Věřím, že pro českého diváka to bude nezapomenutelný zážitek,“ říká Květa Havelková, mluvčí společnosti JVS Group.

Nositelé tradice

Kromě špičkových tanečníků se na pódiu objeví také hudebníci a zpěváci. Pro irskou hudbu, jež částečně vychází z keltské kultury, jsou typické dudy, housle, píšťala, akordeon a bodhrán, tradiční irský rámový buben.

Součástí představení bude též sean-nós. Termín znamená v překladu „po staru“ a může odkazovat k hudbě i tanci. Zpěv sean-nós je forma tradiční irské vokální hudby bez doprovou, zpravidla se jedná o silně emotivní písně. V případě tance se jedná o převážně sólovou formu založené na improvizaci. Diváci se zkrátka mají nač těšit.

Show Rhythm of the Dance se českému publiku poprvé představí letos v listopadu, a to ve třech termínech. Nejprve soubor zavítá do Brna, kde 9. listopadu vystoupí ve STAREZ Aréně Vodova, pokračovat bude 12. listopadu v ostravské Multifunkční hale Gong a svoji českou tour umělci zakončí 13. listopadu v pražském Kongresovém centru.

Vstupenky jsou nyní v prodeji v síti Ticketportal.cz

 

Soňa Hanušová

pro Taneční magazín

WERICHOVA VILA v červnu

Akordeo, Jonáš, šansony, Margarita i mnoho a mnoho dalších pestrých programů. Populární kulturní stánek na Kampě se, po pandemii koronaviru, znovu otevírá veřejnosti.

Milí přátelé, čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU,

po krátké odmlce hlásíme, že jsme zpět. Rozkvetlá Kampa už zase žije svým životem. A Werichova vila otevírá své dveře všem návštěvníkům. Jsme rádi, že se s Vámi znovu můžeme setkávat, a proto jsme pro Vás připravili program na červen, který jistě potěší všechny milovníky divadla a hudby.

Komu chyběla kultura, nenechte si ujít připravovaná divadelní představení v podkroví vily. Jako první se představí Ljuba Krbová v inscenaci Margaritě. V druhé polovině června se můžete těšit na premiéru komorního dramatu Chopin_Sandová: Milostné preludium.
A zavítá k nám znovu i divadelní spolek Kašpar, aby na zahradě vily pod širým nebem představil remake legendárního semaforského představení 
Jonáš a tingl-tangl nebo večer plný šansonů Chanson? Šanson!

Krásný hudební zážitek si můžete odnést z koncertu Vojtecha Szabó, sólového hráče na akordeon.

Jak Voskovec a Werich pomocí rozhlasových pořadů z Ameriky bojovali proti nacismu si přijďte poslechnout v přednášce Filipa Šíra a Martina Mejzra z projektu Nový fonograf Národního muzea

A nezapomněli jsme ani na děti, kterým bude patřit poslední červnová neděle s loutkovou pohádkou Fimfárum.

Srdečně Vás zveme také do Musea Kampa a Musea skla – Portheimka.

Těšíme se na milá setkání s Vámi!

 

Tým WV

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„ASSEMBLAGE“ atakovala auta

Aktivní ALTA adekvátně asociovala a atakovala agilním autorským abstraktním anglickým „Assemblage“ apokryfy a auditorium. A apelovala atakována automobily.

Jaká byla premiéra Martiny Hajdyly Lacové a seskupení ME-SA „Assemblage“? Jak už tomu bývává před premiérou, tak se tradičně (a „trendy“?) nezačínalo včas. U moderních – zejména pražských – tanečních scén nejen mně (ale stále větší armádě diváků) trochu vadí jakási nevyrovnanost. Pokud premiéra či repríza ze strany interpretů nezačne včas, tak se naprosto nic neděje. Nikdy jsem nezažil upřímnou omluvu. Pokud však divák přijde o trochu později, nebývá vpuštěn!!! Chápu úctu k hercům, celému uměleckému štábu… Ale kupříkladu dispozičně v divadle Ponec by mohli být  opozdilci téměř bezbolestně vpouštěni na horní balkon. Tam by, upřímně řečeno, minimálně rušili… A možná by se to dalo – při troše dobré vůle – vyřešit i v ALTĚ?

A tak se i v industriální ALTÉ čekalo, čekalo a ještě déle čekalo v typickém průchodu před hlavním sálem. A najednou ze dvora tohoto studia pěkně mezi premiérové čekající obecenstvo vjel – osobní automobil. Bez zatroubení! Stylové k tomu, co následovalo po dlouhém, maratónském čekání.

Jak již jsme byli předem z propagačních tiskovin připraveni, jednalo se o autorský počin Martiny Hajdyly Lacové. Těšili jsme se na užití silničních retardérů, na spolupráci jmenovkyně slavné výtvarnice Zuzany Scerankové – Pavly. Ta již zazářila ve známém Buran Teatru v Brně. Otazníky předem panovaly i kolem živé hudby…

Znalí divadelníci, hudebníci i teoretici, opět z Brna, právě vyzdvihovali multiinstrumentalistku a improvizátorku Hanu Foss Minaříkovou. Z Prahy naopak předem zněly pochvalné hlasy na adresu druhé hudebnice Žanety Vítové, spjaté zejména s Pražským improvizačním orchestrem a akordeonem…

Dějištěm „Asemblage“ byl již tradiční a první velký sál studia ALTA. Byl nabit přímo k prasknutí. Sedělo se i na schodech.

Vlastní jeviště ALTY bylo vymezeno dlouhým diagonálně položeným zpomalovacím – autentickým retardérem. Ne každý asi dokonale zná a ví, že je tento rozebiratelný… V levém zadním rohu hracího prostoru se neustále vzdouvá vojenská plachta. Asociuje pohyb, život uvnitř, pod ní. Nad ní – ve stejném vojenském maskovacím designu – visí obří šortky! Ne náhodou evokují červené trenýrky nad pražským Hradem.. Opodál leží několik malých, špičatých betonových hranolů, ostře se tyčících, jakoby z dílny proslulého Bořka Šípka. Ve středním pozadí na levé straně scény se pne totem, vytvořený z rozřezaných koláčů dřeva.

Skutečně, výtvarný rukopis Zuzany Sceránkové výrazně předznamenal celé, bezmála hodinové, představení. Stal se výrazným komponentem civilizačního příběhu a výtvarné artefakty se stávaly pilíři, na nichž inscenace – kromě nápadité choreografie – stála.

A už se vše rozjíždí… Na levé straně sedí dvě (až moc) živé, již zmíněné, hudebnice. S akustickými nástroji, ale i laptopy a dálkovým ovládáním. Na zemi leží šestice tanečnic. Zatím v  klidu téměř letargickém. V kolektivním duchu. Nic nevybočuje, nic neprovokuje. A pak poznenáhlu následuje nevyřčený houpavý apel k pohybu. Hudba – jakoby golemovským šémem – ožívá tanečnice a ony naopak ožívají hudbou…

Ještě stojí jistě za zmínku světelný design. Na něm zapracoval manžel hlavní autorky Jiří Hajdyla. Bylo vidět, že se jedná o manželský „teamwork“. Reflektory ani boďáky nepřebíjely vlastní scénu, nesnažily se za každou cenu exhibicionisticky dominovat… Naopak, byly s hudbou tím, co hnalo „Asemblage“ dopředu.

Celé představení „Asemblage“ přináší celou řadu výtvarně choreografických obrazů. Jde zde o konflikt přirozeného a strojeného pohybu, akustické a elektronické hudby, přírodních výtvarných artefaktů s umělými.

Zajímavý je i kontrast mluvené a zpívané ruštiny v podání Ekateriny Plechkové. Ve stínu „zemanovských“ (sice vojenských) šortek získává aktuální konotace.

Možná, že právě říjen 2018 klade naléhavé otázky… A „Asemblage“ na ně odpovídá s potřebnou razancí. Máme se bát islamistů? Anebo rusky mluvících (a zpívajících) lidí? A anglický název vtipně, avšak důrazně paroduje až nechutné ovlivnění českého slovníku anglo-americkými vzory, které však ve skutečnosti pražádnými pořádnými vzory  nejsou.

Vlastní kontrast hudby s elektronickými a samplovanými zvuky spoluvytváří i užití netradičních nástrojů. A tak zde s tradičním akordeonem kontrastuje například australské didgeridoo. I různé bicí nekonvenční nástroje a prvky.

Zmíněná maskovací plachta v pozadí stále evokuje život. Až v samém závěru představení odhaluje, že ji vzdouvá pouze – ventilátor. Bublina splaskla. Král je nahý. Krásná parodie na módní internetové a bulvárně novinové výmysly.

Asemblage“ je výrazným krokem Martiny Hajdyly Lacové do pomyslného divadelního souboje s Lenkou Vagnerovou & Company. Obě se žensky – avšak prostě a přírodní formou – vyjadřují civilně k civilizační tematice. Každá svým scénickým jazykem a pro ni typickými prostředky.

Věřím, že tento souboj dvou výrazných ženských tanečně choreografických osobností na dálku přinese i další úspěšné inscenace. Minimálně jako „Assemblage“.

Zakončení, až po představení, bylo opět stylové. Tradičně – bez zatroubení – vjelo ze dvora mezi odcházející obecenstvo tentokrát auto nákladní! Tuším, že jakési firmy Svoboda a Bobůrek? Nestačil jsem pořádně registrovat. Byl jsem rád, že jsem uskočil. Bylo i toto předem narežírováno? Možná, že po derniéře „Assemblage“ skončí retardéry zde v průchodu?

Assemblage
Premiéra: 8. 10. 2018, Studio ALTA

Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková
Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová
Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková
Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Jiří Hajdyla
Producent: ME-SA / Karolína Hejnová
Produkce: Linda Průšová

Foto: studio ALTA/Vojtěch Sláma

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN