„ASSEMBLAGE“ atakovala auta

Aktivní ALTA adekvátně asociovala a atakovala agilním autorským abstraktním anglickým „Assemblage“ apokryfy a auditorium. A apelovala atakována automobily.

Jaká byla premiéra Martiny Hajdyly Lacové a seskupení ME-SA „Assemblage“? Jak už tomu bývává před premiérou, tak se tradičně (a “trendy”?) nezačínalo včas. U moderních – zejména pražských – tanečních scén nejen mně (ale stále větší armádě diváků) trochu vadí jakási nevyrovnanost. Pokud premiéra či repríza ze strany interpretů nezačne včas, tak se naprosto nic neděje. Nikdy jsem nezažil upřímnou omluvu. Pokud však divák přijde o trochu později, nebývá vpuštěn!!! Chápu úctu k hercům, celému uměleckému štábu… Ale kupříkladu dispozičně v divadle Ponec by mohli být  opozdilci téměř bezbolestně vpouštěni na horní balkon. Tam by, upřímně řečeno, minimálně rušili… A možná by se to dalo – při troše dobré vůle – vyřešit i v ALTĚ?

A tak se i v industriální ALTÉ čekalo, čekalo a ještě déle čekalo v typickém průchodu před hlavním sálem. A najednou ze dvora tohoto studia pěkně mezi premiérové čekající obecenstvo vjel – osobní automobil. Bez zatroubení! Stylové k tomu, co následovalo po dlouhém, maratónském čekání.

Jak již jsme byli předem z propagačních tiskovin připraveni, jednalo se o autorský počin Martiny Hajdyly Lacové. Těšili jsme se na užití silničních retardérů, na spolupráci jmenovkyně slavné výtvarnice Zuzany Scerankové – Pavly. Ta již zazářila ve známém Buran Teatru v Brně. Otazníky předem panovaly i kolem živé hudby…

Znalí divadelníci, hudebníci i teoretici, opět z Brna, právě vyzdvihovali multiinstrumentalistku a improvizátorku Hanu Foss Minaříkovou. Z Prahy naopak předem zněly pochvalné hlasy na adresu druhé hudebnice Žanety Vítové, spjaté zejména s Pražským improvizačním orchestrem a akordeonem…

Dějištěm „Asemblage“ byl již tradiční a první velký sál studia ALTA. Byl nabit přímo k prasknutí. Sedělo se i na schodech.

Vlastní jeviště ALTY bylo vymezeno dlouhým diagonálně položeným zpomalovacím – autentickým retardérem. Ne každý asi dokonale zná a ví, že je tento rozebiratelný… V levém zadním rohu hracího prostoru se neustále vzdouvá vojenská plachta. Asociuje pohyb, život uvnitř, pod ní. Nad ní – ve stejném vojenském maskovacím designu – visí obří šortky! Ne náhodou evokují červené trenýrky nad pražským Hradem.. Opodál leží několik malých, špičatých betonových hranolů, ostře se tyčících, jakoby z dílny proslulého Bořka Šípka. Ve středním pozadí na levé straně scény se pne totem, vytvořený z rozřezaných koláčů dřeva.

Skutečně, výtvarný rukopis Zuzany Sceránkové výrazně předznamenal celé, bezmála hodinové, představení. Stal se výrazným komponentem civilizačního příběhu a výtvarné artefakty se stávaly pilíři, na nichž inscenace – kromě nápadité choreografie – stála.

A už se vše rozjíždí… Na levé straně sedí dvě (až moc) živé, již zmíněné, hudebnice. S akustickými nástroji, ale i laptopy a dálkovým ovládáním. Na zemi leží šestice tanečnic. Zatím v  klidu téměř letargickém. V kolektivním duchu. Nic nevybočuje, nic neprovokuje. A pak poznenáhlu následuje nevyřčený houpavý apel k pohybu. Hudba – jakoby golemovským šémem – ožívá tanečnice a ony naopak ožívají hudbou…

Ještě stojí jistě za zmínku světelný design. Na něm zapracoval manžel hlavní autorky Jiří Hajdyla. Bylo vidět, že se jedná o manželský „teamwork“. Reflektory ani boďáky nepřebíjely vlastní scénu, nesnažily se za každou cenu exhibicionisticky dominovat… Naopak, byly s hudbou tím, co hnalo „Asemblage“ dopředu.

Celé představení „Asemblage“ přináší celou řadu výtvarně choreografických obrazů. Jde zde o konflikt přirozeného a strojeného pohybu, akustické a elektronické hudby, přírodních výtvarných artefaktů s umělými.

Zajímavý je i kontrast mluvené a zpívané ruštiny v podání Ekateriny Plechkové. Ve stínu „zemanovských“ (sice vojenských) šortek získává aktuální konotace.

Možná, že právě říjen 2018 klade naléhavé otázky… A „Asemblage“ na ně odpovídá s potřebnou razancí. Máme se bát islamistů? Anebo rusky mluvících (a zpívajících) lidí? A anglický název vtipně, avšak důrazně paroduje až nechutné ovlivnění českého slovníku anglo-americkými vzory, které však ve skutečnosti pražádnými pořádnými vzory  nejsou.

Vlastní kontrast hudby s elektronickými a samplovanými zvuky spoluvytváří i užití netradičních nástrojů. A tak zde s tradičním akordeonem kontrastuje například australské didgeridoo. I různé bicí nekonvenční nástroje a prvky.

Zmíněná maskovací plachta v pozadí stále evokuje život. Až v samém závěru představení odhaluje, že ji vzdouvá pouze – ventilátor. Bublina splaskla. Král je nahý. Krásná parodie na módní internetové a bulvárně novinové výmysly.

Asemblage“ je výrazným krokem Martiny Hajdyly Lacové do pomyslného divadelního souboje s Lenkou Vagnerovou & Company. Obě se žensky – avšak prostě a přírodní formou – vyjadřují civilně k civilizační tematice. Každá svým scénickým jazykem a pro ni typickými prostředky.

Věřím, že tento souboj dvou výrazných ženských tanečně choreografických osobností na dálku přinese i další úspěšné inscenace. Minimálně jako “Assemblage”.

Zakončení, až po představení, bylo opět stylové. Tradičně – bez zatroubení – vjelo ze dvora mezi odcházející obecenstvo tentokrát auto nákladní! Tuším, že jakési firmy Svoboda a Bobůrek? Nestačil jsem pořádně registrovat. Byl jsem rád, že jsem uskočil. Bylo i toto předem narežírováno? Možná, že po derniéře „Assemblage“ skončí retardéry zde v průchodu?

Assemblage
Premiéra: 8. 10. 2018, Studio ALTA

Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková
Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová
Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková
Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Jiří Hajdyla
Producent: ME-SA / Karolína Hejnová
Produkce: Linda Průšová

Foto: studio ALTA/Vojtěch Sláma

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

VS. INTEPRETATION – mezinárodní interdisciplinární festival o improvizaci

Prestižní přehlídka a sympozium věnované umění improvizace v nejrůznějších formách
16. – 20. července 2014

Prestižní přehlídka a sympozium věnované umění improvizace v nejrůznějších formách 7. 7. 2014, Praha. Od 16. do 20. července proběhne v Experimentálním prostoru NoD a v komunikačním prostoru Školská 28 v Praze festival nazvaný vs. Interpretation. Tento projekt mezinárodní Nadace Agosto seznámí veřejnost s aktuálními formami a různými aspekty improvizace v umění performance, současné hudby, tance, nebo nových médií. Součástí několikadenní přehlídky jsou koncerty, interdisciplinární symposium a série tvůrčích dílen.

O úvod se postará Pražský improvizační orchestr, který před dvěma lety založili americký kontrabasista a elektronik žijící v Čechách George Cremaschi a trumpetista, klarinetista a hybatel nejrůznějších miniobjektů Petr Vrba. Těleso sestavené z muzikantů z oblasti současné vážné hudby, poučených naturščiků i jazzových matadorů otevře téma improvizace dokořán. Návštěvníci poté mohou být účastníky dílen, přednášek i vystoupení předních představitelů světové improvizace v čele s Georgem E. Lewisem, profesorem na mnoha amerických prestižních institucích, který osciluje mezi avantgardním jazzem, hledačskou elektronikou i hnutím Rock In Opposition.

David Rothenberg
David Rothenberg

Nebude chybět ani průkopnice elektroakustické hudby a propagátorka konceptu „deep listening“ Pauline Oliveros, první dáma francouzského kontrabasu Joëlle Léandre, nebo jeden z hlavních představitelů amerického minimalismu Phill Niblock. V neposlední řadě tu bude mít dílnu Iva Bittová, která dokáže své umění sdílet se studenty stejně a zároveň jinak než její sestra Ida Kelarová.

Pauline Oliveros
Pauline Oliveros

Mezi dalšími vystupujícími umělci se představí z české scény například brněnský hudebník a architekt Ivan Palacký, který si prošel folkem, alternativním bigbítem, terénními nahrávkami i mikronoisovými seancemi tam a zase zpátky. Vystoupí tvůrci sonických škrábanic Michal Rataj a Jaromír Typlt. Přínosem jistě bude i ekvilibristka na preparované a dekonstruované piano Annie Gosfield, která se profilovala především na stěžejním labelu Tzadik Johna Zorna, či věhlasný perkusista a skladatel Lukas Ligeti, syn světoznámého komponisty Györgiho Ligetiho. Zajímavou performanci slibuje newyorské trio Dawn of Midi, které se od akustického, etnickými prvky prosyceného minimalismu propracovalo do sfér repetitivně „šílené“ taneční hudby. Skladatel David Rothenberg, odborník na mezidruhovou komunikaci, představí, jak dokáže jeho hraní souznít s ptáky i velrybami. Všichni návštěvníci festivalu se mohou účastnit mnoha workshopů nebo se sami přihlásit k prezentaci vlastní práce. Celé nedělní odpoledne a večer bude patřit setkáním a improvizacím v Komunikačním prostoru Školská 28 vyhrazeném pro několik audiovizuálních projektů či jam sessions. Průběh festivalu bude zaznamenávat newyorská výtvarnice Morgan O ́Hara prostřednictvím série – Live Transmissions, představující grafické záznamy hudebních dějů kresbou oběma rukama.

vstupenky: k zakoupení na jednotlivé workshopy i samostatné akce, on-line nebo na místě
festivalový pas: na 1 den nebo na celou dobu festivalu
podrobný program: www.agosto-foundation.org/schedule , www.nod.roxy.cz

Taneční magazín