Hlaste se na rezidenci do BuranTeatru!

Pozor! Pozor!! Pozor!!! Termín uzávěrky se blížíí!

Divadelníci a zájemci převážně z Moravy mají šanci!

ORGANIZÁTOR A PROGRAM REZIDENČNÍCH POBYTŮ:

Nezávislé divadlo BuranTeatr působí v Brně od roku 2005. Dosud uvedlo 52 premiér a na aktuálním repertoáru má 14 inscenací. Kromě vlastní divadelní produkce zaštiťuje a ve svém prostoru pořádá další kulturní aktivity (workshopy, výstavy, autorská čtení aj.). V roce 2011 se v Cenách Alfreda Radoka umístilo na 3. místě v kategorii Divadlo roku. BuranTeatr chce dlouhodobě podporovat a spolupracovat s českými i zahraničními umělci z oblasti scénického umění, kterým na základě výběrového řízení poskytuje třikrát ročně prostor pro rezidenční pobyt.


POPIS A PODMÍNKY POBYTU:

Rezidentem může být jednotlivec nebo skupina max. 5 osob připravující projekt z oblasti scénického umění. Rezidence bude zakončena veřejným výstupem (po dohodě např. work in progress, otevřená zkouška, workshop aj.). Rezident se zavazuje umístit logo BuranTeatru do všech tištěných i elektronických materiálů k projektu.

BuranTeatr poskytne rezidentovi prostor Zkušebny (6,5×6,5m, výška 3m, koberec) nebo Workshopového sálu (4,8×13 m, výška 3,5m, baletizol) a po domluvě s rezidentem zajišťuje techniku a technické pracovníky. BuranTeatr nehradí ani nezajišťuje dopravu, ubytování, stravu nebo náklady na vznik projektu (honoráře, rekvizity, kostýmy, scénografii apod.). BuranTeatr zodpovídá za organizaci a propagaci veřejného výstupu zakončujícího rezidenční pobyt.

PŘIHLÁŠKA:
Přihlášky zasílejte ve formátu PDF na E-mail:  vaskovicova@buranteatr.cz  s předmětem Rezidence_Pořadí-rezidence(1, 2 nebo 3)_Název projektu. Přihláška musí obsahovat: stručný popis projektu včetně soupisu tvůrčího týmu, specifikaci časových, prostorových a technických požadavků, návrh způsobu veřejného výstupu z rezidenčního pobytu, kontakt a volitelné přílohy (fotografie, videa, audiozáznam, scénář aj.).

DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE:

K dispozici vám bude zkušebna nebo workshopový sál.Na rezidenční pobyt neexistuje právní nárok. Divadlo si vyhrazuje možnost rezidenci nerealizovat v případě, že žádná z předložených žádostí nebude v souladu s preferencemi divadla. Délka a podmínky jednotlivých rezidencí se mohou změnit. S žádostí o jakékoli další informace se obraťte na Simonu Vaškovičovou na T 773 633 933 nebo e-mailu vaskovicova@buranteatr.cz.

Další informace o divadle na www.buranteatr.cz nebo www.facebook.cz/buranteatr.

Délka trvání rezidence: 23. 4. až 7. 5. 2019

Termín uzávěrky: 15. 1. 2019

Zveřejnění výsledků výběru kandidátů: 30. 1. 2019.

TANEČNÍ MAGAZÍN

„ASSEMBLAGE“ atakovala auta

Aktivní ALTA adekvátně asociovala a atakovala agilním autorským abstraktním anglickým „Assemblage“ apokryfy a auditorium. A apelovala atakována automobily.

Jaká byla premiéra Martiny Hajdyly Lacové a seskupení ME-SA „Assemblage“? Jak už tomu bývává před premiérou, tak se tradičně (a “trendy”?) nezačínalo včas. U moderních – zejména pražských – tanečních scén nejen mně (ale stále větší armádě diváků) trochu vadí jakási nevyrovnanost. Pokud premiéra či repríza ze strany interpretů nezačne včas, tak se naprosto nic neděje. Nikdy jsem nezažil upřímnou omluvu. Pokud však divák přijde o trochu později, nebývá vpuštěn!!! Chápu úctu k hercům, celému uměleckému štábu… Ale kupříkladu dispozičně v divadle Ponec by mohli být  opozdilci téměř bezbolestně vpouštěni na horní balkon. Tam by, upřímně řečeno, minimálně rušili… A možná by se to dalo – při troše dobré vůle – vyřešit i v ALTĚ?

A tak se i v industriální ALTÉ čekalo, čekalo a ještě déle čekalo v typickém průchodu před hlavním sálem. A najednou ze dvora tohoto studia pěkně mezi premiérové čekající obecenstvo vjel – osobní automobil. Bez zatroubení! Stylové k tomu, co následovalo po dlouhém, maratónském čekání.

Jak již jsme byli předem z propagačních tiskovin připraveni, jednalo se o autorský počin Martiny Hajdyly Lacové. Těšili jsme se na užití silničních retardérů, na spolupráci jmenovkyně slavné výtvarnice Zuzany Scerankové – Pavly. Ta již zazářila ve známém Buran Teatru v Brně. Otazníky předem panovaly i kolem živé hudby…

Znalí divadelníci, hudebníci i teoretici, opět z Brna, právě vyzdvihovali multiinstrumentalistku a improvizátorku Hanu Foss Minaříkovou. Z Prahy naopak předem zněly pochvalné hlasy na adresu druhé hudebnice Žanety Vítové, spjaté zejména s Pražským improvizačním orchestrem a akordeonem…

Dějištěm „Asemblage“ byl již tradiční a první velký sál studia ALTA. Byl nabit přímo k prasknutí. Sedělo se i na schodech.

Vlastní jeviště ALTY bylo vymezeno dlouhým diagonálně položeným zpomalovacím – autentickým retardérem. Ne každý asi dokonale zná a ví, že je tento rozebiratelný… V levém zadním rohu hracího prostoru se neustále vzdouvá vojenská plachta. Asociuje pohyb, život uvnitř, pod ní. Nad ní – ve stejném vojenském maskovacím designu – visí obří šortky! Ne náhodou evokují červené trenýrky nad pražským Hradem.. Opodál leží několik malých, špičatých betonových hranolů, ostře se tyčících, jakoby z dílny proslulého Bořka Šípka. Ve středním pozadí na levé straně scény se pne totem, vytvořený z rozřezaných koláčů dřeva.

Skutečně, výtvarný rukopis Zuzany Sceránkové výrazně předznamenal celé, bezmála hodinové, představení. Stal se výrazným komponentem civilizačního příběhu a výtvarné artefakty se stávaly pilíři, na nichž inscenace – kromě nápadité choreografie – stála.

A už se vše rozjíždí… Na levé straně sedí dvě (až moc) živé, již zmíněné, hudebnice. S akustickými nástroji, ale i laptopy a dálkovým ovládáním. Na zemi leží šestice tanečnic. Zatím v  klidu téměř letargickém. V kolektivním duchu. Nic nevybočuje, nic neprovokuje. A pak poznenáhlu následuje nevyřčený houpavý apel k pohybu. Hudba – jakoby golemovským šémem – ožívá tanečnice a ony naopak ožívají hudbou…

Ještě stojí jistě za zmínku světelný design. Na něm zapracoval manžel hlavní autorky Jiří Hajdyla. Bylo vidět, že se jedná o manželský „teamwork“. Reflektory ani boďáky nepřebíjely vlastní scénu, nesnažily se za každou cenu exhibicionisticky dominovat… Naopak, byly s hudbou tím, co hnalo „Asemblage“ dopředu.

Celé představení „Asemblage“ přináší celou řadu výtvarně choreografických obrazů. Jde zde o konflikt přirozeného a strojeného pohybu, akustické a elektronické hudby, přírodních výtvarných artefaktů s umělými.

Zajímavý je i kontrast mluvené a zpívané ruštiny v podání Ekateriny Plechkové. Ve stínu „zemanovských“ (sice vojenských) šortek získává aktuální konotace.

Možná, že právě říjen 2018 klade naléhavé otázky… A „Asemblage“ na ně odpovídá s potřebnou razancí. Máme se bát islamistů? Anebo rusky mluvících (a zpívajících) lidí? A anglický název vtipně, avšak důrazně paroduje až nechutné ovlivnění českého slovníku anglo-americkými vzory, které však ve skutečnosti pražádnými pořádnými vzory  nejsou.

Vlastní kontrast hudby s elektronickými a samplovanými zvuky spoluvytváří i užití netradičních nástrojů. A tak zde s tradičním akordeonem kontrastuje například australské didgeridoo. I různé bicí nekonvenční nástroje a prvky.

Zmíněná maskovací plachta v pozadí stále evokuje život. Až v samém závěru představení odhaluje, že ji vzdouvá pouze – ventilátor. Bublina splaskla. Král je nahý. Krásná parodie na módní internetové a bulvárně novinové výmysly.

Asemblage“ je výrazným krokem Martiny Hajdyly Lacové do pomyslného divadelního souboje s Lenkou Vagnerovou & Company. Obě se žensky – avšak prostě a přírodní formou – vyjadřují civilně k civilizační tematice. Každá svým scénickým jazykem a pro ni typickými prostředky.

Věřím, že tento souboj dvou výrazných ženských tanečně choreografických osobností na dálku přinese i další úspěšné inscenace. Minimálně jako “Assemblage”.

Zakončení, až po představení, bylo opět stylové. Tradičně – bez zatroubení – vjelo ze dvora mezi odcházející obecenstvo tentokrát auto nákladní! Tuším, že jakési firmy Svoboda a Bobůrek? Nestačil jsem pořádně registrovat. Byl jsem rád, že jsem uskočil. Bylo i toto předem narežírováno? Možná, že po derniéře „Assemblage“ skončí retardéry zde v průchodu?

Assemblage
Premiéra: 8. 10. 2018, Studio ALTA

Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková
Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová
Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková
Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Jiří Hajdyla
Producent: ME-SA / Karolína Hejnová
Produkce: Linda Průšová

Foto: studio ALTA/Vojtěch Sláma

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN