Třetí (a poslední změna) populární akce

Taneční a divadelní „BAZAAR Festival“ vám přivede své „Superhrdinky“ až do obýváku. Nejprve změnil termín. A nyní i podobu a formu. Celý festival vede muž, který má příjmení jako jeden z automobilů F1!!!

Šestý ročník pražského divadelního a tanečního festivalu „Bazaar“ se přesouvá do on-line verze. Tato akce se, ve své dramaturgii, soustředí na tvůrce nezávislé scény střední a východní Evropy. Proč on-line? Převážně vzhledem k novým opatřením Vlády ČR, která jsou v platnosti od pondělí 12.10, na následujících 14 dnů. A také kvůli epidemiologické situaci v Praze. Právě proto se organizátoři rozhodli provádět inscenace (a setkání s jejich) tvůrci v on-line podobě! Značná část programu zůstává v platnosti, stejně jako termín 20. 10. – 1. 11. 2020. Tímto zároveň zpřesňujeme a opravujeme článek, opublikovaný zde v TANEČNÍM MAGAZÍNU dne 5. října 2020:  https://www.tanecnimagazin.cz/2020/10/05/bazaar-festival-…-ozije-na-podzim/ ‎.

Zdraví vždy bude na prvním místě, ale zároveň si myslím, že k předpokladu zdraví patří také setkání s uměním. Konkrétně s mistrovsky zpracovanou prací špičkových umělkyň, které ve svém díle reflektují současná témata. Proto jsme připraveni zajistit inscenace v on-line podobě, s českými titulky a s následnou živou on-line diskuzí. A to, jak s tvůrci samotnými, z Tallinu, Varšavy, Lublaně, i z Prahy, tak i s odborníky na to dané téma, kterého se ta konkrétní inscenace dotýká.”, říká umělecký ředitel festivalu, Ewan McLaren.

Letošní Bazaar Festival máte možnost prožít z pohodlí svého domova. Účastníci on-line festivalového dění zhlédnou špičkové inscenace a prožijí navíc setkání s našimi superhrdinkami skrze své obrazovky. A to v reálném čase.

Po záznamech inscenací bude probíhat živý stream diskuzí s odborníky na daná témata, kterých se práce tvůrkyň dotýkají. Alespoň touto formou chtějí organizátoři festivalu zachovat určitou část „živě“. A tím zprostředkovat autentické setkání mezi tvůrci a publikem.

Jednotlivé události festivalu proběhnou takřka dle harmonogramu původního programu, dojde jen k nepatrným změnám v časech uvedení. Záznamy inscenací budou navíc s českými titulky a následné diskuze tlumočeny.

Připojením se k on-line události podpoří diváci nejen festival samotný, ale především jeho umělce. Dále bude možné vyjádřit svou podporu prostřednictvím sbírky, která proběhne na portálu „Donio“. A díky které bude možné udržet kvalitu a kontinuitu festivalu.

Pro aktuální informace o přenosech a programu sledujte webové stránky festivalu: (www.bazaarfestival.cz)

a jeho sociální sítě: www.facebook.com/bazaar.festival

anebo www.instagram.com/bazaarfestivalcz/.

Vstupenky na již zakoupená představení je možné vrátit na portálu GoOut.cz. Anebo si je ponechat a i tímto způsobem podpořit festival v této nepředvídatelné době.

Program on-line „Bazaar Festivalu“:

Úterý 20.10. | živé on-line zahájení festivalu

20.00 | Kristina Norman (EE): LIGHTER THAN WOMAN

Záznam inscenace s českými titulky. Následuje živá diskuze s autorkou Kristinou Norman na téma „Migrace péče“.

Diskuzi moderuje Alice Koubová (Filosofický ústav AV ČR), speciálním hostem bude odbornice na migraci pečovatelek a stárnutí v migraci, Petra Ezzeddine (Katedra sociální a kulturní antropologie Fakulty humanitních studií UK v Praze)

Sobota 24.10. | online

20.00 | Renata Piotrowski-Auffret (PL): PURE GOLD IS SEEPING OUT OF ME Záznam inscenace s českými titulky. Následuje živá diskuze s autorkou Renatou Piotrowski-Auffret na téma: Matky/Umělkyně/Superhrdinky.

Diskuzi moderuje Alice Koubová. Speciálním hostem diskuze bude performerka Kateřina Olivová, která se ve své práci věnuje také tématu propojení umělecké praxe s mateřstvím.

Středa 28.10 | on-line workshop

10.00-14.00 | Zdeňka Brungot Svíteková a spol.: TALKING ABOUT WATCHING

Workshop pro umělce, diváky, kreativce a kohokoli, kdo má zájem o poskytování i přijímání zpětné vazby pod vedením umělců se zkušenostmi, jak nabídnout a nejlépe využít zpětnou vazbu v tvůrčím procesu. Workshop probíhá v anglickém jazyce.

Sobota 31.10. | Sobotní Bazaar živě on-line (v anglickém jazyce)

17.00 | SOBOTNÍ „BAZAAR“ | part I

Přehlídka několika ukázek právě vznikajících scénických a tanečních projektů

1.    ME-SA / Martina Hajdyla Lacová (SK/CZ): MOMENTUM

2.    Tinka Avramova a Martin Krupa (CZ/USA) SYN JITRA (SON OF THE DAWN)

Diskuse po ukázkách bude vedena Ewanem McLarenem s Lucii Hayashi z Tanečních aktualit.

PAUZA – 15min

18.30 | SOBOTNÍ „BAZAAR“ | part II

1.    Anna Biczók & Ula Zerek (H/PL) PAVLOVA RECIPE – stage: healing

2.    the guts company (D) MACHT#2 – the skin

3.    Weronika Lewandowska (PL): 360 DEGREE POETRY (THE FORETOKEN)

Diskuse po ukázkách bude vedena Ewanem McLarenem s Lucii Hayashi z Tanečních aktualit.

Sobotní večerní dvojprogram a domácí dance party

NOC BUŘIČEK (v anglickém jazyce)

20.00 | Agata Siniarska (PL): BLINDSIGHT part 2: ON-LINE VERSION

20.30 | Zrinka Užbinec (HR): EXPLODED GOO: ON-LINE VERSION

21.30 | VŠICHNI DOMA DANCE PARTY s DJ JOHANNOU – ON-LINE ŽIVĚ

Neděle 1. 11. | on-line

19.30- 21.00 | Leja Jurišić-Marko Mandić (SI): TOGETHER FOR DINNER

Všechny odkazy na on-line vysílání najdete na webu www.bazaarfestival.cz, stejně jako nejaktuálnější informace. Sledujte nás i na sociálních sítích (FB, IG).

Foto: archiv festivalu

Michaela Kessler

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanec lze rovněž přečíst!!!

Můžete se  o tom na vlastní uši i oči přesvědčit – díky studiu ALTA – hned ve třech termínech. V jeho novotou zářících prostorách v objektu Invalidovny v Praze – Karlíně, v Kaizlových sadech.

Klub čtení tance bude čtyřikrát do roka analyzovat současný diskurz performativního umění a mapovat přesahy tance a vizuálního umění prostřednictvím čtení a analýzy ikonických teoretických textů, v dialogu se zhlédnutými představeními, promítáním videí a filmů o performance art a tanci.

»When The Dancers Know The Answers«

Klub čtení tance bude vedený moderovanou diskuzí s pozvanými odborníky na konkrétní téma. První Klub naváže na představení ME-SA, Martina Hajdyla Lacová: „Assemblage“.

Ze zkoušek představení Assemblage”

V interakci s pozvanými teoretiky, odborníky, choreografy, umělci a aktéry současné taneční a umělecké scény, jakož i se studenty a profesory uměleckých a jiných oborů, budeme na základě bohatých referencí všech zúčastněných prohlubovat společný umělecký i společenský diskurz. V diskuzi budeme vycházet z více referencí:

Text: Jenn Joy: The Choreographic – 2. kapitola Violent Desire – Writing Laughter 

Referenční představení: ME-SA, Martina Hajdyla Lacová: „Assemblage” (více info na webu Studio ALTA)

Diskuse bude také doprovázena promítáním referencí z textu (performance: La Ribbot: Laughing Hole; Luciana Achugar: Sublime is us).

Doporučujeme si referenční text v předstihu přečíst a v 16.00 přijít na představení „Assemblage“, na které diskusní Klub naváže.

Termíny:

1. Klub: 21. 5. 2020 Invalidovna

2. Klub: Červen 2020 Invalidovna (TBD)

3. Klub: 6. 9. 2020 Invalidovna

Od kolika hodin?

16.00 ME-SA, Martina Hajdyla Lacová: „Assemblage”

17.00 Klub čtení tance – kulatý stůl v ALTA Obýváku.

Vstup zdarma, místo si, prosíme, rezervujte ve formuláři zde: https://forms.gle/6sGexRzuuQBPVx1u9.

Přihlášeným zašleme text Jenn Joy na e-mail. Diskuze bude probíhat v anglickém jazyce s možností překladu.

Sdílet

Kontakt: Zuzana Žabková, zuzana.zabkova@se-s-ta.cz

Zdroj: Centrum choreografického rozvoje SE.STA,

SE.S.TA, www.se-s-ta.cz

Zuzana Žabková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Vibrace premiérově v ALTĚ

Premiéra „Kvint et Sense“ zpřítomní vesmírné vibrace jako prapůvod veškeré existence

Holešovické Studio ALTA uvede 10. září premiéru s názvem „Kvint et Sense“. Ta vzniká pod vedením Petra Šavela, slovenského tanečníka působícího v Bruselu. Představení vychází z vědeckého poznatku, že vše kolem nás a v nás je vibrující hmota a naše těla jsou schopná tyto vibrace vnímat. Pětice tanečníků se tak stává prostředkem pro manifestaci všech vibrací, které nás tvoří a obklopují. Obsazení spojuje výrazné česko-slovenské taneční osobnosti a brazilského tanečníka Renana Martinse, kterého pražští diváci znají ze spoluprací se souborem ME-SA.

Einsteinova teorie gravitačních vln a vibrací byla donedávna považovaná za utopii, byť čínská medicína s těmito principy pracuje již tisíciletí. Západní svět na základě nejnovějších vědeckých poznatků dohání věci, vůči kterým byl odpradávna skeptický. V teorii vibrací jako původu všeho tak dnes panuje vzácná shoda mezi západním racionalismem a východní filozofií.

Vibrace je vlnění všech atomů, díky kterému vzniká bioelektrická energie a veškerá hmota ve vesmíru. Tanečníci se snaží tyto vibrace uvědomit, vnímat a artikulovat přes svoje tělo – to vše v kontaktu s vibracemi hudby, diváků, prostoru a všeho kolem nich.

Výsledkem je tanec tady a teď, abstraktní a konkrétní zároveň, plný obrazů, které rozeznáváme, ale neumíme je pojmenovat. Tyto archetypální obrazy umožňují divákům vidět to, co potřebují vidět – od příběhů vzniku a zániku lidstva až po osobní zkušenosti a vzpomínky.

V takto vytvořeném prostoru zaniká hierarchie a nepřirozené společenské struktury, které přivedly svět do dnešní krize. Zůstává pouze bytí, kolektivní paměť lidstva, možnosti zapsané v prostoru a času a archetypy, kterým významy vtiskuje každá individualita…

»Kvint et Sense«

Vytvořili a účinkují: Martina Hajdyla Lacová, Tereza Ondrová, Lucia Kašiarová, Renan Martins de Oliveira, Peter Šavel

Hudba: Tomáš Vtipil

Světelný design: Zuzana Režná

Produkce: danceWATCH / Karolína Hejnová, Linda Průšová

Koprodukce: Studio ALTA

Za podpory: Magistrátu hl. m. Prahy, Ministerstva kultury ČR, ALT@RT

PŘEDPRODEJ:

https://goout.net/cs/listky/kvint-et-sense/tnbf/

Foto: Darja Lukjajen

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„ASSEMBLAGE“ atakovala auta

Aktivní ALTA adekvátně asociovala a atakovala agilním autorským abstraktním anglickým „Assemblage“ apokryfy a auditorium. A apelovala atakována automobily.

Jaká byla premiéra Martiny Hajdyly Lacové a seskupení ME-SA „Assemblage“? Jak už tomu bývává před premiérou, tak se tradičně (a “trendy”?) nezačínalo včas. U moderních – zejména pražských – tanečních scén nejen mně (ale stále větší armádě diváků) trochu vadí jakási nevyrovnanost. Pokud premiéra či repríza ze strany interpretů nezačne včas, tak se naprosto nic neděje. Nikdy jsem nezažil upřímnou omluvu. Pokud však divák přijde o trochu později, nebývá vpuštěn!!! Chápu úctu k hercům, celému uměleckému štábu… Ale kupříkladu dispozičně v divadle Ponec by mohli být  opozdilci téměř bezbolestně vpouštěni na horní balkon. Tam by, upřímně řečeno, minimálně rušili… A možná by se to dalo – při troše dobré vůle – vyřešit i v ALTĚ?

A tak se i v industriální ALTÉ čekalo, čekalo a ještě déle čekalo v typickém průchodu před hlavním sálem. A najednou ze dvora tohoto studia pěkně mezi premiérové čekající obecenstvo vjel – osobní automobil. Bez zatroubení! Stylové k tomu, co následovalo po dlouhém, maratónském čekání.

Jak již jsme byli předem z propagačních tiskovin připraveni, jednalo se o autorský počin Martiny Hajdyly Lacové. Těšili jsme se na užití silničních retardérů, na spolupráci jmenovkyně slavné výtvarnice Zuzany Scerankové – Pavly. Ta již zazářila ve známém Buran Teatru v Brně. Otazníky předem panovaly i kolem živé hudby…

Znalí divadelníci, hudebníci i teoretici, opět z Brna, právě vyzdvihovali multiinstrumentalistku a improvizátorku Hanu Foss Minaříkovou. Z Prahy naopak předem zněly pochvalné hlasy na adresu druhé hudebnice Žanety Vítové, spjaté zejména s Pražským improvizačním orchestrem a akordeonem…

Dějištěm „Asemblage“ byl již tradiční a první velký sál studia ALTA. Byl nabit přímo k prasknutí. Sedělo se i na schodech.

Vlastní jeviště ALTY bylo vymezeno dlouhým diagonálně položeným zpomalovacím – autentickým retardérem. Ne každý asi dokonale zná a ví, že je tento rozebiratelný… V levém zadním rohu hracího prostoru se neustále vzdouvá vojenská plachta. Asociuje pohyb, život uvnitř, pod ní. Nad ní – ve stejném vojenském maskovacím designu – visí obří šortky! Ne náhodou evokují červené trenýrky nad pražským Hradem.. Opodál leží několik malých, špičatých betonových hranolů, ostře se tyčících, jakoby z dílny proslulého Bořka Šípka. Ve středním pozadí na levé straně scény se pne totem, vytvořený z rozřezaných koláčů dřeva.

Skutečně, výtvarný rukopis Zuzany Sceránkové výrazně předznamenal celé, bezmála hodinové, představení. Stal se výrazným komponentem civilizačního příběhu a výtvarné artefakty se stávaly pilíři, na nichž inscenace – kromě nápadité choreografie – stála.

A už se vše rozjíždí… Na levé straně sedí dvě (až moc) živé, již zmíněné, hudebnice. S akustickými nástroji, ale i laptopy a dálkovým ovládáním. Na zemi leží šestice tanečnic. Zatím v  klidu téměř letargickém. V kolektivním duchu. Nic nevybočuje, nic neprovokuje. A pak poznenáhlu následuje nevyřčený houpavý apel k pohybu. Hudba – jakoby golemovským šémem – ožívá tanečnice a ony naopak ožívají hudbou…

Ještě stojí jistě za zmínku světelný design. Na něm zapracoval manžel hlavní autorky Jiří Hajdyla. Bylo vidět, že se jedná o manželský „teamwork“. Reflektory ani boďáky nepřebíjely vlastní scénu, nesnažily se za každou cenu exhibicionisticky dominovat… Naopak, byly s hudbou tím, co hnalo „Asemblage“ dopředu.

Celé představení „Asemblage“ přináší celou řadu výtvarně choreografických obrazů. Jde zde o konflikt přirozeného a strojeného pohybu, akustické a elektronické hudby, přírodních výtvarných artefaktů s umělými.

Zajímavý je i kontrast mluvené a zpívané ruštiny v podání Ekateriny Plechkové. Ve stínu „zemanovských“ (sice vojenských) šortek získává aktuální konotace.

Možná, že právě říjen 2018 klade naléhavé otázky… A „Asemblage“ na ně odpovídá s potřebnou razancí. Máme se bát islamistů? Anebo rusky mluvících (a zpívajících) lidí? A anglický název vtipně, avšak důrazně paroduje až nechutné ovlivnění českého slovníku anglo-americkými vzory, které však ve skutečnosti pražádnými pořádnými vzory  nejsou.

Vlastní kontrast hudby s elektronickými a samplovanými zvuky spoluvytváří i užití netradičních nástrojů. A tak zde s tradičním akordeonem kontrastuje například australské didgeridoo. I různé bicí nekonvenční nástroje a prvky.

Zmíněná maskovací plachta v pozadí stále evokuje život. Až v samém závěru představení odhaluje, že ji vzdouvá pouze – ventilátor. Bublina splaskla. Král je nahý. Krásná parodie na módní internetové a bulvárně novinové výmysly.

Asemblage“ je výrazným krokem Martiny Hajdyly Lacové do pomyslného divadelního souboje s Lenkou Vagnerovou & Company. Obě se žensky – avšak prostě a přírodní formou – vyjadřují civilně k civilizační tematice. Každá svým scénickým jazykem a pro ni typickými prostředky.

Věřím, že tento souboj dvou výrazných ženských tanečně choreografických osobností na dálku přinese i další úspěšné inscenace. Minimálně jako “Assemblage”.

Zakončení, až po představení, bylo opět stylové. Tradičně – bez zatroubení – vjelo ze dvora mezi odcházející obecenstvo tentokrát auto nákladní! Tuším, že jakési firmy Svoboda a Bobůrek? Nestačil jsem pořádně registrovat. Byl jsem rád, že jsem uskočil. Bylo i toto předem narežírováno? Možná, že po derniéře „Assemblage“ skončí retardéry zde v průchodu?

Assemblage
Premiéra: 8. 10. 2018, Studio ALTA

Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková
Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová
Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková
Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Jiří Hajdyla
Producent: ME-SA / Karolína Hejnová
Produkce: Linda Průšová

Foto: studio ALTA/Vojtěch Sláma

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN