Vibrace premiérově v ALTĚ

Premiéra „Kvint et Sense“ zpřítomní vesmírné vibrace jako prapůvod veškeré existence

Holešovické Studio ALTA uvede 10. září premiéru s názvem „Kvint et Sense“. Ta vzniká pod vedením Petra Šavela, slovenského tanečníka působícího v Bruselu. Představení vychází z vědeckého poznatku, že vše kolem nás a v nás je vibrující hmota a naše těla jsou schopná tyto vibrace vnímat. Pětice tanečníků se tak stává prostředkem pro manifestaci všech vibrací, které nás tvoří a obklopují. Obsazení spojuje výrazné česko-slovenské taneční osobnosti a brazilského tanečníka Renana Martinse, kterého pražští diváci znají ze spoluprací se souborem ME-SA.

Einsteinova teorie gravitačních vln a vibrací byla donedávna považovaná za utopii, byť čínská medicína s těmito principy pracuje již tisíciletí. Západní svět na základě nejnovějších vědeckých poznatků dohání věci, vůči kterým byl odpradávna skeptický. V teorii vibrací jako původu všeho tak dnes panuje vzácná shoda mezi západním racionalismem a východní filozofií.

Vibrace je vlnění všech atomů, díky kterému vzniká bioelektrická energie a veškerá hmota ve vesmíru. Tanečníci se snaží tyto vibrace uvědomit, vnímat a artikulovat přes svoje tělo – to vše v kontaktu s vibracemi hudby, diváků, prostoru a všeho kolem nich.

Výsledkem je tanec tady a teď, abstraktní a konkrétní zároveň, plný obrazů, které rozeznáváme, ale neumíme je pojmenovat. Tyto archetypální obrazy umožňují divákům vidět to, co potřebují vidět – od příběhů vzniku a zániku lidstva až po osobní zkušenosti a vzpomínky.

V takto vytvořeném prostoru zaniká hierarchie a nepřirozené společenské struktury, které přivedly svět do dnešní krize. Zůstává pouze bytí, kolektivní paměť lidstva, možnosti zapsané v prostoru a času a archetypy, kterým významy vtiskuje každá individualita…

»Kvint et Sense«

Vytvořili a účinkují: Martina Hajdyla Lacová, Tereza Ondrová, Lucia Kašiarová, Renan Martins de Oliveira, Peter Šavel

Hudba: Tomáš Vtipil

Světelný design: Zuzana Režná

Produkce: danceWATCH / Karolína Hejnová, Linda Průšová

Koprodukce: Studio ALTA

Za podpory: Magistrátu hl. m. Prahy, Ministerstva kultury ČR, ALT@RT

PŘEDPRODEJ:

https://goout.net/cs/listky/kvint-et-sense/tnbf/

Foto: Darja Lukjajen

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„ASSEMBLAGE“ atakovala auta

Aktivní ALTA adekvátně asociovala a atakovala agilním autorským abstraktním anglickým „Assemblage“ apokryfy a auditorium. A apelovala atakována automobily.

Jaká byla premiéra Martiny Hajdyly Lacové a seskupení ME-SA „Assemblage“? Jak už tomu bývává před premiérou, tak se tradičně (a “trendy”?) nezačínalo včas. U moderních – zejména pražských – tanečních scén nejen mně (ale stále větší armádě diváků) trochu vadí jakási nevyrovnanost. Pokud premiéra či repríza ze strany interpretů nezačne včas, tak se naprosto nic neděje. Nikdy jsem nezažil upřímnou omluvu. Pokud však divák přijde o trochu později, nebývá vpuštěn!!! Chápu úctu k hercům, celému uměleckému štábu… Ale kupříkladu dispozičně v divadle Ponec by mohli být  opozdilci téměř bezbolestně vpouštěni na horní balkon. Tam by, upřímně řečeno, minimálně rušili… A možná by se to dalo – při troše dobré vůle – vyřešit i v ALTĚ?

A tak se i v industriální ALTÉ čekalo, čekalo a ještě déle čekalo v typickém průchodu před hlavním sálem. A najednou ze dvora tohoto studia pěkně mezi premiérové čekající obecenstvo vjel – osobní automobil. Bez zatroubení! Stylové k tomu, co následovalo po dlouhém, maratónském čekání.

Jak již jsme byli předem z propagačních tiskovin připraveni, jednalo se o autorský počin Martiny Hajdyly Lacové. Těšili jsme se na užití silničních retardérů, na spolupráci jmenovkyně slavné výtvarnice Zuzany Scerankové – Pavly. Ta již zazářila ve známém Buran Teatru v Brně. Otazníky předem panovaly i kolem živé hudby…

Znalí divadelníci, hudebníci i teoretici, opět z Brna, právě vyzdvihovali multiinstrumentalistku a improvizátorku Hanu Foss Minaříkovou. Z Prahy naopak předem zněly pochvalné hlasy na adresu druhé hudebnice Žanety Vítové, spjaté zejména s Pražským improvizačním orchestrem a akordeonem…

Dějištěm „Asemblage“ byl již tradiční a první velký sál studia ALTA. Byl nabit přímo k prasknutí. Sedělo se i na schodech.

Vlastní jeviště ALTY bylo vymezeno dlouhým diagonálně položeným zpomalovacím – autentickým retardérem. Ne každý asi dokonale zná a ví, že je tento rozebiratelný… V levém zadním rohu hracího prostoru se neustále vzdouvá vojenská plachta. Asociuje pohyb, život uvnitř, pod ní. Nad ní – ve stejném vojenském maskovacím designu – visí obří šortky! Ne náhodou evokují červené trenýrky nad pražským Hradem.. Opodál leží několik malých, špičatých betonových hranolů, ostře se tyčících, jakoby z dílny proslulého Bořka Šípka. Ve středním pozadí na levé straně scény se pne totem, vytvořený z rozřezaných koláčů dřeva.

Skutečně, výtvarný rukopis Zuzany Sceránkové výrazně předznamenal celé, bezmála hodinové, představení. Stal se výrazným komponentem civilizačního příběhu a výtvarné artefakty se stávaly pilíři, na nichž inscenace – kromě nápadité choreografie – stála.

A už se vše rozjíždí… Na levé straně sedí dvě (až moc) živé, již zmíněné, hudebnice. S akustickými nástroji, ale i laptopy a dálkovým ovládáním. Na zemi leží šestice tanečnic. Zatím v  klidu téměř letargickém. V kolektivním duchu. Nic nevybočuje, nic neprovokuje. A pak poznenáhlu následuje nevyřčený houpavý apel k pohybu. Hudba – jakoby golemovským šémem – ožívá tanečnice a ony naopak ožívají hudbou…

Ještě stojí jistě za zmínku světelný design. Na něm zapracoval manžel hlavní autorky Jiří Hajdyla. Bylo vidět, že se jedná o manželský „teamwork“. Reflektory ani boďáky nepřebíjely vlastní scénu, nesnažily se za každou cenu exhibicionisticky dominovat… Naopak, byly s hudbou tím, co hnalo „Asemblage“ dopředu.

Celé představení „Asemblage“ přináší celou řadu výtvarně choreografických obrazů. Jde zde o konflikt přirozeného a strojeného pohybu, akustické a elektronické hudby, přírodních výtvarných artefaktů s umělými.

Zajímavý je i kontrast mluvené a zpívané ruštiny v podání Ekateriny Plechkové. Ve stínu „zemanovských“ (sice vojenských) šortek získává aktuální konotace.

Možná, že právě říjen 2018 klade naléhavé otázky… A „Asemblage“ na ně odpovídá s potřebnou razancí. Máme se bát islamistů? Anebo rusky mluvících (a zpívajících) lidí? A anglický název vtipně, avšak důrazně paroduje až nechutné ovlivnění českého slovníku anglo-americkými vzory, které však ve skutečnosti pražádnými pořádnými vzory  nejsou.

Vlastní kontrast hudby s elektronickými a samplovanými zvuky spoluvytváří i užití netradičních nástrojů. A tak zde s tradičním akordeonem kontrastuje například australské didgeridoo. I různé bicí nekonvenční nástroje a prvky.

Zmíněná maskovací plachta v pozadí stále evokuje život. Až v samém závěru představení odhaluje, že ji vzdouvá pouze – ventilátor. Bublina splaskla. Král je nahý. Krásná parodie na módní internetové a bulvárně novinové výmysly.

Asemblage“ je výrazným krokem Martiny Hajdyly Lacové do pomyslného divadelního souboje s Lenkou Vagnerovou & Company. Obě se žensky – avšak prostě a přírodní formou – vyjadřují civilně k civilizační tematice. Každá svým scénickým jazykem a pro ni typickými prostředky.

Věřím, že tento souboj dvou výrazných ženských tanečně choreografických osobností na dálku přinese i další úspěšné inscenace. Minimálně jako “Assemblage”.

Zakončení, až po představení, bylo opět stylové. Tradičně – bez zatroubení – vjelo ze dvora mezi odcházející obecenstvo tentokrát auto nákladní! Tuším, že jakési firmy Svoboda a Bobůrek? Nestačil jsem pořádně registrovat. Byl jsem rád, že jsem uskočil. Bylo i toto předem narežírováno? Možná, že po derniéře „Assemblage“ skončí retardéry zde v průchodu?

Assemblage
Premiéra: 8. 10. 2018, Studio ALTA

Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková
Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová
Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková
Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Jiří Hajdyla
Producent: ME-SA / Karolína Hejnová
Produkce: Linda Průšová

Foto: studio ALTA/Vojtěch Sláma

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

ME-SA & RENAN MARTINS ⟳ „Replay” – očekávaný taneční zážitek na východě

Jste z východočeského kraje? Z Pardubic, Hradce Králové? Anebo třeba Chrudimi, Vysokého Mýta či Holic anebo Přelouče? Nechcete přijít  23. října do pardubického DIVADLA 29 na jedinečný taneční projekt?

Jaké to je, když něco očekáváme? Inscenace „Replay“ se zaobírá propastí mezi akcí a reakcí, zklamáním i uspokojením.

Pětice tanečníků uvádí svá těla do pohybu, jako by je poháněly nekonečné příběhy, záhadné události i prožitá traumata. Společně se snaží rozlousknout hádanky, vyřešit rébusy a složit tak celkový obraz.

Renan Martins de Oliveria při práci

Po deseti letech strávených v Evropě se brazilský choreograf Renan Martins de Oliveria ohlíží zpět a reviduje evropská klišé spojená s latinskoamerickou kulturou. Za pomoci vášnivých, pestrobarevných a přehnaně dramatických útržků vytváří představení, v němž se celkový význam vyjeví až jako podivuhodná skládačka nejrůznějších významotvorných akcí. Společně se souborem ME-SA a světelnou designérkou Katarínou Ďuricovou přivádí diváky i performery do prostoru, který je stejně tak tragický jako komický, romantický i suchopárný a výpravný i absurdní zároveň.

Bližsí informace a vstupenky na adrese:

Divadlo 29
Svaté Anežky České č.p. 29
530 02 PARDUBICE 
Česká republika.

Nebo na e-mailu: info@divadlo29.cz 


„Replay” je druhou spoluprací ME-SY a Renana Martinse. Jejich první projekt „Let Me Die In My Footsteps” byl zařazen na prestižní seznam 20 evropských prioritních představení sítě Aerowaves pro rok 2016.

Foto: archiv Divadla 29

TANEČNÍ MAGAZÍN

ASSEMBLAGE – šest tanečnic a retardér

Retardér ještě neznamená, že inscenace bude zpomalena. Anebo, že je určena pouze pro retardované jedince!

V pondělí 8. října uvede Studio ALTA v 19.30 premiéru tanečního představení skupiny ME-SA v choreografii držitelky ocenění Tanečnice roku 2015 Martiny Hajdyla Lacové s názvem „Assemblage“. V představení šestice tanečnic hledá síly, které je a svět kolem nich tvoří i ničí zároveň.

Svérázný ekosystém inscenace v sobě zrcadlí neustálou proměnu, proces zrodu a provázanost vzniku a zániku. „My jsme ty síly, které mění okolí, ale zároveň i my jsme, ať chceme nebo ne, měněni naším okolím, společností. Jsme součástí asambláže, kterou sami tvoříme,“ vysvětluje inspirace dramaturg inscenace Jiří Hajdyla.

Cítila jsem potřebu pracovat s nebezpečím, lákalo mě téma apokalypsy a chtěla jsem nechat prorůst divadlo přírodou“, doplňuje autorka choreografie Martina Hajdyla Lacová.

V inscenaci je ale apokalypsa vnímaná spíše jako proces zrodu něčeho nového, než zánik toho původního. Autoři se obracejí k přírodě a k základním principům existence, hledají inspiraci ve vazbách prvků ve skupenstvích, ve vzájemném působení planet ve vesmíru, ale také ve zvířecí podstatě interpretek, z nichž každá přináší vlastní ženskou esenci – Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková.

Nedílnou součástí představení je živá hudba a scénografie Zuzany Scerankové.

Sceranková zde pracuje se zdánlivě neslučitelnými motivy. Zpomalující a ohraničující pouliční retardér leží vedle organických přírodních prvků. Výsledkem je svět, v němž se prolínají futuristické a postapokalyptické vize s klidnou a samozřejmou dokonalostí přírody.

Tvůrčí tým Assemblage:

Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková
Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová
Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková
Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Jiří Hajdyla
Producent: ME-SA / Karolína Hejnová
Produkce: Linda Průšová
Za podpory: MHMP, MK ČR, IVF, ALT@RT / Studio ALTA, SE.S.TA – Centrum choreografického rozvoje

Fotoze zkoušek: Studio ALTA

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

ALTA ve víru jubilea

Trochu jako za socialismu vypadala vrcholící oslava 10. narozenin studia ALTA. Na všechno a všechny tam totiž byly fronty!

Za studiem ALTA stojí tanečnice roku 2012, slovenská choreografka a pedagožka i performerka Lucia Kašiarová. To ona je tou „matkou zakladatelkou“. A kdo další se za tímto famózním projektem skrývá? Desítky dalších spolupracovníků, kteří – jak jsme se během narozeninového programu dozvěděli – jsou opravdu jen a pouze spolupracovníky. Alta prý totiž nemá ani jednoho kmenového, stálého zaměstnance! Na výročních oslavách se v roli tiššího, leč důležitého, společníka studia ALTA nenápadně představil i Petr Voříšek, známý jako šéf techniky Národního divadla v Praze. Konkrétně jeho Nové scény. A jak vlastně oslava „desátin“ ALTY (nejen) v sobotu 15. září 2018 probíhala?

Tak takto se před deseti lety v ALTĚ začínalo…

Již koncem letošního srpna přijely do Prahy-Holešovic na industriální scénu ALTY aktivně pogratulovat hvězdy současného českého, slovenského a světového tance. Proč zrovna ony? Jelikož jsou a vždy byly příznivkyněmi ALTY a v minulosti zde úspěšně opakovaně vystupovaly, ale i ochotně vyučovaly i vedly workshopy. Jmenovitě to byli Julyen Hamilton, Jaro Viňarský, Peter Šavel, Stano Dobák, Renan Martins a Rasmus Ölme. Toto hvězdné sexteto mužů darovalo ALTĚ originální dárek. Přichystalo „narozeninovou“ sérii tréninků, neformálních setkání a veřejných impro-jamů. Mezi 20. až 23. srpnem se tak každý večer odvíjel ve zcela jiné sestavě a přiblížil nadšeným divákům nejrůznější zákoutí umělecké improvizace.

A tak vypadá”obývák” ALTY dnes

Shodou okolností jsem na oslavu ALTY přijel bezprostředně ze železničního muzea. A první záležitost, která mne uvítala u vchodu – označená jako „překvapení z pátku“ vcelku navazovala na odpolední zážitek. Nikde neuvedený autor (anebo autorský tým?) zde prezentoval záležitost spíše z výtvarných sfér – animovaný mozek nádraží před dvaceti či třiceti lety. Co to obnášelo? Blikající soustavu semaforů a část dřívější mechanické (s překlopnými políčky) cedule s odjezdy vlaků. Fajn. Alespoň jsme hned na počátku mohli zjistit, zda nám ještě neodjel vlak…

Dalším postupným bodem návštěvy byla exhibice oblíbeného a na (nejen) festivalech úspěšného Holektivu. Protentokrát se zaměřili na všudypřítomný jev. Na který? To prozradí již název: „Selfí“. A parafráze na tuto moderní „infekční nemoc“ se opravdu povedla. Není divu, že se před „alťáckou černou komorou“ Holektivu vinula dlouhatááánská fronta…

Oslavy probíhaly všude i ve zkušebnách…

V hlavním (a před deseti lety původním i jediném) sále ALTY nás očekával jeden z vrcholů (pod)večera. Známá britská tanečnice s českými kořeny Andrea Miltnerová se protentokrát spojila s neméně zdatnou a kreativní Markétou Jandovou. A bylo z toho svižné dílko „Klavírní přelud“. Během necelé čtvrthodinky na diváka obě protagonistky valily takový balík nápadů a gagů, že se tomu ani nechtělo věřit. Zvláště jejich závěrečné koncertní antré v plavkách bylo k popukání.

Obě vystupující v plavkách tak trochu připravily na další postupný výstup. Jednalo se o průběžnou akci, na níž tudíž nemusela být fronta. Ale i tak byla! Bára Látalová zde na dvorku představila své „Bivakování v centru“. V čem spočívalo? V nahé hlavní protagonistce v malém stanu. Aby svou nahotu neskrývala celtou, tak v občasných časových periodách vybíhala, aby si zakousla něco ze zdejší zelené vegetace. Parodie na vegetariánství dodala tomuto, již tak odvážnému, počinu Látalové další rozměry.

Marie Gourdain a Štěpán Hejzlar divákům v nejzazší (západní) části ALTY připravili svůj kabinet kuriozit pod názvem „Tělo – kuriozita – voyer“. Jednalo se o jeden z nejsilnějších momentů tohoto dne. Spojení výtvarných i tanečních dispozic Gourdain zde v plné síle dalo vyniknout zdánlivě až dekadentnímu zprvu nesourodému celku výtvarných trojrozměrných artefaktů (převážně drobných plastik a asambláží). A to vše s tanečními čísly průvodkyně, které výslednému celku dodaly onen potřebný pouťový punc.

Cestou z kabinetu kuriozit se představila – stejně jako Látalová – na dvorku i Lenka Tretiagová. Tentokrát nikoli v rouše Evině. Ale se svým Voicebandem naplnila exteriér kolem ALTY hravostí a nenuceností. Program jejího studia se ostatně jmenoval „Altu plníme hravostí“.

Velkou narozeninovou kytku ALTĚ věnovalo i Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

Při vstupu do „obýváku“ ALTY diváka nemohla nezaujmout skvělá parodie na peep-show. Probíhala v patře tohoto obýváku. Čili nad barem. Divák musel projít do klasického prostoru v patře, kde probíhají obvykle setkání či menší workshopy. A odtamtud ještě po schůdcích do jakéhosi polopatra. A tam na něj čekala produkce Jany Novorytové a Mish Raisové „Osobní znejistění“. Opravdu zdařilá. Parodovala ostatně i stále užívanější 3D projekce.

Další, tentokrát přízemní, prostor za obývákem studia ALTA skýtal možnost hravého antré v parafrázi na protichemické oblečky. Byl v duchu nalézání a hledání. V čase i prostoru. Zajímavé.

Přání k narozeninám i s milými dětskými pravopisnými chybami se objevovala rovněž na  zdejší nástěnce, jindy plné pouze praktických vzkazů a inzerátů

Níže pod zmíněnou peep-show, v přízemí, v dětském koutku se představily ve vrcholném programu podvečera jeho hlavní protagonistka Lucie Kašiarová společně  s Terezou Ondrovou jako Altmaterky v krátké gagy nabité férii „Pravda“. Jejich výkon umocňovala možnost diváckého sledování kruhovými průhledy ve stěně. Takže vlastně technicky navazovalo na peep-show nad sebou.

Jirkovi Šimkovi a Sáře Arnsteinové se v ALTĚ zjevně zalíbilo na WC. Po velice úspěšném „Toilettalku“ v předminulé sezóně tentokrát v oné místnosti inscenovali „Osobní příběh“. Na tu jejich produkci se na WC vinul takový dlouhý had zástupu, že to vypadalo minimálně na salmonelu. Inu, ne vše, co se odehrává na WC, musí být vždy a za každých okolností do toho WC také patřit…

V zadních prostorách ALTY (směrem na jih) nás čekala zajímavá televizní projekce. Zobrazovala nekonečné schodiště. Na ni však zívala a vyzývala pouze prázdná sedadla! Ani noha… A naopak nahoře v patře nad ní – dle svědků – výtečná akce Petera Šavela pod sloganem „Intimní a sexy“. Byla ryze individuální. Zájemci se na ni zapisovali postupně do pořadníku. Ten byl tak nabitý, že na TANEČNÍ MAGAZÍN do 20.00, kdy tento úspěšný program končil, prostě a jednoduše nezbylo místo.

Mimo hlavní programy čekaly v ALTĚ na diváky i drobné blackouty, jako třeba tento

Po osmé hodině večerní začal narozeninový program. Plný lákavých tombol, gratulování hlavním protagonistů ALTY i spojený se křtem knížky k desátému jubileu ALTY. Vše netradičně moderovali Marta a Michal Vodenkovi. A následovaly pak tančení, hudba i disco. Prostě, radost až do rána.

Oslavy jubilea ALTY byly jistě zajímavé. Dokázaly současný sílící trend symbiózy tanečního, výtvarného i pouťově-cirkusového umění. A zejména potvrdily, že parodie ještě žije!

Komplexní program oslav desátých narozenin studia ALTA:

12. 9. 16.00 / ALTA by Dětské studio Altík + Mladá krev (Sára Märcová a spol.)
13. 9. 19.30 / ALTA by ME-SA

14. 9. 16.00 / ALTA by technici 

15. 9. 18.00 / ALTA 10×10

15. 9. 20.00 / ALTA10 párty

Michal Stein

Foto: Alta a autor článku

TANEČNÍ MAGAZÍN

Studio ALTA  již deset let v pohybu

Významná pražská scéna pro tanec a performaci bude v srpnu i září slavit své desáté narozeniny!

Letos je tomu již deset let, kdy se Lucia Kašiarová rozhodla vdechnout nový život jedné nevyužívané industriální hale u holešovického Výstaviště. A brzy zde vytvořila pracovní prostor pro profesionální tanečníky. Od té doby se ALTA rozrostla o další tři haly a uměním dnes naplňuje 1 800 čtverečních metrů. Během deseti let se ALTA stala skutečným domovem pro různorodé umělce působící na nezávislé scéně, které kontinuálně propojuje s aktivitami pro děti i komunitními programy. Oslavy proto odrážejí pestrost lidí, kteří se v ALTĚ zcela přirozeně potkávají – od dětí přes techniky k nejrůznorodějším profesionálním umělcům.

ALTA prošla dynamickým vývojem, ale vždy si zachovala svoje hodnoty, které vychází z tance: tolerance, rovnost, hravost, zvídavost, různorodost, či možnost udělat chybu, a stává se tak dle slov Lucie Kašiarové obrazem toho, jak by měl fungovat celý svět. „Nikdy jsem nevěřila, že potkám tolik lidí, kteří jsou kreativní, když jim nabídneš prostředí, kde se nemusí bát být sami sebou“, doplňuje Kašiarová.

A jak budou probíhat oslavy? Již v srpnu do Prahy dorazí hvězdy současného světového tance, které jsou zároveň spřízněnými dušemi ALTY a v minulosti zde opakovaně vyučovali i vystupovali – Julyen Hamilton, Jaro Viňarský, Peter Šavel, Stano Dobák, Renan Martins a Rasmus Ölme. Šestice mužů věnuje ALTĚ předčasný dárek a připraví sérii tréninků, neformálních setkání a veřejných impro jamů. V týdnu 20. až 23. srpna se tak každý večer představí ve zcela jiném složení a předvedou divákům nejrůznější možnosti umělecké improvizace.

  

Samotné zářijové oslavy nabídnou netradiční programy od různorodých skupin, které dělají ALTU ALTOU. „V jádru všech našich aktivit je tanec, nikoli ale jako estetický zážitek, ale jako prostor pro setkání člověka s člověkem, tady a teď, fyzicky, nikoli virtuálně. Léta se snažíme definovat, co je vlastně ALTA. Je fyzická, mnohotvárná a osobní. A právě takové budou i její oslavy,“ říká Karolína Hejnová.  

Jednotlivé večery jsou koncipované jako jednorázové eventy – od pohledů do zákulisí, přes tvůrčí programy pro děti, až po setkání s umělci anebo s techniky, kteří jsou srdcem a motorem každého divadla. Tanec a performance se prolíná celým programem oslav, do popředí se dostane především dvakrát: své desetileté výročí oslaví soubor ME-SA, jeden z prvních rezidenčních souborů ALTY, a pak v závěrečném večeru s titulem ALTA 10×10, kdy deset různých uskupení uvede krátké skeče vytvořené speciálně pro tuto speciální příležitost. Na zasloužené párty se pokřtí publikace k desetiletí ALTY a návštěvníky čeká mnoho dalších překvapení, které by si žádný milovník tance a alternativního umění neměl nechat ujít. 

Buďte také v pohybu a přijďte 12. – 15. září oslavit s ALTOU kulatiny a poznat zákulisí této přední české scény pro současný tanec – vstup na celý program je navíc zdarma!

PROGRAM OSLAV STUDIA ALTA – 10 LET V POHYBU:

12. 9. 16.00 / ALTA by Dětské studio Altík + Mladá krev (Sára Märcová a spol.)

13. 9. 19.30 / ALTA by ME-SA


14. 9. 19.00 / ALTA by technici 


15. 9. 18.00 / ALTA 10×10 (Lucia Kašiarová & Tereza Ondrová, Ufftenživot, Marie Gourdain & tYhle, Jana Novorytová & Bára Látalová, Vojta Švejda & Tomáš Procházka, Peter Šavel, Lenka Tretiagová & TS Light, Holektiv, Markéta Jandová & Andrea Miltnerová. Moderují Michal a Marta Vodenkovi)
15.9. 20:00 / ALTA10 párty

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Brazilský choreograf uvádí světovou premiéru inscenace REPLAY!

REPLAY boří latinskoamerická taneční klišé

PONEC – divadlo pro tanec uvádí 18. a 19 . dubna v 20:00 hod. světovou premiéru společného projektu tanečního souboru ME-SA a brazilského choreografa Renana Martinse REPLAY, který boří latinskoamerická taneční klišé. Po deseti letech strávených v Evropě se Renan Martins ohlíží zpět, reviduje svou tvorbu a za pomoci vášnivých, pestrobarevných a přehnaně dramatických útržků vytváří představení, v němž se celkový význam vyjeví až jako podivuhodná skládačka nejrůznějších významotvorných akcí.

Inscenace je metaforou komunikační neschopnosti – nemožnosti nalézt se občas s druhými ve stejném bodě, vzájemně si porozumět,“ vysvětluje producentka projektu Karolína Hejnová a dodává: “Každý z tanečníků se dost dlouho nachází v jiném momentě nebo v jiné intenzitě než ostatní. Opakujeme pohybová schémata, abychom se společně našli – je to taková Rubikova kostka” Pětice tanečníků uvádí svá těla do pohybu, jako by je poháněly nekonečné příběhy, záhadné události i prožitá traumata. Společně se snaží rozlousknout hádanky, vyřešit rébusy a složit tak celkový obraz.

Společně se souborem ME-SA a světelnou designérkou Katarínou Ďuricovou přivádí inscenace diváky i performery do prostoru, který je stejně tak tragický jako komický, romantický i suchopárný a výpravný i absurdní zároveň.

REPLAY je druhou spoluprací ME-SY a Renana Martinse. Jejich první projekt „Let Me Die In My Footsteps“ byl zařazen na prestižních seznam 20 evropských prioritních představení sítě Aerowaves pro rok 2016. Představení bude dále putovat do Lipska, kde bude mít v 27. dubna mít v rámci festivalu Dance transit Praha.Dresden.Leipzig premiéru německou.

Více na www.divadloponec.cz

Renan Martins

Brazilský choreograf žijící v Bruselu začal svá taneční studia v Rio de Janeiru na Deborah Colker Movement Center, odkud pak pokračoval díky stipendiu na salcburský SEAD a dále na P.A.R.T.S. (Performing Arts Research and Training Studios), kde studoval v letech 2010–2013. Své autorské projekty uvedl na festivalech v Brazílii i mnoha evropských zemích. Jako tanečník spolupracoval s autory, jako je Iztok Kovac, Marysia Stoklosa, Meg Stuart aj. V posledních letech se intenzivně věnuje výuce a workshopům v Evropě.

ME-SA

Skupina ME-SA vznikla v roce 2008. Funguje jako otevřená platforma, která kombinuje autorské projekty se zvaním hostujících choreografů jak z československé, tak mezinárodní taneční scény. Soubor třikrát získal nominaci na “Taneční inscenaci roku”. V roce 2015 získala Martina Hajdyla Lacová, jedna ze zakladatelek ME-SY, ocenění “Tanečnice roku” za svůj výkon v představení SuperNaturals, dalším projektu souboru, který je na prestižním seznamu Aerowaves, tentokrát pro rok 2015. Za výkon v sólovém představení L – One of the Seven byla Martina Hajdyla Lacová nominována na Cenu Thálie 2016.

Kateřina Kavalírová

Foto: Helena Fikerová

Taneční magazín