Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a fyzioterapeutkou Markétou Stránskou

„Fyzioterapie i choreografie mají mnoho společného“

Markéta Stránská

 Choreografka, tanečnice, fyzioterapeutka,  to jsou profese Markéty Stránské, která o sobě říká: „Jsem šťastná, že dělám to, co mě zajímá a baví, a ještě k tomu mi to dává smysl a pocit naplnění.“ S tancem začínala velice brzy a to ve folklorním souboru, nějakou dobu byla zdravotním klaunem. Láska k tanci jí zůstala a její taneční dovednosti můžeme obdivovat v tanečních představeních – Chybění, LeŤ a …Or to Be.   

V jednom rozhovoru jste řekla, že jste tančila od malička a podle vyprávění vaší maminky, jste se neustále někde točila v šatečkách. A v první třídě ZŠ jste začala tančit ve folklorním souboru. Co vás ještě kromě tance bavilo? Jak jste prožívala svá dětská léta?

„Měla jsem úžasné dětství. Trávila jsem ho velmi často na venkově u mých příbuzných, společně s mou sestrou, bratránky a sestřenkou. Hodně  času  jsme byli venku na dvoře nebo na loukách, v lese, vymýšleli jsme různé vlastní hry, lezli jsme po stromech, skákali do kupy sena, v lese jsme stavěli domečky ze šišek a klacíků, vyšlapávali jsme si vlastní pokojíky ve vysoké trávě… A taky jsme přirozeně pomáhali při běžných pracích, jako bylo sušení sena, krmení králíků apod. S rodiči jsme často jezdili na výlety anebo k nám do hor na chalupu. Hodně mě taky bavily výlety s mojí mamkou, když jsem byla ještě ve školkovém věku. Jezdily jsme po hradech a zámcích v našem kraji, protože maminka pracovala při památkovém ústavu jako zahradní architektka a občas mě brávala s sebou.“

Na střední škole jste se také věnovala amatérsky loutkoherectví a na vysoké škole jste nějakou dobu působila jako zdravotní klaun ve východočeských nemocnicích. Čím jste chtěla být?

„Profesí, o kterých jsem si snila, bylo více. Určitě to byla veterinářka nebo pečovatelka v zoo, protože miluju zvířata. Anebo patoložka, protože jsem byla zvědavá, jak vypadá tělo zevnitř 😊 Chtěla jsem být také astronomka, protože mi fascinuje vesmír a jeho nedozírnost… Taky jsem chtěla být oceánoložkou nebo dokumentaristkou a natáčet dokumenty typu National Geographic. A na střední škole mě určitě napadlo i herectví.“

Co vás přivedlo ke studiu fyzioterapie na univerzitě v Olomouci?

„Vlastně to bylo propojení zájmu o biologii a touha poznat podstatu pohybu, nahlédnout více do fungování těla, vzniku pohybu, všech těch fascinujících a zázračných dokonalých mechanismů. Podvědomě určitě hrála svou roli také přirozená touha se hýbat, tančit. Jsme celkem sportovní rodina, máme to v genech. Během let ve fyzioterapeutické praxi, a vlastně už na studiích jsem zjistila, že fyzioterapie je náramně tvůrčí obor. A že mezi fyzioterapeuty je mnoho lidí s uměleckým nadáním.“

Bylo Vám 25 let a vážná nemoc vás připravila o levou nohu. Trvalo vám dlouhých devět let, než jste se opět vrátila k tanci, když jste v roce 2012 začala navštěvovat v Divadle Archa v Praze Taneční atelier Simulante bande. Proč jste si vybrala právě současný tanec? 

„To bylo dílem „náhody“ – viděla jsem v Divadle Archa to představení a opravdu moc se mi líbilo. Proto jsem taky začala chodit na taneční lekce. A že se učím něco, čemu se říká současný tanec, jsem se dozvěděla, nebo spíše pochopila až posléze. Už jsem byla v proudu a bavilo mě to, nadchla mě určitá svoboda a volnost v tomto druhu tance.“

V roce 2015 jste se jako performerka představila v inscenaci taneční skupiny VerTeDance, Chybění a za toto představení jste byla nominována, o rok později, mezinárodní porotou festivalu Česká taneční platforma na cenu Tanečník/ce roku 2015. Jaké to bylo předstoupit před diváky na scéně?

„Upřímně, byl to splněný tajný sen 😊

O tři roky později, v září 2018, měl úspěšnou premiéru Váš choreografický taneční sólový debut LeŤ ve Studiu ALTA v Praze, kde tančíte na jedné noze, s protézou a berlemi. Někde jste řekla, že tančit na jedné noze je lehčí, než chodit s protézou…

„To už neplatí – mám totiž novou protézu, která funguje velmi podobně jako moje druhá noha. Je úžasné pozorovat a na vlastní kůži zažívat, jaké technologické vychytávky lidé dokážou vymyslet a sestavit. Od doby, co mám novou protézu, se mi hodně zlepšila kvalita života.

Ale je pravda, že když tančím bez berlí a bez protézy, cítím se přirozeně a velmi svobodně. Stejně jako ve vodě.“

Na tanečním projektu …Or to Be spolupracujete s francouzským tanečníkem Jeanem Gaudainem. Jak k této spolupráci došlo? A jak se vám pracuje v současné koronavirové době, kde to s kulturními akcemi neví vůbec lehké?

„S Jeanem jsme se setkali už před cca 6 lety. Viděla jsem jeho práci na festivalu KoresponDance ve Žďáru nad Sázavou, a hodně mě zaujal styl jeho tvorby, projev, uvažování. Potom byl mým koučem na choreografické rezidenci pořádané Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA. v Praze. Během této rezidence nám s Jeanem došlo, že máme profesně i lidsky hodně společného, prostě to klaplo. A od té doby různě spolupracujeme a vzájemně se inspirujeme, učíme, obohacujeme. Moc si toho vážím.

V koronadobě to byla výzva hlavně kvůli omezení cestovat – protože Jean žije v Paříži, museli jsme spoustu věci řešit online, zkoušení i hraní jsme museli odložit. Stejně jako všichni ostatní. Občas to bylo frustrující, ale jinak jsem nadšená z našeho týmu, který je úžasně zapálený pro věc.“

Kromě tance a choreografie se věnujete také práci fyzioterapeutky se specializací na rehabilitaci ruky. Je Vám některá z těchto činností bližší, nebo Vás naplňují svým způsobem všechny?  

„Přesně tak, obě profese se mi krásně prolínají a mám je obě moc ráda. Fyzioterapie i tanec/ choreografie mají opravdu mnoho společného. Jsem šťastná, že dělám to, co mě zajímá a baví, a ještě k tomu mi dává smysl a pocit naplnění.“

 Jak ráda trávíte chvíle volna?

Protože mě úžasně dobíjí a osvěžuje příroda, tak se nejraději procházím buď v přírodě s pejskem, anebo tam, kde se mi zrovna zachce, podle nálady. Může to být nábřeží u řeky, kopec s výhledem na hory, ale i příjemná kavárna a četba oblíbené knihy.

Ráda regeneruju síly o samotě, ve svém klidu a tempu. Zároveň se moc ráda setkávám i s rodinou a přáteli. Takže ve svém volnu balancuju mezi obojím.“

Foto: Vojtěch Brtnický,  Linda Průšová

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

„Void Reloaded“ + PONEC = měsíce konec

Svět je jim v patách! Pozvánka na poslední lednový den do divadla PONEC. Nebudete litovat!

Pořadatelé a TANEČNÍ MAGAZÍN by Vás rádi pozvali na uvedení nejnovější inscenace choreografky Veroniky Knytlové

s názvem „Void Reloaded,

která se koná 31. 1. 2019 ve 20 hodin v divadle Ponec.

Veronika Knytlová patří k nejvýraznějším postavám současného tance a je spoluzakladatelkou VerTeDance – jednoho z nejúspěšnějších tanečních souborů v České republice. Před rokem se cesty členek VerTeDance, po letech plných krásné a úspěšné práce, rozdělily. Organizační překážky a potřeba nalezení nového zázemí po ukončení činnosti VerTeDance znamenaly pro původní verzi inscenace pracovní odmlku. Tato odmlka přinesla mimo jiné možnost získat odstup a zároveň se ještě hlouběji ponořit do rozpracovaných témat. A jedním z nich je právě téma představení „Void Reloaded“ –   fascinace křehkostí a do určité míry vzájemnou neprostupností mikrokosmu mezilidských pout, pro nás i po roce zůstává aktuálním tématem. 

„Void Reloaded“ je také jakýmsi pomyslným startem platformy Mind Move – nově nalezeného pracovního domova, který přinesl tolik potřebnou podporu a stabilitu.

Trailer inscenace ke shlédnutí zde:

 https://www.youtube.com/watch?v=RAQjbAtASc4

Chybí nám jen to nejpodstatnější – otevřený kritický divák a prostor pro reprízy.  Srdečně Vás proto zveme, abyste právě vy byli ve středu 31. 1. 2019 naším kritickým divákem! 

Foto: Michal Hančovský

Radmila Krásenská a Veronika Knytlová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Cirk La Putyka, Spitfire Company a další rozehrají piazettu Národního divadla

Festival Praha Žije Hudbou představí celkem 200 umělců na pěti hudebních scénách

Cirk La Putyka, Spitfire Company či VerTeDance rozehrají piazzettu Národního divadla

Multižánrový festival Praha Žije Hudbou představí od čtvrtka 7. do soboty 9. června 2018 celkem 200 umělců na pěti hudebních scénách a více než 40 buskerpointech. Výrazně se letos rozšíří i divadelní program, který bude mít svou samostatnou scénu na náměstí Václava Havla. Návštěvníci se mohou těšit na soubory  Cirk La Putyka, Spitfire Company, VerTeDance & Beata Hlavenková, Studio DAMÚZA, Hand to Violin, Divadlo Continuo či performera Jakuba Urbana. Nebudou chybě t ani představení pro děti a rodiče. 

Festival odstartuje Cirk La Putyka

Festival Praha Žije Hudbou odstartuje ve čtvrtek 7. června 2018 v 19:00 na piazzettě Národního divadla performancí oceňovaného dua Hand to Violin. Na ně hned naváže speciální vystoupení novocirkusového souboru Cirk La Putyka, které připravil exkluzivně pro festival Praha Žije Hudbou 2018 a nebude se jinde opakovat! Nabídne příchozím strhující podívanou plnou napětí i humoru na pomezí cirkusu a divadla, vzdušnou i pozemní akrobacii, žonglování, tanec a vysoké skoky za živého doprovodu tří hudebníků. Pro Cirk la Putyka to bude také jediné letošní vystoupení v pražských ulicích. „Ulice je plná života. Jedno místo – místo pro umění. Ulice je pro nás výzva. Je to m&iacut e;sto, kde se potkáme s diváky. Na půl hodiny, pokud budou mít zájem a my dost nápadů, abychom je na té ulici chvíli zdrželi,” Rostislav Novák ml., principál Cirku La Putyka.

Třídenní divadelní program na ulici

Na programu letošního festivalu Praha Žije Hudbou se objeví velká jména současné divadelní tvorby. Soubor Spitfire Company se bude prezentovat svým cenami ověnčeným představením Antiwords, ovlivněným dílem Václava Havla – především jeho hrou Audience a legendárním režijním zpracováním Jiřího Menzela. Spolu s dvěma hlavním aktérkami inscenace zde budou k vidění unikátní masky – hlavy v nadživotní velikosti od sochařky Pauliny Skavové – a hudba Sivan Eldar speciálně složená pro tuto událost. Představení Antiwords bylo uvedeno již ve třech kontinentech světa a sklízelo úspěch např. ve Washingtonu, New Yorku, Pekingu, Soulu, Milánu, Oslu, Krakově, Florencii, Berlíně, Londýně či Edinburghu.

Kurz základních technik štěstí a iluzi toku času nabídne nové představení skupiny VerTeDance Flow, na kterém se podílela hudebnice Beata Hlavenková a režisér Jiří Havelka. VerTeDance slaví úspěch v zahraničí i u nás doma. Jsou jedinou českou skupinou, které se podařilo již třikrát získat tuzemské prestižní ocenění za taneční inscenaci roku. Dále se příchozí mohou těšit na Studio DAMÚZA se svým hudebním představením Spal jsem s Marilyn, které nabídne osobitý pohled na život slavné filmové hvězdy za doprovodu jejích největších hitů. Jakub Urban se předvede v autorském představení na pomezí performance a ohňové show Chameleon, které humorně i s jistou dávkou adrenalinu tematizuje jedinečnosti každého člověka.

„Ulice je skvělá platforma, kde lze představit zajímavé umělce a jejich performance a dostat je přímo k divákovi. Rádi bychom ukázali, že představa buskera nemusí končit u nastříbřeného podivína na podstavci‘ nebo ,hudebníka s rozladěnou kytarou‘, že se zde naopak může prezentovat i kvalitní umění. Netvoříme klasický festival, ale happening za svobodný umělecký projev, který nám může zpestřit naše každodenní cesty ulicemi Prahy,“ dodává divadelní dramaturg festivalu Pavel Vaněk. 

Praha Žije Hudbou 2018

Festival Praha Žije Hudbou představí od 7. do 9. června na dvě stovky profesionálních i amatérských hudebníků, tanečníků či performerů. V letošním roce jsou mezi headlinery například Aneta Langerová, James Cole, Indy&Wich+LA4 či Lake Malawi. Mezi zahraničními hvězdami jsou jména, která mají s hraním na ulici velkou zkušenost: nejznámější londýnský busker Lewis Floyd Henry, čerstvý objev z Irska – multiinstrumentalistka ROE či duo Heymoonshaker.

Zapojte se a staňte se součástí festivalu

Festival dává příležitost amatérským umělcům vystoupit společně s velkými jmény české scény a podpořit tak pouliční umění. Stačí se pouze zaregistrovat pomocí online formuláře na webových stránkách akce. Organizátoři vyberou z přihlášených projektů ty nejzajímavější a zařadí je do programu. Zájemci se mohou zapojit i do pří ;prav festivalu a stát se dobrovolníky v organizačním týmu.

Více informací k nalezení na www.prahazijehudbou.cz/zapojse/.

Pořadatelem festivalu Praha Žije Hudbou je NerudnýFest.cz, jedna z nejvýznamnějších produkcí v Praze, která stojí mimo jiné za mezinárodním festivalem Mladí ladí jazz, Student Festem nebo Festivalem Svobody a dalšími projekty.

Eliška Míkovcová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Česká taneční platforma je tady

Co přináší letošní ČTP?

Ve dnech 4.–7. dubna se bude konat 24. ročník festivalu Česká taneční
platforma, který nabízí výběr toho nejzajímavějšího, co vzniklo převážně
v uplynulém roce na české taneční a pohybové scéně. Festival každoročně
budí zájem řady odborníků – prezentrů i žurnalistů – z České republiky,
Evropy i zámoří.

Yvona Kreuzmannová, ředitelka Festivalu Tanec Praha, říká: „Zájem  o tanec se zvyšuje, každý rok přiláká více pozornosti. Teď máme v Čechách provázanost s celosvětovými díly.   Ještě v 90. letech jsme zdaleka nepřitáhli pozornost zahraničních hostů, ale teď máme takový zájem, že nám závidí i Vídeň, do které přijede třeba 60 zahraničních hostů a u nás  je jich 100!“

Spoluředitelka Festivalu Tanec Praha Markéta Perroud dodává: „Dáváme přednost kvalitě před kvantitou.  Ale výběr děl je vždy bolestný.  Přesto, že  se někdo nedostane na ČTP, neznamená to, že se o něm nehovoří.“

Platforma již téměř čtvrt století mapuje českou scénu současného tance a
pohybového divadla a vyhledává co nejvyšší kvalitu a diverzitu. V její
Dramaturgické radě se vystřídala již řada osobností, které pečlivě sledují
dění na domácí scéně. Letos počet přihlášených děl překročil 40 a výjimečně
se odborníci vrátili i o rok zpět, kdy přísná pravidla vyřadila dvě
zajímavé inscenace. Do hlavního programu tak rada vybrala sedm děl. Ta
budou diváci moci zhlédnout v programu, kde se ryze taneční díla střídají s
divadelními přístupy, prvky nového cirkusu, využitím vizuálních elementů i
např. nedivadelních prostor.

Vedle odborné Dramaturgické rady se opět scházela Divácká porota. „Jsme
rádi, že jsme i letos mohli zájemcům z široké veřejnosti nabídnout možnost
zapojit se do tzv. Divácké poroty,“ říká Zuzana Hájková, manažerka
festivalu, a pokračuje: „Smyslem této formy zapojení diváků je umožnit
zájemcům vyzkoušet si práci Dramaturgické rady – tedy zhlédnout pokud
možno všechna přihlášená díla, diskutovat za účasti odborníků – a v
závěru nezávisle hlasovat o třech dílech, která by podle nich neměla na
programu platformy chybět.“

Účastníci platformy a diváci se mohou těšit na představení souborů Farma
v jeskyni, VerTeDance, DOT504, Spitfire Company nebo tvůrců Jana
Komárka, Martina Talagu a Elišky Brtnické. Doprovodná část programu se
soustředí převážně na networking, sdílení zkušeností a odborné diskuse.
Spolu s tím, jak se stírají hranice mezi uměleckými žánry, stírají se také
geografické hranice a čeští umělci tvoří stále více v mezinárodních
koprodukcích.

Na Českou taneční platformu letos naváže Ateliér European Dancehouse
Networku (EDN).

„Český tanec zasluhuje pozornost. V posledních letech vždy přilákal do
Prahy stovku zahraničních expertů, což se žádné jiné obdobné akci v našem
středoevropském regionu nedaří, říká Yvona Kreuzmannová. „Je to jedinečná příležitost poukázat na kvality a pestrost naší scény před zástupci nejvýznamnějších tanečních domů i festivalů a zároveň otev ít téma kontextu práce umělců v zemích střední Evropy i blízkých postsovětských státech. Platforma i EDN Ateliér jsou otevřeny všem, kdo se chtějí o tanci dozvědět více.“

Tereza Hradilková (vytvořila velice populární taneční inscenaci Švihla) říká: „Jsem ráda, že ČTP existuje. My tanečníci a choreografové máme příležitost  konfrontovat své dílo se zahraničními tvůrci, když máme možnost této zpětné vazby, je to pro nás opravdu přínos a má to velký dopad.“

Markéta Perroud dodává: „Pro nás je platforma možnost ponořit se do prostředí, kde díla vznikají, je to cenná zkušenost a dobrá příležitost pro networking. Setkávání se a navazování kontaktů, sebezdokonalování, pro mě je to zásadní věc.

24.ročník České taneční platformy se odehraje v sedmi pražských
lokalitách – PONEC – divadlo pro tanec, Studio ALTA, Alfred ve dvoře,
Centrum současného umění DOX, Korzo Veletržního paláce, Národní galerie v Praze, Studio Hrdinů a La Fabrika. Hlavní část Ateliéru EDN pak bude
v prostoru Kasárna Karlín.

Nina Vangeli, publicistka, říká o letošní ČTP: „České prostředí neinklinuje k abstrakci, ale všímá si témat a fyzikality“.

Na závěr ČTP proběhne  vyhlášení cen. Od roku 2016  je udělována cena pro Manažera roku. Její vznik inicioval Jiří Opěla. Letošní cenu navrhl Dalibor Šípek v novoborské sklárně Anežka.

Dalibor Šípek nám svěřil, že při tvorbě letošní ceny chtěl navázat na dílo Jiřího Opěly a současně  použil svou nejnovější techniku, kdy  sklo přesahuje přes desku.

Terezu Hradilkovou okamžitě sklárny inspirovaly a pomýšlela na svou novou choreografii, která by byla právě z tohoto prostředí. Tuto myšlenku také na tiskové konferenci Tereza a Dalibor  živě  prodiskutovali.

Zeptali jsme se…..Yvony Kreuzmannové, ředitelky Festivalu Tanec Praha

Které představení v letošní  České taneční platformě má pro Vás největší  náboj?

Yvona: „To je opravdu těžké říct. Já sama mám letos platformu jako objev, viděla jsem  některá představení jenom na videu, ať  už jsou to performeři DOT 504 nebo Eliška Brtnická, takže  jsem zvědavá, jak to bude vypadat živě. Pokud se bavíme o náboji, tak Cécile da Costa  je performerka, která má v sobě  neuvěřitelný náboj a energii. To   nejde pominout. Ale  pro mě třeba i  představení „Pojdˇme na tanec“ má v sobě náboj a určité momenty  jsou nezapomenutelné. Jsem také moc zvědavá, jak bude vypadat v anglické verzi.“

Děkujeme

 

ST I 4. 4. I 20:00 I Studio ALTA I Tantehorse / Miřenka Čechová: Creep – výběr Divácké poroty

 

ČT I 5. 4. I 15:00 I Afred ve dvoře I SILK Fuegge: DISASTROUS – pro děti, doprovodný program

 

ČT I 5. 4. I 17:00 I Centrum současného umění DOX I Farma v jeskyni: Navždy spolu

 

20:00 I PONEC – divadlo pro tanec I VerTeDance I Petra Tejnorová: Pojďme na

tanec! – výběr Divácké poroty a dramaturgické rady

 

PÁ I 6. 4. I 15:00 I Studio ALTA I Jan Komárek a kol.: Kabaret Velázquez

17:00 I Národní galerie – Korzo I Martin Talaga: SOMA

20:00 I PONEC – divadlo pro tanec I DOT504 I Jozef Fruček a Linda Kapetanea:

You Are Not the One Who Shall Live Long

 

SO I 7. 4. I 12:15 Studio Hrdinů I Jan Bárta: Pitch – doprovodný program

14:00 I Studio ALTA I Spitfire Company: Vypravěč

17:00 I La Fabrika I Eliška Brtnická: Enola – výběr Divácké poroty a dramaturgické

rady

20:00 I PONEC – divadlo pro tanec I Tereza Hradilková a kol.: Švihla – Taneční

inscenace roku 2017, vyhlášení cen

 

Více informací o programu naleznete na: www.tanecniplatforma.cz

 

TANEČNÍ MAGAZÍN