Rozhovor s herečkou STANISLAVOU JACHNICKOU:

„Tanec mi dal disciplínu i vnímavost k tělu“

Původně si STANISLAVU JACHNICKOU vybavuji ještě z DAMU, pod dívčím jménem Šťastná. A dá se říci, že na první pohled působí šťastně dodnes. Abych to čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU poodhalil blíže – a současně jsme společně zavzpomínali nejen na její profesionální taneční kariéru – nabídl jsem této herečce i uznávané dabérce prostor v rozhovoru.

A začali jsme zrovna nikoli šťastnou realitou:

Aktuálně se nedá opominout složitá situace kolem divadel a kultury všeobecně. Vidíte Vy sama pro kulturní život vůbec nějaké výraznější světlo na konci tunelu?

Při svém vrozeném optimismu, vidím vždycky světlo na konci tunelu. Nepříjemné je, že nevíme, jak ten tunel bude dlouhý a jestli se v něm neocitneme za půl roku znovu? Ale člověk musí mít nějakou naději, která je motorem pro přežití téhle situace. Po jarní karanténě jsme v divadle netušili, jestli se nám publikum vrátí. Stále nebyla situace úplně v normálu a lidé nevěděli, zda se představení uskuteční. A tak koupi vstupenek nechávali na poslední chvíli a my nikdy nevěděli, kolik přijde diváků. Ale byli jsme připraveni hrát za každou cenu i pro málo obecenstva. Lidé seděli v rouškách a podle závěrečného potlesku, který trval déle než obvykle, jsme pochopili, že jsou šťastni a vděčni, že mohou být součástí živé kultury. A ne jenom té internetové nebo televizní. I z tohoto důvodu věřím a doufám, že se k nám diváci zase vrátí. V létě jsem hrála na Kampě představení ,Meda´ o Medě Mládkové. A její manžel pronesl památnou větu, která je napsaná i na zdi Musea Kampa: ,Přežije-li kultura, přežije národ.´“

Jak Vy osobně kompenzujete současnou absenci vystoupení a natáčení?

Nijak. Beru to jako, že mám prázdniny. A o prázdninách člověk přece není nervózní, že nemá práci, ale věnuje se jiným věcem. Třeba sportu, čtení, vaření, procházkám. Občas dostanu práci v dabingu, kde jsem ve studiu sama a za sklem je zvukař. Nebo jsem teď, pro Vršovické divadlo MANA, kde také hraji, natočila podcast.“

Je obecně známa Vaše taneční minulost. Kde jste prováděla vůbec první baletní či taneční krůčky?

Od první do deváté třídy jsem třikrát týdně chodila do Lidové školy umění na obecnou přípravku, klasický balet a lidovky.“

 Navštěvovala jste také obligátní taneční?

Ano navštěvovala a ráda. Chodila jsem do ,Repré´ čili Obecního domu. A na zápis do těchto prestižních tanečních jsme, s maminkou, čekaly od pěti hodin ráno! Při lekcích, ale ani tak nešlo o to naučit se taneční kroky, jako spíš seznámit se s nějakým klukem. Bavilo mě to a byla to velká zábava – dámská volenka a moje načančaná maminka jako garde. Tuhle společenskou záležitost, sešněrovanou pravidly, jsem si kompenzovala řáděním na diskotékách. Tančila jsem třeba tři hodiny v kuse a snažila se za pochodu pochytat nejnovější trendy a styly.“

Kdo nebo co Vás tehdy později zavedlo do vyhlášeného tanečního VUSu?

Do VUS UK mě přivedla Eva Jeníčková, se kterou jsem chodila do Lidové školy umění. Byla velmi talentovaná. Naše lektorka paní Homolová jí na jednom našem vystoupení představila Janu Hartmanovi a ten ji vzal do VUSu. A to ona mi dala vědět, když byl vyhlášen konkurz do přípravky souboru. Přijali mě. A asi po roce jsem se dostala i do základního kádru. Na tehdejší socialistické poměry to byl velmi moderní soubor, který hodně točil a cestoval do zahraničí. Točili jsme hlavně víly v pohádkách, tanečnice v zahraničních filmech nebo i ,company´ pro zahraniční hudební klipy. Největším zážitkem pro mě byla měsíční stáž v Contemporary dance school v Londýně.“

 Co Vám tanec dal pro další uměleckou kariéru a i pro tu civilní?

Tanec mi dal disciplínu, emoční otevřenost, respekt a vnímavost k tělu svému i kolegů. Na rozdíl od herectví si zde nemohu pomoci slovy. O to pravdivější a citlivější musí být emoce, kterou musím najít uvnitř sebe a přenést ji na diváka. Což je velká průprava pro herectví. Velkým přínosem je, nejen na jevišti, ale i v civilu, dobrá koordinace pohybu a ovládání těla. A v neposlední řadě je teď pro mě jednodušší ztvárnit taneční role v činoherním představení. Třeba v divadle ABC tanečnici argentinského tanga v ,Drž mě pevně, miluj mě zlehka´ anebo v ,August, august, august´ naopak tanečnici samby a konečně v ,Tančírně´ – tanečnici procházející tanečními styly od roku 1918 do 2018. Můj poslední počin, kde jsem spojila tanec s hereckou nadsázkou, byla akce ,Roztančené divadlo´ ve Vinohradském divadle.“

S  Jiřím Hánou v inscenaci divadla ABC „Drž mě pevně, miluj mě zlehka”

 Na jaký žánr tance se ráda podíváte v televizi či naživo v divadle?

Na jakýkoliv, který má nápad a kvalitní provedení a tanečníci do toho jdou se zápalem, emocemi a energií na 200 %. Například se chystám (až to bude možné) na nedávno premiérované ,Bon Appetit´ v ND, které režíroval můj bývalý, velmi talentovaný kolega z VUSu Jan Kodet. A moc se těším, protože ukázky byly úchvatné.“

Jednou z Vašich prvních filmových rolí byla postava Olgy v nonkonformním snímku Oskara Reifa „Postel”. Vyhledala jste si tehdy tento poměrně netradiční projekt sama? Anebo si tvůrci zvolili Vás?

Tento, jak hezky říkáte, ,netradiční projekt´ měl obrovské ambice. Scénář vyhrál 2. místo v soutěži v New Yorku. Za kamerou stál Igor Luther a zaštiťovaly ho velké produkce. Takže i casting byl náročný a měl několik kol. Proto jsem byla velmi překvapená, že mě nakonec vybrali. Samotné natáčení bylo soubojem mezi režisérem Reifem a kameramanem Lutherem. Film je totiž černobílý, hodně si hraje se světlem a atmosférou. Režisér i kameraman měli svoji představu, ze které nechtěli ustoupit. Tím se dokončení o pár let protáhlo. Nicméně, je to ve výsledku skvělý film, oceněný několika cenami například v Cannes, Seattlu anebo Českým lvem.“

V „nováckém” nekonečném seriálu „Ulice” hrajete postavu Denisy Mastné, trvale zapojené do byrokratického a politického aparátu. Jaké máte v běžném životě zkušenosti s úřady i politikou?

S politikou nemám zkušenosti žádné a ani v tom směru nemám ambice. Co se týče byrokracie, tak mám zkušenosti asi jako každý, kdo přijde na úřad. Třeba si jdete pro razítko, ale to nedostanete, když nemáte papír od tamtoho. Ale ten nedostanete, když nemáte povolení od támhletoho a ten tamten není zrovna v úřadě a neví se, kdy bude. Anebo to má schvalovací lhůtu 30 dnů, ale když vidí, že na to spěcháte, tak se lhůta z nějakého důvodu ještě protáhne. No, jen o tom mluvím, už jsem vytočená. 🙂

Doma

Podstatnou částí Vaší filmové práce je i dabing. Jak Vám vyhovují současné způsoby práce? Někteří kolegové si stěžují, že se již často nenatáčejí souběžně ani dialogy, že každý herec namlouvá vše individuálně…

Moc ráda jsem chodívala na Kavčí Hory, kde se dabing natáčel po smyčkách. To znamená stále se dokola opakovala krátká sekvence několika vět, dokud jste jí nezahráli a neřekli perfektně. A ve studiu bylo tolik lidí, kolik jich ta scéna obsahovala. Odpovídali jsme si vzájemně a mělo to punc autenticity. Když jsem dabovala náročnější dialog a nešlo mi to, tak jsem si říkala, že to třeba bude těžké i pro kolegu a nebudu v tom sama. A naopak, když šlo o komediální dialogy, tak nás to tak vyhecovalo, že jsme občas úpravci vylepšili pointu. Dneska jsem ve studiu sama, třeba i jen 15 minut a mohu jet do dalšího studia. Stejně jako zkrácená doba ve studiu se ale, bohužel, zkrátilo i finanční ohodnocení. 🙁 .“

Prý jste si oblíbila poměrně netradiční sportovní odvětví – thajský box. Co Vás, křehkou ženu, k tomuto mužnému sportu přivedlo?

Tady Vás jen opravuji – nedělala jsem thai box, nýbrž kickbox. Hledala jsem něco, kde bych si zlepšila, po porodu, fyzičku a hrozně mě nebavily různé formy aerobiku nebo dámského posilování. Tréninky kickboxu mě vždycky úplně zničily, což mi vyhovovalo. Trénovala jsem třikrát týdně. Ale do ringu na zápas jsem si nikdy netroufla. Vzhledem k mému povolání jsem si chtěla udržet obličej bez šrámů a spokojila se jen s těmi náročnými tréninky.“

 K jakým dalším sportům máte blízko? Aktivně anebo divácky?

Na sport v TV se dívám jen, když je olympiáda nebo nějaké MS. A na živo chodím fandit synovi, který hraje profesionálně volejbal za Odolenu Vodu. Já sama jsem se sportem začala až v hluboké dospělosti. Trochu lyžuju, jezdím na kole, dělám spinning, lezu na stěně, občas se potápím… A před čtyřmi lety jsem, právě díky synovi, začala s volejbalem.“

S volejbalovým míčem

 V pardubickém angažmá byl s Vámi souběžně i populární, předčasně zemřelý, Vladimír Čech. Nepřivedl, vás ostatní kolegy, k jeho milovanému minigolfu či turistice?

Na Vláďu vzpomínám moc ráda. Kromě pardubického angažmá, jsme se potkali i v zájezdové hře ,Duchu, jsi přítomen´ a pár let jsme spolu hráli i v ABC a Rokoku. Uměl moc krásně a vtipně vyprávět o svém putování po Čechách, ale k turistice mě nepřivedl. Přivedla jsem se na cesty sama, když jsem ušla 120 km dlouhou pouť do Santiaga de Compostella. Ale co jsem díky Vláďovi zkusila je ,Woodkopf´. Jezdila jsem, s partou absolventů DAMU, na vodu. A Vláďa tam, z recese ještě s pár kolegy, založil nový sport ,Woodkopf´. Spočívá v tom, že se dva, je jedno, jestli muž či žena, postaví proti sobě s dvoumetrovou fošnou na hlavě a snaží se ji tomu druhému shodit. Nesmí se ale ani tělem, ani svou fošnou, dotknout soupeře. Vyžaduje to ,placatou hlavu´ a soustředění.“

Na civilním snímku na výletě

Co můžete prozradit ze svých současných profesních i civilních plánů, pokud tedy vůbec nyní plánovat lze…

Teď bych řekla ,vím, že nic nevím´. Pracovní plány se posouvají, divadlo teď posílá termíny od ledna… Mám nějakou práci domluvenou na jaro a pak na červen. Spíš bych, touhle cestou, pokorně naplánovala čtenářům pár kulturních tipů.

Až to bude možné, tak vás moc ráda uvidím ve Vršovickém divadle MANA na představení ,Ta třetí´ a ,5 za 1´. Anebo v divadle ABC na ,Tančírně´, či v Rokoku na ,Čapkovi´.“

Děkujeme za upřímný rozhovor, za závěrečné divadelní tipy a přejeme hodně trpělivosti a mnoho zajímavých rolí i výzev v, ne zas tak dalekém, budoucnu.

Foto: J. Hrášek, J. Khalifa a archiv S. Jachnické

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

ANDĚLSKÝ PRŮVOD v Praze

Tento adventní průvod naváže na premiérový první zimní festival pouličního divadla „Za dveřmi“. A nebude v Praze 5 U Anděla!

Pražané o adventní kulturní program – i přes zrušení tradičního rozsvícení stromu či vánočních trhů – nepřijdou. Koronavirus je nezastaví! O adventních nedělích projdou metropolí andělské loutky v nadživotní velikosti. Prahu rozzáří ostrůvky živého umění a v Pražské tržnici vyroste divadelní galerie. To vše v rámci první zimní edice festivalu pouličního divadla „Za dveřmi“, jehož hlavní program se uskuteční od 7. do 13. prosince.

„Za dveřmi“ na pražském Staroměstském náměstí

Sedmimetrová loutka anděla (v doprovodu artistů) projde centrem Prahy 29. listopadu mezi 17.00 a 18.30 hodinou. Symbol Vánoc, ale také naděje, bezpečí a ochrany se pozdraví s Pražany na Staroměstském náměstí a jeho okolí. „Máme radost, že se nám podařilo najít bezpečnou formu zahájení adventu. Naprostá většina předvánočních kulturních akcí musela být zrušena, nápad zjevujících se andělů v ulicích města se nám proto moc líbil,“ říká radní pro kulturu Hana Třeštíková.

Radní Prahy pro kulturu Hana Třeštíková

I následující dny budou moct lidé potkat divadlo v ulicích. „Temným večerům a trudomyslnosti budeme čelit světlem a nadějí. Adventní čas v hlavním městě vám zpestříme několika speciálními performance a instalacemi, které se budou odehrávat na různých místech metropole,“ zve na první zimní festival pouličního divadla jeho producent Jakub Vedral.

Producent Jakub Vedral

Součástí festivalu budou ostrůvky živého umění, které se ve spolupráci se spolkem „Krutý Krtek“ objeví na odlišných místech od 7. do 11. prosince. Na křižovatkách, zastávkách městské dopravy i náměstích přinesou radost kolemjdoucím hudebníci, divadelníci a artisté. Potkat budou moct například žonglérské duo „Bratři v tricku na běžkách“.

V prostorách Pražské tržnice vyroste od 10. do 13. prosince divadelní galerie. Návštěvníci si budou moct projít oživlou divadelní instalaci plnou osvětlených obřích loutek, akrobatických strojů, kyvadel a konstrukcí, které projely svět a reprezentovaly Českou republiku například na EXPO v Šanghaji, Miláně nebo na zahájení formule 1 v Bahrajnu.

Divadelní galerie

Zimní festival pouličního divadla se koná v Praze vůbec poprvé. Zatímco letní „Za dveřmi“ má už dvanáctiletou tradici, v zimních měsících se ještě nekonal.

Dramaturgyně festivalu „Za dveřmi“ Michaela Holbíková

Pořádat festival pouličního divadla v měsíci, kdy mrzne, je pro nás výzva. Obzvlášť v tomto období ale chceme lidem přinést radost, vykouzlit jim na chvíli úsměv na tváři. Když nemohou lidé za kulturou, přijde kultura za nimi,“ říká dramaturgyně Michaela Holbíková.

Více informací s postupně doplňovaným programem najdete na stránkách: www.zadvermi.cz.

Dominika Antonie Pfister

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Dveře otevřené do ulice

Vrátit kulturu a radost do ulic. Dvanáctý ročník festivalu pouličního divadla „Za dveřmi“ začíná 8. července.

Od středy 8. července do čtvrtka 16. července ožije Praha pouličním divadlem, akrobacií i klauniádou. Jubilejní dvanáctý ročník Pražského festivalu pouličního divadla „Za dveřmi“ se určitě uskuteční a nabídne celou řadu novinek. Konkrétně: více festivalových dní, nové místo i ryze český divadelní program. Navíc, doplněný o koncerty a workshopy pro děti. Chybět nebude ani průvodové představení s obřími, světelnými loutkami, které se odehraje ve večerním srdci Prahy. Vstup na festival je povinný, vstupné na festival je tradičně dobrovolné.

Festivalové dění bylo, stejně jako u řady dalších akcí, ohroženo. Organizátorům tradiční letní pouliční podívané se ale podařilo najít nové festivalové možnosti, a tak jubilejní ročník bude plný novinek. „Plánovali jsme, stornovali a ve velké nejistotě zase plánovali. Vrátit kulturu a radost do ulic je pro nás nejdůležitější. Pandemie koronaviru samozřejmě ovlivnila i náš festival, a tak bude v trochu jiné podobě, než jak ji diváci znají z dřívějška. To ale rozhodně neznamená, že bude festival chudší, právě naopak,“ říká výkonná ředitelka festivalu Michaela Holbíková.

Režisér a dramaturg Jakub Vedral

Za dveřmi“ se promění hned v několika rovinách. Z původních čtyř festivalových dní jich bude hned devět! Zatímco první polovina festivalu bude, podle organizátorů, „oťukávačka“ s především odpoledním a podvečerním rodinným programem. A s „dospělejším“ divadlem či hudbou večer. Druhá část naopak nabídne, mimo jiné, velké atraktivní večerní produkce pod otevřeným nebem. Chybět nebude ani průvod světelných loutek ryb a medúz v samém centru Prahy. Ten se tentokrát odehraje ve spolupráci s Městskou knihovnou a ve večerních hodinách. „Jedná se o unikátní divadelní instalaci, která propojuje svět divadelního a výtvarného umění s moderními technologiemi. Svítící obyvatele podmořského světa rozsvěcuje šest a půl kilometru optických vláken a 3500 adresovatelných LED světel,“ zve Jakub Vedral, režisér představení a producent festivalu.

Pouliční divadlo v pražských Holešovicích

Průvod povede „V.O.S.A. Theatre“, která procestovala celý svět. Na festivalu nebude chybět oblíbené žonglérské duo „Bratři v tricku“. Ti měli původně v plánu jet, přes léto, na zahraniční turné. Místo toho u příležitosti festivalu uvedou premiéru nového představení pro děti. Zatímco se tradičně festival zaměřuje na evropské pouliční divadlo a umělce ze zahraničí, letos představí ryze české umělce. Ovšem mnoho z nich „Za dveřmi“ přivítá poprvé. „Současnou situaci nevnímáme jako omezení, ale také jako příležitost ukázat divákům, že skvělé divadlo vzniká i u nás, a nejen v Praze. Oslovili jsme řadu souborů a jednotlivců ze všech koutů republiky a těšíme se, že je na festivalu uvedeme,“ vysvětluje Michaela Holbíková.

Michaela Holbíková, ředitelka festivalu

Na festival tak například zavítá „Činoherní studio Ústí nad Labem“ či „Západočeské divadlo v Chebu“, o dobrý humor se postará Tomáš Měcháček, své představení předvedou „Teatr Novogo Fronta“, „Blackout Paradox“, „Divadlo Víti Marčíka“ a více než desítka dalších souborů.

Minulé ročníky festivalu vždy zaplnily Výstaviště v Praze 7

Poslední novinkou je změna hlavního festivalového dění. To sice stále zůstává v areálu Výstaviště Praha v Holešovicích… Avšak, přesouvá se z prostranství před Průmyslovým palácem směrem blíže Stromovce. „Výstaviště prochází průběžně revitalizací, chceme využít travnatých ploch a vzrostlých stromů, které nabízí příjemný stín v letních měsících. Festival je o celkové atmosféře a obzvlášť letos všichni oceníme možnost strávit čas venku s přáteli a rodinou,“ dodává Michela Holbíková. V centru Prahy se pak uskuteční již zmiňovaný večerní průvod, který projde Mariánským i Staroměstským náměstím.

Noční zážitkový průvod Prahou je tradičním vyvrcholením této akce

Více informací najdete na www.zadvermi.cz.

Festival pořádá: ArtProm, ve spolupráci s: ART Prometheus, za finanční podpory: hl. m. Prahy ve výši 1 000 000 Kč, Státního fondu kultury ČR, Městské části Praha 1 a Městské části Praha 7, pod záštitou: radní hl. m. Prahy pro kulturu MgA. Hany Třeštíkové

Dominika Antonie Pfister

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

V NoDu se bude jíst žába!

A to hned šestým rokem česky i francouzsky! Ale protentokrát pouze on-line a virtuálně! Kdy? Mezi čtrnáctým a patnáctým květnem. Zahájení proběhne v režii Hajdyly.

Šestý ročník festivalu „Sněz tu žábu“ se uskuteční i navzdory současné situaci v původním termínu. Konkrétně od 14. do 17. května 2020 a takřka v kompletním rozsahu. Organizační tým se rozhodl jediný český festival francouzského divadla pořádat online v přímých přenosech z Divadla NoD.

Zvažovali jsme, jestli letošní ročník úplně zrušíme, přesuneme na podzim nebo na příští rok, ale nakonec jsme se rozhodli ho převést do streamu. Každý rok se snažíme reagovat na konkrétní vývoj v obou zemích, letošní dramaturgická skladba by zřejmě příští rok už tak dobře nefungovala,” vysvětluje ředitelka festivalu „Sněz tu žábu“ a dramaturgyně Divadla NoD Natálie Preslová.

Natálie Preslová

Jednou z hlavních ambicí festivalu je šíření nově přeložených současných francouzských her, a pro tento účel je online prostředí vlastně velmi výhodné. Formát video-skic je zároveň zajímavou výzvou i pro oslovené režiséry. Nemělo by jít o nějaké chudší divadlo, ale o úplně jinou uměleckou formu,” dodává šéfdramaturgyně festivalu Linda Dušková.

Linda Dušková

Festival se v přímém přenosu uskuteční od 14. do 17. května. Diváci se mohou těšit na video-skici čtyř nových frankofonních her, koncert a hodinu francouzské konverzace pro začátečníky, masterclass psaní pro divadlo. Ale zároveň i na tři záznamy vybraných francouzských inscenací, které se na festivalu představily již v minulých letech.

PROGRAM FESTIVALU

»Sněz tu žábu«:

DIDIER POITEAUX:

CHÁPEŠ TO?“ / 14. 5. od 19.00

Dvě starší ženy si povídají nad kávou. Všechno se zdá být při starém. Co na tom, že jedné z nich právě zemřel manžel. Beckettovské klábosení na zdánlivě vážné téma zachrání líné odpoledne a obě ženy jsou pro jeho pokračování ochotny udělat cokoli.

Režie: Jiří Hajdyla

Hrají: Blanka Josephová-Luňáková, Natálie Drabiščáková

Hudba: Václav Hoskovec

Dramaturgie: Natálie Preslová

Překlad: Michal Zahálka

Natálie Drabiščáková, mimo tento festival a Jihočeské divadlo, také září v roli starostlivé matky v seriálu televize NOVA „Ulice“

GUILLAUME KERBUSCH:

JIMMY UŽ TU NENÍ“/ 15. 5. od 19.30

Lara je nesnesitelná mrcha, Marie je lovkyně, která chce chodit se všema klukama na škole. Džafar je vrátný s trapnou bradkou. Sandra je boxerka, co miluje svaly. A Jimmy? To je kluk, který by byl raději holka… To pondělní ráno se ve škole něco stalo. A to něco mělo co dělat s Jimmym. Jenomže Jimmy už tu není, aby nám to mohl vyprávět.
Překlad: Jacques Joseph

Rovněž Anežka Rusevová je širší veřejnosti známa především díky své výrazné roli ve stejném seriálu „Ulice“

MÉLISSA BERTRAND:

NITERNOSTI“ /16. 5. od 19.30

Zpovědi deseti různých žen, pohybujících se na hraně psychické rovnováhy. Říká se jim různě, ale ne všechny jsou tak bláznivé, jak se zvenku může zdát. Hysterky. Divnoženy. Mimoňky. Fňukny. Frontin. Lexaurin. Cipralex. Prozac. Nejméně čtvrtina z nás je dobře zná. Nechte se niterně přesvědčit o tom, že duševní zdraví je relativní věc.

Režie: Linda Dušková

Hraje: Anežka Rusevová

Živá hudba: Markéta Labusová

Překlad: Natálie Preslová

V závěrečné inscenaci festivalu se představí Barbora Šupová

DOROTHÉE ZUMSTEIN:

PACIENTKA 66“ / 17. 5. od 19.30

Amerika! Země, kde si každý může splnit své sny! Právě to se povede Walteru J. Freemanovi, průkopníkovi lobotomie i Josephu Kennedymu staršímu, otci devíti dětí, které všechny čeká výjimečný osud. Až na Rosemary. Nebohá, nezbedná Rosemary je příliš nezvladatelná, takže se stane jednou z prvních Freemanových pacientek a dožije v ústavu. Ale říká se, že ještě dnes je možné ji spatřit, jak se toulá po amerických pláních…
Režie: Zuzana Burianová

Hrají: Barbora Šupová, Petra Mošovská, Janusz Hummel

Živá hudba: Marek Mikulášek

Překlad: Petr Christov

Nositelka slavného jména – režisérka Zuzana Burianová
 

Přímé přenosy budou probíhat zdarma na facebookových stránkách Divadla NoD a Sněz tu žábu, diváci budou mít možnost přispět dobrovolným vstupným. Kompletní program a další informace o festivalu najdete na www.sneztuzabu.cz a webu Divadla NoD.

 

 

VÍCE INFO

 

 

Jan Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN