V NoDu se bude jíst žába!

A to hned šestým rokem česky i francouzsky! Ale protentokrát pouze on-line a virtuálně! Kdy? Mezi čtrnáctým a patnáctým květnem. Zahájení proběhne v režii Hajdyly.

Šestý ročník festivalu „Sněz tu žábu“ se uskuteční i navzdory současné situaci v původním termínu. Konkrétně od 14. do 17. května 2020 a takřka v kompletním rozsahu. Organizační tým se rozhodl jediný český festival francouzského divadla pořádat online v přímých přenosech z Divadla NoD.

Zvažovali jsme, jestli letošní ročník úplně zrušíme, přesuneme na podzim nebo na příští rok, ale nakonec jsme se rozhodli ho převést do streamu. Každý rok se snažíme reagovat na konkrétní vývoj v obou zemích, letošní dramaturgická skladba by zřejmě příští rok už tak dobře nefungovala,” vysvětluje ředitelka festivalu „Sněz tu žábu“ a dramaturgyně Divadla NoD Natálie Preslová.

Natálie Preslová

Jednou z hlavních ambicí festivalu je šíření nově přeložených současných francouzských her, a pro tento účel je online prostředí vlastně velmi výhodné. Formát video-skic je zároveň zajímavou výzvou i pro oslovené režiséry. Nemělo by jít o nějaké chudší divadlo, ale o úplně jinou uměleckou formu,” dodává šéfdramaturgyně festivalu Linda Dušková.

Linda Dušková

Festival se v přímém přenosu uskuteční od 14. do 17. května. Diváci se mohou těšit na video-skici čtyř nových frankofonních her, koncert a hodinu francouzské konverzace pro začátečníky, masterclass psaní pro divadlo. Ale zároveň i na tři záznamy vybraných francouzských inscenací, které se na festivalu představily již v minulých letech.

PROGRAM FESTIVALU

»Sněz tu žábu«:

DIDIER POITEAUX:

CHÁPEŠ TO?“ / 14. 5. od 19.00

Dvě starší ženy si povídají nad kávou. Všechno se zdá být při starém. Co na tom, že jedné z nich právě zemřel manžel. Beckettovské klábosení na zdánlivě vážné téma zachrání líné odpoledne a obě ženy jsou pro jeho pokračování ochotny udělat cokoli.

Režie: Jiří Hajdyla

Hrají: Blanka Josephová-Luňáková, Natálie Drabiščáková

Hudba: Václav Hoskovec

Dramaturgie: Natálie Preslová

Překlad: Michal Zahálka

Natálie Drabiščáková, mimo tento festival a Jihočeské divadlo, také září v roli starostlivé matky v seriálu televize NOVA „Ulice“

GUILLAUME KERBUSCH:

JIMMY UŽ TU NENÍ“/ 15. 5. od 19.30

Lara je nesnesitelná mrcha, Marie je lovkyně, která chce chodit se všema klukama na škole. Džafar je vrátný s trapnou bradkou. Sandra je boxerka, co miluje svaly. A Jimmy? To je kluk, který by byl raději holka… To pondělní ráno se ve škole něco stalo. A to něco mělo co dělat s Jimmym. Jenomže Jimmy už tu není, aby nám to mohl vyprávět.
Překlad: Jacques Joseph

Rovněž Anežka Rusevová je širší veřejnosti známa především díky své výrazné roli ve stejném seriálu „Ulice“

MÉLISSA BERTRAND:

NITERNOSTI“ /16. 5. od 19.30

Zpovědi deseti různých žen, pohybujících se na hraně psychické rovnováhy. Říká se jim různě, ale ne všechny jsou tak bláznivé, jak se zvenku může zdát. Hysterky. Divnoženy. Mimoňky. Fňukny. Frontin. Lexaurin. Cipralex. Prozac. Nejméně čtvrtina z nás je dobře zná. Nechte se niterně přesvědčit o tom, že duševní zdraví je relativní věc.

Režie: Linda Dušková

Hraje: Anežka Rusevová

Živá hudba: Markéta Labusová

Překlad: Natálie Preslová

V závěrečné inscenaci festivalu se představí Barbora Šupová

DOROTHÉE ZUMSTEIN:

PACIENTKA 66“ / 17. 5. od 19.30

Amerika! Země, kde si každý může splnit své sny! Právě to se povede Walteru J. Freemanovi, průkopníkovi lobotomie i Josephu Kennedymu staršímu, otci devíti dětí, které všechny čeká výjimečný osud. Až na Rosemary. Nebohá, nezbedná Rosemary je příliš nezvladatelná, takže se stane jednou z prvních Freemanových pacientek a dožije v ústavu. Ale říká se, že ještě dnes je možné ji spatřit, jak se toulá po amerických pláních…
Režie: Zuzana Burianová

Hrají: Barbora Šupová, Petra Mošovská, Janusz Hummel

Živá hudba: Marek Mikulášek

Překlad: Petr Christov

Nositelka slavného jména – režisérka Zuzana Burianová
 

Přímé přenosy budou probíhat zdarma na facebookových stránkách Divadla NoD a Sněz tu žábu, diváci budou mít možnost přispět dobrovolným vstupným. Kompletní program a další informace o festivalu najdete na www.sneztuzabu.cz a webu Divadla NoD.

 

 

VÍCE INFO

 

 

Jan Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

MANIFEST z putyky (i Jatek)

Iniciativa Cirku La Putyka vyzývá umělce k samostatným akcím. Žádá ostatní umělce, aby vyšli do ulic a cestovali za svými diváky i za seniory, kteří jsou ve svých domovech.

Už pár týdnů můžeme sledovat aktivitu „#kulturunezastavis“, která je iniciativou Cirku La Putyka i jejich spřátelených umělců z branže. Herecká či pěvecká vystoupení, akrobaté projíždějící ulicemi města nebo promítání záznamu divadelních vystoupení na fasády domů. To jsou některé z uměleckých počinů, ze kterých se mohou těšit lidé rovnou z oken a balkonů svých domovů, nemocnic anebo domovů pro seniory. Vše probíhá v souladu s bezpečnostními nařízeními vlády. Nyní company oslovuje a zároveň vyzývá i další umělce z ostatních krajů, aby se samostatně vydali šířit radost mezi své diváky.

V současné době za sebou mají akce pod hlavičkou „#kulturunezastavis“ více než padesát odehraných vystoupení, někdy třeba až na šestnácti různých místech v jeden den. Zapojilo se na šedesát účinkujících, mezi kterými jsou i mnohá zvučná jména. Sestřih z akcí  naleznete ZDE.

Iniciativa Cirku La Putyka se rozšiřuje o další a další artisty, kteří chtějí tímto způsobem poděkovat svým divákům za léta přízně. Ale zároveň znovu zažít nezaměnitelné pouto mezi divákem a vystupujícím, na kterém jsou jak existencionálně, tak emočně závislí. Odkazují se při tom na Manifest, který má povzbudit i další umělce, aby potvrdili, že heslo „#kulturunezastavis“ je pravdivé. Aby se přidali a samostatně a – v souladu s aktuálními bezpečnostními opatřeními – vyšli do ulic. Prostě, dokázat lidem, že si jich váží a jsou tu pro ně i v těchto nelehkých časech. „V současné době se do iniciativy zapojili i kamarádi a kolegové v Brně a Ostravě. Cirk La Putyka je rád, když si ,#kulturunezastavis´ vezmou za své také v ostatních městech i za jejich hranicemi a vezme ji za svou co nejvíce umělců se stejným cílem,“ říká k tomu principál Cirku La Putyka Rostislav Novák ml.

Umělci, kteří vystoupí, jsou plni silných dojmů, které plynou z ovací a upřímné vděčnosti, jež je z diváků zřejmá. „Na včerejším vystoupení byla jedna starší paní, která je většinou proti všemu, co se kolem děje a vypadalo to, že to tak bude i při našem vystoupení ‚Co tady budete dělat? Koncert? A čeho? Tak to NE!‘, říkala. A pak byla nadšená jak malá! Všichni tam tleskali, ptali se, co jsme za divadlo, prý jsme dostali dokonce dárky,“ komentuje reakce lidí jedna z vystupujících, Anna. Od dalších účinkujících je slyšet slova jako: „radost, nadšení, super atmosféra“ a společně se shodují, že chtějí v otevřené iniciativě „#kulturunezastavis“ pokračovat. 

 Všichni umělci jsou anonymní, mívají často kromě roušek i masky přes celý obličej. „Nevnímejte, kdo konkrétně zpívá, hraje nebo žongluje, ale podstatu a čistotu toho, co se odehrává pod vašimi okny. Třeba je to zrovna ten váš oblíbený zpěvák nebo herec,“ vysvětluje Rostislav Novák ml.

Cirk La Putyka se doposud při organizování těchto happeningů setkal jenom s pozitivními ohlasy. A to možná i proto, že dbal na bezpečnost herců i diváků. Dodržují například rozestupy a vybízejí lidi, pro které hrají, aby zůstali doma a sledovali vše z pohodlí bytů. O dodržení těchto pravidel žádají i další uskupení, která se k iniciativě „#kulturunezastavis“ připojí. Ta je otevřená všem umělcům a má za cíl roznášet radost lidem kdekoli je to možné. Pro všechny, kdo mají zájem se připojit nebo se podívat, co všechno se v rámci této otevřené iniciativy děje, funguje webhttps://kulturunezastavis.cz/, který aktuálně koncentruje veškeré informace.

Vlastní MANIFEST zní:

My, umělci, potřebujeme publikum. Jsme na něm závislí. Jak emočně, tak fyzicky.

Vy podporujete nás, my v téhle nelehké době podpoříme vás. A to, jak umíme.

Živé umění ze dne na den usnulo a bude trvat nejspíš několik týdnů či měsíců, než ho společně oživíme. Než se zase vrátíme do divadel, na koncerty, do kin. My ale už teď chceme ukázat, že živou kulturu lze pěstovat i za těchto časů.

Rozhodli jsme se, že když nemůžete vy za námi, přijdeme my k vám. Pódiem budou ulice, dvorky, parkoviště. Hledištěm se stanou okna a balkony vašich bytů, nemocnic nebo domovů důchodců.

Budeme zase spolu! Zvládneme to! Bezpečně a s respektem k vládním opatřením.

#kulturunezastavis

O souboru Cirk La Putyka

Původně malá skupina nadšenců, kteří chtěli dát dohromady jednu inscenaci, se od roku 2008 rozrostla na novocirkusové uskupení téměř stovky herců, tanečníků, akrobatů, hudebníků. Ale zároveň i produkčních, techniků, lékařů, vizážistů a dalších profesionálů.

Po nečekaném úspěchu debutové show „La Putyka“ založili bratři Rosťa a Vítek Novákovi Cirk La Putyka. První jako umělecký šéf a druhý coby výkonný ředitel. Od té doby určují směr a rychlost jízdy naší divadelně-novocirkusové maringotky.

Za prvních deset let existence umělci z Cirku La Putyka vytvořili přes 20 projektů, spolupracovali s více než 300 lidmi 25 národností, odehráli přes 1 500 představení a navštívili 21 zemí.

Cirk La Putyka se aktuálně, jako většina podobných subjektů, přesunula i na internet a pod hlavičkou Cirk La Putyka (A)live nabízí pravidelné live streamy a nedělní workshopy (na Facebooku a Youtube). To vše za dobrovolnou virtuální vstupenku zakoupenou prostřednictvím darujme.cz.

Nechci, aby naše company ustrnula a následovala očekávání široké či odborné veřejnosti. Chci tvořit svobodně a s energií, která dala možnost company vůbec vzniknout a žít,“ to jsou historická slova Rosti Nováka ml.

Rosťa a Vítek Novákovi jsou potomky slavného českého loutkáře Matěje Kopeckého. Přestože jim v žilách koluje kočovná krev, jako jediní z rodu založili kamenné divadlo – Jatka78.

Foto: Jiří Šeda a Jan Hromádko

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

ZDENĚK PIŠKULA pomáhá dětem ulice

SOS – KORONA – „děti ulice“

Projekt Šance se snaží 25 let pomáhat českým „dětem ulice“. Díky podpoře dárců provozujeme streetcentrum, kde funguje program První pomoc v nouzi, a Dům Šance, jehož hlavním programem je pracovní terapie, díky které se už mnoho mladých lidí dostalo z ulice. Mají práci, domov a RODINU. Díky Vaší pomoci můžeme pomáhat. Děkujeme Vám.
www.ProjektSance.cz

Naše poslání: Pomáháme „dětem ulice“ postavit se na vlastní nohy.

V Projektu Šance jsme doufali, že karanténa a vládní omezení nebudou tak dlouhé a že se naší činnosti příliš nedotknou ani finančně.

Museli jsme ale uzavřít obě naše centra a aktuální situace se dotýká i příspěvků od dlouhodobých dárců, se kterými jsme počítali. Mnohé z nich ohrožuje vyhlášený stav nouze natolik, že pomoc pro nás přerušili a vyčkávají.

Stav nouze… ano, to je současnost Projektu Šance. Otázka, z čeho budeme platit klientům bydlení a z čeho jim budeme vyplácet pomoc, je naše akutní starost. I za této situace se snažíme pro klienty dělat maximum, neboť je to velmi ohrožená skupina. Normálně dostávají klienti, kteří fungují v terapeutické dílně Domu Šance, výplatu za provedenou práci. Nyní drží klienty nad vodou „KORONA existenční příspěvek“, jenž jim vyplácíme každé pondělí, aby alespoň ti, co se snažili srovnat, měli na nejnutnější denní potřeby. Jsou rádi, že od nás dostali roušky šité dobrovolníky. Naštěstí se nám nyní naskytla možnost osladit klientům život alespoň spoustou cukrovinek, které jsme pro ně dostali od společností Nestlé a Globus.

Stav nouze je jako domino – už v březnu jsme neuměli zaplatit plánovanou splátku nájmu za Dům Šance a v dubnu musíme zaplatit bydlení klientům na květen, dále elektřinu a na cestě jsou ještě nezaplacené díly propisek objednané v lednu (to jsme ještě nic netušili) na celý rok do pracovní terapie Domu Šance.

Vážená paní, vážený pane,

nevzdáváme se a věříme, že všichni, nejen my v Projektu Šance a naši klienti, tuto krizi zdárně překonáme a dojdeme do časů, které budou více k žití.

 

V roce 2019 se k podpoře Projektu Šance přidal i mladý herec Zdeněk Piškula,
který pro nás natočil televizní spot a stal se tváří dopisové kampaně.

Ke spolupráci se Zdeňkem vznikl i speciální web:
www.sance-dopis.cz

Záštitu nad dopisovou kampaní převzala Jeho Excelence Mons. Václav Malý,
pomocný biskup pražský.

Projekt Šance

Citujeme z dopisu pana biskupa Malého: „Panu předsedovi Sümeghovi, všem jeho spolupracovníkům i všem, kdo Projekt Šance podpoří, děkuji za pomoc těm, kteří jsou v duchovní, duševní i tělesné nouzi a jimž Projekt Šance otevírá novou životní perspektivu.“

Andrej se narodil do nefunkční rodiny a vyrůstal v dětském domově. Bez rodičů, bez lásky. Skončil na ulici. K soudu pak už vedla jen krátká cesta. Od života na ulici ho zachránil Dům na půl cesty, kde si s ním ale nevěděli rady. Když už to skoro vzdali, vzpomněli si na Lászla, šéfa Projektu Šance. „Vy jste jeho poslední záchrana,“ přesvědčovali ho. „Tak ho přiveďte do pracovní terapie Domu Šance,“ řekl jim. Touto větou se věci daly do pohybu a Andrej nám pod rukama doslova rozkvetl. Protože pracovní terapii v Domě Šance zvládal, podpořili naši snahu i v hotelu Hilton Prague Old Town nabídkou práce, a tak má dnes Andrej rodinu a žije šťastně, jak nás občas informuje. Další fotopříběhy klientů Projektu Šance najdete na www.PomahejteMailem.cz.

Prosíme, pomozte nám pomáhat dalším „dětem ulice“

Projekt Šance představuje smysluplnou a účinnou pomoc pro ty, kteří ji nezbytně potřebují – opuštěné české „děti ulice“. V mnoha konkrétních osudových situacích u nás dostanou POMOC JEDINOU, nenahraditelnou. I když našim klientům umíme pomoci s oblečením a jídlem, je naší hlavní prioritou stabilizovat je a vést je tak, aby změnili svůj život, našli si práci, bydlení a mohli si jednou sami vytvořit to nejcennější – fungující RODINU.

Vážená paní, vážený pane,

prosíme, podpořte nás.

107-1850570207/0100

Děkujeme Vám.

Projekt Šance

Další příběhy klientů Projektu Šance naleznete na

www.PomahejteMailem.cz

Anebo nás můžete podpořit nákupem vstupenek na výjimečný, charitativní koncert Projektu Šance.

Projekt Šance

Malou ochutnávku toho, co Vás na koncertě čeká, můžete nalézt zde.

Tak přijďte. Srdečně Vás zveme.

Projekt Šance

Jednotlivé díly propisek, s nimiž naši klienti pracují v terapeutické dílně, jsou vyrobeny s typickou „pünktlich“ německou péčí pro nejvyšší kvalitu. Sestavené propisky píší modře.

 

Projekt ŠanceVážená paní, vážený pane,

poslání Projektu Šance pokračuje i v roce 2020. I nadále budeme pomáhat českým „dětem ulice“ ze všech svých sil!

Přečtěte si prosím dopisy, abyste věděli, co důležitého a zajímavého se v Projektu Šance událo letos.

„Děti ulice“, jak nazýváme klienty Projektu Šance, nechtějí žít všemi úplně opuštěni, sami na ulici, spát pod hvězdami a jíst z popelnic, ale často vůbec neví, co mohou udělat a jak překonat handicap, který získali ne svojí vinou do života. Na koho se mají obrátit, když jsou bez rodičů a ani širší rodina o ně nemá zájem?

Prosíme Vás.

Staňte se jim rodinou spolu s Projektem Šance i Vy.

Rozvod rodičů nesl Honza těžce. Nedokázal „skousnout“ ani nového „tátu“, kterého si máma domů přivedla. Vše vyvrcholilo tím, když jí její nový přítel dal na vybranou. Buď bude u vánočního stolu tvůj syn, nebo já – tak šel Honza do „děcáku“. Nemohl to pochopit. Když ho v osmnácti pouštěli, doma u mámy pro něj i nadále místo nebylo a vlastní táta mu otevřel jen škvíru na řetízek u dveří a suše mu sdělil: „Mám novou rodinu.“ „Předznamenalo to můj další život,“ řekl nám. Aby také ne…

Podobných osudů, prožívaných klienty, známe bohužel mnoho. První televizní spot, který vysílala Česká televize, obsahuje vzpomínky několika z nich najednou.

Projekt Šance

Ocenění Projektu Šance

Projekt Šance

Za ta dlouhá léta své činnosti obdržel Projekt Šance celou řadu prestižních společenských uznání a také mnohá vyjádření osobní podpory od renomovaných osobností – umělců, lékařů, politiků… Alespoň několik z nich bych rád zmínil.

Komisaři Evropské unie, kteří dlouhodobě monitorovali činnost Projektu Šance, napsali: „S budováním podobných institucí mají veřejné služby často problémy.  Mnohému by se návštěvou Prahy a Projektu Šance naučili. Projekt Šance je mezi projekty, které jsme navštívili, výjimečný. László Sümegh je neústupný skromný muž, který věnuje svůj život lidem z nejtemnějších koutů velkoměst.“

V roce 2001 byl Projekt Šance oceněn nadacemi VIA, CIVILIA a NROS cenou Prorok 2000 za práci v sociální a humanitární oblasti.

V roce 2008 obdržel Projekt Šance mezinárodní ocenění Shalom za jedinečné nasazení pro úctu na ulici žijících a zneužívaných dětí.

Ve stejném roce jsme obdrželi Poděkování od Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové za vynikající realizaci projektu.

I přes tato významná ocenění mi dělá největší radost úspěšná práce s klienty. Vždyť každý zachráněný život má smysl.

Pokud Vám není osud „dětí ulice“ lhostejný,Projekt Šance
prosím Vás, pomozte nám.

Děkuji Vám.

KONTAKT: Projekt Šance, Ve Smečkách 28, 110 00 Praha 1
Pavel Kozler, asistent, mobil: 721 270 250, info@sance.info

www.ProjektSance.cz

Všechny naše weby se nám díky sponzorům podařilo sjednotit pod jednu hlavičku:

 

Projekt Šance

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s herečkou MARIANOU PRACHAŘOVOU

„Chci zpívat o tom, co je mi blízké, jinak to nemá smysl.”

Pochází z herecké rodiny a má za sebou několik rolí před kamerou, baví ji zpěv, ráda cestuje, o herectví nejdříve neuvažovala, protože věděla, co obnáší, aby nakonec Mariana Prachařová zjistila, že geny se nezapřou.

Pocházíte z herecké rodiny, která se této profesi věnuje několik generací, a vyrůstala jste v divadelním prostředí: Jaké bylo vyrůstat v rodině plné známých jmen?

„Jelikož jsem v tom opravdu vyrostla a od malička jsem vysedávala po divadlech, na natáčení nebo v dabingovém studiu, tak to pro mě bylo od začátku úplně normální. Až postupem času, kdy jsme si začala všímat okolí, anebo když se mě začali lidé ptát, jaké to je vyrůstat v takové rodině mi došlo, že to asi tak normální není. Bez toho by mě asi nikdy nenapadlo si takovou otázku vůbec kdy položit. Pro mě je to rodina a nijak zvláštně to nevnímám. Jsem pyšná na to, z jaké rodiny jsem.”

Sama jste o herectví původně neuvažovala, i když se před kamerou objevujete od dětství. Čím jste chtěla být?

„Neuvažovala. Já chtěla být zpěvačkou, právničkou, jednu dobu i letuškou. Pořád se to u mě střídalo. Potom mě ale hraní začalo bavit a o této profesi jsem uvažovala a hlásila se na DAMU. Nedostala jsem se a uvědomila si, že to možná není moje cesta. Hraní v televizi mi ale chybí, vždycky mě to hodně bavilo, tak stále doufám, že si ještě někdy někde zahraju. Teď se věnuji zpěvu, který miluju a doufám, že to vyjde.”

Před kamerou jste debutovala v pohádce Na Sovím hrádku, kde hrál také Váš bratr Jakub. Pak přišly seriály jako Horákovi nebo Ulice. Bavilo Vás natáčení a bude něco nového?

„Jak jsem přesně řekla. Bavilo mě to moc. Od mala jsem i hodně dabovala a užívala si to. Pak ale nastalo období, že jsem chtěla trávit víc času ve škole s kamarády a dabing úplně opustila, což mě dnes mrzí, protože teď bych dabovala ráda. S hraním to přišlo nějak přirozeně. Přestali mě zvát na castingy, které tedy bytostně nesnáším a tím pádem i nabídky přestaly chodit. Třeba ale časem něco vyjde, určitě bych byla ráda.”

Před kamerou jste se setkala také s maminkou Danou a to jak v seriálech Horákovi, Comeback a v Kriminálce Anděl jste si dokonce zahrály matku a dceru. A s otcem se setkáváte na jevišti ve hře Mesiáš. Jaké to je s rodiči před kamerou nebo na scéně?

„Je to zajímavé. Normálně se před nimi na začátku stydím, ale člověk si zvykne. Je divné najednou vypadnout z našich klasických životů a hrát někoho jiného, ale vlastně je to docela zajímavé.”

Po gymnáziu jste zkoušela jít na herectví na DAMU, nevyšlo to a tak jste vystudovala Fakultu humanitárních studií na UK a získala bakaláře a za magisterské studium jste si vybrala management cestovního ruchu na VŠO v Praze. Proč tyto obory?

„Já jsem nevěděla, co chci dělat a nevím to vlastně ani teď. FHS byla skvělá volba, protože se tam člověk zaměří na to, co sám chce, sám si sestavuje rozvrh. Pak jsem se už ale chtěla zaměřit, a jelikož jsem měla na VŠO nějaké kamarády, kteří o škole hezky mluvili, tak jsem to zkusila a fakt mě to baví.”

Podobně jako Váš bratr Jakub, jste nezůstala jen u herectví a věnujete se také zpěvu. Song S tebou, kterou jste nazpívala s kapelou HELLO, získal první místo v hitparádě Music Chart na Evropa 2. Co Vás přivedlo k hudbě?

„Já myslím, že jsme v hitparádě nebyli, ale pokud jo, tak to mám zpětně radost. Nicméně od mala jsem hrála na klavír asi 6 let a chodila do sboru. Už na základní škole jsem hrála hlavní roli v takovém třídním muzikálku, CD, label,potom později jsme se třídou nazpívali a nahráli CD a je pravda, že mi zpěv vždycky hodně šel. Pak jsem si ale zpívala jen doma, kde mi říkali, ať začnu někam chodit a něco s tím hlasem dělat, tak mi brácha sehnal kontakt na Hanku Peckovou, ke které jsem začala chodit a která mi dodala odvahu a sebevědomí v tom, že jsem si začala ve zpěvu věřit. No a pak už to tak nějak začalo. Všiml si mě jeden label, pod kterým jsem začala vydávat covery, pak i vlastní tvorbu a mít nějaká menší vystoupení a já tak zjistila, že je to něco, co chci dělat.”

Natočila jste již dva videoklipy „Heart of Gold” a „Ghost in the Club”. A co psaní textů a skládání hudby? Neláká Vás to?

„Láká a taky se o to teď snažím. Pořád v tom ale nejsem dostatečně dobrá, texty ale už vždy konzultuju, protože chci zpívat o tom, co je mi blízké, co jde ze mě, co se mě týká. Jinak to nemá smysl.”

Působíte jako herečka i zpěvačka. Co je Vám bližší?

„Teď jako herečka už méně, ačkoliv bych se tomu ráda věnovala víc. Teď jsem asi víc zpěvačka, ale cítím se dobře v obojím.”

Je o Vás známé, že ráda cestujete. Máte nesplněné cestovatelské sny?

„Mám a je jich spousta. Chtěla bych projet Skandinávii, Island, Kanadu a taky Anglii. Cestování miluju a doufám, že se zas brzy někam podívám.”

Mariana Prachařová:

Narodila se 17. 4. 1994 v Praze jako dcera herců – Dany Batulkové a Davida Prachaře, sestra herce a hudebníka Jakuba Prachaře a vnučka Ilji Prachaře. Z otcova druhého manželství s herečkou Lindou Rybovou má sestry Rozálii a Josefinu i bratra Františka.

Vystudovala Fakultu humanitárních studií na UK (bakalář). V magisterském studiu pokračuje na VŠE obor management cestovního ruchu.

Televize:„Na Sovím Hrádku”, „Horákovi”,  „Trapasy”, „Comeback”, „Kriminálka Anděl”, „Ulice” a další.  

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN