Velký happening ZUŠ OPEN

Mentorem za taneční obor je Jan Kodet!

Ulice, náměstí a další veřejné prostory opět ožijí díky celostátnímu happeningu ZUŠ Open pestrým programem všeho druhu umění. Základní umělecké školy z celé republiky spojí své síly a nabídnou společnou radost z hudby, tance, divadla, výtvarného umění i dalších aktivit. Pro velký zájem všech příznivců i samotných škol a s rostoucím počtem atraktivních programů i společných projektů se rozhodl Nadační fond Magdaleny Kožené rozšířit letošní ročník ZUŠ Open do dvoudenní akce v termínu 31. 5. – 1. 6. 2019. III. ročník tak nabídne kromě zajímavého programu i nespočet možností, jak oslavit Den dětí uměním.

„Nesmírně nás těší, že školy přicházejí s obrovským nasazením a vzájemnou inspirací. Každým rokem celý program projde velkým kvalitativním posunem a právě i z tohoto důvodu jsme se letos rozhodli termín rozšířit o jeden den.“ říká za vedení projektu Irena Pohl Houkalová a dodává: „V každém ze čtrnácti krajů republiky se můžeme těšit na velký Open Air, kde vystoupí společně základní umělecké školy z okolí.“ Stejně tak se rozrůstá i počet zapojených ,zušek, který se prozatím zastavil na čísle 420 škol. Akce se tak opět stane kulturní událost roku s největším počtem zapojených účinkujících v České republice.

ZUŠ Open umožňuje vznik zajímavých společných projektů a setkání uměleckých škol, která rozvíjí vzájemné vazby a v neposlední řadě dokumentuje pestrost uměleckých oborů a života základních uměleckých škol v rámci regionů. Do jednotlivých akcí se zapojí i celá řada profesionálních umělců včetně symfonických orchestrů a dalších kulturních institucí či festivalů v čele s Pražským jarem.

Iniciátorem a hlavním garantem ZUŠ Open je Nadační fond Magdaleny Kožené. Umělkyně, jejíž hvězdná kariéra má základy také na jedné z brněnských ,zušek, komentuje: „Je úžasné vidět 420 zapojených škol a mnoho společných projektů napříč uměleckými obory. ZUŠky opět předvedou, že jsou nepřehlédnutelnou líhní umělecké kreativity, podělí se o radost z umění a představí  mnoho mladých talentů. Držím všem malým umělcům palce, pedagogům děkuji za neúnavné předávání inspirace a přeji jim zaslouženou radost z realizovaných projektů.” Projekt opět podpoří i další výrazné osobnosti napříč uměleckými obory. Na pozvání patronky Magdaleny Kožené přijali roli garantů za jednotlivé obory Alice Nellis a Maxim Velčovský. Akci podporuje řada dalších umělců, jimž základní umělecké školy otevřely svět, v němž se jejich talent naplno rozvinul.

Magdalena Kožená

První ochutnávkou ZUŠ Open bude již 12. května program na pražské Kampě, kde v rámci slavnostního zahájení MHF Pražské jaro vystoupí pět vynikajících souborů ze ZUŠ napříč Českou republikou.

Na přelomu května a června propukne program ZUŠ Open po celé republice. Do programu se opět osobně zapojí patronka Magdalena Kožená, která v rámci happeningu navštíví hned 3 kraje. ZUŠ Open bude oficiálně zahájeno v Plzeňském kraji v pátek dopoledne návštěvou patronky v doprovodu generálního ředitele České filharmonie Davida Marečka, a dalších vzácných hostů. Následovat bude pestrý program na pódiu, kde se v průběhu obou dní představí reprezentanti všech krajských škol. Magdalena Kožená dále navštíví Jihočeský kraj, konkrétně České Budějovice, kde program na náměstí připravuje společně 33 základních uměleckých škol. Její cesta bude dále směřovat do Karlovarského kraje, kde program vyvrcholí společnou akcí škol na Mlýnské kolonádě v Karlových Varech. K atraktivitě projektů v kraji přispívá významným způsobem i spolupráce s Karlovarským symfonickým orchestrem.

V hlavním městě vyvrcholí ZUŠ Open oslavou Dne dětí opět v krásných prostorách Valdštejnské zahrady Senátu Parlamentu ČR. Rodinné publikum i široká veřejnost se může těšit na plejádu uměleckých vystoupení napříč obory, workshopy i tvůrčí dílny. Celý den zakončí slavnostní koncert pod patronací Alice Nellis, na kterém vystoupí společně dětské sbory z celé ČR za doprovodu orchestru ze Zlínského kraje. 

V Praze ZUŠ Open odstartuje v pátek 31. 5. v rámci MHF Pražské jaro – představí talentované stipendisty programu MenART, který nadaným žákům základních uměleckých školy z celé ČR a jejich pedagogům umožňuje spolupráci s předními českými umělci. Program zve na hudební putování sály Anežského kláštera.

TOP AKCE v regionech

Ve Středočeském kraji směřují hlavní oslavy Dne dětí celodenním happeningem ZUŠ Open napříč obory do krásných prostor zámku Liteň ve spolupráci s Festivalem Jarmily Novotné. Královéhradecký kraj připravuje celodenní sobotní program na poutním místě Neratov, kde uměním žáků a jejich pedagogů ožije nejen kostel nanebevzetí Panny Marie, ale i celá obec Neratov. Školy z Královéhradeckého i Pardubického kraje chystají celou řadu hudebních vystoupení v kostele i ve venkovních prostorách, tvůrčí dílny v budově sdružení Neratov, do kterých zapojí taktéž místní komunitu pečující o bližní s postižením. K atraktivitě programů v Ústeckém kraji přispívá významným způsobem spolupráce se Severočeskou filharmonií Teplice v rámci projektu Mládí s filharmoniky. I letos vynikající žáci ZUŠ Ústeckého kraje a konzervatoře Teplice nastudují a provedou klasický koncert společně se Severočeskou filharmonií Teplice (SČF).

Na Moravě rozhodně nezůstávají s programem pozadu. Vrcholem akcí v Moravskoslezském kraji budou společné programy 40 škol v Ostravě, kde se představí talentovaní žáci napříč všemi uměleckými obory ve spolupráci s Janáčkovou konzervatoří. Školy se také budou prezentovat velkou výstavou „Věda a technika v obrazech“. V Olomouckém kraji vyroste na Horním náměstí v Olomouci zastřešené pódium, kde proběhnou vystoupení sólistů a komorních souborů (dua, tria, kvarteta) i tanečních oborů ,zušek v kraji. Program se propojí i se Svátky písní a Svátky města, které tou dobou v Olomouci probíhají. ,Zušky´ Zlínského kraje spolku ZUŠKA?ZUŠKA! již tradičně chystají jeden z největších projektů v rámci ZUŠ Open ve spolupráci se Zlín Film Fest, Zlínskou filharmonií a Městským divadlem. V rámci ZUŠ Open představí svoji celoroční práci v projektu Malí velcí herci, pod taktovkou dirigenta Tomáše Netopila zazní provedení ikonické skladby Carmina Burana. Jihomoravská metropole Brno chystá rozsáhlou prezentaci škol na zvučeném pódiu za přítomnosti uměleckých osobností. Zvláštní akcent bude dáván na tradiční folklór, řemesla a cimbálovou hudbu. Malí umělci potěší taktéž pacienty onkologie Fakultní nemocnice.

ZUŠ Open 2018 – ohlédnutí

Do II. ročníku celostátního happeningu ZUŠ Open, který se uskutečnil 24. května 2018, se zapojilo 400 základních uměleckých škol z 300 měst a obcí Čech a Moravy. Dohromady bylo uspořádáno na tisícovku koncertů, tanečních i divadelních představení nebo výstav, na kterých odhadem účinkovalo okolo 130 000 malých umělců. ZUŠ Open se tak zřejmě stala nejrozsáhlejší kulturní akcí v historii České republiky. Malí umělci si na řadě míst zahráli s profesionály. Na náměstích, v ulicích, kulturních domech, divadlech, galeriích, parcích, kostelech, nemocnicích, v domovech pro seniory, na hradech a zámcích, ale i na nádražích, v nákupních centrech či kavárnách se rozehrála velmi pestrá přehlídka napříč uměleckými obory a žánry pro širokou veřejnost bez ohledu na věk. Na mnoha místech se otevřely školy veřejnosti v rámci zahradních slavností či programů v budovách škol, na kterých se podílela všechna jejich oddělení. Dramaturgické nápady škol byly ve většině případů velmi originální, návštěvníci ZUŠ Open se mohli svézt v hudebním autobusu či na lodi, mnohé akce škol nesly jasnou tematickou linku, řada programů propojila doslova celé město či region. Některé školy ve svých projektech zohlednily 100 let výročí založení Československé republiky. ZUŠ Open v Praze vyvrcholilo programem na půdě Senátu České republiky ve Valdštejnské zahradě, do kterého se zapojily hudební soubory, sbory, taneční i divadelní skupiny ze všech krajů ČR.

MenART

Nadační fond Magdaleny Kožené rozšířil své aktivity o projekt MenART, který je unikátním ročním stipendijním programem mentoringu uměleckého vzdělávání, do kterého se mohou zapojit nadaní žáci základních uměleckých škol a jejich učitelé. Do role mentorů vstupuje devět předních osobností umělecké scény, které reprezentují 5 oborů zastoupené v programu: klasickou hudbu, autorskou tvorbu, výtvarným oborem, literárně-dramatickým oborem a tancem. V letošním II. ročníku jsou v roli mentorů za klasickou hudbu houslista Jan Fišer, sopranistka Kateřina Kněžíková a klavírista Ivo Kahánek, za autorskou tvorbu skladatelka a klavíristka Beata Hlavenková a zpěvačka Radka Fišarová, za výtvarné umění grafička Alžběta Skálová a sochař Michal Gabriel a nově také za literárně-dramatický obor Viliam Dočolomanský a za tanec Jan Kodet. Ti se budou se studenty a jejich pedagogy během školního roku 2019/2020 pravidelně setkávat. Nadační fond se tak soustředí na podporu a rozvoj mladých talentů a inspiraci pedagogů.

Nadační fond Magdaleny Kožené

Mezzosopranistka Magdalena Kožená iniciovala podporu základních uměleckých škol jako světově jedinečného konceptu uměleckého vzdělávání založením nadačního fondu na začátku roku 2016. Členem správní rady fondu a spolupatronem akce je také generální ředitel České filharmonie David Mareček. „Základní umělecké školy tvoří kořeny naší kulturnosti, naší lásky k umění. Ve světovém měřítku jsou zcela unikátním vzdělávacím systémem, který je třeba hýčkat, rozvíjet a podporovat,” říká světoznámá mezzosopranistka Magdalena Kožená.

V České republice funguje 492 základních uměleckých škol, ve kterých studuje 251 tisíc žáků. Aktuálně nabízejí čtyři základní obory – hudební, taneční, výtvarný a literárně-dramatický
Posláním fondu je cílená podpora budování pozice ZUŠ jako prestižního a unikátního systému moderního uměleckého vzdělávání.

Více podrobností o aktivitách fondu na www.nfkozena.cz.

ZUŠ OPEN pořádá:
Nadační fond Magdaleny Kožené a základní umělecké školy v ČR
Patronka a zakladatelka nadačního fondu:
Magdalena Kožená
Spolupatron:
David Mareček
Ve spolupráci:
Asociací základních uměleckých škol ČR

Garanti: Alice Nellis (literárně dramatický obor), Maxim Velčovský (výtvarný obor

Mecenáš: Julius Prüger
Podporovatel: Prague Classic Awards, Centrální depozitář cenných papírů, Aveton, OSA
Záštitu udělili: Milan Štěch – místopředseda Senátu Parlamentu ČR, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo kultury ČR; Mgr. František Lukl, MPA, předseda Svazu měst a obcí ČR

Regionální záštity: Ing. Jaroslava Pokorná Jermanová – hejtmanka Středočeského kraje, Mgr. Jana Vildumetzová – hejtmanka Karlovarského kraje, Mgr. Ivana Stráská – hejtmanka Jihočeského kraje, PhDr. Jiří Štěpán Ph.D. – hejtman Královéhradeckého kraje, prof. Ing. Ivo Vondrák CSc. – hejtman Moravskoslezského kraje, JUDr. Bohumil Šimek – hejtman Jihomoravského kraje, JUDr. Martin Netolický – hejtman Pardubického kraje, Martin Půta – hejtman Libereckého kraje, Ladislav Okleštěk – hejtman Olomouckého kraje, Mgr. Bc. Petr Šmíd- náměstek hejtmana Ústeckého kraje, Bc. Josef Bernard – hejtman Plzeňského kraje, MUDr. Jiří Běhounek – hejtman Kraje Vysočina, Jiří Čunek – hejtman Zlínského kraje, MUDr. Zdeněk Hřib – primátor HLMP, Mgr. Martin Baxa – primátor města Plzeň, Ing. Viktor Vojtek, Ph.D. – náměstek primátora města České Budějovice.

Více informací na www.zusopen.cz nebo na www.facebook.com/zusopen.

Foto: archiv SMART

Silvie Marková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

MenART – nabídka od MAGDALENY KOŽENÉ pro 3/4 milionu žáků!

Nadační fond Magdaleny Kožené se stará o talentované žáky základních uměleckých škol. Přihlásit se do jeho programu můžete do konce dubna 2019. Neváhejte!

Stipendijní program MenART pro nadané žáky základních uměleckých škol a jejich pedagogy, za kterým stojí Nadační fond Magdaleny Kožené, otevírá přihlášky do dalšího ročníku. Unikátní projekt mentoringu uměleckého vzdělávání opět nabízí intenzivní pracovní setkání s předními osobnostmi české umělecké scény během školního roku 2019/2020 v několika oborech.

Role mentorů přijali tentokrát v klasické hudbě pěvkyně Kateřina Kněžíková, klavírista Ivo Kahánek a houslista Jan Fišer, dále v autorské tvorbě Beata Hlavenková, zpěvačka Radka Fišarová a ve výtvarném oboru Alžběta Skálová a Michal Gabriel. Nově byl do programu MenART zařazen i tanec, jehož mentorem se stal choreograf a tanečník Jan Kodet a také letos poprvé vychází vstříc zájemcům z literárně dramatického oboru, kterým se bude věnovat režisér Viliam Dočolomanský. Jan Kodet i Viliam Dočolomanský nebudou pracovat s jednotlivci, ale s celou skupinou či souborem.

Loňská stipendistka pod odborným dohledem Kateřiny Kněžíkové

Nadační fond se tak vedle celostátního happeningu ZUŠ Open, ve kterém upozorňuje na význam uměleckého vzdělávání, soustředí na podporu a rozvoj mladých talentů a inspiraci pedagogů, kteří se jejich výuce věnují. „První ročník stipendijního programu MenART ukazuje, že spolupráce žáků i pedagogů s profesionálními umělci je nejen velice žádaná, ale také nesmírně inspirativní a pro rozvoj a správné nasměrování mladých talentů důležitá,“ vysvětluje Dana Syrová, zakladatelka tohoto unikátního programu. „Projekt MenArt, který unikátně propojuje „tvůrčí čtyřúhelník“ – mladý umělec – mentor – pedagog – rodič, již v polovině prvního ročníku prokázal, že jde o šťastnou symbiózu. Spojuje v sobě totiž prvky výuky, veřejného vystoupení ale i přátelského setkání s lidmi, kteří všichni milují hudbu,“ dodává klavírista Ivo Kahánek, jenž přijal roli mentora už v prvním ročníku.

Do stipendijního programu MenART se mohou hlásit žáci ZUŠ z celé ČR. Věkové hranice se liší dle jednotlivých mentorů. Celoroční program je pro žáky i pedagogy zdarma. Přihlášky do programu MenART lze podávat do 30. března 2019. První několikadenní pracovní setkání se uskuteční na konci srpna 2019 v Kroměříži. Následovat budou tři konzultace v dvouměsíčních intervalech. Výstupy z druhého ročníku budou prezentovány v rámci festivalu Pražské jaro a Národního festivalu Smetanova Litomyšl 2019. Detailní informace jsou k dispozici na www.nfkozena.cz. Stipendijní program MenART je realizován díky patronaci společnosti RSJ.

Stipendijní program Nadačního fondu Magdaleny Kožené MenART propojuje uměleckou praxi a vzdělávání, inspiruje k výměně zkušeností a navázání vazeb důležitých pro další tvůrčí činnost v rámci moderních přístupů k uměleckému vzdělávání talentovaných žáků a škol, které usilují o podporu jejich talentů. Právě vlastní pozitivní zkušenosti z přístupu pedagogů vedli umělce k rozhodnutí stát se pro následující rok mentory. S vděčností vzpomínají i na setkání a rady starších profesionálů, které měli na jejich uměleckou dráhu zásadní vliv. „Budu moc  rád, když se i mně podaří podpořit, poradit či zapálit pro tanec další generaci a předat tak dále vášeň a radost, bez nichž se neobejde žádná umělecká disciplína,“ dodává další z mentorů Jan Kodet.

Mladý talent v odborné péči Beáty Hlavenkové

Přihlášky může podávat vždy žák základní umělecké školy společně se svým pedagogem ke konkrétnímu mentorovi. Povinnou součástí přihlášky je vždy motivační dopis i vyjádření pedagoga ZUŠ a ukázka práce. Výběr a zveřejnění stipendistů proběhne do konce dubna 2019. Přihlášky hodnotí poradní tým Nadačního fondu, výsledný výběr účastníků stipendijního programu podléhá osobnímu rozhodnutí daného mentora. Dvojice pedagog – student se zavazuje absolvovat program v celé šíři. Prvního ročníku programu MenArt se účastní 140 stipendistů z celé ČR.

Nadační fond Magdaleny Kožené

Mezzosopranistka Magdalena Kožená iniciovala podporu základních uměleckých škol jako světově jedinečného konceptu uměleckého vzdělávání založením nadačního fondu na začátku roku 2016. Členem správní rady fondu a spolupatronem akce je také generální ředitel České filharmonie David Mareček. „Základní umělecké školy tvoří kořeny naší kulturnosti, naší lásky k umění. Ve světovém měřítku jsou zcela unikátním vzdělávacím systémem, který je třeba hýčkat, rozvíjet a podporovat,” říká světoznámá mezzosopranistka Magdalena Kožená.

V České republice je podle posledních údajů 492 Základních uměleckých škol, ve kterých studuje více než čtvrt milionu žáků. O jejich vzdělávání se stará cca 13 000 pedagogů. Zájem o umělecké vzdělávání a počet žáků ve školách neustále narůstá – za posledních 10 let vzrostl o 12 %. Žáci se vzdělávají ve 4 oborech: v hudebním (65 % žáků), ve výtvarném (20 % žáků), v tanečním (11 % žáků) a v literárně-dramatickém (4 % žáků). Novinkou posledních let je multimediální obor a oddělení nových médií, kterým disponuje několik desítek škol. Do druhého ročníku celostátního happeningu ZUŠ Open se zapojilo neuvěřitelných 400 škol, čímž se zájem o spolupráci s Nadačním fondem zvýšil oproti roku 2017 o 45 škol.

V předešlém ročníku se s velkou odezvou setkaly hravé hodiny Petra Nikla

Posláním fondu je cílená podpora budování pozice ZUŠ jako prestižního a unikátního systému moderního uměleckého vzdělávání. Více podrobností o aktivitách fondu na www.nfkozena.cz.

ZUŠ Open

Nadační fond Magdaleny Kožené pořádá také celostátní happening základních uměleckých škol ZUŠ Open, který se v letošním roce uskuteční 31. května a 1. června po celé České republice a do něhož se v danou chvíli zapojilo rekordních 420 ZUŠ. Aspiruje tak na největší kulturní událost u nás. Během dpi dnů proběhnou stovky koncertů, výstav, tanečních či divadelních představení ve veřejném prostoru.

ZUŠ Open je dnem oslav, sdílené radosti a respektu k systému uměleckého vzdělávání. Vytváří prostor pro setkání nejen pedagogů, žáků škol a jejich rodičů, nýbrž i všech, kteří mají zájem o umění a kultivaci nejmladší generace. Je příležitostí představit práci ZUŠ v celé její šíři – hudbu, výtvarné umění, divadlo i tanec. ZUŠ Open navíc nabízí myšlenku společných projektů a setkání uměleckých škol, která podporuje nejen vzájemné vazby a tvořivost, ale zároveň prezentuje pestrost uměleckých oborů a života škol v rámci regionů. Na webových stránkách ZUŠ OPEN je nyní připraveno prostředí pro sdílení detailnějších informací o každé zapojené škole do projektu ZUŠ open v rámci jednotlivých profilů škol a Salonu ZUŠ. Školy tak mohou sdílet s ostatními své úspěchy a to, co považují ve své propagaci za stěžejní.

Více na www.zusopen.cz.

Ilustrační fotografie: z prvního ročníku projektu MenART

Silvie Marková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Svět z papíru (nejen) dětem na míru

TANEČNÍ MAGAZÍN navštívil festival TANEC PRAHA i mimo Prahu. Tentokrát si vybral nejúspěšnější titul – “Svět z papíru”. A jako cíl cesty prarodiště českého tenisu.

Když píšu v textovém editoru T9 na mobilu jméno města Choceň, nejprve mi tam naskočí slovo „Čína“. A Čína je – jak známo – pravlastí papíru. A právě proto jsem si letos v Chocni vybral interaktivní představení Mirky Eliášové „Svět z papíru“.

Nejúspěšnější titul

Svět z papíru“ vznikl původně pro festival TANEC PRAHA. Ale již pro jeho ročník 2014. Nebyl původně striktně zamýšlen jako dětské představení. To se z něj však až postupem času vyvinulo. Dokonce je nyní strukturováno pro rozličné věkové skupiny malých, menších, nejmenších, ale i těch větších návštěvníků.

Tato interaktivní inscenace pro čtyři herce, muzikanta a několik kilogramů recyklovatelného papíru je bezesporu velmi úspěšná. Od její premiéry na festivalu TANEC PRAHA 2014 (přesně 18. května) měla již stovky repríz. Konec konců – vždyť se letos hraje již na čtvrtém ročníku tohoto prestižního mezinárodního festivalu. A pouze letos byla uváděna na TANCI PRAHA celkově desetkrát! A konkrétně v Chocni bylo představení provedeno hned třikrát! Dvakrát v dopoledním termínu a jednou odpoledne.

Svět z papíru“ však není pouze festivalovou doménou. Jako domácí scéna mu slouží pražské divadlo PONEC. Byl však uveden v desítkách divadelních sálů, kulturních domů i škol. A obdobně, jako v Chocni, bývá uveden v jednom místě hned několikrát. Z nejzajímavějších míst, kde se tento titul hrál, namátkou uvedu prestižní scénu v Hradci Králové DIVADLO DRAK, nebo ŠVESTKOVÝ DVŮR či brněnské DIVADLO NA ORLÍ.

V rodišti českého tenisu

Choceň je místem důležité železniční křižovatky Česká Třebová – Litomyšl – Vysoké Mýto – Hradec Králové – Pardubice. Rovněž je dávným prarodištěm českého tenisu. První zápas v historii tohoto sportu probíhal na zámecké zahradě hraběte Kinského v roce 1878. A na nádvoří stejného zámku letos probíhal festival TANEC PRAHA 2018.

Svět z papíru“ byl letos – obdobně jako loňské tituly TANCE PRAHA 2017 – součástí choceňského SKOROFESTIVALU TANCE A POHYBU. Za domácí se jej účastnily převážně děti z místních základních uměleckých škol a taneční soubor PROZATÍM. Tento místní festival pak vrcholil ve čtvrtek na zámeckém nádvoří. A jeho tečkou bylo v pátek 8. června 2018 další představení TANCE PRAHA – mezinárodní titul ORIGAMI – tentokrát v nedalekém parku jménem Peliny.

Dlužno podotknout, že vlastní zámek (původně Kinských) je nyní i současně sídlem Základní umělecké školy v Chocni.

Pořádně si zařádit

Svět z papíru“ patří k dalším interaktivním a kreativním titulům PhD. Mirky Eliášové. Její osobitost jistě vytříbila i spolupráce se Ctiborem Turbou, ale i Petrem Zuskou či Janem Kodetem a Petrem Tycem a dalšími osobnostmi nejen divadelní scény, kupříkladu orchestrem Berg.

PhD. Mirka Eliášová

Eliášová si vybrala papír jako výtvarný artefakt, pojem čehosi čistého, ale zároveň JEŠTĚ nepopsaného či nepokresleného. Papír se pro ni stává vodítkem, výrazovým prostředkem, ale i principem představení samotného.

V jeho počátku herci navazují s dětskými diváky kontakt beze slov. Později se i diváci stávají – jak tomu v interaktivních představeních bývá – aktéry děje.

Dalším, trochu nechtěným a improvizačním hráčem se stal – vítr. Jak už tomu v divadlech hraných v exteriérech bývá… Tentokrát se však vichr stával i nositelem „papírového“ děje. Do epicentra dění diváky – kromě herců – vtahuje i podmanivá hudba hráče na pozoun a zobcovou flétnu. Jak je ze starších snímků z představení patrné, dechový nástroj hudebníka zde není podmínkou. Právě na těchto snímcích můžete naleznout – hráče na kontrabas!

Celé představení je dynamické s obrovským prostorem pro improvizaci. Má ohromný tah i temporytmus. Jeho hodina uběhla strašlivě rychle. Měl jsem dojem, že se hrálo necelých dvacet minut!

Na vlastním představení se – kromě hrající autorky Mirky Eliášové – podílela Jana Novorytová, Lucie Charouzová, Radim Klásek a hráč na pozoun a zobcovou flétnu Václav Kalivoda.

Po představení si malí návštěvníci z jiného, tužšího papíru mohli pod odborným vedením seskládat figurku ve stylu origami.

Svět papíru“ působil v ambitech zámeckého nádvoří v Chocni hravě, dravě i trochu poučně. Tak, jak tomu má v dětských představeních být.

Michal Stein

Foto: archiv PONEC a TANEC PRAHA, autor článku

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnící a zakladatelkou souboru „MODERN DANCE PLAMÍNEK“ LENKOU KRENKOVOU

„Když tančím, tak hořím.”

Lenka Krenková je úžasná, skromná žena. Dělá ji šťastnou, když tančí a dělá tancem radost druhým. A zejména, když naučí své svěřence umění vyjádřit tancem vše, co cítí – a tak si uvolnit duši. Jejím mottem je: “Když tančím, tak hořím”. Po vystudování pedagogické školy učila ve školce. Pak si Lenka založila soukromou taneční školu „Modern Dance Plamínek”. V Praze 4 a 3 má na základních školách své “tancovny”. Tam chodí na své hodiny děti – od nejmenších po největší, i dospělé. Lenka staví na tom, že každá holčička, ať malá, velká, tlustá či tenká dokáže být při tanci krásná a šťastná. Pracuje s dětmi i dospělými, často i maminkami malých tanečnic. A časem dokázala vytvořit krásnou partu, v níž si všichni vzájemně pomáhají. Není tam rivalita ani závist a skutečně se navzájem mají rádi. V takové atmosféře se dají i s tancem dělat zázraky. Právě proto na závěrečném vystoupení (v červnu v kulturním domě Mlýn ve Stodůlkách v Praze 13), kde všechny skupiny tanečnic od nejmenších po dospělé představují své celoročně  připravované choreografie, jejich rodiče a přátelé často pláčou dojetím.

Jak jste se dostala k tanci, respektive rytmickému pohybu?

Prý jsem tancovala od momentu, co jsem se naučila chodit. Moje máma byla výtvarnice a když v roce 1977 přišel čas na zájmové kroužky, nastoupila jsem do tehdejší Lidové školy umění (nynější Základní umělecké školy) na výtvarný obor. Osud tomu chtěl, že vedle byl taneční sál a ten mě lákal daleko víc. Parkety, tyče, zrcadla, pianino, piškoty, tak tehdy taneční sály vypadaly. Tomu se nedalo odolat. Brzy jsem zběhla od výtvarničiny k tanci.“

Kdo Vás první pro tanec získal?

Celou taneční průpravou nás vedla paní učitelka Rákosníková. A já – i díky ní – začala inklinovat k výrazovému tanci. Klasika mou doménou nikdy nebyla. Tím bylo jasné, že dveře státní konzervatoře pro mne zůstanou uzavřené. V té době jiná možnost, jak se živit tancem, nebyla nebo jsem alespoň o ní nevěděla.“

A co tedy bylo dál…

Začala jsem se pomalu smiřovat s faktem, že ze mne tanečnice prostě nebude. A nastoupila jsem na střední pedagogickou školu. A souběžně dále navštěvovala hodiny paní učitelky Rákosníkové v Lidové škole umění. Až do svých osmnácti. Pak následovala práce v mateřské škole Jeseniova v Praze 3 na Žižkově, svatba, dítě.“

Ale co mimo práci a rodinu?

Něco ale stále v mém životě chybělo – tanec. Nutit manžela, aby šel se mnou tancovat, bylo marné. Až přišel den, kdy jsem zjistila, že manžel i syn mají své koníčky, zatímco já sedím doma a čekám. Naštěstí se doba změnila. Taneční centra již nebyla pouze pro děti a mládež. A tak jsem pro sebe objevila Dance Perfect, abych se nejistě vrátila k tanci. Pokorně do začátečníků, s hrůzou, že uslyším: ,……to už pro vás není´. Po první lekci jsem se opravdu dozvěděla, že tyto lekce pro mne nejsou. Ale nikoli kvůli věku. Prý musím chodit na pokročilejší lekce. Štěstím jsem tenkrát tancovala i po chodníku cestou domů.“

Kdo Vás tehdy vedl?

Měla jsem velké štěstí na lektory, nejvýrazněji mě asi ovlivnili Jarek Cemerk, Rosťa Šrom, Věrka Ondrašíková a Martin Vraný.“

Ale z frekventantky kurzů jste se stala postupně sama jejich vedoucí. Jak k tomu došlo?

Osud mne totiž vedl dále. V mateřské škole tenkrát každá učitelka vedla nějaký kroužek. Na mě vyšel sportovní. Ačkoli jsem absolutní sportovní antitalent. Zatímco já jsem si s dětmi házela míčem, běhala či závodila, tak kolegyně zatím na tanečním kroužku učila mazurku. Časem se vedení tanečního kroužku uvolnilo a bylo nabídnuto mně.“

Tak to jste určitě byla ve svém živlu?

Zajímavé je, že zatímco učit malé děti sport mne nechávalo klidnou, výuka tance mě vyděsila. Věděla jsem již toho o tanci tolik, že jsem si myslela, to nezvládnu. Paradox. Nakonec jsem kroužek vzala a začala s předškolními holčičkami zkoumat taneční pohyb. A šlo to. Dokonce výborně. Byla jsem spokojená, aniž bych tenkrát tušila, že s nimi budu tancovat, i když jim bude patnáct let a více.“

Ale to ještě nebylo všechno…

Osud prostě existuje. Mám na to pro sebe další důkaz. S kamarádkou jsme jednou navštívily astrologický seminář. Na závěr astroložka každému řekla jednu záležitost, kterou mu hvězdy chystají. Mně bylo řečeno, že mi do měsíce přijde nabídka nové práce. Přišlo mi to v ten okamžik  jako blbost. O to větší bylo překvapení, když mi další týden zavolalo Kulturní a rodinné centrum Nová Trojka z Prahy 3, že bývalé tanečnice z mateřské školy chtějí pokračovat. Opět s rozpaky jsem tedy začala učit pár hodin tance i tam.“

Nezůstalo však pouze u třetího pražského obvodu?

Dále následovala vyhraná soutěž Pražská mateřinka a na ní těhotná paní porotkyně s nabídkou učení ve studiu Tulipán v Praze 6. To už se s celodenní prací v mateřské škole tedy opravdu zvládnout nedalo. Stála jsem před rozhodnutím, jak dál. Manžel rozhodl. Kdy jindy, když ne teď. Syn odmaturoval a tak načasování bylo opravdu ideální.“

A jak jste tedy pokračovala? Odvážila jste se na riskantní led?

V mateřské škole jsem dala výpověď, ale nezavřela jsem si tam vrátka až tak úplně. Dodnes tam docházím vést taneční kroužek. Pronajala jsem si třídu v Základní škole Plamínkové na Pankráci v Praze 4 a přes prázdniny z ní vybudovala taneční sál. Ne jako ten, ve kterém jsem začínala. Místo parket sice baletizol, místo klavíru přehrávač, ale zrcadla na celé stěně standardní. Tak vznikl ,Modern Dance Plamínek´. Psal se tehdy rok 2010.“

Jaké to tehdy byly začátky?

S¨velkými nadějemi i staženým žaludkem jsem očekávala školní rok. V Nové Trojce lekce úspěšně běžely, práce v Tulipánu skončila a na hodiny v mém novém sále přišly čtyři holčinky. Většinu času jsem trávila pláčem na lavičce v nedalekém parku. Finančně mě tenkrát vlastně zachránila mateřská škola, kde jsem zaskakovala za nemocnou učitelku. Pak se však situace postupně začala měnit. Vystoupení, či ukázkové hodiny najednou fungovaly. Přihlášených přibývalo. Přibyly postupně i páteční lekce v Základní škole Lupáčova v Praze 3.“

A jak se Váš „Plamínek“ postupně rozrostl?

Dnes, po devíti letech, mám kolem sto padesáti žáků. Mým prvním malým tanečnicím je dnes patnáct let. A já můžu sledovat, jak rostou nejen po taneční stránce. Překvapením bylo, když přišly maminky, s chutí zkusit to, co jejich děti. Tak vznikl kurz pro maminky. Je úžasné sledovat, jak se dá svět tance objevovat v každém věku, a jejich i má radost, když se daří. I já stále něco objevuji. Třeba na lekcích Jana Kodeta.“

Mluvila jste o soutěžích, od nich je již krůček k veřejným vystoupením…

Právě. Totiž ještě jedna má touha byla nenaplněná. Vystupovat. Dost těžký úkol pro  tam ty  nahoře, co plní sny. V mém věku. Ale i to mi bylo sesláno. Nejdříve skupina RDC Rosti Šroma a potom učinkování v představení ,Sedm proti Thébám´ v Rockopeře Praha. Představení se stále hraje, tak mám šanci – i přes na tanečnici vyšší věk – plnit si své sny.“

Najít si mezi dnes různými styly a odrůdami tance svou vlastní parketu, asi není zrovna jednoduché?

Proč tanec a proč výrazový, scénický či moderní? Vnímat energii celého těla, hrát si s protahováním a uvolňováním, cítit jak jednotlivé svaly přenášejí impulzy do všech částí člověka, k tomu vytváření příběhů, prožívání emocí, hudba. Co může být víc. Na rozdíl od sportu, tanec rozvíjí opravdu každý kousíček osobnosti a co všechno tanec posiluje, zjistíte až druhý den. Ve mně tanec vyvolává pocit štěstí, to bych přála zažít každému.“

Vedení tanečních kroužků klade i nároky na metodiku, psychologii…

Proto jsem řešila, jak vlastně své kurzy vést. Možnost bavit se tancem by měl mít každý, kdo má zájem. Společně objevovat svět fantazie nebo pocitového vyjádření těla. Dostat ze sebe nejen kladné emoce, ale smět si zatancovat i smutek, zlo či vztek. Velmi uvolňující. Hlavně společně tvořit a taneční techniku použít ve svých představách. Taneční technika je samozřejmě velmi důležitá a secvičit vystoupení dá hodně práce. Vždyť tanec je i o malých detailech. Přesto se stále snažím vyvažovat mezi dřinou a zábavou. Kurzy jsou rozdělené pouze věkově, nikoli výběrem. Prostě bez rivality. Tak se stal pro mne malý zázrak. Holčinky, s kterými pracuji již delší dobu, odložily mobilní telefony, scházejí se na sále dříve, aby se objaly, popovídaly, vybíraly hudbu na další taneční příběh a samy si vymýšlely choreografie. Pokud jim přijde jednou či dvakrát týdně málo, zajdou i na lekce mladších dětí, aby i s nimi sdílely tanec .“

Tak tedy „Plamínek“ zapaluje…

Musela jsem si ale i zvyknout na to, že lásku k tanci necítí každý. A není to vždy mojí chybou, když odejdou za jiným zájmem, nebo v jistém věku není scénika dost ,in´. Nebo jen proto, že tanec je někdy i dřina.“

Je obtížné nalézat lokace pro výjezdové akce a soustředění?

Pro ty, co cítí jako já, jsme na prázdninový týden našli úžasné útočiště s tanečním sálem v penzionu Klamovka ve Stradonicích. Týden tak trochu holčičích radovánek. S tanečnicemi od devíti do patnácti let si užíváme nejen tréninky, jógu, herectví, gymnastiku, ale i vymýšlení a tvoření kostýmů, dělání si vzájemných radostí, focení, natáčení tanečních videoklipů nebo tvoření choreografií ve věkově smíšených skupinách. Jsem vždy překvapena, jak dokážou citlivě spolupracovat s mladšími, žasnu nad jejich nápaditostí. Týden uteče, přijde objímání a pláč při loučení. To je pro mne velká odměna i ujištění, že vztahy a vzájemnost jsou víc než vyhrané soutěže za cenu drilu a vzájemné rivality.“

Já myslel, že soutěže jsou (nejen pro děti) určitým vyvrcholením práce?

Já tedy osobně mám k soutěžím (ač pár pohárů na kontě máme) velmi rozporuplný vztah. Raději volím nesoutěžní vystoupení ve spolupráci s ,radnicí´ Prahy 3 či 4 anebo se základními školami. Daří se. Za letošní školní rok jsme odtancovaly dvaatřicet vystoupení. To hlavní, absolventské, nás ještě v červnu čeká. Všechny skupiny se sejdou v kulturním domě Mlejn ve Stodůlkách, kde předvedou své letošní choreografie. A jako každý rok zakončí letošní taneční sezónu společným tancem na pódiu, pod ním i po stranách hlediště. Má to, myslím, sílu – těším se.“

To je obdivuhodné! Co říci závěrem?

Tak takhle si plním své sny.“

Děkujeme za milý rozhovor a přejeme hodně energie, nápadů i trpělivosti.

Michal Stein a Michaela Formánková

Foto: archiv Lenky Krenkové

TANEČNÍ MAGAZÍN