Rozhovor s herečkou STANISLAVOU JACHNICKOU:

„Tanec mi dal disciplínu i vnímavost k tělu“

Původně si STANISLAVU JACHNICKOU vybavuji ještě z DAMU, pod dívčím jménem Šťastná. A dá se říci, že na první pohled působí šťastně dodnes. Abych to čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU poodhalil blíže – a současně jsme společně zavzpomínali nejen na její profesionální taneční kariéru – nabídl jsem této herečce i uznávané dabérce prostor v rozhovoru.

A začali jsme zrovna nikoli šťastnou realitou:

Aktuálně se nedá opominout složitá situace kolem divadel a kultury všeobecně. Vidíte Vy sama pro kulturní život vůbec nějaké výraznější světlo na konci tunelu?

Při svém vrozeném optimismu, vidím vždycky světlo na konci tunelu. Nepříjemné je, že nevíme, jak ten tunel bude dlouhý a jestli se v něm neocitneme za půl roku znovu? Ale člověk musí mít nějakou naději, která je motorem pro přežití téhle situace. Po jarní karanténě jsme v divadle netušili, jestli se nám publikum vrátí. Stále nebyla situace úplně v normálu a lidé nevěděli, zda se představení uskuteční. A tak koupi vstupenek nechávali na poslední chvíli a my nikdy nevěděli, kolik přijde diváků. Ale byli jsme připraveni hrát za každou cenu i pro málo obecenstva. Lidé seděli v rouškách a podle závěrečného potlesku, který trval déle než obvykle, jsme pochopili, že jsou šťastni a vděčni, že mohou být součástí živé kultury. A ne jenom té internetové nebo televizní. I z tohoto důvodu věřím a doufám, že se k nám diváci zase vrátí. V létě jsem hrála na Kampě představení ,Meda´ o Medě Mládkové. A její manžel pronesl památnou větu, která je napsaná i na zdi Musea Kampa: ,Přežije-li kultura, přežije národ.´“

Jak Vy osobně kompenzujete současnou absenci vystoupení a natáčení?

Nijak. Beru to jako, že mám prázdniny. A o prázdninách člověk přece není nervózní, že nemá práci, ale věnuje se jiným věcem. Třeba sportu, čtení, vaření, procházkám. Občas dostanu práci v dabingu, kde jsem ve studiu sama a za sklem je zvukař. Nebo jsem teď, pro Vršovické divadlo MANA, kde také hraji, natočila podcast.“

Je obecně známa Vaše taneční minulost. Kde jste prováděla vůbec první baletní či taneční krůčky?

Od první do deváté třídy jsem třikrát týdně chodila do Lidové školy umění na obecnou přípravku, klasický balet a lidovky.“

 Navštěvovala jste také obligátní taneční?

Ano navštěvovala a ráda. Chodila jsem do ,Repré´ čili Obecního domu. A na zápis do těchto prestižních tanečních jsme, s maminkou, čekaly od pěti hodin ráno! Při lekcích, ale ani tak nešlo o to naučit se taneční kroky, jako spíš seznámit se s nějakým klukem. Bavilo mě to a byla to velká zábava – dámská volenka a moje načančaná maminka jako garde. Tuhle společenskou záležitost, sešněrovanou pravidly, jsem si kompenzovala řáděním na diskotékách. Tančila jsem třeba tři hodiny v kuse a snažila se za pochodu pochytat nejnovější trendy a styly.“

Kdo nebo co Vás tehdy později zavedlo do vyhlášeného tanečního VUSu?

Do VUS UK mě přivedla Eva Jeníčková, se kterou jsem chodila do Lidové školy umění. Byla velmi talentovaná. Naše lektorka paní Homolová jí na jednom našem vystoupení představila Janu Hartmanovi a ten ji vzal do VUSu. A to ona mi dala vědět, když byl vyhlášen konkurz do přípravky souboru. Přijali mě. A asi po roce jsem se dostala i do základního kádru. Na tehdejší socialistické poměry to byl velmi moderní soubor, který hodně točil a cestoval do zahraničí. Točili jsme hlavně víly v pohádkách, tanečnice v zahraničních filmech nebo i ,company´ pro zahraniční hudební klipy. Největším zážitkem pro mě byla měsíční stáž v Contemporary dance school v Londýně.“

 Co Vám tanec dal pro další uměleckou kariéru a i pro tu civilní?

Tanec mi dal disciplínu, emoční otevřenost, respekt a vnímavost k tělu svému i kolegů. Na rozdíl od herectví si zde nemohu pomoci slovy. O to pravdivější a citlivější musí být emoce, kterou musím najít uvnitř sebe a přenést ji na diváka. Což je velká průprava pro herectví. Velkým přínosem je, nejen na jevišti, ale i v civilu, dobrá koordinace pohybu a ovládání těla. A v neposlední řadě je teď pro mě jednodušší ztvárnit taneční role v činoherním představení. Třeba v divadle ABC tanečnici argentinského tanga v ,Drž mě pevně, miluj mě zlehka´ anebo v ,August, august, august´ naopak tanečnici samby a konečně v ,Tančírně´ – tanečnici procházející tanečními styly od roku 1918 do 2018. Můj poslední počin, kde jsem spojila tanec s hereckou nadsázkou, byla akce ,Roztančené divadlo´ ve Vinohradském divadle.“

S  Jiřím Hánou v inscenaci divadla ABC „Drž mě pevně, miluj mě zlehka”

 Na jaký žánr tance se ráda podíváte v televizi či naživo v divadle?

Na jakýkoliv, který má nápad a kvalitní provedení a tanečníci do toho jdou se zápalem, emocemi a energií na 200 %. Například se chystám (až to bude možné) na nedávno premiérované ,Bon Appetit´ v ND, které režíroval můj bývalý, velmi talentovaný kolega z VUSu Jan Kodet. A moc se těším, protože ukázky byly úchvatné.“

Jednou z Vašich prvních filmových rolí byla postava Olgy v nonkonformním snímku Oskara Reifa „Postel”. Vyhledala jste si tehdy tento poměrně netradiční projekt sama? Anebo si tvůrci zvolili Vás?

Tento, jak hezky říkáte, ,netradiční projekt´ měl obrovské ambice. Scénář vyhrál 2. místo v soutěži v New Yorku. Za kamerou stál Igor Luther a zaštiťovaly ho velké produkce. Takže i casting byl náročný a měl několik kol. Proto jsem byla velmi překvapená, že mě nakonec vybrali. Samotné natáčení bylo soubojem mezi režisérem Reifem a kameramanem Lutherem. Film je totiž černobílý, hodně si hraje se světlem a atmosférou. Režisér i kameraman měli svoji představu, ze které nechtěli ustoupit. Tím se dokončení o pár let protáhlo. Nicméně, je to ve výsledku skvělý film, oceněný několika cenami například v Cannes, Seattlu anebo Českým lvem.“

V „nováckém” nekonečném seriálu „Ulice” hrajete postavu Denisy Mastné, trvale zapojené do byrokratického a politického aparátu. Jaké máte v běžném životě zkušenosti s úřady i politikou?

S politikou nemám zkušenosti žádné a ani v tom směru nemám ambice. Co se týče byrokracie, tak mám zkušenosti asi jako každý, kdo přijde na úřad. Třeba si jdete pro razítko, ale to nedostanete, když nemáte papír od tamtoho. Ale ten nedostanete, když nemáte povolení od támhletoho a ten tamten není zrovna v úřadě a neví se, kdy bude. Anebo to má schvalovací lhůtu 30 dnů, ale když vidí, že na to spěcháte, tak se lhůta z nějakého důvodu ještě protáhne. No, jen o tom mluvím, už jsem vytočená. 🙂

Doma

Podstatnou částí Vaší filmové práce je i dabing. Jak Vám vyhovují současné způsoby práce? Někteří kolegové si stěžují, že se již často nenatáčejí souběžně ani dialogy, že každý herec namlouvá vše individuálně…

Moc ráda jsem chodívala na Kavčí Hory, kde se dabing natáčel po smyčkách. To znamená stále se dokola opakovala krátká sekvence několika vět, dokud jste jí nezahráli a neřekli perfektně. A ve studiu bylo tolik lidí, kolik jich ta scéna obsahovala. Odpovídali jsme si vzájemně a mělo to punc autenticity. Když jsem dabovala náročnější dialog a nešlo mi to, tak jsem si říkala, že to třeba bude těžké i pro kolegu a nebudu v tom sama. A naopak, když šlo o komediální dialogy, tak nás to tak vyhecovalo, že jsme občas úpravci vylepšili pointu. Dneska jsem ve studiu sama, třeba i jen 15 minut a mohu jet do dalšího studia. Stejně jako zkrácená doba ve studiu se ale, bohužel, zkrátilo i finanční ohodnocení. 🙁 .“

Prý jste si oblíbila poměrně netradiční sportovní odvětví – thajský box. Co Vás, křehkou ženu, k tomuto mužnému sportu přivedlo?

Tady Vás jen opravuji – nedělala jsem thai box, nýbrž kickbox. Hledala jsem něco, kde bych si zlepšila, po porodu, fyzičku a hrozně mě nebavily různé formy aerobiku nebo dámského posilování. Tréninky kickboxu mě vždycky úplně zničily, což mi vyhovovalo. Trénovala jsem třikrát týdně. Ale do ringu na zápas jsem si nikdy netroufla. Vzhledem k mému povolání jsem si chtěla udržet obličej bez šrámů a spokojila se jen s těmi náročnými tréninky.“

 K jakým dalším sportům máte blízko? Aktivně anebo divácky?

Na sport v TV se dívám jen, když je olympiáda nebo nějaké MS. A na živo chodím fandit synovi, který hraje profesionálně volejbal za Odolenu Vodu. Já sama jsem se sportem začala až v hluboké dospělosti. Trochu lyžuju, jezdím na kole, dělám spinning, lezu na stěně, občas se potápím… A před čtyřmi lety jsem, právě díky synovi, začala s volejbalem.“

S volejbalovým míčem

 V pardubickém angažmá byl s Vámi souběžně i populární, předčasně zemřelý, Vladimír Čech. Nepřivedl, vás ostatní kolegy, k jeho milovanému minigolfu či turistice?

Na Vláďu vzpomínám moc ráda. Kromě pardubického angažmá, jsme se potkali i v zájezdové hře ,Duchu, jsi přítomen´ a pár let jsme spolu hráli i v ABC a Rokoku. Uměl moc krásně a vtipně vyprávět o svém putování po Čechách, ale k turistice mě nepřivedl. Přivedla jsem se na cesty sama, když jsem ušla 120 km dlouhou pouť do Santiaga de Compostella. Ale co jsem díky Vláďovi zkusila je ,Woodkopf´. Jezdila jsem, s partou absolventů DAMU, na vodu. A Vláďa tam, z recese ještě s pár kolegy, založil nový sport ,Woodkopf´. Spočívá v tom, že se dva, je jedno, jestli muž či žena, postaví proti sobě s dvoumetrovou fošnou na hlavě a snaží se ji tomu druhému shodit. Nesmí se ale ani tělem, ani svou fošnou, dotknout soupeře. Vyžaduje to ,placatou hlavu´ a soustředění.“

Na civilním snímku na výletě

Co můžete prozradit ze svých současných profesních i civilních plánů, pokud tedy vůbec nyní plánovat lze…

Teď bych řekla ,vím, že nic nevím´. Pracovní plány se posouvají, divadlo teď posílá termíny od ledna… Mám nějakou práci domluvenou na jaro a pak na červen. Spíš bych, touhle cestou, pokorně naplánovala čtenářům pár kulturních tipů.

Až to bude možné, tak vás moc ráda uvidím ve Vršovickém divadle MANA na představení ,Ta třetí´ a ,5 za 1´. Anebo v divadle ABC na ,Tančírně´, či v Rokoku na ,Čapkovi´.“

Děkujeme za upřímný rozhovor, za závěrečné divadelní tipy a přejeme hodně trpělivosti a mnoho zajímavých rolí i výzev v, ne zas tak dalekém, budoucnu.

Foto: J. Hrášek, J. Khalifa a archiv S. Jachnické

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Přehlídka „ZUŠ Open“, MAGDALENA KOŽENÁ a její Nadační fond

Happening i kostelní koncerty. Festival uměleckých škol chystá velké společné akce na podzim, děti zaplní i katedrálu svatého Víta.

Základní umělecké školy v celé republice každým rokem chystají pestrý program pro happening ve veřejném prostoru „ZUŠ Open“. Ten pořádá Nadační fond Magdaleny Kožené a je vždy oslavou radosti z umění. Ani v letošním roce tomu nebylo jinak, ale květnové plány však přerušila pandemie. O velké společné projekty, které vždy školy chystají ve vzájemné spolupráci, avšak nepřijdete. Společnými silami se řadu z nich podařilo přesunout na podzim a „ZUŠ Open“ i letos nabídne řadu atraktivních akcí. Heslo IV. ročníku celostátního happeningu zní „ZUŠ Open pomáhá“ a na mnoha místech republiky děti vystoupí ve prospěch potřebných.

Vrcholem letošního ročníku bude společný listopadový koncert mladých umělců v katedrále svatého Víta. Jeho výtěžek půjde ve prospěch Arcidiecézní charity. Na dramaturgii koncertu a interpretaci se podílejí žáci a pedagogové ze ZUŠ napříč celou republikou.

Školy Pardubického a Královéhradeckého kraje společně připravují program na 27. září pro poutní místo Neratov. Tam hudbou ožije nejen kostel nanebevzetí Panny Marie, ale i celá obec. Společně tak podpoří dobrovolným vstupným Sdružení Neratov. Velké společné akce chystají také například školy ve Vysokém Mýtě, v Ostravě, v Brně, ve Zlíně, v Litni či v Kroměříži. „Je úžasné sledovat, jak i v takto nelehké době ,ZUŠky´ zmobilizovaly síly a připravily krásný program, který bude na mnoha místech pomáhat,“ dodává Magdalena Kožená.

ZUŠ Open“ nabídne hned dvě prázdninové první vlaštovky. Výstavu v Duslově vile Městské galerie v Berouně, která představí výsledky celoroční práce studentů a učitelů výtvarných oborů ZUŠ z celé republiky. Ty vznikly pod vedením sochaře Michala Gabriela a výtvarnice Alžběty Skálové ve II. ročníku Akademie MenART a absolventských prací studentů Andrey Borovské ze ZUŠ V. Talicha. Výstava bude zahájena 29. července za hudebního doprovodu talentovaných žáků ZUŠ Beroun a potrvá do 4. září. Významnou součástí „ZUŠ Open“ bude i Maraton hudby v Brně, který se letos koná od 14. do 16. srpna. Zde vedle Magdaleny Kožené vystoupí i celá řada žáků ZUŠ na muzikálové scéně, při buskingu, i jako účastníci pianoštafety. Tu připravuje a uvádí David Mareček, generální ředitel České filharmonie a spolupatron „ZUŠ Open”.

Magdalena Kožená

ZUŠ Open“ je každým rokem součástí „Zlín Film Festu“, jehož divadelní zónu tradičně naplňují vystoupení škol Zlínského kraje. Pestrý program, který zaplní zvučené pódium a celý park připravuje spolek „ZUŠKA? ZUŠKA!“. 5. září zde v rámci „ZUŠ Open” vystoupí stipendisté Akademie MenART, která je druhým projektem nadačního fondu. Představí se studenti z pěvecké třídy Radky Fišarové a tanečníci, se kterými pracoval choreograf Jan Kodet. Celodenní pestrý program v režii uměleckých škol pak propukne 20. září ve Zlínském zámku a jeho okolí. Akce s názvem „ZUŠ Open“ napomáhá potřebným ve Vysokém Mýtě. Proběhne 26. září na tamním náměstí, kde se setkají na pódiu školy Pardubického kraje. A to ve prospěch místní charity. K vrcholům letošního ZUŠ Open v Královéhradeckém kraji bude jednoznačně patřit program na poutním místě Neratov. Školy z Královéhradeckého a Pardubického kraje zde chystají hudební doprovod poutní mše svaté. Tu bude celebrovat pater Josef Suchár a slavnostní koncert nejlepších sólistů a orchestrů obou krajů.

První říjnovou sobotu zvou žáci škol Středočeského a Plzeňského kraje i Prahy do malebných prostor zámku Liteň na celodenní přehlídku umění. Návštěvníci se mohou těšit na klasické koncerty nejúspěšnějších mladých sólistů, stejně jako na přehlídku souborů, výstavy i tvůrčí dílny. Projekt v tomto mimořádném prostředí se může konat díky laskavé podpoře jeho majitelky, paní Ivany Leidlové, ředitelky „Festivalu Jarmily Novotné“. Dva říjnové večery budou patřit také absolventům hudebních oborů druhého ročníku Akademie MenART. 12. října rozezní prostor NoD umění bez žánrových omezení mladých interpretů a skladatelů pod vedením Beaty Hlavenkové a Radky Fišarové. 19. října se v Sukově síni pražského Rudolfina představí nadějní pěvci, klavíristé a houslisté, kteří uplynulý školní rok pracovali pod vedením Kateřiny Kněžíkové, Iva Kahánka a Jana Fišera. Koncert vzniká pod kuratelou cyklu „Romantické večery“ pořádaného Ivo Kahánkem a Českou filharmonií. Vrcholem akcí v Moravskoslezském kraji budou společné programy škol v Ostravě s názvem „Muziáda“, kde se představí 19. listopadu v Domě kultury talentovaní žáci ve spolupráci s Janáčkovou filharmonií jako sólisté i tutti hráči pod taktovkou Marka Šedivého. Školy se také budou prezentovat velkou výstavou „Věda a technika v obrazech“.

Ivo Kahánek aktuálně v roušce

6. listopadu rozezní na Hradčanech katedrálu svatého Víta, Václava a Vojtěcha za podpory Správy Pražského hradu slavnostní koncert ve prospěch Arcidiecézní charity. Půjde o pomyslný vrchol letošního celostátního festivalu „ZUŠ Open“. Společně vystoupí pěvecké sbory v počtu 240 zpěváků, 80členný orchestr a sólisté – stipendisté Akademie MenART. To vše pod taktovkou šéfdirigenta Karlovarského symfonického orchestru Jana Kučery. Na programu jsou hned dvě premiéry: „Svatovítské fanfáry“ Jana Kučery a „Modlitba pro budoucnost“ od Tomáše Kača. Dále zazní „Truvérská mše“ Petra Ebena a Pavlicova „Missa brevis“. V hlavním městě se také opět bude konat tradiční koncert duchovní hudby v Břevnovském klášteře, kde 11. listopadu spojí své síly pražské ZUŠky. ZUŠ Open opět rozezní i Sala terrenu ve Valdštejnské zahradě Parlamentu ČR. Žáci a pedagogové ze základních uměleckých škol budou tvořit i těžiště dramaturgie koncertu ve prospěch svatovítských varhan, který se bude konat dne 21. listopadu v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze pořádané nadačním fondem „Bohemian Heritage Fund“.

ZUŠ Open“ bylo na začátku prázdnin součástí tradičního „Večeru Dnů lidí dobré vůle“ na Velehradě, kde se žáci ZUŠ a stipendisté Akademie MenART stali v rámci slavnostního koncertu hosty Jury Pavlici a vystoupili společně s profesionálními hudebníky. 9. června reprezentanti ZUŠ vystoupili v přímém přenosu České televize na posledním benefičním koncertu z cyklu „Pomáháme s Českou filharmonií“ na jednom pódiu s Magdalenou Koženou a pod taktovkou Sira Simona Rattlea. Již v polovině května se vybraní absolventi II. ročníku MenART představili v online koncertu Pražského jara.

ZUŠ Open“ připravuje již čtvrtou sezónu tým Nadačního fondu Magdaleny Kožené. Jeho cílem je upozornit na zcela jedinečný systém uměleckého vzdělávání, kterým se odlišujeme od ostatních zemí ve světě. Do letošního ročníku ZUŠ Open se původně zapojilo více než 420 škol a připravilo bohatý program v rámci pětidenního festivalového modelu v květnu. Snahou pořadatelů je: přenést co nejvíce z původního programu na podzimní termín. „Zušky“ jsou také mimořádnou sítí pro vyhledávání talentovaných studentů. O podporu mladých talentů pečuje „Akademie mentoringu uměleckého vzdělávání MenART“, do kterého se aktivně v rolích mentorů zapojují přední čeští umělci.

Více informací na: www.zusopen.cz

nebo na: www.facebook.com/zusopen.

Přehled vybraných top akcí ZUŠ Open 2020

4. 7. – „ZUŠ Open“ pro Večer dobré vůle, Velehrad

29. 7. – 4.9. – výstava výtvarné sekce stipendijní Akademie MenART a ZUŠ V. Talicha Městská galerie Beroun

14. – 16. 8. – „ZUŠ Open“ na Maratonu hudby v Brně,

4. 9. – 6. 9. – „ZUŠ Open“ a „ZUŠKA? ZUŠKA!“ na Zlín Film Festu

20. 9. – „ZUŠ Open“ Zlínského kraje

26. 9. – „ZUŠ Open pomáhá“ ve Vysokém Mýtě ze škol Pardubického kraje

27. 9. – „ZUŠ Open k svátku sv. Václava“ v Neratově Královéhradeckého a Pardubického kraje

3. 10. – „ZUŠ Open“ v Litni Středočeského kraje a hostů z pražských ZUŠ

12. 10. – Slavnostní absolventské vystoupení stipendistů Akademie MenART, NoD, Praha

17. 10. – Slavnostní koncert stipendistů klasických hudebních oborů Akademie MenART, Rudolfinum, Sukova síň, Praha

6. 11. – „ZUŠ Open“ v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, Praha

11. 11. – „ZUŠ Open ke svátku sv. Martina“ pražských škol v Břevnovském klášteře, Praha

19. 11. – Mladé talenty s Janáčkovou filharmonií, Dům kultury města Ostrava

21. 11. – „ZUŠ Open pro svatovítské varhany“, katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, Praha

Více informací a další program je k dispozici na:

www.zusopen.cz/program/.

Silvie Marková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»Modlitba« nahraná na mobily

Základní umělecké školy se přesunuly do on-line světa. █ ZUŠ Open přichází s otevřeným termínem až do podzimu. █ Stipendisté MenART překvapili. █ Skladba se míchala v Los Angeles. █

Celostátní happening základních uměleckých škol ve veřejném prostoru ZUŠ Open připravuje již po čtvrté Nadační fond Magdaleny Kožené. Jeho cílem je upozornit na zcela jedinečný systém uměleckého vzdělávání, kterým se odlišujeme od ostatních zemí ve světě. Současná situace zásadním způsobem ovlivnila průběh letošního ročníku. Velké společné projekty škol budou realizovány postupně, dle časových možností i situace, čímž se posunou až do podzimních měsíců. Pokud tomu situace dovolí, pozvou také základní umělecké školy, v rámci ZUŠ Open, veřejnost na řadu menších projektů. Jako absolventská vystoupení žáků a závěrečné představení kdykoli během podzimu oproti plánovanému pětidennímu termínu v květnu. „Věříme, že akce ZUŠ Open, kdy za normálních okolností uměním ožívají ulice, parky, náměstí, zámky či kostely, budou – navzdory jinému termínu i podobě – prvními nositeli radosti z umění a dobré nálady,“ říká hlavní koordinátorka projektu Irena Pohl Houkalová a dodává: „Umění vždy bylo prostředkem pro potěchu duše. Právě v této době ho potřebujeme všichni, včetně dětí.“

Letošní slavnostní vyvrcholení ZUŠ Open měla zdobit skladba klavíristy a skladatele Tomáše KačaModlitba pro budoucnost“, kterou složil přímo pro tento projekt. Premiéru si však již musela odbýt on-line. Nahráli ji stipendisté akademie MenART z řad žáků základních uměleckých škol během uplynulých týdnů doma na mobily. Tomáš Kačo pak smíchal nahrávky stipendistů ve svém domácím studiu v Los Angeles. Poselství skladby je v této době více než symbolické.

Současný stav zásadně ovlivnil i základní umělecké školy, které svou výuku a komunikaci se žáky musely přesunout do online prostředí. Důkazem kreativity pedagogů i žáků jsou skvělá videa, prezentující jednak samotný proces výuky na dálku, ale i důležitost uměleckého vzdělávání jako takového. Děti, které tráví několik hodin denně domácí výukou a jsou izolovány od svých vrstevníků, se prostřednictvím umění mohou lépe vyrovnávat s nastávající situací. „V současné situaci posílám svým žákům videa s náměty k tvorbě, ale rozhodně je nenutím, aby mi posílali vytvořené práce mailem. Přeji si, aby pro ně videa byla inspirací, aby povzbudila chuť, zvědavost a elán k tvorbě,“ komentuje například svůj přístup Andrea Borovská, učitelka výtvarné složky v berounské ZUŠ.

Pro čtvrtý ročník ZUŠ Open původně připravovalo více než 420 škol bohatý program. A to v rámci pětidenního festivalového modelu. Silně v něm rezonovalo téma společenské zodpovědnosti. Na mnoha místech chystaly škol programy ve prospěch potřebných – představení v nemocnicích, domovech seniorů, veřejné projekty ve spolupráci s Charitou ČR a dalšími.

Současný stav povede také k hlubší debatě nad řadou témat, které se týkají významu uměleckého vzdělávání. V online světě, který je rychlý a stále aktuální, dobře vynikají „Soft Skills“ (měkké dovednosti), které základní umělecké školy bezpochyby nabízejí a jež děti zúročí v dospělosti. Ať už se jedná o kreativitu, týmovou spolupráci, samostatnost a další sociální schopnosti a dovednosti i společenské zodpovědnosti. „Obrovský přínos z mého pohledu vidím v samostatnosti studentů, kteří jsou najednou z ničeho nic postaveni před skutečnost, že se musejí snažit svoji píli aktivovat mnohonásobně víc, než když u nich v přímém kontaktu sedí učitel,“ říká ředitelka ZUŠ Vysoké Mýto Iva Vrátilová.

ZUŠ jsou také mimořádnou sítí pro vyhledávání talentů. Nadační fond Magdaleny Kožené o mladé talenty pečuje v rámci akademie mentoringu uměleckého vzdělávání MenART, do kterého se zapojuje řada předních českých umělců. V reakci na současnou situaci byla prodloužena uzávěrka přihlášek do III. ročníku do 30. dubna 2020. Přihlášky jsou k dispozici na: www.menart.cz .Více informací na www.zusopen.cz nebo na www.facebook.com/zusopen.

MenART
Nadační fond Magdaleny Kožené rozšířil své aktivity o projekt MenART, který je unikátním ročním stipendijním programem mentoringu uměleckého vzdělávání, do kterého se mohou zapojit nadaní žáci základních uměleckých škol a jejich učitelé. Ve školním roce 2020/2021 přijalo role mentorů 11 špičkových umělců různých oborů. Pro oblast klasické hudby v mentoringu pokračují pěvkyně Kateřina Kněžíková, klavírista Ivo Kahánek, houslista Jan Fišer a nově také flétnista Jan Ostrý. Muzikálovému zpěvu se bude věnovat zpěvačka Radka Fišarová, saxofon a skladbu bude mít na starosti v premiéře Marcel Bárta. Dalším oborem je také souborová hra, které se bude věnovat výsostný muzikant, dirigent a umělec širokého záběru Radek Baborák. S výtvarníky bude pracovat Tomáš Císařovský a Richard Loskot a mentorem pro tanec bude již podruhé choreograf a tanečník Jan Kodet. Soubor v literárně dramatickém oboru letos povede dramaturgyně a režisérka Dominika Špalková ve spolupráci s Divadlem Drak, která stipendistům umožní vhled do divadelní praxe a vzniku představení. Ti se budou se studenty a jejich pedagogy během školního roku 2020/2021 pravidelně setkávat.


Nadační fond Magdaleny Kožené

Mezzosopranistka Magdalena Kožená iniciovala podporu základních uměleckých škol jako světově jedinečného konceptu uměleckého vzdělávání založením nadačního fondu na začátku roku 2016. Členem správní rady fondu a spolupatronem akce je také generální ředitel České filharmonie David Mareček. „Základní umělecké školy tvoří kořeny naší kulturnosti, naší lásky k umění. Ve světovém měřítku jsou zcela unikátním vzdělávacím systémem, který je třeba hýčkat, rozvíjet a podporovat,” říká světoznámá mezzosopranistka Magdalena Kožená.

V České republice funguje 496 základních uměleckých škol, ve kterých studuje 251 tisíc žáků. Aktuálně nabízejí čtyři základní obory – hudební, taneční, výtvarný a literárně-dramatický. Posláním fondu je cílená podpora budování pozice ZUŠ jako prestižního a unikátního systému moderního uměleckého vzdělávání.

Více podrobností o aktivitách fondu na www.nfkozena.cz.

Silvie Marková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»LA MAR« nově a v ALTĚ

Obnovená premiéra počátkem listopadu. Zcela v novém obsazení. Ve „švédském“ provedení.

DANA PALA CREATIVITY company představuje taneční inscenaci „La Mar“ ve zbrusu novém nastudování! V díle na motivy pohádky H. Ch. Andresena „Malá mořská víla“ se představí Hanna Nussbaumer (AUS & SWE) a Viktor Konvalinka (CZ). Choreografii Dany Pala, ve které je hlavním tématem vztah mezi mužem a ženou, můžete vidět v pražském Studiu Alta v Holešovicích. Premiéra v novém obsazení se zde uskuteční 8. listopadu 2019 v 19.30.

Inscenace pokračuje v linii prolínání tance se scénografií a diváci mají možnost vidět pečlivou choreografickou práci s rozličnými elementy na scéně. Dílo je doprovázeno originální hudební kompozicí Jiřího Lukeše. Inscenace byla roku 2017 oceněna v Šanghaji na festivalu Dance Stages. Nyní ji nově nastudují tanečníci z profesionálního švédského souboru Norrdans.

Choreografka Dana Pala, která tvoří hlavně v České Republice, Španělsku a Německu vede mimo jiné také taneční školu moderního tance v Mělníku u Prahy. Hlavní myšlenkou její tvorby je vznik tanečních projektů, workshopů a propojení různých uměleckých disciplín z oblasti současného tance, hudby, scénografie, architektury i multimediálních technik.

Viktor Konvalinka (tanec)Po absolvování Pražské taneční konzervatoře se stal členem Českého národního baletu, kde byl v roce 2006 jmenován sólistou. Vystupoval jako sólista v klasickém repertoáru, moderních baletech a současné choreografii. Během svého působení zde nastudoval mnoho děl renomovaných choreografů, jako jsou Jiří Kylián, Ohad Naharin, Mats Ek, Jiří Pokorný, Jacobo Godani, Youri Vamos, Petr Zuska, Jan Kodet a mnoho dalších. V roce 2009 založil taneční company DekkaDancers. V roce 2015 získal za své vynikající sólo v „Decadance“ Ohada Naharina v Národním divadle, cenu Thalia v kategorii „Tanec a pohybové divadlo“. Od roku 2015 působí v taneční company Norrdans.

Hanna Nussbaumer (tanec) Po maturitě na Ecole Ballet School v Sydney v Austrálii v roce 2013 promovala v Londýně na Rambert School of Ballet and contemporary dance. Během svého pobytu zde měla příležitost spolupracovat s Rambert Dance Company. Poté pokračovala v magisterském studiu na London School of Contemporary Dance. V roce 2013 nastoupila na praxi v dánském tanečním divadle. Do Norrdans nastoupila v lednu 2015. Nyní tančí na volné noze a spolupracuje například v ČR s Janou Burkiewiczovou.

Foto: Andrea Barcalová 

TANEČNÍ MAGAZÍN