Rozhovor s tanečnicí ADRIANOU MAŠKOVOU

„Když hraje hymna na Vaši počest, přebije to všechnu tu taneční dřinu..”

Tanec, kterému se věnuje od deseti let, je její velkou láskou. Se svých bývalým tanečním partnerem Michalem Burešem se pětkrát stali juniorskými mistry ČR ve standardních tancích a v kombinaci 10 tanců. V desáté řadě TV soutěže StarDance… když hvězdy tančí, byla Adriana Mašková taneční partnerkou herce Miroslava Hanuše a soutěž byla, pro studentku ruštiny na Masarykové univerzitě v Brně, velkou výzvou a cennou zkušeností.

Pocházíte z Tvrdonic na Břeclavsku, kde jste vyrůstala. Tatínek Vás vedl k tenisu, ale vztah k němu jste si nevybudovala. Zaujal Vás tanec, který, jak jste přiznala, se stal Vaší životní láskou. Kdo Vás k tanci přivedl a jaké bylo Vaše dětství plné tance?

„Věnovat tanci jsem se začala proto, že jsem to sama chtěla. Každopádně tu prvotní myšlenku jsem dostala právě na tenisovém soustředění, kde jsem se seznámila s mými nastávajícími trenéry tance. Asi půl roku jsem se věnovala oběma disciplínám, a nakonec vyhrál právě tanec. Zpočátku byl tanec čistě koníček, kterému jsem se věnovala dvakrát týdně, pár hodin. Asi po roce jsem začala tančit se synem mých trenérů. V ten okamžik se poprvé začalo uvažovat o tom, že bychom začali i soutěžit. Tím pádem přibylo tréninků a samozřejmě to začalo stát i více peněz, ale mě to začalo o to víc bavit. Konečně jsem měla své první taneční botky. Začaly jsme vymýšlet, jak budou vypadat moje první taneční šaty. To bylo nádherné. Bylo mi dvanáct let, a já si připadala jako princezna. Nicméně od princezny se rychle upustilo, byla jedna změna partnera, po roce druhá až jsem ve svých čtrnácti letech začala tančit s Michalem Burešem, což byl obrovský zlom. Najednou byly tréninky 3x týdně, a to v Kroměříži. Takže jsem vždy šla rovnou ze školy na vlak a domů jsem se vracela vždycky kolem 9 hodiny večer.”

Tancovat jste začala v deseti letech v břeclavském klubu Starstep a velice rychle jste se dostala mezi českou špičku od 13 do 15 let. S Vaším tehdejším tanečním partnerem Michalem Burešem jste jezdili po soutěžích a pět krát jste se stali juniorskými mistry ČR ve standardních tancích a v kombinaci 10 tanců. Jak vzpomínáte na toto období plné soutěží a tréninků?

„Období to bylo náročné, ale nádherné. Vlastně se všechno točilo primárně kolem tance. Škola byla až na druhém místě a veškeré činnosti se podřizovali tanci. Reálně jsem třeba ani nemohla říct, že jedu na hory lyžovat, protože se tím zvyšovalo riziko úrazu, a to by byla pohroma. Určitě to za to ale stálo. Ten pocit, když Vás vyhlásí za Mistry republiky a začne hrát hymna na Vaši počest, to se dá přebít snad jen titulem Mistra světa, nebo zlatou medailí na olympijských hrách.

Samotná ta výhra v soutěži je vlastně to jediné, jak se Vám ta dřina může vrátit, a stejně tak je to asi jediný způsob, jak můžete vrátit rodičům to, co do Vás vkládají. Ten moment kdy stojíte na stupínku a víte, že právě teď na Vás můžou být pyšní.”

V roce 2019 v desátém ročníku Star Dance… když hvězdy tančí, jste se stala taneční partnerkou herce Miroslava Hanuše. Jak jste se do soutěže dostala a jak se Vám spolu tancovalo?

„Konkurzy na StarDance probíhají tak, že všichni účastníci na ně musí být pozváni. My jsme dostali pozvání od Honzy Ondera. Celkový počet účastníků konkurzu neznám, ale mluvilo se o takových 60 – 70 tanečnících. Na konkurzu jsme museli zatančit a byl s námi udělán rozhovor. To, že mě do soutěže vybrali, jsem se dozvěděla asi měsíc na to. Abych byla upřímná, už jsem si ani nemyslela, že by to mohlo vyjít. Jinak samotná soutěž byla obrovskou zkušeností, a to pro nás pro všechny. S Mirkem, jak je známo, jsme mezi sebou měli značný věkový rozdíl, ale naštěstí to nevytvořilo žádný problém. Při každé choreografii jsem se snažila dát mu prostor, kdyby chtěl přijít s nějakým nápadem. Díky tomu byla každá choreografie jiná a Mirek se ve všech mohl cítit dobře, a to právě proto, že se na jejich tvorbě – na nějaké hlavní myšlence, podílel.”

Jednou jste řekla, že účast ve StarDance… byla pro Vás velkou výzvou a cennou zkušeností. Šla byste do soutěže, kdybyste dostala příležitost, znovu?

„Tato otázka s sebou nese mnohá kdyby. V první fázi bych musela být opět pozvána na konkurz. Pokud bych byla pozvaná, určitě bych se ho zúčastnila. Ale jestli bych se zúčastnila celého StarDance znovu, to je dost složitá otázka. Tento projekt vyžaduje, aby na něj byl člověk plně soustředěný a měl na něj dostatek času a prostoru. Pokud by mi to tedy okolnosti dovolovali, pak by bylo jistě hezké, jít do soutěže znova. I když, musím říct, že se ve mně pocity trochu perou. Na tuto řadu mám nádherné vzpomínky a už navždycky to bude zapsáno v mém životě. Přece jen si ale trochu myslím, že pokud bych šla do další řady s tím, že bych měla možnost srovnání, už by to nemuselo být tak skvělé, jak to bylo v desátém ročníku. Ale třeba se pletu, uvidíme, co mi nabídne čas.”

Jste studentkou brněnské Masarykovy univerzity, kde studujete ruský jazyk. Proč jste si vybrala právě ruštinu? 

„Co se týká výběru školy, já většinou říkám, že si škola vybrala mě. Já jsem původně chtěla jít studovat medicínu, to ale ani napodruhé nevyšlo a ta ruština byla vlastně jistota, protože jsem z ní i maturovala, a to na výbornou, tudíž jsem pak na vysokou školu nemusela dělat přijímačky.”

V jednom rozhovoru jste přiznala, že občas učíte v taneční škole. Platí to stále? Co vše učíte?

„Jednu dobu jsem během studia na vysoké škole pomáhala s výukou v taneční škole. Ale dál se tomu již nevěnuji, teď jsem musela hlavně dohánět školu, to bylo na prvním místě. Ale pokud by se možnost někde vyučovat naskytla, byla bych jí otevřená.”

Stále je pro Vás tanec velkou láskou? Co pro Vás znamená?

„Stále a myslím, že když řeknu, že to tak zůstane navždycky, nebudu lhát. Tanec beru jako sebevyjádření, jako vyjádření toho, co pociťuju a co se ve mně skrývá. Nevydržím ani den bez hudby, tudíž ani den bez tance.”

Jaké tance máte nejraději? Preferujete některý?

“Když jsem ještě soutěžila, tak se to neustále měnilo. Záleželo, do kterého tance jsme měli novou choreografii, nebo ve kterém tanci jsem se cítila nejlíp. Ale můžu říct, že jsem měla vždy vytvořené silnější pouto k rumbě – a to právě proto, že je pomalá a člověk si tak může vzít dostatek času na to, každý pohyb dostatečně procítit a ze standartních tanců jsem vždycky zbožňovala tango, díky energii a napětí, kterou sebou tento tanec přinášel a slowfox pro jeho něžnost.”

Jak ráda odpočíváte?

„Odpočívám různými způsoby. Nejdůležitější pro mě je, své tělo dostatečně vnímat. Snažím se do ničeho se nenutit. Moje tělo si řekne samo, na co má chuť. Jsou proto dny, kdy si jdu ráda zaběhat, zaplavat nebo si zacvičím jógu. Jindy se jen válím s knížkou nebo relaxuju u plátna se štětcem v ruce. A moc ráda chodím na procházky, ať už třeba po Brně, nebo u nás doma, načerpat trochu energie z přírody.”

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Světlo pro KARLA KRYLA

Nejen volný vstup bude po celou neděli 17. listopadu a následné pondělí 18. listopadu do „Expozice Karla Kryla“, která sídlí v centru Kroměříže. V rámci tradiční pietní vzpomínkové akce „Světlo pro Kryla“ spojené se 30. výročím sametové revoluce proběhne přímo v expozici kulturní program.

V neděli 17. listopadu v 16 hodin vystoupí přímo v expozici Karla Kryla v Kroměříži zpěvák a kytarista Tomáš Olšina. Ten si připravil hodinový program právě s písněmi a poezií Karla Kryla.

V minulých letech vystoupili v rámci „Světla pro Kryla“, které probíhá vždy 17. listopadu, například Oskar Petr, Pavel Foltán, skupina Jamtour, Jan Kryl nebo Jiří Bartoň s Romanou Blažkovou. V roce 2016 tu byla také projekce polsko-českého dokumentárního filmu režisérky Krystyny Krauze „Bratříček Karel“.

Součástí prohlídky Expozice Karla Kryla budou i dvě výstavky – jednak hudebních nosičů Karla Kryla a Marty Kubišové, které vydal Supraphon, jednak výstavka připomínající pět let trvání Expozice Karla Kryla.

Tomáš Olšina

Návštěvníci si mohou přinést a zapálit svíčku na dvoraně expozice.

VIDEO:

Průběh akce Světlo pro Kryla:

9.00 – 17.00 hodin – vstup do expozice zdarma, možnost uctít památku 17. listopadu a připomenout si historické chvíle vztahující se k tomuto dni zapálením svíčky a také připomenutím památky Karla Kryla

16.00 – 17.00 hodin – koncert kroměřížského písničkáře Tomáše Olšiny

Vstup zdarma bude v Expozici Karla Kryla i celý příští den, tedy v pondělí 18. listopadu, přičemž od 18 hodin proběhne v Klubu Starý pivovar další koncert: One Man Show Rudyho Linky.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Talenty cesty zkříží – v Kroměříži

II. ročník programu pro nadané žáky MenART startuje na konci léta v Kroměříži, s dětmi budou pracovat přední čeští umělci. Mentorem nově zařazeného tanečního oboru je Jan Kodet.

Téměř 150 nadaných žáků a jejich pedagogů všech oborů základních uměleckých škol z celé České republiky zamíří na přelomu srpna a září do Kroměříže, kde se zúčastní prvního intenzivního pracovního setkání v rámci programu mentoringu uměleckého vzdělávání MenART. Roční stipendijní program Nadačního fondu Magdaleny Kožené má za cíl podpořit vyhledávání, rozvoj a podporu mladých talentů a inspirovat pedagogy. Úvod druhého ročníku nabídne od čtvrtka 29. srpna do neděle 1. září kromě pracovních tvůrčích setkání také koncerty či diskuse. Do programu se opět zapojilo v roli mentorů devět předních českých umělců, kteří se podělí o své zkušenosti a budou i zasvěcenými rádci při dalším uměleckém směřování jak žáků, tak jejich pedagogů. V klasické hudbě tak budou stipendisté pracovat během následujícího školního roku s pěvkyní Kateřinou Kněžíkovou, klavíristou Ivo Kahánkem a houslistou Janem Fišerem. Roli mentorů dále v autorské tvorbě přijali Beata Hlavenková, zpěvačka Radka Fišarová a ve výtvarném oboru Alžběta Skálová a sochař Michal Gabriel. Nově byl do programu MenART zařazen i tanec, jehož mentorem se stal choreograf a tanečník Jan Kodet a také letos poprvé vychází vstříc zájemcům z literárně dramatického oboru, kterým se bude věnovat režisér Viliam Dočolomanský. „Za svá studia jsem potkal mnoho lidí, kteří mi zcela nezištně a s úsměvem pomohli na mé cestě k profesionalismu.“ říká jeden z mentorů klavírista Ivo Kahánek a dodává: “Je mi velkou ctí a radostí, že nyní mohu poslat jejich dar dál mým mladým kolegům”.

Jan Kodet

Do MenARTu se přihlásili talentovaní studenti z celé republiky. Ze zájmu a přihlášek je znát, že šanci rok pracovat s výraznými profesionály chápou jako výjimečnou příležitost a nepochybuji, že jim přinese zásadní posun v jejich studijní cestě. Úžasný je též zájem ze strany pedagogů, kteří jsou v tandemech se studenty přímými účastníky programu a často hrají zcela zásadní roli pro další rozvoj svých svěřenců,“ komentuje Dana Syrová, zakladatelka programu.

Kateřina Kněžíková se svou žačkou

Stipendijní program MenART propojuje uměleckou praxi a vzdělávání, inspiruje k výměně zkušeností a navázání vazeb důležitých pro další tvůrčí činnost. Snaží se pojmenovat moderní přístupy k uměleckému vzdělávání talentovaných žáků a škol, které usilují o podporu jejich talentů. Možnost úzkého kontaktu s profesionály, kteří jsou připraveni a ochotni sdílet, je inspirativní zkušeností v oblasti umělecké disciplíny i osobního rozvoje. MenART úzce spolupracuje s druhým projektem Nadačního fondu MK celostátním happeningem ZUŠ Open, který upozorňuje na jedinečný systém uměleckého vzdělávání na ZUŠkách.

Lektorem MenARTu je i význačný klavírista Ivo Kahánek

Významným partnerem programu 2019/20 je MHF Pražské jaro, které stipendisty MenART v příštím roce představí v oficiálním programu festivalu. V jednání jsou též výstupy stipendijního programu MenART v rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle.

Detailní informace jsou k dispozici na www.menart.cz.

Foto: SMART Communication s.r.o. a archiv ND

Silvie Marková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Další letní ztráta českého tance – EVA KRÖSCHLOVÁ

Navždy odešla dcera slavné matky, tanečnice, choreografka, spolupracovnice Otomara Krejči i Jiřího Srnce, významná teoretička, spisovatelka i pedagožka

Je smutnou ironií, že doslova a do písmene v předvečer zahájení jubilejního dvacátého ročníku Letních svátků staré hudby odešla na věky osobnost, která se této problematice, ve sféře tanečního umění, velmi věnovala… Ve středu 10. července zesnula ve věku nedožitých devadesátých třetích narozenin velká individualita českého tance Eva Kröschlová.

Tanečnice, pedagožka, choreografka a teoretička Eva Kröschlová se narodila, jako Eva Schürerová, 13. Prosince 1926 v Praze. Již od dětství měla k tanci velice blízko. A to zejména díky své matce Jarmile Kröschlové, přední představitelce moderního výrazového tance, absolventce Jaques-Dalcrozovy školy. Dá se říci, že pedagogickou dráhu měla geneticky zakotvenou. Otec Evy Kröschlové byl Němec, konkrétně známý teoretik, autor odborných publikací i pedagog, ale zejména docent dějin umění na univerzitě v Halle – doktor Oskar Schürer.

Eva Kröschlová

Postupně mladá Eva získala taneční vzdělání v maminčině škole. Tam se, od roku 1939, stávala výraznou členkou její skupiny. Tamtéž pak v letech 1947 až 1949 pedagogicky působila. Posléze vyučovala na Lidové škole umění v Litoměřicích (1947-1949), od roku 1952 pedagogicky vedla lidové a historické tance, rytmickou výchovu a jevištní pohyb na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Tam se stala také docentkou roku 1990.

V pozici choreografky Kröschlová spolupracovala s řadou souborů a divadel. Počátkem šedesátých let minulého století s Černým divadlem Jiřího Srnce, byla stálou spolupracovnicí Otomara Krejči v Divadle Za branou a podílela se na dalších velmi pozoruhodných činoherních inscenacích.

Eva Kröschlová je autorkou mnoha knih. Připomeňme si alespoň ty nejznámější: Polka (1961), Tance osmi století (1963), Pohybové etudy (1963), Hudební výchova pohybem (1969), Kontratance různých končin (1979), Dobové tance 16.-19. století, skupinové formy (1981), Kapitoly z dějin tance v Dějinách umělecké kultury (1989) a mnohých dalších titulů.

Mezi řadou ocenění, které za svůj plodný život získala, si sama Kröschlová velmi vážila odborné ceny Next Wawe z roku 2006.

Od roku 1985 učila Kröschlová historické tance na Letní škole staré hudby v Kroměříži a ve Valticích. V letech 1995 až 2000 pracovala se skupinou renesančních tanců La Fiamma, jež měla pravidelné programy ve Valdštejnské zahradě. Od roku 2000 vedla vlastní taneční soubor Chorea Historica.

Eva Kröschlová se, stejně jako její matka, dožila úctyhodného věku. Česká taneční scéna v ní ztrácí obrovskou individualitu i oporu. TANEČNÍ MAGAZÍN vzdává touto krátkou vzpomínkou čest její památce.

Foto: archiv redakce

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN