Chcete podat návrh?

Pražské Quadriennale vyhlašuje výběrové řízení na vizuální identitu nadcházejícího ročníku festivalu

Pražské Quadriennale (PQ) je v oboru scénografie a divadelního designu největším festivalem svého druhu na světě. Koná se od roku 1967 a z původního výstavního formátu se událost vyvinula do podoby mezinárodního festivalu, který se odehrává jednou za čtyři roky v Praze.

Každý ročník PQ je věnován konkrétnímu tématu a s každým ročníkem přichází jedinečná vizuální identita, která se promítá do všech tiskových i digitálních komunikačních materiálů. Pražské Qudriennale právě vypsalo výběrové řízení na vizuální identitu pro následující ročník, který se uskuteční v červnu 2023.

Pražské Quadriennale pořádá Ministerstvo kultury, výběrové řízení je proto zveřejněno na portálu Národního elektronického nástroje (NEN), skrze který je možné se do jednokolového výběrového řízení zapojit.

Podrobné informace o výběrovém řízení, včetně aktuální zadávací dokumentace a příloh, najdete na: tomto odkazu.

Nabídky je možné podávat přes NEN do 15. června 2021.

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

PQ informuje

O aktuálních novinkách i jedné zajímavé revui

Theatralia: revue současného myšlení o divadelní kultuře

Časopis Theatralia: revue současného myšlení o divadelní kultuře je odborný recenzovaný časopis, který od roku 2009 vydává Masarykova univerzita. Časopis se v čele s teatroložkou Šárkou Havlíčkovou věnuje zejména neprobádaným oblastem divadelního umění. Sleduje také progresivní a interdisciplinární tendence v divadle i divadelní teorii.

Dnešní scénografie se zabývá uměleckou tvorbou prostředí, které nabízí pokaždé nový a unikátní zážitek, a kde se publikum stává aktivním účastníkem. PQ prezentuje scénografii, která se posunula od vizuálně dekorativní ke scénografii expandované, jejímž cílem je vytvoření aktivního zážitkového prostředí. Přečtete si více o vizi PQ na našem webu.

Theatralia je novým přírůstkem PQ Knowledge Exchange Platform.

Pro více informacíklikněte sem

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Pro další aktualityklikněte sem

.

Jak vnímáme scénografii/performance design?

Dnešní scénografie se zabývá uměleckou tvorbou prostředí, které nabízí pokaždé nový a unikátní zážitek, a kde se publikum stává aktivním účastníkem. PQ prezentuje scénografii, která se posunula od vizuálně dekorativní ke scénografii expandované, jejímž cílem je vytvoření aktivního zážitkového prostředí. Přečtete si více o vizi PQ na našem webu.

Více informací:zde

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Cesta PQ od výstavy k festivalu

Od prvních ročníků PQ zhruba do přelomu tisíciletí byly předmětem hlavních výstav modely, kresby, objekty a fotografie z představení. Od roku 2003 stále více zemí a regionů přiváží výstavy, které jsou postavené na performativitě, a v nichž se diváci mění v aktivní spoluúčastníky dotvářející imaginativní prostředí scénografie. Nový připravovaný ročník festivalu PQ 2023 si zcela otevřeně uvědomuje potřebu zažít scénografii živě a s aktivním zapojením diváků. Na základě tohoto jasného posunu, který považujeme za velmi důležitý, jsme se rozhodli nazývat PQ festivalem, nikoli výstavou.

Pro více informací:klikněte sem

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Zničí koronavirus generaci mladých talentů?

„To nedopustíme!“ – říkají mentoři a učitelé těch nejnadanějších. ֍ Nejvíce trpí výuka tance a hudby. ֍

Co Čech to muzikant! Bude toto úsloví platit i poté, co pandemie koronaviru přestane ničit kulturní život v České republice? Experti na umělecké vzdělávání dětí doufají, že ano. Rok v životě mladého začínajícího umělce však znamená celé století, co se učení správným technikám, postojům a návykům týče. Rok „ladem“ je z hlediska vývoje zásadní především u dětí mezi 7. a 10. rokem věku. Ne vše lze „opravit“ později – říkají odborníci. Některé děti ztratí motivaci, disciplínu, úroveň jejich umu klesá, někdy se kvůli pandemii musí rodina uskromnit a dítě z uměleckých škol a z individuálních lekcí odhlásit.

Přibližně 500 základních uměleckých škol (ZUŠ) v Česku navštěvuje přes čtvrt milionu dětí ve čtyřech základních uměleckých oborech – literárně dramatickém, výtvarném, hudebním a tanečním. „Pandemie se přes tyto obory přehnala jako uragán. V umění je přechod na on-line výuku mimořádně obtížný – u nástrojů se dítě těžko naučí techniku držení nástroje na dálku, tóny či obrazy a barvy, které učitel na druhé straně obrazovky slyší a vidí jsou deformované přenosem, emoce, výraz nebo strukturu materiálu nelze přenést vůbec. Učitelé jsou neuvěřitelně vynalézaví, chtějí mladé talenty u oboru udržet, ale zásoby energie nejsou bezedné,“ říká Dana Syrová, zakladatelka stipendijní Akademie mentoringu uměleckého vzdělávání MenART. Ta sdružuje výběr z talentovaných dětí, které společně se svým učitelem prochází profesionálním mentoringem osobností, jež ve svém oboru dosáhly vrcholu.

Dana Syrová, zakladatelka stipendijní akademie mentoringu

V letošním roce je v programu 170 stipendistů pod vedením 11 mentorů. I tento program koronavirus zasáhl, především proto, že skupinová výuka byla po většinu roku nemožná, a že plánované výstupy v podobě výstav a koncertů například Pražské jaro nebo Smetanova Litomyšl, přešly do on-line prostoru, rušily se či opakovaně odkládaly na neurčito. „On-line výuka je důležitá pro udržení kontaktu a disciplíny, ale osobní kontakt žáka se svým mentorem nenahradí. Předávání celoživotních zkušeností aktivních umělců je přitom úžasným darem pro všechny stipendisty. Díky tomu, že se do procesu konzultací a společné práce zapojují také učitelé mladých talentů vzniká mimořádná atmosféra a mimořádná díla. Covid tento proces bohužel zásadně komplikuje,“ vysvětluje Dana Syrová. MenART spolu s řediteli ZUŠ apelovala na MŠMT, aby umožnilo bezpečnou prezenční individuální výuku, a následně alespoň též výuku malých skupin. Tento týden se poprvé po dlouhých měsících pomalu rozjíždí individuální prezenční výuka.

Podle učitelů jsou nejpostiženějšími obory právě ty, kde se pracuje skupinově – taneční soubory a pěvecké sbory. Podle Miloslava Tenglera, ředitele ZUŠ Břevnov (950 dětí) a předsedy Krajské umělecké rady, trpí i malí výtvarníci, mezi nimiž obvykle učitel „krouží“ a jejich výtvory opravuje. „Kromě toho jsou děti celodenním zíráním do obrazovky unavené, pletou si levou a pravou. Nejhůř jsou na tom začátečníci. Je takřka nemožné jim správně ukázat postavení rukou u houslí nebo nátisk u dechového nástroje. Jsme zvyklí se navzájem doprovázet, tedy když dítě hraje na dechový nástroj, my jej doprovázíme na klavír – současné komunikační kanály moc nedovolují hrát ve vícero lidech a poslouchat se současně,“ říká ředitel umělecké školy. Jak dále uvádí, učitelé se nevzdávají a stále hledají řešení. „Jedna pedagožka si v zimě vytáhla pult na dvůr a žáci hráli na flétnu v rozestupech venku, další mě žádala, abych ji přes celou třídu natáhl plexisklo,“ dodává Miloslav Tengler. S tím, že se dopadů koronavirové pandemie na mladé umělce hrozí.

Ředitel ZUŠ Jana Hanuše v Praze-Břevnově Miloslav Tengler

Učitelé uměleckých oborů doufají, že s jejich naočkováním proti covidu by se pravidla pro styk se svěřenci mohla zmírnit a oni tak dostali šanci zmapovat a případně napravit dopady pandemie na mladé talenty. „Princip uměleckého vzdělávání je založen na osobním kontaktu. Naši učitelé se snaží vymyslet, jak děti i přes obrazovku u oboru udržet – u tance vymýšlí sestavy, které by děti mohly cvičit doma, ale musí myslet na to, aby se v malém prostoru nezranily. Správný nátisk u dechového nástroje nebo polohu rukou při hře na housle také nelze předat na dálku. Řada rodin nemá potřebné vybavení nebo dostatečný signál nezbytný pro kvalitní on-line přenos. Co ale považuji za nejtěžší, je vidět, jak se celá situace negativně promítá do psychického rozpoložení dětí. Jak se cítí izolované a jak se s námi chtějí setkat. U literárně-dramatického oboru se často před obrazovkou potkáme s celou rodinou, která si chce popovídat,“ říká Ivona Křivánková, ředitelka ZUŠ Kroměříž, kam nyní chodí 1 500 dětí, a zároveň předsedkyně Asociace základních uměleckých škol Zlínského kraje. S kvalitním technickým zázemím občas bojují i samotní učitelé.

Ivona Křivánková, ředitelka ZUŠ Kroměříž

Výtvarnice a pedagožka Andrea Borovská ze ZUŠ Beroun občas narazí na letargii některých svých svěřenců. „Na každou zaslanou práci odpovídám nadšeně, inspirativně a cíleně na konkrétního žáka. Připravuji i zadání na míru, jen aby žáci neztratili kontakt a dobrou náladu. Zaslala jsem práce dětí z distanční výuky do on-line soutěže, umístily se skvěle a mělo to i motivační dopad. A právě teď instalujeme 180 prací z distanční výuky do vitrín na autobusovém nádraží, aby je mohla vidět berounská veřejnost,“ popisuje Andrea Borovská. Řemeslně kreslit, technicky ovládat tužku, štětec a další nástroje nejde naučit online, ale lze nápad podpořit obrazotvornost, fantazii a kreativitu.“

Andrea Borovská ze ZUŠ v Berouně – díla v pozadí prozrazují, že se věnuje výtvarnému oboru

Snaha nezatratit talentované děti často naráží na ekonomickou stránku věci, kdy si rodiče nemohou kvůli propadu příjmů v covidovém období dovolit platit školu. A tak se podle Miloslava Tenglera objevují i takové případy, kdy jim děti vrací půjčený hudební nástroj s tím, že si pro něj zase přijdou, až rodiče začnou vydělávat.

Foto: archiv TM

Markéta Pudilová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Unikátní on-line divadlo

Přímo z pražské Winternitzovy vily. Již v druhé březnové pondělí!

Divadelní představení „Jiní hrají za nás” vypráví o Welsových, na které se mělo zapomenout. Část rodiny zemřela v noci z 8. na 9. prosince 1944 v Osvětimi. V noci, kdy před 77 lety nacisté zavraždili 3792 českých Židů, včetně Idy, Rudolfa a Martina Welsových. Druhou světovou válku přežil jen Tomáš Wels, který utekl do Anglie, kde bojoval v řadách RAF.

Dokumenty, fotografie a rodinné paměti uchovával Tomáš v krabici ve skříni a nikdy o svých příbuzných a jejich smrti nemluvil. Po jejich stopách se vydal až jeho syn Colin Wels.

Divadelní představení mělo původně zakončit výstavu „Není noci tak tmavé”, která v prostorách pražské Winternitzovy vily na podzim 2020 přibližovala osudy této rodiny. Představení se vzhledem ke koronavirové situaci nemohlo hrát před diváky, proto se dočkalo zpracování ve formě krátkého filmu, která diváci budou moct sledovat nyní, v pondělí 8. března od 20.00 hodin.

»Jiní hrají za nás«

Hrají: Lea Švejdová, Jiří Weinberger, Jan Burda, Timotej Ciprys, Sebastián Hájek

Režie: Tamara Pomoriški

Kamera: Vojtěch Votýpka

Zvuk: Lukáš Kosek

Střih: Vojtěch Votýpka, Matěj Pospíšil

Stopáž filmu: 30 min

Děkujeme rodině Welsových za přístup k rodinnému archivu. Za zprostředkování materiálů děkujeme Davidu Vaughanovi, autorovi výstavy „Není noci tak tmavé“.

Za poskytnutí prostor ke zkoušení a natáčení ve Winternitzově vile patří díky Kristině a Davidovi Cysařovým.

Velký dík patří nedávno zesnulému spisovateli Zbyňku Hejdovi, který výchozí materiál zredigoval a zajistil jeho první vydání.

Událost pořádá Paměť národa a Paměť národa Vzdělávání.

On-line: youtube.com

Termín: pondělí 8. března 2021 v 20.00 UTC+01.

Cena: zdarma.

Přístupnost: veřejná – kdokoli na Facebooku i mimo něj.

Konkrétní možnosti přístupu:

https://www.youtu.be/XK4QwAz3sYY

nebo

https://www.facebook.com/events/429645904805874

TIMING

pro TANEČNÍ MAGAZÍN