Štítek: výstava

OUR MANTRA

Vernisáž – János Brückner

Vernisáž výstavy OUR MANTRA výrazného maďarského malíře a konceptuálního umělce Jánose Brücknera,-  v pátek 16. 9. 2022 od 19:00 v Galerii NoD

János Brückner
Our Mantra
Kurátor: Péter Bencze
Vernisáž: 16. 9. 2022, 19:00
Výstava potrvá do 9. 10. 2022

V rámci výstavy Our Mantra János Brückner vedle sebe staví dva různé typy minulosti: osobní rodinné vzpomínky líčené v krátkých filmech a obsahy (středoevropské) kolektivní paměti představované v sérii monumentálních maleb. Brückner pracuje s formátem rodinných alb (černobílá fotografie, text), které prezentují autorovo osobní, privátní nahlédnutí vlastní minulosti a paměti a transponuje je do šesti epizod krátkých filmů. V juxtapozici s audiovizuální instalací vyplňuje prostor Galerie NoD série velkoformátových maleb, které se obrací směrem do kolektivní minulosti. Série obrazů, tematizující romantickou malířskou tradici, je Brücknerem dekonstruována a odhaluje nereálnost historických výjevů, které se prezentují jako paměť, avšak jakožto paměť nikdy neexistujících komunit.

János Brückner (1984), maďarský umělec tvořící v Berlíně, se ve své práci vztahuje k okolní realitě pomocí metody, kterou nazývá „emocionální realismus“. Jeho práce, využívající postkonceptuální strategie, kolaborativní metody a tradiční médium malby a kresby, poskytují jednoduchý a přesný pohled na skutečné, ale často skryté paradoxy společnosti středoevropské a východoevropské identity. Systematicky ve svých projektech nabourává staré a zažité sociální a komunikační stereotypy pomocí absurdity svého uměleckého přístupu: různými podvratnými strategiemi se pokouší o vytváření situací, které v galerijním kontextu nabízejí divákům různé formy příležitostí k otevření našeho světonázoru novým perspektivám a významům.

NoD, Taneční magazín

Černý mraky nepláčou

Pražský komorní balet hostuje v turecké Ankaře

Pražský komorní balet vstupuje do nové sezóny. První vystoupení soubor čeká v závěru tohoto týdne – na pátém ročníku festivalu moderního tance Contemporary Dance Festival v Ankaře v sobotu 27. srpna od 20 hodin zatančí Albert Kaše. V tureckém hlavním městě se tanečník představí v sóle z choreografie Jiřího Pokorného Černý Mraky Nepláčou.

Opus Černý Mraky Nepláčou vytvořil Jiří Pokorný – dlouholetý člen světoznámého „Kyliánova“ Nederlands Dans Theater (NDT), který se dnes věnuje choreografii, spolupracuje s tanečními soubory a tvoří po celém světě. Dílo, jež původně vzniklo před devíti lety pro soubor DEKKADANCERS, bylo v obnovené premiéře, upravené na míru Pražskému komornímu baletu, uvedeno v květnu letošního roku. Černý Mraky Nepláčou jsou velmi taneční a dynamickou choreografií, jejímž ústředním tématem je přetvářka. Vizuálně dílo stojí na specifickém využití detailu výpravy, v tomto případě masky. Prvotní autorův impuls pro choreografii vzešel z kontrastu neživotné životnosti, kterou známe z klasického malířského stylu zátiší.

„Do Ankary dnes odlétá nejen náš sólista Albert Kaše, ale také umělecká vedoucí Pražského komorního baletu Linda Svidró, která se v Turecku zúčastní několika jednání, mimo jiné se zástupci české ambasády a zástupci místních tanečních souborů, turecké taneční konzervatoře nebo choreografem Ankarského státního baletu Özgürem Adamem Inancem,“ vysvětluje Ladislava Dunovská Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu. „V roce 2023 plánujeme za podpory české ambasády v Turecku uvést v Ankaře i celovečerní vystoupení.“

PKB se účastní festivalu Contemporary Dance Festival již podruhé za sebou, vystoupení se uskuteční ve spolupráci s Velvyslanectvím České republiky v Ankaře. Ve festivalovém programu se představí mnoho domácích i zahraničních umělců, workshopy, výstavy, filmové projekce a další akce s tematikou současného tance.

 

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Vernisáž výstavy MARIE & VALENTÝNA

Marie Lukáčová & Valentýna Janů @ Galerie NoD

přijměte pozvání na vernisáž dlouho připravované výstavy Marie & Valentýna českých umělkyň Marie Lukáčové a Valentýny Janů, která proběhne v pondělí 28. 2. 2022 od 19:00 v Galerii NoD:

Marie & Valentýna
Marie Lukáčová & Valentýna Janů
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž 28. 2. 2022, 19:00
Výstava potrvá do 20. 3. 2022

Výstava Marie & Valentýna je kolaborativní projekt, který rozvíjí možnosti vzájemných podobností formálních a koncepčních přístupů obou umělkyň. Umělecké výstupy autorek paralelně odkazují k problematice feminismu, emancipace, ekologie a dalším společensko-kritickým tématům. Zpracování jejich témat velmi často přebírá atributy popkulturní vizuality. I přesto, že každá z umělkyň pracuje se svými specifickými výrazovými prostředky jako jsou tanec, hudba, rap či 3D animace, společným jmenovatelem jejich práce je médium videa, které převládá umělecké praxi obou. Symbióza jejich tvůrčích přístupů tak slibuje podmanivý a silný zážitek audiovizuálního charakteru.

Centrálním dílem výstavy bude dvoukanálová videoinstalace autorského uměleckého filmu. Snímek rozvíjí žánr hudebního videoklipu, prostředitcvím kterého umělkyně rozehrávají emancipační rétoriku, spočívající ve verbální deklaraci, obrazové kompozici, animaci, choreografii a autorském hudebním tracku. Zmiňované popkulturní tendence výstavy Marie Lukáčové a Valentýny Janů odkazují na čtení a zpětné zobrazení pohybu, tance a těl, které skrze skupinovou choreografii demonstrují nezřízený empowerment. Hudební film je přímo inspirován estetikou i náměty MTV videoklipů z přelomu milénia, ke kterým se obě autorky spontánně navrací a společně se tak pokouší redefinovat jejich obsah.

 

Marie Lukáčová (1991) je multimediální umělkyně, která ve své práci snoubí kritický a aktivistický apel a imaginativní, asociativní postupy vycházející ze snového jazyka a jeho symboliky. Zajímá ji postupující ekologická katastrofa stejně jako technologizace společnosti a její ekonomické mechanismy, včetně „magie“ finančních toků. Pracuje především v médiu narativního videa, které je často součástí prostorové instalace. V poslední době se její sugestivní příběhy přetavily do rapových písní, jejichž protagonistkou se postupně stala sama autorka. Marie Lukáčová je absolventkou pražské UMPRUM, studovala také na brněnské Fakultě výtvarných umění VUT a akademii Städel ve Frankfurtu nad Mohanem. Je jednou ze tří zakladatelek feministické skupiny Čtvrtá vlna, která v roce 2017 iniciovala veřejnou debatu na téma sexismu na univerzitách. V současné době vede svou Dílnu na katedře CAS při pražské FAMU. V roce 2019 byla mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého a v témže roce vyhrál její film Moréna Rex sekci Exprmntl-CZ na dokumentárním festivalu Ji.hlava. Roku 2020 spolu s Annou Remešovou získaly ocenění ekumenické poroty na festivalu krátkých filmů v Oberhausenu (DE). V roce 2021 byl její film Pole Žin uveden na mezinárodním festivalu v Edinburghu.

—

Valentýna Janů (1994) je česká umělkyně, která ve své tvorbě reflektuje proměny sociálních vazeb, vnímání času, vztah reality vůči jejímu zobrazování, ale také tématiku politiky identity své generace a otázky genderu. Tyto komplikované vztahy následně překládá do podoby imersivních prostředí, ve kterých často kombinuje video, fotografii, text i trojrozměrné objekty. Inspiraci nachází mimo výtvarné umění: v literatuře, v pop music a především v každodenních situacích. Janů patří mezi nejmladších institucionálně aktivní české umělkyně, je absolventkou pražské FAMU (Ateliér Postkonceptuální fotografie u Jiřího Thýna) a Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér intermediální tvorby II Pavly Scerankové a Dušana Zahoranského). V posledních několika letech vystavovala jak v tuzemsku (například sólová představení v Národní Galerii Praha a v Galerii Hlavního města Prahy), tak v zahraničí (včetně skupinových výstav v Kunstevereniging Diepenheim v Holandsku a na Columbia University v New Yorku). V roce 2018 byl její snímek Is Your Blue the Same as Mine? oceněn hlavní cenou Jiné Vize festivalu PAF. V roce 2021 se stala laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého.

NoD, Taneční magazín

 

Mother Tongue

Guided tour výstavy britského umělce Petera Watkinse

Srdečně Vás zveme na komentovanou prohlídku sólové výstavy Morher Tongue britského fotografa a konceptuálního umělce Petera Watkinse, kterou připravil exkluzivně pro Galerii NoD. Komentovaná prohlídka proběhne ve čtvrtek 17. 2. 2022 od 19:00 v Galerii NoD (Dlouhá 33, Praha 1). Výstavou provede autor Peter Watkins a kurátor výstavy Pavel Kubesa.

Výstava Mother Tongue (Mateřský jazyk) je novou audiovizuální instalací současného britského umělce Petera Watkinse, ve které se věnuje zkoumání a apropriaci osobních věcí jeho matky, která zemřela, když byl ještě dítětem. Watkins již více než deset let využívá médium fotografie k prozkoumávání témat paměti, traumatu a úmrtí v rodině. V aktuálním projektu se předmětem jeho umělecko-archivního bádání stávají deníky, těsnopisem psané poznámky a magnetofonové pásky, které po sobě jeho matka zanechala.

„‚Proč žijeme‘? ptá se Watkinsova matka v jedné ze svých soukromých poznámek. Na takové otázky neexistuje jednoduchá odpověď. Výstava Mother Tongue se ohlíží zpět do minulosti, která je podobně nepoznatelná. Nikoliv však se záměrem nalézt odpovědi, ale proto, aby prozkoumala nedostatky a trhliny v samotném procesu vzpomínání. Watkins zde konfrontuje omezenost jazyka a nedostupnost utrpení druhých s naší vlastní touhou najít smysl v tom, co po nich zůstalo. A tak nepoukazuje na klamnou útěchu smíření se s jejich ztrátou, ale na hodnotu učení se s ní žít.“

(úryvek z doprovodné eseje teoretičky a fotografky Eugénie Shinkle)

Peter Watkins (1984) je britský umělec žijící a pracující od roku 2019 v Praze. Ve své dlouhodobé kontinuální práci zaměřené na autobiografické motivy zkoumá témata jako je „ztráta“, trauma či osobní i kolektivní historie. Watkinsovo dílo se věnuje tématu archivace a různých forem paměti. Ve své aktuální umělecké praxi tematizuje způsoby, jakými se prostřednictvím procesu pamatování uchovávají či ztrácejí naše osobní historie. Pracuje především s médiem klasické analogové fotografie, kterou však zařazuje do intermediálního kontextu a probádává tak i hranice mezi jednotlivými uměleckými médii. Do svých výstavních instalací začleňuje sochařské a prostorové elementy, současně ale ponechává ve svých projektech prostor pro textuální intervence, které vychází z jeho zájmu o autorské psaní a kritický výzkum. Za svou praxi obdržel řadu mezinárodních ocenění a jeho práce jsou uloženy ve sbírkách jako je Victoria and Albert Museum (UK) či Museum Winterthur (CH).

 Taneční magazín, NoD