Rozhovor s legendární televizní Popelkou, herečkou EVOU HRUŠKOVOU

“Swingem nepohrdnu”

Začínala v dětském věku v pořadu Hledáme písničky. Nezapomenutelná zůstává její černobílá Popelka. Její velkou láskou jsou loutky a své životní poslání našla nestárnoucí Eva Hrušková v divadle pro děti, což jí vyneslo Řád Elišky Přemyslovny. S Loutkovým divadlem Evy Hruškové a Jana Přeučila přináší radost i poučení nejen dětem ale i dospělým.

Do sedmi let  jste vyrůstala u babičky v České Skalici a zde jste také poprvé viděla loutkové divadelní představení o Kašpárkovi. Jaké bylo Vaše dětství a co Vás bavilo?

„Moje prababička, i když byla prostá žena, byla velmi kulturní. Moji maminku, kterou vychovávala, dala na balet, na klavír, obě hrály ochotnické divadlo. Se mnou to bylo podobné. Ještě v předškolním věku jsem chodila do rytmiky a babička si mne brala velice často na klín a zpívala mi. Každý den. Dodnes si pamatuju písničky Osiřelo dítě nebo Malý hošík plavovlasý, u kterých jsem slzela.”

V 11 letech jste začala vystupovat v dětském pořadu Hledáme písničky, pak jste se objevila v několika pohádkách a v roce 1969 přišla Popelka. Jak na tu dobu vzpomínáte?

„To už jsem bydlela s rodiči v Hradci Králové. Maminka mě poslala do hudebky, ovšem hudební nauku jsem vždycky protrpěla. Klavír a zpěv ještě ušly 🙂 V roce 1963 Štěpánka Haničincová ohlásila v Československé televizi pozvánku na konkurz do pořadu Hledáme písničky pro děti, maminka mě přihlásila a já jsem tam jela. Bylo nás asi 1200 dětí. Vybrali nás jen pár, kteří jsme pak v tomto pořadu několik let vystupovali. A víte, že se stýkáme dodnes?”

Uměleckou dráhu jste zahájila po gymnáziu v Hradci Králové v loutkovém divadle DRAK a pak jste šla na loutkařinu na DAMU. Po škole jste učila v LŠU, hrála v Divadle bez opony, vystudovala divadelní dramaturgii a začala se věnovat divadlu jednoho herce a psát si divadelní hry…

„V DRAKu jsem se zamilovala do loutek. Dostala jsem se tam tak, že syn ředitele divadla Jana Dvořáka se mnou chodil do třídy na gymplu a vyřídil mi vzkaz od tatínka, jestli nechci jít k nim. Šla jsem se smíšenými pocity. Nemohla jsem tušit, že tu vznikne láska na celý život. Láska k loutkám. Po DAMU jsem několik let byla v Divadle bez opony, kde jsem se od jeho principála Jiřího A. Svobody učila, jak dělat divadlo pro děti, jak ho organizovat, jak shánět představení. Dnes máme v repertoáru představení, která doplňují školní osnovy a jsou právě letos ještě víc aktuální: uplynulo 70 let od úmrtí Aloise Jiráska a my hrajeme Pověsti české, dvoudílné představení, které úžasně pro děti zpracoval Jiří Chalupa. Přibližujeme tak Jiráska, tuto velkou osobnost naší literatury, velmi přitažlivým způsobem, s humorem a písničkami Zdeňka Bartáka. Nezaslouží si, aby se na jeho díle usazoval prach 🙂

Poté jste potkala svého osudového muže, kolegu Jana Přeučila, který se stal nejen Vaším manželem, ale spolu jste založili Loutkové divadlo Evy Hruškové a Jana Přeučila a jezdíte po republice…

„Loutkové divadlo jsem hrála vlastně hned po vysoké škole. Miroslav Vildman pro mne napsal a zrežíroval pohádku O Popelce, která byla pro jednu herečku, několik loutek a nejmenší děti. Tak zněl podtitul. Vyhrála jsem s ní několik soutěžních přehlídek divadel pro děti. S Janem máme pohádky i představení pro větší děti a spolupracujeme s těmi nejlepší, kteří dělají pro děti – Martina Drtijverová, Jiří Žáček, Jaromír Klempíř, Zdeněk Barták nebo Jiří Chalupa, to jsou hvězdy našeho „týmu“.

 Své životní poslání jste našla v „divadle pro děti“, což Vám vyneslo ocenění Řád Elišky Přemyslovny, který se uděluje ženám, které se prosadily v různých oblastech veřejného života. Co to pro Vás znamená?

“Velmi si tohoto ocenění vážím. Myslím si, že divadlo pro nejmenší diváky je dost podceňovaný obor. Přitom my pěstujeme v dětech vztah ke kultuře, k jazyku, je to opravdu ve spolupráci s paními učitelkami součást výchovy ke kulturnosti.”

Vy spolupracujete také se sestrou zpěvačkou Janou Hruškovou – Yngland. Máte nějaké společné představení?

„S Janičkou jsme spolu hrály několik let. Teď odešla do České Skalice, kde se stará o naši maminku a hraje v okolí. Má velice pěkné pohádky s důrazem na muzikální stránku.”

Máte tři syny a díky synovi Zdeňkovi jste babičkou. Jak se cítíte v této roli?

„Je to krásný pocit, být babičkou. Neuměla jsem si to představit, je to taková vyšší kvalita života 🙂

Patříte k lidem, pro které je jejich práce také koníčkem? Jak ráda odpočíváte?

„Ráda čtu. Ale miluju i operu nebo klasickou hudbu, nepohrdnu ani swingem. Teď jsme si oblíbili návštěvy artových kin, kde se promítají přenosy např. z Metropolitní opery nebo z West Endu v Londýně. Tak takové zážitky nemají chybu.”

EVA HRUŠKOVÁ:

Pochází z České Skalice. Narodila se 27. 3. 1952. Na DAMU vystudovala loutkoherectví a divadelní dramaturgii. Hrála v divadle DRAK v Hradci Králové, v Divadle bez opony, učila na LŠU dramatický kroužek. Sestra je zpěvačka Jana Hrušková – Yngland. Má tři syny – herce Zdeňka Rohlíčka, dopravního inženýra Vojtěcha Rohlíčka a filmového střihače Jiřího Kříže. S manželem hercem Janem Přeučilem založili Loutkové divadlo Evy Hruškové a Jana Přeučila, s nímž putují po republice. Hry – Šípková Růženka, Staré pověsti české, Pražské pověsti, Řecké báje, Ahoj, světe!, Legenda o hvězdě, O Popelce, Princezna se zlatou hvězdou. Film a TV – O Honzovi a princezně Félince, Krása, Meluzína, Klíček, Bastardi 2 a 3, Strom pohádek, Stopy života, Modrý kód, Čechovi. S Pavlem Mészárosem napsala knihu Popelka a spol. (2019).

 Veronika Pechová   

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Poslední prázdninová šance v CITADELE

Hledáte pro své děti či vnoučata program na poslední prázdninový týden? Naučí se možná i indický tanec kathak…

Tanečně divadelní tábor poběží ve Studiu Citadela už od 26. 8. 2019. Na konci posledního prázdninového týdne předvedou nejmenší tvůrci rodičům představení.

Ve Studiu Citadela – centru sociálního divadla v poklidném historickém středu Prahy letos opět otevíráme kreativní tábory pro děti ve věku od 7 do 13 let plné imaginace, zážitků a originální tvorby. Jestliže vaše děti rády dovádí, učí se novému a tráví prázdniny aktivně, pak jsou pro ně pětidenní ateliéry vedené profesionálními tvůrci ta pravá zábava i ponaučení.

Poslední z letních kempů povedou v týdnu od 26. do 30. 8. 2019 lektorky Ivana a Anežka Hessovy, které se dále mezi jinými aktivitami  v Citadele celoročně věnují výuce indického klasického tance kathak, pořádají dramatický kroužek pro děti a mládež. Pod vedením profesionálních tanečnic i hereček si děti vyzkouší základy taneční rytmiky a choreografie včetně prvků divadelní tvorby, herectví a improvizace, práce s loutkami, respektive rekvizitou, užijí si dosyta pohybová cvičení a zpěv.

Děti se dozvědí o kultuře různých zemí a tradičních tancích a ve společné choreografii se vydají na cestu kolem světa. Mimo ateliér navštíví na výpravách třeba i Náprstkovo muzeum.

Na závěr týdne zahrajeme rodičům a kamarádům představení, které jsme společně nazkoušeli, s využitím výpravy z profesionálních inscenací!

Zájem o přihlášku a vaše dotazy zasílejte na emailovou adresu:  kodetova@studiocitadela.cz nebo SMS na telefon: 602 463 664.

Další informace najdete na FB 

https://www.facebook.com/events/827665777606624/nebo na webu: www.studiocitadela.cz

#delacita #suburbancamp #kathakCZ #primestskytabor

TANEČNÍ MAGAZÍN

Jak se dá tančit do rytmu starého šicího stroje?

Jeden malý cirkus – Bétes de foire petit théatre de gestes

V rámci festivalu Letní Letná zavítal letos do Prahy francouzský soubor Bétes de foire – petit théatre de  gestes.  Nejde tu o kdovíjakou vzrušující podívanou, u které se divákovi tají dech, je přilepený k sedadlu a  vůbec se nehýbe. Bétes de foire bychom spíše mohli nazvat „domáckým“ či rodinným cirkusem. Jejich šapitó je malé, nejprve pochybujete, zda vůbec jdete dobře a nevstupujete někomu do soukromí. Šapitó je plné různých rekvizit, skříněk, loutek, oblečení. Jako byste vstoupili ke kulisákům.

Kostýmy obou umělců  se vůbec neblyští jako ve velkých krásných cirkusech, oblečení je spíše omšelé. Připadáte si tak trošku jako na ulici. A skutečně. Umělci Laurent Cabrol a Elsa De Witte et Sokha roky hráli pouliční divadlo, ale nejen to,  spolupracovali také se známým souborem Cirque Trottola.

Samotné představení je složeno z řady krátkých etud a je doslova nabité neuvěřitelnými nápady. Tady nejsou artisté umělci sami, ale loutky. Loutky jezdí po provaze, tančí a tak dále.

Nejpřekvapivějším  momentem je okamžik, kdy se Elsa před zraky diváků jen tak samozřejmě obleče do jakéhosi barevného pláště, jenže náhle doslova zmizí před očima  a tančí tu jen dvě malé loutky.

 

Vděčnou  částí je okamžik, kdy se na jevišti objevuje malý psík, který ne a ne poslouchat. Velice  precizně předvádí pravý opak toho, co po něm umělci chtějí. A diváci se samozřejmě válí smíchy.

Každého tanečníka by jistě zajímalo, jak se dá tančit do rytmu starého  šicího stroje, který vydává všelijaké zvuky.  Laurent Cabrol  nabídne pořádnou snůšku pohybů. A hned poté také rozpohybuje množství malých míčků. 

Představení přináší klaunskou komiku, žonglování, loutky, drezuru svéhlavého psíka a dokonce i kouzla přijdou na řadu. Nečekejte žádnou velkolepost, ani lesk, ale milou rodinnou atmosféru a pocit, že Laurenta a Elsu znáte ze svého dětství, zkrátka odjakživa.

Foto: archiv Letní Letná

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Kouzelná výstava pohyblivých loutek v pražské Portheimce

Hravé, oživlé, interaktivní loutky, které samy reagují pohybem na každého nového příchozího – mořská panna mrskne ocasem, silák zatroubí na trumpetu a charlestonové tanečnice začnou divoce křepčit…

Kouzelný svět pohyblivých loutek v Galerii Portheimka

Hravé, oživlé, interaktivní loutky, které samy reagují pohybem na každého nového příchozího –  mořská panna mrskne ocasem, silák zatroubí na trumpetu a charlestonové tanečnice začnou divoce křepčit. Fascinující díla známé řemeslné výtvarnice Stanislavy Stuchlé představí výstava Kabinety Stuchlé v pražské Galerii Portheimk a: otevřena bude od 9. prosince 2016 do 30. ledna 2017. Zejména děti, ale i jejich rodiče si tu budou připadat jako Alenka v říši divů – některé nové instalace loutek a mechanických hraček tu navíc návštěvníci uvidí úplně poprvé. Galerie je otevřena denně kromě pondělí od 13. do 18 hodin, plné vstupné je 60 korun, snížené 30 Kč a předškoláci se mohou na kouzelné loutky přijít podívat zdarma.

1_tanecnice_-_obludnice__foto_ota_palan_repro_zdarma

„Cílem je přinést do Galerie Portheimka kvalitní umění. A to nejen obrazy a grafiky, ale také třeba právě oživlé, pohyblivé loutky. Výstava měla až neočekávaně velký úspěch na zámku v Kostelci nad Orlici, kde se na ni hrnuly davy rodičů s dětmi, a proto jsme ji chtěli ukázat i v Praze,“ říká kurátorka výstavy Pavla Petráková Slancová.

Na výstavě bude k vidění třeba Kabinet stuchlých krasavic, Kabinet laskavých příšer nebo Malé stuchlé obludárium– část expozice je totiž inspirovaná stejnojmenným představením Divadla bratří Formanů. Právě s ním Stanislava Stuchlá svoji uměleckou dráhu před několika lety odstartovala. Původní profesí oční lékařka vyrábí loutky ze dřeva, k ůže, starého textilu, využívá i dráty, krajky či pštrosí peří. Díky motorkům a čidlu se některé postavičky rozhýbají, jakmile se návštěvník objeví ve dveřích. „Kabinet příšer  má i vlastní ozvučení a svou zvláštní atmosféru, ve které se jakoby zpomalil čas …“ říká autorka, která už vystavovala také ve Francii nebo v Dánsku.

3_kankan_foto_ota_palan_repro_zdarma_

Svoje „obludy“ vyrábí Stanislava Stuchlá i z kostí nalezených zvířat. V tom ji inspiroval legendární režisér, výtvarník a animátor Jan Švankmajer. „Obludky jsou sestaveny z nalezených kostí. Ty já sbírám, a když je najdu třeba někde v lese nebo u silnice, snažím se jim dát nějaký nový smysl. Jsou to takové potvůrky, které dostanou nový život,” dodává.

Hrát si mohou celé rodiny

„Sousedem“ loutek Stanislavy Stuchlé se od 5. ledna 2017 v přízemí galerie stanou i takzvané hybohledy řezbáře a konstruktéra dřevěných mechanismů Pavla Macka. „Jeho magické mechanické skříňky, v nichž se odehrávají různé scénky, expozici výborně doplňují. Všechny výjevy mohou navíc návštěvníci sami rozhýbat pomocí kliky,“ říká ředitelka Galerie Portheimka Jaroslava Malíková. Lákadlem pro děti bude v Portheimce také interaktivní herna. V ní si budou moci ti nejmenší loutky osahat, a třeba si i s nimi zahrát divadlo.

Výstavě v pražské Galerii Portheimka předcházela expozice loutek Stáni Stuchlé i Mackových hybohledů v zámku v Kostelci nad Orlicí v Královéhradeckém kraji společně s dalšími výtvarníky. Výstava Zámecké imaginárium aneb třináct (ne)pokojů kosteleckého zámku měla mimořádný úspěch a musela se pro velký zájem prodlužovat. V Praze jsou tato díla vystavena poprvé.

6_morske_damy_foto_ota_palan_repro_zdarma_cz

Galerie Portheimka

Letohrádek postavil v roce 1728 slavný stavitel Kilián IgnácDientzenhofer pro sebe a svoji rodinu. V roce 1828 jej koupil Moric Porges z Portheimu a dal mu jméno užívané dodnes − letohrádek Portheimka. V roce 1945 komunisté letohrádek zestátnili. A v roce 1963 se tu usídlil Svaz českých výtvarných umělců. Ti zde na počest Dienzenhofera založili Galerii „D“. Chátrající budova se v devadesátých letech minulého století dočkala rekonstrukce. Reprezentační prostory v prvním patře s překrásnými nástropními freskami Václava Vavřince Reinera prošly nedávno další opravou a využívají se pro pořádání kulturních akcí a výstav, které se konají také v přízemí pavilonu. V novém kabátě se představuje i příjemná kavárna, kde stavbaři objevili při poslední rekonstrukci studnu pocházející z 18. století. V současné době patří Městské části Praha 5 a od ledna 2016 ji vede Jaroslava Malíková, která zde spolu s Pavlou Petrákovou Slancovou a dalšími spolupracovníky připravila už řadu úspěšných výstav.

5_nebezpecne_znamosti_foto_ota_palan_repro_zdarma

Stanislava Stuchlá

Původní profesí oční lékařka. Své práci se ale v posledních letech věnuje již jen okrajově, i když má pořád svoji oční kliniku. Svět loutek jí učaroval už od mala. A v deseti letech vyrobila první loutku – indiána z dřevěné kůry. Inspiroval ji svět dvou českých velikánů – Jana Švankmajera a Jiřího Trnky. Několik let spolupracuje s Divadlem bratří Formanů, pro které oblékala loutky a vyráběla rekvizity. Pracovala i pro další divadla. Vystavovala  několikrát v evropských zemích a stala se mezinárodně uznávanou řemeslnou výtvarnicí. Stáňa Stuchlá, která v příštím roce oslaví šedesátiny, v současné době spolupracuje s režisérem osobitých loutkových snímků Janem Balejem: v chystaném animovaném celovečerním filmu má na starosti některé rekvizity a kostýmy.

7_stana_stuchla_potret_foto_jan_malir_repro_zdarma

Pavel Macek

je osobitý řezbář a konstruktér dřevěných mechanismů. Žije ve Francii. Vytváří takzvané hybohledy, tedy mechanické skříňky s loutkami. Ty lze rozhýbat klikou a uvnitř se pak odehrává malá divadelní scénka. Vystavoval už ve Francii, ale i v Sarajevu, Lublani a v Berlíně. Kromě hybohledů vyzdobí přízemí Portheimky i svými dřevoryty, kterým se věnuje již přes 35 let a v Paříži za ně získal cenu Jean Chièze. V Čechách měl už několik samostatných výstav dřevorytů, poslední z nich v Boskovicích v městské galerii Otakara Kubína v březnu 2016.

 

Foto: Ota Palán, Jan Malíř

Magdalena Bičíková, Jana Bryndová

Taneční magazín