Rozhovor s herečkou a režisérkou LUCIÍ PETROU SVOBODOVOU

„Jsem vděčná za každý normální den“

I když vyrůstala v divadelním prostředí, o herectví Lucie Petra Svobodová jako dítě neuvažovala. Nakonec jej vystudovala a hraje nejen v divadle, ale hodně času tráví v dabingovém studiu jako dabérka i režisérka.

Pocházíte z Prahy, kde jste vyrůstala a vystudovala konzervatoř. Co Vás přivedlo k herectví?  Čím jste chtěla být?

„Byla jsem tzv. všestranné dítě, tak trochu studijní tip (snad ne šprt J). Šlo mi to ve škole docela dobře. O to víc se rodiče podivili, když jsem se jednoho dne při vybírání středních škol zeptala: „A co třeba ta konzervatoř?!“ I když jsem v divadelním prostředí vyrůstala, tatínek byl přes 40 let principálem DBO (Divadla bez opony), scény pro děti a maminka tam taky hrála, nikdo mě přímo k herectví nevedl, přišlo to samo. Jinak mě zajímalo focení, příroda, zvířata, hrála jsem si na cestovní kancelář a snila jsem za hlubokého totalismu o dalekých cestách.  Normální holka, která vyrůstala u Karláku a jezdila za babičkou na chalupu. Dnes si na stejném místě v domečku předělaném z chlívku hrává moje dcera, historie se opakuje.“

Po konzervatoři jste byla v angažmá v Příbrami, pak v Chebu, poté hostovala v ND, v Kašparu, Českých Budějovicích. Hrajete v Hátě v představeních Klíče na neděli nebo Byt na inzerát (a Do ložnice vstupujte jednotlivě). Co pro Vás znamená divadlo?

„Nejdřív v Chebu, až pak v PříbramiJ. Divadlo je stále moje srdeční záležitost. Teď hraji hlavně komedie, s divadelní společností Háta Olgy Želenské a spoustou kolegů, kamarádů už od studií, ale zahrála jsem si na oblastech a při hostování i vážnější věci, ráda se k nim občas vrátím. Prožívám celkem barevný život (v dobrém i v tom horším), tak se ty zkušenosti dají využít. Rozesmát diváka není snadné, navíc nejsem tvář známá z obrazovky (možná trochu hlas), tak jsem ráda, že se mi to daří i bez té „prvoplánové reklamy“.

Vy jste několik let také hrála pro děti v Divadle bez opony. Říká se, že dětské publikum je velmi náročné. Co na to Vaše zkušenost?

„Ano, je. Chcete-li děti pobavit, zároveň poučit a nenudit, vždy se skloním před herci, kterým se tohle daří. A pokud se ani rodiče nedívají na hodinky a v hledišti je slyšet i jejich smích, říkejme tomu povedený kus. Na české scéně takové soubory jsou a dle času na ně s dcerou s radostí zavítáme. Bohužel své prarodiče při práci pro děti Kačka už nestihla.“

Sporadicky se objevujete před kamerou – filmy – Vracenky nebo Houpačka a seriály Arabela se vrací a Když se slunci nedaří. Nechybí Vám práce před kamerou?

„Samozřejmě, že chybí. Nedávno jsem si ověřila v jednom seriálu, že to snad ještě celkem umím, i když těch příležitostí dosud nebylo mnoho. Já se totiž taky nikam „nederu“ a možná se ani moc nedovedu prodat, ale třeba na mě ještě nějaká hezká filmová role čeká. Zkusím se těšit!“

Vy jste zejména dabingovou herečkou a nadabovala jste řadu rolí. Jak jste se dostala k dabingu a pamatuje si svoji první dabingovou roli?

„Dabing je teď moje nejčastější práce. A především režie. První roli si nepamatuji, chodila jsem do dabingových studií, z nichž spousta už neexistuje, jezdila jsem z oblasti po zkoušce v divadle busem nadabovat pár vět a naplno jsem se zabydlela v téhle branži v agentuře Erasmus (v té době jsem také odešla z angažmá na volnou nohu a začala se věnovat i dabingové režii). To bylo období seriálů M*A*S*H, Dynastie, Směr jih apod. Pak mi přišly naproti moje milované „Gilmorky“ (Gilmorova děvčata) a spousta další tvorby pro řadu TV kanálů.“

Věnujete se také dabingové režii. Co je Vám bližší, dabování nebo režie?

„Upřímně, „mluvit“ jdu do studia teď raději. Mám pak totiž čistou hlavu, nenosím si práci domů oproti režii, kde trávím mnohdy celé dny a ještě večer sedím u PC a plánuji, obsazuji, píši maily překladatelům, úpravcům textů, produkcím atp., je to občas vyčerpávající. Mám ráda tu rozmanitost své práce, kombinaci různých disciplín, ještě bych si namluvila nějakou audioknihu nebo se třeba po letech účastnila pohádky nebo jiné práce v rozhlasu. Ale život se nás neptá, my zkrátka berem, co zrovna přijde. I když třídit se musí! J“

Během své kariéry jste spolupracovala s řadou osobností, kdo Vás nejvíce ovlivnil?

„Víte, kdo mne nejvíc ovlivnil? Těch herců, zpěváků, muzikantů je samozřejmě spousta, stále se od nich učím, čerpám, především od starší generace. Ale osobnosti nemusí mít jméno, které každý zná. Třeba moje nebožka babička, která se dožila téměř 103 let. Svým přístupem, nadhledem, věčným smíchem i přes svůj přetěžký život mě ovlivnila. Celá moje rodina. Bez pomoci maminky, která hlídá a pomáhá mi s výchovou mé dcery (bývalý partner Martin Kolár, herec, režisér, už léta nežije), bych nemohla naplno pracovat. Každé setkání s upřímným inteligentním člověkem, který má humor a podobný pohled na svět, je pro mne přínosem.“

Jak se udržujete v kondici? Jak nejraději trávíte chvíle volna?

„To právě souvisí i s kondicí. Nechci smutnit, byla spousta dnů, kdy jsem musela nechat práce a pečovat o své blízké, ale nesmí se to vzdávat, musí se hledat smysl života jinde. Mám to velké štěstí, že mám dceru, to je můj parťák do nepohody. Taky přátele, bez těch by to nešlo! Sdružuji lidi, vymýšlím srazy, akce. A moc mě baví cestovat, pracovat rukama, hlavně na chalupě, tak relaxuju. Občas si zajdu na jógu, do kina, na výstavu, do divadla za kolegy. Jsem vděčná za každý normální den. A když navíc svítí sluníčko, tak to je pecka! Přeji takové dny i Vám! A někdy nashledanou, třeba v divadle J“

Děkuji za rozhovor

Foto: archiv Lucie Petry Svobodové

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Rozhovor s tanečnicí a herečkou ADÉLOU MAŠÍNOVOU – SRNCOVOU

“Moje taneční sny nikdy nekončí.”

Adéla Srncová. Od malička má ráda pohyb, balet se stal jejím osudem a našla se v improvizaci. V uměleckém prostředí se díky rodičům Adéla Srncová pohybuje celý život a nejen s Černým divadlem procestovala svět. Tančila na různých místech po světě. A nedávno se stala maminkou.

Jste tanečnice tělem i duší. Dočetla jsem se, že o svém baletním osudu jste se rozhodla již ve 14 měsících …

„Myslíte, že se lze rozhodnout tak brzy? 🙂 Spíš jsem to možná už tak malá ze sebe vyzařovala, byla jsem nadšenec do pohybu a tance. Moje hračky, převažovaly panenky, putovaly celým domem a učily se tančit a posléze spolu s nimi i moje sestřička, což už si pamatuji, co ale bylo před tím, ví lépe rodiče a prarodiče a opravdu se to tak o mně říkalo a říká.“

Váš tatínek je všestranně nadaný umělec, zakladatel Černého divadla, Jiří Srnec a maminkou je tanečnice a herečka Dana Asterová Srncová. Talent a nadání jste zdědila po nich. Čím Vás okouzlil tanec a co pro Vás tanec znamená?  

„Tak trochu jsem Vám už odpověděla, mám ho v sobě jako takové předurčení. Věřím, že vesmír tančí a naslouchá stejně jako my velcí malí tanečníci. Já jsem v něm našla svobodu a radost a  tím největším je možnost právě tuto euforii radosti ze života, přenést na lidi kolem sebe. Samozřejmě velkou inspirací mi v mnohém byli a jsou rodiče, ale určitě se obohacujeme navzájem a děkuji jim, že ve mně už tenkrát uviděli můj dar a výjimečnost.“

Vystudovala jste taneční konzervatoř. Jak vzpomínáte na studia a na své působení v tanečním souboru Bohemia Balet, který založil ředitel konzervatoře, Mgr. Jaroslav Slavický?  

„Určitě jsem chtěla být umělkyní a tato škola mně přišla na cestě v tanci tou nejlepší. Zpětně jsem si uvědomovala, jak moc mě konzervatoř ovlivnila, je to osm let drilu a každodenní disciplíny, současně také protančené mládí a za to jsem nesmírně vděčná, že nám právě pan ředitel Jaroslav Slavický umožnil. Nejednalo se tedy pouze o studium, ale měli jsme možnost už tenkrát vystupovat a externě působit, třeba právě v baletech ND.“

Po škole jste se v roce 2007 stala členkou Černého divadla Jiřího Srnce, kde jste předtím hostovala a dnes děláte v divadle také choreografii. Čím Vás oslovilo Černé divadlo? 

„Černý kabinet je můj domov a vždycky tomu tak bude, rádi se vracíme do našich domovů celoživotně, znala jsem naše divadlo převážně jako pozorovatel a divák a přála jsem si jednou zakusit s divadlem ten každodenní běh a to se mi také splnilo, mohl za to tenkrát sice spíš “zásah z hůry”, než moje rozhodnutí, protože jsem tehdy měla na škole v osmém ročníku úraz, nemohla tančit na špičkách a skákat vysoké skoky, rozhodla jsem se proto, žít nějaký čas pro naše divadlo a také pro něj moct něco stvořit.“

S divadlem jste vystupovala v mnoha zemích, která na Vás nejvíc zapůsobila a čím?

„Když jsem do souboru nastoupila, podívala jsem se s divadlem na měsíc do Mexika, byla jsem fascinovaná tamější kulturou a začala jsem o to víc toužit cestovat a poznávat a k tomu jsem se snažila dopátrat toho, proč na světě vlastně jsme. A tak každá zem přinesla něco nového. Cestovala jsem současně také s Bohemia Baletem. V této době dalekých, měsíčních a dvouměsíčních opakujících se zahraničních turné na mě nesmírně zapůsobila Čína, kam jsem se podívala poprvé s baletem a o pár let později na delší dobu také s divadlem a v nejstarší provincii Henan jsem byla učarovaná chrámy a posvátnými místy.“

Také jste vystupovala v baletu ND v Praze. Jaké to je stát na scéně ve Zlaté kapličce? 

„Vždycky jsem tam byla už od dětství nesmírně ráda, měla jsem pocit, jako bych do sebe nadechovala divadelní múzy a cítila se vděčně pokaždé, že je právě moje poslání reprezentovat naši českou zem, kulturu a tanec. Byla jsem tam tak často, že jsem měla dokonce různé rituály před představením, které jsem si právě odsud odnášela dál. Též mě s tímto místem váže mnoho krásných zážitků a nezapomenutelných vzpomínek.“

Máte za sebou mnohá sólová taneční vystoupení a ráda improvizujete. Kde všude jste tančila, kromě divadla a tanečního sálu? Dočetla jsem se, že také v hrobce.  

„Měla jsem možnost tančit na mnoha jevištích pražských, posléze českých a potom i těch světových. Ale v mém poslání je tančit pro radost lidem a to lze kdekoli, s Jaroslavem Tůmou jsme hudbou a tancem rozezněli mnoho kostelů a jednou také zmiňovanou hrobku v Kuksu, kde lítali netopýři a diváci ve zpětné vazbě vzpomínali na jedinečný mystický zážitek. Tehdy jsem tančila jen v jednom bočním světle a při svíčkách. A to je právě co mě na improvizaci tolik baví. Inspirace atmosférou, publikem. Z dalších výjimečných míst pražských můžu jmenovat třeba klášter svaté Anny, tehdy ještě žil Václav Havel a seděl přímo přede mnou v první řadě. Úžasný zážitek byl také tanec při rozbřesku na Karlově mostě a asi úplně naposled 🙂 jsem přitančila k oltáři při mé vlastní svatbě.“

Máte nějakou vysněnou roli, nebo se Vám již splnily Vaše taneční sny? Co Vás čeká v dohledné době? 

„V dohledné době budeme spolupracovat s Jaroslavem Tůmou, čeká nás zajímavá spolupráce v propojení přenosové techniky a múzických umění tedy v našem podání hudby a tance. A moje taneční sny nekončí 🙂 dokud budu svým tancem schopna přinášet radost.“

Objevila jste se také na filmovém plátně a to v pohádce Dešťová víla v roli jedné z tří ohnivých víl nebo v TV pohádce O spanilé Jašince v roli meluzínky. Rýsuje se nějaká další role před kamerou?  

„Něco je právě v jednání a chystám se na jednu roli, víc ovšem zatím neprozradím, protože to se u filmu nevyplácí :-)“

Od roku 2013 spolupracuje s varhaníkem Jaroslavem Tůmou. Oba jste mistři improvizace ve svém oboru. Co připravujete nového? 

„Již zmiňovaná spolupráce pro HAMU, dál máme projekt, který bychom rádi realizovali, ale to se ještě uvidí.“

 Během své kariéry jste spolupracovala s řadou osobností, která z nich Vás nejvíce ovlivnila a čím?   

„Mám mnoho vzorů tanečních, lidských, ale i duchovních. V umění je to po mé velké rodině určitě Jiří Kylián, jelikož jsem do hloubky studovala jeho choreografii, se kterou jsem měla čest také vystoupit v ND, tedy setkala jsem se s jeho prací osobně a na jevišti nám rozdával ještě před představením nezapomenutelné připomínky. Lidským vzorem je pro mě každý, kdo dokáže těšit slovem a pomoci činem a je tomu tak nezištně od srdce. Duchovních učitelů mám také pár, protože věřím, že na poli mysli, se máme mnohému co učit.“

V baletu se našla i Vaše mladší sestra Anna Srncová, která je členkou baletního souboru J. K. Tyla v Plzni. Už jste se spolu v nějakém projektu potkaly nebo něco plánujete?

„Z Aničky se raduji, dokázala ztvárnit Julii v plzeňském baletu Romeo a Julie tak, že mi tekly slzy po tváři, v první části z dojetí a v druhém jednání z bolesti nad tím, co Julie musela prožít. Byl to krásný zážitek. Věřím, že tím že jsme spolu tvořily choreografie doma a bavilo nás to, čeká nás to jednou společně i na jevištích.“

Jelikož jste velice zaneprázdněná prací, máte čas na koníčky, na soukromí? A co láska? Jste šťastná?   

„Na koníčky si čas najdu vždy, protože z nich čerpám pro další tvoření a bez nich bych nebyla tím, čím jsem. Láska se nám tento rok zhmotnila, skrze ni k nám připlulo miminko. Bylo to pro mě nezapomenutelných devět měsíců.“

Díky své profesi často cestujete. Co pro Vás znamená domov a kde je ten Váš? 

„Pociťuji jako domov celou Zemi, ale kořeny mám v české krajině, naše příroda je jedinečná, tady je mi dobře, tady rozumím, ale srdce mám otevřené všemu tvořivému a objevnému.“

Děkuji za rozhovor

Veronika Pechová

 

 

Foto: archiv Adély Srncové
TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Chcete zářit v LAMPIONU?

Jste loutkoherečka momentálně bez angažmá? Bydlíte v Praze či středních Čechách? Odpovíte-li na tyto otázky kladně, zkuste konkurz v městě Kladně!

Divadlo Lampion hledá novou posilu hereckého souboru, konkrétně dámské šatny.

Jakožto scéna zaměřená primárně na loutkovou a alternativní tvorbu požadujeme schopnost animace, hry s předmětem/loutkou a improvizace. Hra na hudební nástroje je velmi vítána, stejně tak pěvecké a pohybové dovednosti.

Vaše životopisy posílejte nejpozději do 14. 6. 2019 na Emailu: radimerska@divadlokladno.cz. .

Vybrané uchazečky pozveme na konkurz, který proběhne v pondělí 24. 6. 2019 od 12.00 v Divadle Lampion. Konkurz prověří herecké, improvizační, pohybové a hudební schopnosti. V případě, že hrajete na jakýkoli nástroj a zároveň ho vlastníte, vezměte ho s sebou. Většina hudebních nástrojů je však případně k dispozici v divadle. Vybraným uchazečkám bude také zaslán text, který si na konkurz připraví.

Foto: divadlo LAMPION

TANEČNÍ MAGAZÍN

Najde se herečka pro DIVADLO POHÁDKA?

Herečky, jste volné? Máte možnost se uplatnit v zájezdovém pohádkovém divadle! Nástup ihned!

Profesionální zájezdová scéna Divadlo Pohádka Praha s dlouholetou tradicí a repertoárem nejen pro dětského diváka hledá herečku. Nástup ihned, z důvodu nutného obsazení repertoáru.

Co požadujeme:

  • Herecké, pěvecké a pohybové dispozice

  • Praxi nebo prokazatelné talentové předpoklady

  • Kreativitu, flexibilitu a, zodpovědnost

  • Vážný zájem o spolupráci.

Co nabízíme:

  • Být součástí dobře fungujícího kolektivu, který divákovi předkládá, jak klasické tituly, tak pohádkové kabarety, či autorská představení „Divadlo pro děti chce především herce… Herce, kteří dokáží poznat, kdy dítě ztrácí pozornost a umí jej zpět vtáhnout do děje. Herce – lidi, kteří chtějí pro děti hrát! Ne jenom kvůli platu, protože zkrátka nějakou práci dělat musí, ale pro chuť z vlastního hraní,“ ozřejmuje intendantka Marie Kolínová.

  • Garantovaný honorář za uskutečněná představení

Nástup ihned, z důvodu obsazení repertoáru.

Hlavním znakem tvorby inscenací Divadla POHÁDKA je její poetika a pestrost inscenačních prvků, důraz na kvalitní text, silný příběh a vyrovnanost všech jevištních složek. Systematická snaha o kvalitní divadelní tvorbu „syntetického divadla“ tak inscenace spojují divadelní styly a žánry (činohra, hudební a výtvarné divadlo, klasické i moderní inscenační proudy, divadlo poezie). Akcentovány jsou tituly, jež jsou součástí školní výuky: estetická a hudební výchova, literatura (spolupráce se školami všech stupňů),” charakterizuje náplň a směr divadla  Marie Kolínová.

Více o divadle na www.divadlopohadka.cz

Životopis (uveďte také: výšku, velikost bot, konfekční velikost; spolu s motivačním dopisem a fotografiemi (portrét a celá postava) můžete zaslat na E-mail:  andreawaidingerova@divadlopohadka.cz.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Vánoční večer Martina France

V restauraci Černý kohout zavonělo vánoční cukroví, zahořel krb a rozezněly se tu hity českých hvězd

Michaela Dolinová, Sámer Issa, Bohuš Matuš a další hvězdy  zazpívaly u hřejivého krbu

Martin France pořádal Vánoční večer v restauraci Černý kohout, kam přijely i další hvězdy. Výtěžek z této akce  půjde na pomoc organizaci Helppes.

Zpěvák a producent Martin France  překvapil přítomné hosty stylově vánočním oblečením,  jeho  svítící vánoční svetr a čepice zářily už zdálky a Martin měl  u diváků velký ohlas. Jen u hořícího krbu mu během jeho  vystoupení v teplém svetru bylo pořádně horko.

Akci přišla podpořit  herečka, zpěvačka a moderátorka Michaela Dolinová, která po svém vystoupení hned odjížděla zpívat na ples na Žofíně.

Vystřídal ji  Bohuš Matuš, který s noblesou jeho vlastní zazpíval repertoár Karla Gotta a sklidil veliký aplaus i se závěrečným songem ‚Kdepak ty ptáčku hnízdo máš‘.

Česká gospelová zpěvačka Leona Gyongyossi potěšila 2 písněmi a po ní se
publiku představil  Sámer Issa, který postupně měnil své původní anglicky
zpívané písničky za české a tak představil i novinku ze svého
připravovaného alba.

Na akci dorazil i český Elvis v podání Jakuba Machuldy, který všechny roztleskal právě nesmrtelnými Elvisovými hity.

Ze zpívajících interpretů měl dorazit mladý Tomáš Ringel, ale jeho alternace v divadle onemocněla, takže nakonec nepřišel  a nepřijela ani  vítězka Superstar Sabina Křováková, která volala produkci hodinu před koncertem, že je nemocná a zpívat nemůže.

V rámci večera  ukázala ředitelka organizace Helppes Zuzana Daušová  co vše umí její psí svěřenci, kteří jsou vycvičeni  jako asistenční psi pro pomoc  nemocným.

Na závěr se losovaly i dárky v podobě voucherů na večeři pro dvě osoby do restaurace Černý kohout.

Byl to již v pořadí druhý benefiční večer pro organizaci Helppes, kam se do kasičky vhazovalo dobrovolné vstupné a tak se v následujících dnech zapečetěná kasa donese na Městskou část Praha 5, aby se zjistilo, kolik financí doputuje pro asistenční psy.

 

Foto: Eva Smolíková, Fotosféra

Taneční magazín, Martin Production

Světlo pro dobrou věc

Mladá populární herečka Denisa Pfauserová, známá z divadel, filmů i televizních seriálů nás všechny zve na dobročinnou akci.

Velmi ráda bych vás co nejvíce pozvala na hezkou a milou akci „Řeka přání“, kterou pořádá nadace „Letní dům“. Ta probíhá ve čtvrtek 23.listopadu od sedmnácté hodiny. Kde? Na pražské Malé Straně v Cihelné ulici, poblíž řeky Vltavy, necelé dvě stovky metrů od stanice metra trasy A Malostranská.

Řeka přání“ je happening pro veřejnost, při níž si lidé zakoupí lampiónek se svíčkou a lístečkem s přáním některého z dětí z dětských domovů. Ten pak pošle po vodě a pomyslně se tím ono přání splní, navíc je to i hezká romantická podívaná. Příspěvek pak poputuje přímo nadaci Letní dům, se kterou jsem nedávno začala spolupracovat. Každý vypuštěný lampion zaplatí třicet minut práce sociálního pracovníka „Letního domu“ v rodině ohrožené sociálním vyloučením. Stručně řečeno, v „ Letním domě“ se starají o to, aby děti z dětských domovů prožily hezké dětství, na světě se jim líbilo a po opuštění domova se uměly začlenit do společnosti, ale nejlíp, aby se do něj vůbec nedostaly . A pomáhají jejich rodičům tomu předejít. Idea nadace se mi moc líbí a věřím, že má smysl, a proto bych byla moc ráda, aby se její existence více dostala do povědomí lidí. A tady je naše možnost pomoci.

Co vás tam čeká? Živá projekce na budovu, ohnivá show skupiny „Hypnotica“, divadlo „Toy Machine“, jazzová hudba v provedení „HAMM“, lampiónová benefice i občerstvení. Více se můžete dozvědět na http://www.letnidum.cz/letni-dum.

Účast zatím potvrdili mí kolegové herci, převážné z pražské „Ypsilonky“ i hudebníci jako: Petr Vacek, Pavel Nový, Jitka Sedláčková, Jan Hrušínský, Miluše Šplechtová, Miroslav Šimůnek, Miroslav Etzler, Monika Zoubková, Václav Jílek, Felix Slováček ml., Barbora Jánová, Lenka Krobotová, Ondřej Kavan, Hynek Chmelař, Michal Kern, Martin Sitta, Jitka Ježková, Marek Němec a těšit se můžete i na další.


Pokud Vám to časově vyjde, budu velmi vděčná. Těším se na setkání na Malé Straně na břehu Vltavy.

Obrázky: LETNÍ DŮM
Denisa Pfauserová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Ella natočila další videoklip k novému singlu Lásce se nebráním

Mladá zpěvačka a herečka Ella natočila nový klip a provdala se za známého herce Filipa Cíle

Mladá zpěvačka a herečka Ella, vlastním jménem Eliška Machačová, natočila nový klip s profesionálním týmem režiséra Tomáše Krejčího. Hudbu k písničce Lásce se nebráním složil kytarista a producent Adam Malík, text Markéta Andělová.

Zpěvačka Ella, teprve třiadvacetiletá rodačka z Opočna v Orlických horách si přivezla do svého rodného města celý filmový štáb režiséra Tomáše Krejčího. V nádherné přírodě a prostředí Orlických hor se natáčelo celé 3 dny mnohdy v ne úplně příznivém počasí s koňmi, na kterých v klipu oba hlavní herci činili opravdu nelehké kousky.

V novém singlu zpěvačka zpívá o lásce dvou lidí, kteří se navzájem přitahují a seznamují právě na projíždce na koních po nelehkém terénu, kde dojedou až na samý vrchol hory, aby si řekli své ano.

Zároveň zpěvačka vydá v půlce října své první CD, na kterém bude 10 písniček právě popisujících mezilidské vztahy dvou lidí, jak už zamilování, tak bolestný nebo vysvobozující rozchod. „Toto téma je v dnešní době stále častější a diskutabilnější, protože lidé ve vztazích neumí být svobodní a šťastní“ ř&iacu te;ká zpěvačka, která v písničkách zpívá mimo jiné také hlavně ze svých zkušeností, které byly velkou inspirací pro spolupráci s výbornou textařkou Markétou Andělovou.

oo

Více na:

www.eliskamachacova.cz

www.facebook.com/eliskmachacova.cz

 

 

Taneční magazín

Herečka Míša Maurerová se ráda kochá pohledem na obnažená mužská těla

Nejtvrdší sport na vzestupu

Maminka sedmiletých dvojčat Jozífka a Magdalénky Míša Maurerová moc dobře ví, jak náročné je děti zabavit. Stejně důležité ale je, připravit patřičný program i pro svého partnera. Proto nelenila a kývla na nabídku podpořit finále amerického fotbalu, jenž je u nás aktuálně na vzestupu. Zažij také atmosféru nejtvrdšího sportu. Finále Czech Bowlu se uskutečnilo  v sobotu 23. července. 

Maurerová_Czech_Bowl_3

Maurerová_Czech_Bowl_2

Finále se letos neslo ve znamení pražského derby. Proti sobě nastoupily kluby Black Panthers a Prague Lions. „Hrát si, je důležité v každém věku a na americkém fotbalu si každý najde to své. Ženy se můžou kochat vypracovanými postavami hráčů a pánové zase ocení tvrdost a hravost tohoto sportu,“hodnotí sport Míša.

Maurerová_Czech_Bowl_4

V České republice se finále amerického fotbalu odehrálo již po třiadvacáté. Před stadionem na Žižkově si diváci mohli  tuto hru na vlastní kůži vyzkoušet. Připravena byla fanzóna s netradičními atrakcemi, jako je shooting zone nebo kick zone.

Maurerová_Czech_Bowl_1

 

Hana Penčáková

Taneční magazín