Rozhovor z Kanady s režisérkou, herečkou, producentkou, scenáristkou i spisovatelkou TINOU ADAMS

„Balet je věda, je to jako jazyk“

Jako Martina Adamcová má na kontě role ve filmech režisérů Víta Olmera, Juraje Herze, Vladimíra Drhy i mnoha dalších. Dovedla si svou bezprostředností získat srdce televizních diváků, když moderovala populární evropskou soutěž „Hry bez hranic“. Stejně tak navazovala kontakt s rozhlasovými posluchači stanice Evropa 2.

Nyní žije přes čtvrt století v Kanadě, kde pod jménem Tina Adams točí své autorské filmy, ale i produkuje filmová díla jiných autorů. Avšak dělá toho daleko více. A právě proto jsem ji, pro TANEČNÍ MAGAZÍN, vyzpovídal.

Ještě jako Martina nikoli s Charlie Kasalem, nýbrž s Martinem Dejdarem při uvádění televizní soutěže Hry bez hranic

Do širšího povědomí diváků jste kdysi pronikla moderováním prvního českého porevolučního televizního pořadu ve stylu talk show s Charlie Kasalem, který žil v minulosti v exilu v Kanadě. Nyní v Kanadě žijete Vy. Má v tom tak trochu prsty i pan Kasal?

Má v tom prsty rádio Evropa 2. Vedení stanice  z Paříže si mne vybralo k moderování rozhlasové relace v Montrealu.  Mně se tady nesmírně zalíbilo. Pak jsem poznala i svého prvního muže, s kterým mám nádherného syna, dnes 100% Kanaďana.“

Kasalova maminka, paní Helena Bušová, byla hvězdou prvorepublikových filmů. Máte ráda filmy pro pamětníky?

Jsem odchovaná  pražským  kinem Ilusion, který zásobovala fantastickým osobním archivem veliká hvězda Zita Kabátová. Kino bylo její zásluhou  ukázkou čistoty elegance a služeb zaměřených na diváka. V tom ,jejím´ kině Ilusion jsem se cítila jako důležitý klient; filmy byly krásné, nezapomenutelné. A české hvězdy, Helena Bušová, Adina Mandlová, Zita Kabátová anebo Anny Ondráková byly v Čechách tenkrát zničeny a udupány.´“

Před kinem v Montrealu při uvádění jejího filmu (v pozadí originální plakát)

A jaký žánr filmů máte nejraději?

Nezáleží na žánru, záleží na tom ,je ne sais pas quoi´, které film s sebou přináší. Je to jako v každém umění, velký risk, kdy musí filmař nést svoji kůži na trh a doufat v přízeň publika.

Nyní filmy i sama točíte a produkujete. Jak jste se k té profesi dostala

Narodila  jsem se s touhou bavit a film mi ten sen dovoluje realizovat.“

 Téměř výhradně jste se (jako scenáristka, režisérka i producentka) podílela  i na filmu „The Perfect Kiss” v hlavní roli s Lucií Vondráčkovou. Byl psán Lucii na tělo? Anebo ten námět uzrál ještě, než jste se vy dvě seznámily?

Námět uzrál. Uzrál, ano, to je to správné slovo 🙂 Lucie absolvovala všechny castingy a všichni byli nadšeni. Věřím, že její výkon a vůbec celý ten film se časem zapíše do srdcí diváků i v Čechách, kde je kolem něj podivná, a pro mne, odtud ze zámoří, nepochopitelná, vražedná kampaň.“

 V české jazykové verzi tohoto filmu Vás dabuje Zuzana Slavíková. Proč jste svými ústy česky nepromluvila Vy, kvůli akcentu?

Teď jste mě tedy pobavil, kvůli jakému akcentu ? 🙂 🙂 🙂 To bylo čistě organizační  a umělecké rozhodnutí distributora. Zdravím Zuzanu a doufám, že se jí moje role ruské agentky Šárky dabovala dobře.“

V roli pseudo rozvědčice Šárky v The Perfect Kiss (vpravo), vedle Sophie Gendron

Chystáte v dohledné době nějaký další filmový titul s českým hercem či herečkou?

Máme dotočeno. Opravdu krásný film a vystupují v něm hned dvě Češky! Lenka Šourková a samozřejmě skvělá, zářná a nadaná Lucie Vondráčková.“

Ve svém nejnovějším filmu hraje Tina nešikovnou zvukařku Odile

Chodíte, pokud je čas, v Kanadě na hokej?

Ne.To je, pro mne, čistě mužský sport. V Čechách jsem také nechodila třeba na fotbal. Bohužel, mě hokej vůbec nebaví.“

Jaký sport máte ráda z pozice diváka a které případně sama aktivně provozujete?

Daleko raději sport provozuji, než pozoruji. Díky neuvěřitelné kvalitě českého školství a vzdělání toho umím spousty: lyžovat, plavat, tenis, jógu. Věřili byste, že tady v  Americe,  lidi třeba neumí udělat ,svíčku´?   Ve škole se to totiž při tělocviku neučí. A vůbec celá česká tradice Sokolství… Vždyť já bych možná vylezla i dnes po tyči a pamatuji si, že nejvíc mě bavilo se houpat na kruzích. V Americe je to něco, co zdejší děti vůbec nemají a neznají. Jsou to dovednosti, které jsou v Čechách samozřejmostí, jako třeba i tančit valčík nebo polku. Ty jsou zde absolutně opomíjeny. Tedy myslím  v tom všeobecném vzdělání. Jinak pokud se lidé něčím vážně zabývají, tady bývají většinou excelentní. Společnost je tu zaměřena na výsledek – performanci.“

Tina (vpravo) opět se svou kmenovou americkou herečkou Sophií Gendron 

Mimo režie, točení a hraní ve filmech se ještě doplňkově věnujete nějakým uměleckým odvětvím?

Psaní. Mám něco i vydaného ve francouzštině. Hlavně si, už od dob toho vzpomínaného ,Charlie Talk show´, všechno píšu sama.“

Ale vím o Vás, že se rovněž věnujete baletu. Proč zrovna balet?

Balet je  precizní technika pohybů, které zdokonalí  držení těla, celkovou rovnováhu a tonus svalů. Příprava u tyče je pro všechny stejná, jsou to  stejné přípravné cviky pro ty, kteří předvádějí fantastické výkony na jevišti, i pro ty, jež jsou pouhými začátečníky. Je to věda, je to jako jazyk. Choreografie se dá popsat slovy. ,Plier, tendu,  soutenu, plier.´ Kdo tuhle morseovku zná, hned si představí pohyb asi  jako hudebník, když si čte noty. Je to fascinující a každá hodina je výzva.“

Chodíte na klasický balet i do divadel?

Na můj vkus ne dost často. A to je Montreal mecca tance.“

Na reprodukci příspěvku ze sociálních sítí se svými nejoblíbenějšími herečkami (zleva) Lucií Vondráčkovou a do třetice Sophií Gendron

Máte ráda i moderní druhy tance?

Taneční společnosti obdivuji, je to řehole pro každého tanečníka i choreografa a lituji například zániku Montrealského Lala Dance.“

Co říkáte televizním  tanečním soutěžím, jako je v Česku StarDance? Určitě jste nějaké zaregistrovala i v Kanadě…

Myslím, že zpopularizovali fantastickým způsobem tanec a vůbec taneční vyjádření.  Tento, původně britský TV pořad, dokázal  přiblížit  tanec širokému publiku, a iniciovali také  otevření nových  studií.“

Máte nějaký taneční vzor?

Choreografa Jiřího Kyliána.“

Nechystáte nějaký projekt i v Čechách? Kdy se na Vás můžeme popřípadě těšit tady?

V Čechách bohužel nic neplánuji. Ale protože jsem srdcem stále Češka, samozřejmě,  že o tom často přemýšlím.“

Tak věřme, že se to v budoucnosti změní. A zatím se na Vás můžeme těšit prostřednictvím Vašich filmů… Při jejichž tvorbě Vám i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU držím palce.

Foto: archiv Tiny Adams a autora

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Internacionálně i interaktivně

TANEČNÍ MAGAZÍN měl možnost nahlédnout do tvůrčí kuchyně polské choreografky, pedagožky a zejména performerky Ireny Lipinské. A to v půvabném podkrovním divadélku “NA PŮDĚ” pražského holešovického CROSS KLUBU. To vše na mezinárodním česko-polském festivalu IDIOM.

Pražský holešovický Cross Klub hostil v polovině října již druhý ročník česko-polského festivalu IDIOM. Jeho vrcholnými interpretkami a také vedoucími work-shopů byly Polky Małgorzata Haduch a Irena Lipinská. TANEČNÍ MAGAZÍN se účastnil druhého večera (konkrétně ve čtvrtou řijnovou neděli), který vedla právě druhá jmenovaná – Irena Lipinská. 

Nejprve si hlavní aktérku Irenu Lipinskou ve stručnosti představme. Jde o přední polskou performerku, choreografku a tanečnici. Poslední dobou je i taneční pedagožkou. Má zkušenosti z éry, kdy byla stipendistkou Alternativní Akademie Tance v Poznani (2011), nebo rezidentkou programu pro mladé choreografy Solo Projekt Art Stations Foundation (2011). Připravila rovněž vlastní sólové projekty – „Hydrohypno“, „Line“, „Kompilacje“, „DNACE“, „Dwa na jeden“¨ nebo „LU 2077“. V rámci tvůrčího stipendia Ministra kultury a národního dědictví ve spolupráci s umělcem umění nových médií Pawłem Janickým nastudovala roku 2014 projekt „!GROT!“. Ve stejném roce byla rezidentkou na choreografické výměně mezi Polskem a Filadelfií; zúčastnila se choreografického projektu Isabelle Schad „Collective Jumps“. Spolupracovala a nadále spolupracuje s umělci současné hudební scény a umění nových médií. Provádí tanečně-pohybové lekce, kupříkladu pro budoucí herce, ale i pro děti a dospělé anebo mentálně popřípadě tělesně postižené.

Irena Lipinská se představila konkrétně v holešovickém komorním prostředí Divadla na půdě. Ti kteří znají spíše kulturní a restaurační prostory domu, který patří známému pražskému lékaři, důvěrněji, byli až překvapeni přespříliš stísněnými prostory podkrovního divadélka. Polskou umělkyni to však nikterak nedeterminovalo. Naopak, umožnilo jí to nalézt až nitěrný kontakt s divákem!

Sama interpretka, scenáristka i choreografka v jedné osobě zaujala komplexní symbiózou svého vystoupení. Vše dokonale ladilo. Decentní i místy provokativní nasvícení, dramaturgicky velmi dobře vybraná reprodukovaná hudba. A samozřejmě i její kreativně jiskřivá choreografie.

Irena Lipinská pojala své bezmála padesátiminutové „one woman show“ vícevrstevně. Místy byla jedinou a jedinečnou dominantní interpretkou, v určitých pasážích naopak interaktivně zatahovala do programu i diváckou veřejnost.

Právě interaktivní prvky byly nejsilnějšími momenty tohoto programu Ireny Lipinské. Dokázala tak postavit do kontrastu ženskou intimitu, uzavřenost oproti splynutí s anonymním davem. V druhém plánu kontakt s divákem i lineárně posouval děj částečně improvizačního představení. Jak již bylo úvodem řečeno, vše dokonale dokresloval světelný design a vhodně vybraná hudba, která se místy stávala i dějotvorným prvkem.

 

Představení Ireny Lipinské na festivalu IDIOM patřilo k tomu nejhodnotnějšímu, co mezinárodní mladá, nonkonformní a netradiční taneční scéna v roce 2017 v Praze nabídla. TANEČNÍ MAGAZÍN se těší na další obdobně kvalitní představení.

 

Text a foto: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN