Rozhovor z Kanady s režisérkou, herečkou, producentkou, scenáristkou i spisovatelkou TINOU ADAMS

„Balet je věda, je to jako jazyk“

Jako Martina Adamcová má na kontě role ve filmech režisérů Víta Olmera, Juraje Herze, Vladimíra Drhy i mnoha dalších. Dovedla si svou bezprostředností získat srdce televizních diváků, když moderovala populární evropskou soutěž „Hry bez hranic“. Stejně tak navazovala kontakt s rozhlasovými posluchači stanice Evropa 2.

Nyní žije přes čtvrt století v Kanadě, kde pod jménem Tina Adams točí své autorské filmy, ale i produkuje filmová díla jiných autorů. Avšak dělá toho daleko více. A právě proto jsem ji, pro TANEČNÍ MAGAZÍN, vyzpovídal.

Ještě jako Martina nikoli s Charlie Kasalem, nýbrž s Martinem Dejdarem při uvádění televizní soutěže Hry bez hranic

Do širšího povědomí diváků jste kdysi pronikla moderováním prvního českého porevolučního televizního pořadu ve stylu talk show s Charlie Kasalem, který žil v minulosti v exilu v Kanadě. Nyní v Kanadě žijete Vy. Má v tom tak trochu prsty i pan Kasal?

Má v tom prsty rádio Evropa 2. Vedení stanice  z Paříže si mne vybralo k moderování rozhlasové relace v Montrealu.  Mně se tady nesmírně zalíbilo. Pak jsem poznala i svého prvního muže, s kterým mám nádherného syna, dnes 100% Kanaďana.“

Kasalova maminka, paní Helena Bušová, byla hvězdou prvorepublikových filmů. Máte ráda filmy pro pamětníky?

Jsem odchovaná  pražským  kinem Ilusion, který zásobovala fantastickým osobním archivem veliká hvězda Zita Kabátová. Kino bylo její zásluhou  ukázkou čistoty elegance a služeb zaměřených na diváka. V tom ,jejím´ kině Ilusion jsem se cítila jako důležitý klient; filmy byly krásné, nezapomenutelné. A české hvězdy, Helena Bušová, Adina Mandlová, Zita Kabátová anebo Anny Ondráková byly v Čechách tenkrát zničeny a udupány.´“

Před kinem v Montrealu při uvádění jejího filmu (v pozadí originální plakát)

A jaký žánr filmů máte nejraději?

Nezáleží na žánru, záleží na tom ,je ne sais pas quoi´, které film s sebou přináší. Je to jako v každém umění, velký risk, kdy musí filmař nést svoji kůži na trh a doufat v přízeň publika.

Nyní filmy i sama točíte a produkujete. Jak jste se k té profesi dostala

Narodila  jsem se s touhou bavit a film mi ten sen dovoluje realizovat.“

 Téměř výhradně jste se (jako scenáristka, režisérka i producentka) podílela  i na filmu „The Perfect Kiss” v hlavní roli s Lucií Vondráčkovou. Byl psán Lucii na tělo? Anebo ten námět uzrál ještě, než jste se vy dvě seznámily?

Námět uzrál. Uzrál, ano, to je to správné slovo 🙂 Lucie absolvovala všechny castingy a všichni byli nadšeni. Věřím, že její výkon a vůbec celý ten film se časem zapíše do srdcí diváků i v Čechách, kde je kolem něj podivná, a pro mne, odtud ze zámoří, nepochopitelná, vražedná kampaň.“

 V české jazykové verzi tohoto filmu Vás dabuje Zuzana Slavíková. Proč jste svými ústy česky nepromluvila Vy, kvůli akcentu?

Teď jste mě tedy pobavil, kvůli jakému akcentu ? 🙂 🙂 🙂 To bylo čistě organizační  a umělecké rozhodnutí distributora. Zdravím Zuzanu a doufám, že se jí moje role ruské agentky Šárky dabovala dobře.“

V roli pseudo rozvědčice Šárky v The Perfect Kiss (vpravo), vedle Sophie Gendron

Chystáte v dohledné době nějaký další filmový titul s českým hercem či herečkou?

Máme dotočeno. Opravdu krásný film a vystupují v něm hned dvě Češky! Lenka Šourková a samozřejmě skvělá, zářná a nadaná Lucie Vondráčková.“

Ve svém nejnovějším filmu hraje Tina nešikovnou zvukařku Odile

Chodíte, pokud je čas, v Kanadě na hokej?

Ne.To je, pro mne, čistě mužský sport. V Čechách jsem také nechodila třeba na fotbal. Bohužel, mě hokej vůbec nebaví.“

Jaký sport máte ráda z pozice diváka a které případně sama aktivně provozujete?

Daleko raději sport provozuji, než pozoruji. Díky neuvěřitelné kvalitě českého školství a vzdělání toho umím spousty: lyžovat, plavat, tenis, jógu. Věřili byste, že tady v  Americe,  lidi třeba neumí udělat ,svíčku´?   Ve škole se to totiž při tělocviku neučí. A vůbec celá česká tradice Sokolství… Vždyť já bych možná vylezla i dnes po tyči a pamatuji si, že nejvíc mě bavilo se houpat na kruzích. V Americe je to něco, co zdejší děti vůbec nemají a neznají. Jsou to dovednosti, které jsou v Čechách samozřejmostí, jako třeba i tančit valčík nebo polku. Ty jsou zde absolutně opomíjeny. Tedy myslím  v tom všeobecném vzdělání. Jinak pokud se lidé něčím vážně zabývají, tady bývají většinou excelentní. Společnost je tu zaměřena na výsledek – performanci.“

Tina (vpravo) opět se svou kmenovou americkou herečkou Sophií Gendron 

Mimo režie, točení a hraní ve filmech se ještě doplňkově věnujete nějakým uměleckým odvětvím?

Psaní. Mám něco i vydaného ve francouzštině. Hlavně si, už od dob toho vzpomínaného ,Charlie Talk show´, všechno píšu sama.“

Ale vím o Vás, že se rovněž věnujete baletu. Proč zrovna balet?

Balet je  precizní technika pohybů, které zdokonalí  držení těla, celkovou rovnováhu a tonus svalů. Příprava u tyče je pro všechny stejná, jsou to  stejné přípravné cviky pro ty, kteří předvádějí fantastické výkony na jevišti, i pro ty, jež jsou pouhými začátečníky. Je to věda, je to jako jazyk. Choreografie se dá popsat slovy. ,Plier, tendu,  soutenu, plier.´ Kdo tuhle morseovku zná, hned si představí pohyb asi  jako hudebník, když si čte noty. Je to fascinující a každá hodina je výzva.“

Chodíte na klasický balet i do divadel?

Na můj vkus ne dost často. A to je Montreal mecca tance.“

Na reprodukci příspěvku ze sociálních sítí se svými nejoblíbenějšími herečkami (zleva) Lucií Vondráčkovou a do třetice Sophií Gendron

Máte ráda i moderní druhy tance?

Taneční společnosti obdivuji, je to řehole pro každého tanečníka i choreografa a lituji například zániku Montrealského Lala Dance.“

Co říkáte televizním  tanečním soutěžím, jako je v Česku StarDance? Určitě jste nějaké zaregistrovala i v Kanadě…

Myslím, že zpopularizovali fantastickým způsobem tanec a vůbec taneční vyjádření.  Tento, původně britský TV pořad, dokázal  přiblížit  tanec širokému publiku, a iniciovali také  otevření nových  studií.“

Máte nějaký taneční vzor?

Choreografa Jiřího Kyliána.“

Nechystáte nějaký projekt i v Čechách? Kdy se na Vás můžeme popřípadě těšit tady?

V Čechách bohužel nic neplánuji. Ale protože jsem srdcem stále Češka, samozřejmě,  že o tom často přemýšlím.“

Tak věřme, že se to v budoucnosti změní. A zatím se na Vás můžeme těšit prostřednictvím Vašich filmů… Při jejichž tvorbě Vám i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU držím palce.

Foto: archiv Tiny Adams a autora

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Voláme: „Bravo, VOLÁNKOVÁ!“

Na hokej se obvykle chodívá do specializovaných sportovních hal či arén. Popřípadě někam na otevřený stadión. Anebo jen tak někam na zamrzlý rybník… TANEČNÍ MAGAZÍN (a s ním asi dvě stovky diváků) se však vydal na hokej do pražského multikulturního komplexu ROXY, na scénu experimentálního divadla NoD, do jeho studia Superhrdinů.

V současné době vzniká mnoho divadelních inscenací na sportovní téma. Nelze zapomenout na už legendární Havelkovu a Duškovu operu „Nagano“. Hned několik sportovních divadelních scénářů má na svém kontě úspěšný dramatik Petr Kolečko. A sportu se dotýkal i scénář Lenky Plaché o textaři Jiřím Štaidlovi a krasobruslařce Haně Maškové, na scéně Národního divadla v Brně.

Premiéra „hokejové“ inscenace „Se lvem na prsou“ režisérky Terezy Volánkové se výborně nejen dispozičně hodila do alternativních prostor experimentálního divadelního studia NoD, takzvaného Studia Superhrdinů. Stísněný prostor umožňoval kontakt vystupujících s publikem a zároveň navozoval potřebnou atmosféru nabitých zimních stadionů. A mantinel na pódiu charakterizoval mantinely mezi politikou, běžným lidem i politiky jako takovými.

Režisérka Tereza Volánková

Vlastní „sportovní“ scénář evokuje slavné mezníky českého a československého hokeje i celé historie Československa, potažmo České republiky. A hledá i nachází mezi nimi paralely. Nápad velice nosný. A režisérka Tereza Volánková se s ním vypořádala na jedničku s hvězdičkou!

Celé představení má i nenásilně didaktický charakter. Neboť mladším divákům připomíná důležitá data, mezníky, události i osobnosti.

Z historického hlediska mohu scénáři vytknout jedinou chybu. Inscenace uvádí, že se Mistrovství světa v ledním hokeji 1972 hrálo v Praze v „nové“ sportovní hale v Praze, Holešovicích. Hala byla sice daleko mladší než  zimní stadion Štvanice, ale v té době již stála a byla v provozu přes deset let (byla budována mezi lety 1952 – 1962)!

Na co se v inscenaci zapomnělo? Určitě na prazakladatele českého hokeje Josefa Rösslera-Ořovského, který společně se sportovním nadšencem a průkopníkem etikety Jiřím Guthem-Jarkovským uváděl nový sport mezi lid český. (Mám tyto, nejen sportovní, průkopníky se dvěma jmény moc rád 🙂  ).

Z druhé strany je asi dobře, že scénář – zřejmě záměrně (?) – vypustil hlavní slogan neblahých oslav vítězství nad tehdejším Sovětským svazem v únoru 1969. Zněl: „Tarasove, bu, bu, bu / Dali jsme vám na hubu!“ Jednak by mírná vulgarita vybočovala z rétoriky inscenace a dále by vznikala nutnost přidání další pasáže představení s vysvětlením působnosti sovětského trenéra Anatolije Tarasova.

Inscenace nezapomíná ani na legendární televizní hokejové komentátory: od Josefa Laufera, přes Luďka Brábníka až po Roberta Zárubu

Připomenutí tragédie letadla s hokejovými reprezentanty nad kanálem La Manche v roce 1948 tvoří vhodnou paralelu s tragédií v Rusku, v září 2011. Tehdy sice na klubové bázi, s týmem Jaroslavli, zahynuli tři přední čeští hokejoví reprezentanti. Je otázkou, zda neměla inscenace reflektovat i tragickou smrt Ivana Hlinky? A následné vystoupení české reprezentace na Kanadském poháru se smutečními páskami?

To jsou spíše drobnosti. Za vážnější chybu, pokud se inscenace pohybuje i po obecně politické rovině, považuji absolutní absenci zmínky o neurvalém zbourání historického zimního stadionu na Štvanici. Tady šlo opravdu o politicko-byznysmanskou likvidaci. A místo nevinné reklamy Jaromíra Jágra na žvýkačky, bych (být Volánkovou) určitě parodoval tu na vodňanská kuřata pro jistou nejmenovanou stranu, pardon hnutí, jistého premiéra.

A pokud jsme i u legendárních sloganů a „přebreptů“ hokejových komentátorů, marně jsem tam hledal ten rozhlasový: „…kdopak je to tam u mantinelu? Hrbatý!“

Tato mírná kritika není zavržením práce Terezy Volánkové. Ani celého týmu. Naopak, snaží se nalézt jenom drobné „pihy“ chybiček na tváři celého – jinak naprosto skvělého – představení.

V neposlední řadě musím vypíchnout i skvělou scénickou hudbu a vůbec zvuk jako takový. Dodává hře rytmus, šťávu i evokuje příslušnou atmosféru.

Se lvem na prsou“ má neobvyklý spád. Využívá zadních projekcí, místy i loutkové a stínové divadlo. Skutečně, inscenace, která má tah na branku. Opravdu, to musíte vidět! Kupte si lupeny” na reprízy (budou v úterý 2. října a v pondělí 3. prosince, obě od 19.30 hodin), asi bude brzy vyprodáno! Tak to přece u kvalitních hokejových „mačů“ bývá…

SE LVEM NA PRSOU“

Režie: VOLÁNKOVÁ

Dramaturgická spolupráce: JOSEFÍKOVÁ, PRESLOVÁ, SEDLÁČEK

Hudba: SEDLÁČEK

Pohybová spolupráce: SEDLÁČEK

Kostýmy: VONDRÁŠKOVÁ

Hrají: KLINDERA, KOVÁŘ, TROCHTA, BEDNÁŘOVÁ, SIMUNOVIČOVÁ, ŠUBOVÁ, VOPATOVÁ, ZENKLOVÁ (studenti VOŠH, pedagogické vedení: SEDLÁČEK, VOLÁNKOVÁ)

Premiéra: 25/9/2018, NoD, Studio Superhrdinů

Foto: archiv NoD a ČK

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

V květnu v NoDu Kokot, výstavy i hokej!

I během května nás čeká v pražském multikulturním centru NoD mnoho divadelních, výtvarných a dokonce i sportovních zážitků!

PROGRAM květen 2018

Stále probíhá:

Filip Dvořák & Martin Kolarov: Kapitola druhá / Chapter Two 24. 4. – 1. 6.
GALERIE Kolaborativní výstava dvou mladých umělců, kteří se zabývají tématem vznešena, krajiny a modelu. Filip Dvořák, vítěz Ceny kritiky za mladou malbu 2017, a Martin Kolarov rozvíjejí své niterné úvahy prostřednictvím často až podvědomé sítě emocionálních asociací, které se snaží “zpomalit” a tím letmo zahlédnout v různých materiálových řešeních. Kurátor Pavel Kubesa. -> FREE

3/5 Jan Strýček & kol.: Sedm kostek cukru 19:30/Čt
DIVADLO | PREMIÉRA Kdy přichází vhodná doba na to začít bránit svobodu? A jak člověk zjistí, jestli se k tomu hodí? Nejhorší zlo, bez ohledu na to, jaký je rok, je plíživé zlo, takové, které roste potichu a nenápadně a když si konečně uvědomíme, jak je nebezpečné, už je příliš pozdě začít s ním bojovat. Příběh inspirovaný životem politického vězně Josefa Černohorského a našimi vlastními životy…   Drama pro dva herce o povaze svobody, hrdinství a osobní zodpovědnosti. Hrají: V. Hříbek / V. Zimmermann a M. Sobotková. Režie: J. Strýček. Dramaturgie:  T. Pavelková. -> 200 Kč / 150 Kč (studenti, senioři, ZTP)

Vernisáž:

5/5 Milan Mazúr: Ócuka 6. 5. – 7. 5.
GALERIE Ócuka je snímek nacházející se na pomezí nezávislé filmové tvorby a videoartu. Díky onomu balancování na hranici je zároveň schopný pracovat s uměleckými možnostmi filmového žánru a s linearitou narace. Milan Mazúr je vizuálním a filmovým tvůrcem, který ve svých pracích akcentuje minimalismus, skrze který sonduje téma paměti. Audiovizuální instalace v prostoru divadla NoD. Kurátor: Pavel Kubesa. -> FREE

8/5 11:55 komentuje MS V HOKEJI: Česko vs. Švýcarsko 20:00/Út
DIVADLO Jestli jste zvyklí na Zárubu?! Jasně!!! Ale tohle bude naprosto jedinečný zážitek, tak nebuďte konzervy. Nabízíme zážitek vhodný pro milovníky hokeje i milovníky divadla. Nejvíc se v něm samozřejmě mohou najít milovníci obojího. Zábavu v přestávkách i při zápase zajišťuje soubor 11:55. 8. květen je přece Den vítězství, tak buďte u toho! -> VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ

9/5 Janek Lesák & kol.: Osamělost komiksových hrdinů 19:30/St
DIVADLO | VYPRODÁNO Inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komiksových hrdinů: Batmana, Supermana, Catwoman a Hulka. American psychological society vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou lidmi. Hrají: L. Přichystalová, L. Karda, M. Cikán, J. Strýček. Režie: J. Lesák. Dramaturgie: N. Preslová. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP)

10/5 WOWs – Oshun (USA) // SUPPORT: The High Corporation 20:00/Čt
HUDBA
Pestrá paleta zvuků a stylů v podání afroakustického projektu z New Yorku. Hip hop se mísí s neo soulem a africkými beaty. Akustické nástroje střídají ty digitální. Hutná basa i ambientní zvuky jsou nedílnou součástí jejich manifestace návratu ke kořenům a spojení s přírodou. OSHUN svoji svéráznou performance přivezou v rámci série koncertů věnované nadějným ženám současné hudební scény WOWs neboli Wonder Women Save You. -> 295 Kč

14/5 JAN STRÝČEK & KOL.: Sedm kostek cukru 19:30/Po
DIVADLO Kdy přichází vhodná doba na to začít bránit svobodu? A jak člověk zjistí, jestli se k tomu hodí? Nejhorší zlo, bez ohledu na to, jaký je rok, je plíživé zlo, takové, které roste potichu a nenápadně a když si konečně uvědomíme, jak je nebezpečné, už je příliš pozdě začít s ním bojovat. Příběh inspirovaný životem politického vězně, Josefa Černohorského, a našimi vlastními životy…   Drama pro dva herce o povaze svobody, hrdinství a osobní zodpovědnosti. Hrají: V. Hříbek / V. Zimmermann a M. Sobotková. Režie: J. Strýček. Dramaturgie:  T. Pavelková. -> 200 Kč / 150 Kč (studenti, senioři, ZTP)

17/5 11:55: Městečko Fake news 19:30/Čt
DIVADLO Mysteriózní detektivka plná nekorektního humoru.  „Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy víte, jak mne ráno nastartovat a bůh ví, že teď je to opravdu potřeba. Na stole mi totiž přistál nový případ. S něčím takovým jsem se dosud nesetkal. Z materiálů vyplývá, že bylo vyvražděno celé město. Naskakuje mi z toho husí kůže. Diano, vyzvedněte si v kanceláři klíče od mého bytu, zabalte mi pár nejnutnějších věcí, a ty zašlete na určenou adresu. Vydávám se neprodleně na cestu do Fake news… „ Hraje soubor 11:55. Režie: K. Jandáčková. Dramaturgie: J. Macíčková. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP) 

19/5 Maso krůtí: Cirkusvobody 19:30/So
DIVADLO | POSLEDNÍ UVEDENÍ V NOD Uvidíte zcela vídané a uslyšíte zcela slýchané v zapomenutelné show k nepopukání! MASO KRŮTÍ zplodilo další autorskou inscenaci. Zaprvé proto, že o svobodě se žvaní líp v manéži než v hospodě. A zadruhé na tenhle typ umění nemají na pracáku kolonku. Režie a dramaturgie: J. Fleglová a kol. Hrají: K. Smržová, E. Soukupová, M. Sobotková. -> 200 Kč / 150 Kč (studenti, senioři, ZTP)

21 a 22/5 DIVADLO NIE: Přicházíme z daleka / We come from far, far away 19:30/Po a Út
DIVADLO Uvnitř velkého stanu je ještě jeden menší stan a v něm sedí chlapec. Má za sebou dlouhou cestu. Většinu času cestoval sám. Ukáže vám, co si vzal s sebou, poví vám, proč se na cestu vydal, a popíše, kudy putoval. Nemůže ale říct, jak jeho příběh skončí. Inscenace vychází z příběhů uprchlíků. Vznikla ve spolupráci s uprchlickým centrem v Askeru, zajišťujícím přijímání mladých běženců ve věku 13-18 let, kteří přicestovali sami, aby v Norsku požádali o azyl. Diváci usazení v jurtě sledují mladíky Omara a Abdula Rezana na jejich cestě ze syrského Aleppa až na Hlavní nádraží v Oslu. Představení 21/5 je v anglickém jazyce! -> 250 Kč / 180 Kč

23/5 Janek Lesák & kol.: Měsíční sonáta č. 11 19:30/St
DIVADLO Inscenace na základě skutečného přepisu komunikace posádky Apolla 11 s řídícím centrem NASA v Houstonu. Divadelní koncert na čtyři synťáky, který vás vystřelí na Měsíc.  Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky. Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Hrají: L. Přichystalová, L. Karda, M. Cikán, J. Strýček. Režie: J. Lesák. Dramaturgie: N. Preslová. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP)

25/5 NoD Kviiiz 19:30/Pá
Další vydání vědomostního zápolení na vlnách vašich mozkových závitů. Přijďte si oprášit své vědomosti a nevědomosti. Registrace týmů (max. 4 osoby) probíhá od 19:00 do 19:20. -> FREE 

27/5 11:55: PRAVDA O 17/11 19:30/Ne
DIVADLO | VYPRODÁNO Ve třetím díle brakové trilogie se pod režijním vedením Petry Tejnorové chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry. Hraje soubor 11:55. Režie: P. Tejnorová. Dramaturgie: J. Tošovský. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP)

28/5  Linda Dušková a kol.: Sandman 19:30/Po
DIVADLO | DERNIÉRA Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nespíte vůbec? Sleep & Pain je tu pro vás. Pojďte dál, lehněte si. Zhluboka dýchejte. Teď zhasneme. Autorská inscenace režisérky Lindy Duškové se zabývá spánkem a jeho poruchami. Vypráví příběh Sandmana, postavy, která prochází díly autorů N. Gaimana, E. T. A. Hoffmana nebo H. Ch. Andersena. Ale kdo je ve skutečnosti Sandman a jak ovlivňuje naše životy? Režie: L. Dušková. Dramaturgie: N. Preslová. Hrají: K. Dvořáková, P. Neškudla, H. Řezáčová, V. Verdure. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP) 

30/5 Maso Krůtí: Čekání na Kokota 19:30/St
DIVADLO Každá se dočká svýho kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná. Hrají: E. Soukupová, M. Sobotková, K. Smržová,. Hudba: V. Strýček, Š. Hrábek, M. Beran. Režie: Kolektiv Maso Krůtí. Dramaturgie: J. Fleglová, A. Berčíková. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP).

TANEČNÍ MAGAZÍN

Bazaar 2017 naplnil svůj smysl

Po roce jsme navštívili přehlídku Bazar 2017. Zaměřili jsme se zejména na úvodní jihoslovanské představení s dlouhým názvem i výrazným politickým apelem. Proč se hrálo ve Studiu hrdinů? Proč si recenzent připadal chvílemi jako v parlamentu a chvílemi jako na hokeji? Kdo se účastnil Bazaaru premiérově? Kdo se rád na něj tradičně vrací? To vše tady a teď!

Po roce se – v druhé půli letošního března – konal festival Bazaar. Tentokrát tedy Bazaar 2017. A uvedl představení i širokou škálu ukázek převážně připravovaných inscenací a projektů. Především ze střední a východní Evropy. To vše pod heslem „Víc než národ“. Zaměřil se i na otázky virtuálního světa. Vlastní festivalový program zahájila kontroverzní a mezinárodně vyzdvihovaná inscenace „Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně!“ slovinského souboru „Mladinsko“ od radikálního balkánského režiséra Olivera Frljiće z Lublaně. Ostatně, jeho dílo bylo provedeno na území Čech a Moravy vůbec poprvé.

Tentokrát i název sálu „Studio hrdinů“ naplňoval smysl, téma i scénář titulního představení. „Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně!“ byla skutečným politickým apelem. Pestrým a bohatě naplněným výkřikem do tváře politiků. Jedná se o burcující avantgardní inscenací, která se snaží přimět diváky, aby i oni byli strůjci svého osudu a nenechávali vše pouze na blahovůli politiků a úředníků z Bruselu.

Oliver Frljić patří mezi „mezinárodně uznávané provokatéry“. Dokonce několikrát vydal tiskem svůj nekrolog, doplněný o parte! Nechával se i fotografovat před nasprejovanými nápisy vyhrožující mu smrtí. A možná se takové objeví i v Praze?

Režisér Oliver Frljić

Zde si totiž Frljić protentokrát nastudoval důkladně i aktuální české politické reálie. Nebál se odvážně pustit i do otevřené kritiky naší hlavy státu. I dalších politiků. „Mladost“ se také navážela i do pokrytectví a konzumního způsobu života.

Významnou devízou celého souboru „Mladost“ bylo otevřené a hrdé vlastenectví. Jako dekorace i kostýmy zároveň sloužily i vlajky jihoslovanských států.

Samotné představení bych rozdělil, jako hokej, do tří třetin. Úvodní byla motivující a apelující. Prostřední třetina byla nejdramatičtější a naplňovala i tep a rytmus naší doby. Závěrečná třetina si již mírně „sedala na zadní část těla“. Zejména protahovaným, nekonečným závěrem tak trochu připomínajícím nastavovanou kaši.

K úplnému vyznění inscenace přispěly promítané titulky výtečného českého překladu Terezy Benhartové.

A ještě k festivalu Bazaar 2017 jako celku. Smysl jména celé přehlídky naplnil více než bohatě Sobotní Bazaar“ – přehlídka ukázek právě vznikajících scénických a tanečních projektů. Odkud? Z Polska, Německa, Izraele, Srbska, Slovinska, Slovenska a dalších zemí. Ze zahraničních účastníků Bazaaru 2017 namátkou jmenujme konkrétně Agatu Siniarskou z Berlína i Varšavy, Xenii Taniko Dwertmann z Berlína, soubor Friendly Fire z Lipska a jejich izraelské hosty. Z rodících se českých inscenací shlédli diváci ukázky od Zdenky Brungot-Svítekové, Cristiny Maldonado a Sodji Lotker, a již tradičního účastníka ambiciózního dua Ufftenživot nebo Markéty Jandové – všichni žijí a tvoří převážně v Praze.

Na festival se tradičně navracejí rovněž umělci známí již z minulých ročníků. Tentokrát Sonja Pregrad ze Záhřebu, Iva Shveshtarova a Willy Prager ze Sofie a Berlína s inscenací „Transformability“. Agata Siniarska a Mādālina Dan z Bukurešti a Berlína naopak uvedly zbrusu nové představení „Mothers of Steel“. S titulem „Dior in Moscow“ přiletěli naopak z Litvy. Výjimečná performerka Silke Grabinger z německého Lince zde představila rodící se koprodukční projekt skupiny SILK Fluegge, založený na spolupráci dětských a dospělých tanečníků z Čech i Rakouska.

Tři doslova a do písmene nabité festivalové dny přinesly návštěvníkům Bazaaru pestrou škálu progresivních a myšlenkově kontroverzních divadelních a pohybových prací i jejich ukázek. To vše tradičně doplnily další prezentace, workshopy, diskuze a v Alfredu ve dvoře i výtvarná výstava. Bazaar 2017 tak naplnil různými prostředky i různou scénickou řečí otázku, kterou si vetkal do štítu: „Co bude víc než národ“.

 

MICHAL STEIN

 FOTO: Mladost Ljublanija a Bazaar 2017

Taneční magazín