Rozhovor se zpěvákem, skladatelem, textařem i „bavičem“ LIBOREM PETRŮ:

„Tanec mám rád asi tak jako hokej“

Zpěvák, skladatel, textař i imitátor LIBOR PETRŮ se stále častěji začíná prosazovat i jako herec a také v roli takzvaného „baviče“. Ostatně, jeho široký talent i schopnosti jej k tomu přímo předurčují. Na televizních obrazovkách se nyní také, kromě Liborova bratra – zpěváka Leoše – objevuje i jeho syn Leon.

Libor je tudíž, po všech stránkách a na „více frontách“, poměrně velmi vytížen. Bez mučení se přiznám, že jsme nyní využili určitého kulturního útlumu při zmatcích, stran kulturních vystoupení, během „koronavirové krize“ a Libora tak snáze „odchytli“ k rozhovoru pro TANEČNÍ MAGAZÍN.

Co Vás vůbec k muzice a zpěvu přivedlo?

Prý zpívám od dvou let. Tak to alespoň tvrdí rodiče. Ostatně, máme to právě v rodině. Náš taťka zpíval s orchestrem a taky mamka zpívá velmi dobře. Takže, vlastně asi oni.“

A ke skládání písniček?

To přišlo v době, když jsem se na střední škole naučil hrát na kytaru. Začal jsem si současně i sám skládat písničky.“

Píšete píseň kontinuálně, tedy hudbu a text současně. Anebo později zhudebňujete svůj text? Či naopak otextujete již vymyšlenou melodii?

Skládám tak, že nejprve udělám hudbu, potom text. Snažím se, aby následně text korespondoval s hudbou. Samozřejmě jde to i obráceně. Také jsem to zkusil, ale ta první varianta mi vyhovuje nejvíce.“

Libor Petrů zpívá u příležitosti křtu svého nového alba. V pozadí zleva: kytarista David Jakubec, Patrik Fox a zpěvačka Madia.

Máte od dětství blízký vztah ke sportu, avšak jaký máte postoj k tanci?

Tanec se mi samozřejmě líbí, především latina, ale tady mi, fakt, dáno nebylo.“

Chodil jste tedy vůbec do tanečních?

Do tanečních jsem, bohužel, nechodil. Avšak chodil jsem do kurzu před samotnými tanečními. Když ale taneční mistr prohlásil: ,Tak takové dřevo jsem ještě neviděl´, už jsem se neodvážil dál pokračovat. Na plese jsem vždy před dámskou volenkou lezl pod stůl. A na svém ,maturáku´ jsem se bál, aby na mě nepřišla během písničky řada. Naštěstí to dobře dopadlo a muzikanti skončili dříve, než bych musel vyzvat k tanci naši profesorku. Byl jsem strachy zpocený jako po fotbalovém zápase. No, na vlastní svatbu jsem ,vydřel´alespoň valčík.“

Libor s přítelkyní Věrkou

Máte Vy tedy vůbec rád tanec jako takový?

Jak jsem již teď řekl, tanec mám rád, ale pouze jako divák. Je to stejné jako s hokejem.“

Kdy jste třeba byl naposledy na klasickém baletu?

Tak to už bude hodně dávno. Naposledy asi s nebožtíkem hercem Jirkou Krytinářem. A už byste ze mne ani nevydolovali ten název. Musím se dobrovolně přiznat, že to zrovna není můj šálek kávy.“

Libor Petrů (sedící úplně vpravo) jako dodnes aktivní bývalý výkonnostní fotbalista, je hybnou silou a výraznou posilou na hřišti týmu slavných osobností ze světa kultury a sportu ,Československý lev´

A co říkáte modernímu výrazovému tanci?

Tak tento tanec se mi líbí hodně! Zejména v provedení mladých děvčat…“

Spolupracujete při tvorbě pořadů s nějakým choreografem či pohybovým expertem?

Tak žádný natolik odolný se ještě nenašel. Proto mám vlastně tu kytaru, abych na pódiu mohl stát, či sedět. Při zkouškách hudební komedie ,Zítra to roztočíme, Jaroušku!´ jsem dost trpěl při tanečních kreacích. Vypadal jsem u nich jako blázen. Naštěstí to právě ta moje role vyžadovala.“

Jak jste se dostal k imitaci zpěváků, která Vás nakonec dovedla na obrazovky tehdy Československé televize a ke spolupráci s režisérem Františkem Polákem?

Zase to mám z rodiny. Můj taťka je ještě i teď ve svých pětaosmdesáti letech zdatným imitátorem. Zvládá Buriana, Vojtu, Štercla i další. Tak jsem to asi zdědil, akorát jsem se více vrhnul na zpěváky. Vždy, když se mi líbila nějaká písnička, snažil jsem se zpěvem co nejvíce přiblížit danému interpretovi. A když jsem byl několik let členem Směšného divadla Luďka Soboty, hodně jsem se tam naučil právě hlas samotného principála.“

Chcete ještě něco doplnit? Anebo se k něčemu vrátit?

…ale, měl bych ještě dodatek k tomu mému historickému premiérovému televiznímu vystoupení. Bylo to v tenkrát velmi populárním pořadu ,Možná přijde i kouzelník´. Byl jsem vybrán právě mezi imitátory na konkurzu. Jelikož to bylo tehdy moje první vystoupení před televizními kamerami, měl jsem obrovskou trému. A hodně mi ,na place´ pomohl zkušený Zdeněk Srstka. Od té doby jsme byli velmi dobrými kamarády. Skoro třicet let!“

Vystupujete s celou řadou hereckých a „zábavních“ legend. Někte z nich již nejsou mezi námi. Na které z nich nejvíc vzpomínáte?

Asi nejvíce vzpomínám právě na toho velkého kamaráda a skvělého borce Zdeňka Srstku. S ním jsem odjezdil nespočet vystoupení. Hodně jsem vystupoval i s Jirkou Krytinářem – byla s ním legrace. A moc rád vzpomínám i na kolegu z hudební komedie ,Zítra to roztočíme, Jaroušku´ Pepu Mladého. Nezapomenu na jeho vyprávění v šatně. Byl to moc dobrý kamarád.“

A kdo z nich Vám dal nejvíce rad pro pěveckou kariéru?

Odpovím trochu jinak. Tím, že imituji asi přes třicet zpěváků, neměl jsem v podstatě žádný vzor. Ale nejradši jsem měl Petra Rezka. Bylo pak moc hezké se s ním osobně potkat.“

A v rámci kariéry divadelní?

Jako jevištní vystupování? Hodně mi právě dalo angažmá u Luďka Soboty – skvělá škola.“

Poznamenala letošní pandemie koronaviru výrazně Vaše koncertní plány?

Asi jako každého – vše bylo zrušeno. Doufejme, že se brzy zase všechno vrátí do normálu.“

Na křtu CD Libora Petrů ,Romantický prase´ se sešlo hodně ryzího zlata! Zleva nositel tří zlatých medailí z hokejových MS 1999, 2000 a 20001 Tomáš Vlasák, zlatá olympijská vítězka z Turína Kateřina Neumannová a legendární zlatý brankář z OH v Naganu i držitel dvou zlatých prstenů za triumf ve Stanley Cupu Dominik Hašek. Zcela vpravo autor a oslavenec Libor Petrů.

Čím jste odpadlá vystoupení nahradil?

Udělal jsem nové písničky, nahrál je ve studiu u Patrika Foxe. Hodně mi pomohla také zpěvačka MADIA. Vydal jsem CD ,Romantický prase´ a pokřtil ho v kavárně jménem ,Proč ne 67´. Měl jsem věhlasné kmotry a kmotřičky. Například Pavla Zedníčka, Heidi Janků, Dominika Haška, Katku Neumannovou, Tomáše Vlasáka, Honzu Bergra, Evu Čížkovskou a Hanku Kousalovou.“

Výše zmíněné CD Libora Petrů (úplně vpravo) pokřtili v kavárně ,Proč ne 67´ i celebrity z uměleckého světa: Pavel Zedníček, Hana Kousalová, Eva Čížkovská a Heidi Janků

Jak se odreagováváte, když máte tak nabitý program?

Dám si vířivku! Podívám se na nějaký dobrý film, nebo si jdeme s naším týmem celebrit ,Československý lev´ zahrát fotbal v rámci zápasů staré gardy. A také nesmím zapomenout na cestování. Jezdíváme s přítelkyní velice často do zahraničí. Teď tedy spíše po Čechách, Moravě a na Slovensko. Takové výlety mne moc nabíjejí.“

Libor se synem Leonem, snachou Štefi a vnučkou Larou

A co chystáte do nové sezóny 2020/2021?

Po zkušenostech z letoška si plány moc nedávám. Co bude, to bude. No přece jenom – chtěl bych udělat klip na vánoční písničku“.

Tak Vám přejeme, nejen za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU, podařený klip nejen na písničku vánoční, ale i na ty všechny další v budoucnu.

Foto: Václav Nekvapil a archiv Libora Petrů

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

EDA PARMA píše taneční hity, tančí i cvičí

Eduard PARMA patří ke stálicím naší moderní taneční hudby

Eduard PARMA patří ke stálicím naší moderní taneční hudby. Ačkoli vystudoval klarinet, proslavil se jako basový kytarista, skladatel i producent. Dlouho hrával s kapelou ApolloBeat Petra Spáleného, od roku 1977 byl znám jako kapelník i dvorní skladatel Jiřího Korna, kterému složil i píseň „You´re My Woodoo“ (v české verzi „Žal se odkládá“), která v roce 1978 získala hned čtyři hlavní ceny na festivalu v Cavanu v Irsku, kde porazila ten rok i slavného hitmakera Bary Masona! Skládal hity i pro světové pěvecké hvězdy třeba Edwina Stara a mnoho dalších. V letech 1981 – 1991 žil v Londýně, kde založil dodnes prosperující studio SOKIT. S písní „King Kong in Honkong“ tehdy zvítězil v soutěži Capital Radia Londýn. Po návratu do Čech začal produkovat nové pěvecké hvězdy, například skupinu Blondes či zpěvačku Lýgii. Věnuje se i filmové hudbě, v jeho studiu SOKIT se nahrávala hudba pro film Kamarád do deště II. Nahrával zde i Karel Gott, Martin Dejdar, Felix Slováček, Naďa Konvalinková, Petr Nárožný, Arabela-Jana Nagyová, Zdeněk Srstka a mnoho dalších předních pěveckých i hereckých interpretů. Je držitelem Platinové desky za album „Booong!!!“, ocenění Zlatá pecka 2000 za rozhlasový reklamní spot. A sbíral ocenění za nejlepší taneční písně na různých československých a později českých rádiích. Se svým bratrem Jindřichem výrazně posunuli výraz a sound moderní české taneční hudby.

Eduarda Parmu jsme zastihli trochu nezvykle v relaxačním Centru aktivizačních programů, které organizuje Úřad městké části Prahy 8, kde organizuje pohybové aktivity spoluobčanů a položili mu čtyři otázky:

To zde v takových zajímavých úborech s paní Evou Kozderkovou tančíte?

„Samozřejmě, občas si zatančíme, ale hlavně zde cvičíme. To je tady hlavní náplní. Ten tanec si užijeme spíše při rozcvičce. Jinak se jedná převážně o cvičení vycházející z jógy. Je to dobré pro zdravý vývin a udržování páteře i proto, abychom byli stále fit a plni energie.

Parma+.KozderkovaTanec

Chodil jste také do tradičních tanečních?

„To víte, že chodil. Pro nás chlapce tenkrát bývávaly zdarma. Já tenkrát byl v takovém tom stydlivém věku a povětšinou jsme pak s kamarády utíkali na pivo. Pochopitelně, k nelibosti tanečnic i jejich maminek. Připadlo mi to na můj vkus celé takové naškrobené a necítil jsem se tam vůbec přirozeně. Nikdy jsem žádným velkým tanečníkem nebyl. Asi jsem to zdědil po tatínkovi, který býval skvělým muzikantem a kapelníkem taneční kapely, ale tančit klasické tance neuměl, stejně jako já.

Kde nalézáte inspiraci k tanečním hitům, kterými jste se již od počátku devadesátých let natrvalo zapsal do historie naší „Dance Music“?

„Tak to rád přiznám. Inspirovala mne vlnící se dívčí těla na diskotékách. Chtěl jsem vytvářet svou vlastní původní hudbu, aby se při ní vlnila stejně jako při té zahraniční. A po hudební stránce to byla inspirace zejména londýnskou ,House MusicL, jíž jsem během svého působení v Anglii vstřebával i produkoval.V mé hudbě se prostě hodně jedná o vyjádření emocí a přitažlivosti k opačnému pohlaví.

Máte ještě při svých skladatelských, studiových i pohybových aktivitách čas a náladu sledovat současnou diskotékovou scénu?

„Ne, že bych ji poslouchal každý den. Ale průběžně ji sleduji v médiích. Patří to koneckonců k mé práci. V létě chodívám rád na parník, který pořádá špičkový diskžokej Luboš Novák. Hraje Trance MusicLa to mi naprosto vyhovuje kombinací silného rytmu s melodickou hudbou. Rád zajdu rovněž do diskotéky RETRO v Praze na Francouzské třídě, nad Náměstím Míru. Tam se hrají nejnovější taneční trendy a je to tu i vizuálně přitažlivé – před hrajícím diskžokejem tam stále tančí profesionální tanečník či tanečnice. Rovněž jsem se rád účastnil několika tanečních akcí Li ndy Hop. Jde o tanec na swingovou muziku, zhruba sedmdesát let starou, které však propadá i současná mladá generace. Dokonce sami mladí pořádají v tom duchu řadu vystoupení a organizují kursy, work-shopy i veřejná vystoupení.

Díky a těšíme se po albech „Písně vídané i nevydané“ z vlastních hitů a CD „Bosa“ s tajemnou zpěvačkou Markétou Z. na další a další (nejen taneční) hity.

EdaPARMA+E.KOZDERKOVA

Michal Stein

Taneční magazín