Rozhovor se zpěvákem, skladatelem, textařem i „bavičem“ LIBOREM PETRŮ:

„Tanec mám rád asi tak jako hokej.“

Zpěvák, skladatel, textař i imitátor LIBOR PETRŮ se stále častěji začíná prosazovat i jako herec a také v roli takzvaného „baviče“. Ostatně, jeho široký talent i schopnosti jej k tomu přímo předurčují. Na televizních obrazovkách se nyní také, kromě Liborova bratra – zpěváka Leoše – objevuje i jeho syn Leon.

Libor je tudíž, po všech stránkách a na „více frontách“, poměrně velmi vytížen. Bez mučení se přiznám, že jsme nyní využili určitého kulturního útlumu při zmatcích, stran kulturních vystoupení, během „koronavirové krize“ a Libora tak snáze „odchytli“ k rozhovoru pro TANEČNÍ MAGAZÍN.

Co Vás vůbec k muzice a zpěvu přivedlo?

Prý zpívám od dvou let. Tak to alespoň tvrdí rodiče. Ostatně, máme to právě v rodině. Náš taťka zpíval s orchestrem a taky mamka zpívá velmi dobře. Takže, vlastně asi oni.“

A ke skládání písniček?

To přišlo v době, když jsem se na střední škole naučil hrát na kytaru. Začal jsem si současně i sám skládat písničky.“

Píšete píseň kontinuálně, tedy hudbu a text současně. Anebo později zhudebňujete svůj text? Či naopak otextujete již vymyšlenou melodii?

Skládám tak, že nejprve udělám hudbu, potom text. Snažím se, aby následně text korespondoval s hudbou. Samozřejmě jde to i obráceně. Také jsem to zkusil, ale ta první varianta mi vyhovuje nejvíce.“

Libor Petrů zpívá u příležitosti křtu svého nového alba. V pozadí zleva: kytarista David Jakubec, Patrik Fox a zpěvačka Madia.

Máte od dětství blízký vztah ke sportu, avšak jaký máte postoj k tanci?

Tanec se mi samozřejmě líbí, především latina, ale tady mi, fakt, dáno nebylo.“

Chodil jste tedy vůbec do tanečních?

Do tanečních jsem, bohužel, nechodil. Avšak chodil jsem do kurzu před samotnými tanečními. Když ale taneční mistr prohlásil: ,Tak takové dřevo jsem ještě neviděl´, už jsem se neodvážil dál pokračovat. Na plese jsem vždy před dámskou volenkou lezl pod stůl. A na svém ,maturáku´ jsem se bál, aby na mě nepřišla během písničky řada. Naštěstí to dobře dopadlo a muzikanti skončili dříve, než bych musel vyzvat k tanci naši profesorku. Byl jsem strachy zpocený jako po fotbalovém zápase. No, na vlastní svatbu jsem ,vydřel´alespoň valčík.“

Libor s přítelkyní Věrkou

Máte Vy tedy vůbec rád tanec jako takový?

Jak jsem již teď řekl, tanec mám rád, ale pouze jako divák. Je to stejné jako s hokejem.“

Kdy jste třeba byl naposledy na klasickém baletu?

Tak to už bude hodně dávno. Naposledy asi s nebožtíkem hercem Jirkou Krytinářem. A už byste ze mne ani nevydolovali ten název. Musím se dobrovolně přiznat, že to zrovna není můj šálek kávy.“

Libor Petrů (sedící úplně vpravo) jako dodnes aktivní bývalý výkonnostní fotbalista, je hybnou silou a výraznou posilou na hřišti týmu slavných osobností ze světa kultury a sportu ,Československý lev´

A co říkáte modernímu výrazovému tanci?

Tak tento tanec se mi líbí hodně! Zejména v provedení mladých děvčat…“

Spolupracujete při tvorbě pořadů s nějakým choreografem či pohybovým expertem?

Tak žádný natolik odolný se ještě nenašel. Proto mám vlastně tu kytaru, abych na pódiu mohl stát, či sedět. Při zkouškách hudební komedie ,Zítra to roztočíme, Jaroušku!´ jsem dost trpěl při tanečních kreacích. Vypadal jsem u nich jako blázen. Naštěstí to právě ta moje role vyžadovala.“

Jak jste se dostal k imitaci zpěváků, která Vás nakonec dovedla na obrazovky tehdy Československé televize a ke spolupráci s režisérem Františkem Polákem?

Zase to mám z rodiny. Můj taťka je ještě i teď ve svých pětaosmdesáti letech zdatným imitátorem. Zvládá Buriana, Vojtu, Štercla i další. Tak jsem to asi zdědil, akorát jsem se více vrhnul na zpěváky. Vždy, když se mi líbila nějaká písnička, snažil jsem se zpěvem co nejvíce přiblížit danému interpretovi. A když jsem byl několik let členem Směšného divadla Luďka Soboty, hodně jsem se tam naučil právě hlas samotného principála.“

Chcete ještě něco doplnit? Anebo se k něčemu vrátit?

…ale, měl bych ještě dodatek k tomu mému historickému premiérovému televiznímu vystoupení. Bylo to v tenkrát velmi populárním pořadu ,Možná přijde i kouzelník´. Byl jsem vybrán právě mezi imitátory na konkurzu. Jelikož to bylo tehdy moje první vystoupení před televizními kamerami, měl jsem obrovskou trému. A hodně mi ,na place´ pomohl zkušený Zdeněk Srstka. Od té doby jsme byli velmi dobrými kamarády. Skoro třicet let!“

Vystupujete s celou řadou hereckých a „zábavních“ legend. Někte z nich již nejsou mezi námi. Na které z nich nejvíc vzpomínáte?

Asi nejvíce vzpomínám právě na toho velkého kamaráda a skvělého borce Zdeňka Srstku. S ním jsem odjezdil nespočet vystoupení. Hodně jsem vystupoval i s Jirkou Krytinářem – byla s ním legrace. A moc rád vzpomínám i na kolegu z hudební komedie ,Zítra to roztočíme, Jaroušku´ Pepu Mladého. Nezapomenu na jeho vyprávění v šatně. Byl to moc dobrý kamarád.“

A kdo z nich Vám dal nejvíce rad pro pěveckou kariéru?

Odpovím trochu jinak. Tím, že imituji asi přes třicet zpěváků, neměl jsem v podstatě žádný vzor. Ale nejradši jsem měl Petra Rezka. Bylo pak moc hezké se s ním osobně potkat.“

A v rámci kariéry divadelní?

Jako jevištní vystupování? Hodně mi právě dalo angažmá u Luďka Soboty – skvělá škola.“

Poznamenala letošní pandemie koronaviru výrazně Vaše koncertní plány?

Asi jako každého – vše bylo zrušeno. Doufejme, že se brzy zase všechno vrátí do normálu.“

Na křtu CD Libora Petrů ,Romantický prase´ se sešlo hodně ryzího zlata! Zleva nositel tří zlatých medailí z hokejových MS 1999, 2000 a 20001 Tomáš Vlasák, zlatá olympijská vítězka z Turína Kateřina Neumannová a legendární zlatý brankář z OH v Naganu i držitel dvou zlatých prstenů za triumf ve Stanley Cupu Dominik Hašek. Zcela vpravo autor a oslavenec Libor Petrů.

Čím jste odpadlá vystoupení nahradil?

Udělal jsem nové písničky, nahrál je ve studiu u Patrika Foxe. Hodně mi pomohla také zpěvačka MADIA. Vydal jsem CD ,Romantický prase´ a pokřtil ho v kavárně jménem ,Proč ne 67´. Měl jsem věhlasné kmotry a kmotřičky. Například Pavla Zedníčka, Heidi Janků, Dominika Haška, Katku Neumannovou, Tomáše Vlasáka, Honzu Bergra, Evu Čížkovskou a Hanku Kousalovou.“

Výše zmíněné CD Libora Petrů (úplně vpravo) pokřtili v kavárně ,Proč ne 67´ i celebrity z uměleckého světa: Pavel Zedníček, Hana Kousalová, Eva Čížkovská a Heidi Janků

Jak se odreagováváte, když máte tak nabitý program?

Dám si vířivku! Podívám se na nějaký dobrý film, nebo si jdeme s naším týmem celebrit ,Československý lev´ zahrát fotbal v rámci zápasů staré gardy. A také nesmím zapomenout na cestování. Jezdíváme s přítelkyní velice často do zahraničí. Teď tedy spíše po Čechách, Moravě a na Slovensko. Takové výlety mne moc nabíjejí.“

Libor se synem Leonem, snachou Štefi a vnučkou Larou

A co chystáte do nové sezóny 2020/2021?

Po zkušenostech z letoška si plány moc nedávám. Co bude, to bude. No přece jenom – chtěl bych udělat klip na vánoční písničku”.

Tak Vám přejeme, nejen za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU, podařený klip nejen na písničku vánoční, ale i na ty všechny další v budoucnu.

Foto: Václav Nekvapil a archiv Libora Petrů

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

MANIFEST z putyky (i Jatek)

Iniciativa Cirku La Putyka vyzývá umělce k samostatným akcím. Žádá ostatní umělce, aby vyšli do ulic a cestovali za svými diváky i za seniory, kteří jsou ve svých domovech.

Už pár týdnů můžeme sledovat aktivitu „#kulturunezastavis“, která je iniciativou Cirku La Putyka i jejich spřátelených umělců z branže. Herecká či pěvecká vystoupení, akrobaté projíždějící ulicemi města nebo promítání záznamu divadelních vystoupení na fasády domů. To jsou některé z uměleckých počinů, ze kterých se mohou těšit lidé rovnou z oken a balkonů svých domovů, nemocnic anebo domovů pro seniory. Vše probíhá v souladu s bezpečnostními nařízeními vlády. Nyní company oslovuje a zároveň vyzývá i další umělce z ostatních krajů, aby se samostatně vydali šířit radost mezi své diváky.

V současné době za sebou mají akce pod hlavičkou „#kulturunezastavis“ více než padesát odehraných vystoupení, někdy třeba až na šestnácti různých místech v jeden den. Zapojilo se na šedesát účinkujících, mezi kterými jsou i mnohá zvučná jména. Sestřih z akcí  naleznete ZDE.

Iniciativa Cirku La Putyka se rozšiřuje o další a další artisty, kteří chtějí tímto způsobem poděkovat svým divákům za léta přízně. Ale zároveň znovu zažít nezaměnitelné pouto mezi divákem a vystupujícím, na kterém jsou jak existencionálně, tak emočně závislí. Odkazují se při tom na Manifest, který má povzbudit i další umělce, aby potvrdili, že heslo „#kulturunezastavis“ je pravdivé. Aby se přidali a samostatně a – v souladu s aktuálními bezpečnostními opatřeními – vyšli do ulic. Prostě, dokázat lidem, že si jich váží a jsou tu pro ně i v těchto nelehkých časech. „V současné době se do iniciativy zapojili i kamarádi a kolegové v Brně a Ostravě. Cirk La Putyka je rád, když si ,#kulturunezastavis´ vezmou za své také v ostatních městech i za jejich hranicemi a vezme ji za svou co nejvíce umělců se stejným cílem,“ říká k tomu principál Cirku La Putyka Rostislav Novák ml.

Umělci, kteří vystoupí, jsou plni silných dojmů, které plynou z ovací a upřímné vděčnosti, jež je z diváků zřejmá. „Na včerejším vystoupení byla jedna starší paní, která je většinou proti všemu, co se kolem děje a vypadalo to, že to tak bude i při našem vystoupení ‚Co tady budete dělat? Koncert? A čeho? Tak to NE!‘, říkala. A pak byla nadšená jak malá! Všichni tam tleskali, ptali se, co jsme za divadlo, prý jsme dostali dokonce dárky,“ komentuje reakce lidí jedna z vystupujících, Anna. Od dalších účinkujících je slyšet slova jako: „radost, nadšení, super atmosféra“ a společně se shodují, že chtějí v otevřené iniciativě „#kulturunezastavis“ pokračovat. 

 Všichni umělci jsou anonymní, mívají často kromě roušek i masky přes celý obličej. „Nevnímejte, kdo konkrétně zpívá, hraje nebo žongluje, ale podstatu a čistotu toho, co se odehrává pod vašimi okny. Třeba je to zrovna ten váš oblíbený zpěvák nebo herec,“ vysvětluje Rostislav Novák ml.

Cirk La Putyka se doposud při organizování těchto happeningů setkal jenom s pozitivními ohlasy. A to možná i proto, že dbal na bezpečnost herců i diváků. Dodržují například rozestupy a vybízejí lidi, pro které hrají, aby zůstali doma a sledovali vše z pohodlí bytů. O dodržení těchto pravidel žádají i další uskupení, která se k iniciativě „#kulturunezastavis“ připojí. Ta je otevřená všem umělcům a má za cíl roznášet radost lidem kdekoli je to možné. Pro všechny, kdo mají zájem se připojit nebo se podívat, co všechno se v rámci této otevřené iniciativy děje, funguje webhttps://kulturunezastavis.cz/, který aktuálně koncentruje veškeré informace.

Vlastní MANIFEST zní:

My, umělci, potřebujeme publikum. Jsme na něm závislí. Jak emočně, tak fyzicky.

Vy podporujete nás, my v téhle nelehké době podpoříme vás. A to, jak umíme.

Živé umění ze dne na den usnulo a bude trvat nejspíš několik týdnů či měsíců, než ho společně oživíme. Než se zase vrátíme do divadel, na koncerty, do kin. My ale už teď chceme ukázat, že živou kulturu lze pěstovat i za těchto časů.

Rozhodli jsme se, že když nemůžete vy za námi, přijdeme my k vám. Pódiem budou ulice, dvorky, parkoviště. Hledištěm se stanou okna a balkony vašich bytů, nemocnic nebo domovů důchodců.

Budeme zase spolu! Zvládneme to! Bezpečně a s respektem k vládním opatřením.

#kulturunezastavis

O souboru Cirk La Putyka

Původně malá skupina nadšenců, kteří chtěli dát dohromady jednu inscenaci, se od roku 2008 rozrostla na novocirkusové uskupení téměř stovky herců, tanečníků, akrobatů, hudebníků. Ale zároveň i produkčních, techniků, lékařů, vizážistů a dalších profesionálů.

Po nečekaném úspěchu debutové show „La Putyka“ založili bratři Rosťa a Vítek Novákovi Cirk La Putyka. První jako umělecký šéf a druhý coby výkonný ředitel. Od té doby určují směr a rychlost jízdy naší divadelně-novocirkusové maringotky.

Za prvních deset let existence umělci z Cirku La Putyka vytvořili přes 20 projektů, spolupracovali s více než 300 lidmi 25 národností, odehráli přes 1 500 představení a navštívili 21 zemí.

Cirk La Putyka se aktuálně, jako většina podobných subjektů, přesunula i na internet a pod hlavičkou Cirk La Putyka (A)live nabízí pravidelné live streamy a nedělní workshopy (na Facebooku a Youtube). To vše za dobrovolnou virtuální vstupenku zakoupenou prostřednictvím darujme.cz.

Nechci, aby naše company ustrnula a následovala očekávání široké či odborné veřejnosti. Chci tvořit svobodně a s energií, která dala možnost company vůbec vzniknout a žít,“ to jsou historická slova Rosti Nováka ml.

Rosťa a Vítek Novákovi jsou potomky slavného českého loutkáře Matěje Kopeckého. Přestože jim v žilách koluje kočovná krev, jako jediní z rodu založili kamenné divadlo – Jatka78.

Foto: Jiří Šeda a Jan Hromádko

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Uajíí,“ řekne tygr v La Fabrice

V pátek 28. dubna proběhne premiéra téměř sólového autorského představení s názvem Uajíí souboru Cink Cink Cirk. Novocirkusové inscenace o hledání lásky s příchutí kávy

 

Uajíí,“ řekne tygr v La Fabrice V pátek 28. dubna proběhne premiéra téměř sólového autorského představení s názvem Uajíí souboru Cink Cink Cirk. Novocirkusové inscenace o hledání lásky s příchutí kávy. Režie tohoto díla, které se volně inspiruje novelou Tracyho tygr od Williama Saroyana, se ujal David Dvořák.

Mladý soubor zve do žlutého světa, kde se závěsná akrobacie na laně potkává s clownérií, magií, autorskou hudbou a silnou vizuální stránkou. Jedinečnost představení slibuje také disciplína zvaná hairhangig (vis za vlasy), které se v České republice věnuje pouze několik jedinců, jenž se většinou pohybují v oblasti tradičního cirkusu.

Performerka a spoluautorka konceptu Zuzana Drábová se tuto disciplínu učí od předních evropských profesionálů. „V představení se nesnažíme odvyprávět příběh, který si může přečíst každý sám se svou fantazií v klidu domova. V konceptu inscenace hledáme linii příběhu, která není napsaná na stránkách knihy. Novela vypráví o chlapci jménem Tracy, který se zamiluje do dívky Laury. Tracy je sice můj papírový dívčí idol, ale vždy mě také zajímalo, kdo je Laura. Jak to vypadá u ní doma. Co dělala, než šla po Warrenově ulici a uviděl jí Tracy. A jak vidí svět,“ říká o Uajíí Zuzana Drábová. Ke spolupráci na této inscenaci si Zuzana přizvala Davida Dvořáka. David je režisér, herec, textař, traktorista a zakladatel někdejšího divadelního sdružení IGDYŽ. V posledních letech je známý především jako principál Kašpárka v rohlíku. O představení říká: „Mladé dívky dokáží rozkmitat svět, i kdyby jen ve svém pokoji popíjely kávu. Což teprve kdyby stály na jevišti. To bude láskou. A Zuzka je rozhodně mladá dívka!“

Uajíí je novým představením souboru Cink Cink Cirk. Poprvé se v celovečerní inscenaci nepředstaví všichni členové souboru, jedná se totiž o téměř sólové dílo. Jedinou herečkou je Zuzana Drábová, která soubor založila v roce 2012 spolu s dalšími třemi performery. Cink Cink Cirk má za téměř pět let své existence v repertoáru dvě celovečerní inscenace, jedno pouliční představení a nespočet kratších čísel, se kterými se stal součástí mnoha českých i zahraničních festivalů. Za všechny jmenujme například Carnaval Sztukmistrzów (Polsko, Lublin), Spoffin festival (Amersfoort, Nizozemsko), We are STHLM (Stockholm, Švédsko), Letní Letná, Cirk-Uff nebo Živá ulice.

Premiéra: 28.4.2017, La Fabrika (Praha), 20:00 Vstupné: 150Kč/200Kč na pokladně a webových stránkách La Fabriky

 

Zuzana Drábová

Taneční magazín

Milan Kňažko jako Shylock

Milan Kňažko jako Shylock poprvé v novém roce na Jezerce

První letošní představení hry Shylock v podání charismatického herce Milana Kňažka proběhne v pražském Divadle Na Jezerce ve znamení dvou sedmnáctek. Inscenace v režii Radka Balaše bude mít totiž přesně 17. ledna svou 17. reprízu.  Hru Shylock napsal Kanaďan Mark Leiren-Young před dvaceti lety. Za tu dobu doslova obletěla svět a hrála se na mnoha kanadských, amerických i evropských jevištích. Českou premiéru hra měla v Divadle Na Jezerce loni v dubnu.


Rádi bychom touto hrou zdůraznili naše odhodlání bránit svobodu a demokracii. Hra je namířena proti antisemitismu a přehnané politické korektnosti, což jsou dvě věci, které v současné době negativně ovlivňují světové dění. Svým způsobem bourají přesně ty hodnoty, ke kterým jsem se tak dlouho upínali a toužili po nich, když jsme žili v totalitním režimu a snili o západním světě. A teď, když  k západu patříme, přehnaná politická korektnost Evropu téměř bourá. Mám obavu, abychom nepřišli o svou svobodu, kterou považuju za jednu z nejcennějších věcí, jaké člověk může mít,” říká principál Divadla Na Jezerce a herec Jan Hrušínský.

 www.divadlonajezerce.cz

 

Magdalena Bičíková

Foto:Milan Ležák a Ivan Kahún

Taneční magazín