JAŠKÓW s ERFTEMEIJEREM v inscenaci »Adamova jablka«

Švandovo divadlo uvede 19. června 2021 premiéru

Téměř rok po původně ohlášeném termínu se ve Švandově divadle dočká premiéry hra Adamova jablka“. V sugestivním příběhu o dobru a zlu v režii Jiřího Pokorného se sejdou Jacob Erftemeijer jako pastor Ivan a Robert Jašków v roli neonacisty Adama. Premiéra bude 19. června ve Velkém sále Švandova divadla. Ten bude podle stávajících pravidel naplněn do poloviny své kapacity, takže se do něj vejde přibližně 150 diváků. Ti se zatím musí prokázat buď negativními testy na covid-19, potvrzením o jeho prodělání či dokončeným očkováním: aktuální pravidla pro vstup najdou diváci na webových stránkách divadla.

Hra je adaptací stejnojmenného filmu, který v roce 2005 natočil podle vlastního scénáře dánský režisér Anders Thomas Jensen. Ten Adamova jablka pojal jako osobitý mix žánrů s řadou barvitých postav. Nechybí v něm absurdní situace i dialogy a také humor, který je často černý, sarkastický a nekorektní. V pojetí jednoho z nejbouřlivějších divadelních režisérů střední generace Jiřího Pokorného tak budou Adamova jablka“ patrně nejostřejší komedií, jakou kdy diváci u Švandů viděli. Titul zároveň završí trilogii adaptací severských filmů, do níž patří oblíbené komedie Kdo je tady ředitel?“ a Kurz negativního myšlení“.

Pastor a neonacista

Hrdinou hry je pastor Ivan (Jacob Erftemeijer), muž zdánlivě neochvějné víry, který ve všem hledá jen to dobré. Na své venkovské faře tak rád přijme obtloustlého kleptomana Gunnara (Matěj Anděl), alkoholičku Sáru (Bohdana Pavlíková) i teroristu Khalida (David Punčochář). Ti si zde mají odpykat alternativní tresty nebo tu najít porozumění a útočiště.

Neonacista Robert Jašków

Jenže se objeví nový příchozí, zavilý neonacista Adam (Robert Jašków). A právě Adam se časem rozhodne, že Ivana donutí, aby konečně prohlédl: připustil existenci zla a uvěřil, že tím, kdo jej zkouší, není Ďábel, ale sám Všemohoucí. Převychová nakonec dobrý člověk neonacistu, nebo to bude spíš Adam, kdo obrátí na svou víru pastora?

Jašków kontra Erftemeijer

Hraju Adama a domnívám se, že ze své podstaty není zlý, i když je jakýmsi archetypálním představitelem zla – nebo se tak aspoň zpočátku jeví,“ naznačuje Robert Jašków. „Myslím, že to, jaký ve skutečnosti Adam byl, je či bude, záleží i na nás, na uchopení látky, na výsledku… Ale už teď ho mám svým způsobem velmi rád,“ uvádí herec.

Robert Jašków pod stromem

Podobně mluví i Jacob Erftemeijer: „Mým úkolem je ztvárnit postavu Ivana. A na otázku, kdo z těch dvou je dobrý a kdo ten zlý, bych odpověděl větou, kterou pronesl Ivan: Zlí lidé neexistují, na to my nevěříme.“

Razance dobra i zla

O získání práv k uvedení tohoto titulu usilovalo Švandovo divadlo dlouhých osm let a pandemie koronaviru posunula premiéru o další rok. Dramaturgyně Martina Kinská však o aktuálnosti titulu nepochybuje. „Současný stav, který v lidech probouzí v mnohem větší razanci to dobré i zlé, nás jen a jen utvrdil, že příběh a témata ,Adamových jablek´ jsou víc než aktuální. Nejen ve vyostřeném střetu dobra a zla, ale i v relativnosti těchto dvou kategorií. Tedy, pokud změníte kontext a pootočíte perspektivu. A také v tom, že největší boj na hraně přežití ve zdraví – tom fyzickém a především psychickém – svádí člověk zpravidla sám se sebou,“ říká Martina Kinská.

V popředí David Punčochář a v mírném pozadí Jacob Erftemeijer

Kromě hereckých výkonů se můžeme těšit na zajímavě pojatou scénu Jana Štěpánka, jejímž středobodem je jabloň. O kostýmy i o bleskurychlé proměny Ivanovy, čím dál zmučenější, vizáže se společně s maskérkami postará Jana Hauskrechtová. Hudební a zvukovou stránku představení, v němž zazní hit skupiny Bee GeesHow Deep Is Your Love, vytváří Nikos Engonidis. Ten bude v inscenaci zároveň účinkovat, takže se o živou hudbu postará přímo během představení.

Premiéra je naplánována na 19. června 2021 ve Velkém sále, první repríza se uskuteční 21. června.

Více informací na webu: www.svandovodivadlo.cz

Foto: Alena Hrbková

Magdaléna Bičíková

pro TANEČNI MAGAZÍN

Nepříliš dobré (nejen) divadelní vyhlídky

Ministr kultury řekl, která odvětví kultury otevřou první. Divadla mají smůlu. V ohrožení i letní festivaly a koncerty!

Divadla a kina pravděpodobně do léta neotevřou. Podle ministra kultury Lubomíra Zaorálka (ČSSD) se nejdříve budou otevírat muzea, galerie, hrady a zámky. V ohrožení jsou i letní koncerty a festivaly.

Řada umělců se rozhodla na nic nečekat a než by seděli doma, raději vyrazili pomáhat tam, kde je to potřeba. „Chvíli mi to trvalo, než jsem pochopila, jaká je situace. Odjela jsem na Moravu za rodinou, kde jsem potom tři měsíce pracovala v lese a sázela jsem stromy,“ popsala například herečka Sarah Hlaváčová.

Když na podzim přišla druhá koronavirová, vlna, rozhodla se absolvovat jednodenní pečovatelský kurz od Českého červeného kříže a nastoupila do nemocnice jako sanitářka.

Nastoupila jsem do nemocnice Milosrdných sester pod Petřínem, kde jsem od konce října. Stále tam občas docházím, měříme tlak, ráno probíhá hygiena pacientů, krmení, polohování,“ doplnila Hlaváčová.

Věřme, že se tyto předpovědi až do písmene nenaplní a kulturní stánky, třeba za určitých přísnějších hygienických opatření, otevřou své brány dříve.

Foto: archiv ČSSD

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

JATKA78 budou hrát na pražském Výstavišti

Vše se rozjede ve stanu (doufejme) v květnu

Šapitó s názvem „Azyl78“ poskytne zázemí Cirku La Putyka, Dekkadancers a „Amerikánce“ režiséra Viktora Tauše. Během léta si v něm zahrají také hostující soubory Městských divadel pražských, Divadla pod Palmovkou, Divadla Na zábradlí, Minoru a VOSTO5. V programu se objeví i filmové projekce, koncerty a další živá kultura. Jatka78 plánují novou letní scénu provozovat od druhé poloviny května do konce září. Hodlají tím vynahradit umělcům i divákům čas, který nemohli trávit spolu. Vše bude záviset na vývoji koronavirové pandemie a aktuálních vládních opatřeních. Nicméně přípravy jsou v plném proudu. Stan, který zvenku pomaluje výtvarník Lukáš Musil alias Musa, bude stát v zadní, parkové části Výstaviště Praha v Holešovicích.

Své nové letní působiště jsme nazvali ,Azyl78´ proto, že chceme na konci tohoto složitého období poskytnout uprostřed parku střechu nad hlavou nejen svým domácím souborům, ale i celé řadě dalších spřátelených divadel a kulturních projektů. Těšíme se na diváky a chceme je přivítat venku, ale přesto v důstojném divadelním prostředí, které je navíc s ohledem na hygienu bezpečnější. Po roce omezování kontaktů mezi lidmi se chceme potkávat s diváky i kolegy. Chceme je vidět před i po představeních a neznáme lepší místo než na trávě a ve stínu stromů na kraji Stromovky,” říká ředitel Jatek78 Štěpán Kubišta.

Výsledný stan

Azyl78“ se letos stane útočištěm mnoha divadel a živé kultury, jeho zhotovení však iniciovala Jatka78 i z důvodu plánované rekonstrukce svého stálého prostoru, hal 7 a 8 v areálu Pražské tržnice. Šapitó s kapacitou 500-800 diváků tedy znamená od domovské scény přesun jen o pár zastávek tramvají dále na Výstaviště Praha.

Jatka78 jsou neodmyslitelně spjata s novocirkusovým souborem Cirk La Putyka, který divadlo v roce 2014 založil. „Celý rok jsme se nezastavili ani na chvíli, ale vidina léta v ,Azylu78´ nás pohání dopředu. Sezónu plánujeme otevřít kabaretem ,Pot a lesk´, který se bude současně vysílat i na platformě Film Naživo. Zkombinuje filmový a divadelní zážitek a bude plynulým přechodem mezi karanténním online obdobím a návratem k živému divákovi,“ uvedl principál Cirku La Putyka Rosťa Novák mladší, který kabaret „Pot a lesk“ režíruje. Naváže tím také na zahájení letní scény v loňském roce, kdy jej sledovalo vzhledem k trvajícím opatřením malé množství diváků v divadle, ale na sociálních sítích si stream nenechalo ujít 140 000 fanoušků.

…a takto se – za italské pomoci – stavěl

Soubor Cirk La Putyka uvede v „Azylu78″ také několik dalších inscenací včetně premiéry představení „Runners“ v režii Víta Neznala.

Šapitó, vyrobené na zakázku v Itálii, dorazilo do Prahy již nyní v březnu. Zkušební stavby na Výstavišti se zúčastnili i italští odborníci, kteří je rok vyráběli. Stan má černý interiér, který umožní hrát i za denního světla. Zvenku bude bílý s originální velkoplošnou malbou od výtvarníka Lukáše Musila alias Musy, jehož rukopis najdeme i v interiérech Jatek78.

Šapitó se tak samo o sobě stane obrovským uměleckým objektem se šířkou 30 metrů a výškou 15 metrů. Diváci se kromě divadelního a kulturního programu mohou těšit na filmové premiéry, divadelní běžecký závod Velká holešovická“ či na rodinnou akci Ukončete nástup, dveře se otvírají“. Součástí letní scény bude i hudební doprovodný program a divadelní bar otevřený po celý den.

Termín zahájení provozu „Azylu78“ se může měnit v souvislosti s protikoronavirovými opatřeními, ale #kulturunezastavis, takže se bude v novém šapitó hrát, jakmile to půjde.

Přesný program Azylu78 bude zveřejněn v průběhu dubna na www.jatka78.cz.

 

Foto: Barbora Žentelová

Jiří Sedlák a Magdaléna Novotná

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor se zpěvačkou i moderátorkou HEIDI JANKŮ

„Nikdy neříkej nikdy“

Zpívání je pro sympatickou Heidi Janků nejen prací, ale jak sama přiznává, také její největším koníčkem. Na scéně se stále cítí jako ryba ve vodě. Za svou kariéru nazpívala řadu písní a stále nezapomenutelný zůstává její megahit „Když se načančám“.

Jednou jste přiznala, že jméno Heidi Vám dala maminka podle filmu Heidi, děvčátko z hor se Shirley Templovou v hlavní roli… 

Ano, to je pravda. Maminka tento film viděla, když byla mladá a od té doby měla v hlavě myšlenku, že pokud jednou bude mít holčičku, musí se jmenovat Heidi. Podle toho zfilmovaného příběhu. Jsem ročník 1962. A v těchto letech se muselo na různých úřadech cizí jméno, které nebylo v českém kalendáři, povolit. Maminka mi říkala, že s tím bylo docela běhání, ale nakonec se jí to povedlo. A já tak mám ve svém rodném listě jméno Heidi. I když… Až postupně jsem se dozvěděla, že Heidi jméno jako takové není, je to zdrobnělina jména Adelheid.”

Pocházíte z Ostravy, kde jste vyrůstala s bratrem v muzikantské rodině. Jaká jste byla holčička, co Vás bavilo?

Tím, že jsem vyrůstala s bráchou a bratrancem – oba byli starší – chtěla jsem samozřejmě dělat všechno, co oni. Jako holka jsem si nejraději hrála s autíčky, vláčky, ,lozila´ po stromech – prostě klučičí zábavy. Až později jsem zatoužila po panence. Ale měla jsem jen jednu, brzy jsem se vrátila k autodráze a podobným hrátkám. No a od malinka mě bavilo zpívat. Zpívala jsem všude, doma, ve vlaku, když jsme jezdili na chatu, v lese. Prostě všude 🙂

Navštěvovala jste LŠU (klavír, sborový zpěv). S cimbálovkou Lučina jste ve dvanácti letech nahrála v ostravském rozhlase své první nahrávky. Již tehdy jste se rozhodla být zpěvačkou?

Rozhodnutí je jedna věc. A to, jestli se to povede, je věc druhá. Ano, zpívání mě bavilo hodně a jak říkám, zpívala jsem všude, kde to šlo. Nicméně mě ani ve snu nenapadlo, že to dotáhnu. Původně jsem si myslela, že skončím jako zpěvačka v baru. Ale i to by mě bavilo, i když je to náročnější než to, co dělám teď.”

Vy jste studovala na gymnáziu a přitom zpívala v různých skupinách, jako byla například Proměny s Jiřím Helekalem a k tomu působila v divadelním sboru Aproximace. A jako profesionální zpěvačka jste začínala ve skupině Proto, s níž jste vystupovala v Německu. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Na začátky se vzpomíná vždycky dobře, protože vytěsníte to nehezké a vzpomínáte i na krušnější chvilky s úsměvem. Pro mě to byla doba poznávání branže, světa, ale i sebe samotné.”

Heidi se skupinou Supernova

Pak přišla Vaše kariéra sólové zpěvačky a plodná spolupráce s Ivem Pavlíkem, který se stal také Vaším manželem. Bylo to výhodou nebo to mělo i stinné stránky?

Pro mne to byla výhoda. Ivoš byl vystudovaný pedagog a věděl, jak mne vést. No a já byla lačná se všechno naučit. Vždycky říkával, že ho to baví, protože jsem jako houba, která vše nasákne 🙂 Byli jsme jako z ,Pygmalionu´. Věřím, ale že ne pro každého je dobré to spojení, kdy jste s mužem a manažerem 24 hodin denně. Je to asi individuální.”

Ze svatby s Ivo Pavlíkem

Nazpívala jste řadu písniček třeba „Náš dívčí internát“, „Já jsem já“, „Kuře na grilu“, „Dík za tvůj kus ráje“, „Když se načančám“, kterou máte nejraději?

To se asi nedá říct´. Každá má svou historii a své místo v mém repertoáru. Ale určitě jsem vděčná za megahit ,Když se načančám´. I ostatní jsou sice víceméně známé, ale tu ,Když se načančám´ zná snad každý 🙂

Vydala  jste řadu alb, stále koncertujete. Jakou hudbu ráda posloucháte?

Takový ten střední proud si pouštím nejčastěji, i proto, že nejvíc hudbu poslouchám v autě. Nicméně mám ráda evergreeny, swing i dobrý melodický rock.”

Působíte také jako moderátorka TV pořadu „Dámská jízda Heidi“. Baví Vás moderování? Jak se ze zpěvačky stává moderátorka?

Asi to logicky vyplynulo. Svoje koncerty i různá vystoupení, třeba ta dětská, jsem si vždycky moderovala sama. A čím jsem starší, tím raději s lidmi pod jevištěm komunikuju 🙂 . Tím chci říct, že mluvím ráda. Televizní moderování má samozřejmě spoustu úskalí a specifik, které jsem se musela naučit. Musím přiznat, že mě to moc bavilo. Ale myslím, že moje TV kariéra už nadobro skončila, i když já se řídím heslem: ,NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY´.”

A co odpočinek a koníčky? Jak ráda odpočíváte?

Vždycky jsem říkala, že mým největším koníčkem je zpívání. To stále platí, protože na jevišti se stále cítím jako ryba ve vodě. Nicméně mi přibyl další koníček – můj dvouletý knírač Eda. Tomu se teď věnuji hodně, hlavně proto, aby poslouchal, protože knírači mají docela tvrdou hlavu. Ale pomalu se to lepší!”

Heidi v muzikálu „Jeptišky“

Heidi Janků:

Narodila se v Ostravě 23. listopadu 1962 jako Heidi Hantlová, v muzikantské rodině.

Moderátorka TV pořadů – „Intim Night“, „Nikdo není perfektní“, „Aféry – neuvěřitelné životní příběhy“, „Paparazzi“ nebo „Dámská jízda Heidi“.

V roce 1985 byla vyhlášena osobností roku v Televizním klubu mladých, vyhrála Intertalent a ve Zlatém slavíku obsadila 3. místo.

V 90. letech vystupovala v muzikálech – „Jeptišky“, „Anděl s ďáblem v těle“, „Sněhová královna“, „Babička“, „Popelka“.

Z muzikálu „Anděl s ďáblem v těle“

Příjmení Janků má po svém prvním manželovi Zbyňku Janků a od roku 1992 byla provdaná za hudebního producenta Ivo Pavlíka až do jeho smrti v roce 2017.

Foto: archiv Heidi Janků 

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN