Lenka Havlíková, ředitelka Divadla X10, zvolena do čela organizace věnující se kulturní advokacii
Lenka Havlíková, ředitelka Divadla X10, byla v pátek na valné hromadě Asociace nezávislých divadel zvolena do čela této organizace, která se již od roku 2016 věnuje kulturní advokacii. Valná hromada se konala v prostorách Divadla Archa, kam zástupce nezávislých divadel přišel pozdravit ministr kultury Lubomír Zaorálek. Zároveň stihl i krátkou debatu se zástupci zahraničních zástupců nezávislého sektoru, kteří přijeli do Prahy na valnou hromadu evropské asociace nezávislých scénických umění EAIPA (European Association of Independent Performing Arts).
V pátek byli zvoleni rovněž další členové Rady AND ČR. Na post 1. místopředsedy byl zvolen Štěpán Kubišta, ředitel divadla Jatka78, který byl předsedou od založení AND ČR doposud. 2. místopředsedou, který má na starost především otázky regionů, byl zvolen Jan Kvasnička, ředitel a zakladatel spolku KULT, který v Ústí nad Labem organizuje stejnojmenný festival. Dalšími členy Rady se stali Jakub Vedral, jinak též člen prezidia Českého střediska ITI, a Tereza Sochová, ředitelka Cabaretu Calembour. Revizorem se stal Ivo Kristián Kubák, umělecký ředitel souboru Tygr v tísni.
„Asociace nezávislých divadel se za pět let své existence stala důležitým hráčem advokacie kulturního sektoru, na jejím směřování není třeba nic měnit. Budeme se nadále věnovat strategickým dokumentům, jednání se státní správou i samosprávou o konkrétních opatřeních v rámci financování kultury i zákonných norem. Kultura je podstatnou složkou života společnosti, je zdrojem kreativity a inovací, které jsou motorem jejího vývoje,“ říká nově zvolená předsedkyně Lenka Havlíková.
Součástí Valné hromady byla i diskuse na téma dopadů pandemie na sektor nezávislých performativních umění. Debaty se účastnila prezidentka EAIPA Ulrike Kuner, zástupci nezávislého sektoru z Německa, Itálie, Slovinska a Bulharska, radní pro kulturu Hana Třeštíková a náměstek ministra kultury pro živé umění Milan Němeček. Velkým tématem diskuse bylo zavádění minimálních odměn pro umělce a pracovníky v kultuře, které schválila například města Berlín či Vídeň, a o tuto částku navýšila městské dotace. Tomuto tématu se bude AND určitě věnovat a diskutovat jej s představiteli krajů, měst a obcí.
„VIZE TANCE hodlá nejen pojmenovat potřeby nezávislého sektoru“
Hraběnka Marie Kinsky, rozená Marie de Crevoisier d’Hurbache,je jako někdejší tanečnice a současná choreografka, producentka i pedagožka, výraznou osobností nejen našeho tance. Založila a vede neziskovou organizaci Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, s níž TANEČNÍ MAGAZÍN úzce spolupracuje. Vymyslela a připravuje každoroční letní festival KoresponDance. Ten již tradičně vrcholí na jejím zámku ve Žďáru nad Sázavou. Před historicky krátkou dobou byla zvolena předsedkyní oborové organizace VIZE TANCE. A právě té se nejvíce dotýká náš následující rozhovor.
Určitě nejen mě by zajímalo, s jakými vizemi jste Vy osobně přijala vedení VIZE TANCE?
„Naše hlavní vize je naslouchat členům Vize tance. Během setkání, které jsme organizovali s lidmi z taneční komunity se především mluví o potřebách advokacie. Je nutné, aby byl slyšet hlas nezávislého tanečního a pohybového umění. A aby bylo reagováno na otázky, které je nutné řešit. Musí se koncepčně pojmenovat a ujasnit potřeby nezávislého sektoru a lidí, kteří pracují na volné noze. Nezávislá scéna není pouze českým specifikem. Je to dlouhodobý mezinárodní trend. Pracovat na specifikaci oboru je nejlepší způsob, jak navazovat kontakt a spolupracovat s dalšími obory, které mají stejné nebo podobné potřeby.
Už delší dobu bylo cítit, že lidé z oboru mají touhu přemýšlet a pracovat společně. Proto vzniklo motto: ,Vize jste vy, Vize jsme my!´ Konfrontace s časovou realitou není vždy jednoduchá, ale touha společně pracovat pro rozvoj oboru je velmi důležitá! Metodologie práce je obohacující pro všechny účastníky. A protože pracujeme participativně, tak zkušenost každého z nás má vliv na ostatní. Zároveň pak mají diskuse jasný záměr. Velmi oceňuji práci Blanky Markové, která nejen moderuje diskusi, ale i bude psát dokument o strategii oboru. Hledáme příklady v České republice i v zahraničí. Zároveň se snažíme otevírat otázky i s lidmi z jiných oborů, ať máme i jiné úhly pohledu. Z mého pohledu je to velmi zajímavé. Kupříkladu v pracovní skupině nazvané ,Marketing´, která řeší otázku vlivu živého umění na propagaci a marketing měst a region. A máme ve svých řadách i regionální politiky. Věříme, že se přidá i někdo z firemního sektoru, protože uvidí, jak například festivaly pomáhají zviditelňovat i malá města. A to i v mezinárodním kontextu.“
Rámcové programy VIZE TANCE už docela dobře známe z pravidelných článků v TANEČNÍM MAGAZÍNU, ale co považujete nyní za její aktuální prioritu?
„Prioritou Vize tance je pojmenovat speciální potřeby nezávislého sektoru. Druhou prioritou je pomáhat institucím či partnerům pochopit, co to znamená. A třetí prioritou je obohatit kulturní politiku. I proto, aby profesionálové z našeho oboru mohli pracovat v podmínkách, které sami pomáhali utvářet.
Rovněž Vize tance pracuje na statusu umělce. V současné době se zabývají ujasněním statusu umělce téměř všechny umělecké organizace. Specifikum Vize tance je definovat, co je zásadní pro nezávislý pohybový obor. Jedná se hlavně o měkkou infrastrukturu. A tu je nutné systematicky pojmenovat, ať může nezávislá práce probíhat na profesionální úrovni. Mimo jiné připravujeme i orientační ceník oborových honorářů. Rádi bychom dosáhli toho, ať mohou nezávislí profesionálové pravidelně trénovat a vzdělávat se. Ostatně tak, jak je to běžné v jiných oborech i v zahraničí.
V interiéru zámku ve Žďáru nad Sázavou paní Marie Kinsky také založila Muzeum nové generace
Nezávislý způsob práce je zásadní mezinárodní trend, který vznikl v druhé polovině dvacátého století. Klíčová slova jsou: projekt, projektový tým, network a proces. Stále vznikají nové modely setkávání se s publikem, které je relevantní i vedle klasických představení. Nacházíme paralely i v jiných oborech. Nezávislé projekty a týmy jsou příbuzné start-upům z ekonomické sféry.“
Což je dost výstižný příklad.
„V naší práci se zaměřujeme především na proces. Najdeme zde opět spojitost s firemním sektorem. Jako příklad mohu uvést aktuální skutečnost vyvinutí nových vakcín proti koronaviru během jednoho roku. A to bylo možné jen díky tomu, že se už v minulosti pracovalo na výzkumu a rešerších. Zde je patrná paralela i s naší prací. Protože, není možné udělat nový relevantní projekt pro umělce a společnost během tří týdnů. Zároveň může být proces zajímavý i pro tu vlastní společnost a fungovat jako veřejná služba. Během něj mohou vznikat spolupráce různých kategorií lidí. Mohou se otevírat různé typy komunikace mezi umělci a společností, ať v pedagogické rovině anebo druhu managementu a podobně. Vyvstává otázka, kde je uplatnění kulturních aktivit pro společnost a také na oblast evoluce výsledků kulturní politiky a orientace investic.
Jenom pak můžeme pracovat na implementaci potřeb. Budeme muset intenzívně spolupracovat s partnery. A v dialogu s nimi vytvořit komplexnější model. Nejde pouze o úroveň financování, ale také o rozvoj partnerství v již existujícím systému. Rozhodně je na čem pracovat, a pevně věřím, že to bude přínosné nejen pro umělce, ale také pro produkční týmy, techniky a kritiky a další.“
I na cestě nahoru si člověk musí umět odpočinout…
To však určitě není vše…
„Dále pracujeme na zvýšení povědomí o současném tanci ve společnosti. Nejde pouze o marketing, ale o práci s teritoriem České republiky. Jde o práci na rozvoji publika, rozvoji komunitních, interdisciplinárních a edukačních projektů a o umění ve veřejném prostoru. V České republice sice už existují zajímavé iniciativy, ale jiné země mají takové iniciativy už dlouho zakomponovány do své kulturní strategie. Například ve Francii mají národní i regionální scény za úkol pracovat s jednotlivými teritorii.“
Budete se zaměřovat ve větší míře na taneční pedagogiku?
„Taneční pedagogika má nezpochybnitelný vliv nejen na profesionální obsazenost naší scény a regiony, ale také hraje důležitou roli ve vnímání tance a vytvoření širší komunity, která má pak následně o tanec zájem. Taneční pedagogové mají své profesní organizace už několik let. Vize tance by ráda pomohla s propojováním tanečního, pohybového umění, škol a profesionálního světa.“
A jak byste, Vy dáma s bohatými zkušenostmi ze zahraničí, hodnotila úroveň tanečního školství zde? Jak si, podle Vás, stojí v kontextu Evropy?
„Pedagogika je výsledkem tradic a kulturního přístupu té dané země. Odlišuje se rovněž v důrazu na cíl a obsah učiva v každé jednotlivé zemi. Když jsem se přistěhovala do České republiky, byla jsem fascinována důrazem na rozvoj osobnosti a kreativity. Ve Francii je dáván mnohem větší důraz na koncept a v Itálii naopak na teoretický přístup. Je to jeden z důvodů, proč je spolupráce tak zajímavá.“
Kterak byste celkově vyhodnotila spolupráci s Ministerstvem kultury ČR v době koronavirové krize?
„V rámci srovnání se zahraničím, můžeme považovat spolupráci s Ministerstvem kultury ČR za úspěšnou. Vedle samotné krize se řešily běžné otázky i dlouhodobé strategie. Ať to byla státní kulturní politika nebo Národní plán obnovy, kdy Evropská unie zarezervovala více než 800 miliónů korun pro strukturální obnovení kulturního systému v České republice. Jednání stále intenzivně pokračují a musím říct, že Ministerstvo kultury bere profesní organizace z pozice partnera, což je hodně přínosné. Profesní organizace se sdružily pod ITI a můžou tak řešit své zájmy společně. To je velký krok kupředu. Tyto nové síly oboru intenzivně spolupracují s ministrem Zaorálkem, který se rozhodl setrvat ve své funkci a dokončit svoji práci. Za to mu moc děkujeme.“
Kde má náš stát vůči kultuře největší pomyslné dluhy a manka?
„To je téma na dlouhý rozhovor! Na otázku mohu odpovědět spíš díky zajímavé kontradikci v české mentalitě. Ta je důvodem, proč jsou takové ,díry´ ve státní politice: Když se podíváme na procentuální poměr lidí, kteří navštěvují muzea, knihovny, zámky anebo počet lidí, kteří provozují hudbu na velmi dobré úrovni a i jiné aspekty, tak zjistíme, že Česká republika je o hodně napřed oproti jiným evropským zemím. Často i na první pozici. Přesto se o tom, ale nemluví. Jako by kultura byla soukromá a intimní záležitost.
Marie Kinsky na svém zámku, který je tradičně dějištěm mezinárodního festivalu KoresponDance
Politici v České republice nemají vždy kulturu zakomponovanou do svých volebních programů. Jelikož možná cítí, že je to každého soukromá volba. Zapomínají tak na obrovskou komunitu voličů. Je to velmi divné, protože existuje mnoho studií, které dokazují vliv kultury na ekonomiku a společnost, či jak ji používat jako marketing měst, region nebo celého státu. Je velká škoda, že se tyto existující studie využívají tak málo.“
Jak se chystáte na letošní KoresponDance, který doslova klepe na dveře?
„KoresponDance proběhne opět nejen v pražské Invalidovně 24. 6., ale také ve Žďáru and Sázavou. Tam v termínech 16. až 18. července. Letos jsem se rozhodli dát lidem to, co jim tolik chybělo. Živou kulturu v bezpečném prostředí. Máme připraven český i mezinárodní program. Naši přátelé ze zahraničí uvedou nejen svá představení, ale také se budou podílet na společném site-specific vystoupení. Zdůrazňujeme tím naši touhu otevírat mezinárodní dialog s umělci a publikem. Výsledkem je spousta překvapení ve Žďáru, ale i před samotným festivalem. Jsou to naše dárečky pro obyvatele města. Letos znova zdůrazňujeme podporu umělcům. Ať vědí, že za nimi stojíme i jako festival. Chceme dát publiku nejen kvalitní zážitky a rozmanitost, ale také bezpečný pocit a rovněž možnost zažít svobodu a festivalovou atmosféru. Proto jsme vytvořili sérii malých festiválků, které společně vytvoří KoresponDance. Uvidíme tanec, nový cirkus, pohybové divadlo i hudbu. Máme dokonce i festival tanečních filmů a festivalový workshop pro návštěvníky a profesionály, kteří nemohli dlouhou dobu trénovat. Budeme si užívat léto v zahradách Invalidovny nebo v zámecké zahradě ve Žďáru nad Sázavou. A moc se na to těšíme!“
Vzácné chvíle klidu a pohody na zámku
Jste zámeckou paní ve Žďáru nad Sázavou, jestlipak se odtamtud znáte s političkou Miroslavou Němcovou, která hodlá kandidovat na prezidentku?
„S paní Němcovou jsme se setkaly nejen ve Žďáru nad Sázavou, ale také v Praze ve sněmovně. Nicméně, Vize tance se angažuje v politice pouze na profesní úrovni a stále zůstává nezávislá na jakýchkoli politických stranách.“
Chystáte eventuálně nějaké společné akce s Dagmar Havlovou, která má nadaci jménem „VIZE“?
„To je skvělý nápad! Děkuji za něj!“
A já děkuji za Váš čas a zejména za rozhovor pro TANEČNÍ MAGAZÍN.
Ministr kultury řekl, která odvětví kultury otevřou první. Divadla mají smůlu. V ohrožení i letní festivaly a koncerty!
Divadla a kina pravděpodobně do léta neotevřou. Podle ministra kultury Lubomíra Zaorálka (ČSSD) se nejdříve budou otevírat muzea, galerie, hrady a zámky. V ohrožení jsou i letní koncerty a festivaly.
Řada umělců se rozhodla na nic nečekat a než by seděli doma, raději vyrazili pomáhat tam, kde je to potřeba. „Chvíli mi to trvalo, než jsem pochopila, jaká je situace. Odjela jsem na Moravu za rodinou, kde jsem potom tři měsíce pracovala v lese a sázela jsem stromy,“ popsala například herečka Sarah Hlaváčová.
Když na podzim přišla druhá koronavirová, vlna, rozhodla se absolvovat jednodenní pečovatelský kurz od Českého červeného kříže a nastoupila do nemocnice jako sanitářka.
„Nastoupila jsem do nemocnice Milosrdných sester pod Petřínem, kde jsem od konce října. Stále tam občas docházím, měříme tlak, ráno probíhá hygiena pacientů, krmení, polohování,“ doplnila Hlaváčová.
Věřme, že se tyto předpovědi až do písmene nenaplní a kulturní stánky, třeba za určitých přísnějších hygienických opatření, otevřou své brány dříve.
Otevřený dopis ministra kultury ČR L. Zaorálka, adresovaný všem z kulturní fronty:
Přečtěte si otevřený dopis ministr kultury PhDr. Lubomíra Zaorálka, který adresoval všem umělcům, tvůrcům a dalším pracovníkům v odvětví kultury. Jeho celé znění najdetezde.
