VIZE TANCE dostává odpovědi

Vize jste VY. Vize jsme MY. – Čtěte aktuální reakci na dopis z Ministerstva kultury:

Profesní sdružení VIZE TANCE, jak již TANEČNÍ MAGAZÍN informoval, se snaží jednat s vrcholnými organizacemi. A to nejen ve prospěch svých členů, ale tanečních a pohybových umělců vůbec.

Současná složitá doba potřebuje rychlé a konkrétní činy. Je dobře, že se VIZE TANCE umí (převážně) za živě vystupující autorské i reprodukční umělce postavit.

Marie Kinski

Baronka Marie Kinski a Yvona Kreuzmannová (na titulním snímku) napsaly za vedení „VIZE“ KONKRÉTNÍ dopis šéfovi OULK Ministerstva kultury ČR Mgr. Milanu Němečkovi a v kopii i ministru kultury PhDr. Lubomíru Zavorálkovi. Chtějí v něm řešit nelehkou situaci celé nezávislé pohybové a taneční scény. Zejména se zřetelem na dlouhodobou situaci neustálého podfinancování této kulturní oblasti. A žádají nalézt KONKRÉTNÍ východiska a navržená řešení. Dochází v něm rovněž na přímé a detailní dotazy, stran financování streamingu, řešení odložení termínů dotačních programů nebo palčivé otázky storno poplatků za neuskutečněná představení a produkce vůbec.

Adriana Světlíková

Mezitím napsala obdobný dopis i další z vedení VIZE TANCE, Adriana Světlíková z Nové sítě. Té již se od magistra Němečka dostalo bleskové odpovědi, s níž vás teď seznamujeme:

Ministerstvo Kultury dne 25.3.2020 – částečná odpověd’ na otázky, které všichni máme:

Vážená paní Světlíková,

v situaci, kdy mi lidé v sekci a na OULK odchází a přichází do karantény je těžké něco veřejně deklarovat. Mohu Vás však ujistit, že kolegové, kteří nejsou v karanténě, na rozhodnutích o dotaci pracují a já denně desítky rozhodnutí podepisuji. Situace je v podstatě analogická s předchozími lety, v pátek jsme se shodli na MK na novém znění rozhodnutí tak, aby bylo možno z dotace hradit i náklady u projektů, které se realizovat nebudou nebo budou jindy a v jiném rozsahu. Rychlost vydávání závisí i na výzvě a reakcích žadatelů o změnu, každopádně rozhodnutí vydáváme. Paní Zichová kupříkladu i přes pocit z nákazy i jako riziková entita chodí do kanceláře a rozhodnutí produkuje.

Jistě však pochopíte, že v situaci, kdy za mnou znenadání přicházejí kolegové a oznamují mi, že musí do karantény, je těžké něco garantovat.

Děkuji za pochopení

Mgr. Milan Němeček, PhD.

pověřen řízením sekce živého umění

VIZI TANCE patří zcela jistě velké poděkování za aktivitu a to, že jí nezůstává lhostejný osud všech těch, kteří jsou na svém umění bytostně i finančně závislí.

Foto: Markéta Bendová, Eva Smolíková a archiv TM

TANEČNÍ MAGAZÍN

VIZE TANCE promptně jedná

V pondělí měla běžnou schůzi. Ihned v „nešťastný pátek” 13. března se sešla s ministrem kultury. Spolu s dalšími představiteli kulturních směrů se snaží vyjednat podmínky k přežití pro řadu divadel, sólových umělců, produkčních organizací, pořadatelů festivalů i lektorských a pedagogických zařízení.

V pondělí 9. března měla Vize tance na půdě IDU a Divadelního ústavu  v Praze plánované jednání. Cílem tohoto setkání bylo definovat profil cílové skupiny, na kterou se nyní přednostně zaměřuje, a začít hned spolupráci mezi členy a přáteli „Vize”.

V rámci schůze se vytvořilo šest pracovních skupin, do kterých se již někteří zájemci začali zapisovat. Pokud máte zájem se do některé skupiny přidat, napište mail na adresu: vizetance@vizetance.cz, o které odvětví konkrétně máte zájem.

Pracovní skupiny Vize tance

1) Propagace tance a její přínosy

Lucie Kocourková

Jitka Čechová

Mirka Papníková

2) Analýza oboru a jeho potřeby

Zuzana Smugalová

Zora Breczková

Milada Borovičková

3) Interdisciplinarita oboru

zatím bez obsazení

4) Rámcové potřeby profesionálů

Florent Golfier

5) Info Point

Markéta Málková

Jan Malík

Marta Trpišovská

6) Partnerství

Yvona Kreuzmannová

Marie Kinski, předsedkyně VIZE TANCE a rovněž ředitelka centra choreografického rozvoje SE.S.TA, které spolupracuje s TANEČNÍM MAGAZÍNEM

Nová předsedkyně Vize tance Marie Kinsky vyzývá: „Vize tance zve tímto její přátele, aby se stali členy – jste vítáni. A to každý, kdo má zkušenosti, užitečné pro taneční obor. Takže, tím pádem i pro Vizi tance. Díky Vizi se můžeme všichni společně obohatit zkušenostmi ostatních a sdílet své know how. Budeme mapovat již existující projekty a vzájemně se učit, jak je stále lépe zviditelňovat (nikoli pouze před, ale i po ukončení), jak cílit jejich dopady a další záležitosti. Budeme sledovat, co je potřeba posílit. Anebo, co kde chybí. Hodláme se v budoucnu snažit sjednotit naše hlasy vůči institucím a bojovat za lepší pracovní podmínky.“

A následující události ihned prověřily akceschopnost tohoto profesního sdružení v praxi. Hned 11. 3. byl, z důvodu alarmujících aktuálních celostátních problémů kulturních organizací, napsán aktuální dopis ministru kultury PhDr. Lubomíru Zavorálkovi. Reagoval na stanoviska a výzvy Asociace nezávislých divadel a apeloval důrazně převážně na pomoc umělcům a organizátorům z oblasti tanečního umění.

Ministr kultury vyvolal bleskově následné jednání s představiteli „Vize“ a dalšími reprezentanty kulturní fronty. Ministr Zavorálek všechny přítomné informoval, že v současné době je hlavní prioritou celé vlády zajistit hygienu, ochranu zdraví a ochranné pomůcky pro občany. Během diskuse však nastínil obecnější možnosti podpory umělců. Údajně se již uvažuje o zřízení fondu proti zániku. Jeho hlavní smysl by byl v dotacích na pomoc co nejvíce problémy zasaženým umělcům. Ministr kultury zde přítomné rovněž informoval v další řadě o součinnosti s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem práce, která by měla zapracovat v oblasti bezúročných půjček pro OSVČ. Ve hře je i rovněž určitá změna rozpočtových pravidel.

Na setkání s ministrem kultury reprezentovala Yvona Kreuzmannová nejen Vizi tance, ale i rovněž Českou asociaci festivalů

Yvona Kreuzmannová, která zde reprezentovala nejen Vizi tance, ale rovněž Českou asociaci festivalů, vyvolala diskusi na téma, zda umělci na volné noze mají přerušit svou činnost a registrovat se na úřadech práce? Adriana Světlíková (za Novou síť) otevřela otázku, lze-li vyplácet výkonným umělcům honoráře za ta období, kdy z důvodů „vyšších příčin“ nehrají? Pavla Petrová (za IDU) přítomné seznámila s výsledky jejich bleskové dotazníkové akce. Štěpán Kubišta za Asociaci nezávislých divadel se podělil s prvními pozitivními zkušenostmi z on-line přenosů, kterými divadla v karanténě nahrazují představení živá. Ministr Zavorálek tuto iniciativu velmi pochválil.

Štěpán Kubišta vlevo (na snímku spolu s Rostislavem Novákem mladším z Cirku LaPutyka) je sice z JATEK78, ale   na jednání zastupoval Asociaci nezávislých divadel

Poté Marie Kinski, nejen za Vizi tance, apelovala na koordinaci jednání na úrovni celého státu. S regiony i městy. Aby každá „úroveň” věděla, že má možnost řešit – za stejných podmínek – státní dotace. Rovněž však například i projekty mezinárodní .

Probírala se taktéž situace filmového umění a hudební sféry. Zejména mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, který omezení pocítí výrazným způsobem. Pražská radní pro kulturu Hana Třeštíková seznámila s promptně vyřízenými výjimkami pro kulturní organizace a pořadatele. Obzvláště ve sféře dotací. TANEČNÍ MAGAZÍN již o nich na svých stránkách aktuálně informoval a doporučuje vám si je přečíst: https://www.tanecnimagazin.cz/2020/03/20/praha-je-pripravena-pomoci-kulture .

Vize tance svými kroky, činy a apely dokazuje, že se dokáže (nejen) za své členy a příznivce postavit. To je v současné době důležité. A tak jí a jejím členům přejeme nadále velkou nezdolnou energii, mnoho iniciativy a zvláště pevného zdraví.

Foto: archiv TANEČNÍHO MAGAZÍNU

Vize tance

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

7. KoresponDance aneb Nejen KOUKAL by koukal

I přes nepříznivé povětrnostní podmínky se jeden z největších českých letních festivalů v České republice vydařil. Letos se ve Žďáru nad Sázavou neodehrával pouze tradičně na zámku… TANEČNÍ MAGAZÍN se tentokrát zaměřil spíše na zákulisí, prostředí a klíčové taneční produkce.

Prodloužený druhý červencový víkend tak trochu aprílovým počasím  připomínal jaro. Černé nebe i předpovědi předem věštily déšť. Proto organizátoři festivalu – pod taktovkou jeho ředitelky, hraběnky Marie Kinski – přesunuli jeho nikoli nepodstatnou část ze zámku Kinských na blízký zimní stadion. Pod střechou tohoto stadionu září takzvaně slavnostně vyřazené dresy slavných hokejistů – reprezentantů. Vampola, Rolinek, Koukal. A nejen hokejista Koukal by koukal, jak se vše podařilo organizátorům zvládnout.

TANEČNÍ MAGAZÍN se opět zúčastnil (stejně jako minulého roku) KoresponDance osobně. A byl znovu mile překvapen.

Jako na drátkách

Úvodem musím vzdát hold všem pořadatelům. A to opravdu všem. Od hlavního štábu, dramaturgie, přes akreditaci, průvodcovskou službu, personál stravovacích zařízení, až po ochotné dispečerky na parkovištích.

Déšť festival vyhnal na místní zimní stadion

Všichni se snažili. A návdavkem měli pro každého schován (nevím už kolikátý?) úsměv. Převážně mladé ženy a slečny trpělivě odpovídaly na dotazy účastníků, diváků i hostů, pobíhaly a organizovaly. Často nenápadně, aby nepřehlušily představení či hudební produkci.

Prostě, vždy, všem a zejména všude byly usměvavé i ochotné pořadatelky po ruce. 

V sobotu bylo navíc velmi sympatické, jak se na zámku organizačně podařilo souběžně zvládnout velkou, výpravnou svatbu i samotný festival!

Skloubení s historií

Možná jste se teď podivili, proč se úvodem zmiňuji o průvodcovské službě. KoresponDance je specifický, že se koná v areálu barokního klenotu (nejen) Vysočiny – zámku Žďár nad Sázavou. A proto jsou nedílnou součástí festivalu prohlídky zámku i okolí. Zájemci se mohou vydat na prohlídku „Po stopách Santiniho“ či „Zámecký okruh“ anebo mezi exponáty „Muzea nové generace“. Fronty i záznamy u objednávek svědčily, že o historii byl na KoresponDance zájem vpravdě neutuchající.

Moderní tanec se snoubí s historií

Za TANEČNÍ MAGAZÍN jsem si letos prošel nejen výše zmíněné okruhy a expozice, ale také hostující výstavu pražské Národní galerie se skvosty české barokní malby i sochařství. A v neposlední řadě i bohatou expozici věnovanou rodu Kinských.

Nemohl jsem opominout ani perlu zámku – kapli. Ta se již chystala na uvedenou svatbu. A závěrem jsem si prošel i charakteristické rybí sádky. Letos počasí nedovolilo tradiční zpoplatněný výlov ryb do síťových naběráků. Škoda. Ale nabitý program to přebil.

Semináře, workshopy i kulaté stoly

Snad každý festival žije nejen produkcí svých představení, ale zejména dalšími aktivitami. Korespondance není v tomto směru žádnou výjimkou.

Pořádající centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, věrno svému zaměření, uspořádalo celou řadu workshopů, kulatých stolů a besed.

Workshop v duchu afrických tanců probíhal v zámecké konírně

KoresponDance se stal pochopitelně i dějištěm množství neformálních setkání, výměny zkušeností i domlouvání dalších vystoupení. A tak tomu má být. Bez toho by nebyl festival festivalem. Neodmyslitelně.

Tradičně i pro děti

KoresponDance se po celou dobu své existence věnuje programově i těm nejmladším.

Potkal jsem množství dětí v různých prostorách zámku. I v těch muzeálních. Pochopitelně dost často v prodejně papírových modelů hradů a zámků. A samozřejmě i na představeních.

Agáta Jarošová a její produkce v Muzeu nové generace

Je otázkou, zda zrovna pro předškolní mládež, která tam houfně seděla v prvních dvou řadách, bylo vhodné představení poloobnažené Agáty Jarošové „Sa Présence“ v Muzeu nové generace? Ale i mládí přece musí vidět všechno…

Velmi milé byly výtvarné workshopy a dílničky. Tam se děti opravdu  skvěle vyřádily.

A tradičním vrcholem bylo nedělní představení „Škola tančí“. Zde se návštěvníkům festivalu prezentovaly tvůrčí i kreativní projekty škol i uměleckých školských zařízení.

V duchu pohádek – Vysočina

Na zimním stadionu se neservíroval salám Vysočina. U stánků spíše palačinky, hamburgery, klobásy a hranolky. Ale jedním z vrcholů představení byl projekt Petry Fornayové a Cluster Ensemble i Vysočiny. Vysočiny jako volného sdružení seniorů i mládeže. Pod světovým” názvem Dance with Changing Parts”.

Hodinová produkce „Dance with Changing Parts”v duchu parafráze na spartakiádu se chýlí ke konci, jedinou změnou je nasazení slunečních brýlí

Převážně monotónní doprovod hudby mělo na svědomí špičkové mnohaklávesové těleso. Trochu připomínalo dávnou Klávesovou konklávu Emila Viklického, Gabriela Jonáše, Karla Růžičky i dalších klávesistů.

Zde mně přišly na mysl hned dvě důvěrně známé pohádky. „Jak pejsek a kočička vařili dort“ a „Císařovy nové šaty“. Ta o pejskovi i kočičce proto, že ne vždy, když smícháme špičkové hudební těleso, výborného režiséra, choreografa, tak z toho zákonitě musí být dobré výsledné menu. A ta o císařových šatech, proto, že za zdánlivě uměleckými dlouhými prostoji a pouze vykonstruovaným napětím nemusí být – zhola nic! Opravdu, monotónní hudba, jednoduchá a jednotvárná choreografie či záměrně „umělecky” zpomalované nástupy všech  účinkujících na scénu tedy v žádném případě nenadchly laiky ani odborníky. Choreografický pohyb vystupujících po valnou dobu produkce pouze připomínal pohyb cvičenců a cvičenek ve fit-studiu. Prostě, tak trochu nepovedená parafráze na spartakiádu.

A tak tentokrát závěrečný potlesk patřil pouze místním vystupujícím za snahu a odvahu se veřejně prezentovat.

Petra Fornayová v minulosti zaujala i tenisovými projekty, škoda, že si takový nápad neschovala pro KoresponDance – právě totiž vrcholil nejslavnější tenisový turnaj Wimbledon

Další desítky představení na KoresponDance však rozpaky a pachuť z Vysočiny překonaly.

Trochu kouzla zbaven

Poněkud spornou otázkou se ukázala volba nonkonformního moderátora Ondřeje Cihláře. Stává se v poslední době módou zařazovat jako moderátory tyto méně okoukané, méně zkušené, ale o to suverénnější takyosobnosti”.

Cihlář jako moderátor evidentně nezvládal prostředí velkého stadionu. Jeho devízou měla být improvizace. Tu opomíjel téměř absolutně. Velkým problémem byla i jeho zásadní neznalost akrobatického ačkoli jej jeho vlastní(?) webové stránky prezentují právě jako experta na cirkusovou scénu! i zásadněji tanečního prostředí. Až komicky působilo, že se  často postavil hned vedle velkého reproduktoru, takže jeho výstupní hlas začal takzvaně „vazbit“. To se snad odnaučuje již v „moderátorské mateřské školce“? Velkým kontrastem k Cihlářově prezentaci byli jiní moderátoři na festivalu i diskžokejka, která si dokázala obecenstvo sympaticky podmanit.

Diskžokejka DJWee si, na rozdíl od moderátora Cihláře, dokázala získat obecenstvo

Ale je v podstatě dobře, že Cihlář dostal šanci. Festivalu to dalo zas jiný nádech. Samotnému KoresponDance zas tak výrazně neuškodil. A možná, že obdobná lekce pomůže do další kariéry i zde tomuto suverenity zbavenému členu divadélka Vosto5?

Prostě, nikoli každý rádoby upovídaný „machýrek“ může být spíkrem. Natož moderátorem.

Opravdu, velká poklona

Taneční festival KoresponDance skončil. Tedy, jeho sedmý ročník. Na obzoru je již ročník osmý, v jubilejním roce 2020.

Komu patří poklona? Centru choreografického rozvoje SE.S.TA, jako pořádající organizaci, ale i dalším spoluorganizátorům. Všem těm, kterým se podařilo dokázat, že KoresponDance od prvního ročníku vykvetl mezi evropskou elitu moderních tanečních festivalů. A na to si můžeme připít místním pivem Revolta, které se na zámku ve Žďáru prodává.

Foto: Korespondance, SE.S.TA, Dragan Dragin a autor

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN