Ruka je osamělý lovec

A studio Rubín provede v připravované inscenaci Ruka je osamělý lovec inventuru (ne)rovnosti žen a mužů v západní společnosti

Pražské A studio Rubín představí druhou premiéru padesáté čtvrté sezony Závislostí. Inscenace Ruka je osamělý lovec je pomyslným zúčtováním s (ne)rovností žen a mužů a ženské emancipace v západní společnosti. Text i samotná inscenace vrší různé, důvěrně známé obrazy a situace, na které současná dívka či žena dříve nebo později narazí. Text švýcarské dramatičky a performerky Katji Brunner zrežíroval Ondřej Štefaňák. Tři divy hrají Anita Krausová, Tereza Hofová a Magdalena Kuntová. Premiéra se uskuteční 2. prosince.

Premiéra inscenace Ruka je osamělý lovec byla kvůli pandemické situaci přesunuta z tématické sezony Velkého úklidu do aktuální sezony Závislostí. Tento nucený posun byl pro téma inscenace příznačný, inscenace totiž poukazuje na nejednu závislost zakořeněnou v naší společnosti. Ruka je osamělý lovec odkrývá klišé a schémata, v rámci kterých se vytvářejí standardizované obrazy a představy o tom, jaké ženy jsou, mají být a chtějí být. Katja Brunner předkládá velmi komplexní přehled těchto situací a režisér Štefaňák spolu s herečkami je uchopují, aby zjistili, jak si stojíme teď a tady v naší společnosti, v naší zemi.

Autorka textu Katja Brunner na sebe upozornila již ve svých 19 letech hrou O příliš krátkých nožičkách (2010). Ve svých textech tematizuje především násilí, které prorůstá nejintimnějšími vztahy. Současně sleduje velmi tenkou hranici mezi láskou a násilím. V jejích dílech se také objevuje kritika maloměstských poměrů, povrchnost a omezenost myšlení, a svíravé názorové kategorie. Text Ruka je osamělý lovec vznikl v roce 2019 a byl uveden v berlínské Volksbühne. Pro A studio Rubín text přeložila dramaturgyně a překladatelka Viktorie Knotková. Bude se jednat o první divadelní inscenaci textu této autorky na české scéně

Inscenace nevypráví žádný konkrétní lineární příběh. V ději se objevují určité postavy, které můžeme sledovat v různých situacích. Jsou to jakési prototypy současných žen. Často se jedná o ironizující zjednodušené typy (bulimička, pornoherečka, malá holčička). Katja Brunner ale ve svém textu nijak nenaříká. Naopak používá sebereflexi a je velmi sarkastická vůči svému pohlaví.

Ruka je osamělý lovec ukáže, jak se současné ženy ve společnosti i ve svých osobních životech cítí. Diváci uvidí klišé a masky, které jsou na sebe ženy nuceny brát, ale které na sebe taky dobrovolně navlékají, aby ve společnosti mohly (snad lépe?) fungovat. Inscenace je plná ,násilí‘. A to nejen toho fyzického, ale i psychického a symbolického,“ přibližuje inscenaci umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová a dodává: „Je to kabaretní přehlídka všech tak příznačných rolí, se kterými se osoba, která se cítí být ženou, musí v naší společnosti dříve či později konfrontovat. Malá holčička, kterou matka samoživitelka na antidepresivech zapomene na autobusové zastávce. Bulimička, která bohužel přežila. Princezna Zelda – jedna z prvních ženských postav v počítačových hrách, která ale nese nápadné porno prvky. Sufražetky. Ale samozřejmě i nevěsta, jejíž život konečně dostane smysl díky tomu, že se navždy spojí s mužem. Je tu ale i ta ruka, která sahá tam, kam nemá – bez dovolení, samozřejmě!

Ondřej Štefaňák ve své režii vědomě používá náboženské motivy (především z katolické eucharistie a přidružených náboženských rituálů). Exponuje tak spojitost mezi společenským, ale i reálným násilím a působením církve, které je i v poměrně sekularizované společnosti silně zakořeněné. Tato inspirace se objevuje také v hudbě Kryštofa Blably. Scénografie i kostýmy Andrijany Trpković jsou minimalistické, ale velmi výmluvné a jasné. Samotná scénografie se omezuje de facto na vstup jednoho výrazného objektu.

Premiéra inscenace Ruka je osamělý lovec se odehraje v pražském divadle A studio Rubín 2. prosince. První repríza bude následovat 6. prosince. Více informací je možné nalézt na oficiální stránkách www.astudiorubin.cz a sociálních sítích divadla.

Foto: Patrik Borecký 

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Divadlo NoD zahajuje sezónu

Opera LOGIKA CHAOSU / Run OpeRun

Divadlo NoD zahájí sezónu premiérou autorské opery LOGIKA CHAOSU / Run OpeRun

Pražské Divadlo NoD zahájí po dlouhé nucené pauze novou divadelní sezónu premiérou autorské opery kolektivu Run OpeRun s názvem LOGIKA CHAOSU. Inscenace zkoumá, jaký vliv mohou mít malé neurotické poruchy, obsese a strach na běžné společenské situace. Čtyři lidé se setkávají v cizím bytě na večírku. Čtyři lidé a čtyři různé pohledy na stejný večer. Na libreto režisérky Vilmy Bořkovec složili hudebníci Kryštof Kříček a Václav Havelka (členové kapely Please The Trees) s pomocí hudební improvizace operních pěvců současné operní dílo, kde opera a elektronická hudba společně existují vedle sebe. Repertoár Divadla NoD se tak rozšíří o další netradiční divadelní zážitek.

Inscenační projekt by vybrán na základě rezidenční výzvy, kterou Divadlo NoD vypisuje pravidelně každý rok, jako platformu pro umělce z oblasti autorského divadla. „Projekt spolku Run Operun nás zaujal hned od začátku. Autorský přístup k opernímu žánru, kdy inscenace, včetně hudby a zpěvů vzniká opravdu na místě a během zkoušek, nám přijde hodně zajímavý a ojedinělý. Jsme rádi, že se jeho premiéra odehraje v našem divadle, jehož dramaturgie se zaměřuje právě na různé podoby současného autorského divadla.“ říká Natálie Preslová, dramaturgyně a umělecká šéfka Divadla NoD.

LOGIKA CHAOSU otevírá téma obsedantně-kompulzivní poruchy. Dílo však neusiluje o psychologický popis osob trpících neurotickou poruchou, ale o umělecké zachycení emocí, které takový člověk prožívá. Inscenační tým čerpá z vlastních zkušeností a z momentů, které jsou velmi dobře známé nám všem: tíživého pocitu, kdy víme, že něco musíme udělat, ale vůbec netušíme proč. Do této interpretační výzvy Run OpeRun přizval sopranistku Elišku Gattringerovou, Evu Esterkovou v alternaci s Kristýnou Kůstkovou, tenora Ramana Hasymau a barytona Martina Vodrážku. Jednu z hlavních postav ztvární herec Michal Bednář ze souboru 11:55.

Premiéra je plánována na 1. 9. 2021 od 19:30 v Divadle NoD

První repríza proběhne 25. 9. 2021

Hrají: Michal Bednář, Eliška Gattringerová, Raman Hasymau, Eva Esterková / Kristýna Kůstková, Martin Vodrážka

Námět: Vilma Bořkovec, Barbora Pokorná a kolektiv
Hudba: Kryštof Kříček, Václav Havelka
Libreto: Vilma Bořkovec
Hudební spolupráce: Anna Novotná Pešková
Koučka hudební improvizace: Bella Adamova

Režie: Vilma Bořkovec
Dramaturgie: Barbora Pokorná
Scénografie: Anna Pospíšilová
Choreografie: Helena Štávová Ratajová
Kostýmy: Vojtěch Hanyš
Light design: Judita Mejstříková
Make-up: Justina Urbanová
Rekvizity: David Ramdan

 

NoD, Taneční magazín

Dva premiérové tipy z LATERNY MAGIKY

„Zázrak (s)tvoření“ a „New Normal“ – premiéra pro děti i krátký taneční film

Červen je v Laterně magice nabitý. Soubor představí publiku novou premiéru pro nejmenší diváky od 4 let a zpřístupní on-line taneční film, který vznikl v uplynulých měsících. Inscenace pro rodinné publikum „Zázrak (s)tvoření“ vznikla pod režijním vedením Radima Vizváryho. Premiéry proběhnou 24. a 25. června a první reprízy hned v sobotu 26. června. Krátkometrážní film z žánru dance for camera s titulem „New Normal“ si budete moci online pustit již od 14. června. Snímek choreografky Nataši Novotné a režiséra Jakuba Jahna zahajuje novou programovou řadu: „Laterna for Camera“.

„Zázrak (s)tvoření“

Premiéra inscenace »Zázrak (s)tvoření«

Nová inscenace pro diváky od čtyř let a jejich rodiče „Zázrak (s)tvoření“ bude mít 24. a 25. června premiéru na Nové scéně Národního divadla. Představení pro nejmenší kombinuje prvky pantomimy, nového cirkusu i loutkoherectví. Režisérem je umělecký šéf Laterny magiky Radim Vizváry.

Další snímek z inscenace pro dětí

Tým osvědčených tvůrců tvoří kostýmní výtvarník a scénograf Marek Cpin, skladatel Ivo Sedláček, akrobat Matyáš Ramba, které se ujal pohybové spolupráce, light designér Karel Šimek a v neposlední řadě Maria Procházková, která se jako animátorka věnovala tvorbě projekcí.

Pro děti od 4 let

Představte si, že byste si mohli vytvořit nový svět z čisté nicoty. Takový, o jakém třeba sníte, bezpečný, ale plný překvapení a dobrodružství. Náš hrdina stojí na úplném začátku – se svou fantazií a bělostným papírem, který se může stát čímkoli. Papír hraje v inscenaci opravdu jednu z hlavních rolí. Je jedinou, zato živou a tvárnou rekvizitou. Je spoluhráčem hlavnímu hrdinovi a jeho kamarádům i materiálem, z něhož vniká celá scéna, celý svět, v němž ústřední postava kluka zažívá své dobrodružství.

Když jsem nastoupil do Laterny magiky a seznámil se s repertoárem, uvědomil jsem si, že v něm chybí více inscenací pro ty úplně nejmenší. Mám na mysli děti už od 4 let,“ vysvětluje Radim Vizváry svůj první tvůrčí krok v Laterně magice, které se od ledna letošního roku ujal jako umělecký šéf. S papírem jako hlavním materiálem využitým v představení má dobré zkušenosti ze svého vlastního sólového představení „Pejprbój“. V naší inscenaci je ale performerů sedm a rolí také, což dělá celkem kilometr papíru. Malí i velcí se mohou těšit, co všechno lze z takového množství vytvořit.

Papír prší i na projekcích

Bílý papír určuje základní estetiku celé inscenace, bílé kostýmy, které navrhl Marek Cpin, evokují papírovou látku a papír najdeme i jako materiál projekcí, které byly vytvořeny technikou stop motion.

Česky se tomu říká pookénková animace, což je základní ruční animační technika, která je ve svém principu velice jednoduchá,“ vysvětluje Maria Procházková. „Znamená, že to, co animujeme, snímáme okénko po okénku. Vyfotíme, posuneme, vyfotíme, posuneme… a tak pořád dokola. Snímky seřazené za sebe pak vytvoří zdání pohybu. Pro ,Zázrak (s)tvoření´ jsem všechny potřebné tvary vytrhávala z bílého papíru a animovala je na černém pozadí. Složitější tvary, například zvířata, jsem skládala z více vytrhaných částí, aby byly pohyblivější. A teď si zkuste představit déšť, kdy je v záběru najednou 30 kapek, útržků papíru, které musíte všechny poposunout, abyste vyfotili jednu fázi pohybu.

O filmových dotáčkách s živými performery se, s ohledem na čistě výtvarnou stránku inscenace, vůbec neuvažovalo. „Původně jsem si myslel, že bychom na projekční plochu i na samotné objekty z papíru mohli promítat či mapovat kreslené barevné ilustrace a animace, Maria mě ale přesvědčila, že takové projekce by papír přebily,“ říká Radim Vizváry.

Papírový „Zázrak (s)tvoření“

Nakonec zůstala barva v jediné složce, a tou se light design. Karel Šimek jeho prostřednictvím dotváří atmosféru a náladu každé scény. A to v souladu s hudbou Ivo Sedláčka, která tento charakter podporuje. Dokáže být lehká a hravá i dramatická. Oba umělci patří ke spolupracovníkům Radima Vizváryho a podíleli se na řadě jeho projektů.

S papírem je to jako s malířským plátnem. Jeho bělostná čistota poskytuje skvělý podklad pro práci s jakoukoliv barvou či tvarem, který nás napadne,“ říká Karel Šimek. „Papír a světlo na sebe reagují, stejně jako reaguje barva a plátno. Výsledek pak může být abstraktní, ale taky naprosto konkrétní. To, co vidím na jevišti já, nemusí nutně být naprosto identické s tím, co vidí divák. A to mě na spolupráci papíru se světlem nejvíce baví. Ta volnost v pojetí toho, co na jevišti vidím. To je pro mě ,Zázrak (s)tvoření´ – absolutní neohraničená svoboda v tom, čím je svět, který si tvoříme, naplněný.“

Tvoření je principem celé inscenace a současně i jejím poselstvím. Tím nejprostším, ale nikoli banálním vzkazem malému i velkému divákovi je, že jaký svět si vytvoříme, takový jej budeme mít. A že hravost a fantazie jsou právě těmi prostředky, kterými si krásný a pro nás příjemný svět vytvořit můžeme.

Nádherné choreografické nápady to vše přináší „Zázrak (s)tvoření“

Inscenace je poetická a komorní, vystupuje v ní sedm performerů: hlavního hrdinu ztvárnil mim Matěj Petrák a jeho průvodci světem papíru jsou členové a hosté Laterny magiky Pavlína Červíčková, Zuzana Herényiová, Tereza Kučerová, Patrik Čermák, Jindřich Panský a Alex Sadirov.

Profil na webu ND:

https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/zazrak-stvoreni-14666358

Trailer 1: https://youtu.be/XbziT8cdrGI

Trailer 2: https://youtu.be/4NRgiG7ikig

»Zázrak (s)tvoření«

Námět, scénář a režie: Radim Vizváry

Scéna a kostýmy: Marek Cpin

Hudba: Ivo Sedláček

Choreografie: Matyáš Ramba

Light design: Karel Šimek

Animace a projekce: Maria Procházková

Premiéra: 24. 6. a 25. 6. od 18.00

Reprízy: 26. 6. od 14.00 a 17.00

Nový normál v tanečním filmu Laterny magiky

Laterna magika uvede 14. června svůj první krátkometrážní film v žánru dance for camera. Film choreografky Nataši Novotné a režiséra Jakuba Jahna s titulem „New Normal“ vznikal na Nové scéně ND během uplynulých tří měsíců. Na tvorbě filmu pracoval soubor Laterny magiky magiky spolu s hostujícími umělci. „New Normal“ bude k vidění na webových stránkách Národního divadla zdarma. Ještě před závěrem sezony tak odstartuje novou audiovizuální programovou řadu: „Laterna for Camera“.

Poetický taneční film „New Normal“ reaguje na současnou situaci a přináší pohled na „nový normál“ jako naději a příležitost k transformaci, ke které dochází vnitřním hledáním, niterným soubojem a překonáním sama sebe. Vše se pohybuje v úrovni metafory, film nevypráví příběh a neukazuje konkrétní popisné situace, hledá hranici stylizace a realismu.

Záběr z filmu

Během posledních několika let vyvíjím specifický režijní styl, který propojuje připravené situace s improvizací a dokumentárním způsobem snímání. Ve spolupráci s kameramanem Davidem Markovičem se během natáčení snažíme zachytit okamžiky a fragmenty, které takřka nejde vymyslet předem. Jsou příliš křehké a prchavé. Z těchto mikro záběrů potom ve střižně vytvářím střih vystavěný ze stovek kratičkých záběrů, tak aby výsledný film v divácích evokoval až fyzické reakce,“ přibližuje Jakub Jahn způsob natáčení i zamýšlený divácký zážitek.

Renomovaní tvůrci

Hlavní tvůrčí dvojice Nataša Novotná a Jakub Jahn se u natáčení nepotkali poprvé, mají za sebou již společnou práci na krátkém tanečním filmu „Hamletophelia“. Nataša Novotná je navíc celoživotně provázaná s mistrem tohoto žánru Jiřím Kyliánem, k tanečnímu filmu má tak velmi blízko: „Jakub je svým způsobem velmi poetický, což jsem já taky. Od začátku jsme se snažili pečlivě si naslouchat a vnímat představy toho druhého. Fakt, že byl Jakub přítomen většině zkoušek v prostoru, nám umožnil věci okamžitě diskutovat a vzájemně pochopit jak sebe, tak i ,technikality´ našich oborů, tedy režie a choreografie.“

Dalšími tvůrci filmu jsou Marek Cpin jako kostýmní výtvarník a scénograf a Karel Šimek jako light designér. Hudbu vytvořil na míru scénám a náladám multiinstrumentalista Prokop Korb a ve filmu vystupuje také mladičká úspěšná písničkářka Amelie Siba. Za kamerou stál dlouholetý spolupracovník Jakuba Jahna, etablovaný kameraman a fotograf David Markovič. V neposlední řadě se do tvůrčího týmu přidal i tanečník a choreograf Jiří Pokorný jako „new normal“ ve světě českého tance. Dramaturgickou asistenci poskytla ředitelka Festivalu tanečních filmů Jana Návratová.

Natáčení filmu probíhalo na Nové scéně Národního divadla, její unikátní architektura se sama o sobě stala scénografií inspirující choreografické řešení i filmovou obraznost: „V úplném začátku jsem se opírala o historii Nové scény především jako budovy, brutalistní architektura byl způsob, jak jít do věci pohybově. Repetice a minimalismus a z toho vystupující originální plochy,“ poodhaluje kořeny inspirace Nataša Novotná, jedna z mezinárodně nejúspěšnějších českých tanečních tvůrkyň.

Laterna for Camera“ je nově vznikající koncepce a programová řada, kterou by Laterna magika ráda zahájila tvorbu audiovizuálních děl. Jejím iniciátorem je nový umělecký šéf Laterny magiky Radim Vizváry: „Nadšení z tvorby tohoto filmu nám vnuklo nápad nezastavit se u jednoho projektu a zvláštní, u nás málo používané, označení žánru dance for camera nás inspirovalo k pojmenování vlastní programové řady, která bude specifická jen pro Laternu magiku. Laterna magika přeci není jen divadlo, může zastřešit celou paletu dalších uměleckých činností – a zůstat Laternou magikou. Promlouvá mnoha žánry a může využívat stále nové způsoby tvorby, nové komunikační kanály. Rok pandemie koronaviru nás totiž mimo jiné naučil, jak důležité je v dnešní době být pro své publikum online, a tak chceme podporovat nové projekty a talenty i touto cestou.“

Další snímek z natáčení

Radim Vizváry chce tak dát pod hlavičkou Laterny magiky prostor dalším tvůrcům, kteří mohou využít médium filmu i audiovizuální tvorby obecně: výtvarného a digitálního umění, hudby, performance v nejširším smyslu. „Laterna for Camera“ je dalším krokem otevírání Laterny magiky novým kontaktům, spolupracím a uměleckým spojenectvím.

Laterna for Camera: »New Normal«

Režie: Jakub Jahn

Scénář: Jakub Jahn, Nataša Novotná

Choreografie: Nataša Novotná

Hudba: Prokop Korb a Amelie Siba

Kamera: David Markovič

Zvuk: Vít Jíra

Scéna a kostýmy: Marek Cpin

Light design: Karel Šimek

Dramaturgická asistence: Jana Návratová

Umělecká supervize: Radim Vizváry

Produkce: Sandra Malisová

Účinkují: Adéla Abdul Khaleg, Pavlína Červíčková, Kateřina Hanousková, Zuzana Herényiová, Tamara Kšírová, Tereza Kučerová, Natálie Paulasová. Amelie Siba, Anna Slaninová, Patrik Čermák, Libor Kettner, Jiří Pokorný, Alexandr Sadirov, David Stránský, Viktor Svidró, Radim Vizváry

Online premiéra: 14. června 2021 v 18.00 hod.

Film si můžete pustit na stránkách souboru zde v kvalitě platformy Vimeo: https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/new-normal-38423508 Sledovat můžete také na našem facebookovém a YouTube kanále.

 

Foto: Patrik Borecký a Michal Hančovský

Lucie Kocourková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

JAŠKÓW s  ERFTEMEIJEREM v inscenaci »Adamova jablka«

Švandovo divadlo uvede 19. června 2021 premiéru

Téměř rok po původně ohlášeném termínu se ve Švandově divadle dočká premiéry hra Adamova jablka“. V sugestivním příběhu o dobru a zlu v režii Jiřího Pokorného se sejdou Jacob Erftemeijer jako pastor Ivan a Robert Jašków v roli neonacisty Adama. Premiéra bude 19. června ve Velkém sále Švandova divadla. Ten bude podle stávajících pravidel naplněn do poloviny své kapacity, takže se do něj vejde přibližně 150 diváků. Ti se zatím musí prokázat buď negativními testy na covid-19, potvrzením o jeho prodělání či dokončeným očkováním: aktuální pravidla pro vstup najdou diváci na webových stránkách divadla.

Hra je adaptací stejnojmenného filmu, který v roce 2005 natočil podle vlastního scénáře dánský režisér Anders Thomas Jensen. Ten Adamova jablka pojal jako osobitý mix žánrů s řadou barvitých postav. Nechybí v něm absurdní situace i dialogy a také humor, který je často černý, sarkastický a nekorektní. V pojetí jednoho z nejbouřlivějších divadelních režisérů střední generace Jiřího Pokorného tak budou Adamova jablka“ patrně nejostřejší komedií, jakou kdy diváci u Švandů viděli. Titul zároveň završí trilogii adaptací severských filmů, do níž patří oblíbené komedie Kdo je tady ředitel?“ a Kurz negativního myšlení“.

Pastor a neonacista

Hrdinou hry je pastor Ivan (Jacob Erftemeijer), muž zdánlivě neochvějné víry, který ve všem hledá jen to dobré. Na své venkovské faře tak rád přijme obtloustlého kleptomana Gunnara (Matěj Anděl), alkoholičku Sáru (Bohdana Pavlíková) i teroristu Khalida (David Punčochář). Ti si zde mají odpykat alternativní tresty nebo tu najít porozumění a útočiště.

Neonacista Robert Jašków

Jenže se objeví nový příchozí, zavilý neonacista Adam (Robert Jašków). A právě Adam se časem rozhodne, že Ivana donutí, aby konečně prohlédl: připustil existenci zla a uvěřil, že tím, kdo jej zkouší, není Ďábel, ale sám Všemohoucí. Převychová nakonec dobrý člověk neonacistu, nebo to bude spíš Adam, kdo obrátí na svou víru pastora?

Jašków kontra Erftemeijer

Hraju Adama a domnívám se, že ze své podstaty není zlý, i když je jakýmsi archetypálním představitelem zla – nebo se tak aspoň zpočátku jeví,“ naznačuje Robert Jašków. „Myslím, že to, jaký ve skutečnosti Adam byl, je či bude, záleží i na nás, na uchopení látky, na výsledku… Ale už teď ho mám svým způsobem velmi rád,“ uvádí herec.

Robert Jašków pod stromem

Podobně mluví i Jacob Erftemeijer: „Mým úkolem je ztvárnit postavu Ivana. A na otázku, kdo z těch dvou je dobrý a kdo ten zlý, bych odpověděl větou, kterou pronesl Ivan: Zlí lidé neexistují, na to my nevěříme.“

Razance dobra i zla

O získání práv k uvedení tohoto titulu usilovalo Švandovo divadlo dlouhých osm let a pandemie koronaviru posunula premiéru o další rok. Dramaturgyně Martina Kinská však o aktuálnosti titulu nepochybuje. „Současný stav, který v lidech probouzí v mnohem větší razanci to dobré i zlé, nás jen a jen utvrdil, že příběh a témata ,Adamových jablek´ jsou víc než aktuální. Nejen ve vyostřeném střetu dobra a zla, ale i v relativnosti těchto dvou kategorií. Tedy, pokud změníte kontext a pootočíte perspektivu. A také v tom, že největší boj na hraně přežití ve zdraví – tom fyzickém a především psychickém – svádí člověk zpravidla sám se sebou,“ říká Martina Kinská.

V popředí David Punčochář a v mírném pozadí Jacob Erftemeijer

Kromě hereckých výkonů se můžeme těšit na zajímavě pojatou scénu Jana Štěpánka, jejímž středobodem je jabloň. O kostýmy i o bleskurychlé proměny Ivanovy, čím dál zmučenější, vizáže se společně s maskérkami postará Jana Hauskrechtová. Hudební a zvukovou stránku představení, v němž zazní hit skupiny Bee GeesHow Deep Is Your Love, vytváří Nikos Engonidis. Ten bude v inscenaci zároveň účinkovat, takže se o živou hudbu postará přímo během představení.

Premiéra je naplánována na 19. června 2021 ve Velkém sále, první repríza se uskuteční 21. června.

Více informací na webu: www.svandovodivadlo.cz

Foto: Alena Hrbková

Magdaléna Bičíková

pro TANEČNI MAGAZÍN