Hurvínkův jubilejní stý rok jde do finále!

Hurvínek slaví a přiváží si ocenění, milují ho v zahraničí

Hurvínek, který svými kousky baví už několikátou generaci dětí i rodičů, oslavil 2. května 100. narozeniny, takže celý letošní rok v Divadle Spejbla a Hurvínka je plný dárků.  Tím největším je zrekonstruované Divadlo Spejbla a Hurvínka, které se návštěvníkům znovu otevřelo v březnu a nabízí jim moderní, komfortní zázemí pro společné zážitky. A další novinky, včetně velkého silvestrovského překvapení, ještě na diváky čekají.

Nepřehlédnutelným dárkem, kterým se bude divadlo prezentovat v následujících letech, je nová vizuální identita Divadla S+H. Mezi více než 100 přihlášenými nakonec zvítězilo brněnské NEON studio s hravým konceptem vizuality, který reflektuje jednak historii divadla, ale i jeho současné potřeby a požadavky na moderní grafický design. „V novém logu se snoubí několik rovin: odkaz na historické plakáty Divadla S+H z 80. let, dále hlavní znak našich figur – oči, které sledují svět kolem sebe, potažmo nás. A do třetice v něm vidím metaforu zkratky názvu Divadla Spejbla a Hurvínka, jelikož pracuje s velkým písmenem D a rafinovaně si tak pohrává s jednoduchou tvarovou stylizací, která je univerzální napříč dobou,“ objasňuje umělecký šéf Divadla S+H David Janošek.


Premiéry

V aktuální sezoně 2026/2027 jsou v plánu 3 premiéry. První – Spejbl a elixír pošetilých myšlenek se odehrála 25. září. Loutková hra o čase, lásce a touze, která překračuje staletí, je vhodná pro děti od osmi let i dospělé, kteří ještě nezapomněli snít. V předvánočním čase, 27. listopadu, se po letech vrátí na repertoár Hurvínkův sněhulák – diváky milovaná inscenace ze zlatého fondu Divadla S+H. Nové nastudování vzniká v „domácí dílně“ – režie se ujal umělecký šéf David Janošek a hudbu složil loutkoherec, interpret Spejbla a Hurvínka Martin Trecha, který si tak s úspěchem vyzkoušel novou roli. Další inscenační lahůdka je připravena na 19. března, kdy se divákům poprvé představí Hurvínkova kouzelná zahrada. Spolu s režisérem Radimem Vizvárym, uměleckým šéfem Laterny magiky a držitelem Ceny Thálie, ji bude realizovat např. oceňovaný scénograf a kostýmní výtvarník Marek Cpin.

„Inscenace a režie Radima Vizváryho jsou pro mě vždy zárukou kvality, velmi jemné obrazové poezie a jevištní magie. Vzhledem k tomu, že ke spolupráci na tomto titulu přizval také mimořádného scénografa Marka Cpina, nepochybuji o silném zážitku, který si diváci dozajista z našeho hlediště odnesou,“ podotýká David Janošek.

Ovšem ještě dříve než čerstvě stoletý Hurvínek spolu se svou divadelní partou vstoupí do nového roku, pozvou diváky na velkolepé zakončení roku letošního – jubilejního. Poprvé v historii to společně rozjedou 31. prosince na silvestrovském představení Kabaret Hurvajs se spoustou zábavy a překvapení.

Designblok

Součástí letošního Designbloku (6.–11.10.) – Openstudia v Uměleckoprůmyslovém museu – bude poprvé také prezentace Divadla Spejbla a Hurvínka. Konkrétně autorské série deseti originálních figurek Hurvínka, která vznikla v rámci projektu Tititi Hurvínek. Každý Hurvajz je originál — liší se barevností, výrazem i náladou. Některé figurky, jejichž autorkou je Tereza Talichová, se více přibližují původní podobě loutky vytvořené loutkářem Gustavem Noskem na popud Josefa Skupy ve 20. letech, jiné tuto tradici vědomě narušují a posouvají dál.

„Naši účast na Designbloku považuji za mimořádnou událost, Hurvínek se tak dostává opět do souvislosti s výtvarným uměním. Vnímám to také jako poctu současnému přesahu – ve spolupráci s Terezou Talichovou a její značkou Tititi – vznikla originální podoba Hurvínka, která ctí hlavní znaky figury a troufá si jít za jejich hranici díky specifickému rukopisu autorky. Hurvínek se tak dostal na poli výtvarného umění k novému pojetí, stejně tak, jako když proběhla ve spolupráci s Czechdesign soutěž na novou vizuální identitu divadla – zájem o tuto soutěž byl mimořádný. Hurvínek 100letý stále překvapuje a bourá hranice zažitých stereotypů, dostává se do širších souvislostí a aktivně hledá svou současnou podobu nejen na divadelních prknech, ale celkově v kontextu doby a ve výtvarných souvislostech,“ konstatuje David Janošek.

Ocenění

Rok 2026 je pro Divadlo Spejbla a Hurvínka také rokem významných ocenění. Za mimořádný přínos pražské kulturní scéně, loutkářskému umění a reprezentaci Prahy v zahraničí mu byla udělena Stříbrná medaile hl. m. Prahy, další poctou se stala Cena městské části Praha 6 za přínos kulturnímu životu, obohacení divadelní tradice a dlouholetou práci s dětskými i dospělými diváky. Ředitelka divadla Denisa Kirschnerová převzala také Cenu Opera Pragensia za dlouhodobý přínos kultuře a společenskému životu Prahy 6 a posilování komunitní soudržnosti. Mezinárodní přesah tvorby divadla pak připomněl Zlatý Gunár z festivalu Kremnické gagy, který ocenil jeho přínos kultuře a šíření humoru a satiry napříč generacemi.

„Všech ocenění v tomto roce si opravdu velmi vážíme a nesmírně nás těší, že stále můžeme být živou součástí kultury hlavního města Prahy a šířit české loutkářství nejen v Česku, ale i v zahraničí. Považujeme to za jednu z našich povinností, které máme vůči kulturnímu dědictví, které naším řemeslem udržujeme živé. Marionetářské umění je skutečně velmi úzkoprofilová, náročná disciplína, která se kontinuálně v současnosti již nikde nevyučuje. Působíme tak nejen jako divadelní instituce, ale i instituce, která vychovává novou generaci umělců, kteří těmito dovednostmi vládnou a mohou tak udržovat tradici živou a předávat ji dalším generacím,“ reaguje ředitelka Divadla S+H Denisa Kirschnerová a připomíná: „Taková ocenění jsou pro nás oceněním nejen našich snah jako vedení, ale především mimořádného umění našich loutkoherců a interpretů. Zároveň bychom naše umění nemohli sdílet, nebýt úžasné podpory Magistrátu hlavního města Prahy a Prahy 6.“

Další novinky

V plánu je také nové CD názvem Hurvínkovy pohádky naruby (reedice tří dříve vydaných pohádek), které vydá Supraphon. Naopak již v prodeji, a to exkluzivně v novém zákaznickém centru v Divadle S+H, je poštovní známka s Hurvínkem. Limitované množství pouhých 1 000 ks z ní činí sběratelský kousek.

Na neformální tiskové konferenci 6. října 2026 v Divadle S+H se představili naši dva známí rozverní kluci, vlastně také měli své komentáře.

Prozradili například, že mají  několik desítek loutek ve skladu a předvedli například Spejbla jako baletku. Loutky jsou v různé velikosti a tvůrci připustili, že po cestách světem měli různé potíže – např. větší loutky jim nepovolili dovézt do Ameriky, důvod se nikdy nedozvěděli. Poté měli zase strach, aby se loutky nepoškodily, takže museli vyrobit kopie. Pro změnu do Japonska je dovezli přes hranice  bez nejmenších problémů.

Co národ, to specifický humor, proto některá představení, která tvůrci s radostí nazkoušeli, se nedala vůbec hrát. V Americe některé vtipy prostě nejsou vůbec možné (např. když si Hurvínek dělá srandu z Mániččiných vlasů).
Naopak zase v Japonsku snesou mnohem větší tvrdost i ve hrách pro děti, je to zkrátka kraj Samurajů.

Foto medaile, mince, ověřovací zkouška, DSH logo: Petr CHodura

Foto z TK, video: Eva Smolíková

Michaela Fialová Rozšafná

Taneční magazín

 

Když nemusíte vůbec nic, jen být

Festival o ničem v srpnu promění letenskou Vodárenskou věž v oázu nicnedělání

Nebyl jsem běhat. Zapomněla jsem si vzít hořčík. Už tři měsíce jsem nepřečetla žádnou knihu. Neměřím si kvalitu spánku. Nedaří se mi meditovat… No a co? Co na chvíli úplně vypnout a připomenout si radost z obyčejných věcí? Příležitost k nicnedělání nabídne Festival o ničem, který se odehraje od 17. do 23. srpna 2026 ve Vodárenské věži Letná. Pořadatelem je nezisková organizace MILA, která se dlouhodobě věnuje tématu péče o seniory. Prostřednictvím festivalu chce připomenout, že důležitá je péče nejen o druhé, ale i o sebe sama. Historická věž se tak na týden stane místem bez nároků na pozornost, kde nemusíte vůbec nic. Jen být.

Festival o ničem představuje protiklad k současnému tlaku na neustálý výkon, biohackingu, kurzům seberozvoje a dalším prostředkům, které nás mají udržet v pohodě, ale spíše nás naopak vyčerpávají. „Kvalitní život ani vnitřní klid si v lékárně nekoupíme, přestože nám to reklamy tvrdí. Klíč ke spokojenosti je v nás samých a skutečným lékem na přetížení bývá prosté zpomalení, které je pro řadu lidí obtížné. Tak jim s tím trochu pomůžeme. Chceme lidem nabídnout luxus odložit slovo ,musím‘ a na chvíli jen prostě ,být‘,“ vysvětluje Simona Bagarová, zakladatelka organizace MILA. „Pokud chceme mít sílu starat se o své blízké nebo o stárnoucí generaci, musíme se nejdříve naučit postarat se o sebe. A začít se dá tím, že na moment vypneme hlavu.“

Místo, kde se neděje vůbec nic

Dramaturgie záměrně rezignuje na tradiční festivalový ruch. Jediným cílem akce je připomenout radost z obyčejných věcí: z dobré kávy, hudby, ležení a koukání do stropu nebo do nebe. Ze zastavení. A zjištění, že základem péče o druhé je péče o sebe sama. Prostor historické Vodárenské věže Letná se tak promění v offline zónu, kde mohou návštěvníci (budou-li sami chtít) odložit své telefony nebo strávit čas v čekárně, kde se však nečeká na žádný spoj ani schůzku.

„Inspirací k uspořádání Festivalu o ničem nám byli návštěvníci naší loňské výstavy Institut blízkosti. Zde mimo jiné odpovídali na otázku, co jim pomáhá, když je jim těžko. Drtivá část zmiňovala úplně obyčejné věci, a tak jsme takové místo, kde se lze zastavit a načerpat energii, letos vytvořili,” dodává Simona Bagarová. Vizuální stránky akce se opět chopí přední český scénograf Marek Cpin, který byl za loňskou podobu výstavy Institut blízkosti nominován na cenu Czech Grand Design.

Tanec, meditace a koncerty

V průběhu srpnového týdne na zájemce čeká komorní program, který podtrhne atmosféru zpomalení. Všechny smysly zklidní akustické zážitky – třeba i vleže. Z pohodlí podlahových futonů a polštářů bude možné se zaposlouchat do koncertů violoncellisty Jiřího Bárty, pianistky Beaty Hlavenkové nebo zpěvačky Lenky Nové. Svou poezii přednese Kateřina Pokorná aka Svojost, zpět do dětství účastníky přenese herečka Martha Issová spolu se svou maminkou, herečkou Lenkou Termerovou, které budou předčítat ze svých oblíbených pohádkových knih.

Pohybovou linku festivalu definuje absolutní absence tlaku na výsledky. Každé ráno odstartuje jógovým probuzením s Lucií Königovou na střešní terase, zatímco večerní uvolnění a radost z čistého pohybu přinesou taneční lekce s hercem Janem Cinou. Program myslí také na propojování skrze dotyk a balanc. Návštěvníci si budou moci vyzkoušet somatický dialog s Pavlou Beretovou nebo se zapojit do pohybových workshopů od cirkusové školy Cirqeon. Ty se zaměří jak na rodinnou souhru dětí s dospělými, tak na mezigenerační sdílení v rámci Cirkusu třetího věku, kde senioři objevují balanční techniky společně se svými dospělými dětmi.

Festival o ničem v neděli uzavře komentovaná prohlídka doprovodné výstavy se Simonou Bagarovou z pořadatelské organizace MILA a akustické vystoupení Báry Polákové se Štěpánem Urbanem.

Všechny části programu jsou zdarma, jejich kapacita je ovšem omezená. Registrace na jednotlivé akce budou spuštěny 1. srpna 2026. Všichni registrovaní navíc dostanou něco dobrého od letenské pekárny Eska, která ve Vodárenské věži Letná bude mít pop-up po celou dobu festivalu. Každý den tak bude návštěvníkům připravovat snídaně i odpolední občerstvení.

Kompletní program je dostupný na www.festivalonicem.cz

Soňa Hanušová

pro Taneční magazín

Kabaret Winton

Dramatický příběh zachráněných dětí

Švandovo divadlo uvádí inscenaci Kabaret Winton. Dramatický příběh zachráněných dětí se tak dočká divadelního zpracování

Silný příběh dvou sester inspirovaný skutečnými osudy a dramatickými historickými událostmi slibuje divákům Švandova divadla inscenace Kabaret Winton. Na scénáři se podílela spisovatelka Kateřina Tučková a jeho spoluautorem je i Martin Františák, umělecký šéf smíchovské scény. Ten inscenaci zároveň režíruje a téma záchrany židovských dětí Nicholasem Wintonem představí publiku v přitažlivém kabaretním žánru – se zpěvem, tancem, stepem i podmanivou živou hudbou přímo na scéně. Přeživší Ester, hledající po padesáti letech ve staré vlasti ztracená rodinná pouta, hrají hostující Jaroslava Pokorná v alternaci s Danou Syslovou. Mladší sestru Ludmilu, jejíž život se odvíjel zcela jinak, a zároveň Matku obou dívek, ztělesní Bohdana Pavlíková. Kabaretiéra Kašpara, postavu obdařenou ďábelskou ironií a charismatem, bude představovat Miroslav Hanuš, publiku Švandova divadla známý vynikajícím ztvárněním Jana Wericha v inscenaci Hadry, kosti, kůže.

Pozoruhodný příběh vypráví o dvou sestrách ze židovské rodiny. Starší z nich unikla v roce 1939 z okupovaného Československa. Díky rychlé pomoci Nicholase Wintona a jeho spolupracovníků se tak třináctiletá Ester stala jedním z 669 dětí, které se včasným odjezdem do Británie v narychlo vypravených vlacích vyhnuly téměř jisté smrti v koncentračních táborech. Když se v lednu 1989 Ester už coby starší dáma do své vlasti vrací, ubytuje se v poněkud zašlém grandhotelu Evropa, v předválečném období známém jako elegantní hotel Šroubek. Právě zde, v soukromém apartmá, zřídil Nicholas Winton svoji pražskou kancelář, odkud se svými kolegy organizoval první záchranné operace. Hotel je ovšem v inscenaci fantaskním místem, kde neplatí zákony času ani prostoru…

Známý příběh, kdy chceme vědět víc

Režisér Martin Františák je renomovaným divadelníkem známým mimo jiné svoji básnickou obrazivostí. A také precizní prací s herci, kteří pod jeho vedením podávají výborné výkony. V roli Matky obou děvčátek a později i v úloze mladší sestry Ludmily tak uvidíme Bohdanu Pavlíkovou, herečku ryzího prožitku a autenticity.

„Ve Švandově divadle jsou mé role především matky, vychovávající nebo třeba tesknící,“ uvádí herečka. „Tato matka je však jiná. Volba poslat dceru do cizího světa, nevidět ji dospívat, ale zároveň vědět, že pro ni mohu udělat to nejlepší – poslat ji pryč, daleko, od rodiny, od sebe… Uf! Nepředstavitelná situace,“ uvažuje Bohdana Pavlíková. A dodává, že o osudech Wintonových dětí samozřejmě věděla, zrovna tak o jeho odvaze konat a pomoct. „Ale až text hry a slova Matky, kde o své dcerce Ester s Nicholasem jedná, mě přinutilo chtít vědět víc. Kam jely? Jak zvládly odloučení od rodiny? Jak dlouho jim trvalo, než zapomněly? Na rodiče? Kamarády? Na domov? Dělo se to tenkrát, děje se i teď, i když v jiných souvislostech,“ říká Bohdana Pavlíková.

Starší ze sester, Ester, která přijíždí do Prahy po padesáti letech, hraje hostující Jaroslava Pokorná v alternaci s Danou Syslovou. V úloze kabaretiéra Kašpara se diváci mohou těšit na Miroslava Hanuše, stálého hosta smíchovské scény. Otce rodiny ztvární Tomáš Petřík, Nicholase Wintona ztělesní Matěj Anděl, zpěvačku Linu hraje Andrea Buršová, Wintonovu spolupracovnici Doreen Warrinerovou a Hannah, dceru Ester, ztvární Anna Grundmanová (dříve Stropnická). Jako Obřadník a Číšník se objeví Jacob Erftemeijer. Do role velkouzenáře Bartáka, reprezentujícího v předválečných letech „neškodný“ český nacionalismus, a později i do úlohy mazaného Recepčního v hotelu konce 80. let obsadil režisér Roberta Jaškówa. V dalších úlohách uvidíme Petra Kulta (Martin Blake), hostujícího Tomáše Červinka (strýc Benjamin) a Anežku Šťastnou (Švédka Kerstin a Katuška). V úloze třináctileté Ester se alternují Katarína Mišejková a Sára Lutovská.

Kabaret s nadčasovým průvodcem

S nápadem odlehčit závažné téma formou kabaretu přišel režisér Martin Františák. „Nejen kvůli hudebnosti, ale i pro možnost zkratky, lomu nálad a výrazné obrazivosti. Kabaret navíc k době konce 30. let patřil. Kusé výjevy také spíše odpovídají fragmentům lidské paměti,“ vysvětluje dramaturgyně Martina Kinská. A zmiňuje i kabaretní stylizaci, hravost, grotesknost a někdy až krutý sarkasmus, který Františákova režie v tomto žánru podtrhuje.

Kabaretnímu žánru podle Kinské odpovídá i jistá svéráznost Wintonova charakteru. Ten totiž neváhal kvůli záchraně dětí i riskovat a pro urychlení celé „transakce“ zfalšovat i některé dokumenty…  Kabaret s sebou také přivádí na scénu postavu, která nepodléhá skutečnému plynutí času – ironického, ďábelsky obratného průvodce a baviče Kašpara přezdívaného Frak. Ten představuje typ přizpůsobivého člověka, který proplouvá různými dobami a systémy. „Od začátku jsme věděli, že tuto postavu bude hrát náš stálý host Miroslav Hanuš. Za vynikající ztvárnění Jana Wericha v inscenaci Hadry, kosti, kůže se ocitl v širší nominaci na Cenu Thálie. Také tento titul režíroval Martin Františák,“ připomíná Martina Kinská.

Pohádka s otevřeným koncem

Jak dále uvádí dramaturgyně, už před čtyřmi lety oslovilo Švandovo divadlo spisovatelku Kateřinu Tučkovou, zda by pro divadlo nechtěla zpracovat téma Wintonových dětí. „Kateřina se tehdy pustila do velmi pečlivé rešeršní práce. A po prostudování mnoha osudů přišla s příběhem dvou sester. A také s důležitým postřehem, že příběh Wintonových dětí vnímáme většinou jako trochu sentimentální pohádku s jasným happyendem. Jenže skutečnost byla složitější: záchrana života znamenala pro děti zároveň ztrátu jejich domova a často i úplné vytržení z kořenů. Děti adoptované britskými rodinami ve většině případů navždy přišly o své skutečné rodiče, kteří během války zahynuli. Ztratily rodný jazyk, náboženskou víru a často i svá pravá jména. A pokud se po válce pokusily o návrat, v bývalé vlasti už většinu z nich nikdo nečekal,“ vysvětluje Kinská.

I proto se v inscenaci objevuje motiv tomboly a obchodu – nabídky, poptávky, ale i štěstí, bez něhož nelze žádný byznys uzavřít. Na odjezd dětí do bezpečí museli například jejich rodiče sehnat v té době nemalou sumu padesáti liber. Britské rodiny si pak nové členy domácnosti vybíraly podobně jako zboží z „katalogu“, z něhož jim je Winton – coby zkušený muž ze světa financí – dokázal efektivně nabídnout. „Kabaret Winton tak zároveň připomíná, že nic v životě nebývá zadarmo. A že i za tu nejšťastnější výhru v loterii života se musí něčím zaplatit,“ poznamenává Martina Kinská.

Výtvarné pojetí vytvořil Marek Cpin, Františákův stálý spolupracovník a autor výrazných scén i kostýmů. „Hlavními prvky prostoru, v němž plyne příběh, čas i životy, jsou velký koberec se vzorem a la art deco a nad ním velký osvětlený strop. Změnami nábytku a detailů se tento prostor proměňuje na různá místa hotelu, ale například i na domácnost – útulný domov, který Ester musela opustit. Kostýmy vycházejí z reálné módy konce 30. a v druhé polovině inscenace i z 80. let 20. století,“ uvádí Kinská.

Poprvé bude se Švandovým divadlem spolupracovat choreograf Tomáš Rychetský, hudební doprovod svěřil režisér Ivanu Acherovi. „Ten vedle podmanivé scénické hudby inspirované mimo jiné dobovou muzikou 30. let zhudebnil také texty básní Františka Gellnera. Z jeviště zazní také živá hudba v podání klavíristy Zdeňka Dočekala alternujícího se s Martinem Radou,“ uzavírá dramaturgyně.

Víte, že…

… vznik scénáře a poté i samotné inscenace výrazně ovlivnilo i téma uprchlíků, kteří zoufale hledali země i konkrétní lidi, kteří by je přijali? Nejdříve šlo o uprchlíky ze Sýrie, v době přípravy samotné inscenace a její premiéry pak i o uprchlíky z Ukrajiny.

… příběh dvou sester sestavila Kateřina Tučková na základě reálných podkladů a motivů? „Mohou k sobě ale nalézt cestu dvě ženy, které mají společnou krev, ale už ne život a paměť? Každá z nich vyrostla v jiné společnosti, v jiném systému, v jiném povědomí o své rodině… Nedáváme jednoznačnou odpověď, spíš jen klademe i tyto otázky,“ naznačuje dramaturgyně Martina Kinská.

…. scénář inscenace Kabaret Winton byl nakonec kolektivním dílem? „Kateřina Tučková vytvořila první verzi scénáře, který jsme posléze použili jako námět a základní osnovu. Ke spolupráci jsme v ten moment přizvali dramatičku Markétu Nekolovou, známou také jako Markétu Bláhovou. Ta zpracovala téma mezilidských vztahů: citlivě a nesentimentálně. Markéta měla na starost linku 80. let. A Martin Františák se soustředil na finální uchopení kabaretní části,“ vysvětluje Martina Kinská.

… Nicholas Winton (19. 5. 1909, Londýn – 1. 7. 2015, Slough) pocházel z německo-židovské rodiny? Rodina si však po Mnichovské dohodě změnila příjmení na Winton, aby dala najevo nesouhlas s tím, co se v Německu dělo. Malý Nicholas byl i se sourozenci pokřtěn. Původní profese burzovního makléře, který se dokáže zorientovat v nabídce a poptávce, vyřídit patřičná povolení a dobře rozumí pravidlům obchodu, mu byla později při záchraně židovských dětí velmi užitečná.

… během své návštěvy Prahy Winton viděl, v jak nuzných podmínkách žijí uprchlíci ze Sudet, a rozhodl se pomoci českým, zejména židovským dětem? Spolu s dalšími spolupracovníky a dobrovolníky (mj. Martinem Blakem a Doreen Warrinerovou) zorganizoval nejprve z Prahy, a poté i z Anglie, výjezd celkem osmi vlaků (první odjel 14. 3. 1939, osmý 2. srpna 1939). V nich se dostalo do bezpečí 669 dětí. Devátý vlak s 250 dětmi měl Protektorát Čechy a Morava opustit 1. září. Vypukla však druhá světová válka a už nebyl vypraven. Žádné z dětí, které jím mělo vycestovat, válku nepřežilo.

… Nicholas Winton četl Mein Kampf a nepochyboval o tom, co má Hitler v plánu? Zároveň věděl, že hraje o čas: aby ho neztrácel, rozhodl se zřídit fiktivní pobočku humanitární organizace na záchranu uprchlíků včetně vlastnoručně vyrobeného razítka.  Mnohé dokumenty tak nejprve zfalšoval, a teprve poté na úřadech vyřizoval ty pravé.

… za podstatné pokládal Nicholas Winton děti především zachránit a dostat je do britských rodin? Neřešil proto, zda se jednalo například o křesťanskou rodinu. Jako zkušený obchodník věděl, že i způsob nabídky dětí je důležitý. Měl proto systém kartiček, z nichž mohl požadované dítě nabídnout (např. kategorie dívky, 8 let).

…. z apartmá hotelu Šroubek, kde Winton bydlel, se záhy stala kancelář? Proudili sem nejen pomáhající dobrovolníci, ale také rodiče, kteří se dozvěděli o Wintonově záchranné akci.  Ti přicházeli prosit za své děti, aby je dal na seznam.

… sám Winton o záchraně dětí dlouho vůbec nemluvil?  Až v 80. letech se prý – podle svědectví jeho dcery Barbary – pokusil podat zprávu židovským organizacím. Senzaci způsobil až televizní pořad BBC That´s Life. Tehdy už dospělé děti tvořící velkou část publika poděkovaly svému zaskočenému a dojatému zachránci přímo před kamerami.

…. v říjnu 1998 ocenil Nicholase Wintona prezident Václav Havel Řádem TGM? Miloš Zeman mu v říjnu 2014 předal Řád bílého lva, nejvyšší státní vyznamenání České republiky. V roce 2003 byl Alžbětou II. povýšen do šlechtického stavu a byl mu udělen Řád britského impéria. K jeho jménu od té doby patří titul Sir.

… podle scenáristy a režiséra Mateje Mináče se do dnešní doby se povedlo dohledat zhruba 300 Wintonových dětí? Většina z nich žije či žila ve Velké Británii, ale i v České republice, Izraeli, USA, Kanadě, Německu, Švýcarsku, na Novém Zélandu a v Austrálii. Dalších 300 dětí se zřejmě usídlilo v Jižní Americe. Rodiny Wintonových dětí už čítají přes 6000 lidí.

Premiéra inscenace 22. října ve Velkém sále Švandova divadla, reprízy se uskuteční 24. října, 4., 12. a 19. listopadu

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

ROBOT RADIUS

Premiéra inscenace Laterny magiky

Experimentální inscenace na Nové scéně Národního divadla otevírá téma přežití lidstva. Vychází z odkazu hry Karla Čapka R. U. R., svou podstatou a uměleckým i technickým pojetím je však víc než aktuální. Odráží znepokojivé vykřičníky 21. století, kterými jsou například klimatické změny, rozvoj umělé inteligence nebo etické otázky genového inženýrství. Jeviště ovládnou mim Radim Vizváry a hudebník Michal Pavlíček, kteří své umění díky speciální technologii real time motion capture zhmotní a rozžijí na velkoformátovém plátně. V premiéře 10. a 11. září 2021.

Technologie pod kontrolou

Na planetě Zemi vyhynul život a ovládají ji jen neživé technologie. Zbyl poslední člověk – vědec, který má dokončit systém transformace člověka fyzického v člověka digitálního. Pochybnosti, které pociťuje, jsou možná tím posledním, co jeho mysl váže k podstatě lidské existence, které se dobrovolně vzdává. Ale třeba bude toto rozhodnutí evolučním skokem, ze kterého vzejde nové lidstvo.

Právě otázka přežití světa za cenu obětování lidstva byla počátečním tvůrčím impulzem pro režisérku Miřenku Čechovou. „Zachránit svět bez lidí, z jehož původní podoby zůstaly jen vzpomínky uložené v obřích datových úložištích, anebo jej navždycky zničit? Zničit všechny lidské hodnoty přenesené do virtuálního světa naší věčné digitální přítomnosti? Tento moment se stal výchozím bodem mého uvažování, jak přenést Čapkovu obavu o osud člověka, o zneužití techniky jako prostředku násilí vůči člověku do současného světa.“

Posledního člověka, který podstoupí proměnu v nového digitálního tvora, představuje světově uznávaný pohybový performer a mim Radim Vizváry. Využívá k tomu i nejmodernější technologie, jako je real time motion capture. Laterna magika pracuje s nejnovějším systémem motion capture IMU (Inertial Measurement Units) typu Neuron Studio Pro, který byl letos pro inscenaci Robot Radius dovezen ze Spojených států, a bude tak mít na českém jevišti premiéru.

„Když vás naskenují a vytvoří vaše digitální alter ego, je až hrůzostrašné vidět v reálném čase, sebe sama jako ‚avatara‘, který si začne žít svým životem – množit se, zvětšovat, proměňovat jako chameleon a ukazovat vám možnosti, které člověk v reálném světě nemůže nikdy dokázat, padá na vás z toho až pocit úzkosti, zodpovědnosti za destrukci světa,“ dodává Radim Vizváry. Tvůrci představení využívají také vizualizace na LED obrazovce a mezi živé interprety vypustí i dron.

Pavlíček zahraje živě

Hudbu k inscenaci složil světoznámý hudebník Michal Pavlíček a bude ji na jevišti živě dotvářet. „Mojí snahou bylo vytvořit hudbu, která nezní v prvním plánu jen jako kytara a která vedle své emotivní roviny koresponduje s chladnou číselnou tváří digitalizace a světa robotů. Nechtěl jsem jít cestou mnohovrstevnaté hudby s mohutným aranžmá za použití i jiných nástrojů, ale šlo mi o přímočaré vyznění v živém podání jednoho hráče na kytaru.“

I akustické kreace Michala Pavlíčka jsou interaktivní. Snímání zvukové linky spouští nebo ovlivňuje dění na plátně.

Robot Radius míří na EXPO

Projekt Robot Radius vznikl ve spolupráci s Kanceláří generálního komisaře účasti České republiky na Všeobecné světové výstavě EXPO 2020 a na konci října se v Dubaji představí návštěvníkům z celého světa.

„O adaptaci hry R. U. R. jsme požádali Radima Vizváryho ze dvou důvodů: jednak je rok 2021 stým výročím uvedení Čapkovy hry v Národním divadle a zadruhé pantomima odstraní při uvedení na EXPO v Dubaji, kde narozeniny robota připomeneme, jazykové bariéry,“ vysvětluje Jiří František Potužník, generální komisař české účasti na EXPO, „projekt jsme iniciovali už v roce 2019 a díky Nadaci PPF pro něj vzniká i zcela nová sci-fi jevištní technika hodná Laterny magiky.“ Inscenace tak symbolicky naváže na tradici Laterny magiky, která se jako první multimediální divadlo představila na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu.

Robot Radius
Koncept: Radim Vizváry
Scénář, režie: Miřenka Čechová
Hudba: Michal Pavlíček
Vizuální dramaturgie: Amador Artiga
Digitální technologie: Jan Hladil, František Pecháček
Kostýmní výtvarník: Marek Cpin
Light design: Karel Šimek
Sound design: Michal Pavlíček, Martin Tvrdý

Voiceover: Jindřiška Dudziaková, David Matásek

Česká premiéra: 10. a 11. září 2021, Nová scéna ND
Reprízy: 7. 10., 1. a 2. 12. vždy od 20:00

Lucie Kocourková

pro Taneční magazín