Švandovo divadlo chystá pět premiér

V pestrém programu představí Švandovo divadlo světovou klasiku nahlédnutou z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur

Novinky Švandova divadla v sezóně 2017/2018

Smíchovská scéna chystá od letošního září do června příštího roku pět premiér. V pestrém programu představí světovou klasiku nahlédnutou z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur. Vedle Oscara Wildea, Friedricha Schillera nebo generace Husákových dětí se u Švandů zaměří také na média a teroristy, jak je už v 70. letech minulého století popsal Heinrich Böll. A posvítí si i na sporné okamžiky našich dějin. Podle tvůrců se diváci mohou těšit na silné příběhy v osobitém podání.

Dámskou část souboru rozšíří od září dvě nové posily. Herečka Marie Štípková, držitelka Ceny divadelní kritiky (dříve Ceny Alfréda Radoka) za rok 2015, přichází ke Švandům z volné nohy a diváci ji znají například ze scény Městského divadla Kladno. Z Klicperova divadla v Hradci Králové přestoupila Natálie Řehořová. Ta ve Švandově divadla zazářila už v premiéře hry Natálie Kocábové Pohřeb až zítra, kde ztvárnila prostořekou Andy. Dalším dramaturgem se stává Martin Sládeček, dříve dramaturg činohry Národního divadla Brno.

Bourat stereotypy

I v nadcházející nové divadelní sezóně bude Švandovo divadlo provázet společné téma. Jejím mottem je „uvidět jinak/uvidět nově“, a právě o to se smíchovská scéna chystanými inscenacemi pokusí. Jak vysvětluje kmenová dramaturgyně souboru Martina Kinská: „Nadále budeme bourat stereotypy. I na známé dílo či všudypřítomný fenomén chceme nahlédnout jinak, než je obvyklé,“ dodává Kinská, která je mimo jiné sama úspěšnou autorkou a režisérkou: její inscenace Pankrác ´45 patří u Švandů k divácky nejvyhledávanějším titulům.

Právě sporným okamžikům českých dějin i klasickým divadelním textům s přesahem do současnosti se chtějí divadelníci na Smíchově věnovat i po prázdninách. „Pokusíme se o výraznou interpretaci klasických děl a nabourání jejich interpretačních stereotypů, které mnohdy dané dílo umrtvují a dnešnímu divákovi oddalují. Sázíme na silné příběhy, které rezonují s námi i v nás“, říká režisér a umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár. „Usilujeme o osobní i osobitý pohled,“ prozradil Gombár, sám zkušený divadelní autor a režisér.

Malé lidské tragédie v dobách velkých diktatur

Sezónu zahájí konfrontační drama s názvem Lámání chleba, které diváky provede domácími událostmi od poválečné doby až po Sametovou revoluci. Původní divadelní hra spisovatele Josefa Holcmana (známého např. jako autora románu Cena facky) vychází ze skutečných událostí na jižní Moravě a z její sebereflexe po roce 1989. Příběh přátelství, které se ocitalo v soukolí velkých dějin, bude mít premiéru ve Velkém sále 21. října 2017 v režii Doda Gombára. „Josef Holcman nás nechává velice otevřeným způsobem nahlédnout do rodinných kronik, abychom zase z nového úhlu zkoumali i svou vlastní minulost,“ uvádí Gombár a dodává: „Naše divadlo objevuje ve zkušeném autorovi – romanopisci poprvé také dramatika.“

Holcman svoji divadelní hru napsal přímo pro Švandovo divadlo. Po uznávané Petře Hůlové, která pro ŠD adaptovala Betonovou zahradu, se autorsky smíchovské scéně upsala například také Natálie Kocábová s čerstvou novinkou na repertoáru, komedií Pohřeb až zítra.

Právě Natálie Kocábová nyní pro Švandovo divadlo dopisuje další hru, která se možná objeví na repertoáru už v této sezóně. V listopadovém Scénickém rozhovoru, se jí ostatně i na toto zeptá moderátor David Hrbek, jelikož právě tato autorka bude hostem živého rozhovoru, který se uskuteční 15. listopadu ve Studiu Švandova divadla a jehož se mohou aktivně účastnit i diváci.

Hon za zážitkem

Další premiérou bude klasika Oscara Wildea o kráse a jejím stárnoucím odlesku Obraz Doriana Graye v režii Martiny Kinské. Tu na Wildeově předloze láká téma touhy po věčném mládí a nekonečně trvajících požitcích, ale i možnost překročit při ztvárnění příběhu rámec tradiční činohry. I proto se na konceptu inscenace bude podílet známá tanečnice a performerka Miřenka Čechová. „Být znamená pro většinu naší společnosti „zažívat“, opatřit si neustálý přísun podnětů a vzruchů. A tak vzniká závislost na lovení zážitků za jakoukoli cenu. Kde je ale hranice, za níž už bez následků nelze jít? “, ptá se režisérka inscenace, která ji v premiéře představí publiku 10. února 2018 ve Velkém sále.

 

Mládí a láska, dospělost a zisk

Třetí novinkou, uvedenou na velkém smíchovském jevišti, bude inscenace vrcholného díla německé klasiky Friedricha Schillera Úklady a láska. Režisér Martin Františák ji vidí jako střet síly čistého citu a děsivé deziluze coby nezbytné součásti dospění. Velmi současná hra o střetu generací vypráví o mladé lásce uvězněné do sítě vztahů, v nich tahá za nitky rozum a zisk. „Friedrichu Schillerovi bylo pětadvacet, když začal Úklady a lásku psát. Je to hra rozhněvaného mladého muže, odmítajícího se přizpůsobit nespravedlnosti světa „dospělých&ld quo;. Jednoznačný jazyk mládí v ní naráží na zkorumpovaný jazyk zkušenosti, idealismus se tříští o cynismus,“ říká překladatel a dramaturg Martin Sládeček. První uvedení se chystá 26. května 2018 ve Velkém sále.

 

Kdo je tady terorista?

Do komorního Studia ŠD se vrací jako režisér i jako spoluautor David Šiktanc. K dramatizaci si spolu s dramaturgem Vladimírem Čepkem vybral světoznámou novelu Ztracená čest Kateřiny Blumové dalšího německého velikána Heinricha Bölla. Příběh titulní hrdinky popisuje krutý mediální lynč, jemuž je vystavena, takže jí už téměř nikdo v jejím okolí nevěří. Články a reportáže jí přičítají všechno možné, včetně napojení na teroristickou organizaci. A vše se odehrává v kulisách karnevalu, kde se lidé převlékají za šejky a beduíny, zatímco pohřešovaný atentátník není k nalezení… „V situaci, kdy vicepremiér vlády fakticky vlastní mediální dům, kdy je členem senátu člověk zapojený do nejasného vlastnictví významného dezinformačního webu, kdy se vznik úřadu, který má bojovat s těmito dezinformacemi, jeví už jako holá nutnost, může příběh Kateřiny Blumové sloužit jako odrazový můstek k úvaze, co jsou informace a jakým způsobem nás ovlivňují,“ říká David Šiktanc. Premiéra je ve Studiu ŠD plánována na 11. listopadu 2017.

 

Po práci legraci aneb „Pelíšky“ se nekonaly

V návaznosti na inscenace Gottland a Země Lhostejnost, které reflektovaly různé etapy českých dějin, rozšíří v nové sezóně smíchovský repertoár autorská inscenace Daniela Hrbka a Pavla Holého nazvaná Husákovy děti. Osmdesátá léta minulého století: je to čas nostalgie, růžových vzpomínek, impuls k zúčtování s vlastní minulostí nebo snad od všeho trochu? Co všechno jsme to vlastně za zvuků normalizačních hitů a socialistických estrád zažili? Konaly se tehdy vůbec nějaké „Pelíšky“, nakolik se na n ás podepsala tehdejší „schizofrenie duše“ a jakou cenu dodnes platíme za zdánlivě neškodné slogany typu “Po práci legraci”? „To všechno jsou otázky, které mne zajímají, a protože v souboru našeho divadla je Husákových dětí hodně, máme potřebu o tom mluvit. Vždyť je to právě naše generace, která tvoří současný svět,“ říká Daniel Hrbek, režisér hry a ředitel Švandova divadla. Hudební doprovod inscenace vytvoří Pavel Holý, jeden ze zakládajících členů skupiny Dr. Max (LP Vaše tělo uletělo…). Publikum suterénního Studia uvidí Husákovy děti v premiéře 28. dubna 2018.

 

 

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

 

Novinky Švandova divadla v sezóně 2017/2018

V nové sezóně od září 2017 do června 2018 chystají ve Švandově divadle pět premiér. V pestrém programu představí světovou klasiku z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur. Vedle Oscara Wildea, Friedricha Schillera nebo generace Husákových dětí se u Švandů zaměří také na média a teroristy, jak je už v 70. letech minulého století popsal Heinrich Böll.

Smíchovská scéna chystá od letošního září do června příštího roku pět premiér. V pestrém programu představí světovou klasiku nahlédnutou z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur. Vedle Oscara Wildea, Friedricha Schillera nebo generace Husákových dětí se u Švandů zaměří také na média a teroristy, jak je už v 70. letech minulého století popsal Heinrich Böll. A posvítí si i na sporné okamžiky našich dějin. Podle tvůrců se diváci můžou těšit na silné příběhy v osobitém podání.

 

„Nadále budeme bourat stereotypy.  I na známé dílo či všudypřítomný fenomén chceme nahlédnout jinak, než je obvyklé,“ říká dramaturgyně Martina Kinská. Ta coby režisérka v příští sezóně chystá u Švandů hru Obraz Doriana Graye – klasiku Oscara Wildea o kráse a jejím stárnoucím odlesku. Na konceptu inscenace bude podílet i vynikající česká tanečnice, performerka a režisérka Miřenka Čechová, působící v New Yorku.

Bourat stereotypy

I v nadcházející nové divadelní sezóně bude Švandovo divadlo provázet společné téma. Jejím mottem je „uvidět jinak“, a právě o to se smíchovská scéna chystanými inscenacemi pokusí. Jak vysvětluje kmenová dramaturgyně souboru Martina Kinská: „Nadále budeme bourat stereotypy.  I na známé dílo či všudypřítomný fenomén chceme nahlédnout jinak, než je obvyklé,“ dodává Kinská, která je mimo jiné sama úspěšnou autorkou a režisérkou: její inscenace Pankrác ´45 patří u Švandů k divácky nejvyhledávanějším titulům.

Právě sporným okamžikům českých dějin i klasickým divadelním textům s přesahem do současnosti se chtějí divadelníci na Smíchově věnovat i po prázdninách. „Pokusíme se o výraznou interpretaci klasických děl a nabourání jejich interpretačních stereotypů, které mnohdy dané dílo umrtvují a dnešnímu divákovi oddalují. Sázíme na silné příběhy, které rezonují s námi i v nás“, říká režisér a umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár. „Usilujeme o osobní i osobitý pohled,“ prozradil Gombár, sám zkušen&yacu te; divadelní autor a režisér.

Malé lidské tragédie v dobách velkých diktatur

Sezónu zahájí konfrontační drama s názvem Lámání chleba, které diváky provede domácími událostmi od poválečné doby až po Sametovou revoluci. Původní divadelní hra spisovatele Josefa Holcmana (známého např. jako autora románu Cena facky) vychází ze skutečných událostí na jižní Moravě a z její sebereflexe po roce 1989. Příběh přátelství, které se ocitalo v soukolí velkých dějin, bude mít premiéru ve Velkém sále 21. října 2017 v režii Doda Gombára. „Josef Holcman nás nechává velice otevřeným způsobe m nahlédnout do rodinných kronik, abychom zase z nového úhlu zkoumali i svou vlastní minulost,“ uvádí Gombár, který je zároveň spoluautorem scénáře.

Holcman tak bude třetím beletristou, který svoji divadelní prvotinu napsal přímo pro Švandovo divadlo. Po uznávané Petře Hůlové, která pro ŠD adaptovala Betonovou zahradu, se autorsky smíchovské scéně upsala také Natálie Kocábová s čerstvou novinkou na repertoáru, komedií Pohřeb až zítra.

Hon za zážitkem

Další premiérou bude klasika Oscara Wildea o kráse a jejím stárnoucím odlesku Obraz Doriana Graye v režii Martiny Kinské. Tu na Wildeově předloze láká téma touhy po věčném mládí a nekonečně trvajících požitcích, ale i možnost překročit při ztvárnění hry rámec tradiční činohry. I proto se na konceptu inscenace bude podílet známá tanečnice a performerka Miřenka Čechová. „Být znamená pro většinu naší společnosti „zažívat“, opatřit si neustálý přísun podnětů a vzruchů. A tak vzniká závislost ulovit zážitek za jakoukoli cenu. Kde je ale hranice, za níž už bez následků nelze jít? “, ptá se režisérka inscenace, která ji v premiéře představí publiku 10. února 2018 ve Velkém sále.

Mládí a láska, dospělost a zisk

Třetí novinkou, uvedenou na velkém smíchovském jevišti, bude inscenace vrcholného díla německé klasiky Friedricha Schillera Úklady a láska. Režisér Martin Františák ji vidí jako střet síly čistého citu a děsivé deziluze coby nezbytné součásti dospění. Velmi současná hra o střetu generací vypráví o mladé lásce uvězněné do sítě vztahů, v nich tahá za nitky rozum a zisk. „Friedrichu Schillerovi bylo pětadvacet, když začal Úklady a lásku psát. Je to hra rozhněvaného mladého muže, odmítajícího se přizpůsobit nespravedlnosti světa „dospělých“. Jednoznačně jazyk mládí v ní naráží na zkorumpovaný jazyk zkušenosti, idealismus se tříští o cynismus,“ říká překladatel a dramaturg Martin Sládeček. První uvedení se chystá 26. května 2018 ve Velkém sále.

Kdo je tady terorista?

Do komorního Studia ŠD se vrací jako režisér i jako spoluautor David Šiktanc. K dramatizaci si spolu s dramaturgem Vladimírem Čepkem vybral světoznámou novelu Ztracená čest Kateřiny Blumové dalšího německého velikána Heinricha Bölla. Příběh titulní hrdinky popisuje krutý mediální lynč, jemuž je vystavena, takže jí už téměř nikdo v jejím okolí nevěří. Články a reportáže jí přičítají všechno možné, včetně napojení na teroristickou organizaci. A vše se odehrává v kulisách karnevalu, kde se lidé převlékají za šejky a beduíny, zatímco pohřešovaný atentátník není k nalezení… „V situaci, kdy vicepremiér vlády fakticky vlastní mediální dům, kdy je členem senátu člověk zapojený do nejasného vlastnictví významného dezinformačního webu, kdy se vznik úřadu, který má bojovat s těmito dezinformacemi, jeví už jako holá nutnost, může příběh Kateřiny Blumové sloužit jako odrazový můstek k úvaze, co jsou informace a jakým způsobem nás ovlivňují,“ říká David Šiktanc. Premiéra je ve Studiu ŠD plánována na 11. listopadu 2017.

Po práci legraci aneb „Pelíšky“ se nekonaly

V návaznosti na inscenace Gottland a Země Lhostejnost, které reflektovaly různé etapy českých dějin, rozšíří v nové sezóně smíchovský repertoár autorská inscenace Daniela Hrbka a Pavla Holého nazvaná Husákovy děti. Osmdesátá léta minulého století: je to čas nostalgie, růžových vzpomínek, impuls k zúčtování s vlastní minulostí nebo snad od všeho trochu? Co všechno jsme to vlastně za zvuků normalizačních hitů a socialistických estrád zažili? Konaly se tehdy vůbec nějaké „Pelíšky“, nakolik se na nás podepsala te hdejší „schizofrenie duše“ a jakou cenu dodnes platíme za zdánlivě neškodné slogany typu “Po práci legraci”? „To všechno jsou otázky, které mne zajímají, a protože v souboru našeho divadla je Husákových dětí hodně, máme potřebu o tom mluvit. Vždyť je to právě naše generace, která tvoří současný svět,“ říká Daniel Hrbek, režisér hry a ředitel Švandova divadla. Hudební doprovod inscenace vytvoří Pavel Holý, jeden ze zakládajících členů skupiny Dr. Max (LP Vaše tělo uletělo…). Publikum suterénního Studia uvidí Husákovy děti v premiéře 28. dubna 2018.

 

Vícena: www.svandovodivadlo.cz

 

Magdalena Bičíková

Foto: Alena Hrbková

Taneční magazín

Peníze!

Když je jich nedostatek, provedou lidé i nečekané věci. Peníze. Hru pod tímto názvem připravují ve Švandově divadle. Premiéra bude v sobotu 18. března od 19ti hodin ve Velkém sále

 

 

 

Ve Švandově divadle chystají Peníze, hru o touze po štěstí

Světová premiéra 18. března 2017 ve Velkém sále Švandova divadla na Smíchově

Když je jich nedostatek, provedou lidé i nečekané věci. Peníze. Hru pod tímto názvem připravují ve Švandově divadle. Podle scénáře Doda Gombára, s Evou Josefíkovou, Robertem Jaškówem, Lubošem Veselým, Tomášem Petříkem, Andreou Buršovou a dalšími stálými herci i hosty smíchovské scény ji zde režíruje Mikoláš Tyc, premiéra bude 18. března od 19ti hodin ve Velkém sále.

Dva ztroskotanci odhodlaní prorazit věčnou smůlu (Jacob Erftemeijer a Tomáš Červinek), věkově nerovný pár kupující boty na svatbu za účasti svérázné prodavačky (Eva Josefíková, Robert Jašków a hostující Ivana Krmíčková), mazaný majitel autobazaru (Tomáš Petřík), člen bankovní ostrahy, jeho až příliš pečující matka a jeho tajná láska (David Punčochář, hostující Daniela Bakerová a Andrea Buršová) a k tomu ještě bývalý holič Miško Láska čelící exekuci, který teď vyhrává v pasáži na harmoniku (Luboš Veselý). Ti všichni si s sebou nesou svoje příběhy, sny i své samoty. A peníze – a s nimi i kousek štěstí – by rozhodně uvítali. A tak se jednoho dne někteří z nich rozhodnou, že si jich naberou, co to jen půjde…

Text napsaný z radosti

Hra se opírá zejména o výborně napsaný divadelní scénář, jehož autorem je Dodo Gombár, respektovaný režisér a zároveň i umělecký šéf Švandova divadla. Jeho text Peníze napsaný jako„divadelní povídky, které se nečekaně stanou jedinou hrou“ vznikal dlouhých sedm let. „K psaní Peněz jsem se různě vracel, psal velice svobodně, ničím a nikým netlačen. Je to prostě text napsaný z radosti,“ říká Dodo Gombár.

„Peníze jsou pozoruhodnou skládankou obrazů a situací, které postupně odkrývají drobné příběhy jednotlivých postav. S každým dalším výjevem ale otáčejí jejich perspektivu a posléze se všechny linie příběhu neúprosně protnou,“ doplňuje dramaturgyně Martina Kinská, která na hře oceňuje i její humor. Ostré střihy a občas až krutá upřímnost replik činí z textu Doda Gombára hru, v níž lze nalézt řadu velmi humorných scén. Byť občas s poněkud hořkým nádechem,“ dodává Kinská.

Gombárův text zvítězil v anonymní Dramatické soutěži agentury Aura-Pont za rok 2015 a v podobě scénického čtení byl (v režii Braňa Holička) uveden už v roce 2016 na Nové scéně Národního divadla v Praze. Nyní se Peníze konečně dočkají i svého plného inscenačního ztvárnění v režii Mikoláše Tyce.

Herci jako inspirace

Při práci mě vždycky zajímají především herci. Jejich energie. Jejich přístup a tvořivost,“ říká Mikoláš Tyc, který u Švandů režíruje poprvé a do inscenace obsadil téměř celý herecký soubor smíchovského divadla. Při jejich vedení pak Mikoláš Tyc naplno uplatnil svůj cit pro detail, podtrhl vtip a důvtip celé hry, podpořil svéráz jejích hrdinů a rozhodl se v některých momentech pracovat i se záměrným zcizením – vystupováním herců a hereček z jejich rolí, do nichž se po chvíli opět vracejí.

Každá postava je pro hru nějak důležitá a svým způsobem mě baví všichni. Je to asi jako s lidmi v tramvaji – každý má svůj příběh, ale koneckonců bychom se měli všichni trochu sebrat, podívat se životu do tváře a uznat, že zas tak slavné to tedy není. Víme snad, jaký má život smysl – navíc když má ta tramvaj zpoždění a řidič evidentně nemá svůj den?“ptá se Mikoláš Tyc. Ten působil mj. jako umělecký ředitel sdružení BuranTeatr a má za sebou řadu zdařilých režií v divadlech v Brně, Pardubicích, Uherském Hradišti, Liberci, Mladé Boleslavi nebo Českých Budějovicích.

Živé příběhy i hudba z městské pasáže

Ke spolupráci na inscenaci přizval Mikoláš Tyc osvědčené spolupracovníky. Scénograf Karel Čapek vytvořil na jevišti důmyslné řešení v podobě kovových „domků“, které se podle potřeby mění v domácnost, banku, prodejnu obuvi i pasáž, do níž se postupně všechny příběhy sbíhají.

Autorku kostýmů Anetu Grňákovou inspirovaly reálné předobrazy nejrůznějších městských typů.

A hudebník Jiří Hájek, který ve Švandově divadle spolupracoval už na inscenacích Heda Gablerová nebo Frankenstein, zas v představení využívá i „živou muziku“ v podobě sborového zpěvu účinkujících herců či melodie tahací harmoniky. Výraznou složkou inscenace je i pohybová stylizace: k ní byla v této sezóně již podruhé (po titulu Je to tu v režii Viktorie Čermákové) přizvána Halka Je Třešňáková. Ta pracuje mimo jiné s vědomým vystupováním herců a hereček z „kůže“ jejich hrdinů.

A o čem je hra Peníze pro Luboše Veselého, představitele Miško Lásky? „Je o paralelních světech… o mávnutí motýlích křídel někde ve staré Petržalce… o plivnutí do Dunaje… o mojí neschopnosti… o hlouposti… o bezbožnosti,“ říká Luboš Veselý, který se kvůli představení naučil na akordeon zahrát několik lidových písní a jeden valčík.

Hra Peníze bude mít premiéru 18. března, reprízy jsou naplánované na 20. a 29. března. Všechna představení budou uvedena i s anglickými titulky.

 

www.svandovodivadlo.cz

 

Peníze

Trapnosměšné historky, které se nečekaně spojí v jednu překvapivou událost.

Scénář a překlad ze slovenštiny  Dodo Gombár

Režie  Mikoláš Tyc

Dramaturgie  Martina Kinská

Scéna  Karel Čapek

Kostýmy Aneta Grňáková

Hudba Jiří Hájek

Pohybová spolupráce Halka Je Třešňáková

OSOBY A OBSAZENÍ

JOJCO……………………..Jacob Erftemeijer

MIREC………………………Tomáš Červinek

MIŠKO LÁSKA……………Luboš Veselý

DAN…………………………..David Punčochář

JEHO MATKA……………..Daniela Bakerová

MILENA………………………Eva Josefíková

PETR…………………………..Robert Jašków

ZDENĚK………………………Tomáš Petřík

ERIKA………………………….Andrea Buršová

PRODAVAČKA……………..Ivana Krmíčková

 

KDO JE KDO

Mikoláš Tyc (*1982)

Absolvoval činoherní režii na pražské DAMU (2010). Od ukončení školy pravidelně režíruje v českých i moravských divadlech – Divadlo Petra Bezruče (Úklady a láska), MD Mladá Boleslav (Kabaret), Slovácké divadlo v Uherském Hradišti (Hra o pyžama), Moravské divadlo Olomouc (Láska a peníze) a další.

V letech 2013-2015 byl (poté co tam pohostinsky režíroval Walczakovu Amazonii a Joyceovy Vyhnance) uměleckým šéfem brněnského BURANTEATRu, kde inscenoval 39 stupňů, Goethova Fausta a Markétku a Schimmelpfennigovo Létající dítě – tato inscenace získala Cenu Marka Ravenhilla 2014.

Pravidelně se jako režisér vrací do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (Škola základ života, Soudné sestry, Pohani) a Městského divadla Brno (Podivný případ se psem, Princ Homburský, Splašené nůžky – v sezóně 2015/2016 oceněno diváckou cenou MdB).

 

Dodo Gombár

se narodil 3. června 1973 na Slovensku. Pochází ze Smolenic, malebné obce na úpatí Malých Karpat. V Trnavě vystudoval gymnázium a na činoherní fakultě VŠMU v Bratislavě pak divadelní režii. Během studia pobýval v rámci roční stáže na Circle in The Square, Theater School on Broadway v New Yorku. Po absolutoriu na VŠMU (1998) se na dvě sezony stal kmenovým režisérem a uměleckým šéfem Komorného divadla v Martině. V letech 2006-2009 byl uměleckým šéfem a kmenovým režisérem v Městském divadle Zlín.

Ve Švandově divadle je uměleckým šéfem a kmenovým režisérem od září 2010. Svou první sezonu tu otvíral Dorstovým Merlinem. Pro ŠD dále zrežíroval např. Crash u potoka, moderní přepis románu Karoliny Světlé, brutální outsiderskou grotesku Eskalátor spjatou s nedalekou stanicí metra Anděl, současný text Vladimirova děvka s Michalem Dlouhým v hlavní roli, divadelní adaptaci novely Iana McEwana Betonová zahrada (podle scénáře Petry Hůlové), hru Závislosti navzdory s  tématem alkoholismu (vytvořenou spolu s kolektivem Švandova divadla) a naposledy i adaptaci Dykova Krysaře v hlavní roli s Klárou Cibulkovou.

U Švandů režíroval také cyklus zhudebněných balad Český kalendář, na němž spolupracoval s Michalem Horáčkem, a Zemi Lhostejnost, hru inspirovanou porevolučními esejemi a texty Karla Kryla. Mezi jeho další projekty patří nevšední inscenace Kafkovy Proměny odehrávající se místo na jevišti v hledišti, studiová hra Hřebíčková s Onufrákovou lehce meditují aneb Děvky od Arbesa a muzikál Popeláři s hudbou Romana Holého. Mezi další jeho úspěšné inscenace patří drama Žítkovsk&ea cute; bohyně podle románu Kateřiny Tučkové v Městském divadle Zlín, které na letošní jaro chystá v nové adaptaci i pro Městské divadlo Brno. V současné době připravuje pro Národní divadlo Brno vlastní adaptaci knihy Květy Legátové Želary.

Dodo Gombár je také respektovaným autorem. V roce 2011 dokončil film Smíchov pláče, Brooklyn spí (scénář, režie), dvakrát slavil úspěch jako dramatik v soutěži Ceny Alfréda Radoka s texty Hugo Karas a Třetí věk, do finále Cen Alfréda Radoka se dostala i jeho hra Dům bez Boha. Jeho text Peniaze zvítězil v roce 2015 v anonymní soutěži o nejlepší původní divadelní hru, kterou vyhlásila agentura Aura-Pont, a brzy se chystá i jeho uvedení na jevišti: v režii Mikoláše Tyce bude mít hra premiéru už v březnu 2017 ve V elkém sále Švandova divadla. Mezinárodně úspěšná je také jeho hra Mezi nebem a ženou, která se v roce 2015 uváděla v Melbourne v La Mamma Theatru. Hra Euroroom byla představena v bruselském La Bellone.

 

Foto: Alena Hrbková, Michal Hančovský

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

 

Muž s jemnýma rukama

Klasický titul v nové adaptaci, osobitém režijním zpracování a s překvapivým hereckým obsazením nabídne ve Švandově divadle chystaná inscenace Krysař. Scénář podle předlohy Viktora Dyka napsala Martina Kinská, v titulní roli Krysaře uvidíme momentálně nejobsazovanější herečku Švandova divadla Kláru Cibulkovou. Premiéra ve Velkém sále je 5. listopadu 2016 v režii Doda Gombára.

 

 

 

Jedno z vrcholných děl české prózy 20. století, Krysař Viktora Dyka, dodnes láká a vybízí umělce k různým pojetím i výkladům. Ve Švandově divadle se chystá jako „hra na motivy příliš živé legendy“: se strhujícím příběhem, magickou atmosférou a překvapivým hereckým obsazením. Krysaře tu totiž ztvární žena, stálice smíchovského divadelního souboru Klára Cibulková.

Muž s jemnýma rukama

Režisér Dodo Gombár k tomu říká: „Moc bych si přál, abychom se dokázali oprostit
od nahlížení na Krysaře jako na muže či ženu. V mých očích je to především bytost. Neumím
to jinak říct. Zároveň je to kdosi, kdo nese s sebou tajemství, lidi se ho štítí a straní, tak jako kdysi katů a dnes těch, kteří nastolují nepohodlné myšlenky. Vykonává podivnou, špinavou práci, nemá vlastně ani jméno, snad ani minulost.“  
Další nápověda k možnému jevištnímu uchopení je podle Gombára zachycena už v Dykově novele, který mluví o Krysaři jako o muži štíhlé postavy s drobnýma, jemnýma rukama… „Tím své okolí irituje, nutí k podivné ostražitosti, ale i otevřenosti. Rozhodnutím obsadit do této role Kláru Cibulkovou jsem chtěl vnést do inscenace paradox a přirozené, nedivadelní napětí,“ uvádí režisér a zároveň umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár.

V inscenaci se vynořuje také celá řada naléhavých, palčivých témat: „Skrytá síla, manipulace, přetvářka, pokrytectví, slepota komunity, vášeň, osudová láska, žárlivost, šepot ďábla, naděje,“ vypočítává Gombár. Krysař je podle něj i o čekání na něco či někoho, kdo vyřeší naše problémy. „Krysař je možnost, která za nás věci kolem vyčistí a uvede, řekněme, do původního st avu,“říká režisér.

2_krysar_vlevo_klara_cibulkova_vpravo_reka_derzsi_foto_ivo_dvorak_pro_sv

Síla i slabost, vyvolenost i prokletí

„Proč? Proč já?“, překvapeně reagovala herečka Klára Cibulková, když se dozvěděla, že právě ona bude hrát v chystané inscenaci titulní roli. „Krysař není jednoznačná postava: má mimořádnou schopnost, dovede vyhánět krysy – a tak to dělá. Kam až jeho síla sahá, ale neví ani on sám. Dokud ho krajní okolnosti nedonutí ji až do krajnosti použít…

I on má ale svoje slabiny: když jeho srdce otevře láska, sestoupí ze svých výšin dolů na zem. A tam se velmi rychle zamotá do sítí, nastražených zdánlivě ctihodnými občany města. Nechala bych proto na každém, ať si zvolí, jestli je Krysař postava kladná nebo záporná – já sama bych asi řekla, že je to ´taky člověk´,“ říká Klára Cibulková.

Divadelní adaptaci volně na motivy Dykovy předlohy napsala Martina Kinská přímo na míru souboru Švandova divadla. „Pokusili jsme se nahlédnout na Dykova Krysaře perspektivou dnešní společnosti. Šlo nám o to, rozvíjet motivy a témata, které dnes prosakují našimi životy, ať se nám to líbí, nebo ne,“ říká o novince smíchovské scény Martina Kinská, jejíž autorská hra Pankrác ´45 patří ve Švandově divadle k nejúspěšnějším titulům této i minulé sezóny.

V dalších rolích účinkují Réka Derzsi, Jacob Erftemeijer, Marek Pospíchal, Alena Štréblová, Luboš Veselý, Miroslav Hruška, Bohdana Pavlíková, Martina Krátká, Eva Josefíková, David Punčochář, Petr Buchta ad.

Scénografkou inscenace (včetně kostýmů) je stálá spolupracovnice Švandova divadla Eva Jiřikovská, která se podílela už na inscenacích Merlin, Crash u potoka nebo Betonová zahrada. Její výraznou scénografii inspirovala nejen doba vzniku středověké legendy, ale také například obrazy Hieronyma Bosche.

Podobně výrazná je zvuková složka inscenace, jejíž autorkou je zpěvačka, houslistka
a skladatelka Gabriela Vermelho. Pohybovou stránku má na starosti Linda Caridad Fernandez Saez, tanečnice a choreografka působící v mezinárodních projektech: ta dokonce připravila pro Kláru Cibulkovou speciální tréninkový program…

Je krysařovo zvláštní nadání a jeho skrytá síla druhem vyvolenosti, nebo jde spíš o prokletí? Proč ho znepokojují lidé, které by dříve minul bez povšimnutí? A co když byly krysy jen okaté alibi pro to, co se v lidech rodilo dávno předtím? I tyhle otázky pokládá Krysař v pražském Švandově divadle.

3_krysar_klara_cibulkova_ve_scene_evy_jirikovske_foto_ivo_dvorak_pro_sva

Legenda o démonickém cizinci

Na úplném počátku byla starodávná báj o krysaři, který sice dokázal zbavit město obtížných myší, ale nikoliv zlých vlastností jeho obyvatel. Sám Viktor Dyk se inspiroval saskou variantou pověsti o krysaři, pocházející patrně ze 13. století. Ten měl za předem domluvenou odměnu s pomocí své kouzelné píšťaly vyhnat všechny krysy z města Hameln. Krysař svou práci odvedl, ale zaplaceno za ni nedostal. Proradným konšelům se pomstil tak, že svou píšťalou zmámil hamelnské a odvedl je k hoře Koppel, jež se otevřela a všechny pohltila…

Jak potvrzuje i Martina Kinská, legenda o krysaři putuje v nejrůznějších podobách evropskou kulturou. „Krysař je často líčen jako muž v pestrém obleku s píšťalou – s píšťalou byla také někdy zobrazována ve středověké germánské tradici smrt – ; v maďarské verzi legendy je krysař dokonce rusovlasá žena. Podle jedné verze odvedl krysař všechny obyvatele města; podle jiné jen děti. Existuje i příběh, v němž konšelé svoji chybu napraví, vyplatí krysaři odměnu a on děti přivede nazpět,“ vypočítává autorka divadelní adaptace a dramaturgyně inscenace Martina Kinská.

Krysař jako inspirace

Viktor Dyk svůj text dokončil v září 1911: nejprve vycházel v časopise Lumír pod názvem Pravdivý příběh. Knižně (už s titulem Krysař) byla novela vydána v roce 1915.

Námět Krysaře zpracovali dále například bratři Grimmové, anglický básník Robert Browning nebo studio Disney. Na podkladě Dykova díla u nás vznikla už nejedna pozoruhodná divadelní adaptace – nejznámější asi od E. F. Buriana z roku 1940, dále pozdější dramatizace Ondřeje Novotného, kterou v roce 2013 uvedlo Klicperovo divadlo. Krysař vábí i filmaře – animovaný film vytvořil v roce 1985 Jiří Barta a stejnojmenný hraný snímek natočil v roce 2003 i F. A. Brabec. Krysař se objevuje také jako představení loutkové (Národn í divadlo moravskoslezské v Ostravě) či muzikálové (Divadlo T. Fantastika). V podobě baletu jím svou sezónu letos v září otevřelo i Divadlo J. K. Tyla v Plzni.

 

KRYSAŘ
Volně na motivy stejnojmenné novely Viktora Dyka adaptovala Martina Kinská.

 

Režie                                      Dodo Gombár
Dramaturgie                           Martina Kinská
Scéna a kostýmy                    Eva Jiřikovská
Hudba                                     Gabriela Vermelho
Pohybová spolupráce             Linda Caridad Fernandez Saez

 

OSOBY A OBSAZENÍ

KRYSAŘ                                   Klára Cibulková
AGNES                                    Réka Derzsi
SEPP JÖRGEN                         Jacob Erftemeijer
KRISTIÁN                                Marek Pospíchal
MATKA AGNES                       Alena Štréblová
KONRÁD RÖGER                    Miroslav Hruška
LÍZA                                        Bohdana Pavlíková
KÄTCHEN                                Martina Krátká
LORA                                      Eva Josefíková
FROSCH                                  Petr Buchta
STRUMM                                David Punčochář
ŠPÍNA                                      Luboš Veselý

 

Premiéra 5. listopadu 2016 ve Velkém sále Švandova divadla.

 

KDO JE KDO

Dodo Gombár


se narodil 3. června 1973 na Slovensku. Pochází ze Smolenic, malebné obce na úpatí Malých Karpat. V Trnavě vystudoval gymnázium a na činoherní fakultě VŠMU v Bratislavě pak divadelní režii. Během studia pobýval v rámci roční stáže na Circle in The Square, Theater School on Broadway v New Yorku. Po absolutoriu na VŠMU (1998) se na dvě sezony stal kmenovým režisérem a uměleckým šéfem Komorného divadla v Martině. V letech 2006-2009 byl uměleckým šéfem a kmenovým režisérem v Městském divadle Zlín.

Ve Švandově divadle je uměleckým šéfem a kmenovým režisérem od září 2010. Svou první sezonu tu otvíral Dorstovým Merlinem. Pro ŠD dále zrežíroval např. Crash u potoka, moderní přepis románu Karoliny Světlé, brutální outsiderskou grotesku Eskalátor spjatou s nedalekou stanicí metra Anděl, současný text Vladimirova děvka s Michalem Dlouhým v hlavní roli, divadelní adaptaci novely Iana McEwana Betonová zahrada (podle scénáře Petry Hůlové)

a naposledy i hru Závislosti navzdory s tématem alkoholismu, kterou vytvořil spolu s kolektivem Švandova divadla. U Švandů režíroval také cyklus zhudebněných balad Český kalendář, na němž spolupracoval s Michalem Horáčkem, a Zemi Lhostejnost, hru inspirovanou porevolučními esejemi a texty Karla Kryla. Mezi jeho další projekty patří nevšední inscenace Kafkovy Proměnyodehrávající se místo na jevišti v hledišti, studiová hra Hřebíčková s Onufrákovou lehce meditují aneb Děvky od Arbesa a muzikál Popeláři
s hudbou Romana Holého. Mezi další jeho úspěšné inscenace patří drama Žítkovské bohyně podle románu Kateřiny Tučkové v Městském divadle Zlín.

Dodo Gombár je také respektovaným autorem. V roce 2011 dokončil film Smíchov pláče, Brooklyn spí (scénář, režie), dvakrát slavil úspěch jako dramatik v soutěži Ceny Alfréda Radoka s texty Hugo Karas a Třetí věk, do finále Cen Alfréda Radoka se dostala i jeho hra Dům bez Boha. Jeho text Peniaze zvítězil v roce 2015 v anonymní soutěži o nejlepší původní divadelní hru, kterou vyhlásila agentura Aura-Pont, a brzy se chystá i jeho uvedení na jevišti: v režii Mikoláše Tyce bude mít hra premiéru už v březnu 2017 ve Velkém sále Švandova divadla. Mezinárodně úspěšná je také jeho hra Mezi nebem a ženou.

4_krysar__reziser_dodo_gombar_foto_ivo_dvorak_pro_svandovo_divadlo_repro

Martina Kinská

Autorka, režisérka a dramaturgyně se narodila roku 1978 v Jablonci nad Nisou. Ve Švandově divadle působí už 11 let jako dramaturgyně. Podílela se například na vzniku inscenací Kdo je tady ředitel?, Idioti nebo Misantrop. Velmi úspěšná, diváky vyhledávaná a kritiky oceňovaná hra Pankrác ’45, která měla u Švandů premiéru v listopadu 2015, je jejím režijním debutem, nikoli však debutem autorským. Její autorskou prvotinou je aktovka Dutý úplněk, která
se spolu se dvěma dalšími aktovkami spolužáků z DAMU (Johana Součková – Lepší než koblihy, Vladimír Čepek – Smaženice) stala pod stručným názvem Aktovky jednou
z absolventských inscenací. Dále napsala například grotesku Jen tak© uváděnou ve studiu Damúza (režie Peter Chmela). Je autorkou libreta k jednoaktové opeře Slavík a růže (hudba Jiří Hájek, realizace DISK, režie Veronika Riedlbauchová). Jejím posledním autorským počinem je jevištní adaptace Krysaře Viktora Dyka, inscenovaná ve Švandově divadle.

5_krysar_martina_kinska_autorka_adaptace_a_dramaturgyne_foto_ivo_dvorak_

Klára Cibulková

Fotogenická, múzickými talenty všestranně nadaná herečka se narodila v roce 1975
ve Znojmě, vyrůstala však v Kladně. Hereckou profesi si vybrala už jako dítě v dramatickém kroužku. Vystudovala gymnázium a herectví na DAMU. Začínala v souboru CD 94, od roku 2002 je v angažmá Švandova divadla v Praze, kde je momentálně nejobsazovanější herečkou. Také na televizních obrazovkách se objevuje čím dál častěji – kromě Ordinace
v růžové zahradě
si zahrála např. v seriálech Černí baroni, Kriminálka Anděl, Dokonalý svět, Agentura Puzzle a v televizních filmech Smrt pedofila, Město bez dechu a Swingtime. Ačkoli má podobné blond vlasy, jiskru v očích a sexy postavu i hlas, není příbuzná s herečkou Vilmou Cibulkovou. Mluví plynně španělsky a kromě hraní v divadle a televizi ji plně vytěžují dvě děti, syn Matyáš a dcera Magdaléna, které má s kolegou, hercem Tomášem Pavelkou,
až donedávna rovněž členem hereckého souboru Švandova divadla.

 6_krysar_klara_cibulkova_foto_alena_hrbkova_pro_svandovo_divadlo_repro_z

Viktor Dyk

Spisovatel, překladatel, žurnalista a politik se narodil 31. prosince 1877 v Pšovce u Mělníka do zabezpečené rodiny hospodářského správce dvora mělnického panství Lobkoviců Václava Dyka a jeho ženy Hedviky. Společně s bratrem Ludvíkem a sestrou Hedvikou byl veden
vlastenectví a na česko-německé národnostní hranici ctil vzdělanost a vše české.
Od roku 1888 studoval na gymnáziu v pražské Žitné ulici; v této době jej významně ovlivní mj. jeho profesor historie – Alois Jirásek, v němž získal celoživotního rádce. V roce 1905, kdy dokončil studia práv, byl už spisovatelem a žurnalistou na plný úvazek. Své první práce publikuje kvůli školnímu zákazu pod pseudonymem.

Již od gymnaziálních let se aktivně zapojuje do politického dění. V době první světové války je v těsném kontaktu s T. G. Masarykem a E. Benešem. Za svou činnost je vystaven perzekuci, ve vídeňské posádkové věznici stráví půl roku. V r. 1918 stál Viktor Dyk u zrodu Národní demokracie – liberálně konzervativní strany vedené Dr. Karlem Kramářem, do které se zapojila strana státoprávně pokroková. Za tuto politickou stranu byl do roku 1925 poslancem a poté (až do své tragické smrti) i senátorem.

V prostředí původní rodiny prožil Dyk většinu svého života. Až v roce 1925 se osamělý jedenapadesátiletý Viktor Dyk oženil s o rok mladší spisovatelkou a publicistkou PhDr. Zdenkou Háskovou po sedmadvacetileté známosti. V květnu 1931 odjeli manželé
na dovolenou na ostrůvek Lopud blízko Dubrovníku. Hned první den po příjezdu dostal Viktor Dyk při koupání v moři srdeční infarkt, kterému podlehl. Pohřeb byl vypraven lodí do Splitu
a odtud vlakem do Prahy. Při přejezdu hranic v Dolním Dvořišti byl Dyk uvítán hymnou
a smutečními projevy, rakev s ostatky pak byla vystavena v Pantheonu Národního muzea. Sochař K. T. Neumann mu sňal posmrtnou masku.

Do české literatury se Viktor Dyk zapsal především svým básnickým dílem (mj. sbírky Síla života, Marnosti, Buřiči a smíření, Noci chiméry, Devátá vlna). Je však také autorem dramat, z nichž je nejvíce ceněno Zmoudření Dona Quijota (uvedeno poprvé v roce 1914 v Divadle na Královských Vinohradech). Vrcholem jeho novelistické tvorby je bezesporu Krysař, nesporně nejznámější a nejčtenější Dykovo prozaické dílo.

1_krysar_s_klarou_cibulkovou_a_v_pozadi_rekou_derzsi_foto_ivo_dvorak_pro

www.svandovodivadlo.cz

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

Klára Cibulková Krysařem

Klasický titul v novém přepisu i osobitém režijním zpracování nabídne ve Švandově divadle chystaná inscenace Krysař podle starodávné saské legendy

 

Klasický titul v novém přepisu i osobitém režijním zpracování nabídne ve Švandově divadle chystaná inscenace Krysař podle starodávné saské legendy. Scénář podle předlohy Viktora Dyka napsala Martina Kinská, v titulní roli Krysaře uvidíme momentálně nejobsazovanější herečku Švandova divadla Kláru Cibulkovou. Premiéra ve Velkém sále je naplánována na 5. listopadu 2016 v režii Doda Gombára.

Je jiný, je tajemný a je tady. Krysař. Povolali ho, aby zbavil město krys. Jsou původci všech těžkostí obyvatel. A on to udělá. Svojí písní vede krysy na jistou smrt. Všem se uleví a krysař půjde dál. Alespoň tak to vždycky bylo. Ale co když tady tomu bude jinak? Jak utichá ševelení krys i krysařova píseň, vystupují jiné zvuky. Krysař je tady a nic před ním nelze skrýt…

2_krysar_klara-cibulkova_titulni_role_foto_ivo_dvorak_pro_svandovo_divadlo_repro_zdarma

Bytost, která znepokojuje

Jedno z vrcholných děl české prózy 20. století, Krysař Viktora Dyka, dodnes vybízí umělce k různým pojetím i výkladům. Ve Švandově divadle ho uvidíme jako „hru na motivy příliš živé legendy“: se strhujícím příběhem, magickou atmosférou a překvapivým hereckým obsazením. Krysaře tu totiž ztvární žena, herečka Klára Cibulková. „Bytost, ani žena ani muž. Krysař je bytost, která znepokojuje, má pro okolí zvláštní přitažlivost,“ říká režisér Dodo Gombár. „Je to někdo, kdo mnohem víc než jen „vyhání krysy“, obnažuje podstatu těch, které potkává ;. Zároveň nás k přemýšlení o obsazení Kláry Cibulkové vedl už Viktor Dyk, který píše o tom, že Krysař má mimořádně jemné až ženské ruce, téměř ženské pohyby. Tím své okolí irituje, nutí k podivné ostražitosti, ale i otevřenosti. Chtěl jsem tímto rozhodnutím vnést do inscenace paradox a přirozené, nedivadelní, napětí,“ dodává režisér.

4_krysar_inscenacni_tym_foto_ivo_dvorak_pro_svandovo_divadlo_repro_zdarma

V dalších rolích účinkují Réka Derzsi, Jacob Erftemeijer, Marek Pospíchal, Alena Štréblová, Luboš Veselý, Miroslav Hruška, Bohdana Pavlíková, Martina Krátká, Eva Josefíková, David Punčochář, Petra Buchta ad.  Dramaturgyní a autorkou divadelního přepisu je Martina Kinská, jejíž autorská hra Pankrác ´45 patří ve Švandově divadle k nejúspěšnějším titulům této i minulé sezóny.

Je krysařovo zvláštní nadání a jeho skrytá síla druhem vyvolenosti, nebo jde spíš o prokletí? Proč ho znepokojují lidé, které by dříve minul bez povšimnutí? A co když byly krysy jen okaté alibi pro to, co se v lidech rodilo dávno předtím? I tyhle otázky položí už brzy Krysař v pražském Švandově divadle.

Premiéra ve Velkém sále je naplánována na 5. listopadu 2016 v režii Doda Gombára.

1_krysar_klara_cibulkova_foto_alena_hrbkova_pro_svandovo_divadlo_repro_zdarma

www.svandovodivadlo.cz

 

Magdalena Bičíková

Foto:  Ivo Dvořák, Alena Hrbková

Taneční magazín

Závislosti navzdory

Střízllivý za vás asi nikdo nebude! Režisér Dodo Gombár a kolektiv připravili ve Švandově divadle novou tragikomedii o boji s alkoholem na všech frontách.

 

 

 

Režisér Dodo Gombár a kolektiv připravili ve Švandově divadla novou tragikomedii o boji s alkoholem na všech frontách. Premiéra inscenace Závislosti navzdory se tu chystá 24. září 2016 ve Velkém sále. Hlavní roli, postavu filmového režiséra, hraje Robert Jašków. Ten o přípravě inscenace uvedl:Inspirací pro mě byli hlavně lidé, se kterými jsem měl možnost se sám setkat, ať už u divadla, nebo úplně jinde. Někdo umí skvěle zastírat, že má kocoura, někdo, že je alkoholik, někdo tvrdí, že je to přece jen „dvojčička“ – těch příkladů a hlavně osudů je hodně…“, říká herec.  „Závisím na objetí svých dětí, své ženy, na práci se dřevem, na divadle, na Peci pod Sněžkou, na hospodském plkání s kamarády o ničem. A nejvíce jsem závislý na životě,“ prozradil Robert Jašków.

„Snažím se s pochopením, i přes blízké příběhy ve svém okolí, vnímat černé drápy chlastu. Ty pazoury, ze kterých se vytrhnout stojí množství sil a možná i život,“ říká Dodo Gombár. Ten inscenaci zároveň vdechl i naději a odlehčující humor, který ocenili už první diváci červnové předpremiéry.

2_Závislosti_navzdory_Bohdana_Pavlíková_Robert_Jašków_Tomáš_Červinek_foto_Alena_Hrbková_repro_zdarma

Scénografické řešení svěřil režisér Gombár výtvarnici Michaele Horáčkové Hořejší. „Scénografka velmi citlivě a přesně vycházela z pocitů lidí závislých na alkoholu, z toho, jak je deformováno jejich vnímání světa, jak jsou nastaveni vůči světu. Od osobní vratkosti a nejistoty, přes potřebu velkého objetí a pomoci ze strany druhých,“ říká dramaturgyně Martina Kinská.

Ve hře Závislosti navzdory si ve Švandově divadle posvítí na alkoholismus

Režisér Dodo Gombár a kolektiv připravili u Švandů novou tragikomedii o boji s alkoholem na všech frontách. Příběh inspirovaný skutečnými událostmi, včetně tzv. metanolové aféry, svede dohromady opravdu pestrou společnost lidí, kteří se každý po svém snaží utéct před démonem alkoholu. Premiéra inscenace Závislosti navzdory se chystá 24. září 2016 ve Velkém sále Švandova divadla. Hlavní roli hraje Robert Jašków, který ztvárnil postavu filmového režiséra.

Střízlivý za vás nikdo nebude! To je podtitul nové inscenace Švandova divadla, která v jedné hře spojí osoby závislé, příležitostné pijáky i poučené abstinenty. Na jevišti se tak sejdou postavy s různými příběhy, které se v mnohém podobají. „Je jedno, zda pije hospodský, učitel, farář, úřednice nebo filmový režisér. Někdo chce utéct před světem, jiný před alkoholem, každý před sebou samým. A někdo na té z& aacute;vislosti může pořádně vydělat,“ říká o chystané novince režisér a umělecký šéf divadla Dodo Gombár. A tak se dál připíjí „na zdraví“, jen na to možná pár lidí „zařve“…

Hlavním hrdinou příběhu o boji se závislostí, která může být nejen na alkoholu, je filmový režisér v podání Roberta Jaškówa, herecké stálice smíchovského souboru. Režisér Jan chce – i díky vlastní zkušenosti s alkoholem – natočit autorský film o závislosti. Během příprav potká řadu postav, s nimiž mluví, soucítí s nimi, dohaduje se i pere. Některé z nich má ovšem pouze ve vlastní hlavě….

3_Závislosti_navzdory_v_popředí_Robert_Jašków_foto_Alena_Hrbková_repro_zdarma

Závislosti z různých stran

Autor scénáře, režisér inscenace a současně i umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár se při psaní textu nechal inspirovat reálnými fakty. Vycházel z příběhů lidí na alkoholu závislých, ale i ze zkušeností jejich rodin, pracovníků léčeben, odvykacích center či nejrůznějších občanských seskupení a svépomocných skupin. A inspiroval se i nedávnou metanolovou kauzou, která zdánlivě neškodné popíjení ukázala ještě v dalším světle. „Zdá se mi, že se nějak moc pije. Že je kolem nás víc opilosti, víc úniků k ní. Sám jsem pochopil, že se mi na svět mnohem líp a koncentrovaněji dívá takzvaně v normálním a čistém stavu. Zároveň se snažím s pochopením, i přes blízké příběhy ve svém okolí, vnímat černé drápy chlastu. Ty pazoury, ze kterých se vytrhnout stojí množství sil a možná i život,“ říká Dodo Gombár. Ten inscenaci zároveň vdechl i naději a sympatický, odlehčující humor, který ocenili už první diváci červnové předpremiéry.

Tématem smíchovské novinky Závislosti navzdory je závislost nejen na alkoholu, ale i „drobná“ závislost na práci, na penězích, kariéře, na druhém člověku, na pronikání do soukromí druhých či na každodenních rituálech. „Snažili jsme se tento jev nastínit z různých úhlů a pootáčet téma z různých stran,“ vysvětluje Dodo Gombár a dodává: „Nechceme opilost ukazovat, ale spíš na ni nahlížet.“

4_Závislosti_navzdory_Andrea_Buršová_foto_Alena_Hrbková_repro_zdarma

Inspirace realitou

S jednotlivými podněty přicházeli při zkoušení inscenace i sami herci, kteří často využívali poznatků ze svého okolí. Robert Jašków k tomu říká: „Inspirací pro mě byly hlavně osoby, se kterými jsem měl možnost se sám setkat, ať už byly u divadla, nebo úplně jinde. Někdo umí skvěle zastírat, že má kocoura, někdo, že je alkoholik, někdo tvrdí, že je to přece jen „dvojčička“ – těch příkladů a hlavně osudů je hodně…“  Mimo jeviště je ale Robert Jašków závislý na něčem zcela jiném než na alkoholu: „Z&aa cute;visím na objetí svých dětí, své ženy, na práci se dřevem, na divadle, na Peci pod Sněžkou, na hospodském plkání s kamarády o ničem. A nejvíce jsem závislý na životě,“ prozradil Robert Jašków.

Závislost na alkoholu a dalších pastech života tak svede dohromady opravdu společnost: od zmiňovaného režiséra v podání Roberta Jaškówa, přes majitele hospody (Miroslav Hruška), zapleteného do prodeje pančovaného alkoholu a jeho spojku (nový člen souboru Tomáš Petřík), přes jeho lehce sociálně retardovanou dceru (nazkoušela Marta Dancingerová, alternuje Anna Peřinová), státní zástupkyni (Martina Krátká), matku dívky, jejíž dcera na otravu methanolem zemřela (Bohdana Pavlíková), zoufalého vdovce a otce (David Punčochář) a jeho dcery (Eva Josefíková), feťáka a pouličního hudebníka (Tomáš Červinek) až po nadaného sportovce (Jacob Erftemeijer) či faráře (hostující Petr Buchta). A nechybí sympatická zdravotnice (Andrea Buršová), která se dovede proměnit v démona…

Scénografické řešení svěřil režisér Dodo Gombár výtvarnici Michaele Horáčkové Hořejší, která se do Švandova divadla vrátila po dvanácti letech – naposledy zde, rovněž v Gombárově režii, vytvořila scénu k inscenaci Büchnerova Vojcka. Její scéna k Závislosti navzdory zajímavě pracuje se světlem i se stíny, které vrhají jednotlivé postavy. Podlahu tvoří hrubé dřevěné palety napěchované nejrůznějšími zbytky a starými krámy, takže se na nich kývají všechny židle – udržet v takovém prostoru rovno váhu, směr a nikdy neškobrtnout je tu tak téměř nemožné…  „Scénografka velmi citlivě a přesně vycházela z pocitů lidí závislých na alkoholu, z toho, jak je deformováno jejich vnímání světa, jak jsou nastaveni vůči světu. Od osobní vratkosti a nejistoty, přes potřebu velkého objetí a pomoci ze strany druhých,“ upozorňuje dramaturgyně Martina Kinská.

Kostýmy jsou dílem časté spolupracovnice Švandova divadla Lenky Odvárkové. Hudba vzniká přímo v průběhu inscenace: její autor herec Tomáš Červinek má k dispozici elektrickou kytaru, mikrofon a loop station (multiefekt).

Kde je hranice mezi ještě přípustným popíjením a kdy už návyk začne ničit nejen samotného uživatele, ale hlavně však i jeho rodinu a přátele? A jak se z drogy, přinášející pocit uvolnění, radosti a sebevědomí, stane černá propast, z níž se už málokdo dokáže vyhrabat? I na tyto otázky hledá inscenace Závislosti navzdory odpovědi. Svého prvního uvedení, ještě před divadelními prázdninami, se hra dočkala 14. června, premiéra bude 24. září 2016.

6_Závislosti_navzdory_Eva_Josefíková_Miroslav_Hruška_foto_Alena_Hrbková_repro_zdarma

Víte, že…?

1)      Podle statistik je v České republice na alkoholu závislých kolem 700 000 lidí.

2)      Průměrný věk prvního požití alkoholu je 11 let, ale nejsou výjimkou případy, kdy alkohol ochutnalo už osmileté dítě.

3)      Protialkoholní léčebny jsou plné, společenská tolerance vůči konzumaci alkoholu je vysoká a Češi jsou stále největšími pijany v Evropě.

4)      Zhruba 50 milionů lidí právě teď pije alkohol. Každých 10 vteřin zabije jednoho člověka.

5_Andrea_Buršová_jako_Závislost_foto_Alena_Hrbková_repro_zdarma

Závislosti navzdory

Dodo Gombár a kolektiv

REŽIE: Dodo Gombár SCÉNA: Michaela Horáčková Hořejší KOSTÝMY: Lenka Odvárková HUDBA: Tomáš Červinek DRAMATURGIE: Martina Kinská

Osoby a obsazení: JAN: Robert Jašków TOMÁŠ: David Punčochář STANDA: Tomáš Petřík HOSPODSKÝ: Miroslav Hruška MARTA: Marta Dancingerová/ Anna Peřinová STÁTNÍ ZÁSTUPKYNĚ: Martina Krátká LENKA: Eva Josefíková JANÁČKOVÁ: Bohdana Pavlíková OLIN: Jacob Erftemeijer VÁVRA: Tomáš Červinek FARÁŘ: Petr Buchta ZÁVISLOST: Andrea Buršová

7_Závislosti_navzdory_foto_Alena_Hrbková_repro_zdarma

KDO JE KDO

Dodo Gombár

se narodil 3. června 1973 na Slovensku. Pochází ze Smolenic, malebné obce na úpatí Malých Karpat. V Trnavě vystudoval gymnázium a na činoherní fakultě VŠMU v Bratislavě pak divadelní režii. Během studia pobýval v rámci roční stáže na Circle in The Square, Theater School on Broadway v New Yorku. Po absolutoriu na VŠMU (1998) se na dvě sezony stal kmenovým režisérem a uměleckým šéfem Komorného divadla v Martině. V letech 2006-2009 byl uměleckým šéfem a kmenovým režisérem v Městském divadle Zlín. Ve Švandově divadle je uměleckým šéfem a kmenovým režisérem od z&aacu te;ří 2010. Svou první sezonu tu otvíral Dorstovým Merlinem. Pro ŠD dále zrežíroval např. Crash u potoka, moderní přepis románu Karoliny Světlé, brutální outsiderskou grotesku Eskalátor spjatou s nedalekou stanicí metra Anděl, současný text Vladimirova děvka s Michalem Dlouhým v hlavní roli a naposledy také divadelní adaptaci novely Iana McEwana Betonová zahrada. Ve Švandově divadle režíroval také cyklus zhudebněných balad Český kalendář, na němž spolupracoval s Michalem Horáčkem, a Zemi Lhostejnost, hru  inspirovanou  porevolučními esejemi a texty Karla Kryla. Mezi jeho další projekty patří nevšední ins cenace Kafkovy Proměny odehrávající se místo na jevišti v hledišti, studiová hra Hřebíčková s Onufrákovou lehce meditují aneb Děvky od Arbesa a muzikál Popeláři s hudbou Romana Holého. Mezi další jeho úspěšné inscenace patří drama Žítkovské bohyně podle románu Kateřiny Tučkové v Městském divadle Zlín.

Dodo Gombár je také respektovaným autorem. V roce 2011 dokončil film Smíchov pláče, Brooklyn spí (scénář, režie), dvakrát slavil úspěch jako dramatik v soutěži Ceny Alfréda Radoka s texty Hugo Karas a Třetí věk, do finále Cen Alfréda Radoka se dostala i jeho hra Dům bez Boha. Jeho text Peniaze zvítězil v roce 2015 v anonymní soutěži o nejlepší původní divadelní hru, kterou vyhlásila agentura Aura-Pont. Mezinárodně úspěšná je také jeho hra Mezi nebem a ženou.

Robert Jašków

přišel na svět v podkrkonošském Trutnově 4. prosince 1969. Vystudoval herectví na DAMU, pod vedením Jaroslava Vostrého, Petra Čepka a Věry Galatíkové. Působil v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, později v Praze v divadle Labyrint a v CD 94 v Celetné ulici. Od roku 2002 je členem hereckého souboru Švandova divadla. Získal cenu Telemanie za roli profesora Daňka ve filmu Ivana Pokorného Smrt pedofila.

Ve Švandově divadle patří Robert ke stálicím smíchovské scény; jeho fanoušci a především fanynky ho můžou vidět v inscenacích Popeláři, Řemeslníci, Zabít Johnnyho Glendenninga, Protest/Rest a Kdo je tady ředitel?.  

Televizní diváci znají Roberta Jaškówa jako bezcitného mafiána a ukázkového padoucha, ale i jako neúplatného policistu a sympaťáka (například v seriálechČeské století, Ulice, Expozitura, Policie Modrava, Četníci z Luhačovic, Kriminálka Anděl, Cesty domů či Atentát). Z filmů má na kontě tituly Dítě číslo 44, Kousek nebe, Labyrint, Poslední vlak, Bobule, Záblesky chladné neděle, Dědictví II aneb Kurvaseneříká, Vrásky z lásky aj.

Robert Jašków je hrdým otcem tří dětí, syny Jana a Jakuba a dceru Marjánku vychovává s manželkou Petrou Bartošovou.

1_Závislosti_navzdory_Andrea_Buršová_foto_Alena_Hrbková_repro_zdarma

Magdalena Bičíková

Foto: Alena Hrbková

Taneční magazín