Werich a Holan v jedné vile

Hadry, kosti a kůže – původní česká hra otevírá novou sezónu ve Švandově divadle

Původní českou hrou Hadry, kosti, kůže, vyprávějící o herci Janu Werichovi a básníku Vladimíru Holanovi, kteří byli dvacet let sousedy ve stejné vile na pražském ostrově Kampa, otevírá novou sezónu pražské Švandovo divadlo. Přímo pro smíchovskou scénu ji napsal Pavel Jurda, režíruje ji nový umělecký šéf divadla Martin Františák. S Miroslavem Hanušem v roli Jana Wericha a Lubošem Veselým v úloze Vladimíra Holana budou mít Hadry, kosti, kůže premiéru 21. září 2019 v komorním prostoru podzemního Studia.

Werich a Holan. První proslul jako „národní klaun“ a „národní rabín“, který se neobešel bez přízně publika. Druhý byl známý jako asketický básník a „černý anděl poezie“, který ve svém přízemním bytě rozmlouval s mrtvými a po nocích tkal ze tmy a hvězd své geniální verše. Těžko hledat výraznější protipóly. Oba se ale narodili a zemřeli ve stejném roce, oba měli dcery se smutným osudem, oba byli národem vyzdviženi i zavrženi. A také žili dvacet let na stejné adrese ve vile na Kampě, známé nyní jako Werichova vila. I následujících dvanáct let pak bydleli prakticky v těsném sousedství.

S nápadem napsat hru o jejich nesnadném soužití a propletených osudech přišel režisér a umělecký šéf Švandova divadla Martin Františák, který s ním oslovil autora scénáře Pavla Jurdu. Jurdovo pátrání v archivech, tvůrčí využití nasbíraného materiálu i Františákovo nastudování hry samotné pak vytáhlo z látky některé méně známé motivy a překvapivé souvislosti. „Ve hře Hadry, kosti, kůže najdeme elementární dramatické situace, tak ryze poetické obrazy. Snad bychom ji mohli popsat jako dramatickou, po kabaretních skečích občas pokukující báseň s baladickým dozvukem,“ naznačuje dramaturgyně Martina Kinská. Rozhodně se ale nedočkáme jednoznačného sdělení, kdo z obou protagonistů byl ten „lepší“ nebo „horší“. „Jak u Wericha, tak u Holana lze nalézt enormní citlivost a vzdělanost, rozhled i skvostnou reflexi dění, ale také velký díl sobectví a krutosti k nejbližším,“ uvádí Martina Kinská. Hra Hadry, kosti, kůže zachycující období let 1948 – 1980 tak nabízí originální obraz soužití těchto dvou slavných mužů pod jednou střechou.

Dva trosečníci uprostřed Prahy

 „U Wericha mě nejvíc ohromila mohutnost jeho životního příběhu,“ prozrazuje režisér Martin Františák, „ty všemožné peripetie, kontroverze, záliby. To vše se zkušeností amerického způsobu života, exilu. S vědomím možnosti svobody v nesvobodném Československu. U Holana mě zas fascinovalo jeho absolutní nasazení pro poezii, která zřejmě souviselo s jeho totální odevzdaností svobodné existenci. Oba však čelili podobn&yac ute;m životním výzvám, které před ně stavěla nesnadná doba, očekávání národa i jejich vlastní svědomí. Žili od sebe vzdáleni jen pár metrů na výšku, občas ale jako dva trosečníci na ostrově uprostřed Prahy.“  Režisér také upozorňuje na blízkost Švandova divadla a Werichovy vily i na to, že tyto – oba pro inscenaci klíčové – domy leží na stejném vltavském břehu.

Werich za svou fasádou

Pozoruhodný příběh, do něhož se promítá topografie i magie staré Prahy, umocňuje silné herecké obsazení. Jana Wericha hraje Miroslav Hanuš, který se právě touto rolí stává novým stálým hostem Švandova divadla.

O své postavě říká: „Hra Hadry, kosti, kůže ukazuje Wericha za fasádou Wericha. Člověka smutnícího po Voskovcovi, maličko sobce a vlastně nešikovného otce, který, ač se snaží, neumí být dobrý rodič. Ani moc dobrý manžel. Který ale stejně o všech strastech dovede mluvit jen s nadhledem a humorem. Člověka národem milovaného, ale vlastně dost opuštěného. Rád bych zmínil jednu repliku: Kašpar potřebuje publikum. Obecenstvo stejných zbabělců, jako je on sám.“  Přiznává také, že při nastudování role bylo těžké nepodlehnout Werichově typické dikci – tím spíš, že ho režisér zásobil množstvím obrazového i zvukového materiálu. Na otázku, co má on sám s Werichem společného, odpovídá: „Talent. Ovšem lišíme se asi v jeho míře. Ale jsme oba komedianti, pro které je těžké přestat hrát, i když opona už je dole. A také bych asi, stejně jako on, nedokázal natrvalo emigrovat… Na rozdíl od Jana Wericha ale nemám rád lov a asi by mě moc nebavil ani rybolov,“ uvažuje Miroslav Hanuš.

Našlapovat po špičkách

Ve Vladimíra Holana se promění Luboš Veselý„Kdysi jsem si Holanovy básně četl jen tak sám od sebe a pro sebe, dokonce jsem se naučil Modlitbu kamene, kterou umím dodnes. Fascinovala mne ta složitost, hloubka a ukryté možnosti. A pak jsem přečetl životopis, dobíral se tajemství některých básní a sbírek,“ říká herec, který už kdysi okolo Holana „našlapoval po špičkách“. A stejně opatrně, pokorně, s úctou, ale i s citlivou vnímavostí a silnou vnitřní energií přistoupil teď k jeho ztvárnění.

Básníkovu manželku Věru Holanovou hraje Bohdana Pavlíková, Zdenu Werichovou Andrea Buršová, Voskovce Matěj Anděl, dceru Denisa Barešová. V úloze Firjubina, představitele tehdejší nevyzpytatelné moci, uvidíme Jana Grundmana, novou posilu hereckého souboru. Posla hraje Jan Mansfeld.

Scénu a kostýmy navrhla Eva Jiřikovská, autorem hudby je Ivan Acher„Oba talentovaní a ve svých oborech už proslulí tvůrci do inscenace vnášejí další sugestivní a inspirativní rovinu,“ říká dramaturgyně Martina Kinská a dodává: „Na repertoáru Studia Švandova divadla tak přibude další inscenace, která se věnuje výrazným osobnostem českého či světového dění a současně tak reflektuje určitá období dějin i naše postoje k nim. A také doufám, že opět nabouráme pár stereotypních představ o tom, jak to všechno bylo.“

Ostré zvolání všedního dne

A proč se hra jmenuje Hadry, kosti, kůže? „Jde o nápad autora adaptace Pavla Jurdy,“ vysvětluje Martin Františák. „Z dětství si ještě oba pamatujeme výkupčího králičích kůží a kostí: bylo v tom něco neznámého a děsivého, ale také obyčejného a všednodenního. Zároveň jde o název jedné z Holanových básnických sbírek. Myslím, že tohle zvolání rezonuje s úzkostí dnešního člověka: málo oděného před námrazou světa a patřičně čelícího strachu,“ uzavírá režisér.

Premiéra hry Hadry, kosti kůže bude 21. září ve Studiu Švandova divadla; nejbližší reprízy se odehrají 23. září a poté 15. a 29. října. Na programu je pak i 7. a 20. listopadu

www.svandovodivadlo.cz

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

WERICH a HOLAN v jedné vile

Švandovo divadlo uvede hru „Hadry, kosti, kůže”

Původní českou hrou „Hadry, kosti, kůže”, vyprávějící o herci Janu Werichovi a básníku Vladimíru Holanovi, kteří byli dvacet let sousedy ve stejné vile na pražském ostrově Kampa, otevírá novou sezónu pražské Švandovo divadlo. Přímo pro smíchovskou scénu ji napsal Pavel Jurda, režíruje ji nový umělecký šéf divadla Martin Františák. S Miroslavem Hanušem v roli Jana Wericha a Lubošem Veselým v úloze Vladimíra Holana budou mítHadry, kosti, kůže” premiéru 21. září 2019 v komorním prostoru podzemního Studia.

Werich a Holan. Jeden proslul jako „národní klaun“ a „národní rabín“, který se neobešel bez přízně publika, druhý byl známý jako asketický básník a „černý anděl poezie“, který ve svém přízemním bytě rozmlouval s mrtvými a po nocích tkal ze tmy a hvězd své geniální verše. Těžko hledat výraznější protipóly. Oba se ale narodili a zemřeli ve stejném roce, oba měli dcery se smutným osudem, oba byli národem vyzdviženi i zavrženi. A také žili dvacet let na stejné adrese ve vile na Kampě, známé nyní jako Werichova vila. I následujících dvanáct let pak bydleli prakticky v těsném sousedství.

Dva trosečníci uprostřed Prahy

„O soužití Wericha a Holana se traduje několik téměř anekdotických historek, ale pochopitelně vše je vždy mnohem složitější; tím spíše, že šlo o tak výrazné osobnosti a komplikované povahy,“ říká dramaturgyně Martina Kinská. A režisér Martin Františák k tomu dodává: „Hra zachycující období let 1948 – 1980 je obrazem soužití těchto dvou osobností pod jednou střechou. Byli tak výrazně jiní, přesto je mnohé až osudově spojovalo. Oba také čelili podobným životním výzvám, které před ně stavěla nesvobodná doba, očekávání národa i jejich vlastní svědomí. Žili od sebe vzdáleni jen pár metrů na výšku, občas ale jako dva trosečníci na ostrově uprostřed Prahy.“ 

Režisér Martin Františák

Pozoruhodný příběh, do něhož se promítá i magie staré Prahy, umocňuje silné herecké obsazení. Role Jana Wericha se ujme Vladimír Hanuš, ve Vladimíra Holana se promění Luboš Veselý. Básníkovu manželku Věru Holanovou ztvární Bohdana Pavlíková, Zdenu Werichovou hraje Andrea Buršová, Voskovce Matěj Anděl, Dceru Denisa Barešová. V úloze Firjubina, představitele tehdejší nevyzpytatelné moci, uvidíme Jana Grundmana, novou posilu hereckého souboru. Posla hraje Jan Mansfeld.

A proč se hra jmenuje “Hadry, kosti, kůže?”„Jde o nápad autora adaptace Pavla Jurdy,“ vysvětluje Martin Františák. „Z dětství si ještě oba pamatujeme výkupčího králičích kůží a kostí: bylo v tom něco neznámého a děsivého, ale také obyčejného a všednodenního. Zároveň jde o název jedné z Holanových básnických sbírek. Myslím, že tohle zvolání rezonuje s úzkostí dnešního člověka: málo oděného před námrazou světa a patřičně čelícího strachu,“ uzavírá režisér.Premiéra hry “Hadry, kosti kůže” bude 21. září ve Studiu Švandova divadla; nejbližší reprízy se odehrají 23. září a poté 15. a 29. října.

Denisa Barešová

www.svandovodivadlo.cz

Foto: Alena Hrbková

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

FEST-END na Smíchově

Nový festival ve Švandově divadle nabídne hry v angličtině

Od 12. do 14. června se v pražském Švandově divadle uskuteční nultý ročník nového divadelního festivalu FEST-END (Festival of English Speaking Drama). Ten zde divákům poprvé nabídne několik pozoruhodných inscenací v angličtině: na programu budou dvě hry smíchovské scény v anglické verzi, které herci ze Švandova divadlo poprvé uvedli loni v září ve Spojených státech v rámci oslav 100. výročí založení republiky, a chystá se i premiéra společné autorské inscenace studentů DAMU a studentů z Georgetown University ve Washingtonu. FE ST-END se zároveň stává součástí multižánrového festivalu Americké jaro, na němž společně vystupují američtí a čeští umělci na desítkách míst po celém Česku.

„Vznik festivalu FEST-END vyplývá nejen z přátelských vztahů se zahraničními partnery v Anglii a USA, ale i z dlouhodobé snahy otevírat dveře Švandova divadla anglicky mluvícímu publiku,“ říká Daniel Hrbek, ředitel divadla, iniciátor festivalu a také dlouholetý pedagog pražské DAMU. A dodává, že název festivalu vychází ze skutečnosti, že jde o „Festival of English Speaki ng Drama“ (FEST), ale odráží i fakt, že se koná až v samotném závěru pražské divadelní sezóny (END). „Celé slovní spojení je zároveň slovní hříčkou, která připomíná West End, slavné divadelní centrum Londýna,“ říká Daniel Hrbek.

Eva Josefíková a Klára Cibulková jako spojka odbojářů Hana Krupková a herečka Adina Mandlová ve hře Pankrác45. Foto: Ivo Dvořák

Konání festivalu anglicky mluvícího divadla právě u Švandů je podle něj logické: smíchovská scéna byla vůbec prvním tuzemským divadlem, které už v roce 2004 začalo své inscenace pravidelně uvádět s anglickými titulky. Se svými hrami nastudovanými v anglických verzích, nebo vytvořenými už přímo s anglicky mluvícími herci, také Švandovo divadlo pravidelně hostuje v zahraničí – v posledních letech zejména ve Spojených Státech, kde současnou českou činohru představilo americkému publiku například na jedné ze zavedených Off-Broadwayských scén.

Tři večery in English

Ve středu 12. června zahájí festival komedie Protest/Debtsložená ze slavné aktovky Václava Havla a nově napsané hry debutujícího Marka Hejduka, který na známého dramatika po 33 letech úspěšně navázal. V představení režiséra Daniela Hrbka excelují Tomáš Pavelka jako výřečný Staněk a Robert Jašków jako zdrženlivý Vaněk, v dalších rolích účinkují Tomáš Kořének a Jacob Erftemeijer. Hru v anglickém jazyce a s anglickými titulky uvádí ve Velkém sále Švandova divadla od 20 hodin.

Na témže místě v témže čase se ve čtvrtek 13. června dočkají diváci fiktivního příběhu založeného na skutečných událostech. Drama Pankrác ’45 vypráví o osudu pěti žen, které se v létě roku 1945 sejdou na jedné cele pankrácké věznice. Své role nastudovaly v angličtině Klára Cibulková (Adina Mandlová), Réka Derzsi (Lída Baarová), Eva Josefíková (Hana Krupková), Andrea Buršová (Julča) a Marie Štípková (Nová). Autorkou scénáře a režisérkou je Martina Kinská.

V pátek 14. června festival nabídne exkluzivní uvedení společné autorské inscenace Americký sen/Česká noční můrakterou pro tento jediný večer pod režijní supervizí Daniela Hrbka připraví studenti činoherního divadla na pražské DAMU se studenty Georgetown University ve Washingtonu. Co o sobě tuší a co o sobě vědí? Jaký je ve skutečnosti americký sen? Může být i noční můrou? A co Čechy – zdá se o nich vůbec někomu? Autorský projekt mladých divadelníků bude uveden ve dvojjazyčné verzi ve Velkém sále Švandova divadla od 20 hodin.

Ke každé inscenaci chystají u Švandů i podrobné doprovodné texty, věnované české historii a reáliím. Ty vysvětlují divákům termíny jako například StB, normalizace, heydrichiáda a přibližují i příběhy lidí, o nichž hry vyprávějí.

Svorníky a rozdíly, současnost a historie

Jak připomíná dramaturg festivalu David Košťák, téma nultého ročníku festivalu vyplývá ze společných jmenovatelů pro historii a současnost České republiky a anglicky mluvících zemí. K těm podle něj patří například téma holokaustu a vztah ke svobodě, ale také pohled mladé generace na kulturní a společenské rozdíly. „Festival FEST-END si bere za cíl do budoucna vybudovat ojedinělou událost pražské divadelní scény, která nabídne publiku zajímavé zahraniční inscenace anglicky mluv&ia cute;cích divadel doplněné českými titulky, a zároveň zde představí i úspěšné domácí inscenace v anglické mutaci pro pražskou komunitu expatů,“ uvádí David Košťák.

 „První ročník festivalu FEST-END v červnu 2020, by měl proběhnout opět ve Švandově divadle a své síly na něm spojí pražská DAMU s newyorskou The New School of Drama,“ doplňuje Daniel Hrbek, který je současně vedoucím ročníku režie na Katedře činoherního divadla pražské DAMU.

Už od 1. ročníku bude mít festival také svého oficiálního patrona v podobě anglického či amerického autora současného dramatu.

www.svandovodivadlo.cz

 

Program 0. ročníku festivalu FEST-END ve Švandově divadle na Smíchově:
  1. 6. od 20:00 ve Velkém sáleProtest/Debt(s anglickými titulky / v anglickém jazyce)
  2. 6. od 20:00 ve Velkém sálePankrác ’45 (v anglickém jazyce)
  3. 6. od 20:00 ve Velkém sále Americký sen/Česká noční můra (dvojjazyčně)

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Smrt mu sluší

Hořkosladká komedie již příští pondělí premiérově ve Švandově divadle!

Po deseti letech od premiéry diváckého hitu Kdo je tady ředitel? chystá Švandovo divadlo v Praze novou komedii s Michalem Dlouhým a Kamilem Halbichem: ten první se vrátí v roli ješitného, po uznání toužícího herce, druhý v úloze jeho upjatého agenta. Hořkosladká komedie Smrt mu sluší vypráví o lidech kolem divadla, kteří spolu sehrají mrazivě legrační partii o slávu, pocty i život. 

Výraznou figuru – ředitele Národního divadla – s gustem ztvárňuje další stálice smíchovské scény Robert Jašków. V roli dramaturgyně Jolany Humhalové, Barelovy „bývalky“ a ženy toužící po lásce, uvidíme Natálii Řehořovou. Vrátného Mirečka, přičinlivého strážce Zlaté kapličky, ztvární Miroslav Hruška. Kritika Davida Hartmanna, jenž ve volném čase nabízí netradiční koncerty navazující na bytové divadlo Vlasty Charmostové, hraje David Punčochář.

Bob Barel (Michal Dlouhý) je hercem na volné noze a populární hvězdou televizního seriálu. On i jeho agent, věrný přítel Kamil Křovina (Kamil Halbich) cítí, že se blíží zásadní chvíle jejich životů. Za svůj strhující herecký výkon v titulní roli inscenace Čas psychopatů je Barel konečně nominován na cenu v divadelním světě nejváženější – Cenu Thálie. Její získání už může zhatit pouze poslední, zatím stále neodevzdaný hlas kritika Hartmanna (David Punčochář). Jenže o něm je známo, že Barelovo herectví nemá rád… Barel s&n bsp;Křovinou proto zosnují lstivý plán, jehož následky jsou pro budoucnost všech účastníků osudné. Ještě štěstí, že se v Národním divadle chystá další státní pohřeb! A že tam kromě dramaturgyně Jolany Humhalové (Natálie Řehořová) a vrátného Mirečka (Miroslav Hruška) pracuje také zkušený ředitel (Robert Jašków)! A ten si ve své Zlaté kapličce vždy ví rady, i když mají všichni kolem v očích smrt…

Chytrá komedie o světě divadla

„Na začátku byl nápad na dialog, jak dva herci unesou kritika, aby mu přečetli jeho recenze a dokázali, že nemá pravdu,“ říká autor, režisér a dlouholetý ředitel smíchovské scény Daniel Hrbek. Ten ve hře Smrt mu sluší vykreslil divadelní svět jako místo krásné i kruté, laskavé i bezohledné. „Divadlo současně miluji a nenávidím. Na prostředí, ve kterém se celý život pohybuji, proto nahlížím s láskou, avšak také s nadhledem, ironií a jistou dávkou hořkosti,“ přiznává Daniel Hrbek. A netají se tím, že se při psaní jednotlivých postav inspiroval skutečnými osobami současné divadelní scény, sebe nevyjímaje. Michalovi Dlouhému, Kamilu Halbichovi, Robertu Jaškówovi a dalším hercům tak napsal jejich postavy přímo na míru, přičemž jim někdy rovnou ponechal i jejich křestní jména.

David Košťák, který je spolu s Martinou Kinskou dramaturgem inscenace, k tomu uvádí: „Ve hře nahlížející do divadelního zákulisí se odráží bohaté zkušenosti Daniela Hrbka s chytrými konverzačními a situačními komediemi, které už ve Švandově divadle vytvořil.  Pod zábavnou slupkou se však jeho text dotýká věcí mnohem hlubších, jako přirozená lidská touha po uznání, přijetí, blízkém vztahu a nesmrtelnosti. Smrt mu sluší je tak kromě náramné, do vlastních řad pálíc&iacut e; komedie také hořkosladkým příběhem člověka, který se snaží vzepřít svému osudu.“

 Jako Jágr s Plekancem

„Hraji sám sebe a to se mi na tom – jako herci – líbí,“ pochvaluje si svou roli Michal Dlouhý, jehož hra Smrt mu sluší okamžitě nadchla a při prvním čtení textu posmrkal celý balíček papírových kapesníků – smíchy. Po Kristofferovi v komedii Kdo je tady ředitel?, – adaptaci slavného filmu Larse von Triera, kterou u Švandů také zrežíroval Daniel Hrbek – ztvárnil Michal Dlouhý ve hře Smrt mu sluší znovu charakter sebestředn&eacut e;ho herce. „Rozdíl mezi Kristofferem a Bobem Barelem je deset let u divadla – tedy mých deset let,“ vysvětluje. „Nejvíc se ale liší tím, že Kristoffer je herec podle Larse von Triera, kdežto Bob Barel jsem já očima autora Daniela Hrbka. A jestli jsem také tak ješitný? Jsem herec, který by měl být ješitný! Jaká je skutečnost, ať soudí ti druzí,“ směje se Michal Dlouhý, který za svůj největší profesní úspěch považuje lidi, s nimiž má možnost pracovat. Divadelní kritiku, ať už pozitivní nebo negativní, proto tak silně jako Bob Barel on sám ani zdaleka neprožívá. Nejlepší kritici jsou vaši blízcí. Rodina a kamarádi. Vědí, co jste pro to udělali, ale vždy na nich poznáte, jaké to opravdu bylo,“ říká herec, který si úlohu v komedii Smrt mu sluší pochvaluje i proto, že se díky ní na jevišti znovu setkává se svým kolegou a kamarádem Kamilem Halbichem.

Dokonalou symbiózu, vybroušenou mnohaletým „partneřením“ na scéně Švandova divadla, potvrzuje i Kamil Halbich, jehož prý už od Michala Dlouhého nepřekvapí vůbec nic. „Můžeme spolu hrát i poslepu,“ říká. „Jako v hokeji Jágr s Plekancem. Míša je ten Džegr – v požehnaném věku stejný hračička. Ale ten tah na branku, ten tam pořád je. No a já jsem ten Pleky: finančně zajištěný dělník ledu,“ vtipkuje Kamil Halbich. Ten v komedii Smrt mu sluší ztvárňuje poněkud koženého hereckého agenta, aniž by ovšem ve skutečnosti sám nějakého agenta měl. „Měl jsem, ale nevyplatil jsem se mu. Nechtěl jsem dělat reklamu na Jupíka,“ přiznává.

Výraznou figuru – ředitele Národního divadla – si s gustem zahrála další stálice smíchovské scény Robert Jašków. O své postavě říká: „Ředitel divadla je vlastně vůdčí figura v prostředí, kde jsou všichni přátelé. Zodpovědnost, kterou ale za vše má, jej drží v neustálém stresu. Je to sice cholerik, ale pro záchranu divadla udělá cokoliv. Jsem si jistý, že autor Daniel Hrbek čerpal i ze svých ředitelských zkušeností.“

V roli dramaturgyně Jolany Humhalové, Barelovy „bývalky“ a ženy toužící po lásce jako vystřižené z klasických divadelních kusů, uvidíme Natálii Řehořovou. Vrátného Mirečka, přičinlivého strážce Zlaté kapličky, ztvární Miroslav Hruška. Kritika Davida Hartmanna, jenž ve volném čase nabízí netradiční koncerty navazující na bytové divadlo Vlasty Charmostové, hraje David Punčochář.

Scénografem inscenace je Petr Masopust, který s Danielem Hrbkem coby režisérem spolupracoval na severských komediích Kdo je tady ředitel? a Kurz negativního myšlení. Kostýmy vytvořila Paulína Bočková, jejíž práci mohou diváci znát například z posledního filmu Jiřího Mádla Na střeše. Výrazný hudební doprovod vybral sám režisér.

Světová premiéra komedie Smrt mu sluší proběhne 25. května 2019 ve Velkém sále, nejbližší reprízy 27. května a 3. a 10. června – jsou však již beznadějně vyprodány. Další uvedení hry plánuje Švandovo divadlo opět od září tohoto roku po divadelních prázdninách.

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Dramata lásky, zločiny z vášně i napětí v soužití

Sezóna 2019/2020 ve Švandově divadle pod novým uměleckým vedením Martina Františáka!

Sezóna 2019/2020 bude první etapou pod vedením nového uměleckého šéfa Martina Františáka. Ten zde po osmi letech vystřídá Dodo Gombára. Švandovo divadlo chystá celkem šest nových inscenací, z toho tři ve Velkém sále a tři ve Studiu. Režie dvou titulů – hry Hadry, kosti, kůže a Na Větrné hůrce – se ujme sám Martin Františák, respektovaný divadelní tvůrce. Ten Švandovo divadlo otevře dalším výrazným režisérům jako je David Jařab, Jiří Pokorný, Jan Holec či Adam Svozil s Kristýnou Kosovou. Herecký soubor rozšíří Anna Stropnická, Jan Grundman a Matěj Anděl, jako hosté na Smíchově vystoupí Miroslav Hanuš a Matěj Nechvátal.

Jak uvádí dramaturg David Košťák, který je další posilou smíchovské scény, novinky ve Velkém sále spojuje téma velkých emocí: vášní, potýkání se s tím, co je a není hřích, i provinění – proti ustanoveným konvencím, ale také proti svému srdci. „Díky tomu všechny tři tituly v sobě nesou velmi silný příběh se zcela fundamentálním konfliktem rozumu a citu,“ říká David Košťák.

Společným jmenovatelem dvou nových studiových inscenací je pak téma soužití, tolerance a empatie – a to v různých variacích. „Dvě silné osobnosti v jediném domě a společnou zahradou; dvě rozdílné kultury, a tím i přístupy k životu v podobě uzavřené komunity maloměsta, do níž vpadne cizinec s patřičně horkým, jižanským temperamentem,“ naznačuje dramaturg a dodává: „Výběr třetího a posledního komorního titulu necháváme zatím otevřený, neboť jím chceme bezprostředně reagovat na aktuální dění.“

Werich kontra Holan

Sezónu otevře 21. září 2019 premiéra studiové inscenace Hadry, kosti, kůže v režii Martina Františáka. Všedně poetická, nevšedně groteskní i temně vtipná hra autora Pavla Jurdy zachycuje nelehké soužití herce Jana Wericha s básníkem Vladimírem Holanem. Dva protikladní sousedé letech 1948-1968 obývali stejný dům na pražském ostrově Kampa, který je dnes známý jako Werichova vila. Těžko si lze představit paradoxnější a pro tu dobu zároveň příznačnější situaci, než bylo sousedství ´národního klauna´ Jana Wericha, hlučného nájemníka v prvním patře vily, s tichou domácností básníka Vladimíra Holana, který v bytě pod ním sepisoval svoje geniální verše a ´rozmlouval s mrtvými´ – vzdálenost z jednoho pólu české kultury na druhý byla zhruba tři metry na výšku,” říká Martin Františák. Zjitřené sousedství obou mužů provázely každodenní střety, geniální malichernosti, ale i opatrně vyjadřovaná úcta, která trvala až do jejich smrti v roce 1980. V inscenaci přibližující – podobně jako např. Pankrác´45 – významné okamžiky  se objeví i nový stálý host Miroslav Hanuš.

Ve vichru vášně

V pořadí druhou novinkou sezóny bude hra Na Větrné hůrce, adaptace slavného románu Emily Brönte, příběhu o letitých poryvech milostného citu, svazovaném společenskými pravidly i složitou povahou obou protějšků. Autorkou nové, pro herce Švandova divadla na míru ušité dramatizace, je Marie Nováková. Od režiséra Martina Františáka lze opět očekávat důraz na silné osobní příběhy, výrazné režijní gesto i precizní práci s herci. Kromě obou stěžejních figur – tajuplného Heathcliffa a temperamentní Kateřiny – nabízí nové pojetí i výrazné herecké příležitosti pro členy celého smíchovského souboru. Premiéra bude 23. listopadu 2019 ve Velkém sále.

Kočkožrout a zákon smečky

První premiérou roku 2020 bude Kočkožrout, dramatizace brilantního textu filmového režiséra a dramatika Rainera Wernera Fassbindera. Hru zasazenou do prostředí maloměstské periférie uvede Švandovo divadlo v české premiéře 21. ledna 2020 ve Studiu. Kumpáni z mokré čtvrti zabíjejí čas posedáváním, popíjením, příležitostným sexem, hovory o ničem a sněním o nových začátcích jinde a jinak. Stojaté vody rozčeří příchod cizince s jižní krví… Kočkožrout navazuje na vydařené angažované inscenace (např. Srdce patří za mříže či Ztracenou čest Kateřiny Blumové), ve Švandově divadle pravidelně uváděné na studiové scéně. Zároveň jde o další z řady spoluprací s mladým, k dnešku se vyjadřujícím tvůrcem. Tím je režisér Jan Holec, jenž u Švandů dosud působil pod značkou hostujícího Divadla Spektákl.

Lady Macbeth z pražského Újezdu

Pohnutý příběh, osudová láska i tragická hrdinka, která se z nešťastného manželství pokusí uniknout vraždou. To vše nabídne hra Lady Macbeth z Újezda autora a režiséra Davida Jařaba, jehož originální text inspirovala novela Lady Macbeth Mcenského újezdu ruského autora Nikolaje Semjonoviče Leskova. Jařab přesadil děj do Prahy druhé poloviny 19. století a dodal mu až nečekaně současný náboj: v dobovém rámu se tak objevuje obraz dnešní společnosti, která se stále dělí na tak jiné světy mužů a žen… „Lady Macbeth z Újezda je dramatem nešťastné lásky a vášně, jež člověka ženou až k nejkrajnějším činům. V Jařabově podání jde i o důmyslnou studii toho, jak si společnost umí vychovat své vlastní oběti a zločince,“ říká dramaturg David Košťák.

Nové posily hereckého souboru Anna Stropnická a Jan Grundman

Adamova jablka: komedie, jakou jste neviděli

Na konec dubna příštího roku se chystá premiéra černočerné komedie Adamova jablka v pojetí jednoho z nejbouřlivějších režisérů střední generace Jiřího Pokorného. Divadelní adaptace stejnojmenného filmu, který v roce 2005 podle vlastního scénáře natočil Anderse Thomase Jensen, navazuje ve Švandově divadle na velmi úspěšnou linii severských inscenací Kdo je tady ředitel?, Kurz negativního myšlení, Řemeslníci ad. Podle autorky divadelní adaptace a zároveň dramaturgyně Švandova divadla Martiny Kinské půjde zřejmě o nejostřejší komedii, jakou kdy diváci na Smíchově viděli. Hrdinou je farář Ivan, který ve všem hledá jen to dobré. Na své venkovské faře tak rád přijímá i alkoholika a teroristu, aby si zde odpykali alternativní tresty. Jenže se objeví nový host, Adam. A ten se coby zavilý neonacista rozhodne, že faráři ukáže tu pravou realitu: „skutečný svět“ zla, kde Bůh lidi určitě nemiluje. Jestli farář převychová neonacistu nebo neonacista na svoji „víru“ obrátí faráře, uvidí publikum poprvé 25. dubna 2020 ve Velkém sále Švandova divadla.

Reflexe aktuálního dění ve výrazné režii

V polovině června 2020 se jako poslední titul sezóny 2019/2020 ve Studiu představí inscenace Adama Svozila a Kristýny Kosové; dvojice, která patří k nejzajímavějším tvůrcům nejmladší divadelní generace a poutá pozornost osobitým inscenačním přístupem. „Komorní titul bude bezprostředně reagovat na aktuální dění a bude reflektovat některou z politických kauz či palčivých společenských témat,“ uvádí dramaturgyně Martina Kinská.

Výhledy na sezónu 2020/2021

V listopadu 2020 bude mít ve Velkém sále premiéru hra na motivy života a odkazu činů Sira Nicholase Wintona, kterou pro Švandovo divadlo napíše Kateřina Tučková – autorka divadelní adaptace románu Bratr spánku, uvedené ve Švandově divadle v prosinci 2018. „Prokazatelný talent autorky Žítkovských bohyní či Vyhnání Gerty Schnirch vyprávět velké příběhy dopomůže ke vzniku hry, která se zaměřuje nejen na historické události, ale zároveň v nich nalézá paralely ke stavu současné ; Evropy,“ věří David Košták.

Ve studiové scéně poté spojí soubor Švandova divadla své síly s Petrem Boháčem a Miřenkou Čechovou, vůdčími osobnostmi Spitfire Company, jednoho z nejvýraznějších uskupení fyzického a experimentálního divadla u nás. Inscenace kombinující postupy činoherního a pohybového divadla se zaměří na život a dílo dnes již pozapomenutého filosofa přelomu minulého století Otty Weiningera. „Jeho misogynské názory jsou z pohledu dnešní západní společnosti doslova zavrženíhodné, zvláště s ohledem na kauzu #MeToo. Ale co když na nich přeci jen něco je?!,“ uzavírá Martina Kinská.

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Smrt mu sluší

„U Švandů” vzniká nová komedie. Světová premiéra bude 25. května!

Po deseti letech od premiéry diváckého hitu Kdo je tady ředitel? chystá Švandovo divadlo v Praze novou komedii s Michalem Dlouhým a Kamilem Halbichem: ten první se vrátí v roli ješitného, po uznání toužícího herce, druhý v úloze jeho upjatého agenta. Hořkosladká komedie Smrt mu sluší vypráví o lidech kolem divadla, kteří spolu sehrají mrazivě legrační partii o slávu, pocty i život. Autorem a režisérem hry je Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla, který tentokrát napsal všem hercům jejich postavy přímo na tělo. Premiéra původní české komedie s podtitulem „největší divadelní událost od přeletu rakve nad Národním divadlem“ bude „u Švandů” v sobotu 25. května ve Velkém sále.

Kamil Halbich a Michal Dlouhý

Bob Barel (Michal Dlouhý) je hercem na volné noze a populární hvězdou televizního seriálu. On i jeho agent, věrný přítel Kamil Křovina (Kamil Halbich) cítí, že se blíží zásadní chvíle jejich životů. Za svůj strhující herecký výkon v titulní roli inscenace Čas psychopatů je Barel konečně nominován na cenu v divadelním světě nejváženější – Cenu Thálie. Její získání už může zhatit pouze poslední, zatím stále neodevzdaný hlas kritika Hartmanna (David Punčochář). Jenže o něm je známo, že Barelovo herectví nemá rád… Barel s Křovinou proto zosnují lstivý plán, jehož následky jsou pro budoucnost všech účastníků osudné. Ještě štěstí, že se v Národním divadle chystá další státní pohřeb! A že tam kromě dramaturgyně Jolany Humhalové (Natálie Řehořová) a vrátného Mirečka (Miroslav Hruška) pracuje také zkušený ředitel (Robert Jašków)! A ten si ve své Zlaté kapličce vždy ví rady, i když mají všichni kolem v očích smrt…

„Hraji sám sebe a to se mi na tom – jako herci – líbí,“ pochvaluje si svou roli Michal Dlouhý, který byl hrou Smrt mu sluší okamžitě nadšený.  „Po přečtení textu jsem zjistil, že jsem posmrkal celý balíček papírových kapesníků – smíchy! Divák se tedy může těšit na to, že ho návštěva divadla bude tentokrát stát ještě o zhruba čtyři až deset korun víc: záleží na tom, jakou kvalitu kapesníků preferuje,“ varuje herec.

Daniel Hrbek, autor hry SMRT MU SLUŠÍ a současně ředitel Švandova divadla

„Na začátku byl nápad na dialog, jak dva herci unesou kritika, aby mu přečetli jeho recenze a dokázali, že nemá pravdu,“ říká autor, režisér a dlouholetý ředitel smíchovské scény Daniel Hrbek. Ten ve hře Smrt mu sluší vykreslil divadelní svět jako místo krásné i kruté, laskavé i bezohledné. „Divadlo současně miluji a nenávidím. Na prostředí, ve kterém se celý život pohybuji, proto nahlížím s láskou, avšak také s nadhledem, ironií a jistou dávkou hořkosti,“ přiznává Daniel Hrbek. A netají se tím, že se při psaní jednotlivých postav inspiroval skutečnými osobami současné divadelní scény, sebe nevyjímaje. Michalovi Dlouhému, Kamilu Halbichovi, Robertu Jaškówovi a dalším hercům tak napsal jejich postavy přímo na míru, přičemž jim někdy rovnou ponechal i jejich pravá křestní jména.

Michal Dlouhý a Kamil Halbich

David Košťák, který je spolu s Martinou Kinskou dramaturgem inscenace, k tomu uvádí: „Ve hře nahlížející do divadelního zákulisí se odráží bohaté zkušenosti Daniela Hrbka s chytrými konverzačními a situačními komediemi, které už ve Švandově divadle vytvořil.  Pod zábavnou slupkou se však jeho text dotýká věcí mnohem hlubších, jako přirozená lidská touha po uznání, přijetí, blízkém vztahu a nesmrtelnosti. Smrt mu sluší je tak kromě náramné, do vlastních řad pálící komedie také hořkosladkým příběhem člověka, který se sna í vzepřít svému osudu.“

Scénografem inscenace je Petr Masopust, který s Danielem Hrbkem coby režisérem spolupracoval na severských komediích Kdo je tady ředitel? a Kurz negativního myšlení. Kostýmy vytvořila Paulína Bočková, jejíž práci mohou diváci znát například z posledního filmu Jiřího Mádla Na střeše. Výrazný hudební doprovod vybral sám režisér.

Robert Jašków hraje ředitele divadla

Světová premiéra komedie Smrt mu sluší  bude 25. května 2019 ve Velkém sále, nejbližší reprízy jsou naplánovány na 27. května a 3. a 10. června. Další uvedení hry plánuje Švandovo divadlo opět od září tohoto roku po divadelních prázdninách.

www.svandovodivadlo.cz

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Hladová země poblíž Hladové zdi

Záhadná, temná i vtipná hra v Praze na Smíchově. Ve Švandově divadle, jenom kousek od Petřína, který dělí Hladová zeď.

 „Mysteriózní hra mladého českého autora o generaci, která si vykopala vlastní budoucnost.“ Právě s tímto podtitulem připravují v pražském Švandově divadle novou inscenaci Hladová země, jejíž premiéra bude 2. března ve Velkém sále. Původní hra dramatika Davida Košťáka (*1991) vznikla přímo pro smíchovskou scénu a její herce. Režisérem je Štěpán Pácl, tvůrce známý výraznou obrazivostí a smyslem pro detail.

Hladová země má být mysteriózním dramatem s prvky thrilleru i tragikomedie. Vypráví o lidech z důlního města, kteří si v touze po nekonečné hojnosti a bezpracném životě nechali podrýt základy svých domů. A své obavy, sny a někdy i své zločiny raději zasunuli kamsi dospod. Jenže nic netrvá věčně, ani oblíbené slavení v místní hospodě. Do města přichází podivný cizinec a z hlubin vyrabované země je slyšet hřmění…

S láskou a beze strachu

„V Košťákově hře je cosi mýtického a živelného. Je v ní cosi záhadného ze skotských detektivek Petera Maye, cosi temného ze skandinávských legend a cosi česky vtipného,“říká o chystané novince režisér Štěpán Pácl, v současnosti kmenový režisér Národního divadla Brno. „Vzniká nový příběh, kde v dunění země volá lidský hlas po lásce. Vyslyší ho ti na povrchu? Nebo se odváží sestoupit dolů, do nitra země zjistit, co zemi schází?,“ naznačuje režisér.

Podle něj jsou hlavními tématem inscenace necitlivost a touha po lásce. „Protože kde není láska, tam je místo pro strach. Inscenaci proto tvoříme tak, aby byla citlivá, plná lásky a beze strachu,“ vysvětluje Štěpán Pácl, který v Hladové zemi pracoval s téměř celým souborem Švandova divadla.

Rovnocenné herecké příležitosti tu tak dostali Andrea Buršová (Markéta), David Punčochář (Starosta), Tomáš Petřík (Richard), Denisa Barešová (v alternaci s Martinou Krátkou v roli Štěpánky), Luboš Veselý (Pavel), Marie Štípková (Lída), Bohdana Pavlíková (Barbora), Petr Buchta (Láďa) a jako host vystoupí Samuel Toman.

V inscenaci se objeví i budoucí posila hereckého ansámblu Filip Březina v úloze Jakuba. Mladý herec známý například z filmu Zlatý podraz nebo televizní trilogie Zahradnictví, o své postavě říká: „Jakub je odstrkovaný jedinec, kterého společnost nebere v potaz. Důvod je prostý a povrchní: v řeči tak trochu zadrhává. Ale jak to tak bývá, je to jedna z nejlaskavějších postav hry, na úkor handicapu to ale nikdo nevidí.“

Člověk bez kořenů, v poryvech větru

“Jako dítě jsem měl strach z neznáma, které se skrývalo pod postelí,“ uvádí autor hry David Košťák. „Tenhle strach ve mně v různých formách přetrvává a přetavuje se i do hry – strach z věcí, jež se noří z minulosti, strach z prázdných míst, které zůstávají tam, odkud bereme,“ uvádí Košťák, pro něhož byl prvním impulsem k napsání hry příběh švédského důlního města Kiruna: město prosperovalo až do chvíle, kdy tamější průmysl narušil statiku budov a všichni obyvatelé museli být evakuováni.

„Jinak jde ale o čirou fikci s výraznými prvky nadpřirozena a vedle obrazu města mě nejvíc inspirovala naše současnost: třeba výrazné osobnosti ve vedení státu, které si nejsou schopny přiznat, že cesta, po níž nás ženou, je slepá, nebo zánik věcí, jemuž všichni jen nečinně přihlížejí,“ vysvětluje David Košťák.

Podle něj je Hladová země především o tom, čím se člověk liší od stromu. „To, co je pod povrchem a nad ním, máme tendenci oddělovat, takže ztrácíme svoje kořeny a hroutíme se při prvním poryvu větru,” míní autor, který do Švandova divadla od této sezóny nastoupil i jako kmenový dramaturg. Už v roce 2017 tu ale měla ve Studiu premiéru jeho hra Srdce patří za mříže; v příběhu o tom, jak snadné je v dnešní době ztratit lidské srdce, David Košťák důmyslně zachytil téma transplantační turistiky v Číně a také nebezpečí z příklonu k této velmoci.

Drahá pohoda, nesmlouvavé cembalo

Podle dramaturgyně hry Martiny Kinské je Hladová země mimo jiné působivým obrazem společnosti, která si zvykla žít na dluh a na úkor budoucích generací. „V téhle souvislosti se vynořuje i téma zamlčování nepříjemného, nevidění možných rizik, stejně jako vytěsnění a falešný výklad nepohodlné minulosti. Vše se děje pro blahobyt a pro bytí v iluzi ideálu a pohody za každou cenu,“ shrnuje Martina Kinská.

Tvůrčí tým doplňuje Jana Kahounová jako autorka jednoduché, ale důmyslně navržené scény, v níž se z předmětů stávají znaky umožňující pracovat s fantazií diváků.  Návrhářka kostýmů Alena Dziarnovich se inspirovala komunitou jako jednotným organismem městečka a také případem charismatického pastora Jima Jonese, který v roce 1978 více než devíti stům členům své sekty nařídil hromadnou sebevraždu.

Sugestivnost scén podtrhuje zvukový plán a hudba Jakuba Kudláče, živě zahraná cembalisty Jiřinou Dvořákovou a Filipem Dvořákem. „Cembalo, zvláště ve svých molových polohách, má v sobě jakousi emotivní nesmlouvavost, která jako by vyjadřovala, že některé věci platí a vždy platit budou, jakkoli je někdo popírá,“ je přesvědčen režisér Štěpán Pácl.

Košťákova Hladová země je tak dalším z dramatických textů, které vznikly přímo na popud Švandova divadla – scény, jež v posledních letech usiluje o vytváření původních autorských divadelních her. K nim patří například Lámání chleba Josefa Holcmana, Pohřeb až zítra Natálie Kocábové či Trollové mezi námi Barbory Hančilové.

Toto představení si zaslouží diváckou pozornost.

Světová premiéra novinky od jednoho z nejvýraznějších současných mladých českých dramatiků je naplánována na sobotu 2. března ve Velkém sále, nejbližší reprízy jsou na programu 4. a 22. března.

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

HLADOVÁ ZEMĚ na Smíchově

Světová premiéra bude v březnu. Ve Švandově divadle uvedou „Hladovou zemi“, hru záhadnou, temnou i zároveň velmi vtipnou!

Mysteriózní hra mladého českého autora o generaci, která si vykopala vlastní budoucnost. Právě s tímto podtitulem připravují v pražském Švandově divadle novou inscenaci „Hladová země”. Původní hra dramatika Davida Košťáka (*1991) vznikla přímo pro smíchovskou scénu a její herce. Režisérem je Štěpán Pácl, tvůrce známý výraznou obrazivostí a smyslem pro detail. Hrají Andrea Buršová, David Punčochář, Tomáš Petřík, Denisa Barešová (v alternaci s Martinou Krátkou), Luboš Veselý, Marie Štípková, Bohdana Pavlíková a Petr Buchta. V inscenaci se objeví i čerstvá posila hereckého souboru Filip Březina, jako host vystoupí Samuel Toman. Premiéra bude 2. března ve Velkém sále Švandova divadla. 

Hladová země má být dramatem s prvky tragikomedie. Vypráví o lidech z důlního města, kteří si v touze po nekonečné hojnosti a bezpracném životě nechali podrýt základy svých domů. A své obavy, sny a někdy i své zločiny raději zasunuli kamsi dospod. Jenže nic netrvá věčně, ani oblíbené slavení v místní hospodě. Do města přichází podivný cizinec a z hlubin vyrabované země je slyšet hřmění…

Denisa Barešová a Marie Štípková

Hladová země je jako obraz lidské duše bez lásky,“ říká o chystané novince režisér Štěpán Pácl, v současnosti kmenový režisér ND Brno. „V Košťákově hře je cosi mýtického a živelného. Je v ní cosi záhadného ze skotských detektivek Petera Maye, cosi temného ze skandinávských legend a cosi česky vtipného. Vzniká nový příběh, kde v dunění země volá lidský hlas po lásce. Vyslyší ho ti na povrchu? Nebo se odváží sestoupit dolů, do nitra země zjistit, co zemi schází?,naznačuje režisér.

Strach z míst, odkud bereme

Autor hry David Košták k tomu uvádí: “Jako dítě jsem měl strach z neznáma, které se skrývalo pod postelí. Tenhle strach ve mně v různých formách přetrvává a přetavuje se i do hry – strach z věcí, jež se noří z minulosti, strach z prázdných míst, které zůstávají tam, odkud bereme…“ Podle něj je „Hladová země” především o tom, čím se člověk liší od stromu. „To, co je pod povrchem a nad ním, máme tendenci oddělovat, takže ztrácíme svoje kořeny a hroutíme se při prvním poryvu větru,” míní autor, který do Švandova divadla nyní nově nastoupil i jako dramaturg. Už v roce 2017 tu ale měla ve Studiu premiéru jeho hra „Srdce patří za mříže”; v příběhu o tom, jak snadné je v dnešní době ztratit lidské srdce, David Košťák důmyslně zachytil téma transplantační turistiky v Číně a také nebezpečí z příklonu k této velmoci.  

Režisér Štěpán Pácl s autorem Davidem Košťákem

Podle dramaturgyně hry Martiny Kinské je Hladová země mimo jiné působivým obrazem společnosti, která si zvykla žít na dluh a na úkor budoucích generací. „V téhle souvislosti se vynořuje i téma zamlčování nepříjemného, nevidění možných rizik, stejně jako vytěsnění a falešný výklad nepohodlné minulosti. Vše se děje pro blahobyt a pro bytí v iluzi ideálu a pohody za každou cenu,“ shrnuje Martina Kinská.

Košťákova „Hladová země” je tak dalším z dramatických textů, které vznikly přímo na popud Švandova divadla – scény, jež v posledních letech usiluje o vytváření původních autorských divadelních her. K nim patří například „Lámání chleba“ Josefa Holcmana, „Pohřeb až zítra“ Natálie Kocábové či „Trollové mezi námi“ Barbory Hančilové.

Světová premiéra novinky od jednoho z nejvýraznějších současných mladých českých dramatiků je naplánována na sobotu 2. března ve Velkém sále, nejbližší reprízy jsou na programu 4. a 22. března.


Foto: Michal Hančovský

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN