Dramata lásky, zločiny z vášně i napětí v soužití

Sezóna 2019/2020 ve Švandově divadle pod novým uměleckým vedením Martina Františáka!

Sezóna 2019/2020 bude první etapou pod vedením nového uměleckého šéfa Martina Františáka. Ten zde po osmi letech vystřídá Dodo Gombára. Švandovo divadlo chystá celkem šest nových inscenací, z toho tři ve Velkém sále a tři ve Studiu. Režie dvou titulů – hry Hadry, kosti, kůže a Na Větrné hůrce – se ujme sám Martin Františák, respektovaný divadelní tvůrce. Ten Švandovo divadlo otevře dalším výrazným režisérům jako je David Jařab, Jiří Pokorný, Jan Holec či Adam Svozil s Kristýnou Kosovou. Herecký soubor rozšíří Anna Stropnická, Jan Grundman a Matěj Anděl, jako hosté na Smíchově vystoupí Miroslav Hanuš a Matěj Nechvátal.

Jak uvádí dramaturg David Košťák, který je další posilou smíchovské scény, novinky ve Velkém sále spojuje téma velkých emocí: vášní, potýkání se s tím, co je a není hřích, i provinění – proti ustanoveným konvencím, ale také proti svému srdci. „Díky tomu všechny tři tituly v sobě nesou velmi silný příběh se zcela fundamentálním konfliktem rozumu a citu,“ říká David Košťák.

Společným jmenovatelem dvou nových studiových inscenací je pak téma soužití, tolerance a empatie – a to v různých variacích. „Dvě silné osobnosti v jediném domě a společnou zahradou; dvě rozdílné kultury, a tím i přístupy k životu v podobě uzavřené komunity maloměsta, do níž vpadne cizinec s patřičně horkým, jižanským temperamentem,“ naznačuje dramaturg a dodává: „Výběr třetího a posledního komorního titulu necháváme zatím otevřený, neboť jím chceme bezprostředně reagovat na aktuální dění.“

Werich kontra Holan

Sezónu otevře 21. září 2019 premiéra studiové inscenace Hadry, kosti, kůže v režii Martina Františáka. Všedně poetická, nevšedně groteskní i temně vtipná hra autora Pavla Jurdy zachycuje nelehké soužití herce Jana Wericha s básníkem Vladimírem Holanem. Dva protikladní sousedé letech 1948-1968 obývali stejný dům na pražském ostrově Kampa, který je dnes známý jako Werichova vila. Těžko si lze představit paradoxnější a pro tu dobu zároveň příznačnější situaci, než bylo sousedství ´národního klauna´ Jana Wericha, hlučného nájemníka v prvním patře vily, s tichou domácností básníka Vladimíra Holana, který v bytě pod ním sepisoval svoje geniální verše a ´rozmlouval s mrtvými´ – vzdálenost z jednoho pólu české kultury na druhý byla zhruba tři metry na výšku,” říká Martin Františák. Zjitřené sousedství obou mužů provázely každodenní střety, geniální malichernosti, ale i opatrně vyjadřovaná úcta, která trvala až do jejich smrti v roce 1980. V inscenaci přibližující – podobně jako např. Pankrác´45 – významné okamžiky  se objeví i nový stálý host Miroslav Hanuš.

Ve vichru vášně

V pořadí druhou novinkou sezóny bude hra Na Větrné hůrce, adaptace slavného románu Emily Brönte, příběhu o letitých poryvech milostného citu, svazovaném společenskými pravidly i složitou povahou obou protějšků. Autorkou nové, pro herce Švandova divadla na míru ušité dramatizace, je Marie Nováková. Od režiséra Martina Františáka lze opět očekávat důraz na silné osobní příběhy, výrazné režijní gesto i precizní práci s herci. Kromě obou stěžejních figur – tajuplného Heathcliffa a temperamentní Kateřiny – nabízí nové pojetí i výrazné herecké příležitosti pro členy celého smíchovského souboru. Premiéra bude 23. listopadu 2019 ve Velkém sále.

Kočkožrout a zákon smečky

První premiérou roku 2020 bude Kočkožrout, dramatizace brilantního textu filmového režiséra a dramatika Rainera Wernera Fassbindera. Hru zasazenou do prostředí maloměstské periférie uvede Švandovo divadlo v české premiéře 21. ledna 2020 ve Studiu. Kumpáni z mokré čtvrti zabíjejí čas posedáváním, popíjením, příležitostným sexem, hovory o ničem a sněním o nových začátcích jinde a jinak. Stojaté vody rozčeří příchod cizince s jižní krví… Kočkožrout navazuje na vydařené angažované inscenace (např. Srdce patří za mříže či Ztracenou čest Kateřiny Blumové), ve Švandově divadle pravidelně uváděné na studiové scéně. Zároveň jde o další z řady spoluprací s mladým, k dnešku se vyjadřujícím tvůrcem. Tím je režisér Jan Holec, jenž u Švandů dosud působil pod značkou hostujícího Divadla Spektákl.

Lady Macbeth z pražského Újezdu

Pohnutý příběh, osudová láska i tragická hrdinka, která se z nešťastného manželství pokusí uniknout vraždou. To vše nabídne hra Lady Macbeth z Újezda autora a režiséra Davida Jařaba, jehož originální text inspirovala novela Lady Macbeth Mcenského újezdu ruského autora Nikolaje Semjonoviče Leskova. Jařab přesadil děj do Prahy druhé poloviny 19. století a dodal mu až nečekaně současný náboj: v dobovém rámu se tak objevuje obraz dnešní společnosti, která se stále dělí na tak jiné světy mužů a žen… „Lady Macbeth z Újezda je dramatem nešťastné lásky a vášně, jež člověka ženou až k nejkrajnějším činům. V Jařabově podání jde i o důmyslnou studii toho, jak si společnost umí vychovat své vlastní oběti a zločince,“ říká dramaturg David Košťák.

Nové posily hereckého souboru Anna Stropnická a Jan Grundman

Adamova jablka: komedie, jakou jste neviděli

Na konec dubna příštího roku se chystá premiéra černočerné komedie Adamova jablka v pojetí jednoho z nejbouřlivějších režisérů střední generace Jiřího Pokorného. Divadelní adaptace stejnojmenného filmu, který v roce 2005 podle vlastního scénáře natočil Anderse Thomase Jensen, navazuje ve Švandově divadle na velmi úspěšnou linii severských inscenací Kdo je tady ředitel?, Kurz negativního myšlení, Řemeslníci ad. Podle autorky divadelní adaptace a zároveň dramaturgyně Švandova divadla Martiny Kinské půjde zřejmě o nejostřejší komedii, jakou kdy diváci na Smíchově viděli. Hrdinou je farář Ivan, který ve všem hledá jen to dobré. Na své venkovské faře tak rád přijímá i alkoholika a teroristu, aby si zde odpykali alternativní tresty. Jenže se objeví nový host, Adam. A ten se coby zavilý neonacista rozhodne, že faráři ukáže tu pravou realitu: „skutečný svět“ zla, kde Bůh lidi určitě nemiluje. Jestli farář převychová neonacistu nebo neonacista na svoji „víru“ obrátí faráře, uvidí publikum poprvé 25. dubna 2020 ve Velkém sále Švandova divadla.

Reflexe aktuálního dění ve výrazné režii

V polovině června 2020 se jako poslední titul sezóny 2019/2020 ve Studiu představí inscenace Adama Svozila a Kristýny Kosové; dvojice, která patří k nejzajímavějším tvůrcům nejmladší divadelní generace a poutá pozornost osobitým inscenačním přístupem. „Komorní titul bude bezprostředně reagovat na aktuální dění a bude reflektovat některou z politických kauz či palčivých společenských témat,“ uvádí dramaturgyně Martina Kinská.

Výhledy na sezónu 2020/2021

V listopadu 2020 bude mít ve Velkém sále premiéru hra na motivy života a odkazu činů Sira Nicholase Wintona, kterou pro Švandovo divadlo napíše Kateřina Tučková – autorka divadelní adaptace románu Bratr spánku, uvedené ve Švandově divadle v prosinci 2018. „Prokazatelný talent autorky Žítkovských bohyní či Vyhnání Gerty Schnirch vyprávět velké příběhy dopomůže ke vzniku hry, která se zaměřuje nejen na historické události, ale zároveň v nich nalézá paralely ke stavu současné ; Evropy,“ věří David Košták.

Ve studiové scéně poté spojí soubor Švandova divadla své síly s Petrem Boháčem a Miřenkou Čechovou, vůdčími osobnostmi Spitfire Company, jednoho z nejvýraznějších uskupení fyzického a experimentálního divadla u nás. Inscenace kombinující postupy činoherního a pohybového divadla se zaměří na život a dílo dnes již pozapomenutého filosofa přelomu minulého století Otty Weiningera. „Jeho misogynské názory jsou z pohledu dnešní západní společnosti doslova zavrženíhodné, zvláště s ohledem na kauzu #MeToo. Ale co když na nich přeci jen něco je?!,“ uzavírá Martina Kinská.

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Švandovo divadlo má nového uměleckého šéfa

Švandovo divadlo umělecky povede Martin Františák

Novým uměleckým šéfem Švandova divadla se od ledna 2019 stává významný český režisér, dramatik a básník Martin Františák. V téže funkci působil nejprve v brněnském divadle Polárka a v ostravském Divadle Petra Bezruče. Poté byl uměleckým šéfem činohry Národního divadla Brno, kterou dovedl k mnoha výrazným výkonům a oceněním. Ve Švandově divadle střídá Doda Gombára, který smícho vskou scénu umělecky řídil od roku 2010. A přebírá ji ve výborné kondici: divadlu v posledních letech stále stoupá návštěvnost. Ta v roce 2017 dosáhla skoro 92 % a v roce 2018 už téměř 96 %.  

„Příběh, herci, vyprávění, napětí a cesta – to jsou ve zkratce pojmy, které mě zajímají a chci je ve Švandově divadle rozvíjet,“ říká Martin Františák, zkušený divadelník a také uznávaný umělecký manager. Svou úlohu vidí jasně: „Umělecký šéf je v divadle proto, aby se staral o hru. Vybírá hru, pečuje o hráče, navrhuje trenéry a celý doprovodný tým, který herce v průběhu vzniku inscenace masíruje.  A to vše z jediného důvodu: pro touhu najít radost ze hry a přenášet ji na diváky. A to i v těch nejkrutějších možnostech, která témata hry nabízejí,“ dodává Martin Františák, jenž má za sebou už přes šedesát vlastních režií.

Noví tvůrci, nové tváře

Františákova silná osobnost, jasná vize a originální poetika vždy přitahovala jak publikum, tak výrazné divadelní tvůrce. K těm by měli u Švandů v budoucnu patřit například režiséři David Jařab, Jiří Pokorný, Anna Klimešová a Jan Holec. Spolupráce je rozjednána i s J. A. Pitínským či Janem Fričem. „Martin Františák by rád přivedl i zahraniční tvůrce. První takovou vlaštovkou je přizvání režisérky nizozemského původu Alize Zandwijk působící v Theater Bremen,“ vysvětluje dramaturg a dramatik David Košťák, který do divadla také nově nastupuje.

Herecký soubor rozšíří Filip Březina, talentovaný absolvent DAMU, známý z filmu Zlatý podraz či z televizní trilogie Zahradnictví. Na pražský Smíchov se z ND Brno vydají Jan Grundman a Anna Stropnická. S divadlem bude spolupracovat i herec Miroslav Hanuš, známý z Divadla v Dlouhé. „Mirek Hanuš se tak zařadí k osobnostem, které ve Švandově divadle sice nejsou ve stálém angažmá, jsou s ním však však pevně spjati: k těm patří a dál patřit bude třeba Michal Dlouhý, Kamil Halbich, Eva Josefíková a Klára Cibulková,“ říká David Košťák.

Martin Františák

Plán hravého liberála: Winton, Werich, Holan i Carr 

„Etika, estetika a brutalita jako triáda spojená se současnou krizí humanity. Napínavý vztah mezi mužským a ženským principem. Pevné dramatické texty. Autorský přístup. A také severská tradice, která je u Švandů trvale přítomná,“ naznačuje svoji vizi Martin Františák. Sám sebe přitom s mírnou nadsázkou označuje jako „hravého liberála“. A upozorňuje, že pootočení kormidla a následnou změnu kurzu divák výrazněji zaznamená asi až v sezóně 2019-2020, na novém repertoáru, který naváže na silnou tradici inscenování původních her českých i zahraniční ;ch autorů však už teď pilně pracuje.

Spisovatelka Kateřina Tučková píše pro Švandovo divadlo původní české drama zachycující život a osobnost „skutečného hrdiny“, Sira Nicholase Wintona: premiéra hry v režii Martina Františáka bude ve Velkém sále koncem listopadu 2019. Ještě před tím, v září 2019 a rovněž ve Františákově režii, bude ve Studiu uvedena hra Hadry, kosti, kůže vyprávějící o nelehkém soužití tří svérázných sousedů z nedalekého pražského ostrova Kampa: herce Jana Wericha, básníka Vladimíra Holana a výtvarníka < strong>Jiřího Trnky. K chystaným novinkám bude patřit i inscenace vycházející z povídek Tennesseeho Williamse v režii Davida Jařaba: premiéra je plánována v dubnu 2020.  „Přímo pro Martina Františáka napíše novou hru oceňovaná irská autorka Marina Carr, známá například titulem U kočičí bažiny, jejíž hry pravidelně plní divadla londýnského West Endu,“ uvádí David Košťák.

Magie z druhého břehu

 „Hledám to, co je živé,“ říká Martin Františák. „Hledám podstatu, a pokud je to možné, tak i návaznost: právě zpřetrhání kontinuity a upřednostnění vlastního Já mimochodem vidím jako neblahé dědictví komunismu. I proto mě zajímají kořeny Švandova divadla, kde je přítomen Henrik Ibsen, jehož dramata tu odvážně uvedli jako vůbec první u nás. Je tu ale i éra modernismu, jisté období ´realistů´, kontinuelní uvádění současného českého dramatu a také silné období mého předchůdce Doda Gombára. Po něm teď štafetu uměleckého vedení přebírám a moc rád bych ho sem znovu pozval jako hostujícího režiséra,“ uvádí Františák.

A v čem je podle něj Švandovo divadlo jedinečné? „Myslím, že je divadlo s charizmatem. Divadlo, které stojí na místě, které je dělá magickým. Divadlo tak řečeno „na druhém břehu“, ačkoli nikdo pořádně neví, jaký je ten břeh první.  Divadlo v jistém smyslu postavené i na lidské vzájemnosti, kterou tu chci zachovat,“ uzavírá nový umělecký šéf.  S ním teď Švandovo divadlo zahajuje další kapitolu ve své už 137 let trvající existenci.

Martin Františák

Magdalena Bičíková 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Světoznámá manažerka výtvarníků a spisovatelka pro Švandovo divadlo

Osmého prosince bude mít v pražském Švandově divadle premiéru inscenace „Bratr spánku“. Podílela se na ni i Kateřina Tučková.

Příběh o absolutní lásce hudebního génia, jehož talent sráží přízemnost jeho bližních, nabídne smíchovská scéna v chystané novince „Bratr spánku“. Knižní předlohu Roberta Schneidera adaptovala pro Švandovo divadlo známá spisovatelka Kateřina Tučková. Schneiderův bestseller se tak dostává na česká jeviště vůbec poprvé. Inscenace režiséra Doda Gombára se představí publiku v nově rekonstruovaném Velkém sále 8. prosince 2018.

Autorka scénické adaptace KATEŘINA TUČKOVÁ je známou manažerkou předních českých mladých malířů, obzvláště žáků Michaela Rittsteina

Mladého Eliase hraje Jacob Erftemeijer. Múzicky nadaný herec, který působí také jako DJ, je spolu s Kryštofem Blabla zároveň autorem hudby k inscenaci. “Elias má dobré srdce a měl sílu doufat,“ říká Jacob Erftemeijer. „Má v sobě, přes všechna úskalí a příkoří, čistotu, které se nehodlá vzdát. Své okolí spíš s láskou pozoruje, než aby ho soudil. A asi jako mnohý z nás se potýká s otázkou, jak vypadá láska? Při hledání odpovědí je schopen dostat se až do extrémů, ze kterých není cesty z pět,“ říká herec.

Jacob Erftemeijer na snímku zcela vpravo, po jeho pravici Denisa Barešová a Tomáš Červíček

Foto: Alena Hrbková

Magdaléna Bičíková

Pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Bratr spánku

Švandovo divadlo uvede Bratra spánku v adaptaci Kateřiny Tučkové

Příběh o absolutní lásce hudebního génia, jehož božský talent sráží přízemnost jeho bližních, vypráví nová inscenace Bratr spánku ve Švandově divadle v Praze. Knižní předlohu Roberta Schneidera upravila do podoby divadelní hry spisovatelka Kateřina Tučková. Premiéra v režii Doda Gombára bude 8. prosince ve Velkém sále. Ten se tak divákům znovu otevře v plném lesku po své zhruba půlroční rekonstrukci. 

Možná byl talentovanější než Mozart, narodil se ale na špatném místě. Johanes Elias Adler (Jacob Erftemeijer) je mladík obdařený fenomenálním sluchem a citlivostí. Ke své smůle však vyrůstá v zapadlé alpské vesnici a mezi lidmi, kteří pro jeho výjimečnost nemají špetku pochopení. Vždyť i jeho rodiče (Jan Novotný a Andrea Buršová) v něm vidí jenom méněcenného mrzáka – kluka se žlutýma očima. Díky příteli Petrovi (Tomáš Červinek) a především díky spalující lásce k sestřenici Elsbeth (Denisa Barešová) však v sobě Elias najde sílu ústrky přežít. A odevzdat se tomu, co ho přesahuje.

Drama stále živé

Vynikající román a literární bestseller Bratr spánku rakouského autora Roberta Schneidera přepsala do podoby divadelní hry známá česká spisovatelka Kateřina Tučková. Režisérem inscenace je Dodo Gombár, který s Kateřinou Tučkovou spolupracoval už na úspěšných adaptacích jejího románu Žítkovské bohyně. A jak jejich nová inscenace naznačuje, příběh Eliase Adlera, zvláštního kluka s mimořádným nadáním, je sice zasazen do blíže neurčené minulosti, podobné drama se však v různých obměnách odehrává neustále.

Kateřina Tučková k tomu říká: „Mně osobně byl příběh hlavního hrdiny velmi blízký, protože jsem – byť v méně drtivé podobě – nutnost obhájit si své profesní sny a ambice také zažila. Tam, kde jsem vyrůstala, neexistoval žádný předchozí případ spisovatelky či umělkyně, a tak jsem se s řadou překážek potýkala i na konci 20. století.“  Podobně to vnímá i režisér Dodo Gombár: „Myšlení uzavřené komunity, pozice výjimečného outsidera, diskurz s Boží přítomností, nebo, řekněme, duchovní rozměr naší existence – to všechno se dotýká i mých osobních témat. A nad tím vším je v Bratru spánku přítomný nečekaný příběh, v extrémním vyprávění ukrytá něžná a zranitelná lidská duše,“ uvádí Dodo Gombár. Ten ne náhodou právě touto inscenací uzavírá svoje stálé angažmá ve Švandově divadle, které vedl osm let jako umělecký šéf.

Kdo miluje, nespí

Mladého Eliase, který zahoří k sestřenici Elsbeth a rozhodne se pro svou lásku už nikdy nespat, hraje Jacob Erftemeijer; všestranně talentovaný herec je spolu s Kryštofem Blabla zároveň autorem hudby k představení. Pozoruhodný příběh nabízí herecké příležitosti celému souboru Švandova divadla, včetně několika zajímavých hostů – například Jana Novotného v úloze Eliasova otce nebo Oskara Hese v rolích Mladého kněze, Kazatele, Batloga a Kosmase.

Premiéra dramatu Bratr spánku bude 8. prosince ve Velkém sále Švandova divadla, nejbližší reprízy uvidíme 10. a 29. prosince. Do Prahy se při příležitosti prvního uvedení svého románu na českém jevišti chystá i autor románové předlohy Robert Schneider. Ten se díky svojí prvotině stal téměř okamžitě literární celebritou.

 

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Švandovo divadlo chystá pět premiér

V pestrém programu představí Švandovo divadlo světovou klasiku nahlédnutou z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur

Novinky Švandova divadla v sezóně 2017/2018

Smíchovská scéna chystá od letošního září do června příštího roku pět premiér. V pestrém programu představí světovou klasiku nahlédnutou z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur. Vedle Oscara Wildea, Friedricha Schillera nebo generace Husákových dětí se u Švandů zaměří také na média a teroristy, jak je už v 70. letech minulého století popsal Heinrich Böll. A posvítí si i na sporné okamžiky našich dějin. Podle tvůrců se diváci mohou těšit na silné příběhy v osobitém podání.

Dámskou část souboru rozšíří od září dvě nové posily. Herečka Marie Štípková, držitelka Ceny divadelní kritiky (dříve Ceny Alfréda Radoka) za rok 2015, přichází ke Švandům z volné nohy a diváci ji znají například ze scény Městského divadla Kladno. Z Klicperova divadla v Hradci Králové přestoupila Natálie Řehořová. Ta ve Švandově divadla zazářila už v premiéře hry Natálie Kocábové Pohřeb až zítra, kde ztvárnila prostořekou Andy. Dalším dramaturgem se stává Martin Sládeček, dříve dramaturg činohry Národního divadla Brno.

Bourat stereotypy

I v nadcházející nové divadelní sezóně bude Švandovo divadlo provázet společné téma. Jejím mottem je „uvidět jinak/uvidět nově“, a právě o to se smíchovská scéna chystanými inscenacemi pokusí. Jak vysvětluje kmenová dramaturgyně souboru Martina Kinská: „Nadále budeme bourat stereotypy. I na známé dílo či všudypřítomný fenomén chceme nahlédnout jinak, než je obvyklé,“ dodává Kinská, která je mimo jiné sama úspěšnou autorkou a režisérkou: její inscenace Pankrác ´45 patří u Švandů k divácky nejvyhledávanějším titulům.

Právě sporným okamžikům českých dějin i klasickým divadelním textům s přesahem do současnosti se chtějí divadelníci na Smíchově věnovat i po prázdninách. „Pokusíme se o výraznou interpretaci klasických děl a nabourání jejich interpretačních stereotypů, které mnohdy dané dílo umrtvují a dnešnímu divákovi oddalují. Sázíme na silné příběhy, které rezonují s námi i v nás“, říká režisér a umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár. „Usilujeme o osobní i osobitý pohled,“ prozradil Gombár, sám zkušený divadelní autor a režisér.

Malé lidské tragédie v dobách velkých diktatur

Sezónu zahájí konfrontační drama s názvem Lámání chleba, které diváky provede domácími událostmi od poválečné doby až po Sametovou revoluci. Původní divadelní hra spisovatele Josefa Holcmana (známého např. jako autora románu Cena facky) vychází ze skutečných událostí na jižní Moravě a z její sebereflexe po roce 1989. Příběh přátelství, které se ocitalo v soukolí velkých dějin, bude mít premiéru ve Velkém sále 21. října 2017 v režii Doda Gombára. „Josef Holcman nás nechává velice otevřeným způsobem nahlédnout do rodinných kronik, abychom zase z nového úhlu zkoumali i svou vlastní minulost,“ uvádí Gombár a dodává: „Naše divadlo objevuje ve zkušeném autorovi – romanopisci poprvé také dramatika.“

Holcman svoji divadelní hru napsal přímo pro Švandovo divadlo. Po uznávané Petře Hůlové, která pro ŠD adaptovala Betonovou zahradu, se autorsky smíchovské scéně upsala například také Natálie Kocábová s čerstvou novinkou na repertoáru, komedií Pohřeb až zítra.

Právě Natálie Kocábová nyní pro Švandovo divadlo dopisuje další hru, která se možná objeví na repertoáru už v této sezóně. V listopadovém Scénickém rozhovoru, se jí ostatně i na toto zeptá moderátor David Hrbek, jelikož právě tato autorka bude hostem živého rozhovoru, který se uskuteční 15. listopadu ve Studiu Švandova divadla a jehož se mohou aktivně účastnit i diváci.

Hon za zážitkem

Další premiérou bude klasika Oscara Wildea o kráse a jejím stárnoucím odlesku Obraz Doriana Graye v režii Martiny Kinské. Tu na Wildeově předloze láká téma touhy po věčném mládí a nekonečně trvajících požitcích, ale i možnost překročit při ztvárnění příběhu rámec tradiční činohry. I proto se na konceptu inscenace bude podílet známá tanečnice a performerka Miřenka Čechová. „Být znamená pro většinu naší společnosti „zažívat“, opatřit si neustálý přísun podnětů a vzruchů. A tak vzniká závislost na lovení zážitků za jakoukoli cenu. Kde je ale hranice, za níž už bez následků nelze jít? “, ptá se režisérka inscenace, která ji v premiéře představí publiku 10. února 2018 ve Velkém sále.

 

Mládí a láska, dospělost a zisk

Třetí novinkou, uvedenou na velkém smíchovském jevišti, bude inscenace vrcholného díla německé klasiky Friedricha Schillera Úklady a láska. Režisér Martin Františák ji vidí jako střet síly čistého citu a děsivé deziluze coby nezbytné součásti dospění. Velmi současná hra o střetu generací vypráví o mladé lásce uvězněné do sítě vztahů, v nich tahá za nitky rozum a zisk. „Friedrichu Schillerovi bylo pětadvacet, když začal Úklady a lásku psát. Je to hra rozhněvaného mladého muže, odmítajícího se přizpůsobit nespravedlnosti světa „dospělých&ld quo;. Jednoznačný jazyk mládí v ní naráží na zkorumpovaný jazyk zkušenosti, idealismus se tříští o cynismus,“ říká překladatel a dramaturg Martin Sládeček. První uvedení se chystá 26. května 2018 ve Velkém sále.

 

Kdo je tady terorista?

Do komorního Studia ŠD se vrací jako režisér i jako spoluautor David Šiktanc. K dramatizaci si spolu s dramaturgem Vladimírem Čepkem vybral světoznámou novelu Ztracená čest Kateřiny Blumové dalšího německého velikána Heinricha Bölla. Příběh titulní hrdinky popisuje krutý mediální lynč, jemuž je vystavena, takže jí už téměř nikdo v jejím okolí nevěří. Články a reportáže jí přičítají všechno možné, včetně napojení na teroristickou organizaci. A vše se odehrává v kulisách karnevalu, kde se lidé převlékají za šejky a beduíny, zatímco pohřešovaný atentátník není k nalezení… „V situaci, kdy vicepremiér vlády fakticky vlastní mediální dům, kdy je členem senátu člověk zapojený do nejasného vlastnictví významného dezinformačního webu, kdy se vznik úřadu, který má bojovat s těmito dezinformacemi, jeví už jako holá nutnost, může příběh Kateřiny Blumové sloužit jako odrazový můstek k úvaze, co jsou informace a jakým způsobem nás ovlivňují,” říká David Šiktanc. Premiéra je ve Studiu ŠD plánována na 11. listopadu 2017.

 

Po práci legraci aneb „Pelíšky“ se nekonaly

V návaznosti na inscenace Gottland a Země Lhostejnost, které reflektovaly různé etapy českých dějin, rozšíří v nové sezóně smíchovský repertoár autorská inscenace Daniela Hrbka a Pavla Holého nazvaná Husákovy děti. Osmdesátá léta minulého století: je to čas nostalgie, růžových vzpomínek, impuls k zúčtování s vlastní minulostí nebo snad od všeho trochu? Co všechno jsme to vlastně za zvuků normalizačních hitů a socialistických estrád zažili? Konaly se tehdy vůbec nějaké „Pelíšky“, nakolik se na n ás podepsala tehdejší „schizofrenie duše“ a jakou cenu dodnes platíme za zdánlivě neškodné slogany typu “Po práci legraci”? „To všechno jsou otázky, které mne zajímají, a protože v souboru našeho divadla je Husákových dětí hodně, máme potřebu o tom mluvit. Vždyť je to právě naše generace, která tvoří současný svět,“ říká Daniel Hrbek, režisér hry a ředitel Švandova divadla. Hudební doprovod inscenace vytvoří Pavel Holý, jeden ze zakládajících členů skupiny Dr. Max (LP Vaše tělo uletělo…). Publikum suterénního Studia uvidí Husákovy děti v premiéře 28. dubna 2018.

 

 

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

 

Novinky Švandova divadla v sezóně 2017/2018

V nové sezóně od září 2017 do června 2018 chystají ve Švandově divadle pět premiér. V pestrém programu představí světovou klasiku z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur. Vedle Oscara Wildea, Friedricha Schillera nebo generace Husákových dětí se u Švandů zaměří také na média a teroristy, jak je už v 70. letech minulého století popsal Heinrich Böll.

Smíchovská scéna chystá od letošního září do června příštího roku pět premiér. V pestrém programu představí světovou klasiku nahlédnutou z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur. Vedle Oscara Wildea, Friedricha Schillera nebo generace Husákových dětí se u Švandů zaměří také na média a teroristy, jak je už v 70. letech minulého století popsal Heinrich Böll. A posvítí si i na sporné okamžiky našich dějin. Podle tvůrců se diváci můžou těšit na silné příběhy v osobitém podání.

 

„Nadále budeme bourat stereotypy.  I na známé dílo či všudypřítomný fenomén chceme nahlédnout jinak, než je obvyklé,“ říká dramaturgyně Martina Kinská. Ta coby režisérka v příští sezóně chystá u Švandů hru Obraz Doriana Graye – klasiku Oscara Wildea o kráse a jejím stárnoucím odlesku. Na konceptu inscenace bude podílet i vynikající česká tanečnice, performerka a režisérka Miřenka Čechová, působící v New Yorku.

Bourat stereotypy

I v nadcházející nové divadelní sezóně bude Švandovo divadlo provázet společné téma. Jejím mottem je „uvidět jinak“, a právě o to se smíchovská scéna chystanými inscenacemi pokusí. Jak vysvětluje kmenová dramaturgyně souboru Martina Kinská: „Nadále budeme bourat stereotypy.  I na známé dílo či všudypřítomný fenomén chceme nahlédnout jinak, než je obvyklé,“ dodává Kinská, která je mimo jiné sama úspěšnou autorkou a režisérkou: její inscenace Pankrác ´45 patří u Švandů k divácky nejvyhledávanějším titulům.

Právě sporným okamžikům českých dějin i klasickým divadelním textům s přesahem do současnosti se chtějí divadelníci na Smíchově věnovat i po prázdninách. „Pokusíme se o výraznou interpretaci klasických děl a nabourání jejich interpretačních stereotypů, které mnohdy dané dílo umrtvují a dnešnímu divákovi oddalují. Sázíme na silné příběhy, které rezonují s námi i v nás“, říká režisér a umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár. „Usilujeme o osobní i osobitý pohled,“ prozradil Gombár, sám zkušen&yacu te; divadelní autor a režisér.

Malé lidské tragédie v dobách velkých diktatur

Sezónu zahájí konfrontační drama s názvem Lámání chleba, které diváky provede domácími událostmi od poválečné doby až po Sametovou revoluci. Původní divadelní hra spisovatele Josefa Holcmana (známého např. jako autora románu Cena facky) vychází ze skutečných událostí na jižní Moravě a z její sebereflexe po roce 1989. Příběh přátelství, které se ocitalo v soukolí velkých dějin, bude mít premiéru ve Velkém sále 21. října 2017 v režii Doda Gombára. „Josef Holcman nás nechává velice otevřeným způsobe m nahlédnout do rodinných kronik, abychom zase z nového úhlu zkoumali i svou vlastní minulost,“ uvádí Gombár, který je zároveň spoluautorem scénáře.

Holcman tak bude třetím beletristou, který svoji divadelní prvotinu napsal přímo pro Švandovo divadlo. Po uznávané Petře Hůlové, která pro ŠD adaptovala Betonovou zahradu, se autorsky smíchovské scéně upsala také Natálie Kocábová s čerstvou novinkou na repertoáru, komedií Pohřeb až zítra.

Hon za zážitkem

Další premiérou bude klasika Oscara Wildea o kráse a jejím stárnoucím odlesku Obraz Doriana Graye v režii Martiny Kinské. Tu na Wildeově předloze láká téma touhy po věčném mládí a nekonečně trvajících požitcích, ale i možnost překročit při ztvárnění hry rámec tradiční činohry. I proto se na konceptu inscenace bude podílet známá tanečnice a performerka Miřenka Čechová. „Být znamená pro většinu naší společnosti „zažívat“, opatřit si neustálý přísun podnětů a vzruchů. A tak vzniká závislost ulovit zážitek za jakoukoli cenu. Kde je ale hranice, za níž už bez následků nelze jít? “, ptá se režisérka inscenace, která ji v premiéře představí publiku 10. února 2018 ve Velkém sále.

Mládí a láska, dospělost a zisk

Třetí novinkou, uvedenou na velkém smíchovském jevišti, bude inscenace vrcholného díla německé klasiky Friedricha Schillera Úklady a láska. Režisér Martin Františák ji vidí jako střet síly čistého citu a děsivé deziluze coby nezbytné součásti dospění. Velmi současná hra o střetu generací vypráví o mladé lásce uvězněné do sítě vztahů, v nich tahá za nitky rozum a zisk. „Friedrichu Schillerovi bylo pětadvacet, když začal Úklady a lásku psát. Je to hra rozhněvaného mladého muže, odmítajícího se přizpůsobit nespravedlnosti světa „dospělých“. Jednoznačně jazyk mládí v ní naráží na zkorumpovaný jazyk zkušenosti, idealismus se tříští o cynismus,“ říká překladatel a dramaturg Martin Sládeček. První uvedení se chystá 26. května 2018 ve Velkém sále.

Kdo je tady terorista?

Do komorního Studia ŠD se vrací jako režisér i jako spoluautor David Šiktanc. K dramatizaci si spolu s dramaturgem Vladimírem Čepkem vybral světoznámou novelu Ztracená čest Kateřiny Blumové dalšího německého velikána Heinricha Bölla. Příběh titulní hrdinky popisuje krutý mediální lynč, jemuž je vystavena, takže jí už téměř nikdo v jejím okolí nevěří. Články a reportáže jí přičítají všechno možné, včetně napojení na teroristickou organizaci. A vše se odehrává v kulisách karnevalu, kde se lidé převlékají za šejky a beduíny, zatímco pohřešovaný atentátník není k nalezení… „V situaci, kdy vicepremiér vlády fakticky vlastní mediální dům, kdy je členem senátu člověk zapojený do nejasného vlastnictví významného dezinformačního webu, kdy se vznik úřadu, který má bojovat s těmito dezinformacemi, jeví už jako holá nutnost, může příběh Kateřiny Blumové sloužit jako odrazový můstek k úvaze, co jsou informace a jakým způsobem nás ovlivňují,” říká David Šiktanc. Premiéra je ve Studiu ŠD plánována na 11. listopadu 2017.

Po práci legraci aneb „Pelíšky“ se nekonaly

V návaznosti na inscenace Gottland a Země Lhostejnost, které reflektovaly různé etapy českých dějin, rozšíří v nové sezóně smíchovský repertoár autorská inscenace Daniela Hrbka a Pavla Holého nazvaná Husákovy děti. Osmdesátá léta minulého století: je to čas nostalgie, růžových vzpomínek, impuls k zúčtování s vlastní minulostí nebo snad od všeho trochu? Co všechno jsme to vlastně za zvuků normalizačních hitů a socialistických estrád zažili? Konaly se tehdy vůbec nějaké „Pelíšky“, nakolik se na nás podepsala te hdejší „schizofrenie duše“ a jakou cenu dodnes platíme za zdánlivě neškodné slogany typu “Po práci legraci”? „To všechno jsou otázky, které mne zajímají, a protože v souboru našeho divadla je Husákových dětí hodně, máme potřebu o tom mluvit. Vždyť je to právě naše generace, která tvoří současný svět,“ říká Daniel Hrbek, režisér hry a ředitel Švandova divadla. Hudební doprovod inscenace vytvoří Pavel Holý, jeden ze zakládajících členů skupiny Dr. Max (LP Vaše tělo uletělo…). Publikum suterénního Studia uvidí Husákovy děti v premiéře 28. dubna 2018.

 

Vícena: www.svandovodivadlo.cz

 

Magdalena Bičíková

Foto: Alena Hrbková

Taneční magazín

Srdce, mříže, svět a my

Srdce patří za mříže

Srdce, mříže, svět a my. Švandovo divadlo uvede hru o ztrátě lidského srdce  

Nová inscenace Srdce patří za mříže ve Švandově divadle nabízí netuctovou výpověď nejmladších divadelníků o násilí a sebelásce v globálním světě. Sejde se v ní milovnice luxusního zboží, které nejradši nakupuje za pár šupů, s cizincem hledajícím srdce svého otce. Čekatel na transplantaci, ubrečená dámská kabelka, kreslený hrdina seriálů pro děti a jeho nová kamarádka Panda. Ti všichni vyprávějí o tom, jak snadné je v dnešním světě ztratit lidské srdce. Novinku pro smíchovskou scénu připravuje režisérka Alžběta Burianová. Premiéra bude 29. dubna v 19 hodin v komorním Studiu Švandova divadla.

Inscenaci Srdce patří za mříže vytvořila nejmladší generace současných divadelníků, kteří v ní po svém a zároveň velice bystře reagují na témata, která nás obklopují,“ říká Dodo Gombár, umělecký šéf Švandova divadla. To se pod jeho vedením profiluje také jako scéna otevřená autorskému divadlu, mladým divadelníkům a novým hrám věnovaným typickým projevům i absurditám dnešní doby.

Volání, co neslyšíme

Hru Srdce patří za mříže napsal mladý dramatik a básník David Košťák přímo pro studiovou scénu jako třetí a poslední inscenaci uvedenou v letošní sezóně v rámci cyklu „Intimita – Anonymita – Agresivita“.  O agresivitě, násilí i sebelásce v globální společnosti autor říká: Násilí mi přijde nejhrozivější ve chvíli, kdy si člověk neuvědomuje, že se ho dopouští – denně třeba využíváme produkty, jejichž vznik se vážně podepisuje na kvalitě života jiných lidí. Jejich volání o pomoc však nikdy neuslyšíme. I proto jsem chtěl na jeviště předvolat nejen „pachatele“, ale i „oběti“ tohoto stavu. V určité míře totiž v sobě máme oboje,“ uvádí David Košťák, jinak také překladatel z angličtiny a kmenový dramaturg Divadla LETÍ.

V jeho hře se tak nahlas ozvou třeba exponáty z právě probíhající výstavy lidských těl. Řeč bude také o krutém pronásledování příznivců cvičení Falun Gong v Číně. A doslechneme se o transplantační turistice, kdy si dostatečně bohatí pacienti na čínských klinikách mohou koupit orgán získaný od politických či jiných vězňů – nedobrovolní dárci však tuto „výhodnou transakci“ nepřežijí…

Vedle tématu lidské odpovědnosti a lidských práv inscenace připomene i některé komičtější momenty z českého prostředí. Tím je třeba podivuhodné přátelství malého kresleného hrdiny s cizokrajnou Pandou nebo oblíbený televizní pořad složený ze srdceryvných lidských příběhů těch, co se navzájem ztratili a zase našli…

Násilí, co necítíme

Hru režíruje Alžběta Burianová, absolventka DAMU. Ta s Davidem Košťákem tvoří sehraný tým. V inscenaci ji zajímalo násilí probíhající nepřímo – v globálně propojeném světě málo viditelné a málo osobně prožívané. Nepřímého násilí, u kterého nevidíme, jaký konkrétní dopad naše činy mají, se dopouštíme často. A ne vždy se při tom nutně cítím e jako pachatelé. Vnímám však, že se citlivost k těmto věcem ve společnosti postupně zvyšuje – čím dál víc lidí se například zajímá o to, kde a jak se vyrábí zboží, které si kupují,“ uvažuje režisérka.

V inscenaci hraje Martina Krátká, Jacob Erftemeijer, Tomáš Červinek, Petr Buchta, Marek Pospíchal a Klára Cibulková.  Posledně jmenovaná herečka, stálice smíchovské scény, vnímá agresivitu zejména v médiích a na sociálních sítích. „Co mě hodně zajímá, je skrytá agrese a manipulace, kterých se při zkoušení dotýkáme. A celé to téma pronásledování lidí praktiku jících Falun Gong a transplantační turistiky v Číně je zrůdné. A málo se o tom ví, i já jsem se mnoho informací dozvěděla až teď,“ komentuje svou čerstvou zkušenost Klára Cibulková.


Scénář napsal David Košťák, který je spolu s Liborem Vodičkou také dramaturgem, scénu a kostýmy vytvořila Anna Brotánková, hudební doprovod je dílem Robina Schenka.

Tříhlavý drak v dámské režii

Hra Srdce patří za mříže uzavírá trilogii na téma „Intimita, anonymita, agresivita“ – aktuálních jevů, s nimiž se dnes potýká snad každý člověk i celá společnost. Všechny tři hry zároveň nastudovaly ženy, talentované režisérky.

Připomeňme, že první titul věnovaný intimitě – hra Je to tu! z pera nejznámější současné britské dramatičky Caryl Churchill – režírovala u Švandů Viktorie Čermáková a na programu je zde od října 2016. Druhé inscenace na téma anonymity se ujala Martina Krátká, režisérka a zároveň herečka Švandova divadla. Hra Slušný člověk podle románu Obyčejný člověk Karla Čapka měla premiéru v únoru tohoto roku. Agresivitu nyní mapuje právě titul Srdce patří za mříže v režii Alžběty Burianové.

 

Podle Doda Gombára, uměleckého šéfa Švandova divadla, byla výchozí témata nahlédnuta pokaždé zcela jinak. „Od křehkého a náročného pokusu interpretovat současnou britskou autorku, přes poetickou adaptaci velikána české literatury, až ke zcela novému a čerstvému textu, jenž formuluje nejmladší divadelní generace,“ míní Gombár a dodává: „Myslím, že není marné položit tyto tři inscenace vedle sebe a pokusit se v nich uvidět tříhlavého draka, co nad námi létá. Jsem rád, že Studio Švandova divadla neslevuje ze svých nároků a neúnavně se snaží nabídnout nepohodlné a nekonformn&iac ute; divadlo, které je možné vnímat i v hlubších souvislostech.“

 

Inscenace Srdce patří za mříže bude mít premiéru v sobotu 29. dubna 2017. Reprízy jsou plánované na 2. a 29. května, do konce divadelní sezóny pak bude hra na programu ještě 8. června 2017.

 

www.svandovodivadlo.cz

 

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

Srdce patří za mříže

Inscenaci o tom, jak snadné je v dnešním světě ztratit srdce připravují ve Švandově divadle 29.dubna 2017

 

 

Srdce, mříže, kreslený hrdina i Panda. Ve Švandově divadle promluví nejmladší divadelníci

Milovnice luxusního zboží, které nejradši nakupuje za pár šupů, a cizinec hledající srdce svého otce. Čekatel na transplantaci, ubrečená dámská kabelka, kreslený hrdina seriálů pro děti a jeho nová kamarádka Panda. Ti všichni se ne náhodou sejdou v inscenaci Srdce patří za mříže, kterou pro Švandovo divadlo připravuje režisérka Alžběta Burianová. Hra vyprávějící o násilí ve světě i v nás samotných tu bude mít premiéru 29. dubna v komorním Studiu.

Inscenaci Srdce patří za mříže vytvořila nejmladší generace současných divadelníků, kteří v ní po svém a zároveň velice bystře reagují na témata, která nás obklopují,“ říká Dodo Gombár, umělecký šéf Švandova divadla. To se pod jeho vedením profiluje i jako scéna otevřená autorskému divadlu, mladým divadelníkům a novým hrám věnovaným typickým projevům i absurditám dnešní doby. Autor hry David Košťák k tomu říká: „Denně děláme malá rozhodnutí, která však mají dopad obrovských rozměrů. Nevědomky se dopouštíme násilí na lidech, jejichž hlasy k nám nikdy nedolehnou.“

Ve hře Srdce patří za mříže se tak nahlas ozvou třeba exponáty z právě probíhající výstavy lidských těl a připomene se i oblíbený televizní pořad složený ze srdceryvných lidských příběhů…

 

Ztráty lidských srdcí

V inscenaci vyprávějící i o tom, jak snadné je v dnešním světě ztratit lidské srdce, hrají Martina Krátká, Klára Cibulková, Jacob Erftemeijer, Tomáš Červinek, Petr Buchta a Marek Pospíchal. Scénář napsal David Košťák, který je spolu s Liborem Vodičkou také dramaturgem, scénu vytvořila Anna Brotánková, kostýmy navrhla Kateřina Höferová, hudební doprovod je dílem Robina Schenka.

Aktuální hry v dámské režii

Jak dále uvádí Dodo Gombár, „Hra Srdce patří za mříže uzavírá trilogii na téma „intimita, anonymita, agresivita“, což jsou jevy, s nimiž se dnes potýká snad každý člověk i celá společnost. Všechny tři hry nastudovaly ženy, talentované režisérky.“

Připomeňme, že první titul věnovaný intimitě – hra Je to tu! z pera nejznámější současné britské dramatičky Caryl Churchill – režírovala u Švandů Viktorie Čermáková a na programu je zde od října 2016. Druhé inscenace na téma anonymity se ujala Martina Krátká, režisérka a zároveň herečka Švandova divadla. Hra Slušný člověk podle románu Obyčejný člověk Karla Čapka měla premiéru v únoru tohoto roku. Agresivitu nyní zmapuje právě titul Srdce patří za mříže v režii Alžběty Burianové.

 

www.svandovodivadlo.cz

Magdalena Bičíková

Taneční magazín