Švandovo divadlo má nového uměleckého šéfa

Švandovo divadlo umělecky povede Martin Františák

Novým uměleckým šéfem Švandova divadla se od ledna 2019 stává významný český režisér, dramatik a básník Martin Františák. V téže funkci působil nejprve v brněnském divadle Polárka a v ostravském Divadle Petra Bezruče. Poté byl uměleckým šéfem činohry Národního divadla Brno, kterou dovedl k mnoha výrazným výkonům a oceněním. Ve Švandově divadle střídá Doda Gombára, který smícho vskou scénu umělecky řídil od roku 2010. A přebírá ji ve výborné kondici: divadlu v posledních letech stále stoupá návštěvnost. Ta v roce 2017 dosáhla skoro 92 % a v roce 2018 už téměř 96 %.  

„Příběh, herci, vyprávění, napětí a cesta – to jsou ve zkratce pojmy, které mě zajímají a chci je ve Švandově divadle rozvíjet,“ říká Martin Františák, zkušený divadelník a také uznávaný umělecký manager. Svou úlohu vidí jasně: „Umělecký šéf je v divadle proto, aby se staral o hru. Vybírá hru, pečuje o hráče, navrhuje trenéry a celý doprovodný tým, který herce v průběhu vzniku inscenace masíruje.  A to vše z jediného důvodu: pro touhu najít radost ze hry a přenášet ji na diváky. A to i v těch nejkrutějších možnostech, která témata hry nabízejí,“ dodává Martin Františák, jenž má za sebou už přes šedesát vlastních režií.

Noví tvůrci, nové tváře

Františákova silná osobnost, jasná vize a originální poetika vždy přitahovala jak publikum, tak výrazné divadelní tvůrce. K těm by měli u Švandů v budoucnu patřit například režiséři David Jařab, Jiří Pokorný, Anna Klimešová a Jan Holec. Spolupráce je rozjednána i s J. A. Pitínským či Janem Fričem. „Martin Františák by rád přivedl i zahraniční tvůrce. První takovou vlaštovkou je přizvání režisérky nizozemského původu Alize Zandwijk působící v Theater Bremen,“ vysvětluje dramaturg a dramatik David Košťák, který do divadla také nově nastupuje.

Herecký soubor rozšíří Filip Březina, talentovaný absolvent DAMU, známý z filmu Zlatý podraz či z televizní trilogie Zahradnictví. Na pražský Smíchov se z ND Brno vydají Jan Grundman a Anna Stropnická. S divadlem bude spolupracovat i herec Miroslav Hanuš, známý z Divadla v Dlouhé. „Mirek Hanuš se tak zařadí k osobnostem, které ve Švandově divadle sice nejsou ve stálém angažmá, jsou s ním však však pevně spjati: k těm patří a dál patřit bude třeba Michal Dlouhý, Kamil Halbich, Eva Josefíková a Klára Cibulková,“ říká David Košťák.

Martin Františák

Plán hravého liberála: Winton, Werich, Holan i Carr 

„Etika, estetika a brutalita jako triáda spojená se současnou krizí humanity. Napínavý vztah mezi mužským a ženským principem. Pevné dramatické texty. Autorský přístup. A také severská tradice, která je u Švandů trvale přítomná,“ naznačuje svoji vizi Martin Františák. Sám sebe přitom s mírnou nadsázkou označuje jako „hravého liberála“. A upozorňuje, že pootočení kormidla a následnou změnu kurzu divák výrazněji zaznamená asi až v sezóně 2019-2020, na novém repertoáru, který naváže na silnou tradici inscenování původních her českých i zahraniční ;ch autorů však už teď pilně pracuje.

Spisovatelka Kateřina Tučková píše pro Švandovo divadlo původní české drama zachycující život a osobnost „skutečného hrdiny“, Sira Nicholase Wintona: premiéra hry v režii Martina Františáka bude ve Velkém sále koncem listopadu 2019. Ještě před tím, v září 2019 a rovněž ve Františákově režii, bude ve Studiu uvedena hra Hadry, kosti, kůže vyprávějící o nelehkém soužití tří svérázných sousedů z nedalekého pražského ostrova Kampa: herce Jana Wericha, básníka Vladimíra Holana a výtvarníka < strong>Jiřího Trnky. K chystaným novinkám bude patřit i inscenace vycházející z povídek Tennesseeho Williamse v režii Davida Jařaba: premiéra je plánována v dubnu 2020.  „Přímo pro Martina Františáka napíše novou hru oceňovaná irská autorka Marina Carr, známá například titulem U kočičí bažiny, jejíž hry pravidelně plní divadla londýnského West Endu,“ uvádí David Košťák.

Magie z druhého břehu

 „Hledám to, co je živé,“ říká Martin Františák. „Hledám podstatu, a pokud je to možné, tak i návaznost: právě zpřetrhání kontinuity a upřednostnění vlastního Já mimochodem vidím jako neblahé dědictví komunismu. I proto mě zajímají kořeny Švandova divadla, kde je přítomen Henrik Ibsen, jehož dramata tu odvážně uvedli jako vůbec první u nás. Je tu ale i éra modernismu, jisté období ´realistů´, kontinuelní uvádění současného českého dramatu a také silné období mého předchůdce Doda Gombára. Po něm teď štafetu uměleckého vedení přebírám a moc rád bych ho sem znovu pozval jako hostujícího režiséra,“ uvádí Františák.

A v čem je podle něj Švandovo divadlo jedinečné? „Myslím, že je divadlo s charizmatem. Divadlo, které stojí na místě, které je dělá magickým. Divadlo tak řečeno „na druhém břehu“, ačkoli nikdo pořádně neví, jaký je ten břeh první.  Divadlo v jistém smyslu postavené i na lidské vzájemnosti, kterou tu chci zachovat,“ uzavírá nový umělecký šéf.  S ním teď Švandovo divadlo zahajuje další kapitolu ve své už 137 let trvající existenci.

Martin Františák

Magdalena Bičíková 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Světoznámá manažerka výtvarníků a spisovatelka pro Švandovo divadlo

Osmého prosince bude mít v pražském Švandově divadle premiéru inscenace „Bratr spánku“. Podílela se na ni i Kateřina Tučková.

Příběh o absolutní lásce hudebního génia, jehož talent sráží přízemnost jeho bližních, nabídne smíchovská scéna v chystané novince „Bratr spánku“. Knižní předlohu Roberta Schneidera adaptovala pro Švandovo divadlo známá spisovatelka Kateřina Tučková. Schneiderův bestseller se tak dostává na česká jeviště vůbec poprvé. Inscenace režiséra Doda Gombára se představí publiku v nově rekonstruovaném Velkém sále 8. prosince 2018.

Autorka scénické adaptace KATEŘINA TUČKOVÁ je známou manažerkou předních českých mladých malířů, obzvláště žáků Michaela Rittsteina

Mladého Eliase hraje Jacob Erftemeijer. Múzicky nadaný herec, který působí také jako DJ, je spolu s Kryštofem Blabla zároveň autorem hudby k inscenaci. “Elias má dobré srdce a měl sílu doufat,“ říká Jacob Erftemeijer. „Má v sobě, přes všechna úskalí a příkoří, čistotu, které se nehodlá vzdát. Své okolí spíš s láskou pozoruje, než aby ho soudil. A asi jako mnohý z nás se potýká s otázkou, jak vypadá láska? Při hledání odpovědí je schopen dostat se až do extrémů, ze kterých není cesty z pět,“ říká herec.

Jacob Erftemeijer na snímku zcela vpravo, po jeho pravici Denisa Barešová a Tomáš Červíček

Foto: Alena Hrbková

Magdaléna Bičíková

Pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Bratr spánku

Švandovo divadlo uvede Bratra spánku v adaptaci Kateřiny Tučkové

Příběh o absolutní lásce hudebního génia, jehož božský talent sráží přízemnost jeho bližních, vypráví nová inscenace Bratr spánku ve Švandově divadle v Praze. Knižní předlohu Roberta Schneidera upravila do podoby divadelní hry spisovatelka Kateřina Tučková. Premiéra v režii Doda Gombára bude 8. prosince ve Velkém sále. Ten se tak divákům znovu otevře v plném lesku po své zhruba půlroční rekonstrukci. 

Možná byl talentovanější než Mozart, narodil se ale na špatném místě. Johanes Elias Adler (Jacob Erftemeijer) je mladík obdařený fenomenálním sluchem a citlivostí. Ke své smůle však vyrůstá v zapadlé alpské vesnici a mezi lidmi, kteří pro jeho výjimečnost nemají špetku pochopení. Vždyť i jeho rodiče (Jan Novotný a Andrea Buršová) v něm vidí jenom méněcenného mrzáka – kluka se žlutýma očima. Díky příteli Petrovi (Tomáš Červinek) a především díky spalující lásce k sestřenici Elsbeth (Denisa Barešová) však v sobě Elias najde sílu ústrky přežít. A odevzdat se tomu, co ho přesahuje.

Drama stále živé

Vynikající román a literární bestseller Bratr spánku rakouského autora Roberta Schneidera přepsala do podoby divadelní hry známá česká spisovatelka Kateřina Tučková. Režisérem inscenace je Dodo Gombár, který s Kateřinou Tučkovou spolupracoval už na úspěšných adaptacích jejího románu Žítkovské bohyně. A jak jejich nová inscenace naznačuje, příběh Eliase Adlera, zvláštního kluka s mimořádným nadáním, je sice zasazen do blíže neurčené minulosti, podobné drama se však v různých obměnách odehrává neustále.

Kateřina Tučková k tomu říká: „Mně osobně byl příběh hlavního hrdiny velmi blízký, protože jsem – byť v méně drtivé podobě – nutnost obhájit si své profesní sny a ambice také zažila. Tam, kde jsem vyrůstala, neexistoval žádný předchozí případ spisovatelky či umělkyně, a tak jsem se s řadou překážek potýkala i na konci 20. století.“  Podobně to vnímá i režisér Dodo Gombár: „Myšlení uzavřené komunity, pozice výjimečného outsidera, diskurz s Boží přítomností, nebo, řekněme, duchovní rozměr naší existence – to všechno se dotýká i mých osobních témat. A nad tím vším je v Bratru spánku přítomný nečekaný příběh, v extrémním vyprávění ukrytá něžná a zranitelná lidská duše,“ uvádí Dodo Gombár. Ten ne náhodou právě touto inscenací uzavírá svoje stálé angažmá ve Švandově divadle, které vedl osm let jako umělecký šéf.

Kdo miluje, nespí

Mladého Eliase, který zahoří k sestřenici Elsbeth a rozhodne se pro svou lásku už nikdy nespat, hraje Jacob Erftemeijer; všestranně talentovaný herec je spolu s Kryštofem Blabla zároveň autorem hudby k představení. Pozoruhodný příběh nabízí herecké příležitosti celému souboru Švandova divadla, včetně několika zajímavých hostů – například Jana Novotného v úloze Eliasova otce nebo Oskara Hese v rolích Mladého kněze, Kazatele, Batloga a Kosmase.

Premiéra dramatu Bratr spánku bude 8. prosince ve Velkém sále Švandova divadla, nejbližší reprízy uvidíme 10. a 29. prosince. Do Prahy se při příležitosti prvního uvedení svého románu na českém jevišti chystá i autor románové předlohy Robert Schneider. Ten se díky svojí prvotině stal téměř okamžitě literární celebritou.

 

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Švandovo divadlo chystá pět premiér

V pestrém programu představí Švandovo divadlo světovou klasiku nahlédnutou z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur

Novinky Švandova divadla v sezóně 2017/2018

Smíchovská scéna chystá od letošního září do června příštího roku pět premiér. V pestrém programu představí světovou klasiku nahlédnutou z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur. Vedle Oscara Wildea, Friedricha Schillera nebo generace Husákových dětí se u Švandů zaměří také na média a teroristy, jak je už v 70. letech minulého století popsal Heinrich Böll. A posvítí si i na sporné okamžiky našich dějin. Podle tvůrců se diváci mohou těšit na silné příběhy v osobitém podání.

Dámskou část souboru rozšíří od září dvě nové posily. Herečka Marie Štípková, držitelka Ceny divadelní kritiky (dříve Ceny Alfréda Radoka) za rok 2015, přichází ke Švandům z volné nohy a diváci ji znají například ze scény Městského divadla Kladno. Z Klicperova divadla v Hradci Králové přestoupila Natálie Řehořová. Ta ve Švandově divadla zazářila už v premiéře hry Natálie Kocábové Pohřeb až zítra, kde ztvárnila prostořekou Andy. Dalším dramaturgem se stává Martin Sládeček, dříve dramaturg činohry Národního divadla Brno.

Bourat stereotypy

I v nadcházející nové divadelní sezóně bude Švandovo divadlo provázet společné téma. Jejím mottem je „uvidět jinak/uvidět nově“, a právě o to se smíchovská scéna chystanými inscenacemi pokusí. Jak vysvětluje kmenová dramaturgyně souboru Martina Kinská: „Nadále budeme bourat stereotypy. I na známé dílo či všudypřítomný fenomén chceme nahlédnout jinak, než je obvyklé,“ dodává Kinská, která je mimo jiné sama úspěšnou autorkou a režisérkou: její inscenace Pankrác ´45 patří u Švandů k divácky nejvyhledávanějším titulům.

Právě sporným okamžikům českých dějin i klasickým divadelním textům s přesahem do současnosti se chtějí divadelníci na Smíchově věnovat i po prázdninách. „Pokusíme se o výraznou interpretaci klasických děl a nabourání jejich interpretačních stereotypů, které mnohdy dané dílo umrtvují a dnešnímu divákovi oddalují. Sázíme na silné příběhy, které rezonují s námi i v nás“, říká režisér a umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár. „Usilujeme o osobní i osobitý pohled,“ prozradil Gombár, sám zkušený divadelní autor a režisér.

Malé lidské tragédie v dobách velkých diktatur

Sezónu zahájí konfrontační drama s názvem Lámání chleba, které diváky provede domácími událostmi od poválečné doby až po Sametovou revoluci. Původní divadelní hra spisovatele Josefa Holcmana (známého např. jako autora románu Cena facky) vychází ze skutečných událostí na jižní Moravě a z její sebereflexe po roce 1989. Příběh přátelství, které se ocitalo v soukolí velkých dějin, bude mít premiéru ve Velkém sále 21. října 2017 v režii Doda Gombára. „Josef Holcman nás nechává velice otevřeným způsobem nahlédnout do rodinných kronik, abychom zase z nového úhlu zkoumali i svou vlastní minulost,“ uvádí Gombár a dodává: „Naše divadlo objevuje ve zkušeném autorovi – romanopisci poprvé také dramatika.“

Holcman svoji divadelní hru napsal přímo pro Švandovo divadlo. Po uznávané Petře Hůlové, která pro ŠD adaptovala Betonovou zahradu, se autorsky smíchovské scéně upsala například také Natálie Kocábová s čerstvou novinkou na repertoáru, komedií Pohřeb až zítra.

Právě Natálie Kocábová nyní pro Švandovo divadlo dopisuje další hru, která se možná objeví na repertoáru už v této sezóně. V listopadovém Scénickém rozhovoru, se jí ostatně i na toto zeptá moderátor David Hrbek, jelikož právě tato autorka bude hostem živého rozhovoru, který se uskuteční 15. listopadu ve Studiu Švandova divadla a jehož se mohou aktivně účastnit i diváci.

Hon za zážitkem

Další premiérou bude klasika Oscara Wildea o kráse a jejím stárnoucím odlesku Obraz Doriana Graye v režii Martiny Kinské. Tu na Wildeově předloze láká téma touhy po věčném mládí a nekonečně trvajících požitcích, ale i možnost překročit při ztvárnění příběhu rámec tradiční činohry. I proto se na konceptu inscenace bude podílet známá tanečnice a performerka Miřenka Čechová. „Být znamená pro většinu naší společnosti „zažívat“, opatřit si neustálý přísun podnětů a vzruchů. A tak vzniká závislost na lovení zážitků za jakoukoli cenu. Kde je ale hranice, za níž už bez následků nelze jít? “, ptá se režisérka inscenace, která ji v premiéře představí publiku 10. února 2018 ve Velkém sále.

 

Mládí a láska, dospělost a zisk

Třetí novinkou, uvedenou na velkém smíchovském jevišti, bude inscenace vrcholného díla německé klasiky Friedricha Schillera Úklady a láska. Režisér Martin Františák ji vidí jako střet síly čistého citu a děsivé deziluze coby nezbytné součásti dospění. Velmi současná hra o střetu generací vypráví o mladé lásce uvězněné do sítě vztahů, v nich tahá za nitky rozum a zisk. „Friedrichu Schillerovi bylo pětadvacet, když začal Úklady a lásku psát. Je to hra rozhněvaného mladého muže, odmítajícího se přizpůsobit nespravedlnosti světa „dospělých&ld quo;. Jednoznačný jazyk mládí v ní naráží na zkorumpovaný jazyk zkušenosti, idealismus se tříští o cynismus,“ říká překladatel a dramaturg Martin Sládeček. První uvedení se chystá 26. května 2018 ve Velkém sále.

 

Kdo je tady terorista?

Do komorního Studia ŠD se vrací jako režisér i jako spoluautor David Šiktanc. K dramatizaci si spolu s dramaturgem Vladimírem Čepkem vybral světoznámou novelu Ztracená čest Kateřiny Blumové dalšího německého velikána Heinricha Bölla. Příběh titulní hrdinky popisuje krutý mediální lynč, jemuž je vystavena, takže jí už téměř nikdo v jejím okolí nevěří. Články a reportáže jí přičítají všechno možné, včetně napojení na teroristickou organizaci. A vše se odehrává v kulisách karnevalu, kde se lidé převlékají za šejky a beduíny, zatímco pohřešovaný atentátník není k nalezení… „V situaci, kdy vicepremiér vlády fakticky vlastní mediální dům, kdy je členem senátu člověk zapojený do nejasného vlastnictví významného dezinformačního webu, kdy se vznik úřadu, který má bojovat s těmito dezinformacemi, jeví už jako holá nutnost, může příběh Kateřiny Blumové sloužit jako odrazový můstek k úvaze, co jsou informace a jakým způsobem nás ovlivňují,” říká David Šiktanc. Premiéra je ve Studiu ŠD plánována na 11. listopadu 2017.

 

Po práci legraci aneb „Pelíšky“ se nekonaly

V návaznosti na inscenace Gottland a Země Lhostejnost, které reflektovaly různé etapy českých dějin, rozšíří v nové sezóně smíchovský repertoár autorská inscenace Daniela Hrbka a Pavla Holého nazvaná Husákovy děti. Osmdesátá léta minulého století: je to čas nostalgie, růžových vzpomínek, impuls k zúčtování s vlastní minulostí nebo snad od všeho trochu? Co všechno jsme to vlastně za zvuků normalizačních hitů a socialistických estrád zažili? Konaly se tehdy vůbec nějaké „Pelíšky“, nakolik se na n ás podepsala tehdejší „schizofrenie duše“ a jakou cenu dodnes platíme za zdánlivě neškodné slogany typu “Po práci legraci”? „To všechno jsou otázky, které mne zajímají, a protože v souboru našeho divadla je Husákových dětí hodně, máme potřebu o tom mluvit. Vždyť je to právě naše generace, která tvoří současný svět,“ říká Daniel Hrbek, režisér hry a ředitel Švandova divadla. Hudební doprovod inscenace vytvoří Pavel Holý, jeden ze zakládajících členů skupiny Dr. Max (LP Vaše tělo uletělo…). Publikum suterénního Studia uvidí Husákovy děti v premiéře 28. dubna 2018.

 

 

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

 

Novinky Švandova divadla v sezóně 2017/2018

V nové sezóně od září 2017 do června 2018 chystají ve Švandově divadle pět premiér. V pestrém programu představí světovou klasiku z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur. Vedle Oscara Wildea, Friedricha Schillera nebo generace Husákových dětí se u Švandů zaměří také na média a teroristy, jak je už v 70. letech minulého století popsal Heinrich Böll.

Smíchovská scéna chystá od letošního září do června příštího roku pět premiér. V pestrém programu představí světovou klasiku nahlédnutou z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur. Vedle Oscara Wildea, Friedricha Schillera nebo generace Husákových dětí se u Švandů zaměří také na média a teroristy, jak je už v 70. letech minulého století popsal Heinrich Böll. A posvítí si i na sporné okamžiky našich dějin. Podle tvůrců se diváci můžou těšit na silné příběhy v osobitém podání.

 

„Nadále budeme bourat stereotypy.  I na známé dílo či všudypřítomný fenomén chceme nahlédnout jinak, než je obvyklé,“ říká dramaturgyně Martina Kinská. Ta coby režisérka v příští sezóně chystá u Švandů hru Obraz Doriana Graye – klasiku Oscara Wildea o kráse a jejím stárnoucím odlesku. Na konceptu inscenace bude podílet i vynikající česká tanečnice, performerka a režisérka Miřenka Čechová, působící v New Yorku.

Bourat stereotypy

I v nadcházející nové divadelní sezóně bude Švandovo divadlo provázet společné téma. Jejím mottem je „uvidět jinak“, a právě o to se smíchovská scéna chystanými inscenacemi pokusí. Jak vysvětluje kmenová dramaturgyně souboru Martina Kinská: „Nadále budeme bourat stereotypy.  I na známé dílo či všudypřítomný fenomén chceme nahlédnout jinak, než je obvyklé,“ dodává Kinská, která je mimo jiné sama úspěšnou autorkou a režisérkou: její inscenace Pankrác ´45 patří u Švandů k divácky nejvyhledávanějším titulům.

Právě sporným okamžikům českých dějin i klasickým divadelním textům s přesahem do současnosti se chtějí divadelníci na Smíchově věnovat i po prázdninách. „Pokusíme se o výraznou interpretaci klasických děl a nabourání jejich interpretačních stereotypů, které mnohdy dané dílo umrtvují a dnešnímu divákovi oddalují. Sázíme na silné příběhy, které rezonují s námi i v nás“, říká režisér a umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár. „Usilujeme o osobní i osobitý pohled,“ prozradil Gombár, sám zkušen&yacu te; divadelní autor a režisér.

Malé lidské tragédie v dobách velkých diktatur

Sezónu zahájí konfrontační drama s názvem Lámání chleba, které diváky provede domácími událostmi od poválečné doby až po Sametovou revoluci. Původní divadelní hra spisovatele Josefa Holcmana (známého např. jako autora románu Cena facky) vychází ze skutečných událostí na jižní Moravě a z její sebereflexe po roce 1989. Příběh přátelství, které se ocitalo v soukolí velkých dějin, bude mít premiéru ve Velkém sále 21. října 2017 v režii Doda Gombára. „Josef Holcman nás nechává velice otevřeným způsobe m nahlédnout do rodinných kronik, abychom zase z nového úhlu zkoumali i svou vlastní minulost,“ uvádí Gombár, který je zároveň spoluautorem scénáře.

Holcman tak bude třetím beletristou, který svoji divadelní prvotinu napsal přímo pro Švandovo divadlo. Po uznávané Petře Hůlové, která pro ŠD adaptovala Betonovou zahradu, se autorsky smíchovské scéně upsala také Natálie Kocábová s čerstvou novinkou na repertoáru, komedií Pohřeb až zítra.

Hon za zážitkem

Další premiérou bude klasika Oscara Wildea o kráse a jejím stárnoucím odlesku Obraz Doriana Graye v režii Martiny Kinské. Tu na Wildeově předloze láká téma touhy po věčném mládí a nekonečně trvajících požitcích, ale i možnost překročit při ztvárnění hry rámec tradiční činohry. I proto se na konceptu inscenace bude podílet známá tanečnice a performerka Miřenka Čechová. „Být znamená pro většinu naší společnosti „zažívat“, opatřit si neustálý přísun podnětů a vzruchů. A tak vzniká závislost ulovit zážitek za jakoukoli cenu. Kde je ale hranice, za níž už bez následků nelze jít? “, ptá se režisérka inscenace, která ji v premiéře představí publiku 10. února 2018 ve Velkém sále.

Mládí a láska, dospělost a zisk

Třetí novinkou, uvedenou na velkém smíchovském jevišti, bude inscenace vrcholného díla německé klasiky Friedricha Schillera Úklady a láska. Režisér Martin Františák ji vidí jako střet síly čistého citu a děsivé deziluze coby nezbytné součásti dospění. Velmi současná hra o střetu generací vypráví o mladé lásce uvězněné do sítě vztahů, v nich tahá za nitky rozum a zisk. „Friedrichu Schillerovi bylo pětadvacet, když začal Úklady a lásku psát. Je to hra rozhněvaného mladého muže, odmítajícího se přizpůsobit nespravedlnosti světa „dospělých“. Jednoznačně jazyk mládí v ní naráží na zkorumpovaný jazyk zkušenosti, idealismus se tříští o cynismus,“ říká překladatel a dramaturg Martin Sládeček. První uvedení se chystá 26. května 2018 ve Velkém sále.

Kdo je tady terorista?

Do komorního Studia ŠD se vrací jako režisér i jako spoluautor David Šiktanc. K dramatizaci si spolu s dramaturgem Vladimírem Čepkem vybral světoznámou novelu Ztracená čest Kateřiny Blumové dalšího německého velikána Heinricha Bölla. Příběh titulní hrdinky popisuje krutý mediální lynč, jemuž je vystavena, takže jí už téměř nikdo v jejím okolí nevěří. Články a reportáže jí přičítají všechno možné, včetně napojení na teroristickou organizaci. A vše se odehrává v kulisách karnevalu, kde se lidé převlékají za šejky a beduíny, zatímco pohřešovaný atentátník není k nalezení… „V situaci, kdy vicepremiér vlády fakticky vlastní mediální dům, kdy je členem senátu člověk zapojený do nejasného vlastnictví významného dezinformačního webu, kdy se vznik úřadu, který má bojovat s těmito dezinformacemi, jeví už jako holá nutnost, může příběh Kateřiny Blumové sloužit jako odrazový můstek k úvaze, co jsou informace a jakým způsobem nás ovlivňují,” říká David Šiktanc. Premiéra je ve Studiu ŠD plánována na 11. listopadu 2017.

Po práci legraci aneb „Pelíšky“ se nekonaly

V návaznosti na inscenace Gottland a Země Lhostejnost, které reflektovaly různé etapy českých dějin, rozšíří v nové sezóně smíchovský repertoár autorská inscenace Daniela Hrbka a Pavla Holého nazvaná Husákovy děti. Osmdesátá léta minulého století: je to čas nostalgie, růžových vzpomínek, impuls k zúčtování s vlastní minulostí nebo snad od všeho trochu? Co všechno jsme to vlastně za zvuků normalizačních hitů a socialistických estrád zažili? Konaly se tehdy vůbec nějaké „Pelíšky“, nakolik se na nás podepsala te hdejší „schizofrenie duše“ a jakou cenu dodnes platíme za zdánlivě neškodné slogany typu “Po práci legraci”? „To všechno jsou otázky, které mne zajímají, a protože v souboru našeho divadla je Husákových dětí hodně, máme potřebu o tom mluvit. Vždyť je to právě naše generace, která tvoří současný svět,“ říká Daniel Hrbek, režisér hry a ředitel Švandova divadla. Hudební doprovod inscenace vytvoří Pavel Holý, jeden ze zakládajících členů skupiny Dr. Max (LP Vaše tělo uletělo…). Publikum suterénního Studia uvidí Husákovy děti v premiéře 28. dubna 2018.

 

Vícena: www.svandovodivadlo.cz

 

Magdalena Bičíková

Foto: Alena Hrbková

Taneční magazín

Srdce, mříže, svět a my

Srdce patří za mříže

Srdce, mříže, svět a my. Švandovo divadlo uvede hru o ztrátě lidského srdce  

Nová inscenace Srdce patří za mříže ve Švandově divadle nabízí netuctovou výpověď nejmladších divadelníků o násilí a sebelásce v globálním světě. Sejde se v ní milovnice luxusního zboží, které nejradši nakupuje za pár šupů, s cizincem hledajícím srdce svého otce. Čekatel na transplantaci, ubrečená dámská kabelka, kreslený hrdina seriálů pro děti a jeho nová kamarádka Panda. Ti všichni vyprávějí o tom, jak snadné je v dnešním světě ztratit lidské srdce. Novinku pro smíchovskou scénu připravuje režisérka Alžběta Burianová. Premiéra bude 29. dubna v 19 hodin v komorním Studiu Švandova divadla.

Inscenaci Srdce patří za mříže vytvořila nejmladší generace současných divadelníků, kteří v ní po svém a zároveň velice bystře reagují na témata, která nás obklopují,“ říká Dodo Gombár, umělecký šéf Švandova divadla. To se pod jeho vedením profiluje také jako scéna otevřená autorskému divadlu, mladým divadelníkům a novým hrám věnovaným typickým projevům i absurditám dnešní doby.

Volání, co neslyšíme

Hru Srdce patří za mříže napsal mladý dramatik a básník David Košťák přímo pro studiovou scénu jako třetí a poslední inscenaci uvedenou v letošní sezóně v rámci cyklu „Intimita – Anonymita – Agresivita“.  O agresivitě, násilí i sebelásce v globální společnosti autor říká: Násilí mi přijde nejhrozivější ve chvíli, kdy si člověk neuvědomuje, že se ho dopouští – denně třeba využíváme produkty, jejichž vznik se vážně podepisuje na kvalitě života jiných lidí. Jejich volání o pomoc však nikdy neuslyšíme. I proto jsem chtěl na jeviště předvolat nejen „pachatele“, ale i „oběti“ tohoto stavu. V určité míře totiž v sobě máme oboje,“ uvádí David Košťák, jinak také překladatel z angličtiny a kmenový dramaturg Divadla LETÍ.

V jeho hře se tak nahlas ozvou třeba exponáty z právě probíhající výstavy lidských těl. Řeč bude také o krutém pronásledování příznivců cvičení Falun Gong v Číně. A doslechneme se o transplantační turistice, kdy si dostatečně bohatí pacienti na čínských klinikách mohou koupit orgán získaný od politických či jiných vězňů – nedobrovolní dárci však tuto „výhodnou transakci“ nepřežijí…

Vedle tématu lidské odpovědnosti a lidských práv inscenace připomene i některé komičtější momenty z českého prostředí. Tím je třeba podivuhodné přátelství malého kresleného hrdiny s cizokrajnou Pandou nebo oblíbený televizní pořad složený ze srdceryvných lidských příběhů těch, co se navzájem ztratili a zase našli…

Násilí, co necítíme

Hru režíruje Alžběta Burianová, absolventka DAMU. Ta s Davidem Košťákem tvoří sehraný tým. V inscenaci ji zajímalo násilí probíhající nepřímo – v globálně propojeném světě málo viditelné a málo osobně prožívané. Nepřímého násilí, u kterého nevidíme, jaký konkrétní dopad naše činy mají, se dopouštíme často. A ne vždy se při tom nutně cítím e jako pachatelé. Vnímám však, že se citlivost k těmto věcem ve společnosti postupně zvyšuje – čím dál víc lidí se například zajímá o to, kde a jak se vyrábí zboží, které si kupují,“ uvažuje režisérka.

V inscenaci hraje Martina Krátká, Jacob Erftemeijer, Tomáš Červinek, Petr Buchta, Marek Pospíchal a Klára Cibulková.  Posledně jmenovaná herečka, stálice smíchovské scény, vnímá agresivitu zejména v médiích a na sociálních sítích. „Co mě hodně zajímá, je skrytá agrese a manipulace, kterých se při zkoušení dotýkáme. A celé to téma pronásledování lidí praktiku jících Falun Gong a transplantační turistiky v Číně je zrůdné. A málo se o tom ví, i já jsem se mnoho informací dozvěděla až teď,“ komentuje svou čerstvou zkušenost Klára Cibulková.


Scénář napsal David Košťák, který je spolu s Liborem Vodičkou také dramaturgem, scénu a kostýmy vytvořila Anna Brotánková, hudební doprovod je dílem Robina Schenka.

Tříhlavý drak v dámské režii

Hra Srdce patří za mříže uzavírá trilogii na téma „Intimita, anonymita, agresivita“ – aktuálních jevů, s nimiž se dnes potýká snad každý člověk i celá společnost. Všechny tři hry zároveň nastudovaly ženy, talentované režisérky.

Připomeňme, že první titul věnovaný intimitě – hra Je to tu! z pera nejznámější současné britské dramatičky Caryl Churchill – režírovala u Švandů Viktorie Čermáková a na programu je zde od října 2016. Druhé inscenace na téma anonymity se ujala Martina Krátká, režisérka a zároveň herečka Švandova divadla. Hra Slušný člověk podle románu Obyčejný člověk Karla Čapka měla premiéru v únoru tohoto roku. Agresivitu nyní mapuje právě titul Srdce patří za mříže v režii Alžběty Burianové.

 

Podle Doda Gombára, uměleckého šéfa Švandova divadla, byla výchozí témata nahlédnuta pokaždé zcela jinak. „Od křehkého a náročného pokusu interpretovat současnou britskou autorku, přes poetickou adaptaci velikána české literatury, až ke zcela novému a čerstvému textu, jenž formuluje nejmladší divadelní generace,“ míní Gombár a dodává: „Myslím, že není marné položit tyto tři inscenace vedle sebe a pokusit se v nich uvidět tříhlavého draka, co nad námi létá. Jsem rád, že Studio Švandova divadla neslevuje ze svých nároků a neúnavně se snaží nabídnout nepohodlné a nekonformn&iac ute; divadlo, které je možné vnímat i v hlubších souvislostech.“

 

Inscenace Srdce patří za mříže bude mít premiéru v sobotu 29. dubna 2017. Reprízy jsou plánované na 2. a 29. května, do konce divadelní sezóny pak bude hra na programu ještě 8. června 2017.

 

www.svandovodivadlo.cz

 

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

Srdce patří za mříže

Inscenaci o tom, jak snadné je v dnešním světě ztratit srdce připravují ve Švandově divadle 29.dubna 2017

 

 

Srdce, mříže, kreslený hrdina i Panda. Ve Švandově divadle promluví nejmladší divadelníci

Milovnice luxusního zboží, které nejradši nakupuje za pár šupů, a cizinec hledající srdce svého otce. Čekatel na transplantaci, ubrečená dámská kabelka, kreslený hrdina seriálů pro děti a jeho nová kamarádka Panda. Ti všichni se ne náhodou sejdou v inscenaci Srdce patří za mříže, kterou pro Švandovo divadlo připravuje režisérka Alžběta Burianová. Hra vyprávějící o násilí ve světě i v nás samotných tu bude mít premiéru 29. dubna v komorním Studiu.

Inscenaci Srdce patří za mříže vytvořila nejmladší generace současných divadelníků, kteří v ní po svém a zároveň velice bystře reagují na témata, která nás obklopují,“ říká Dodo Gombár, umělecký šéf Švandova divadla. To se pod jeho vedením profiluje i jako scéna otevřená autorskému divadlu, mladým divadelníkům a novým hrám věnovaným typickým projevům i absurditám dnešní doby. Autor hry David Košťák k tomu říká: „Denně děláme malá rozhodnutí, která však mají dopad obrovských rozměrů. Nevědomky se dopouštíme násilí na lidech, jejichž hlasy k nám nikdy nedolehnou.“

Ve hře Srdce patří za mříže se tak nahlas ozvou třeba exponáty z právě probíhající výstavy lidských těl a připomene se i oblíbený televizní pořad složený ze srdceryvných lidských příběhů…

 

Ztráty lidských srdcí

V inscenaci vyprávějící i o tom, jak snadné je v dnešním světě ztratit lidské srdce, hrají Martina Krátká, Klára Cibulková, Jacob Erftemeijer, Tomáš Červinek, Petr Buchta a Marek Pospíchal. Scénář napsal David Košťák, který je spolu s Liborem Vodičkou také dramaturgem, scénu vytvořila Anna Brotánková, kostýmy navrhla Kateřina Höferová, hudební doprovod je dílem Robina Schenka.

Aktuální hry v dámské režii

Jak dále uvádí Dodo Gombár, „Hra Srdce patří za mříže uzavírá trilogii na téma „intimita, anonymita, agresivita“, což jsou jevy, s nimiž se dnes potýká snad každý člověk i celá společnost. Všechny tři hry nastudovaly ženy, talentované režisérky.“

Připomeňme, že první titul věnovaný intimitě – hra Je to tu! z pera nejznámější současné britské dramatičky Caryl Churchill – režírovala u Švandů Viktorie Čermáková a na programu je zde od října 2016. Druhé inscenace na téma anonymity se ujala Martina Krátká, režisérka a zároveň herečka Švandova divadla. Hra Slušný člověk podle románu Obyčejný člověk Karla Čapka měla premiéru v únoru tohoto roku. Agresivitu nyní zmapuje právě titul Srdce patří za mříže v režii Alžběty Burianové.

 

www.svandovodivadlo.cz

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

 

 

Peníze!

Když je jich nedostatek, provedou lidé i nečekané věci. Peníze. Hru pod tímto názvem připravují ve Švandově divadle. Premiéra bude v sobotu 18. března od 19ti hodin ve Velkém sále

 

 

 

Ve Švandově divadle chystají Peníze, hru o touze po štěstí

Světová premiéra 18. března 2017 ve Velkém sále Švandova divadla na Smíchově

Když je jich nedostatek, provedou lidé i nečekané věci. Peníze. Hru pod tímto názvem připravují ve Švandově divadle. Podle scénáře Doda Gombára, s Evou Josefíkovou, Robertem Jaškówem, Lubošem Veselým, Tomášem Petříkem, Andreou Buršovou a dalšími stálými herci i hosty smíchovské scény ji zde režíruje Mikoláš Tyc, premiéra bude 18. března od 19ti hodin ve Velkém sále.

Dva ztroskotanci odhodlaní prorazit věčnou smůlu (Jacob Erftemeijer a Tomáš Červinek), věkově nerovný pár kupující boty na svatbu za účasti svérázné prodavačky (Eva Josefíková, Robert Jašków a hostující Ivana Krmíčková), mazaný majitel autobazaru (Tomáš Petřík), člen bankovní ostrahy, jeho až příliš pečující matka a jeho tajná láska (David Punčochář, hostující Daniela Bakerová a Andrea Buršová) a k tomu ještě bývalý holič Miško Láska čelící exekuci, který teď vyhrává v pasáži na harmoniku (Luboš Veselý). Ti všichni si s sebou nesou svoje příběhy, sny i své samoty. A peníze – a s nimi i kousek štěstí – by rozhodně uvítali. A tak se jednoho dne někteří z nich rozhodnou, že si jich naberou, co to jen půjde…

Text napsaný z radosti

Hra se opírá zejména o výborně napsaný divadelní scénář, jehož autorem je Dodo Gombár, respektovaný režisér a zároveň i umělecký šéf Švandova divadla. Jeho text Peníze napsaný jako„divadelní povídky, které se nečekaně stanou jedinou hrou“ vznikal dlouhých sedm let. „K psaní Peněz jsem se různě vracel, psal velice svobodně, ničím a nikým netlačen. Je to prostě text napsaný z radosti,“ říká Dodo Gombár.

„Peníze jsou pozoruhodnou skládankou obrazů a situací, které postupně odkrývají drobné příběhy jednotlivých postav. S každým dalším výjevem ale otáčejí jejich perspektivu a posléze se všechny linie příběhu neúprosně protnou,“ doplňuje dramaturgyně Martina Kinská, která na hře oceňuje i její humor. Ostré střihy a občas až krutá upřímnost replik činí z textu Doda Gombára hru, v níž lze nalézt řadu velmi humorných scén. Byť občas s poněkud hořkým nádechem,“ dodává Kinská.

Gombárův text zvítězil v anonymní Dramatické soutěži agentury Aura-Pont za rok 2015 a v podobě scénického čtení byl (v režii Braňa Holička) uveden už v roce 2016 na Nové scéně Národního divadla v Praze. Nyní se Peníze konečně dočkají i svého plného inscenačního ztvárnění v režii Mikoláše Tyce.

Herci jako inspirace

Při práci mě vždycky zajímají především herci. Jejich energie. Jejich přístup a tvořivost,“ říká Mikoláš Tyc, který u Švandů režíruje poprvé a do inscenace obsadil téměř celý herecký soubor smíchovského divadla. Při jejich vedení pak Mikoláš Tyc naplno uplatnil svůj cit pro detail, podtrhl vtip a důvtip celé hry, podpořil svéráz jejích hrdinů a rozhodl se v některých momentech pracovat i se záměrným zcizením – vystupováním herců a hereček z jejich rolí, do nichž se po chvíli opět vracejí.

Každá postava je pro hru nějak důležitá a svým způsobem mě baví všichni. Je to asi jako s lidmi v tramvaji – každý má svůj příběh, ale koneckonců bychom se měli všichni trochu sebrat, podívat se životu do tváře a uznat, že zas tak slavné to tedy není. Víme snad, jaký má život smysl – navíc když má ta tramvaj zpoždění a řidič evidentně nemá svůj den?“ptá se Mikoláš Tyc. Ten působil mj. jako umělecký ředitel sdružení BuranTeatr a má za sebou řadu zdařilých režií v divadlech v Brně, Pardubicích, Uherském Hradišti, Liberci, Mladé Boleslavi nebo Českých Budějovicích.

Živé příběhy i hudba z městské pasáže

Ke spolupráci na inscenaci přizval Mikoláš Tyc osvědčené spolupracovníky. Scénograf Karel Čapek vytvořil na jevišti důmyslné řešení v podobě kovových „domků“, které se podle potřeby mění v domácnost, banku, prodejnu obuvi i pasáž, do níž se postupně všechny příběhy sbíhají.

Autorku kostýmů Anetu Grňákovou inspirovaly reálné předobrazy nejrůznějších městských typů.

A hudebník Jiří Hájek, který ve Švandově divadle spolupracoval už na inscenacích Heda Gablerová nebo Frankenstein, zas v představení využívá i „živou muziku“ v podobě sborového zpěvu účinkujících herců či melodie tahací harmoniky. Výraznou složkou inscenace je i pohybová stylizace: k ní byla v této sezóně již podruhé (po titulu Je to tu v režii Viktorie Čermákové) přizvána Halka Je Třešňáková. Ta pracuje mimo jiné s vědomým vystupováním herců a hereček z „kůže“ jejich hrdinů.

A o čem je hra Peníze pro Luboše Veselého, představitele Miško Lásky? „Je o paralelních světech… o mávnutí motýlích křídel někde ve staré Petržalce… o plivnutí do Dunaje… o mojí neschopnosti… o hlouposti… o bezbožnosti,“ říká Luboš Veselý, který se kvůli představení naučil na akordeon zahrát několik lidových písní a jeden valčík.

Hra Peníze bude mít premiéru 18. března, reprízy jsou naplánované na 20. a 29. března. Všechna představení budou uvedena i s anglickými titulky.

 

www.svandovodivadlo.cz

 

Peníze

Trapnosměšné historky, které se nečekaně spojí v jednu překvapivou událost.

Scénář a překlad ze slovenštiny  Dodo Gombár

Režie  Mikoláš Tyc

Dramaturgie  Martina Kinská

Scéna  Karel Čapek

Kostýmy Aneta Grňáková

Hudba Jiří Hájek

Pohybová spolupráce Halka Je Třešňáková

OSOBY A OBSAZENÍ

JOJCO……………………..Jacob Erftemeijer

MIREC………………………Tomáš Červinek

MIŠKO LÁSKA……………Luboš Veselý

DAN…………………………..David Punčochář

JEHO MATKA……………..Daniela Bakerová

MILENA………………………Eva Josefíková

PETR…………………………..Robert Jašków

ZDENĚK………………………Tomáš Petřík

ERIKA………………………….Andrea Buršová

PRODAVAČKA……………..Ivana Krmíčková

 

KDO JE KDO

Mikoláš Tyc (*1982)

Absolvoval činoherní režii na pražské DAMU (2010). Od ukončení školy pravidelně režíruje v českých i moravských divadlech – Divadlo Petra Bezruče (Úklady a láska), MD Mladá Boleslav (Kabaret), Slovácké divadlo v Uherském Hradišti (Hra o pyžama), Moravské divadlo Olomouc (Láska a peníze) a další.

V letech 2013-2015 byl (poté co tam pohostinsky režíroval Walczakovu Amazonii a Joyceovy Vyhnance) uměleckým šéfem brněnského BURANTEATRu, kde inscenoval 39 stupňů, Goethova Fausta a Markétku a Schimmelpfennigovo Létající dítě – tato inscenace získala Cenu Marka Ravenhilla 2014.

Pravidelně se jako režisér vrací do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (Škola základ života, Soudné sestry, Pohani) a Městského divadla Brno (Podivný případ se psem, Princ Homburský, Splašené nůžky – v sezóně 2015/2016 oceněno diváckou cenou MdB).

 

Dodo Gombár

se narodil 3. června 1973 na Slovensku. Pochází ze Smolenic, malebné obce na úpatí Malých Karpat. V Trnavě vystudoval gymnázium a na činoherní fakultě VŠMU v Bratislavě pak divadelní režii. Během studia pobýval v rámci roční stáže na Circle in The Square, Theater School on Broadway v New Yorku. Po absolutoriu na VŠMU (1998) se na dvě sezony stal kmenovým režisérem a uměleckým šéfem Komorného divadla v Martině. V letech 2006-2009 byl uměleckým šéfem a kmenovým režisérem v Městském divadle Zlín.

Ve Švandově divadle je uměleckým šéfem a kmenovým režisérem od září 2010. Svou první sezonu tu otvíral Dorstovým Merlinem. Pro ŠD dále zrežíroval např. Crash u potoka, moderní přepis románu Karoliny Světlé, brutální outsiderskou grotesku Eskalátor spjatou s nedalekou stanicí metra Anděl, současný text Vladimirova děvka s Michalem Dlouhým v hlavní roli, divadelní adaptaci novely Iana McEwana Betonová zahrada (podle scénáře Petry Hůlové), hru Závislosti navzdory s  tématem alkoholismu (vytvořenou spolu s kolektivem Švandova divadla) a naposledy i adaptaci Dykova Krysaře v hlavní roli s Klárou Cibulkovou.

U Švandů režíroval také cyklus zhudebněných balad Český kalendář, na němž spolupracoval s Michalem Horáčkem, a Zemi Lhostejnost, hru inspirovanou porevolučními esejemi a texty Karla Kryla. Mezi jeho další projekty patří nevšední inscenace Kafkovy Proměny odehrávající se místo na jevišti v hledišti, studiová hra Hřebíčková s Onufrákovou lehce meditují aneb Děvky od Arbesa a muzikál Popeláři s hudbou Romana Holého. Mezi další jeho úspěšné inscenace patří drama Žítkovsk&ea cute; bohyně podle románu Kateřiny Tučkové v Městském divadle Zlín, které na letošní jaro chystá v nové adaptaci i pro Městské divadlo Brno. V současné době připravuje pro Národní divadlo Brno vlastní adaptaci knihy Květy Legátové Želary.

Dodo Gombár je také respektovaným autorem. V roce 2011 dokončil film Smíchov pláče, Brooklyn spí (scénář, režie), dvakrát slavil úspěch jako dramatik v soutěži Ceny Alfréda Radoka s texty Hugo Karas a Třetí věk, do finále Cen Alfréda Radoka se dostala i jeho hra Dům bez Boha. Jeho text Peniaze zvítězil v roce 2015 v anonymní soutěži o nejlepší původní divadelní hru, kterou vyhlásila agentura Aura-Pont, a brzy se chystá i jeho uvedení na jevišti: v režii Mikoláše Tyce bude mít hra premiéru už v březnu 2017 ve V elkém sále Švandova divadla. Mezinárodně úspěšná je také jeho hra Mezi nebem a ženou, která se v roce 2015 uváděla v Melbourne v La Mamma Theatru. Hra Euroroom byla představena v bruselském La Bellone.

 

Foto: Alena Hrbková, Michal Hančovský

Magdalena Bičíková

Taneční magazín