Herci Švandova divadla odletí do USA

Autorské divadlo i nový dramatický text napsaný umělou inteligencí se představí v USA

Na patnáctidenní turné do Spojených států odletí od 31. května do 14. června část hereckého a uměleckého souboru Švandova divadla v Praze. Vedle dvou inscenací reprezentujících současnou českou činohru zde smíchovská scéna představí i unikátní projekt THEaiTRE, spojující svět divadla se světem vědy. V jeho rámci bude v USA poprvé uveden i zbrusu nový divadelní text napsaný umělou inteligencí. Ten v podobě scénického čtení uslyší americké publikum ve světové premiéře, na níž Švandovo divadlo spolupracuje s místními umělci.

Za velkou louži se z hereček a herců chystají například Robert Jašków, Jacob Erftemeijer, Marie Štípková, Andrea Buršová, Klára Cibulková a Tomáš Pavelka. Umělecké vedení Švandova divadla bude reprezentovat Martin Františák, Martina Kinská David Košťák. Za THEaiTRE je vyslán počítačový lingvista Rudolf Rosa. 

Do Spojených států se ze Švandova divadla chystá i Robert Jašków a Marie Štípková a Jacob Erftemeijer foto Richard Moučka

Chicago a poté New York

„Šance ukázat v zahraničí současné české autorské divadlo je ojedinělou příležitostí, která otevírá možnosti další spolupráce pro celou českou činohru,“ je přesvědčen ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek. „V chicagském Chopin Theatre budeme hostovat s tituly Pankác´45 a Protest/Rest: hrát budeme česky s anglickými titulky,“ říká Hrbek. Uvedení obou inscenací ve městě s početnou českou komunitou bude zároveň součástí oslav 100. výročí založení T. G. Masaryk Czech School v Chicagu a 10. výroční konference českých škol v Severní Americe. Představení navštíví i delegace z Česka, včetně předsedy Senátu Parlamentu České republiky Miloše Vystrčila.

Neméně zajímavá bude i prezentace projektu THEaiTRE. Díky němu se Švandovo divadlo stalo v roce 2021 vůbec první scénou na světě, kde měla premiéru divadelní hra napsaná robotem. „Záznam inscenace AI: Když robot píše hru vyprávějící o putování robota podivuhodným světem lidí, budeme promítat začátkem června na the University of Chicago. Projekci za účasti tvůrců a herců doplníme přednáškou a workshopem, zaměřeným na psaní textu umělou inteligencí,“ říká Daniel Hrbek, který první drama napsané robotem zrežíroval.

Jacob Erftemeijer v inscenaci AI Když robot píše hru foto Alena Hrbková

Robot píše opět hru!

„Projekt THEaiTRE představíme 12. června také publiku newyorského festivalu Rehearsal for Truth Theater Festival, který každoročně organizuje Václav Havel Library Foundation. Ve světové premiéře navíc přečteme i další nový text s názvem Permeation, jehož autorem je opět umělá inteligence. Na jeho vzniku se opět podíleli naši partneři z Ústavu formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty UK a studenti DAMU,“ říká Daniel Hrbek.

Nový text vygeneroval – stejně jako v případě první hry – jazykový model GPT-2. Tomu člověk zadal pouze výchozí situaci a nechal ji robota dále rozvíjet, přičemž na vznikající dílo i nadále dohlížel. „Model byl tentokrát už předem vytrénován na dramatických situacích ze scénářů divadelních her a filmů. Lze už také říct, že umělá inteligence příběh sama fabulovala,“ prozrazuje počítačový lingvista Rudolf Rosa. Hrdinou novinky tak už není robot, který jako užaslý Malý princ procházel fantaskním světem lidí, nýbrž lidé, kteří žijí v dnešním světě.

„Jsme rádi, že text můžeme poprvé veřejně přečíst právě v angličtině, jež je „rodnou řečí“ jejího neživého autora,“ dodává Daniel Hrbek.

Režisér AI Když robot píše hru Daniel Hrbek autonomní programovatelný humanoidní robot a počítačový lingvista Rudolf Rosa foto Richard Moučka

Do světa v rámci možností

Podle ředitele Švandova divadla je potřeba navázat i na další projekty, koprodukce a umělecké či vzdělávací projekty přerušené dvouletou covidovou pauzou. „Pro zahraniční uvedení chystáme například vznikající inscenaci Kabaret Winton, inspirovanou osudem dvou dívek zachráněných Sirem Nicholasem Wintonem. Titul, na němž se spolu s režisérem Martinem Františákem podílela spisovatelka Kateřina Tučková, vnímáme jako mezinárodně atraktivní a během pobytu ve Státech ho chceme představit dalším možným partnerům,“ plánuje Daniel Hrbek.

AI: Když robot píše hru mělo Švandovo divadlo původně namířeno i na festivaly v Portugalsku a na konference o AI v Británii. „Osobní účast tam však musíme oželet a obou těchto událostí se nakonec zúčastníme virtuálním připojením,“ říká Hrbek. A přidává jednoduché vysvětlení: „V současné době musíme myslet zejména na domácí publikum a také na ekonomickou situaci divadla. A ta je kvůli zdražení energií, vysoké inflaci a škrtům v neinvestičním příspěvku opravdu složitá. V rozvoji kontaktů se zahraničními divadly i v již navázané spolupráci s americkými univerzitami však chceme pokračovat,“ je přesvědčen ředitel Švandova divadla.

To se právě pod Hrbkovým vedením stalo významným koproducentem nového projektu Českého centra v Paříži a DAMU, jejíž studenti pojedou letos v létě do Paříže na rezidenci. „Je dobře, že možnost předvést sebe i své umění v zahraničí dostanou také nejmladší čeští divadelníci. Program Českého centra v Paříži tak už brzy obohatí jejich nová autorská inscenace Nabíledni prázdno,“ uzavírá Hrbek.

 

Víte, že…

do Spojených států jede smíchovská scéna pod názvem Svanda Theatre in the USA?

hostování smíchovské scény se uskutečňuje ve spolupráci s těmito partnery? Chopin Theatre, The Center for Eastern European and Russian/Eurasian Studies při the University of Chicago, T. G. Masaryk Czech School, The Prague Committee of Chicago Sister Cities International, Rehearsal for Truth Theater Festival.

výjezd Švandova divadla do USA se koná se pod záštitou Generálního konzulátu České republiky v Chicagu? Podpořeno bylo grantem Ministerstva kultury České republiky (podpora projektů vysílaných do zahraničí), Rehearsal for Truth Theater Festival, grantem TAČR, T. G. Masaryk Czech School a Generálním konzulátem České republiky v Chicagu.

spolupráce Švandova divadla s americkými univerzitami trvá už od roku 2014? Naposledy USA divadlo navštívilo v létě roku 2019 Georgetown University ve Washingtonu a The New School v New Yorku.

 

 

Foto: Richard Moučka, Alena Hrbková

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Srpnové světlo

Dramaturgický plán pro sezónu 2022/23 ve Švandově divadle

Švandovo divadlo představuje dramaturgický plán pro sezónu 2022/2023. V premiéře uvede Kabaret Winton, 1984 podle Orwella i aktuální inscenaci tvůrce z Ukrajiny

Premiéru původní české hry Srpnové světlo Martina Františáka, uvedení dlouho očekávaného titulu Kabaret Winton, na jehož scénáři spolupracovala spisovatelka Kateřina Tučková, drama 1984 podle slavného románu George Orwella v režii Doda Gombára, autorskou inscenaci Happy End Daniela Hrbka, divadelní adaptaci filmu Chlast a také nový titul na aktuální společenské téma v režii tvůrce z Ukrajiny. To vše chystá v sezóně 2022/2023 pražské Švandovo divadlo. Plánuje uvést celkem šest premiér, z toho tři ve Velkém sále a tři ve Studiu.

„Chceme dělat a děláme moderní, aktuální divadlo. Nenosíme opelichané kostýmy z apartních a zamřelých skladů zábavy,“ říká Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla. „Jde o snahu o bytí člověka, který nezakrývá oči před krutou realitou přítomnosti. Snaží se poslouchat, vidět a odpovídat na otázky doby. A věřte, že u takového přístupu je spousta prostoru pro osvobozující smích. Na jevišti i v hledišti,“ uvádí Františák. Ten smíchovskému divadlu umělecky šéfuje již třetí sezónu.

Právě pod Františákovým uměleckým vedením Švandovo divadlo zabodovalo v anketě Cen divadelní kritiky 2021, vyhlášené a udělené začátkem letošního roku měsíčníkem Svět a divadlo: v kategorii Divadlo roku obsadila smíchovská scéna 4.-6. místo. V kategorii Mužský herecký výkon se na 5. místě umístil Luboš Veselý za roli Cyrana – titul Cyrano z Bergeracu (v moderním přebásnění Martina Crimpa režíroval u Švandů právě Martin Františák). Kritici si všimli i nové posily hereckého souboru Oskara Hese (Talent roku – 7.- 18. místo, Mužský herecký výkon – 14.-26. místo). Divadlem roku 2021 se stal divadelní soubor JEDL, který od ledna roku 2022 našel ve Studiu Švandova divadla nové působiště coby stálý host.

„I v sezóně 2022/2023 se chceme otevírat nezávislým tvůrcům i scénám,“ potvrzuje Martin Františák. „Nadále bude pokračovat rezidence oceňovaného divadelního souboru JEDL. Neustane ani dlouholetá spolupráce se souborem Buchty a loutky a svůj pravidelný prostor ve Studiu bude mít i skupina Ductus Deferens, složená ze studenů DAMU představujících nejmladší divadelní generaci,“ doplňuje.

Z režisérů se v nové sezóně vrátí Dodo Gombár, Františákův dlouholetý předchůdce na postu uměleckého šéfa Švandova divadla. Nastuduje zde drama 1984 podle románu George Orwella. Jako režisér bude u Švandů hostovat také Thomas Zielinski. Ten se po úspěšném ztvárnění dramatu Příliš drahý jed (2021) ujme divadelní adaptace dánského filmu Chlast.

Zcela speciálním projektem je nabídka na hostování režisérky či režiséra z Ukrajiny. „Byť si přejeme co nejbližší konec války na Ukrajině, předpokládáme, že současná situace paralyzuje ukrajinskou kulturu i tamější výkonné umělce na dlouhou dobu i po odeznění válečných konfliktů. Rádi bychom proto ukrajinské divadelníky podpořili, aby se mohli i v této složité době nadále věnovat své profesi,“ vysvětluje Františák. Pozvaný tvůrce bude spolupracovat převážně s dámskou částí souboru Švandova divadla. „O konkrétním titulu jednáme, mělo by ale jít o inscenaci, která se vyjádří k aktuálnímu společenskému dění. Premiéru plánujeme v květnu 2023,“ upřesňuje umělecký šéf.

Premiéry Švandova divadla v sezóně 2022/2023

Martin Františák

Srpnové světlo

režie: Martin Františák

Studio

premiéra 24. září 2022

Někteří lidé žijí jen proto, aby přežili jeden druhého. Nová hra Martina Františáka, ve které je život víc než detaily umírání.

Původní české drama situované do skalistých hor ledového severu, kterým neúprosně proniká srpnové světlo. Staré časy končí a v poslední, opravdu poslední chvíli přichází vytoužená naděje. Karel s Ondřejem žijí zbytky svého mládí v opuštěném statku po svých rodičích. Nepotřebují k životu vesnici, nepotřebují nic, nevěří ničemu – zbyli si. Ukryjí však uprchlou dívku naplněnou jasem. Jeden ji miluje, druhý ji potřebuje. Vše přichází rozetnout paní Eklmanová, dávná známá. Eklmanová jako dáma své samoty potřebná ve chvíli, kterou musí člověk překonat.

Jaké to je, když musíme najít cestu dál, ale jsme na okraji ledopádu? Můžeš skočit, letět, anebo obětovat sebe, i jiné.

Hra o tom, zda pro vlastní naději a štěstí můžeme ve dne udělat věci, na které se bojíme v noci jen pomyslet. Inscenace textu, jenž vznikal mezi pobytem našince u hlubokých fjordů a groteskní realitou všedního dne, nabízí setkání s koncentrovanou hereckou prací souboru Švandova divadla v komorním prostoru studiové scény pod taktovkou uměleckého šéfa. Řadí se po bok původních českých her, které vznikly v rezidenci Švandova divadla, a byly zde uvedeny ve světové premiéře.

Martin Františák napsal pro soubor Švandova divadla text, který stylově navazuje na jeho předchozí oceňované hry Nevěsta nebo Karla. Opět se věnuje hrdinům mimo ohnisko společnosti a uvádí do kontrastu svůj poetický jazyk připomínající tu nejlepší tradici české dramatiky s až groteskní prostotou a krutostí každodenního života.

Kateřina Tučková a kolektiv

Kabaret Winton

režie: Martin Františák

Velký sál

premiéra 22. října 2022

Silný příběh dvou sester o hledání domova i vlastní krve navzdory dějinám.

669 dětí zachránil během prvních osmi měsíců roku 1939 Nicholas Winton a jeho spolupracovníci z pomnichovského Československa. V hotelu Šroubek na Václavském náměstí bydlel necelý měsíc, než se opět vrátil do Velké Británie. I odtud však v organizaci transportů do Anglie pokračoval. Vše definitivně zastavilo až vypuknutí druhé světové války. Ačkoli to tenkrát nebylo tak zjevné, zachránil oněm dětem prokazatelně život. Jejich rodiny zpravidla skončily v koncentračních táborech. Děti díky Wintonovi přežily. V jiných rodinách, v jiných zemích. A na vše se na další desítky let zapomnělo. Až v 80. letech se příběhu Nicholase Wintona začala věnovat média. Odhalovala postupně příběhy i některých z tzv. Wintonových dětí. Většina z nich se po válce natrvalo do své rodné země už nevrátila. Nebylo ke komu.

Ester její rodiče také poslali pryč. Sami zde s mladší dcerou Hanou zůstali a později byli zařazeni do transportu. Ester je už nikdy neviděla, vyrostla u pěstounů v Anglii; zde žila, zde vychovala dnes už dospělou dceru Hannah. A přece se jednoho dne v roce 1988 umanutě rozhodne do Československa vypravit. Ke svému překvapení zde potkává osoby, které považovala za mrtvé. Nebo ji jenom klame paměť a vidí, co vidět chce? Co se to vůbec děje v hotelu, který přejmenovali na hotel Evropa a kde, zdá se, vůbec neplatí zákonitosti času ani prostoru.

Renomovaná spisovatelka Kateřina Tučková spolupracuje se Švandovým divadlem již podruhé; tentokrát však nešlo o adaptaci knihy, ale o vytvoření původního divadelního textu. Ten je a bude poté dále rozvíjen inscenačním týmem i herci samotnými do tvaru, který kombinuje silné komorní drama rodiny, která se ocitla v soukolí velkých dějin, a prvky kabaretu, který umí nabídnout jak melancholické tóny, tak velmi ostrou grotesku či parodické skeče.

George Orwell, Dodo Gombár

1984

režie: Dodo Gombár

Velký sál

premiéra 28. ledna 2023

Kultovní román z roku 1948 (poprvé vyšel 1949) a jedna z nejzásadnějších knih světové literatury vůbec se zdál být paralelou na režimy, které jsou dávno za námi, či zůstávají jen na „ostrůvcích“ typu Severní Koreje. Postupem času se však ukazuje, že mnohá témata jsou aktuálnější více, než by nám bylo milé; že tlak a deformace jazyka či vlastního myšlení (včetně nastolení autocenzury), vyhoření, neschopnost obětovat se pro druhého člověka a milovat bez nároku na sobecké zájmy, záměna lásky za pudy, manipulace a nemožnost dobrat se odpovědi proč, organizované vzývání pseudohodnot i cílená nenávist vůči imaginárnímu nepříteli, moc médií a odvádění pozornosti od skutečného dění – to vše setrvává byť třebas v důmyslnějších formách nejen v politických systémech, ale též ve světě korporací. Ekonomický tlak a past komfortu si také žádá svoji daň.

Adaptaci přímo na tělo souboru Švandova divadla píše Dodo Gombár, bývalý umělecký šéf smíchovské scény.

Daniel Hrbek a kolektiv

Happy End

režie: Daniel Hrbek

Studio

premiéra: 25. března 2023

Téma labyrintu dlouholetého partnerského soužití, se všemi jeho radostmi i strastmi, otázkami existenciálními i komickými ve svém každodenním stereotypu, tichými rituály i obrannými výkřiky zpracovává autorská inscenace. To podstatné se odehrává beze slov.

Na vzniku inscenace se autorsky budou podílet též obsazení herci (Luboš Veselý a Bohdana Pavlíková).

 

Thomas Vinterberg a Tobias Lindholm

Chlast

Divadelní adaptace Thomas Vinterberg a Claus Flygare

režie: Thomas Zielinski

Velký sál

premiéra 29. dubna 2023

Člověk by se měl rodit s půl promile alkoholu v krvi a hned by život stál za to.

Čtyři přátelé, středoškolští učitelé (dějepisu, hudební výchovy, tělocviku a psychologie), se na oslavě 40. narozenin jednoho z nich dovídají o teorii norského filosofa, který tvrdí, že člověk by se měl rodit s půl promile alkoholu v krvi a vše by hned bylo jiné, lepší, radostnější, skýtalo více smyslu.

Brzy nato se jeden z mužů napije, aby vyrovnal kocovinu i tlak od nespokojených studentů a jejich rodičů. A vida, funguje to. Se svojí zkušeností se svěří ostatním. Shodnou se, že je na čase teorii norského filosofa ověřit praxí. Patřičně vědecky, o to důsledněji. A zjistit, zdali zvýšené dávky alkoholu přinášejí i větší bonusy. Je to přeci všechno jeden obrovský mejdan.

Thomas Vinterberg spolu s Clausem Flygarem adaptoval pro divadlo scénář svého oscarového filmu. Vytvořil komorní komedii, nad níž ale postupně stále více úsměv zamrzá. A náhle je tu boj o vlastní integritu a o přežití vůbec.

Autor neznámý

Tematický, společensky aktuální titul v režii ukrajinské režisérky/režiséra

Studio

Premiéra: květen 2023

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Švandovo divadlo slaví 140 let

Tradice i novinky. Jaké to bývalo dříve?

Už 140. narozeniny oslaví 1. října 2021 pražské Švandovo divadlo. Nejstarší divadelní scéna na levém břehu Vltavy je – po Stavovském a Národním – třetím nejstarším divadlem v Praze. Přes svůj úctyhodný věk patří dnes Švandovo divadlo k nejprogresivnějším scénám v metropoli. Do své už 141. sezóny tak vstupuje jako živé centrum kultury a umění. Diváky v ní chce oslovit tématy, která rezonují s dnešní dobou.

Zakladatel divadla Pavel Švanda ze Semčic 

Významné výročí připomene 9. září i Den otevřených dveří, spojený už tradičně s prohlídkami, při nichž budou zájemce provádět herečky a herci smíchovského souboru. Radostné kulatiny v podobě už 400. reprízy ještě před tím, 1. září, oslaví také úspěšná komedie Kdo je tady ředitel?

Švandovo divadlo je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy a jeho činnost podporuje i Městská část Praha 5.

Eliška Pešková spoluzakladatelka Švandova divadla V ulici nesoucí její jméno má nyní vzniknout další místo pro živé umění

Místo setkání a příběhů

„Divadlo jako místo setkávání, sdílení a vyprávění příběhů nezastupitelným způsobem odráží, ale také formuluje dobu a poměry, v níž žijeme. Ve Švandově divadle se dnes hlásíme zejména k těm momentům, kdy tu tvůrci s divákem vedli svobodný a otevřený rozhovor. A nabízeli mu činohru vystupující z břehů komfortní zóny,“ říká současný umělecký šéf Švandova divadla Martin Františák. A prozrazuje heslo stávající sezóny: „Národní pýcha a předsudek“.

„Usilujeme o hledání a artikulaci témat, která společností rezonují nebo snad vbrzku rezonovat budou,“ doplňuje dramaturgyně Martina Kinská. Takovými tématy jsou podle ní například klimatické změny, umělá inteligence, vzájemná nenávist k druhému pohlaví, šikana mezi dospívajícími, tabu znásilnění, ochrana lidských práv i nekalé praktiky tajných služeb. „Skrze uchopení v inscenacích, které nejnověji uvádíme nebo chystáme, chceme danou látku nejen zviditelnit, ale umožnit divákovi dopátrat se příčin, následků, souvislostí a umožnit mu tak důkladnou reflexi,“ říká dramaturgyně. 

Současný umělecký šéf Švandova divadla Martin Františák je i režisérem první letošní premiéry Cyrano z Bergeracu

Nevšední Cyrano, smrt agenta i příběh Sira Nicholase Wintona

Sezónu 2021/22 zahájí Cyrano z Bergeracu. Slavný milostný příběh z Paříže 17. století režíruje Martin Františák a diváci jej uvidí v novém přebásnění oceňovaného britského dramatika Martina Crimpa. K publiku tak i díky skvělému překladu Ester Žantovské hra promluví vášnivou poezií dnešní doby. Cyrana hraje Luboš Veselý, Roxanu ztvární Natálie Řehořová, v roli Kristiána se alternují hostující Dominik Teleky a nová posila souboru Švandova divadla Petr Kult. Premiéra bude 18. září ve Velkém sále Švandova divadla.

Následuje Velmi drahý jed, hra britské dramatičky Lucy Prebble, mapující kauzu otravy Alexandra Litviněnka, bývalého agenta KGB a FSB. Inscenace měla světovou premiéru v září 2019 v londýnském Old Vic Theatre a v režii Thomase Zielinského ji diváci ve Švandově divadle poprvé uvidí 6. listopadu ve Velkém sále. Představí se v ní téměř celý soubor Švandova divadla a role Alexandra Litviněnka se zhostí Petr Lněnička.

Ve Studiu Švandova divadla uvidíme ještě do konce tohoto roku titul Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu. Ten zde připraví režijní dvojice Miřenka Čechová Petr Boháč, patřící ke špičce českého fyzického, experimentálního a tanečního divadla. Jejich inscenace nabídne originální pohled na misogynii (nenávist k ženám) a misandrii (nenávist k mužům). Premiéra bude 27. listopadu 2021.

Ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek ve Velkém sále

Studio pak uvede 12. února 2022 ještě novinku pod názvem Dějiny násilí, odvážnou zpověď vylíčenou jako detektivní příběh naruby. Adaptace románu mladého francouzského autora Édouarda Louise vypráví šokující příběh homosexuálního mladíka, který se stal obětí zločinu. Přepis díla vytvořil pro Švandovo divadlo dramatik a režisér Tomáš Loužný, loni nominovaný divadelními kritiky na talent roku.

Dne 12. března 2022 se Velkém sále uskuteční premiéra titulu Winton. Hru na motivy života Sira Nicholase Wintona napsala pro Švandovo divadlo Kateřina Tučková. V titulní roli uvidíme Matěje Anděla, dvojici sester, které se setkávají po dlouhém odloučení a zcela rozdílných životech, ztvární Bohdana Pavlíková a Jaroslava Pokorná. Režisérem bude Martin Františák.

V domě U Libuše na tehdejší Kinského třídě to kdysi všechno začalo

Další premiéru ve Velkém sále bude mít komedie Ecce homo Homolka plánovaná na 28. květen 2022. Dramatizace kultovního filmu o rodině Homolkových, vyrážejících tentokrát na výlet do přírody, připravuje Švandovo divadlo v adaptaci a režii Kristýny Jankovcové a Adama Svozila. Ti už u Švandů inscenovali titul Zabíjejte popírače klimatických změn, kde se objevila herečka Nataša Bednářová: ta bude hrát i v chystané komedii o Homolkových a zároveň se stává novou členkou hereckého souboru.

Mírné zdražení, komunitní centrum

Nové inscenace nejsou však to jediné, co u Švandů plánují. „V listopadu musíme mírně, o 10 %, zdražit vstupenky a dorovnat tak náklady, které divadlu vzrostly i kvůli vynucené pauze způsobené pandemií. Ale máme také lepší zprávu: jen pár kroků od naší hlavní budovy plánujeme vybudovat komunitní centrum, nové místo pro živou komunitní kulturu a setkávání. V tuto chvíli o tom jednáme se zástupci městské části Prahy 5 a Magistrátem hlavního města Prahy,“ říká ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek.

Centrum by mělo vzniknout v proluce domu nacházející se v ulici Elišky Peškové, což je symbolická adresa. „Eliška Pešková byla mimořádná a pro smíchovské divadlo zásadní osobnost – herečka, autorka, překladatelka a manželka Pavla Švandy ze Semčic, s níž Švandovo divadlo před 140 lety zakládal,“ dodává Daniel Hrbek s poukazem na stále živou divadelní historii.

Interiér divadla v letech 1908 až 1928 kdy neslo název Intimní

Jak šel čas…

Od Hubičky po Buriana

Smíchov a s ním i celá Praha zažily slavnostní okamžik 1. října 1881, kdy se ve dvoře hostince U Libuše otevíralo nové Švandovo divadlo. Premiéry opery Hubička se tehdy zúčastnil i skladatelský velikán Bedřich Smetana. Místo na tehdejší Kinského třídě vybral zkušený principál Pavel Švanda ze Semčic podporovaný svou ženou, herečkou, autorkou mnoha dramatizací a předkladatelkou Eliškou Peškovou. Švanda postavil kamenné divadlo v rekordním čase a otevřel v té nejlepší době: zatímco národ truchlil a pořádal sbírky na shořelé Národní divadlo, diváci se na činohru i zpěvohru ke Švandům jen hrnuli.

Ne vždy se ale smíchovským tak dařilo. Po otevření Zlaté kapličky v listopadu 1883 byl odliv publika tak prudký, že se jim vyplatilo hrát jen o nedělích a ve svátek. V roce 1891 Pavel Švanda náhle zemřel a do čela divadla se postavila Eliška Pešková, která v témže roce dostavěla a otevřela novou Arénu na Smíchově, kde hrál převážně zpěvoherní soubor: dřevěná budova stála u Vltavy až do roku 1938, kdy byla z rozhodnutí úřadů zbořena.

V roce 1900 se Švandovo divadlo dočkalo první zásadní přestavby, kterou provedl Švandův syn Karel. Ten jej už v té době otevřel moderním vlivům a na repertoár zařadil hry Jaroslava HilbertaViktora Dyka či Fráni Šrámka. Od roku 1908 neslo divadlo název Intimní a později měnilo jména podle svých nájemců. K těm patřil Vlasta Burian i komici Ferenc Futurista a Jára Kohout. 

Dnes už neexistující dřevěné divadlo Aréna otevřené Eliškou Peškovou po smrti jejího manžela Pavla Švandy roku 1891

Éra realistická

Hned po skončení války, v červnu 1945 vydal Zdeněk Nejedlý, tehdejší ministr školství a osvěty, výnos o zrušení možnosti divadelního podnikání. Nastupuje nové vedení, nový herecký soubor a vzniká i zcela nové, Realistické divadlo. K nejúspěšnějším inscenacím v prvních sezónách patřila inscenace o Myších a lidech Johna Steinbecka v režii tehdejšího ředitele Karla Palouše, ve hře Přišel na večeři režiséra Oty Ornesta si tu pohostinsky stihl zahrát i Jan Werich.

Slavný herec se ostatně nedávno do Švandova divadla symbolicky vrátil jako jedna ze dvou ústředních postav hry Hadry, kosti, kůže ve velmi zdařilé inscenaci režiséra Martina Františáka. Titul vypráví o Werichově nesnadném dvacetiletém soužití s jeho sousedem, básníkem Vladimírem Holanem, ve vile na nedaleké Kampě.

V roce 1949 stát domy, patřící až do té doby rodinně Švandových, za dramatických okolností vyvlastnil. Aktu údajně přihlížel i sám Zdeněk Nejedlý, jemuž bylo divadlo v roce 1953 připsáno k 75. narozeninám a dlouho pak neslo i jeho jméno. Na programu té doby byly už budovatelské tituly jako Modrová rokle, DS-70 nevyjíždí, Duchcovský viadukt či veselohra Boženka přijede. V roce 1957 otřásla souborem sebevražda mladé talentované herečky Jany Rybářové, která se zabila z nešťastné lásky.

A takhle vypadala smíchovská Aréna uvnitř

Vyhlídka na lepší časy

Uvolnění v 60. letech přineslo lepší časy i mnoha divadelníkům, kteří svobodnější poměry zároveň často aktivně spoluvytvářeli. V roce 1962 se – po návratu z vězení za pokus o emigraci a po krátkém kladenském angažmá – stává členkou hereckého souboru Jiřina Štěpničková. Ochrannou ruku držel tehdejší ředitel Karel Palouš i nad režisérem Lubošem Pistoriem, herečkou Věrou Kubánkovou a z KSČ vyhozeným hercem Otou Sklenčkou. Podobně solidárně se ke kolegům choval pak i pozdější ředitel Zdeněk Buchvaldek, sám kovaný komunista. Spolupráce s talentovanými lidmi bez ohledu na jejich stranické knížky pokračovala i za éry ředitelování Jiřího Fréhara, který zde působil také jako režisér.

Na scéně Realistického divadla se za jeho existence objevilo mnoho osobností, z režisérů například Miroslav Macháček, Luboš Pistorius, Miroslav Krobot, Karel Kříž, Petr Lébl, Lída Engelová nebo Hana Burešová.

Důležitý podíl na směrování divadla měli v 80. letech dramaturgové Michal Lázňovský a Vlasta Gallerová, hudbu k představením zde vytvářeli Michael Kocáb, Petr Skoumal, Jiří Schmitzer či skupina CK Vocal.

Z herců zde působili například Ivanka Devátá, Zdeněk Dítě, Miloš Hlavica, Eva Klepáčová, Jiří Adamíra, Jaroslava Pokorná, Valtr Taub a Josef Vinklář, v 70. a 80. letech pak Jiří Klem, Marta Vančurová, Jan Hartl, Jan Hrušínský, Leoš Suchařípa, Jan Vlasák, Zdeněk Žák a mnoho, mnoho dalších…

Uvolnění poměrů ohlašovalo povolení inscenování hry Karla Steigerwalda Dobové tance v roce 1987 a poté především uvedení scénické koláže Res publica, jejíž první díl měl premiéru v říjnu roku 1988 k 70. výročí vzniku republiky.

Svobodné časy nastaly ale až po 17. listopadu 1989. Po premiéře Maryši dorazili právě v ten večer do divadla studenti se zprávou o násilně potlačené manifestaci na Národní třídě. Hned druhý den se místo představení u Realistů uskutečnila diskuse, jíž byl přítomen i Václav Havel.

Nájemcem Švandova divadla byl i známý komik Vlasta Burian

Z Labyrintu ke Švandům

Na počátku nadějných devadesátých let bylo divadlo pod vedením ředitele Karla Kříže zrekonstruováno a poté otevřeno pod názvem Labyrint. V té době vznikla také komorní, studiová scéna. V roce 1998 byla činnost divadla přerušena kvůli záměru celkově divadlo rekonstruovat, herecký soubor byl tehdejším ředitelem Richardem Krausem rozpuštěn a následně bylo vypsáno výběrové řízení na nového ředitele. V tom uspěl v roce 1999 Daniel Hrbek, který k rekonstrukci budovy povolal herce a architekta Davida Vávru. Znovuotevření se uskutečnilo v prosinci 2002. Tehdy se také divadlo vrátilo ke svému původnímu názvu Švandovo divadlo, poukazující na spjatost s jeho tradicí i úctu k jeho zakladateli.

Blízko Švandova divadla bydlel spisovatel Karel Čapek který si na jeho scéně vyhlédl herečku Olgu Scheinpflugovou

Letní scéna Švandova divadla stávala mezi dnešním náměstím Kinských a Vodní ulicí Letohrádek Eggenberg už neexistuje

Víte, že…

V domě u Libuše údajně bydlela jednu dobu i slavná česká malířka Toyen?

Dispozice hlediště a jeviště bylo původně obráceně, dnešní podobu má až po rekonstrukci v roce 1900? Kubistické průčelí se zaskleným podstřeškem podle projektu Ladislava Machoně je z roku 1915 a zachovalo se dodnes.

V dětských rolích se v divadle za první republiky objevil Julius Fučík? Později v nich účinkoval i budoucí spisovatel Adolf Branald.

K členům souboru patřil i Jiří Adamíra který zde koncem 60 let exceloval např v roli Jana Husa

Konec „starých časů“ ohlásilo mimo jiné zmizení busty Zdeňka Nejedlého, která dříve stála ve foyer divadla? Ztratila se na podzim roku 1989. Dnes vévodí prostorám busta Pavla Švandy ze Semčic. Zdobí je také výtvarná zeď, na níž už svými díly přispěly například Milan Cais, Antonín Střížek, Ivana Lomová, Jiří David, Tomáš CísařovskýKlaus Voorman a nejnověji i herec Jacob Erftemeijer. Obrazy s divadelním námětem jsou na ní však – v duchu pomíjivosti divadelního umění – pouze dočasné a po nějaké době je přemaluje další umělec.

V angažmá zde byla i Jiřina Štěpničková kterou do Realistického divadla přijali navzdory jejímu věznění za pokus o emigrac

K premiérám v nové sezóně patří třeba Cyrano z Bergeracu, hra o smrti agenta Litviněnka či na divadle poprvé uvedený příběh Sira Nicholase Wintona. Novinkou bude i listopadové zdražení vstupenek o 10 % s cílem dorovnat náklady, které divadlu vzrostly v souvislosti s pandemií. Pro diváky tu mají ale i jednu lepší zprávu. „Jen pár kroků od naší hlavní budovy plánujeme vybudovat komunitní centrum, nové místo pro živou kulturu a setkávání,“ říká ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek. Centrum má vzniknout v proluce domu nacházející se v ulici Elišky Peškové, pojmenované po herečce a významné divadelnici, s níž Pavel Švanda ze Semčic divadlo před 140. lety zakládal.

Neblaze proslulý ministr Zdeněk Nejedlý na dobové pohlednici z roku 1945 oslavující přátelství se SSSR

Foto: Archiv Divadelní ústav, Národní divadlo, Památník Karla Čapka

Poznámka k fotogalerii k této tiskové zprávě:

Děkujeme Institutu umění – Divadelnímu ústavu, divadelnímu archivu Národního divadla a Památníku Karla Čapka za poskytnutí fotografií z jejich archivů.

Přes veškerou snahu se nám nepodařilo identifikovat či vyhledat držitele autorský práv k některým fotografiím. Pokud se nám přihlásí, jsme připraveni bezodkladně uzavřít řádné licenční smlouvy.

 

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín 

Světová premiéra již 26. února!

Robot na motivy Karla Čapka. █ On-line ze Švandova divadla. █ Režisér Daniel Hrbek si k inscenaci napsal i sám vlastní hudbu! █

Přestože Švandovo divadlo patří k těm pražským scénám, kde publikum znovu usedne v hledišti nejdřív v březnu 2021, pro všechny diváky, připojené on-line, tu ještě do té doby chystají jednu velmi zajímavou novinku. 26. února od 19 hodin zde bude mít on-line premiéru první česká hra, jejíž dialogy vygenerovala umělá inteligence. Hru AI: „Když robot píše hru“ v režii Daniela Hrbka vytvořil tým divadelníků a vědců ke 100. výročí prvního uvedení hry R.U.R. Karla Čapka. Unikátní dílo vypráví o radostech a strastech každodenního života z pohledu robota.

On-line premiéra inscenace zasvěcené pokroku a fascinujícím technologiím se uskuteční prostřednictvím webové stránky www.theaitre.com. Do světa ji budou šířit také Česká centra.

Strojově vytvořenému textu vdechne život Jacob Erftemeijer jako Robot. V úlohách lidí, kteří ho obklopují, uvidíme Petra Buchtu, Oskara Hese (alternovaného Markem Frňkou), Denisu Barešovou, Andreu Buršovou a Tomáše Petříka. Také oni budou interpretovat text, jehož autorem je chytrý software.

TANEČNÍ MAGAZÍN se této inscenaci velice podrobně věnoval již v lednu tohoto roku v tomto následujícím článku: 

https://www.tanecnimagazin.cz/2021/01/27/kdyz-robot-pise-hru/

Jacob Erftemeijer v titulní roli (vlevo) a Petr Buchta, který v inscenaci ztvárnil hned role dvě (vpravo)

AI: »KDYŽ ROBOT PÍŠE HRU«

Režie: Daniel Hrbek

Dramaturgie: David Košťák, Martina Kinská

Scéna: Martin Šimek

Kostýmy: Paulína Bočková

Hudba: Daniel Hrbek

Asistent režie: Blanka Popková, Vojtěch Nejedlý

Produkce: Tereza Marková

Osoby a obsazení:

ROBOT: Jacob Erftemeijer

MISTR/MUŽ: Tomáš Petřík

TEENAGER: Oskar Hes / Marek Frňka

MASÉRKA/HEREČKA: Denisa Barešová

CIZINEC/PSYCHOLOG: Petr Buchta

ÚŘEDNICE: Andrea Buršová

Světová premiéra bude 26. února 2021 ve Studiu Švandova divadla.

Foto: Richard Moučka

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN