A studio Rubín hledá odpověď na otázku role mužů v současné společnosti

O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso

Text: Barbara Herz, Anna Hoprich

Režie: Barbara Herz
Textová dramaturgie: Šárka Kiršnerová, Anna Hoprich
Dramaturgie: Jiří Ondra, Dagmar Fričová

Výprava: Jana Hauskrechtová

Hudba: Ivan Acher

Pohybová spolupráce: Ondřej Jiráček
Hrají: Michal Bednář, Hanuš Bor, Pavel Neškudla a Václav Rašilov

Jedenáct mužů. Jedenáct osudů. Jedenáct zcela odlišných pojetí role muže v dnešní společnosti. Jejich osobní výpovědi, které režisérka Barbara Herz sbírala po dobu dvou let, se staly podklady pro nově vznikající dokumentární inscenaci. Text napsala společně s Annou Hoprich pro pražské A studio Rubín. Premiérový titul O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso se zabývá otázkou, v čem spočívá mužská dospělost a jak lze v dnešním světe uchopit službu. Zároveň se snaží rozkrývat různé polohy otcovství a jeho často přehlíženou důležitost. Jedenáct mužů z divadelního dokumentu scénicky ztvární Michal Bednář, Hanuš Bor, Pavel Neškudla a Václav Rašilov. Premiéra se uskuteční 31. května v A studiu Rubín.

Inscenací O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso navazuje Barbara Herz na svou úspěšnou spolupráci s A studiem Rubín. Její předchozí dokumentární inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je je divácky velmi kladně přijímaná a zároveň byla nominována na cenu Thálie a Ceny divadelních novin. Po prozkoumání mýtů moderního mateřství bylo logickým krokem přesunout pozornost k souvisejícímu fenoménu, jímž je pozice mužů v současné společnosti. I v tomto případě se jedná o snahu co nejkomplexněji zmapovat podstatný společenský fenomén prostřednictvím autorského scénáře. Ten Barbara Herz komponuje na základě dvou let rešerší a přepisů nahrávek jednácti rozhovorů s nositeli unikátních životních příběhů, stejně jako s profesními odborníky.

Silný rámec autentických příběhů často osciluje mezi nekorektním humorem, lehce ironickou reflexí současné společnosti a sdílením vlastních bolavých či naopak silně katarzních osudů. To divákům umožní hluboké ztotožnění, stejně jako ostré vymezení. Diváci tak mohou reflektovat vlastní zkušenosti a postoje a mimoděčně obohacovat svou optiku perspektivami, které jim doposud mohly unikat. Zároveň vzniká svébytná odpověď na téma letošní sezony A studia Rubín: Závislosti. Perspektiva, kterou jsou muži dneška nahlíženi, je totiž často závislá na sérii stereotypních představ správného chlapáctví.

O situaci mužů v současné společnosti neprobíhá na rozdíl od otázek mateřství žádná podstatná diskuze. Muži jsou primárně nahlíženi hlavně v opozici k ženám, a to především v momentu, kdy se řeší otázky rodičovství a dialog pečující vs. zabezpečující. Přesto by bylo příliš zjednodušující definovat muže pouze na základě toho, jak pojímají péči. Jeden z odborníků, kteří na projektu spolupracují, Tomáš Pavlas z Otevřené společnosti, hovoří o tom, že situace toxického patriarchátu, který v naší společnosti stále přetrvává, škodí nejen ženám, ale i mužům samotným. Nejistota, jak nakládat s tlakem na udržení dominantní pozice často vede k tomu, že muž pracující jako pojišťovák, co nakupuje na Rohlíku s donáškou do třetího patra, hovoří o přirozenosti lovce mamutů, odlišnostech mužského mozku a nezapomene zmínit, že ženám je vlastní sbírat kořínky,“ říká o inscenaci režisérka Barbara Herz a dodává: „Všichni muži, jejichž příběhy v textu zazní, jsou označeni až archetypálně maskulinními profesemi či společenskými pozicemi (kamioňák, bachař, horník, lovec, sběratel, dobrodruh, hráč…), přesto se v každém z příběhů ukáže překvapivý přerod perspektivy a zcela nečekané pointy.

Hlavním tématem inscenace se jeví otázka síly a schopnost s ní vědomě nakládat, stejně jako schopnost vědomého přijetí oběti, která, slovy jednoho z respondentů, dokáže z hysteriků, narcisů a věčných dětí učinit skutečné, dospělé muže. Ukazuje se, že s muži celého věkového spektra rezonuje postoj k základní vojenské službě, která se minimálně v diskuzích na sociálních sítích stává leitmotivem nostalgicky vzpomínané iniciace do mužství. Zároveň ale žijeme v době, kdy největším ohrožením, se kterým jsou muži konfrontováni, je strach, že jim spadne zmrzlina ve Stromovce,“ komentuje motiv inscenace spoluautorka textu Anna Hoprich.

Tvůrčí dvojici doplňuje scénografka Jana Hauskrechtová, která s režisérkou spolupracuje stabilně, dramaturgové Jiří Ondra a Dagmar Fričová a renomovaný hudební skladatel Ivan Acher, který se též podílel na předchozí inscenaci Jenom matky vědí, o čem ten život je uváděné v A studiu Rubín. Herecký tým tvoří Pavel Neškudla a Michal Bednář (oba patří mezi nejtalentovanější herce mladší generace), které doplňují (opět v rubínovském duchu) zkušení a renomovaní herci Hanuš Bor a Václav Rašilov.

Premiéra se uskuteční 31. května v A studiu Rubín. První repríza bude následovat 12. června. Vstupenky jsou již nyní dostupné na www.astudiorubin.cz.

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso

Role mužů v současné společnosti

Text: Barbara Herz, Anna Hoprich

Režie: Barbara Herz
Textová dramaturgie: Šárka Kiršner, Anna Hoprich
Dramaturgie: Jiří Ondra, Dagmar Fričová

Výprava: Jana Hauskrechtová

Hudba: Ivan Acher

Pohybová spolupráce: Ondřej Jiráček
Hrají: Michal Bednář, Hanuš Bor, Pavel Neškudla a Václav Rašilov

Jedenáct mužů. Jedenáct osudů. Jedenáct zcela odlišných pojetí role muže v dnešní společnosti. Jejich osobní výpovědi, které režisérka Barbara Herz sbírala po dobu dvou let, se staly podklady pro nově vznikající dokumentární inscenaci. Text napsala společně s Annou Hoprich pro pražské A studio Rubín. Premiérový titul O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso se zabývá otázkou, v čem spočívá mužská dospělost a jak lze v dnešním světe uchopit službu. Zároveň se snaží rozkrývat různé polohy otcovství a jeho často přehlíženou důležitost. Jedenáct mužů z divadelního dokumentu scénicky ztvární Michal Bednář, Hanuš Bor, Pavel Neškudla a Václav Rašilov. Premiéra se uskuteční 31. května v A studiu Rubín.

Inscenací O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso navazuje Barbara Herz na svou úspěšnou spolupráci s A studiem Rubín. Její předchozí dokumentární inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je je divácky velmi kladně přijímaná a zároveň byla nominována na cenu Thálie a Ceny divadelních novin. Po prozkoumání mýtů moderního mateřství bylo logickým krokem přesunout pozornost k souvisejícímu fenoménu, jímž je pozice mužů v současné společnosti. I v tomto případě se jedná o snahu co nejkomplexněji zmapovat podstatný společenský fenomén prostřednictvím autorského scénáře. Ten Barbara Herz komponuje na základě dvou let rešerší a přepisů nahrávek jednácti rozhovorů s nositeli unikátních životních příběhů, stejně jako s profesními odborníky.

Silný rámec autentických příběhů často osciluje mezi nekorektním humorem, lehce ironickou reflexí současné společnosti a sdílením vlastních bolavých či naopak silně katarzních osudů. To divákům umožní hluboké ztotožnění, stejně jako ostré vymezení. Diváci tak mohou reflektovat vlastní zkušenosti a postoje a mimoděčně obohacovat svou optiku perspektivami, které jim doposud mohly unikat. Zároveň vzniká svébytná odpověď na téma letošní sezony A studia Rubín: Závislosti. Perspektiva, kterou jsou muži dneška nahlíženi, je totiž často závislá na sérii stereotypních představ správného chlapáctví.

O situaci mužů v současné společnosti neprobíhá na rozdíl od otázek mateřství žádná podstatná diskuze. Muži jsou primárně nahlíženi hlavně v opozici k ženám, a to především v momentu, kdy se řeší otázky rodičovství a dialog pečující vs. zabezpečující. Přesto by bylo příliš zjednodušující definovat muže pouze na základě toho, jak pojímají péči. Jeden z odborníků, kteří na projektu spolupracují, Tomáš Pavlas z Otevřené společnosti, hovoří o tom, že situace toxického patriarchátu, který v naší společnosti stále přetrvává, škodí nejen ženám, ale i mužům samotným. Nejistota, jak nakládat s tlakem na udržení dominantní pozice často vede k tomu, že muž pracující jako pojišťovák, co nakupuje na Rohlíku s donáškou do třetího patra, hovoří o přirozenosti lovce mamutů, odlišnostech mužského mozku a nezapomene zmínit, že ženám je vlastní sbírat kořínky,“ říká o inscenaci režisérka Barbara Herz a dodává: „Všichni muži, jejichž příběhy v textu zazní, jsou označeni až archetypálně maskulinními profesemi či společenskými pozicemi (kamioňák, bachař, horník, lovec, sběratel, dobrodruh, hráč…), přesto se v každém z příběhů ukáže překvapivý přerod perspektivy a zcela nečekané pointy.

Hlavním tématem inscenace se jeví otázka síly a schopnost s ní vědomě nakládat, stejně jako schopnost vědomého přijetí oběti, která, slovy jednoho z respondentů, dokáže z hysteriků, narcisů a věčných dětí učinit skutečné, dospělé muže. Ukazuje se, že s muži celého věkového spektra rezonuje postoj k základní vojenské službě, která se minimálně v diskuzích na sociálních sítích stává leitmotivem nostalgicky vzpomínané iniciace do mužství. Zároveň ale žijeme v době, kdy největším ohrožením, se kterým jsou muži konfrontováni, je strach, že jim spadne zmrzlina ve Stromovce,“ komentuje motiv inscenace spoluautorka textu Anna Hoprich.

Tvůrčí dvojici doplňuje scénografka Jana Hauskrechtová, která s režisérkou spolupracuje stabilně, dramaturgové Jiří Ondra a Dagmar Fričová a renomovaný hudební skladatel Ivan Acher, který se též podílel na předchozí inscenaci Jenom matky vědí, o čem ten život je uváděné v A studiu Rubín. Herecký tým tvoří Pavel Neškudla a Michal Bednář (oba patří mezi nejtalentovanější herce mladší generace), které doplňují (opět v rubínovském duchu) zkušení a renomovaní herci Hanuš Bor a Václav Rašilov.

Premiéra se uskuteční 31. května v A studiu Rubín. První repríza bude následovat 12. června. Vstupenky jsou již nyní dostupné na www.astudiorubin.cz.

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Divadlo NoD zahajuje sezónu

Opera LOGIKA CHAOSU / Run OpeRun

Divadlo NoD zahájí sezónu premiérou autorské opery LOGIKA CHAOSU / Run OpeRun

Pražské Divadlo NoD zahájí po dlouhé nucené pauze novou divadelní sezónu premiérou autorské opery kolektivu Run OpeRun s názvem LOGIKA CHAOSU. Inscenace zkoumá, jaký vliv mohou mít malé neurotické poruchy, obsese a strach na běžné společenské situace. Čtyři lidé se setkávají v cizím bytě na večírku. Čtyři lidé a čtyři různé pohledy na stejný večer. Na libreto režisérky Vilmy Bořkovec složili hudebníci Kryštof Kříček a Václav Havelka (členové kapely Please The Trees) s pomocí hudební improvizace operních pěvců současné operní dílo, kde opera a elektronická hudba společně existují vedle sebe. Repertoár Divadla NoD se tak rozšíří o další netradiční divadelní zážitek.

Inscenační projekt by vybrán na základě rezidenční výzvy, kterou Divadlo NoD vypisuje pravidelně každý rok, jako platformu pro umělce z oblasti autorského divadla. „Projekt spolku Run Operun nás zaujal hned od začátku. Autorský přístup k opernímu žánru, kdy inscenace, včetně hudby a zpěvů vzniká opravdu na místě a během zkoušek, nám přijde hodně zajímavý a ojedinělý. Jsme rádi, že se jeho premiéra odehraje v našem divadle, jehož dramaturgie se zaměřuje právě na různé podoby současného autorského divadla.“ říká Natálie Preslová, dramaturgyně a umělecká šéfka Divadla NoD.

LOGIKA CHAOSU otevírá téma obsedantně-kompulzivní poruchy. Dílo však neusiluje o psychologický popis osob trpících neurotickou poruchou, ale o umělecké zachycení emocí, které takový člověk prožívá. Inscenační tým čerpá z vlastních zkušeností a z momentů, které jsou velmi dobře známé nám všem: tíživého pocitu, kdy víme, že něco musíme udělat, ale vůbec netušíme proč. Do této interpretační výzvy Run OpeRun přizval sopranistku Elišku Gattringerovou, Evu Esterkovou v alternaci s Kristýnou Kůstkovou, tenora Ramana Hasymau a barytona Martina Vodrážku. Jednu z hlavních postav ztvární herec Michal Bednář ze souboru 11:55.

Premiéra je plánována na 1. 9. 2021 od 19:30 v Divadle NoD

První repríza proběhne 25. 9. 2021

Hrají: Michal Bednář, Eliška Gattringerová, Raman Hasymau, Eva Esterková / Kristýna Kůstková, Martin Vodrážka

Námět: Vilma Bořkovec, Barbora Pokorná a kolektiv
Hudba: Kryštof Kříček, Václav Havelka
Libreto: Vilma Bořkovec
Hudební spolupráce: Anna Novotná Pešková
Koučka hudební improvizace: Bella Adamova

Režie: Vilma Bořkovec
Dramaturgie: Barbora Pokorná
Scénografie: Anna Pospíšilová
Choreografie: Helena Štávová Ratajová
Kostýmy: Vojtěch Hanyš
Light design: Judita Mejstříková
Make-up: Justina Urbanová
Rekvizity: David Ramdan

 

NoD, Taneční magazín

Úplně poslední muzikál DAVIDA BOWIEHO v Praze!

Již na podzim. Na scéně divadla Komedie!

Asi nejvýznamnější poslední dílo jedné z nejvlivnějších světových hudebních osobností Davida Bowieho, muzikál „Lazarus“, se konečně představí i českému publiku. Jeho premiéry jsou naplánované na 11. a 12. října 2019 v divadle Komedie.

Česká verze nastudování vzniká v režii Mariána Amslera. V alternaci se v hlavní roli představí herec Igor Orozovič a spíše zpěvák Ondřej Ruml.

Premiérově se muzikál „Lazarus“ představil na konci roku 2015 v New Yorku. Konkrétně v Theatre Workshop. Stal se jedním z posledních děl, které dokončil Bowie před svou smrtí. Zemřel totiž 10. ledna 2016.

Poté následovalo úspěšné uvedení v King’s Cross Theatre v Londýně. Hlavní roli u obou inscenací ztvárnil herec Michael C. Hall.Ano, ten, který se proslavil mimo jiné rolí v televizním seriálu Dexter. Další uvedení Lazaruse“ následovala například ve Vídni, v Düsseldorfu, Hamburku, Norimberku, Amsterdamu či v Oslu. Od konce května 2019 je na repertoáru Arts Centre – Playhouse v Melbourne a od října se na komorní muzikál „Lazarus“ může konečně těšit i Praha.

Jaká je hlavní osa muzikálu? Jde o melancholický, melodramatický příběh o samotě, sebedestrukci a potřebě lásky. Navazuje na více než čtyřicet let starý film „Muž, který spadl na Zemi“, ve kterém ztvárnil Bowie roli mimozemšťana Newtona. Téma cizince mezi lidmi zůstává, přidávají se však motivy vyhoření, závislosti a především velké potřeby návratu do čistého života, světa a duše. Kromě Newtona tak poznáváme sebevědomou Elly, které setkání s tajemným excentrikem změní život, jejího nudného manžela Zacha, černého anděla Valentina, dávného hrdinova přítele Michaela nebo „ideální pár“ Bena a Maemi. A pak je tu ještě Dívka – naděje, s níž je možné letět ke hvězdám.

Sám David Bowie napsal muzikál „Lazarus“ takříkajíc týmově. Je totiž autorem společně s irským dramatikem Endou Walshem. Kromě Bowieho starších hitů v něm zaznívají i písně z alba Blackstar, vydaného krátce před zpěvákovou smrtí.

Muzikál, který již sklízí úspěch na evropských scénách, uvedou Městská divadla pražská. A to na scéně divadla Komedie v české premiéře 11. a 12. října 2019.

Vstupenky můžete zakoupit již nyní v pokladnách Městských divadel pražských nebo on-line ZDE.

Ondřej Ruml se již těší na svou novou muzikálovou roli

HLAVNÍ OBSAZENÍ A TÝM MUZIKÁLU „LAZARUS“

Thomas Jerome Newton: Igor Orozovič / Ondřej Ruml
Elly, jeho asistentka:
Nina Horáková
Dívka:
Erika Stárková
Valentine:
Pavol Smolárik
Ben/Michael:
Michael Vykus
Maemi:
Huyen Vi Tranová
Zach:
Michal Bednář

TVŮRČÍ TÝM:

Režie: Marián Amsler
Dramaturgie: Jana Slouková
Scéna: Juraj Kuchárek
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Původní instrumentace a aranžmá: Henry Hey
Hudební nastudování: Jan Aleš
Pohybová spolupráce: Stanislava Vlčeková
Překlad libreta: Michal Zahálka

Foto: archiv MDP

TANEČNÍ MAGAZÍN