Petr Kotvald vzpomíná na Hanku Zagorovou

„Cítil jsem velký obdiv a úctu“

Zpráva o věčném odchodu Hanky Vás určitě zasáhla,  co Vám projelo hlavou, jak na ni  vzpomínáte?

„Každý odchod blízkého člověka je vždycky bolestivým překvapením. Lidé nás opouští, to je zkrátka světaběh.  A kdyby nám to bylo jedno, nebylo by s námi něco v pořádku. Já  jsem s  Hankou prožil jen to hezké. Spolupracovali jsme spolu přes pět let, pro mě to byl splněný sen. Hanka byla skutečně velice laskavá a příjemná,  my jsme se nesmírně bavili. Vnímal jsem ty roky, kdy  jsme spolu  strávili opravdu hodně času, to bylo v letech 1981 – 1985, jako jednu  velkou šarádu, velkou jízdu. Bylo to  vážně   bezvadné. Později  jsme se potkali už jen občas. Jedno z posledních setkání proběhlo  asi před rokem, přetočili jsme znovu ‚Sanitku‘ a úplně  naposledy  jsem byl  hostem jejího rande na jejím  Instagramu.“

Nastoupili jste se Standou Hložkem  k ní do kapely coby mladí kluci, jaké jste měli pocity?  Jaká byla k Vám?

„Tak všichni, kteří s Hankou spolupracovali, do ní byli „zamilovaní“. Bylo úplně jedno, jestli to byli její ‚souputníci‘, nebo byli o něco mladší. To vám potvrdí, všichni, kteří ji znali. Mezi námi byl rozdíl přes 12 let  a cítil jsem totéž, co ostatní.  A navíc velký obdiv a úctu.

Když  jsem do kapely  nastoupil já, Hanka byla v tu dobu velikou hvězdou a najít si své místo v už ‚rychle jedoucím vlaku‘  vyžadovalo notnou dávku učení. Tohle není také ten správný výraz, zkrátka  musel jsem se ‚najít‘. Ona sama nás  brala automaticky,  byli jsme nejen členové její  kapely, byli jsme také součástí její komunity, lidmi v jejím  tvůrčím týmu, který jí byl vždy poblíž.

My jsme spolu opravdu strávili hodně času a navíc jsem s ní tvořil i společnou posádku auta.  Takže jsem všechny cesty na koncerty a z koncertů absolvoval s ní. Cestou tam řídil Karel Vágner a já jsem seděl vzadu.  Na cesty zpět  jsem si s Karlem vyměnil místo. Oba spali a já jsem se snažil dovézt je bezpečně domů. A v autě je řečeno a řešeno hodně věcí! To je  přesně ten okamžik,  kdy je  vztah mezi lidmi sice pracovní, ale nesmírně blízký, strávíte  s tím člověkem hodiny a dny společně, takže to znamená   také  obrovskou  důvěru.  Tehdy jsme probírali  věci, které bych si nikdy nedovolil vynést nikam ven,  bylo to jen mezi námi. Tohle člověk nesmí nikdy pustit za hranice. Byla to doslova  moje  rodina, rodina jinak.

Těch pár let s ní byl pro mě  nádherný čas, zažili jsme  spolu krásné momenty,  pláže, cesty, velké  show, párty, bylo to všechno bezvadné. A tohle mi po ní zůstává, ten společně strávený čas.

 

Děkujeme

 

Foto: Archiv Petra Kotvalda

Eva Smolíková

Taneční magazín

Vlastimil Harapes vzpomíná na Hanku Zagorovou

„Hanka měla k lidem krásný vztah“

Co Vám zůstává nejhlouběji vryto v srdci, když si vzpomenete na Hanku?

„Hanka byla neobyčejná v tom, že měla vždy k lidem krásný a pozitivní vztah. Já jsem ji za celá léta neslyšel o žádném člověku  říct  špatné slovo.  Nikdy neřekla o nikom  dobře známou větu: „Ježíši, podívej se,  jak vypadá!“  Tak tohle u ní vůbec neexistovalo.  Ona byla skutečně tak velkorysá a  nesnižovala se k tomu, aby kritizovala nebo nějakým jiným způsobem  shazovala druhé lidi.“

Vzpomínáte na nějakou konkrétní příhodu z doby, kdy jste žili spolu?

„Nemám na mysli vyloženě nějaké konkrétní příhody, ale spíše je to celá ta  doba, co jsme byli spolu. Byly  to hezké roky a Hanka je nazvala tak, že náš vztah „prošuměl v bublinkách (v šampaňském).“

Děkujeme a přejeme hodně sil

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Pina i experimentální psychodrama Esquizo

Festival Film (Body zlomů) a architektura přinese taneční film na pomezí divadla a psychiatrie

Jedenáctý ročník festivalu Film a architektura s podtitulem Body zlomů zavítá ve dnech 29. 9. – 4. 10. do dvou desítek českých a slovenských měst. Uvede 34 krátkých a celovečerních filmů i diskuze s tvůrci a odborníky. Na své si přijdou fanoušci tance, divadla i klasické hudby.

Festival Film a architektura uvede taneční film Pina Wima Wenderse. 30. září jej v Kině 35 Francouzského Institutu v Praze uvede Jan Hřebejk v rámci festivalové sekce Inspirace Jana Hřebejka. Tanečnice a choreografka Pina Bausch byla legendou celosvětové pohybové scény. Proměnila taneční jazyk jedinečnými multimediálními kreacemi, které v divákovi vyvolaly emoce a nabídly nenapodobitelný vizuální zážitek. Renomovaný německý režisér Wim Wenders představuje ty nejlepší Pininy choreografie zasazené do unikátních architektonických lokací řady významných současných autorů, jako jsou Rem Koolhaas, Norman Foster, studio SANAA a další. Společně s hudbou dokreslují celou estetiku obrazu.

Film a architektura uvede také hudební videoklip zpěvačky Terry ze soundtracku celovečerního tanečního snímku Zrcadla ve tmě Šimona Holého. Klipu dominuje kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad slovinského architekta Josipa Plečnika.

Experimentální snímek Esquizo budete moc zhlédnout 2. října v kině Ponrepo. Autorem abstraktní filmové výpovědi o architektuře mozku je světoznámý španělský architekt Ricardo Bofill, autor mimo jiné několika pražských rekonstrukcí. Psychodrama, vystavěné obdobně jako architektonické stavby, se pohybuje na pomezí divadla a psychiatrie.

V Praze, Řevnicích a Brně zajděte na film Opera Bastila režiséra Leifa Kaldora. Představí neuvěřitelný příběh vzniku reprezentativní budovy opery Bastila v Paříži postavené v roce 1989 u příležitosti 200. výročí dobytí Bastily. V prestižní mezinárodní soutěži připomínající tento významný francouzský symbol zvítězil tehdy zcela neznámý kanadský architekt Carlos Ott. Porotci se během výběru anonymizovaných návrhů mylně domnívali, že jde o dílo slavného amerického architekta Richarda Meiera. Sám autor, členové realizačního týmu a tehdejší ministr kultury líčí tuto nepravděpodobnou ságu, které dominovala politická rivalita mezi tehdejším francouzským prezidentem a premiérem.

Nevšední filmová pocta s názvem Inženýrova fantazie přibližuje mimořádnou kariéru a osobnost Petera Rice jednoho z nejuznávanějších statiků konce 20. století – od dětství v irském Dundalku přes práci na světoznámých stavbách jako Opera v Sydney, Centre Pompidou nebo Lloyd’s Building až po jeho předčasnou smrt v roce 1992. Pomocí unikátních záběrů a rozhovorů s jeho pracovním i rodinným okolím odhaluje dokument příběh skromného génia, který ve stínu architektonických ikon umožnil postavit do té doby zcela nerealizovatelné stavby. Na promítání zamiřte do Prahy, Brna, Řevnic, Ústí nad Labem, Vysokého Mýta a do Ostravy.

Vstupenky na festival Film a architektura naleznete na filmarchitektura.cz. Vybrané projekce jsou pro návštěvníky přístupné zdarma.

Pořádá: Kruh, z.s.

Pod záštitou: Česká komora architektů
Hlavní partner: mmcité a.s.

Za podpory: Ministerstvo kultury ČR, projekt je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy, Nadace české architektury, SOMFY spol. s r.o., SIPRAL a. s., CAMP, Francouzský institut v Praze, Velvyslanectví Státu Izrael v ČR, Rakouské kulturní fórum v Praze, Instituto Cervantes v Praze, Městská část Praha 1, Statutární město Brno

Design partner Inspirace Jana Hřebejka: Vitra Koncept, s.r.o.

Hlavní mediální partner: Dolce Vita

 

Mediální partneři: Český rozhlas Vltava, Radio Wave, Deník N, ČSFD, 25fps, Architect+, Art & Antiques, ArtMap, CINEPUR, CZECHDESIGN, EARCH.cz, ELLE Decoration, ERA21, Full Moon Magazine, Kinobox, Kulturní magazín Uni, PROPAMÁTKY, Radio 1

 

 

Anna Mašátová

pro Taneční magazín