Rozhovor se zpěvačkou JANOU „Leeloo“ KOPTOVOU

„Zpívá se mi lépe, když je v písni i kus mne”

Vše začalo tancem a to jí byly tři roky… Vyzkoušela všechny možné styly a jednu dobou dokonce závodně tančila Rock&Roll. Pak přišel zpěv, zkusila si i herectví a láska k hudbě dovedla Janu Koptovou ke studiu populárního zpěvu na konzervatoři a letos pod pseudonymem Leeloo vydala svůj první singl Botticelli Girl”, ke kterému také natočila videoklip a právě pracuje na svém debutovém albu. Zájem o tanec ji zůstal, a když to čas a koronavirus dovolí, ráda si zatančí v tanečním studiu.

Pocházíte z umělecké rodiny, pradědeček spisovatel, dědeček textař, tatínek herec, textař a pianista, maminka herečka. Jaké bylo, vyrůstat v rodině plné umělců? Jak vás to ovlivnilo?

Rozhodně mě to přivedlo k hudbě a umění celkově. Odmalička jsme chodily se ,ségrou’ do divadel za rodiči. Nejvíce času jsme strávily v divadle Semafor, takže hudba, tanec a herectví bylo všude kolem mě. Nedokážu si to představit jinak. Když jsme nebyly v divadle, tak jsme šly na koncert  táty a tak podobně.”

Od dětství ráda zpíváte. A podle všeho, jste vždycky chtěla být zpěvačkou, ale vaši rodiče si to nepřáli. V páté třídě na ZŠ jste se v Semaforu objevila v představení Opera Betlém”, kde hrál váš táta a pak jste zpívala v Dětské opeře Praha. Bavilo vás to?

Milovala jsem to! Našla jsem si tam spoustu přátel a hlavně jsem se konečně začala učit zpívat. V naší rodině se opera neposlouchá, jen u venkovního posezení na zahradě hraje klasika. Rozhodně mi to rozšířilo obzory a stát ve svých asi 14 letech na prknech Národního divadla s tím, že jsem tam něco přednášela, byla úžasná zkušenost!!!”

V jednom rozhovoru jste řekla, že jste nikdy nepřemýšlela nad jinou než uměleckou kariérou, a tak jste se rozhodla pro studium populárního zpěvu na pražské konzervatoři. Proč jste si vybrala právě populární zpěv? Neuvažovala jste o opeře?

Hodně lidí mě do toho nutilo, ale já si nikdy nedokázala samu sebe představit jako operní divu. Plánovala jsem i muzikál, ale nakonec jsem šla na Pražskou konzervatoř k paní profesorce Janě Balašové a vůbec bych to neměnila!”

Nedávno jste vydala svůj první videoklip k písni Botticelli Girl pod pseudonymem Leeloo. Proč právě Leeloo? Někde jste řekla, že je podle hrdinky z vašeho oblíbeného filmu Pátý element…

Ano. Na filmu ,Pátý element´ jsem vyrostla. S kamarádkou jsme si říkaly zkráceně ,Lilu´ . Vždycky jsem věděla, že mé umělecké jméno nebude mé vlastní. Před pár lety jsem se na sociálních sítích Instagram přejmenovala na ,Leeloo´. Když jsme s mým producentem Sebastianem Hádlem a mou sestrou Františkou vymýšleli, jak bych si mohla říkat, tak to Sebastian navrhl. Hned jsem souhlasila!”

V současnosti pracujete na svém debutovém albu a pod pěti skladbami je autorsky podepsaná vaše sestra Františka. Neuvažovala jste o tom, napsat si také sama text?

Texty si píši! Třeba právě můj debutový single ,Botticelli girl´ jsem napsala já – hudbu i text. Se sestrou jsem spolupracovala na třech z těchto pěti zmíněných písních, a pak na všech ostatních sama. Zpívá se mi mnohem lépe, když je v písni i kus mě.”

S rodinou

Spolu se sestrou Františkou jste se objevily v malých rolích ve filmové hudební komedii Jiřího Menzla Donšajni” (2013), v níž si zahrál také váš tatínek Václav Kopta. Jaká to byla zkušenost? Přijala byste i dnes roli před kamerou?

To už je velice dávno a jednalo se o opravdu malinké role. Nakonec jsem pouze dostala pohlavek před kamerou, ale strašně mě to bavilo. Pamatuji si úplně vše! Konkurz v Malostranské besedě, kostýmní zkouška na hřbitově, zkoušení scén, ostatní děti, co tam s námi byly a samozřejmě velkou premiéru. Jiří Menzel řešil každičký detail. Moc si vážím toho, že jsem ho mohla vidět během jeho práce, kterou dělal dokonale. Vyrostla jsem v divadle a vždycky si všichni kolem mě mysleli, že budu herečka. Rozhodně bych se nějaké té roli nebránila – uvidíme, co přinese čas.”

Zpívání vás podle všeho velice baví a naplňuje. Vyzkoušela jste si také herectví. A co tanec, neláká vás?

Upřímně, vše začalo tancem. Byla jsem velice extrovertní a hyperaktivní dítě, takže jsem začala tančit ve svých 3 letech. Vyzkoušela jsem všechny možné styly a jednu dobou jsem dokonce závodně tančila Rock&Roll. Byl i rok, kdy jsem chodila tančit čtyřikrát týdně (více stylů) a k tomu jsem ještě zvládala akrobacii, výtvarku a dřevěnou dílnu – rodiče se mě prostě snažili unavit. 🙂 Tím jsem si nakonec zničila kolena a po krátké pauze jsem se k tancování vrátila jen částečně. Covid mi brání chodit do mého oblíbeného tanečního studia, ale jednou za čas si něco zatančím.”

Letos vás čeká maturita a co dál? Budete pokračovat ve studiu?

Plánuji zůstat na škole ještě dva roky, abych udělala absolutorium. Nad vysokou školou se ještě rozhoduji. Láká mě zahraničí, ale v poslední době si nejsem úplně jistá…”

Jak ráda trávíte chvíle volna?

Posloucháním hudby, posezením v kavárnách nebo koukáním na něco zajímavého. Záleží na tom, kolik mám energie.”

Jana „Leeloo“ Koptová:

Narodila se 4. 7. 2001 v Praze jako mladší dcera herců Václava Kopty a Simony Vrbické (dvorní dabérky Nicole Kidman). Strýc Jan Kopta je výtvarník. Dědeček Pavel Kopta byl textař, hlavně písní pro Hanu Hegerovou, například „Lásko prokletá“. Prastrýc Petr Kopta byl básníkem, překladatelem, textařem a  podepsal Chartu 77. Pradědeček Josef Kopta byl spisovatel a jeho nejslavnější román „Hlídač č. 47“, který vyšel v roce 1926, byl 3x zfilmovaný. Starší sestra Františka studuje Arts management a s Janou napsala několik písní.

Jana studuje pražskou konzervatoř. Objevila se v malé roli ve filmu Donšajni”.

Veronika Pechová  

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor se zpěvákem HYNKEM TOMMEM

„Vidět ty rozzářené oči publika“

Hynek Tomm nedávno v TANEČNÍM MAGAZÍNU lidsky a dojemně zavzpomínal na Evu Pilarovou. Na přání mnoha našich čtenářů a zejména čtenářek s ním teď přinášíme i osobní rozhovor.

Kdy ve Vás uzrálo přání veřejně vystupovat, stát se zpěvákem?

Víte, že to si pamatuji přesně? Bylo to totiž 1. února, v den, kdy je v kalendáři jméno Hynek. A já jsem zrovna zpíval ve stejný den i čas na dvou soutěžích u nás v Chebu. Takže jsem přebíhal z kulturního domu do školy hudební, kde se druhá soutěž konala. Bylo mi tehdy jedenáct. Nakonec jsem zvítězil v obou soutěžích, a tak se postupně prozpíval až do Prahy. A tam jsem, v rámci celorepublikového finále, opět vyhrál. To se ví, že mě těch několik triumfů v soutěžích poznamenalo. Maminka, přátelé a mí nejbližší byli na mě patřičně hrdí. A znal mne kdekdo, nejen z Chebu a okolí.

Tehdy jsem si uvědomil, že stát na jevišti, zpívat a vidět ty rozzářené oči publika, je tím, bez čeho už nechci být.“

Jaký máte vztah k tanci?

Když jsem byl teenager, často jsem chodil na diskotéky, a tancovat mě moc bavilo. Později jsem ale zjistil, že ačkoli nemám problém s rytmem, paměť naučit se tanec na danou choreografii, to už mi jaksi nejde. Ukázalo se to už, když jsem uspěl v konkurzu pro tehdejší muzikál ,Jesus Christus Superstar´. Po dvou měsících úporného snažení tancovat právě na přesně danou choreografii, jsem to vzdal. A to mi s tancem pomáhala a radila zpěvačka Leona Machálková… No prostě, od té doby se raději dívám a obdivuji ty druhé.“

Chodil jste do tanečních?

Nechodil jsem tam přímo. Ale jenom jako divák si sednout na balkón a podívat se. Občas jsem si někdy odběhl na chodbu.  A tam si zkusil  pro mě ty takzvaně lehčí žánry. Naučil jsem se tak alespoň polku, valčík, ča-ča…“

Navštěvujete někdy, jako divák, baletní či taneční představení?

Upřímně, byl jsem takto jen dvakrát. Už kdysi ve Stavovském divadle. Dnes opravdu ani nevím na čem, ale pamatuji si, že jsem byl tenkrát opravdu ohromen.“

Hynek Tomm se již s oblíbenou Evou Pilarovou může od letošního jara objevit pouze prostřednictvím fotografií a filmových záznamů

V TANEČNÍM MAGAZÍNU jste se nedávno představil jako dobrý přítel zesnulé Evy Pilarové. Máte ještě v branži nějakého takového dobrého známého či staršího rádce?

V mém pěveckém životě se objevilo několik osobností, kterých si upřímně vážím. Eva Pilarová vždy byla a bude stále ta nej… Nějakou dobu jsme měli společný zájezdový pořad s paní Květou Fialovou. V něm jsme dokonce předvedli i společný duet pod názvem ,Tam na konci světa´, který vyšel i na CD. Paní Květa měla v tom duetu monolog. Posluchači jej mohli slyšet i na vlnách Českého rozhlasu. Květa Fialová byla přirozená, vyprávěla a vždycky s ní bylo tak příjemně. Teprve když odešla, uvědomil jsem si, jak mě její osoba ovlivnila. Že hodně z jejího  náhledu na život máme společné. Jinak v minulém roce jsme hodně jezdili společné pořady se Zuzanou Bubílkovou. A občas také s Valérií Zawadskou. Obě dámy je vždycky přímo radost poslouchat…“

Jak Vaše současná vystoupení ovlivnila koronavirová karanténa? Podařilo se odřeknutá představení přeložit na pozdější termín?

Ano, o některé koncerty jsem, kvůli opatřením kolem koronaviru, přišel. Některé se podařilo přesunout. Hodně mě zamrzelo, že jsem přišel o vystoupení v rámci festivalu FIJO s doprovodem Městského orchestru Cheb, pod vedením dirigenta Jiřího Smitka. Na to jsem se snad nejvíce těšil. Byli jsme domluveni, že zazpívám i píseň s názvem ,Město jediné“. Tu pro mě, jak se říká, přímo na tělo, napsal básník Josef Fousek. A jeho verše skvěle zhudebnil Zdeněk Hrubý. Skladba pojednává o mém dětství v rodném Chebu a současně je vyznáním mé mamince. Ta mi odešla v roce 2017. A moc mi chybí. Škoda. Nicméně za dva roky se tento festival opakuje, tak se budu těšit.“

Se Zuzanou Bubílkovou

Máte i herecké zkušenosti před kamerou, nakolik je tato práce pro Vás náročná?

Nevím, zda se v mém případě dá mluvit o nějakých zkušenostech. Samozřejmě jsem ale za to moc rád, a vážím si toho, že mě páni režiséři obsadili. Pro mě je herectví před kamerou, oproti zpívání, obor hodně náročný. Poprvé jsem se ocitnul před kamerou v pohádce ,Kluci, to je víla´, kde jsem si zahrál dvojroli čerta a zpěváka. Tu pohádku režíroval Milan Růžička a hráli v ní takoví mistři herectví, jakými jsou Jan Přeučil, Jan Čenský i další. Tak to je pak tréma o to větší. Pak jsem se ocitnul ve filmu ,Kameňák 3´ pana režiséra Zdenka Trošky. Tam jsem zpíval ústřední píseň ,pod filmem´ i v titulcích. A odehrál tam i malou roličku… Určitě za všechno jsem moc rád a jak se říká: ,Práce plodí práci´.“

Co chystáte na nadcházející sezónu?

Být, kvůli koronaviru, skoro čtyři měsíce doma a nic nedělat, to není nic pro mne… Kromě přípravy koncertů vánočních a pořadů se Zuzanou Bubílkovou, jsem začal více pracovat do studia a připravovat si nový repertoár. Po vloni vydaném CD ,Hynek Tomm zpívá Fouskoviny´, kde pro mne deset textů napsal básník a textař Josef Fousek, se chystám vydat nové album. Bude takzvaně zimní, které bude žánrově obsahovat pop, klasiku, šanson, vyšší populár… Jinak začátkem léta bychom měli dokončit natáčení klipu na jednu z mých zbrusu nových písní. Tentokrát je to svižná poprocková pecka s názvem ,Vítr´, kterou mě složil Pavel Ryška.“

Potěšilo Vás, jako tam bydlícího, že jste vyšel ve výpravné publikaci o sídlišti Černý Most?

Na Praze 14 Černém Mostě bydlím skoro už dvacet let. A už bych se nepřestěhoval. Když jsem začínal se zpěvem v Praze, vyšla publikace ,Praha 14 ve fotografii´, pro kterou jsme nafotili i křest mého CD s tehdejšími redaktory a místostarostou. Nyní jsem byl velice potěšen, že si na mne opět vzpomněli a zařadili mezi osobnosti této městské části.“

Hynek Tomm je i autorem knížky, která mu vyšla v roce 2018 v nakladatelství Petrkllíč

Jaké máte koníčky a hobby?

Jsem filmový maniak. Zhruba do druhé hodiny v noci koukám na filmy, potom ovšem vstávám až kolem desáté. Nejraději mám psychologické filmy a filmy podle skutečných událostí.“

Co byste závěrem popřál čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU a kam byste je pozval na svá vystoupení?

Popřál bych vám co nejvíce čtenářů! Popřál bych nejenom čtenářům, ale všem lidem to, co je nejdůležitější, a to je zdraví! Jinak u této příležitosti srdečně pozvu na určitě zajímavou akci ,Plavba po Vltavě – Zpívá Romantický tenor Hynek Tomm´. Ta proběhne 5. září 2020 ve 12.30. Anebo třeba na Vánoční koncert 3. prosince do Nuselské radnice v Praze 4. Závěrem úplně všem popřeji krásné příští dny.“

Při setkání s příznivci Hynek září

Děkujeme za upřímný rozhovor. A těm, kteří se chtějí o Hynkovi dozvědět například data jeho vystoupení, doporučujeme odkaz na jeho stránky www.hynektomm.cz, kde se dočtou i mnohé další. A přejeme mu, ať se i nadále daří v profesním i osobním životě.

Foto: archiv Hynka Tomma

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s přední tanečnicí, pedagožkou  a lektorkou KATEŘINOU KRAKOWKOVOU, známou ze StarDance

„V tanci člověk ukáže své emoce”

Působí jako lektorka tance v Tanečním studiu v Ostravě a rovněž v pražské Taneční škole Vavruška. V roce 2018 byla taneční partnerkou zpěváka a herce Adama Mišíka v TVtaneční soutěži „StarDance… když hvězdy tančí“. A na celý projekt i tanečního partnera Kateřina Krakowková s láskou vzpomíná. Tanec je pro ni umění, v němž člověk ukáže své emoce, což je podlé ní právě to nádherné.

Pocházíte ze Šilheřovic na Hlučínsku, nedaleko Ostravy, blízko česko-polské hranice. Jak vzpomínáte na  čas svého dětství? Co Vás bavilo?

Na své dětství vzpomínám ráda. Ještě předtím, než jsem začala s tancem, chodívaly jsme s kamarádkou každý den po škole ven si hrát. Jelikož jsem vyrůstala na vesničce, která je opravdu nádherná, hledaly jsme stále nová a nová místa na hraní.”

S Adamem Mišíkem ve StarDance

Tanci se věnujete od roku 2002, tedy od svých devíti let. Jak jste se přímo k němu dostala?

K tanci mě přivedli rodiče. Byla jsem temperamentní dítě, které neustále něco vymýšlelo. A proto mě přihlásili do tanečního kroužku v Hlučíně. V začátcích jsem ,tanečky´ navštěvovala jednou týdně, jelikož mě to opravdu bavilo, tréninky se postupem času množily, až došlo na taneční soutěže.”

Chtěla jste být vždycky tanečnicí?

Na to si vůbec nevzpomínám. Jen mně maminka říkala, že jsem si tancovala už od doby, kdy jsem se postavila na nohy.”

S Vašim tanečním partnerem Danielem Jurčem jste byli finalisty MČR ve standardních tancích, semifinalisty v latinsko-amerických tancích, finalisté MCŘ v deseti tancích, finalisty mládežnické ligy ČR. V kategorii dospělých pak jste dvojnásobnou finalistkou MČR v deseti tancích, finalistkou ve standardních tancích MČR a vicemistryní v Showdance. Bavilo Vás chodit po soutěžích? Jste soutěživý typ?

Bavilo mě to moc. Pamatuji si, když jsem si večer před každou soutěží balila věci, psala jsem si seznam na papír, zkoušela nové účesy a malování. Prostě jsem se v tom vyžívala. Co se týče soutěživosti, myslím si, že každý sportovec by měl být určitým způsobem soutěživý, jinak by nic nedokázal. Samozřejmě, tím zdravým způsobem. A to jsem, dle mého názoru, byla. Můj tatínek je velký fanoušek sportu, sám celý život sportuje, a proto jsem ho měla jako vzor a šel mně vždy příkladem.”

I když Vás tanec velice baví, vystudovala jste Hornicko-geologickou fakultu na Technické univerzitě v Ostravě. Proč jste si vybrala tento obor?

Vždy mě zajímala planeta Země. I přesto, že to s tancem moc nesouvisí, bylo to zajímavé studium.”

Opět z populární televizní show, tentokrát ve folklórním duchu

Jak již bylo uvedeno, působíte jako lektorka tance v Tanečním studiu v Ostravě. A také v Praze v Taneční škole Vavruška. Vaší náplní je výuka tanečních párů od nejmenších dětských párů přes mládež, dospělé až po seniory. Někde jste přiznala, že Vás baví učit. Co Vás na práci lektorky baví?

K prvním trenérským zkušenostem mně přivedli moji skvělí trenéři manželé Bankovi, kterým za to děkuji. Začala jsem s výukou tanečních párů v patnácti letech v Tanečním studiu Ostrava. Od té doby vyučuji neustále. A nejvíce mě na tom baví předávat své zkušenosti, jak taneční, tak lidské. Protože tanec není jen o technice, choreografiích a tak, ale o chování, respektu, drilu, chtění…”

V roce 2018 jste byla taneční partnerkou herce a zpěváka Adama Mišíka v TVtaneční soutěži „StarDance… když hvězdy tančí“. Jak na soutěž a tanečního partnera vzpomínáte? Co Vám tato soutěž dala?

Byla to obrovská zkušenost. Poznala jsem nové lidi, kteří mně něco do života přinesli, inspirovali mě. A samozřejmě můj taneční partner Adam, s kterým jsme si sedli, neustále jsme si povídali, předávali zkušenosti. StarDance je projekt, který mně přišel do života a budu na něj vždy vzpomínat s láskou.”

Jaký tanec máte nejraději? Je podle Vás tanec písní těla?

Mám ráda všechny tance, protože každý je odlišný a vyžaduje něco jiného, ale asi jeden z mých nejoblíbenějších je Slowfoxtrot. Pro mě je tanec umění, člověk ukáže své emoce a je to nádherné.”

A do třetice se synem populárního rockera ve StarDance

Je Vám práce také koníčkem? Jak ráda trávíte čas volna?

Výuka tance je sice moje práce, ale beru ji jako koníček. Jsem šťastná, že mohu dělat to, čím žiju celý život. A hlavně, mám tu možnost předávat dál. Pokud zrovna nevyučuji, tak si ráda ve svém volném čase chodím zatancovat, často navštěvuji posilovnu anebo také vařím.”

Děkuji za Váš čas i rozhovor.

Foto: archiv Kateřiny Krakowkové

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Kdo má rád 2020“ – jubilejní 10. benefiční koncert v Nových Hradech

Asterová, Březinová i France s Issou a další hvězdy v době koronaviru podpořili prachatickou nemocnici!

Navzdory koronavirové době a různým příkazům a zákazům se, z přesunutého červnového termínu, uskutečnil v druhé půlce září (pod záštitou hejtmanky Jihočeského kraje Ivany Stráské) jubilejní 10. ročník benefičního koncertu „Kdo má rád“.

Dětský den přilákal ty nejmenší i jejich rodiče

A koronavirus nebyl jedinou překážkou, která letos na pořadatele čekala. Celý koncert se totiž přesunul z místního zámku do kulturně společenského domu Máj, který od původního místa konání sídlí jen přes ulici.

Na zvukové zkoušce se ještě zpívalo z listu…

Na veliké přilehlé louce se konal už klasicky Dětský den. Tam byly různé kolotoče, atrakce, divadlo i stánky pro děti. Ty plnily po městě Nové Hrady na osmi stanovištích různé úkoly a se zdolanými disciplínami museli dorazit do cíle, kde na ně čekal (již tradiční) diplom s jejich jménem a různé dárky. Včetně perníčků od pardubického krále perníku Pavla Janoše. Všechny předával osobně starosta Nových Hradů Vladimír Hokr.

Velkou atrakcí byli obři na chůdách

Po tomto  hravém dni pro děti následoval benefiční koncert „Kdo má rád“, jehož výtěžek je poukázán již po desáté na Dětské a novorozenecké oddělení prachatické nemocnice. A na zvukové zkoušky se postupně dostavovali všichni účinkující. Kromě zpěvačky a herečky Yvety Blanarovičové, která svou nepřítomnost omluvila nemocí své maminky, ale jinak dorazili všichni. Takže s rouškami přes ústa se postupně z aut vynořila herečka Jitka Asterová, která si „střihla“ písničku z muzikálu Mama Mia, mladý zpěvák Tomáš Ringel, s ohromným hlasem. Ten zároveň Jitku Asterovou dovezl autem stejně, jako svoji maminku. Sámer Issa zas dorazil se svým managerem a dvěma psími miláčky. Legenda české pop a rockové scény Marcela Březinová a producent a zpěvák Martin France už zde byli od předchozího dne. Ten druhý jmenovaný celou akci připravoval.

Radim Schwab

Pro diváky bylo připraveno i jedno pěvecké překvapení a tím byl nejvyšší český operní a muzikálový zpěvák Radim Schwab.

Idol nejen mladých dívek Sámer Issa

Písnička střídala písničku a diváci, byť s rouškami na ústech, si koncert opravdu užívali, neboť každého interpreta odměnili horlivým potleskem a bylo na nich vidět, že mají tendenci vehementně tančit. Tři z vylosovaných diváků si navíc odnesli dárkové tašky s vínem. Přímo od jihomoravského vinařství Staňo Mádl. A poté se, svým závěrečným songem „Snad za to může láska“, rozloučila s diváky Marcela Březinová. A sborově ji přišli podpořit její pěvečtí kolegové.

Marcela Březinová se zpěvákem a hercem Martinem Francem, který celou akci se svou agenturou uspořádal

Moderátorka zpívaného večera Michaela Doležalová tak na závěr pozvala přítomné diváky na 11. ročník této benefice. A to na druhou červnovou sobotu roku 2021, pokud nás ovšem všechny opět nezastaví koronavirus.

 Text a foto: Agentura Martin Production

pro TANEČNÍ MAGAZÍN