Rozhovor se zpěvačkou JANOU „Leeloo“ KOPTOVOU

„Zpívá se mi lépe, když je v písni i kus mne“

Vše začalo tancem a to jí byly tři roky… Vyzkoušela všechny možné styly a jednu dobou dokonce závodně tančila Rock&Roll. Pak přišel zpěv, zkusila si i herectví a láska k hudbě dovedla Janu Koptovou ke studiu populárního zpěvu na konzervatoři a letos pod pseudonymem Leeloo vydala svůj první singl Botticelli Girl“, ke kterému také natočila videoklip a právě pracuje na svém debutovém albu. Zájem o tanec ji zůstal, a když to čas a koronavirus dovolí, ráda si zatančí v tanečním studiu.

Pocházíte z umělecké rodiny, pradědeček spisovatel, dědeček textař, tatínek herec, textař a pianista, maminka herečka. Jaké bylo, vyrůstat v rodině plné umělců? Jak vás to ovlivnilo?

Rozhodně mě to přivedlo k hudbě a umění celkově. Odmalička jsme chodily se ,ségrou‘ do divadel za rodiči. Nejvíce času jsme strávily v divadle Semafor, takže hudba, tanec a herectví bylo všude kolem mě. Nedokážu si to představit jinak. Když jsme nebyly v divadle, tak jsme šly na koncert  táty a tak podobně.“

Od dětství ráda zpíváte. A podle všeho, jste vždycky chtěla být zpěvačkou, ale vaši rodiče si to nepřáli. V páté třídě na ZŠ jste se v Semaforu objevila v představení Opera Betlém“, kde hrál váš táta a pak jste zpívala v Dětské opeře Praha. Bavilo vás to?

Milovala jsem to! Našla jsem si tam spoustu přátel a hlavně jsem se konečně začala učit zpívat. V naší rodině se opera neposlouchá, jen u venkovního posezení na zahradě hraje klasika. Rozhodně mi to rozšířilo obzory a stát ve svých asi 14 letech na prknech Národního divadla s tím, že jsem tam něco přednášela, byla úžasná zkušenost!!!“

V jednom rozhovoru jste řekla, že jste nikdy nepřemýšlela nad jinou než uměleckou kariérou, a tak jste se rozhodla pro studium populárního zpěvu na pražské konzervatoři. Proč jste si vybrala právě populární zpěv? Neuvažovala jste o opeře?

Hodně lidí mě do toho nutilo, ale já si nikdy nedokázala samu sebe představit jako operní divu. Plánovala jsem i muzikál, ale nakonec jsem šla na Pražskou konzervatoř k paní profesorce Janě Balašové a vůbec bych to neměnila!“

Nedávno jste vydala svůj první videoklip k písni Botticelli Girl pod pseudonymem Leeloo. Proč právě Leeloo? Někde jste řekla, že je podle hrdinky z vašeho oblíbeného filmu Pátý element…

Ano. Na filmu ,Pátý element´ jsem vyrostla. S kamarádkou jsme si říkaly zkráceně ,Lilu´ . Vždycky jsem věděla, že mé umělecké jméno nebude mé vlastní. Před pár lety jsem se na sociálních sítích Instagram přejmenovala na ,Leeloo´. Když jsme s mým producentem Sebastianem Hádlem a mou sestrou Františkou vymýšleli, jak bych si mohla říkat, tak to Sebastian navrhl. Hned jsem souhlasila!“

V současnosti pracujete na svém debutovém albu a pod pěti skladbami je autorsky podepsaná vaše sestra Františka. Neuvažovala jste o tom, napsat si také sama text?

Texty si píši! Třeba právě můj debutový single ,Botticelli girl´ jsem napsala já – hudbu i text. Se sestrou jsem spolupracovala na třech z těchto pěti zmíněných písních, a pak na všech ostatních sama. Zpívá se mi mnohem lépe, když je v písni i kus mě.“

S rodinou

Spolu se sestrou Františkou jste se objevily v malých rolích ve filmové hudební komedii Jiřího Menzla Donšajni“ (2013), v níž si zahrál také váš tatínek Václav Kopta. Jaká to byla zkušenost? Přijala byste i dnes roli před kamerou?

To už je velice dávno a jednalo se o opravdu malinké role. Nakonec jsem pouze dostala pohlavek před kamerou, ale strašně mě to bavilo. Pamatuji si úplně vše! Konkurz v Malostranské besedě, kostýmní zkouška na hřbitově, zkoušení scén, ostatní děti, co tam s námi byly a samozřejmě velkou premiéru. Jiří Menzel řešil každičký detail. Moc si vážím toho, že jsem ho mohla vidět během jeho práce, kterou dělal dokonale. Vyrostla jsem v divadle a vždycky si všichni kolem mě mysleli, že budu herečka. Rozhodně bych se nějaké té roli nebránila – uvidíme, co přinese čas.“

Zpívání vás podle všeho velice baví a naplňuje. Vyzkoušela jste si také herectví. A co tanec, neláká vás?

Upřímně, vše začalo tancem. Byla jsem velice extrovertní a hyperaktivní dítě, takže jsem začala tančit ve svých 3 letech. Vyzkoušela jsem všechny možné styly a jednu dobou jsem dokonce závodně tančila Rock&Roll. Byl i rok, kdy jsem chodila tančit čtyřikrát týdně (více stylů) a k tomu jsem ještě zvládala akrobacii, výtvarku a dřevěnou dílnu – rodiče se mě prostě snažili unavit. 🙂 Tím jsem si nakonec zničila kolena a po krátké pauze jsem se k tancování vrátila jen částečně. Covid mi brání chodit do mého oblíbeného tanečního studia, ale jednou za čas si něco zatančím.“

Letos vás čeká maturita a co dál? Budete pokračovat ve studiu?

Plánuji zůstat na škole ještě dva roky, abych udělala absolutorium. Nad vysokou školou se ještě rozhoduji. Láká mě zahraničí, ale v poslední době si nejsem úplně jistá…“

Jak ráda trávíte chvíle volna?

Posloucháním hudby, posezením v kavárnách nebo koukáním na něco zajímavého. Záleží na tom, kolik mám energie.“

Jana „Leeloo“ Koptová:

Narodila se 4. 7. 2001 v Praze jako mladší dcera herců Václava Kopty a Simony Vrbické (dvorní dabérky Nicole Kidman). Strýc Jan Kopta je výtvarník. Dědeček Pavel Kopta byl textař, hlavně písní pro Hanu Hegerovou, například „Lásko prokletá“. Prastrýc Petr Kopta byl básníkem, překladatelem, textařem a  podepsal Chartu 77. Pradědeček Josef Kopta byl spisovatel a jeho nejslavnější román „Hlídač č. 47“, který vyšel v roce 1926, byl 3x zfilmovaný. Starší sestra Františka studuje Arts management a s Janou napsala několik písní.

Jana studuje pražskou konzervatoř. Objevila se v malé roli ve filmu Donšajni“.

Veronika Pechová  

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Cesta do hlubin robotovy duše

Památník Karla Čapka představuje výstavu k výročí divadelní hry „R.U.R.“

Výstava ke 100 letům od vzniku slavné hry „R.U.R.“ Karla Čapka, v níž se poprvé objevilo dnes už mezinárodně užívané slovo robot, se chystá od 26. září 2020 do 28. února 2021, pod názvem „Cesta do hlubin robotovy duše“. Kde? V Památníku Karla Čapka, ve Staré Huti u Dobříše. Premiérově se na ní představí rovněž nový robotický artefakt od Michaela Stránského, autora oblíbeného „Patníku Dášeňky“. Dále také původní historická figurka robota z majetku rodiny Josefa Čapka. Ta navíc provede dětské návštěvníky virtuálním kvízem. K vidění budou navíc unikátní dobové fotografie například z Knihovny Kongresu USA. Také zajímavá knižní vydání „R.U.R.“ či programy divadelních inscenací. Například té z roku 1942 z Anglie, jejíž text upozorňuje diváky, že: „…představení pokračuje i v případě ohlášeného náletu německých bombardérů…“

Karel Čapek coby autor dramatu „R.UR.“ v karikatuře svého bratra Josefa

Jak uvádí ředitel Památníku a autor výstavy Zdeněk Vacek, divadelní hra Karla Čapka „R.U.R.“ – „Rossum´s Universal Robots“ – se stala prvním skutečně mezinárodním úspěchem nejen tehdy mladého autora, ale i české dramatické tvorby vůbec. „Od jejího vydání uplyne letos v listopadu právě 100 let, a proto jsme se rozhodli uspořádat výstavu, na níž bychom představili unikáty sesbírané z celého světa s R.U.R. spojené. Zároveň chceme připomenout, že Karel Čapek už ve své době zcela vizionářsky pojal robota nikoli jako zařízení čistě mechanické, ale viděl ho jako umělou bytost, biologickou entitu se schopností dál se učit a rozvíjet. Což odpovídá i současnému vývoji robotiky a dynamického oboru umělého života, artificial life.“

Děti na výstavě čeká interaktivní kvíz

Robot z kovu i jako digitální průvodce

Výstavu doplní asi 70 cm vysoká plastika robota z kovu, porcelánu a dřeva, vytvořená při této příležitosti Michaelem Stránským, autorem populárního „Patníku Dášeňky“. Ten, už od roku 2013, v zahradě stržské vily nemine žádný pejsek. Sběratelé si, za 1590,- Kč, budou moci zakoupit stříbrnou pamětní minci vydanou Českou mincovnou u příležitosti 100 let R.U.R.. A během vernisáže bude možné obdivovat také její dvě zlaté alternativy v hodnotě desítek tisíc korun.

A na své si přijdou i děti. „Díky spolupráci Památníku s organizací CESNET čeká na nejmenší návštěvníky nový interaktivní kvíz, který zábavnou formou prověří jejich znalosti z oblasti robotiky. Průvodcem jim bude zdigitalizovaná postavička robota vyrobeného ve 20. letech minulého století patrně ve Švýcarsku a sloužící k propagaci Čapkovy hry. Její půvabný originál z kovu a dřeva, s pohyblivými klouby, lidskou hlavičkou a rukama k digitalizaci, velkoryse zapůjčila rodina Josefa Čapka. Právě díky jeho geniálnímu nápadu, jak hrdiny bratrovy hry trefně pojmenovat, dnes znají české slovo robot doslova po celé planetě,“ dodává Vacek.

Titulní stránka programu „robotického dramatu“, tentokrát z pražského Národního divadla

Autor výstavy dále upozorňuje na reprodukce unikátních fotografií, například z archivu Knihovny Kongresu USA či artefakty připomínající kočování tamních ochotníků s „R.U.R.“. „Loutkové provedení se ve 30. letech minulého století stalo součástí oficiálního vládního amerického programu pro podporu nezaměstnaných v rámci Rooseveltova New Dealu,” uzavírá Zdeněk Vacek.

Výstavu doplní hudební doprovod ve stylu první republiky a zájemci se mohou těšit i na reprezentativní sborník „Robot 100“, s příspěvky odborníků na umělý život. Konkrétně umělců, sportovců a dalších výrazných osobností z celého světa. Pro školní mládež a další předem objednané skupiny v Památníku počítají i s komentovanými prohlídkami.

Legendární drama Karla Čapka bylo inspirací i pro sci-fi Isaca Asimova

Cesta do hlubin robotovy duše“

Památník Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše,

adresa: Stará Huť 120, 262 02 Stará Huť.

Otevřeno: úterý-neděle: 9-17 hodin,

základní vstupné: 60,- Kč

Kontakt: www.capek-karel-pamatnik.cz

Víte, že…?

  • prvním sci-fi na televizních obrazovkách bylo ve světovém měřítku právě „R.U.R.“? Černobílé nastudování mohli diváci britské BBC sledovat živě v pátek 11. února 1938 od 15.20 do 15.55. Večer se ještě reprízovalo. Ovšem kvůli absenci záznamové techniky je museli herci před televizní kamerou sehrát ještě jednou. Další primát, tentokrát rozhlasový, patří adaptaci z roku 1926, kterou BBC poprvé uvedlo vcelku, nikoli v tehdy obvyklém pásmu, komentovaných ukázek z dramatu.
  • výstava Cesta do hlubin robotovy duše“ připomene i roli hollywoodské hvězdy Spencera Tracyho? Ten na prknech znamenajících svět začínal coby student právě v úloze robota, roku 1923 na Broadwayi.
  • na roli robota jako svůj divadelní debut vzpomíná také slavný britský herec Michael Caine?
  • výstava připomene také sovětský plagiát R.U.R.“ z pera Alexeje Nikolajeviče Tolstého, na divadelní scénu uvedený v roce 1924 pod názvem Vzpoura strojů:?
  • a autorství Karla Čapka neodkazoval ani na výstavě rovněž připomenutý sovětský film z roku 1935 „Zánik senzace“? Ten oficiálně vycházel z díla Ukrajince Volodimira Vladka, ale objevili se v něm roboti s výrazným nápisem „R.U.R.“ na prsou.

Foto: Ondřej Kroutil

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN