Není lehké tančit valčík za všech okolností

Vzpomínka na Ferdinanda Peroutku

24.května  jsme zhlédli divadelní inscenaci Oblak, který tančil valčík. Název vycházel z díla známého novináře Ferdinanda Peroutky, který napsal  román Oblak a valčík.

Divadlo Viola   přináší tuto inscenaci právě k 45. výročí úmrtí vynikajícího českého žurnalisty.

Jeho jméno je známé, ale o jeho životě či osobnosti toho mnoho nevíme. Snad právě proto je hra pojata tak, že vypráví o jeho osobnosti, životě, přátelích, rodinném životě a osudu.

Scénáře a režie se ujal Tomáš Vondrovic. Inscenace působí skromně, v příjemném, komorním prostředí divadla VIOLA  na nás dělá spíše dojem, že sedíme doma u stolu a posloucháme příbuzného, nebo možná nějakého pamětníka, který „Ferdu Peroutku“ dobře znal.

Základem je jednoduchý příběh, strýc František je  požádán svým synovcem, aby mu pověděl něco více, protože potřebuje znát  k maturitě fakta o našich slavných velikánech.

Posluchač se tedy prostřednictvím těchto dvou osob také dozvídá více.  Jaký byl Ferdinand? Jak vypadal? Jak působil na ostatní? Měl kolem sebe hodně krásných žen?  Inu, byl tvrdošíjný, ostrý, spravedlivý,  jeho krédo znělo: „padni, komu padni“.  Byl také přítelem Karla Čapka a dalších slavných. Dozvídáme se dále, se kterými lidmi se rád scházel, jací byli. A jaké třeba i drobné malé  příběhy se mezi nimi odehrály. A také zjistíme, že „Ferda“ miloval rybí polévku, kterou vařila s oblibou jeho druhá žena.

Vyprávění se ujal sám Ondřej Kepka, který se coby autor a režisér soustavně věnuje dílu a životu Karla Čapka. Jeho dokument ‚Obyčejné věci podle Karla Čapka‘ byl nominovaný na cenu Český lev. Ondřej Kepka je velkým propagátorem dobré interpretace poezie,  spoluúčinkuje v řadě komponovaných pořadů.

Divadlo Viola propojilo životní osudy režiséra Tomáše Vondrovice a Ondřeje Kepky, oba připravili společně také několik televizních adaptací pro ČT.

Celkově vzato, Ondřej Kepka se pro roli strýce Františka dokonale  hodí a nemohl být vybrán nikdo lepší. Jeho přednes je věrohodný, divák se cítí dobře,  jakoby to byl přinejmenším jeho vlastní strýc, který mu vše sděluje.

Zvídavé otázky klade Matěj Šíma (pouze ze zvukové nahrávky) a zaznamenáme tu mnoho vtipných momentů, například, když si poplete skupinu pátečníků (skupinu, která se scházela u Karla Čapka) se skupinou zpátečníků a podobně.

V inscenaci samozřejmě nechybí  moment, kdy byl F. Peroutka   trošku nevhodně připomenut bývalým prezidentem ČR Milošem Zemanem, ale na druhou stranu, tím se dostal do povědomí mnoha lidí. Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Dílo ale nehodnotí politické výroky, snaží se skutečně jen co nejpravdivěji podat obraz o tehdejší společnosti. F. Peroutka, výborný žurnalista, který založil Rádio Svobodná Evropa a celý svůj život bojoval za demokracii, odmítl kolaborovat v době K.H. Franka,  zůstal raději v koncentračním táboře až do dubna 1945. Po válce se vrátil do redakcí novin  a vysílání Rádia Svobodná Evropa,  po únoru 1948 odešel do exilu do Londýna a New Yorku, kde zemřel v roce 1978.

Inscenace působí velice prostě, o to krásnější je, že je doplněna tancem, vždy takovým, který je poplatný době, kterou Peroutka právě prožíval. A protože pohyby tanečníků Taneční konzervatoře hlavního města Prahy jsou vždy dokonalé, divákovo oko i srdce  zaplesá.

Choreografie  Aleny Drapalíkové jsou výstižné a krásné provedení scénického tance patří Luise  Brychcínové, Vojtěchu Pilbauerovi nebo v alternaci Julii Miadikové a Janu Kalusovi.

Závěrem také zazní výrok, kdy Ferdinand Peroutka říká, že tančit valčík za všech okolností není vůbec jednoduché. V případě člověka, který  za svůj život prožil dvě světové války a prošel koncentračním táborem, je tato věta velmi snadno uvěřitelná.

Ale absolventi Taneční konzervatoře tančí valčík překrásně, až diváka bodá u srdce.

Celá hra končí vtipně, synovec si u maturity vytáhne zcela jiné období českých ději a strýc jen spráskne ruce.  Že snad jeho vyprávění bylo úplně zbytečné?  Ale to  vůbec ne. Nám divákům přineslo poučení, příjemnou, zábavnou formou, vrcholný estetický zážitek z tance a dlužno říct, že inscenace je opravdu důstojná vzpomínka na jednoho českého velikána.

Děkujeme oběma pánům režisérům za krásný zážitek. Představení je velmi vhodné pro zvídavého a náročného diváka.

Foto: Viktor Kronbauer 

Eva Smolíková

Taneční magazín

Letní scéna Divadla MANA představuje Jiřího Hánu v roli Karla Čapka

I těžké časy je možné zvládnout s nadhledem

Silný milostný příběh plný emocí: seriálový herec Jiří Hána stráví léto v roli Karla Čapka v inscenaci Čapek a Olga. Tu bude od 12. července hrát pražské Divadlo Mana na své letní scéně v Heroldových sadech v pražských Vršovicích a to pod širým nebem. „Chceme našim divákům nabídnout to, co si tato doba žádá. Ujištění, že i těžké časy je možné zvládnout s nadhledem,“ říká Věra Mašková, dramaturgyně a umělecká ředitelka divadla MANA.

Hra Čapek a Olga je příběh o vztahu dvou mimořádných osobností naší historie v podání známých herců.  Představí se v něm osobitá Máša Málková a právě charismatický Jiří Hána. Režisérem je Pavel Khek. „Život Karla Čapka, spisovatele a novináře, se vymykal životu běžných lidí. Přestože on sám se snažil žít co nejobyčejněji. Jako příval mladistvé energie a elánu se pak objevila herečka Olga Scheinpflugová, jeho osudová žena. Vášnivý příběh ale záhy utrpěl obrovskou trhlinu. To když Čapek uvěřil nesprávné diagnóze, že ho čeká krátký život, jehož část prožije na invalidním vozíku,“ popisuje Mašková inscenaci, která zachycuje turbulence doby i zvraty osudové lásky.

Víra a láska s kouskem naděje

Divadlo MANA představí i další premiéru. Ta nese název Víra! Láska! Naděje?. V rámci Letního hraní ji diváci uvidí 6. července. Příběh lásky v osudově rozpolceném světě je adaptací klasického románu Aloise Jiráska Temno. Inscenaci nastudovali mladí tvůrci. Nabízí ryze současný pohled na klasickou látku. Akcentují téma dvou nesmiřitelných principů víry, které stojí v cestě lásce. Ptají se, zda z tohoto marasmu vede nějaká cesta k naději. Kardinální otázkou představení je pak věta: „Proč nemůžeme žít v souladu?“

Režisérem inscenace Víra! Láska! Naděje? je Josef Kačmarčík. Hlavní role Helenky se ujala mladá herečka Terezu Vítů.  Alternuje ji Yvona Stolařová. Roli Jiřího si zahraje Matěj Vejdělek. Spolu s nimi ve hře účinkují Tomáš Novotný, Lucie Domesová, Libor Hruška a Jakub Kropáček.

Na programu Letního hraní je také je také oblíbená komedie Vršovice jsou zlatý s Jiřím Lábusem v unikátních dvaceti rolích. Stejně jako i další lákavé tituly mezi jinými hra Gin Game se Zuzanou Kronerovou.

Václav Neckář a další muzikanti „mezi svými“ v pražských Vršovicích

Jako poděkování za diváckou přízeň připravuje divadlo také první velký koncert Václava Neckáře v pražských Vršovicíchkterý je plánován pod širým nebem na čtvrtek 15. července se začátkem ve 20.00. V koncertním pásmu Mezi svými představí legenda české populární hudby své nejznámější hity, ale i komorní písně a balady ze svých nejnovějších alb.

Jako dalšího hudebního hosta v rámci letního hraní uvede Vršovické divadlo MANA na své letní scéně Ondřeje Škocha (exChinaski) a jeho nový hudební projekt: kapelu Napořád v pátek 2. července. Na své si přijdou i děti v unikátním Škochově hudebním programu Edurockshow. Léto ve Vršovicích tak bude patřit nejen divadlu, ale i hudbě.

Foto: Alena Hrbková a archiv divadla MANA

Jana Bryndová

pro Taneční magazín

Hlásí se Pražské Quadriennale

On-line Galerie PQ STUDIO: „Common Design Project“

PQ Studio je vzdělávací platformou Pražského Quadriennale pod kurátorským vedením kanadského scénografa Patricka Du Worse. V reakci na karanténní opatření, kvůli koronaviru. Rovněž také, vzhledem k dočasnému přerušení prezenční výuky, se Pražské Quadriennale (PQ) rozhodlo na jaře 2020 spustit speciální on-line verzi dvousemestrálního kurzu „Common Design Project – The White Plague“.

Cílem bylo podpořit pedagogy i studenty scénografie v tvorbě a prozkoumat možnosti on-line výuky uměleckých oborů, jako je scénografie a performance design. Studenti byli uvedeni do hry Karla Čapka „Bílá nemoc“ a po celou dobu práce na svých projektech konzultovali dílčí výsledky s týmem pedagogů.

V závěru každého semestru odborná porota, která sestávala ze scénografky a umělecké ředitelky PQ Markéty Fantové, designéra a kurátora Patricka Du Wors, umělkyně a kurátorky Sophie Jump, vybrala nejlepší projekty. Ty byly dále hodnoceny expertní skupinou složenou z umělců a teoretiků.

Vyvrcholením PQ Studia je spuštění online galerie PQ Studio: Common Design Project“, v níž se ty nejlepší projekty představí.

Pro více informací klikněte sem.

Pražské Qudriennale

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»KDYŽ ROBOT PÍŠE HRU«

Švandovo divadlo uvede ve světové premiéře on-line unikátní projekt ke 100. výročí premiéry legendárního dramatu „R.U.R.“ Karla Čapka

Přestože Švandovo divadlo patří k těm pražským scénám, které se rozhodly otevřít nejdřív v březnu 2021, hned na úvod příštího roku tu pro diváky připravují jednu velmi zajímavou novinku.  26. února od 19 hodin uvedou u Švandů on-line unikátní inscenaci pod názvem „AI: Když robot píše hru“. Text sestavený z dialogů vygenerovaných umělou inteligencí vypráví o radostech a strastech každodenního života z pohledu robota. Premiéra projektu zasvěceného pokroku a fascinujícím technologiím se uskuteční online, prostřednictvím živého přenosu na sociálních sítích divadla. Součástí inscenace bude i debata s odborníky. Ti se, spolu s divadelníky, pokusí zodpovědět na otázku, zda robot zvládne napsat divadelní hru.

Jacob Erftemeijer (na civilním snímku) bude hrát v představení titulní roli Robota

Projekt vznikl ve spolupráci Švandova divadla, Matematicko-fyzikální fakulty UK a DAMU. Cílem bylo prozkoumat, jak se vlastně umělá inteligence chová i nakolik je schopná vytvořit použitelný divadelní text. Já sám jsem byl k téhle představě nejdřív spíše skeptický, ještě víc jsem byl ale zvědavý, co nakonec z počítače vypadne,“ říká Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla, který inscenaci zároveň režíruje.

Režisér této experimentální hry a současně ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek

Počítač pod dohledem týmu informatiků, v čele s počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou z MFF UK, tak zhruba od května letošního roku generoval obrazy ze života hlavního hrdiny – robota čelícího každodenním radostem a strastem. „Uvidíme, jak robot pojímá základní lidské otázky jako je narození, umírání, hledání lásky, ale třeba i práce během koronavirové krize,“ prozrazuje Hrbek. Text vznikal v angličtině, do češtiny jej převáděl strojový překlad. Výsledkem byl soubor dialogů, které ve Švandově divadle seřadili tak, aby vyprávěly ucelený příběh putování robota lidskou společností. Ten může připomenout futuristickou verzi „Malého prince“.

Vtip na slupce od banánu

Právě nezáměrné chyby současně dodávají textu originální půvab a také humor. „Dialogy jsou občas opravdu legrační, přestože umělá inteligence neumí vytvářet vtip cíleně a nerozumí, že vygenerovala něco vtipného. Je to podobné, jako když někdo uklouzne na slupce od banánu. Ten člověk to neudělal proto, aby nás rozesmál, ale my se smějeme. A THEaiTRobot občas taky takhle uklouzne po slupce od banánu,“ doplňuje Rudolf Rosa.

Zleva režisér hry Daniel Hrbek, programovatelný inteligentní THEaiTRobot a jeho duchovní otec Rudolf Rosa

Strasti autora-začátečníka

Podle dramaturga Davida Košťáka, který spolu s informatiky na celý proces dohlížel, lidé nejprve zadali počítači základní parametry: kdo, kde a s kým mluví a přidali dvě úvodní repliky. Ty pak počítačový autor dál rozvíjel. Coby dramatik-začátečník, navíc neživý, se ale bez lidské pomoci neobešel. Občas prohodil ženské a mužské postavy nebo na něčem ulpěl, takže dialog ztratil smysl. Oříškem, který zatím s obtížemi louská, je také podtext – fakt, že nejde jen o to, co v divadelní hře postava říká, ale co tím ve skutečnosti myslí,“ vypočítává Košťák. „Na rozdíl od někdy svéhlavých živých autorů ale stačilo počítači ukázat místo, kde ztratil nit, a on začal od příslušného bodu hned vytvářet text nově,“ vtipkuje dramaturg.

A jestli jednou chytrý software zcela nahradí živého dramatika? „Zatím to tak nevypadá, ale v budoucnosti by třeba mohl fungovat jako jeden z nástrojů, které má autor k dispozici,“ uzavírá David Košťák.

Dramaturg této inscenace David Košťák

www.svandovodivadlo.cz

AI: »KDYŽ ROBOT PÍŠE HRU«

Režie: Daniel Hrbek

Dramaturgie: David Košťák, Martina Kinská
Scéna: Martin Šimek

Kostýmy: Paulína Bočková

Hudba: Daniel Hrbek

Asistenti režie:  Blanka Popková, Vojtěch Nejedlý

Produkce: Tereza Marková

Osoby a obsazení:

ROBOT:                                    Jacob Erftemeijer

MISTR/MUŽ:                             Tomáš Petřík

TEENAGER:                               Oskar Hes / Marek Frňka

MASÉRKA/HEREČKA:               Denisa Barešová

CIZINEC/PSYCHOLOG:             Petr Buchta

ÚŘEDNICE:                                Andrea Buršová

Světová premiéra bude 26. února 2021 od 19.00 ve Studiu Švandova divadla.

Víte, že…

S nápadem oslavit stoleté výročí premiéry Čapkovy hry novou hrou napsanou pomocí chytrého software přišel v roce 2019 inovátor Tomáš Studeník? Jeho myšlenky se ujal tým informatiků z „Matfyzu“, vedený počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou. Ten už od střední školy vystupuje na internetu pod přezdívkou „R.U.R.“.

Robot, zapůjčený z pozůstalosti Karla Čapka, v hledišti Švandova divadla

Rosův tým využil na projekt jazykový model „GPT2“ vyvinutý konsorciem OpenAI? Spoluzakladatelem konsorcia byl i vizionář a podnikatel Elon Musk.

Autoři projektu předpokládají, že v průběhu příštího roku by se systém mohl zdokonalit natolik, aby namísto sledu scének vygeneroval skutečnou celovečerní hru?

Foto: Richard Moučka, Alena Hrbková a archiv THEaiTRobot

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN