Dlouho, dlouho spím

Když vás nějaký divadelní kus uspí, tak to většinou bývá pro divadlo jako takové nepříliš lichotivé. Když se však na pódiu hraje o spánku, narkolepsii i legendární mýtické postavičce „Sandmanovi“, tak ke spánku máte blízko – i přes vysokou kvalitu a uměleckou úroveň představení.

Přesná polovina května přinesla v experimentálním divadelním prostoru NoD při klubu Roxy premiéru Lindy Duškové a jejího kolektivu pod názvem „Sandman“. Šlo vskutku o pozoruhodné představení. Námětem i formou.

Kdo to je Sandman? Jeho kořeny bychom nalezli v romantické povídce Ernesta Theodora Amadea Hoffmanna „Der Sandmann“. Je v ní popisován jako zlověstná postavička písečného mužíka. Jeho určité charakteristické motivy si vypůjčil i legendární dánský pohádkář Hans Christian Andersen. V jeho dílech se však jedná o kladnou postavičku skřítka Oleho. V českých překladech jeho děl nazvanou „Ole Zavřiočka“. Ten pomocí kouzelného písku uspává děti a těm hodným, které nezlobily, přináší příjemné sny. Naopak ty zlobivé nechává spát dlouho a tvrdě, aby nerušily rodiče.

V novodobější historii na Hoffmanna a Andersena navázal v roce 1959 východoněmecký loutkář a animátor Gerhard Behrend. Ten vytvořil figurku s bradkou, zdrobněle nazývanou „Unser Sandmännchen“. Ta uváděla dětské pořady ve východoněmecké televizi. Obdobně jako český „Večerníček“. Pro velký ohlas si pak tyto pořady převzala do repertoáru i západoněmecká televizní stanice ARD. Titulní melodie tohoto seriálu byla použita v českém filmu Tomáše Vorla „Pražská pětka“ , konkrétně u povídky „Skřítek“.

V moderní historii se „Sandman“ objevuje v hraných filmech „Sandman – Muž z pohádky“ režiséra Nico Hofmana, ale i hraných filmech Petera Liusiho. Vznikly i dva animované filmy pod totožným názvem „The Sandman“. Ten starší natočil Paul Berry roku 1991 a ten modernější bratři Qayové v roce 2000. Tato mýtická postavička je však stále legendární díky komiksové sérii Neila Gaimana a Stana Leeho. V českých pohádkách v televizi a rozhlase se jeho vzor zobrazoval prostřednictvím televizního „Hajáska“ a rádiového „Hajaji“, který měl dokonce v Kodani svého strýčka „Ole Zavřiočka“.

 

Linda Dušková při svém režijním uchopení Sandmana vycházela spíše z komiksové polohy. Linda však byla, kromě režie, navíc scenáristkou celého nezvyklého představení, které diváky nejen vtáhlo do světa snů, představ a úniků, ale i nabudilo k přemýšlení. Z celé autorské inscenace vyčníval, vtip, nadhled, ale zároveň i nenásilná touha převést diváka někam jinam. Do světa fantazie, nadhledu i pohádkových rozměrů. K tomu velice citlivě napomáhala dramaturgie Natálie Preslové, ale rovněž spíše jednoduší (avšak úderná) scéna Adriany Černé, světelný design Lukáše Jíry a hudební dramaturgie Vojtěcha Vávry. Za zvláštní zmínku stojí pohybová spolupráce Pavola Kršiaka. Pro diváka je na první pohled markantní, že k jejímu zrodu docházelo v symbióze s režisérkou Lindou Duškovou.

Herecké výkony bych v tomto případě hodnotil spíše jako týmovou práci. Nechci tím ani omylem naznačit uniformní šeď, či nevýraznost. Naopak, promyšlenou režijní práci, kde každá postava pečlivě zapadala do soukolí celé inscenace. Kateřina Dvořáková s Hedvikou Řezáčovou, stejně jako jejich mužské protějšky Pavel Neškudla a Valentin Verdure vytvořili sdělný, kompaktní tým, který měl tah na branku. A uměl i branky vsítit! Místy vynikala Hedvika Řezáčová, ale nikdy ne na úkor celkového dojmu. Ačkoli nešlo o ryze taneční produkci, herci se zde ukázali jako pohybově zdatní. A chvílemi až akrobatickým směrem.

I když někdy býváme k autorským projektům zdrženliví či kritičtí, „Sandman“ Lindy Duškové si zaslouží pouze chválu. Režisérka prokázala, že byla osobitou i vnímavou žačkou Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky a že ne nadarmo uspěla i na velice náročné divadelní scéně ve Francii.

 

MICHAL STEIN

Foto: NoD

TANEČNÍ MAGAZÍN

10. ročník mezinárodní soutěže Talent Awards již zná své vítěze

Finálový gala večer 10. ročníku mezinárodní a celorepublikové soutěže pro talenty z oblasti kultury, sportu a umění Talent Awards 2017 se konal 13. května

 

Soutěž Talent Awards, jeden  z největších evropských soutěžních projektů,  hledající talenty v oblasti tance, hudby a  sportu, slaví letos 10. výročí.  Jaký byl letošní jubilejní ročník?

Zeptali jsme se prezidentky Talent Awards, paní Muny Al Muchantafové

TM: Jak hodnotíte letošní ročník?  Zlepšují se účastníci Talent Awards nebo zůstávají jejich dovednosti na stejné úrovni?

„Každým rokem se soutěžící zlepšují. Tento rok byl mimořádně  silný. Dá se říct, že byl něčím zvláštní. Byl zkrátka jubilejní a lidé to tak  cítili.“

TM: Pozná i laické oko rozdíly v tanci?

„Určitě ano, rozdíl je vidět. Pokud někdo  chodí pravidelně na kulturní akce, vidí a může tedy porovnávat různá vystoupení.  Každý si samozřejmě udělá svůj úsudek. Ale vím, že kdo má rád umění, tak se  na Talent Awards coby divák vrací rád.“

TM: Přinesl Vám letošní rok také nějaké překvapení?

„V tomto roce bylo zastoupeno více  nových oborů, které v minulosti nebyly zastoupeny vůbec.  Naopak zase chyběly třeba bojové sporty, ale viděli jsme např. flamenco nebo step. Převaha tedy byla v tanečních kategoriích.“

 TM: Co byste si přála pro  příští ročník?

„Mám-li říct pravdu,  potěší mě, když budou lidé trénovat,   mít zájem o kulturu a   budou pro  hudební a taneční scénu něco dělat. Kultura je stále skutečně málo podporovaná.  Při soutěži Talent Awards je  každý dobrý výkon  náležitě ohodnocen.“

TM: Gratulujeme Vám k narození Vaší dcery. Jak zvládáte dvě malé děti a organizaci Talent Awards?

„Je to opravdu náročné. Ale pokud má člověk nějaký cíl a dobrou vůli, tak jde všechno.“

Taneční magazín Vám přeje hodně úspěchů v osobním i pracovním životě!

Finálový gala večer soutěže Talent Awards 2017, jež je svým formátem jedním z největších evropských soutěžních projektů představujících taneční, sportovní a uměleckou scénu se konal  v sobotu 13. května 2017  v divadelním sále „KD MLEJN“.  K vidění bylo mnohé a nutno říci, že úroveň tanečníků musíme pochválit.  Břišní tance, Balet, Flamenco, Free Style, Flirt Dance, Scenic Dance, Step Dance, hra na kontrabas a klavír a další obory předvedli výherci všech soutěžních disciplín. Finálový gala večer moderoval Martin Vencl.

První kola castingů se konala v Praze a ve Frýdku – Místku již v dubnu 2017. Aby nemohli být soutěžící, kteří se svému oboru věnují profesionálně, zvýhodňováni, disciplíny byly rozděleny samostatně pro amatéry a pro profesionály. Soutěž nalezla své vítěze  jak z ČR, tak z Ruska, Itálie, Polska, Maďarska, Ukrajiny, Francie, Španělska a Německa. Zúčastnilo se celkem 1.937 soutěžících. Cílem Talent Awards je  nalézt nové talenty v jednotlivých oborech a otevřít jim bránu do světa nových možností a tím navázat na tradici předchozích ročníků soutěže.

Po ukončení 10. ročníku, budou organizátoři propagovat „nové talenty“, jež se umístily v soutěžních kategoriích jako TALENTI daného roku, jako vítězové 10. ročníku soutěže TALENT AWARDS ČR. Cílem tohoto snažení, stejně jako u  ročníků následujících, je pokusit se odstartovat dráhu do síně slávy choreografům, tanečníkům, sportovcům, umělcům, příznivcům kultury, zábavy a také adrenalinu. Soutěž probíhá pod záštitou uměleckého garanta a pořadatele soutěže, jímž je Profesionální škola orientálního tance MUNA v čele se zakladatelkou a prezidentkou soutěže Munou Al Muchantafovou.

 

Výherci 2017

Seznam výherců pro rok 2017 v jednotlivých soutěžních kategoriích v 10. jubilejním ročníku mezinárodní soutěže TALENT AWARDS:

BELLY DANCE – AMATÉŘI – DÍVČÍ TEENAGE – SÓLO:

Michaela Holubová – Bruntál – sólo – amatérka – 3. MÍSTO

Magdalena Juroszová – Český Těšín – sólo – amatérka – 2.MÍSTO

Nela Jedounková – Velešovice – sólo – amatérka – 1.MÍSTO

————————————————————————————————

BELLY DANCE – AMATÉŘI – DÍVČÍ TEENAGE – DUETA:

Duo Zainab – ITÁLIE – Řím  – duo – amatérky – 3.MÍSTO

Duo Wisal – POLSKO – Toruň – duo – amatérky – 2.MÍSTO

Duo Saleema – MAĎARSKO – Budapešť  – duo – amatérky – 1.MÍSTO

————————————————————————————————

BELLY DANCE – AMATÉŘI – DÍVČÍ TEENAGE – SKUPINY:

Salwa – UKRAJINA – Kyjev  – skupiny – amatérky – 3. MÍSTO

Dambra Bruntál – Bruntál –  skupiny – amatérky – 2.MÍSTO

Belly Jareen – Slaný – skupiny – amatérky – 1.MÍSTO

————————————————————————————————

BELLY DANCE – AMATÉŘI – ŽENY SENIORKY – SÓLO:

Irina Romanova – RUSKO – Kazaň – sólo – amatérka – 3. MÍSTO

Nina Aleyeva – RUSKO – Perm – sólo – amatérka – 2.MÍSTO

Svetlana Dragunova – RUSKO – Ufa – sólo – amatérka – 1.MÍSTO

————————————————————————————————

BELLY DANCE – PROFESIONÁLOVÉ – ŽENY JUNIORKY – SÓLO:

Dana Lišková – Devra – Příbor – sólo – profesionál – 3.MÍSTO

Olga Konůpková – Delphine – Praha – sólo – profesionál – 2.MÍSTO

Monika Petrová – Atreya – Beroun – sólo – profesionál – 1. MÍSTO

————————————————————————————————

BELLY DANCE – PROFESIONÁLOVÉ – ŽENY SENIORKY – SÓLO:

Paulette Moreau – FRANCIE – Paříž – sólo – profesionál – 3.MÍSTO

Zdeňka Rysová – Dambra – Bruntál – sólo – profesionál – 2. MÍSTO

Blanca Núñez – ŠPANĚLSKO – Barcelona – sólo – profesionál – 1.MÍSTO

————————————————————————————————

BELLY DANCE –  AMATÉŘI – ŽENY JUNIORKY + SENIORKY – SKUPINY:

Malikai Mughal – Brno – skupiny – amatérky – 3.MÍSTO

Nadira – Otrokovice  – skupiny – amatérky – 2.MÍSTO

Kharida – Otrokovice – skupiny – amatérky – 1.MÍSTO

————————————————————————————————

BELLY DANCE –  PROFESIONÁLOVÉ – ŽENY JUNIORKY + SENIORKY – SKUPINY:

Maha – POLSKO – Poznaň – skupiny – profesionálové – 3. MÍSTO

Galatea – Příbram – skupiny – profesionálové – 2.MÍSTO

Warda – Vyškov – skupiny – profesionálové – 1.MÍSTO

————————————————————————————————

SCENIC DANCE – AMATÉŘI – JUNIOŘI – SÓLO:

Valerie Ostenová – Praha – sólo – amatérka – VÍTĚZKA

————————————————————————————————

BALET – AMATÉŘI – SENIOŘI – SÓLO:

Kristina Hartlová – Praha – sólo – amatérka – VÍTĚZKA

————————————————————————————————

FREE STYLE – AMATÉŘI – SENIOŘI – SÓLO:

Kristina Hartlová – Praha – sólo – amatérka – VÍTĚZKA

————————————————————————————————

FREE STYLE – PROFESIONÁLOVÉ – SENIOŘI – SÓLO:

Georg Weber – NĚMECKO – Berlín – sólo – profesionál – VÍTĚZ

————————————————————————————————

FREE STYLE – AMATÉŘI – SENIOŘI – SKUPINY:

Pojď Blíž – Praha – skupiny – amatéři – VÍTĚZOVÉ

————————————————————————————————

STEP DANCE – PROFESIONÁLOVÉ – SENIOŘI – SÓLO:

Iva Šebelová – Neplachovice – sólo – profesionál – VÍTĚZKA

————————————————————————————————

HRA NA HUDEBNÍ NÁSTROJE–Kontrabas+klavír-PROFESIONÁLOVÉ–SENIOŘI– DUET:

Michael Máša & Ladislava Jančová–Lipník nad Bečvou–duo–profesionálové- VÍTĚZOVÉ

————————————————————————————————

FLAMENCO – PROFESIONÁLOVÉ – SENIOŘI – SÓLO:

Ariel Sánchez – ŠPANĚLSKO – Valencie – sólo – profesionál – VÍTĚZKA

————————————————————————————————

FLAMENCO – PROFESIONÁLOVÉ – SENIOŘI – DUO:

Mercedes – ŠPANĚLSKO – Valencie – duo – profesionálové – VÍTĚZOVÉ

————————————————————————————————

FLAMENCO – AMATÉŘI – JUNIOŘI – SKUPINY:

TS RIA Vrbno Pod Pradědem – Bruntál – skupiny – amatéři – VÍTĚZOVÉ

————————————————————————————————

FLAMENCO – PROFESIONÁLOVÉ – SENIOŘI – SKUPINY:

Dambra Bruntál – Bruntál – skupiny – profesionálové – VÍTĚZOVÉ

————————————————————————————————

 

CELKEM 103. VÍTĚZŮ V 10. ROČNÍKU MEZINÁRODNÍ SOUTĚŽE TALENT AWARDS. Blahopřejeme!!!

Další podrobnosti o soutěži včetně fotografií a kontaktů naleznete na www.talentawards.eu.

 

Přihlášky a pravidla k 11. ročníku soutěže naleznete na webových stránkách Talent Awards od ledna 2018.

 

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

Pomsta nebo groteska?

Handa Gote, svérázní tvůrci na poli alternativního divadla, přináší na jeviště pomstu. Jak vypadá? „Když se chceš pomstít, vykopej dva hroby.“ – Konfucius

21. dubna uvedlo Studio Alta inscenaci Die Rache (Pomsta). Skupina Handa Gote (nezvyklý název tohoto uskupení  snad údajně pochází z japonštiny)  přinesla divákům western z česko-německého pomezí. Protože jde o vraždu, pomstu, nedlouhé představení bylo  hráno v příšeří, což dodávalo některým momentům až strašidelný nádech, ostatně pro seskupení Handa Gote dosti typické, protože se rádi pohybují na „pomezí strašného a komického“. Stejně tak jako ve filmu „Tenkrát na západě“, kde se určité scény táhly nekonečně  dlouho, i zde jsou okamžiky, které se zdají být věčností.

Začátek hry poměrně zaujme: Do tmy se pomalu, velmi pomalu šourá postava v dobovém oblečení, doslova vidíme oblast Šumavy a pohraničí.  Svítí si lucernou a  posvítí si i  na diváky, zazpívá si písničku, poměrně skvěle. Po  dlouhé, dlouhé době žena bere lopatu a jistého muže zabije. Důvod neznámý.  Pečlivě zahrabává tělo a celá atmosféra je dosti tíživá. Hudba je v tomto okamžiku skřípající a sténající. Jako vítr v Pošumaví.  Tmavá, ponurá, děsivá atmosféra.

Posud se hra jeví jako napínavá a divák netrpělivě čeká, co bude dál.

Další žena na jevišti  opět nekonečně dlouho táhne nebohé tělo z místa činu, pečlivě ho omývá, snad i důstojně pohřbívá. Nebožtík ovšem vstává, bere si klobouk a svléká se do spodního prádla. Proč?  Vyrazil si snad z hrobu na vycházku?  Ještě několikrát během hry tento proces zopakuje. Obléká se a vysvléká, z naprosto neznámých příčin.  Je  mu snad po smrti trochu přespříliš  teplo?  Vytápí  se snad v záhrobí  nad míru? Jediná příjemná věc je v této chvíli hu dební doprovod.  Diváci se lehce vrtí a jejich výrazy hovoří o jistých pochybách….

Hra tady nemá spád, ani hlubší myšlenku. Není co sledovat, není o čem přemýšlet. Ke konci hry jedna z žen zastřelí  tu druhou a poté i sebe. Budiž. Ale výstřel mrtvého na posledního přeživšího už dělá z dramatu  trošku frašku.  Diváci celkem rozpačitě tleskají. Co si myslet?

Budu-li hodnotit tuto hru očima vážného ‚recenzisty‘, potom budu pokračovat asi takto:

Handa Gote se pokusili ztvárnit pomstu, což zpočátku budilo zájem a zvědavost diváka. Naneštěstí tu nebyla žádná linie příběhu, takže divák se neměl o co opřít, aby postavám porozuměl, z názvu vyplývající příběh o pomstě není nijak propracován. Podíváme-li se na inscenaci pouze jako na ztvárnění aktu pomsty a vraždy, pak bych očekávala více rozehrát právě to drama, které se odehrává v takovýto kritický životní okamžik  uvnitř člověka. Nepochopitelné okamžiky oblékání se a svlékání se  a závěrečný výstřel již zavražděného, který bez jakékoliv příčiny zastřelí postavu nehrající v dramatu doposud žádnou roli, jsou rušivé a  srazily tuto inscenaci s dobrým a poutavým začátkem do kategorie druhořadých  až velmi špatných her.

Ovšem, podívám-li se na tuto hru očima současného  diváka, proč ne?  Handa Gote se opět pohybuje mezi komickým a  strašidelným, což jejich záměru  odpovídá. Vnímáme-li „Die Rache“  jako hru na rozhraní parodie na všechny svlékání a oblékání, které v dnešní době neodmyslitelně patří do všech inscenací, ať už se tam hodí či ne, parodii na western „Tenkrát na západě“, kde všechno trvalo věčnost, parodii na všechny krvelačné hry, potom musíme uznat, že jejich „Die Rache“ je opravdu geniální věc na současné scéně a člověk se musí v duchu smát i kdyby nechtěl.  A možná právě tohle je ten pravý záměr tvůrců Handa Gote.

 

Foto: Martin Špelda

Eva Smolíková

Taneční magazín

Srdce, mříže, svět a my

Srdce patří za mříže

Srdce, mříže, svět a my. Švandovo divadlo uvede hru o ztrátě lidského srdce  

Nová inscenace Srdce patří za mříže ve Švandově divadle nabízí netuctovou výpověď nejmladších divadelníků o násilí a sebelásce v globálním světě. Sejde se v ní milovnice luxusního zboží, které nejradši nakupuje za pár šupů, s cizincem hledajícím srdce svého otce. Čekatel na transplantaci, ubrečená dámská kabelka, kreslený hrdina seriálů pro děti a jeho nová kamarádka Panda. Ti všichni vyprávějí o tom, jak snadné je v dnešním světě ztratit lidské srdce. Novinku pro smíchovskou scénu připravuje režisérka Alžběta Burianová. Premiéra bude 29. dubna v 19 hodin v komorním Studiu Švandova divadla.

Inscenaci Srdce patří za mříže vytvořila nejmladší generace současných divadelníků, kteří v ní po svém a zároveň velice bystře reagují na témata, která nás obklopují,“ říká Dodo Gombár, umělecký šéf Švandova divadla. To se pod jeho vedením profiluje také jako scéna otevřená autorskému divadlu, mladým divadelníkům a novým hrám věnovaným typickým projevům i absurditám dnešní doby.

Volání, co neslyšíme

Hru Srdce patří za mříže napsal mladý dramatik a básník David Košťák přímo pro studiovou scénu jako třetí a poslední inscenaci uvedenou v letošní sezóně v rámci cyklu „Intimita – Anonymita – Agresivita“.  O agresivitě, násilí i sebelásce v globální společnosti autor říká: Násilí mi přijde nejhrozivější ve chvíli, kdy si člověk neuvědomuje, že se ho dopouští – denně třeba využíváme produkty, jejichž vznik se vážně podepisuje na kvalitě života jiných lidí. Jejich volání o pomoc však nikdy neuslyšíme. I proto jsem chtěl na jeviště předvolat nejen „pachatele“, ale i „oběti“ tohoto stavu. V určité míře totiž v sobě máme oboje,“ uvádí David Košťák, jinak také překladatel z angličtiny a kmenový dramaturg Divadla LETÍ.

V jeho hře se tak nahlas ozvou třeba exponáty z právě probíhající výstavy lidských těl. Řeč bude také o krutém pronásledování příznivců cvičení Falun Gong v Číně. A doslechneme se o transplantační turistice, kdy si dostatečně bohatí pacienti na čínských klinikách mohou koupit orgán získaný od politických či jiných vězňů – nedobrovolní dárci však tuto „výhodnou transakci“ nepřežijí…

Vedle tématu lidské odpovědnosti a lidských práv inscenace připomene i některé komičtější momenty z českého prostředí. Tím je třeba podivuhodné přátelství malého kresleného hrdiny s cizokrajnou Pandou nebo oblíbený televizní pořad složený ze srdceryvných lidských příběhů těch, co se navzájem ztratili a zase našli…

Násilí, co necítíme

Hru režíruje Alžběta Burianová, absolventka DAMU. Ta s Davidem Košťákem tvoří sehraný tým. V inscenaci ji zajímalo násilí probíhající nepřímo – v globálně propojeném světě málo viditelné a málo osobně prožívané. Nepřímého násilí, u kterého nevidíme, jaký konkrétní dopad naše činy mají, se dopouštíme často. A ne vždy se při tom nutně cítím e jako pachatelé. Vnímám však, že se citlivost k těmto věcem ve společnosti postupně zvyšuje – čím dál víc lidí se například zajímá o to, kde a jak se vyrábí zboží, které si kupují,“ uvažuje režisérka.

V inscenaci hraje Martina Krátká, Jacob Erftemeijer, Tomáš Červinek, Petr Buchta, Marek Pospíchal a Klára Cibulková.  Posledně jmenovaná herečka, stálice smíchovské scény, vnímá agresivitu zejména v médiích a na sociálních sítích. „Co mě hodně zajímá, je skrytá agrese a manipulace, kterých se při zkoušení dotýkáme. A celé to téma pronásledování lidí praktiku jících Falun Gong a transplantační turistiky v Číně je zrůdné. A málo se o tom ví, i já jsem se mnoho informací dozvěděla až teď,“ komentuje svou čerstvou zkušenost Klára Cibulková.


Scénář napsal David Košťák, který je spolu s Liborem Vodičkou také dramaturgem, scénu a kostýmy vytvořila Anna Brotánková, hudební doprovod je dílem Robina Schenka.

Tříhlavý drak v dámské režii

Hra Srdce patří za mříže uzavírá trilogii na téma „Intimita, anonymita, agresivita“ – aktuálních jevů, s nimiž se dnes potýká snad každý člověk i celá společnost. Všechny tři hry zároveň nastudovaly ženy, talentované režisérky.

Připomeňme, že první titul věnovaný intimitě – hra Je to tu! z pera nejznámější současné britské dramatičky Caryl Churchill – režírovala u Švandů Viktorie Čermáková a na programu je zde od října 2016. Druhé inscenace na téma anonymity se ujala Martina Krátká, režisérka a zároveň herečka Švandova divadla. Hra Slušný člověk podle románu Obyčejný člověk Karla Čapka měla premiéru v únoru tohoto roku. Agresivitu nyní mapuje právě titul Srdce patří za mříže v režii Alžběty Burianové.

 

Podle Doda Gombára, uměleckého šéfa Švandova divadla, byla výchozí témata nahlédnuta pokaždé zcela jinak. „Od křehkého a náročného pokusu interpretovat současnou britskou autorku, přes poetickou adaptaci velikána české literatury, až ke zcela novému a čerstvému textu, jenž formuluje nejmladší divadelní generace,“ míní Gombár a dodává: „Myslím, že není marné položit tyto tři inscenace vedle sebe a pokusit se v nich uvidět tříhlavého draka, co nad námi létá. Jsem rád, že Studio Švandova divadla neslevuje ze svých nároků a neúnavně se snaží nabídnout nepohodlné a nekonformn&iac ute; divadlo, které je možné vnímat i v hlubších souvislostech.“

 

Inscenace Srdce patří za mříže bude mít premiéru v sobotu 29. dubna 2017. Reprízy jsou plánované na 2. a 29. května, do konce divadelní sezóny pak bude hra na programu ještě 8. června 2017.

 

www.svandovodivadlo.cz

 

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

Milan Kňažko jako Shylock

Milan Kňažko jako Shylock poprvé v novém roce na Jezerce

První letošní představení hry Shylock v podání charismatického herce Milana Kňažka proběhne v pražském Divadle Na Jezerce ve znamení dvou sedmnáctek. Inscenace v režii Radka Balaše bude mít totiž přesně 17. ledna svou 17. reprízu.  Hru Shylock napsal Kanaďan Mark Leiren-Young před dvaceti lety. Za tu dobu doslova obletěla svět a hrála se na mnoha kanadských, amerických i evropských jevištích. Českou premiéru hra měla v Divadle Na Jezerce loni v dubnu.


Rádi bychom touto hrou zdůraznili naše odhodlání bránit svobodu a demokracii. Hra je namířena proti antisemitismu a přehnané politické korektnosti, což jsou dvě věci, které v současné době negativně ovlivňují světové dění. Svým způsobem bourají přesně ty hodnoty, ke kterým jsem se tak dlouho upínali a toužili po nich, když jsme žili v totalitním režimu a snili o západním světě. A teď, když  k západu patříme, přehnaná politická korektnost Evropu téměř bourá. Mám obavu, abychom nepřišli o svou svobodu, kterou považuju za jednu z nejcennějších věcí, jaké člověk může mít,” říká principál Divadla Na Jezerce a herec Jan Hrušínský.

 www.divadlonajezerce.cz

 

Magdalena Bičíková

Foto:Milan Ležák a Ivan Kahún

Taneční magazín