Smrt mu sluší

„U Švandů” vzniká nová komedie. Světová premiéra bude 25. května!

Po deseti letech od premiéry diváckého hitu Kdo je tady ředitel? chystá Švandovo divadlo v Praze novou komedii s Michalem Dlouhým a Kamilem Halbichem: ten první se vrátí v roli ješitného, po uznání toužícího herce, druhý v úloze jeho upjatého agenta. Hořkosladká komedie Smrt mu sluší vypráví o lidech kolem divadla, kteří spolu sehrají mrazivě legrační partii o slávu, pocty i život. Autorem a režisérem hry je Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla, který tentokrát napsal všem hercům jejich postavy přímo na tělo. Premiéra původní české komedie s podtitulem „největší divadelní událost od přeletu rakve nad Národním divadlem“ bude „u Švandů” v sobotu 25. května ve Velkém sále.

Kamil Halbich a Michal Dlouhý

Bob Barel (Michal Dlouhý) je hercem na volné noze a populární hvězdou televizního seriálu. On i jeho agent, věrný přítel Kamil Křovina (Kamil Halbich) cítí, že se blíží zásadní chvíle jejich životů. Za svůj strhující herecký výkon v titulní roli inscenace Čas psychopatů je Barel konečně nominován na cenu v divadelním světě nejváženější – Cenu Thálie. Její získání už může zhatit pouze poslední, zatím stále neodevzdaný hlas kritika Hartmanna (David Punčochář). Jenže o něm je známo, že Barelovo herectví nemá rád… Barel s Křovinou proto zosnují lstivý plán, jehož následky jsou pro budoucnost všech účastníků osudné. Ještě štěstí, že se v Národním divadle chystá další státní pohřeb! A že tam kromě dramaturgyně Jolany Humhalové (Natálie Řehořová) a vrátného Mirečka (Miroslav Hruška) pracuje také zkušený ředitel (Robert Jašków)! A ten si ve své Zlaté kapličce vždy ví rady, i když mají všichni kolem v očích smrt…

„Hraji sám sebe a to se mi na tom – jako herci – líbí,“ pochvaluje si svou roli Michal Dlouhý, který byl hrou Smrt mu sluší okamžitě nadšený.  „Po přečtení textu jsem zjistil, že jsem posmrkal celý balíček papírových kapesníků – smíchy! Divák se tedy může těšit na to, že ho návštěva divadla bude tentokrát stát ještě o zhruba čtyři až deset korun víc: záleží na tom, jakou kvalitu kapesníků preferuje,“ varuje herec.

Daniel Hrbek, autor hry SMRT MU SLUŠÍ a současně ředitel Švandova divadla

„Na začátku byl nápad na dialog, jak dva herci unesou kritika, aby mu přečetli jeho recenze a dokázali, že nemá pravdu,“ říká autor, režisér a dlouholetý ředitel smíchovské scény Daniel Hrbek. Ten ve hře Smrt mu sluší vykreslil divadelní svět jako místo krásné i kruté, laskavé i bezohledné. „Divadlo současně miluji a nenávidím. Na prostředí, ve kterém se celý život pohybuji, proto nahlížím s láskou, avšak také s nadhledem, ironií a jistou dávkou hořkosti,“ přiznává Daniel Hrbek. A netají se tím, že se při psaní jednotlivých postav inspiroval skutečnými osobami současné divadelní scény, sebe nevyjímaje. Michalovi Dlouhému, Kamilu Halbichovi, Robertu Jaškówovi a dalším hercům tak napsal jejich postavy přímo na míru, přičemž jim někdy rovnou ponechal i jejich pravá křestní jména.

Michal Dlouhý a Kamil Halbich

David Košťák, který je spolu s Martinou Kinskou dramaturgem inscenace, k tomu uvádí: „Ve hře nahlížející do divadelního zákulisí se odráží bohaté zkušenosti Daniela Hrbka s chytrými konverzačními a situačními komediemi, které už ve Švandově divadle vytvořil.  Pod zábavnou slupkou se však jeho text dotýká věcí mnohem hlubších, jako přirozená lidská touha po uznání, přijetí, blízkém vztahu a nesmrtelnosti. Smrt mu sluší je tak kromě náramné, do vlastních řad pálící komedie také hořkosladkým příběhem člověka, který se sna í vzepřít svému osudu.“

Scénografem inscenace je Petr Masopust, který s Danielem Hrbkem coby režisérem spolupracoval na severských komediích Kdo je tady ředitel? a Kurz negativního myšlení. Kostýmy vytvořila Paulína Bočková, jejíž práci mohou diváci znát například z posledního filmu Jiřího Mádla Na střeše. Výrazný hudební doprovod vybral sám režisér.

Robert Jašków hraje ředitele divadla

Světová premiéra komedie Smrt mu sluší  bude 25. května 2019 ve Velkém sále, nejbližší reprízy jsou naplánovány na 27. května a 3. a 10. června. Další uvedení hry plánuje Švandovo divadlo opět od září tohoto roku po divadelních prázdninách.

www.svandovodivadlo.cz

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s mistrem světa v Electric Boogie RICHARDEM MACHEM

“V Martině jsem ve finále světového šampionátu porazil Martina!”

V Martině jsem porazil Martina“

A právě v tom slovenském městě Martině z titulku se Richard Mach stal mistrem světa v robotickém tanci Electric Boogie. Dnes už má hlavní sezóny aktivní kariéry za sebou, ale věnuje se pilně vystupování, show, moderování i managementu. Jako člověka spojeného s moderními tanečními a pohybovými trendy jsem Richarda Macha vyzpovídal.  A jelikož jde o moderní taneční styly, bude i rozhovor v modernějším duchu, plný mediálních odkazů na webové stránky i videa a také s řadou současných moderních  hovorových obratů a výrazů.

Jak jste se vlastně vůbec dostal k tanci?

„Hýbat se k hudbě mne vždycky bavilo. Rodiče mě dali už jako malého kluka na pohybovou průpravu. V sedmé třídě mi řekla spolužačka, abych s ní chodil od počátku osmičky na kurz moderních párových tanců do Domu Dětí a Mládeže v Praze, na Žižkově na Balkáně. Dnes se už jmenuje Ulita. Do kurzu se (kromě našeho páru a dvou spolužáků) přihlásila už jen jedna dvojice. Tím pádem byl asi po třech měsících rozpuštěn. Nicméně jsem tam narazil na svou první taneční lektorku Ivanu Luehnovou.Ta mě vyhodnotila jako talent (dodnes nevím, jak se mi to stalo 🙂 a nabídla, abych chodil do její přípravky pro tehdejší taneční skupinu Atlas. Tam jsem byl já a třicet holek. Bohužel jsem tenkrát ještě nechápal výhody takové situace a moc mě to ,protahování´ nebavilo… Mimo všech těch tanečnic se tam však objevovali dva ,týpci´. A přinášeli na tréninky tehdy super akční novinky taneční scény, na který si jeli základy Hypu – tenkrát jsme tomu ještě rikali ,rap dance´. To mne dost inspirovalo a tak jsem proto, že hned po revoluci vysílal televizní federální program F 1 a tam dávali odpoledne hudební kanál MCM, na kterým právě běžely aktuální videoklipy od interpretů jako MC Hammer (https://www.youtube.com/watch?v=O01knIMTEpY), Vanilla Ice (https://www.youtube.com/watch?v=rcjVjqTARKA), Benny B feat. DJ Daddy K (https://www.youtube.com/watch?v=BPSiB2vyHLU),Snap (https://www.youtube.com/watch?v=cDQ1wZYTg9s) a spousty dalších – začal okoukávat taneční triky z obrazovky. Na jedný VHSce jsem měl asi tři hodiny klipů, kde se tancoval tenhle ,současnej styl´ a brousil jsem každý odpoledne po škole v botách koberec před velkým zrcadlem v obýváku – ještě, že to rodiče nevěděli… :-)“

A jak jste pokračoval?

„Další zlom v mé taneční ,kariéře´ nastal právě v DDM na Balkáně když jsem se dal dohromady s Pavlem Pruckem – ten dnes prodává motorky a myslím, ze na taneční léta si už jen sem tam nostalgicky vzpomene. Ten mě zatáhnul do skupinky v Praze studujících cizinců, kteří jeli právě v Hypu, ale taky v Electric Boogie, a scházeli se v té době v jediným a úplně pr vním tanečním studiu v Praze. To vedla Monika Rebcová (http://www.monikarebcovadance.c)/. Byl to Klub MON v Maiselově ulici. Tam s náma tancoval v té době i Ruben (http://www.ruben-dance.cz/) nebo Ondra Sifon Andera, kterej se v roli tanečníka ,elektriky´ objevil třeba v slavným klipu Lucie Bilé ,Láska je láska´. Tenkrát mě ještě Electric Boogie moc nezaujalo. Ale Pavel se do toho zakous a po nějaký době tr&eac ute;ninku začal dávat první triky, jako vlnu a slidovaní (moonwalk). Mě, jako správně ješitnýho chlapa, štvalo, že umí něco navíc. A tak jsem to začal zkoušet taky a to se mi stalo osudným :-).

Chodil jste do tanečních?

„Ano, chodil v Praze na náměstí Míru v tehdejším ÚKDŽ. A štvalo mě to. Neměl jsem partnerku, tak na mne vždycky zbyla ta nejtlustší a nejnemotornější holka v sále :-). Protože jsem v době, kdy jsem tanečni navštěvoval, už nějaký ten pátek tancoval sólo, tak mi tenkrát přišlo, že mě partnerka při tanci hrozně omezuje :-). Byl jsem vždy zodpovědný student (spíš tedy odpovědný než student) a tak jsem to celé přechodil až do konce, ale bylo to trochu utrpení.“

Kdy a čím Vás podmanil robotický tanec?

„Jak jsem  už říkal před chvílí, byla to u mne hlavně věc ega :-).

Kdo Vám byl v tom oboru vzorem?

„Když jsem začínal tancovat nebyl internet a IT. Byla jedna pomačkaná VHSka, která mezi náma kolovala. Učili jsme se jeden od druhého. Pro Hype byl můj vzor MC Hammer, to je jasný. Otočku jsem se naučil podle klipu ,I cant stand it´ (https://www.youtube.com/watch?v=zCySwHRksVk) tenkrát ještě původní formace Twenty4seven v čele s Capitain Hollywood. Co se Electric Boogie týká asi jsem úplnej vzor neměl – prostě jsem to tancoval, protože mě bavilo napodobovat ten mechanickej pohyb.“

Kdo byl Vaším prvním učitelem tohoto stylu?

„Kluci z Monu a kazety VHS.“

Jak dnes vzpomínáte na svůj vítězný světový šampionát?

„V zásadě nijak zvlášť dobře. Byl v roce 2002 na Slovensku v Martině. Rok předtím jsem byl poprvé na světovým šampionátu v Essenu, kde jsem byl druhej za kolegou Martinem Pořízkem. S ním jsme v té době už tvořili duo a vystupovali pod názvem The Robots (www.therobots.cz). V Martině jsem vyhrál já. Ani nevím, jak se to povedlo. Nikdy jsem nebyl moc soutěživej typ. Tak jsem to moc, na rozdíl od Martina, neprožíval. Ten mi dal po soutěži ,céres´, že jsem se choval nesportovně. A vedl čtvrt hodiny monolog, jak je to nespravedlivý. Právě tenkrát zrovna změnili způsob hodnocení – podle toho starýho by totiž vyhrál on! Na zpáteční cestě do Prahy jsme měli na ledu ještě malý karambol s vypůjčeným autem. Proto můj celkový dojem z toho mistrovství světa nebyl zrovna zásadně pozitivní…“

Otevřel Vám světový titul dvířka k novým možnostem?

„Tak tanec v tý době nebyl, a dodnes myslím není zrovna zásadně veřejností sledovaným sportem. A tedy titul světového šampióna není, bohužel, katapultem na hvězdný nebe. Kdybych rychlobruslil, nebo třeba běhal na běžkách s puškou na zádech, bylo by to asi větší terno! Samozřejmě, titul jako marketingový nástroj fungoval. Do roku 2013 jsem v The Robots byl s Martinem, který měl tituly dva (rok přede mnou a rok po mně). A tedy říct klientům, že jsme třikrát m istři světa v Electric Boogie bylo jen plus. Mně osobně šlo ale vždycky hlavně o to, abychom  na pódiu odvedli výkon, který se bude líbit, lidi budou pobavený a nakonec nás ocení potleskem. A jestli před sebou mají mistry světa nebo amoleta na tom mi vlastně nikdy moc nezáleželo.“

Jak hodnotíte současnou taneční scénu v tomto směru?

„Tak jako všechno jde dopředu, i ,elektrika´ má svůj vývoj. Dneska dávaj už mladoši ,peklíčka´, o kterých se nám ani nesnilo. Do určitý míry je to dobře, ale cenit někoho víc, jen kvůli tomu, že je dispozicemi hypermobilni a druhý ne, to mi tedy nepřijde jako úplně správnej pohled na věc… IT jsou zdrojem inspirace a hlavně nekonečnou studnicí materiálů pro sebevzdělávání. Dneska je tady ta ,výhoda´, že nová generace už na spoustu technik n emusí přicházet sama – prostě kliknou na tablet a mají to před sebou – takže mají víc času a prostoru na samotný nácvik a pak případnou kombinaci naučených věcí.“

Jak vidíte úroveň tanečního školství a vedení tanečníků?

„Myslím, že dnes to já nemůžu tak odborně posoudit. Když jsem se z taneční scény stáhl a novou generaci tanečníků už sleduju jen zpovzdálí, tak nemám ten potřebnej komplexní přehled pro relevantní hodnoceni.  Nicméně si myslím, ze i u nás se najdou velmi kvalitní tanečníci, kteří dokážou oslovit i světový publikum. Jedním příkladem za všechny je Džajna Jája Vaňková.“

Čemu se tedy věnujete nyní?

„Zatím se pořád snažím zůstat na pódiu a okolo něj. Dokonce občas ještě stále děláme vystoupení The Robots – sice jsem už trochu starší a mohutnější typ robota, ale ještě to dávám a publikum naše vystoupení pořád baví. Kromě toho mám další vystoupení a aktivity. Treba BUT (Bláznivý učitel tance). Moderuju, hraju na Reactable, a mým nejvíc nabízeným projektem je v současnosti asi LasremanCZ (www.facebook.com/lasermancz). Diky Lasermanovi jsme vzbudili zájem o naše vystoupeni po celým světě. Od toho se pak začaly odvíjet moje agenturní aktivity. Zahraniční agenti, se kterými jsem se díky LasermanCZ seznámil mne vnímají nejen jako performera, ale i jako obchodníka, tedy jim prodávam dnes už i jiná vystoupení, který chtějí mít klienti na svých akcích v zahraničí. Pokud vás to zajímá, něco najdete na mych strankach (www.richardmach.cz) nebo mne folowujte na Instagramu (LasermanCZ) a Facebooku (www.facebook.cz/machr) – tam je to všechno nejaktuálnější…”

A na čem pracujete nyní?

„Vzhledem k tomu, že se považuju za komerčního umělce, který je kromě vlastního performera i moderátor, agent, řidič, technik, režisér, sound designer, script maker – prostě taková holka pro všechno – je těžký v tom všem shonu vymýšlet a realizovat nové projekty na dlouhodobějsí bázi. Mám prostě nějaký okruh vystoupení, která nabízím a z toho pak vychází práce na nových věcech, kdy klient žádá customizaci jednotlivých vystoupení, nebo zase pro klienta vymýšlíme na bázi těchto našich vystoupení nové kombinace na míru eventu, na němž se má program předvést. Pořád se něco děje a já doufám, že tomu tak ještě nějakou dobu bude :-).

Tak držím palce a děkuji za rozhovor

 

MICHAL STEIN

FOTO: ARCHIV RICHARDA MACHA

Taneční magazín