Není lehké tančit valčík za všech okolností

Vzpomínka na Ferdinanda Peroutku

24.května  jsme zhlédli divadelní inscenaci Oblak, který tančil valčík. Název vycházel z díla známého novináře Ferdinanda Peroutky, který napsal  román Oblak a valčík.

Divadlo Viola   přináší tuto inscenaci právě k 45. výročí úmrtí vynikajícího českého žurnalisty.

Jeho jméno je známé, ale o jeho životě či osobnosti toho mnoho nevíme. Snad právě proto je hra pojata tak, že vypráví o jeho osobnosti, životě, přátelích, rodinném životě a osudu.

Scénáře a režie se ujal Tomáš Vondrovic. Inscenace působí skromně, v příjemném, komorním prostředí divadla VIOLA  na nás dělá spíše dojem, že sedíme doma u stolu a posloucháme příbuzného, nebo možná nějakého pamětníka, který „Ferdu Peroutku“ dobře znal.

Základem je jednoduchý příběh, strýc František je  požádán svým synovcem, aby mu pověděl něco více, protože potřebuje znát  k maturitě fakta o našich slavných velikánech.

Posluchač se tedy prostřednictvím těchto dvou osob také dozvídá více.  Jaký byl Ferdinand? Jak vypadal? Jak působil na ostatní? Měl kolem sebe hodně krásných žen?  Inu, byl tvrdošíjný, ostrý, spravedlivý,  jeho krédo znělo: „padni, komu padni“.  Byl také přítelem Karla Čapka a dalších slavných. Dozvídáme se dále, se kterými lidmi se rád scházel, jací byli. A jaké třeba i drobné malé  příběhy se mezi nimi odehrály. A také zjistíme, že „Ferda“ miloval rybí polévku, kterou vařila s oblibou jeho druhá žena.

Vyprávění se ujal sám Ondřej Kepka, který se coby autor a režisér soustavně věnuje dílu a životu Karla Čapka. Jeho dokument ‚Obyčejné věci podle Karla Čapka‘ byl nominovaný na cenu Český lev. Ondřej Kepka je velkým propagátorem dobré interpretace poezie,  spoluúčinkuje v řadě komponovaných pořadů.

Divadlo Viola propojilo životní osudy režiséra Tomáše Vondrovice a Ondřeje Kepky, oba připravili společně také několik televizních adaptací pro ČT.

Celkově vzato, Ondřej Kepka se pro roli strýce Františka dokonale  hodí a nemohl být vybrán nikdo lepší. Jeho přednes je věrohodný, divák se cítí dobře,  jakoby to byl přinejmenším jeho vlastní strýc, který mu vše sděluje.

Zvídavé otázky klade Matěj Šíma (pouze ze zvukové nahrávky) a zaznamenáme tu mnoho vtipných momentů, například, když si poplete skupinu pátečníků (skupinu, která se scházela u Karla Čapka) se skupinou zpátečníků a podobně.

V inscenaci samozřejmě nechybí  moment, kdy byl F. Peroutka   trošku nevhodně připomenut bývalým prezidentem ČR Milošem Zemanem, ale na druhou stranu, tím se dostal do povědomí mnoha lidí. Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Dílo ale nehodnotí politické výroky, snaží se skutečně jen co nejpravdivěji podat obraz o tehdejší společnosti. F. Peroutka, výborný žurnalista, který založil Rádio Svobodná Evropa a celý svůj život bojoval za demokracii, odmítl kolaborovat v době K.H. Franka,  zůstal raději v koncentračním táboře až do dubna 1945. Po válce se vrátil do redakcí novin  a vysílání Rádia Svobodná Evropa,  po únoru 1948 odešel do exilu do Londýna a New Yorku, kde zemřel v roce 1978.

Inscenace působí velice prostě, o to krásnější je, že je doplněna tancem, vždy takovým, který je poplatný době, kterou Peroutka právě prožíval. A protože pohyby tanečníků Taneční konzervatoře hlavního města Prahy jsou vždy dokonalé, divákovo oko i srdce  zaplesá.

Choreografie  Aleny Drapalíkové jsou výstižné a krásné provedení scénického tance patří Luise  Brychcínové, Vojtěchu Pilbauerovi nebo v alternaci Julii Miadikové a Janu Kalusovi.

Závěrem také zazní výrok, kdy Ferdinand Peroutka říká, že tančit valčík za všech okolností není vůbec jednoduché. V případě člověka, který  za svůj život prožil dvě světové války a prošel koncentračním táborem, je tato věta velmi snadno uvěřitelná.

Ale absolventi Taneční konzervatoře tančí valčík překrásně, až diváka bodá u srdce.

Celá hra končí vtipně, synovec si u maturity vytáhne zcela jiné období českých ději a strýc jen spráskne ruce.  Že snad jeho vyprávění bylo úplně zbytečné?  Ale to  vůbec ne. Nám divákům přineslo poučení, příjemnou, zábavnou formou, vrcholný estetický zážitek z tance a dlužno říct, že inscenace je opravdu důstojná vzpomínka na jednoho českého velikána.

Děkujeme oběma pánům režisérům za krásný zážitek. Představení je velmi vhodné pro zvídavého a náročného diváka.

Foto: Viktor Kronbauer 

Eva Smolíková

Taneční magazín

Film na paměť zakladatele

Pražský komorní balet připomene páté výročí úmrtí Pavla Šmoka odvysíláním dokumentu o tomto svém duchovním otci a významném choreografovi

Pavel Šmok, génius české choreografie. Choreograf, který posouval estetiku českého tance, tvůrce veliké invence, muzikality i humoru, umělec, který si rozuměl s jevištěm i kamerou, zakladatel Baletu Praha a Pražského komorního baletu. V neděli 4. dubna 2021 uplyne už pět let od chvíle, kdy nás Pavel Šmok opustil. Památku jedné z nejvýraznějších osobností českého baletu a tanečního divadla připomene Pražský komorní balet snímkem pod názvem „Fenomén Šmok“. Ten odvysílá internetová televize Mall.tv od 18 hodin – symbolicky v den výročí. Dokument bude možné zhlédnout až do 30. dubna 2021.

Dokument „Fenomén Šmok“ není klasickým portrétem známého choreografa. Nesnaží se postupně mapovat všechna zásadní období Šmokova baletu, ale pokouší se vystihnout především podstatu jeho uměleckého myšlení. Podstatu jeho umělecké inspirace. Ne nadarmo existuje v kuloárech pojem „šmokovství“, který se právě tento snímek pokusí objasnit. Autor a režisér projektu Ondřej Kepka využil i časosběrného materiálu, který natočil ještě během Mistrova života.

Mistr Pavel Šmok při práci

Blíží se páté výročí úmrtí Pavla Šmoka, výjimečného člověka, skvělého choreografa a jednoho ze zakladatelů našeho souboru. S ním tehdy odešla jedna z bezpochyby nejvýraznějších osobností českého baletu a tanečního divadla posledních více než padesáti let“, říká Ladislava Jandová, současná ředitelka Pražského komorního baletu. „K odkazu tohoto legendárního choreografa se náš soubor stále hlásí a snaží se rozvíjet a inspirovat domácí taneční scénu tak, aby se stále mohl označovat za dědice Pavla Šmoka. Ve spolupráci s odbornou garantkou repertoáru Kateřinou Dedkovou-Frankovou pravidelně studujeme a uvádíme Šmokovy choreografie a v současné době také velmi intenzivně pracujeme na vzniku ,Institutu Pavla Šmoka´, studijním a vědeckém centru, které bude mít své působiště v Praze.“

Podrobný životopis Pavla Šmoka najdete zde, záznam dokumentu pak od 4. dubna od 18.00 na www.mall.tv/kulturazije.

Foto: PKB a archiv TM

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

PKB uctí svého zakladatele, následně i E. A. P.

Pražský komorní balet odvysílá na internetové televizi Mall.tv dokument „Fenomén Šmok“ a taneční inscenaci „Chvilka POEzie“

Pražský komorní balet pokračuje v uvádění vybraných pořadů a záznamů inscenací na internetové televizi Mall.tv. V rámci série kulturních akcí „#kulturažije“.

V nadcházejícím týdnu v pondělí 4. května v 17 hodin odvysílá snímek „Fenomén Šmok“ – dokumentární portrét v režii Ondřeje Kepky. Ten zachycuje poslední léta Pavla Šmoka, jedné z nejvýraznějších osobností českého baletu a tanečního divadla. Připomene tím čtvrté výročí úmrtí legendárního choreografa, který před lety Pražský komorní balet založil. Ve středu 6. května v 17 hodin pak bude uveden záznam inscenace „Chvilka POEzie“. Taneční grotesku na motivy proslulé básně Edgara Allana Poea Havran vytvořil choreograf Marek Svobodník.

Pavel Šmok

Dokument „Fenomén Šmok“ není klasickým portrétem známého choreografa. Nesnaží se postupně mapovat všechna zásadní období Šmokova baletu, nýbrž se pokouší vystihnout především podstatu jeho uměleckého myšlení, základy jeho umělecké inspirace. Ne nadarmo existuje v kuloárech pojem „šmokovství“, který se právě tento snímek pokusí objasnit. Autor a režisér projektu Ondřej Kepka využil i časosběrného materiálu, který natočil ještě během Mistrova života. Na počátku dubna uplynuly již čtyři roky ode dne, kdy nás Pavel Šmok, výjimečný člověk, skvělý choreograf a jeden ze zakladatelů Pražského komorního baletu, opustil.

Následující středeční záznam představení nás potom v časové linii PKB posune časově poněkud dále.

Ze záznamu inscenace „Chvilka POEzie“

Marek Svobodník připravil pro Pražský komorní balet, na motivy proslulé básně Edgara Allana Poea „Havran“, taneční grotesku s názvem „Chvilka POEzie“. Autor vsadil na černý humor a jeho dvacetiminutové dílo tak baví a mrazí zároveň. Své dílo přibližuje: „Látka, kterou jsem si vybral, je de facto horor,“ říká. „A v hororu jde vždycky o čas. Vy víte, že se ta či ona věc stane, otázkou je ale kdy? Koncept Poeovy básně Havran jsem transponoval do černé grotesky, komiksu, situačně až absurdního humoru tvrdšího ražení, avšak s určitou dávkou poezie.“ Volba hudby padla v jeho případě na Jaroslava Ježka a Bedřicha Nikodéma. Do titulní role obsadil Marek Svobodník baletního mistra Pražského komorního baletu Igora Vejsadu. Premiéru měla inscenace v prosinci 2016 v Divadle na Vinohradech v Praze.

Dokumentární portrét „FENOMÉN ŠMOK”
Scénář, režie a produkce: Ondřej Kepka
Kamera: Daniel Hnát a Robert Novák
Střih: Petr Kozák
Délka: 30 minut

Kdy? ▶ v pondělí 4. května od 17 hodin
Kde? ▶ na internetové televizi Mall.tv

Taneční inscenace „Chvilka POEzie“
Choreografie: Marek Svobodník
Hudba: Jaroslav Ježek a Bedřich Nikodém
Tančí: sólisté Pražského komorního baletu
Délka: 20 minut

Kdy? ▶ ve středu 6. května od 17 hodin
Kde? ▶ na internetové televizi Mall.tv

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Hodili PRAŽSKÝ KOMORNÍ BALET přes palubu?

Má složitá situace kolem dotační politiky pro jeden z doma i v zahraničí nejuznávanějších tanečních souborů dneška možnost uspokojivého řešení? Co na to nejen Ministerstvo kultury?

Ten soubor mám asi nadosmrti spojen s tehdy (již nefunkčním) pražským Komorním divadlem, kde dlouho v minulé době zkoušel a piloval svá krásná představení. Pražský komorní balet se mi nadlouho zaryl do paměti jako „dítě Pavla Šmoka“. Ale není to pravda. U jeho zrodu stál ještě legendární choreograf Luboš Ogoun a baletní teoretik, profesor a publicista Vladimír Vašut. Z tohoto triumvirátu nejprve odešel na věčnost Luboš Ogoun. Ne tak dávno zesnul i legendární Pavel Šmok a ke konci loňského roku v mělnické nemocnici dodýchal i Vladimír Vašut. Vypadá to, že je dlouho nepřežije ani samotný soubor – Pražský komorní balet…

Pavel Šmok na archivním snímku mezi svými tanečnicemi

Ač se to zdá neuvěřitelné, tento špičkový soubor, který obdivovali špičkoví tanečníci, ale i milióny televizních diváků, když pohostinsky vystupoval v recitálech Karla Gotta, stojí na prahu zániku!

Pan Luboš Ogoun (vlevo) přebírá státní vyznamenání od prezidenta Václava Havla

Pražský komorní balet (dále jen PKB) je pro českého, ale též zahraničního, diváka již více než čtyři desítky let známým a tradičním českým tanečním souborem. Předchůdce PKB „Studio BALET PRAHA“, založené v roce 1964 právě Lubošem Ogounem, Vladimírem Vašutem a zejména Pavlem Šmokem, mu dalo jisté základy. Zrovna v letošním roce si připomínáme 55. výročí vzniku „Studia Balet Praha“, a také právě v tomto roce eskaluje několikaletý problém systémového financování tohoto jediného českého nezávislého tanečního souboru, který nabízí stálá angažmá profesionálním tanečníkům a absolventům tanečních konzervatoří.

Vladimír Vašut, další z trojice zakladatelů, tatínek Marka Vašuta, se špatných konců svého“ souboru krátce nedožil také…

PKB dnes nemá k dispozici vlastní zázemí pro uměleckou činnost a za poslední roky dosahuje jeho veřejná finanční podpora necelých třicet procent ročního rozpočtu. Pro profesionální taneční divadlo s 23 členným cestovním souborem s denním pracovním režimem je stávající celková veřejná podpora ve výši necelých 3,5 mil. Kč ročně naprosto nedostatečná při aktuálním celkovém rozpočtu ve výši 14,9 mil. Kč. PKB má přitom srovnatelné výkonové ukazatele s baletně tanečními soubory kamenných divadel, co se týká návštěvnosti i počtu představení.

Na tiskové konferenci zleva Ing. Antonín Schneider, manažer Tanečního centra Praha, konzervatoře a gymnázia, člen Tanečního sdružení ČR, Mgr. Petr Zuska, choreograf a režisér, Mgr. Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu (Balet Praha o. p. s.), Mgr. Linda Svidró, baletní mistr, pověřený vedením Pražského komorního baletu

PKB v rámci své zájezdové činnosti zajišťuje dostupnost tanečního umění ve všech českých regionech a významná je též prezentace tanečního umění v zahraničí. Jeho představitelé se na tiskové konferenci v Malostranské besedě, konkrétně v jejím Trick Baru, vyjádřili, jak je složité komplexně připravit scénu třeba v sokolovně menšího města anebo naopak v aréně pro tisíce diváků.

Vedoucí souboru Ladislava Jandová situaci zdůvodňuje: „V letošním roce obdržel Pražský komorní balet dotaci ve výši pouhých 2 milionů Kč od MK ČR v rámci Programu profesionálních divadel, orchestrů a pěveckých sborů. S ohledem na navýšení celkového rozpočtu uvedeného dotačního programu MK ze 160 milionů Kč na 220 milionů Kč v roce 2019 jsme očekávali nárůst dotace i pro PKB s přihlédnutím na četná jednání s MK ČR. Programová rada MK ČR však PKB, jako jedinému subjektu z celkových 41 hodnocených, navrhla dotaci snížit i přes hodnocené ukazatele. PKB je navíc, oproti ostatním hodnoceným subjektům znevýhodněn skutečností, že se jedná o hlavní veřejnou finanční podporu na kontinuální činnost. A nikoli pouze ,doplňkovou´ finanční podporu nad rámec základního příspěvku zřizovatele. Tak jako je tomu zpravidla u ostatních podpořených subjektů v uvedeném dotačním programu.“

Během tiskové konference vystoupila s vehementní podporou PKB také odborná taneční kritička a dlouholetá šéfredaktorka Tanečních listů Jana Hošková. K ní se připojil i baletní mistr Igor Vejsada.

Zleva Petr Zuska ani Ladislava Jandová či Linda Svidró moc optimisticky do budoucnosti nehledí

Vedoucí souboru PKB Ladislava Jandová mimo jiné uvedla: „S vedením Ministerstva kultury (ministrem Antonínem Staňkem) proběhlo od podzimu 2018 několik neúspěšných jednání. Na podporu ,zachování činnosti PKB´ vznikla také petice, kterou podepsalo téměř pět tisíc osob. Současně jsme získali desítky podporujících dopisů od význačných osobností a představitelů české kultury, kteří se jednoznačně vyjádřili pro zachování kontinuální činnosti PKB, např. od Jiřího Kyliána, Ondřeje Kepky, Ilji Racka, Mária Radačovského, Lukáše Slavického, prof. Ivanky Kubicové, prof. Václava Janečka, doc. Igora Františáka, Vlastimila Harapese a mnoha dalších.“

Choreograf a režisér Mgr. Petr Zuska

Choreograf Petr Zuska se, s jistým stínem v hlasu, zmínil, že předcházející ministr kultury Ilja Šmíd slíbil (nejen) pro PKB „taneční dům“. Uvažovalo se o prostoru nevyužité stavby na pražském Klárově blízko Strakovy akademie, dnešního sídla předsednictva vlády. Dříve tam bývaly tělocvičny a bazén. S nástupem nového ministra však tento návrh tak nějak „zmizel v propadlišti“. Já jsem si vzpomněl, že v době takzvané „perestrojky“, konkrétně ve druhé polovině osmdesátých let minulého století, bylo vážně uvažováno o společném sídle Pražského komorního baletu a Černého divadla Jiřího Srnce. Měl jim být věnován celý vnitroblok na pomezí Smíchova a Malé Strany u Plaské ulice. Vzpomínám, jak nadšeně mi na nástěnce v Komorním divadle Pavel Šmok ukazoval již v první fázi rozpracovaný projekt!

Zdá se, že odchod Ilji Šmída nadlouho uzavřel i možnost tanečního domu na Klárově… Snad nikoli opět na třicet let?

Nejzajímavější pasáže diskusních příspěvku Petra Zusky a Antonína Schneidera  zachytila Eva Smolíková i ve videoreportáži:

Otázkou zůstává, jaký osud budou mít tanečníci i další kmenoví spolupracovníci PKB? Sáhne po nich konkurence? Ta ovšem tak zcela identicky vyhraněna není. Nevyjdou z kondice, když vypadnou z pravidelného tréninkového drilu? To vše nám zřejmě napoví blízká budoucnost…

Samotná konference neměla, jako většina dětské literatury, šťastný a úsměvný konec. Tím, že se konala blízko sídla Parlamentu České republiky však možná zasvítilo světélko naděje na konci tunelu?

Situace je vážná. TANEČNÍ MAGAZÍN i jeho mnozí čtenáři ještě pevně doufají, že nedopadne úplně zoufale.

Zeptali jsme se

Mgr. Igora Vejsady

baletního mistra s mezinárodními zkušenostmi i renomé,

který v PKB zastával pozici baletního mistra od roku 2016

Baletní mistr Mgr. Igor Vejsada (vlevo)

Na konferenci jste mluvil o PKB v minulém čase, to již jste nad jeho existencí zlomil hůl? Myslíte, že je situace neřešitelná?

Určitě ne. Myslím, že takové prestižní těleso, které má – nejen pro mne – téměř zásadní význam, musí přežít. Pokud si uvědomíme, co by tím současná česká taneční kultura ztratila, tak je to pro mne naprosto nemyslitelné! Z druhé strany nevím, jaké kroky udělá ministerstvo kultury? A ministr, který jde na nějaký muzikál, místo účasti na udílení významné a prestižní francouzské ceny českému tanečníkovi – Jiřímu Kyliánovi?“

Foto: Eva Smolíková a archiv

Video: Eva Smolíková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN