24.května jsme zhlédli divadelní inscenaci Oblak, který tančil valčík. Název vycházel z díla známého novináře Ferdinanda Peroutky, který napsal román Oblak a valčík.
Divadlo Viola přináší tuto inscenaci právě k 45. výročí úmrtí vynikajícího českého žurnalisty.
Jeho jméno je známé, ale o jeho životě či osobnosti toho mnoho nevíme. Snad právě proto je hra pojata tak, že vypráví o jeho osobnosti, životě, přátelích, rodinném životě a osudu.
Scénáře a režie se ujal Tomáš Vondrovic. Inscenace působí skromně, v příjemném, komorním prostředí divadla VIOLA na nás dělá spíše dojem, že sedíme doma u stolu a posloucháme příbuzného, nebo možná nějakého pamětníka, který „Ferdu Peroutku“ dobře znal.
Základem je jednoduchý příběh, strýc František je požádán svým synovcem, aby mu pověděl něco více, protože potřebuje znát k maturitě fakta o našich slavných velikánech.
Posluchač se tedy prostřednictvím těchto dvou osob také dozvídá více. Jaký byl Ferdinand? Jak vypadal? Jak působil na ostatní? Měl kolem sebe hodně krásných žen? Inu, byl tvrdošíjný, ostrý, spravedlivý, jeho krédo znělo: „padni, komu padni“. Byl také přítelem Karla Čapka a dalších slavných. Dozvídáme se dále, se kterými lidmi se rád scházel, jací byli. A jaké třeba i drobné malé příběhy se mezi nimi odehrály. A také zjistíme, že „Ferda“ miloval rybí polévku, kterou vařila s oblibou jeho druhá žena.
Vyprávění se ujal sám Ondřej Kepka, který se coby autor a režisér soustavně věnuje dílu a životu Karla Čapka. Jeho dokument ‚Obyčejné věci podle Karla Čapka‘ byl nominovaný na cenu Český lev. Ondřej Kepka je velkým propagátorem dobré interpretace poezie, spoluúčinkuje v řadě komponovaných pořadů.
Divadlo Viola propojilo životní osudy režiséra Tomáše Vondrovice a Ondřeje Kepky, oba připravili společně také několik televizních adaptací pro ČT.
Celkově vzato, Ondřej Kepka se pro roli strýce Františka dokonale hodí a nemohl být vybrán nikdo lepší. Jeho přednes je věrohodný, divák se cítí dobře, jakoby to byl přinejmenším jeho vlastní strýc, který mu vše sděluje.
Zvídavé otázky klade Matěj Šíma (pouze ze zvukové nahrávky) a zaznamenáme tu mnoho vtipných momentů, například, když si poplete skupinu pátečníků (skupinu, která se scházela u Karla Čapka) se skupinou zpátečníků a podobně.
V inscenaci samozřejmě nechybí moment, kdy byl F. Peroutka trošku nevhodně připomenut bývalým prezidentem ČR Milošem Zemanem, ale na druhou stranu, tím se dostal do povědomí mnoha lidí. Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Dílo ale nehodnotí politické výroky, snaží se skutečně jen co nejpravdivěji podat obraz o tehdejší společnosti. F. Peroutka, výborný žurnalista, který založil Rádio Svobodná Evropa a celý svůj život bojoval za demokracii, odmítl kolaborovat v době K.H. Franka, zůstal raději v koncentračním táboře až do dubna 1945. Po válce se vrátil do redakcí novin a vysílání Rádia Svobodná Evropa, po únoru 1948 odešel do exilu do Londýna a New Yorku, kde zemřel v roce 1978.
Inscenace působí velice prostě, o to krásnější je, že je doplněna tancem, vždy takovým, který je poplatný době, kterou Peroutka právě prožíval. A protože pohyby tanečníků Taneční konzervatoře hlavního města Prahy jsou vždy dokonalé, divákovo oko i srdce zaplesá.
Choreografie Aleny Drapalíkové jsou výstižné a krásné provedení scénického tance patří Luise Brychcínové, Vojtěchu Pilbauerovi nebo v alternaci Julii Miadikové a Janu Kalusovi.
Závěrem také zazní výrok, kdy Ferdinand Peroutka říká, že tančit valčík za všech okolností není vůbec jednoduché. V případě člověka, který za svůj život prožil dvě světové války a prošel koncentračním táborem, je tato věta velmi snadno uvěřitelná.
Ale absolventi Taneční konzervatoře tančí valčík překrásně, až diváka bodá u srdce.
Celá hra končí vtipně, synovec si u maturity vytáhne zcela jiné období českých ději a strýc jen spráskne ruce. Že snad jeho vyprávění bylo úplně zbytečné? Ale to vůbec ne. Nám divákům přineslo poučení, příjemnou, zábavnou formou, vrcholný estetický zážitek z tance a dlužno říct, že inscenace je opravdu důstojná vzpomínka na jednoho českého velikána.
Děkujeme oběma pánům režisérům za krásný zážitek. Představení je velmi vhodné pro zvídavého a náročného diváka.
Foto: Viktor Kronbauer
Eva Smolíková
Taneční magazín
