Štítek: Ondřej Kepka

Média a kulturu nedáme

Tisíce lidí protestují na Malostranském náměstí

Tisíce lidí se na Malostranském náměstí postavily za Českou televizi, Český rozhlas a nezávislou kulturu. Odmítají politické ovlivňování veřejnoprávních médií

Tisíce lidí během 23. a 24. října podpořily na Malostranském náměstí nezávislost České televize, Českého rozhlasu a kulturních institucí. Demonstrace, která trvala od pátečních 13 hodin do 5 hodin ráno druhého dne, upozornila na rizika spojená s plánovaným zrušením televizních a rozhlasových poplatků i současnými změnami financování kultury. Iniciativy Média nedáme! a Stojíme za kulturou! zdůraznily, že financování veřejnoprávních médií nesmí být nástrojem politického tlaku.

V průběhu dne vystoupila řada osobností z oblasti kultury, médií i občanské společnosti, mimo jiné herečka Jitka Čvančarová, bývalý ministr kultury Daniel Herman, prezident Herecké asociace Ondřej Kepka, divadelní režisér a umělecký šéf Dejvického divadla Jiří Havelka, člen Činohry Národního divadla v Praze Igor Orozovič, bývalý náměstek ministra kultury a kulturní manažer David Kašpar, člen odborné divadelní komise MKČR Luděk Horký, režisér Václav Marhoul, Josef Bánovec z iniciativy Kultura teď!, Eliška Drbohlavová ze Stojíme za kulturou!, Tomáš Stráník z Média Nedáme!, Tereza Řezníčková a Barbora Loudová z České televize nebo herec a hudebník František Prachař. Program doplnila vystoupení hudebních a uměleckých interpretů a interpretek, mimo jiné Kvietah, skupiny Tygroo, Do tmy, Hyjé nebo Hihihahaholky či Filip Jelínek z J.A.R. Řečníci a řečnice upozorňovali především na význam nezávislých veřejnoprávních médií pro demokratickou společnost a na nutnost chránit jejich zaměstnance a zaměstnankyně před politickým tlakem.

Hlavním tématem nenásilné demonstrace byl nesouhlas s náhlým zařazením návrhu zákona na zrušení televizních a rozhlasových poplatků k přednostnímu projednání v prvním čtení na 34. schůzi Poslanecké sněmovny, které v pátek 23. října iniciovala koalice ANO, SPD a Motoristů. Hlasování o návrhu naplánoval předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura na sobotu ve 4:36 ráno. Vládní koalice následně návrh zákona o poplatcích v ranním hlasování podpořila a poslala jej do druhého čtení, opozici se zamítnutí návrhu novely nepodařilo prosadit. Návrh nahrazuje koncesionářské poplatky financováním obou médií veřejné služby ze státního rozpočtu.

Podle organizátorů demonstrace nejde v diskusi o tomto návrhu pouze o otázku financování veřejnoprávních médií, ale především o ohrožení samotného principu nezávislosti České televize a Českého rozhlasu jakožto médií veřejné služby. Převedení jejich financování na státní rozpočet by mohlo posílit závislost obou institucí na rozhodování aktuální politické reprezentace a otevřít prostor pro nepřímé ovlivňování jejich obsahu na základě politických zájmů a zadání.

Organizátoři demonstrace zároveň varovali před možnými rozpočtovými škrty, které by mohly vést k omezení původní tvorby, zpravodajství i dalších veřejných služeb poskytovaných Českou televizí a Českým rozhlasem. Zdůraznili také význam práce zaměstnanců obou institucí, kteří zajišťují nezávislé zpravodajství a další obsah veřejné služby. Garance svobodného zpravodajství přitom představuje v dnešním nestabilním světě naprosto klíčový pilíř.

Nezávislá média musí mít možnost kriticky kontrolovat politickou moc. Jejich financování proto nesmí záviset na tom, zda je či není jejich práce pro aktuální vládu pohodlná. Právě tato nezávislost je jedním ze základních předpokladů fungování demokratické společnosti, přímo souvisí s právem na přístup k informacím a je klíčovým pilířem pro naplňování dalších základních lidských práv a svobod.

Demonstrace současně reagovala na situaci v české kultuře a vyjadřovala nesouhlas s kroky ministra kultury Oto Klempíře. Změny pravidel grantového a dotačního financování, nedostatečná a matoucí komunikace ze strany Ministerstva kultury a nepředvídatelnost ministrova rozhodování vyvolávají mezi kulturními organizacemi nejistotu a destabilizují celý sektor.

Znepokojení vzbuzují rovněž ministrem kultury nařízené mimořádné kontroly některých vybraných kulturních organizací. Prověrky byly totiž směrovány právě na organizace, které v nedávné době kroky současného vedení ministerstva veřejně kritizovaly. Kontrola nakládání s veřejnými prostředky je legitimní a nezbytná. Musí však probíhat transparentně a za jasných podmínek, aby nevznikaly pochybnosti o jejím případném politickém motivu.

Rozhodování o veřejné podpoře kultury musí být předvídatelné, transparentní a založené na jasných, odborných a rovných kritériích. Veřejné prostředky nesmějí sloužit k odměňování loajality vůči politické moci ani k trestání kritických postojů.

Iniciativy Média nedáme! a Stojíme za kulturou! vyzývají vládu a Poslaneckou sněmovnu, aby nepřijímaly změny financování veřejnoprávních médií, které by ohrozily jejich nezávislost nebo schopnost plnit veřejnou službu. Od vlády a Ministerstva kultury zároveň požadují transparentní a předvídatelná pravidla financování kultury a respekt k nezávislému odbornému rozhodování.

Vývoj na Slovensku ukazuje, jak závažné důsledky mohou mít zásahy do nezávislosti veřejnoprávních médií a kulturních institucí pro celou občanskou společnost. Nechceme, aby se Česká republika vydala stejnou cestou.

Svobodná média a nezávislá kultura jsou nezbytnou součástí demokratické společnosti a slouží veřejnému zájmu nás všech.

Média nedáme! Stojíme za kulturou!

 

Foto: Eva Smolíková

Eliška Drbohlavová

pro Taneční magazín

Pražský komorní balet slaví 50 let

Výjimečný galavečer ve Vinohradském divadle

Padesát let existence souboru, který se věnuje současnému tanečnímu divadlu a spolupracuje s desítkami českých choreografů a tvůrců. Půl století příběhů vyprávěných tancem. Pražský komorní balet slaví kulatiny a na 23. listopadu 2025 připravuje v Divadle na Vinohradech velký galavečer s hvězdným obsazením.


Kylián, elita české taneční scény a odkaz Pavla Šmoka

Gala bude poctou českému tanečnímu umění, které PKB přinesl na domácí i světová jeviště. Moderovat bude Ondřej Kepka, o hudbu se postará Zemlinského kvarteto a čestným hostem večera nebude nikdo jiný než světově uznávaný choreograf Jiří Kylián – patron souboru, který přijal osobní pozvání.

Na jubilejním večeru se představí soubory a tanečníci, kteří mají s PKB hluboké umělecké propojení – ti, kteří v minulosti uváděli díla legendárního zakladatele Pavla Šmoka a dodnes udržují jeho odkaz živý.

Na jevišti se tak kromě Pražského komorního baletu objeví špička české taneční scény: první sólisté Baletu Národního divadla Alina Nanu a Giovanni Rotolo, přední sólisté kamenných divadel v Ostravě, Brně i Plzni, a také soubor Balet Praha Junior. Diváci uvidí fragmenty z aktuálního repertoáru PKB – díla Petra Zusky, Jiřího Bubeníčka a samozřejmě Pavla Šmoka, ale i choreografie Mária Radačovského, Marca Goeckeho, Francesca Annarummy. Část večera doprovodí živá hudba Zemlinských.

Výstava, archiv a nová publikace

Gala doplní videoprojekce z archivu PKB zachycující klíčové momenty padesátileté historie. V prvním patře divadla čeká na diváky výstava fotografií „50 let Pražského komorního baletu ve fotografii (1975-2025)“, kterou připravil Nadační fond a Institut Pavla Šmoka. Ten v roce 2027 vydá první díl nové publikace o historii souboru.

Galavečer se uskuteční jen měsíc poté, co si Pražský komorní balet připomněl 98. výročí narození svého zakladatele Pavla Šmoka (22. října 1927) – vizionářského choreografa, který zásadně ovlivnil podobu českého tanečního divadla, a téměř přesně na den, kdy soubor poprvé vstoupil na jeviště Rokoka s představením Jak se dělá balet (19. listopadu 1975).

Slavíme navzdory všemu

„Rok 2025 měl být pro Pražský komorní balet rokem důstojného bilancování. V červnu ale přišlo bolestné rozhodnutí – přerušení kontinuální činnosti kvůli chronicky nedostatečnému financování nezávislých tanečních souborů. Přesto jsme neztratili víru, že má naše práce smysl,“ říká Ladislava Dunovská Jandová, ředitelka PKB. „Na podzim jsme absolvovali úspěšné benefiční turné s Kyticí Petra Zusky a Dominikem Vodičkou v hlavní roli, a i přes červnové přerušení kontinuální činnosti pokračujeme projektově dál. Tento galavečer je důkazem, že tanec si vždycky najde svou cestu,“ dodává s úsměvem.

Přijďte slavit s námi. Padesát let si zaslouží standing ovation!

Galavečer k 50. výročí Pražského komorního baletu

Neděle 23. listopadu 2025 v 19:00

Divadlo na Vinohradech, Praha

Vstupenky jsou v prodeji na pokladně divadla a online: https://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/50-LET-Prazskeho-komorniho-baletu

Z mého života (4. věta)

Choreografie: Pavel Šmok

Tančí: Pražský komorní balet

Hraje: Zemlinského kvarteto

La Bayadère (duet)

Choreografie: Michal Štípa podle M. Petipy

Tančí: Balet DJKT Plzeň

Chopin (duet)

Choreografie: Mário Radačovský

Tančí: Balet ND Brno

Pták Ohnivák (duet)

Choreografie: Marco Goecke

Tančí: Balet NDM Ostrava

Horizont událostí (fragment)

Choreografie: Šimon Kubáň

Tančí: Balet Praha Junior

La Strada

Choreografie: Jiří Bubeníček

Tančí: Pražský komorní balet

Německé requiem (duet)

Choreografie: Francesco Annarumma

Tančí: Balet DJKT Plzeň

Zloději krás (duet)

Choreografie: Petr Zuska

Tančí: Pražský komorní balet

Fragment24 (Vltava)

Choreografie: Petr Zuska

Tančí: Alina Nanu a Giovanni Rotolo (první sólisté Baletu Národního divadla v Praze) a Pražský komorní balet

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Hvězda poválečného baletu – křest knihy

Luboš Ogoun

Křest publikace Luboš Ogoun: Hvězda poválečného baletu a vernisáž výstavy k 60. výročí založení Studia Balet Praha

Letošní rok je pro českou taneční scénu výjimečný – uplynulo v něm 100 let od narození Luboše Ogouna (18. 2. 1924 – 14. 2. 2009), jedné z nejvýraznějších osobností moderního baletu. Nadační fond a Institut Pavla Šmoka k tomuto výročí připravil ucelenou monografii mapující jeho uměleckou dráhu. Křest publikace proběhne ve čtvrtek 5. prosince 2024 v 17 hodin v Malém sále Městské knihovny v Praze (Ústřední knihovna na Mariánském náměstí). Ve foyer proběhne také vernisáž výstavy, která připomene 60. výročí založení Studia Balet Praha, souboru, za jehož vznikem stáli naši nejprogresivnější choreografové Pavel Šmok a Luboš Ogoun a který se stal malým zázrakem v českém baletním umění.


Autorkami knihy Luboš Ogoun: Hvězda poválečného baletu, která zaplňuje další prázdné místo v dějinách baletu druhé poloviny 20. století, jsou historička Kateřina Šalounová, která se v rámci postgraduálního studia na Katedře divadelních studí MU v Brně věnuje historii baletu po druhé světové válce, a taneční publicistka a historička Lucie Kocourková, která se dlouhodobě zabývá popularizací tanečního umění a je autorkou čtyř knižních publikací.

Nadační fond a Institut Pavla Šmoka vydal v minulých letech monografie o souboru Studio Balet Praha a choreografu Pavlu Šmokovi, nyní do této přináší i obsáhlý portrét choreografa Luboše Ogouna, která je dílem především brněnské autorky. Tvorba Luboše Ogouna je totiž spjata zejména s brněnskou baletní scénou. Je však také spoluzakladatelem souboru Balet Praha, proto se Institut Pavla Šmoka ujal vydání publikace a sám její vznik inicioval.

Ladislava Dunovská Jandová, zakladatelka Nadačního fondu a Institutu Pavla Šmoka, zdůrazňuje: „Těší mě, že v edici ‚Studio Balet Praha a Pražský komorní balet – historie a osobnosti‘ vydáváme v pořadí již třetí publikaci o českém baletu 20. století. Nová kniha ‚Luboš Ogoun – Hvězda poválečného baletu‘ je výpravnou monografií a oslavou dalšího významného českého tvůrce. Autorky Lucie Kocourková a Kateřina Šalounová odvedly skvělou práci.“

Spoluautorka publikace Lucie Kocourková dodává: „Luboš Ogoun je jeden z nejvýznamnějších českých choreografů 20. století, o jehož díle ale zatím nevyšla žádná ucelená monografie. Využili jsme příležitosti letošního výročí a vydáváme ji v naší edici. Jde o souhrnný přehled jeho tvorby s důrazem na choreografie pro brněnský baletní soubor a Balet Praha. Kniha navíc obsahuje jeho vlastní úvahy nad tanečním a baletním uměním, které publikoval v 60. letech a které byly velmi pokrokové. To je právě můj záměr v každé nové publikaci – ukázat tvůrce, které dnes vnímáme jako ikony, v jiném světle, takové, jací byli, když byli mladí, když byli oni těmi průkopníky a někdy i rebely.“

Součástí akce bude také výstava k 60. výročí založení Studia Balet Praha (1964–2024). „Na mobilní výstavu, která přibližuje éru Baletu Praha od založení až po Basilej, jsme vybrali významné choreografie Pavla Šmoka a Luboše Ogouna, které formovaly nejen tvář Baletu Praha, ale ovlivnily i další tvůrce,“ uvádí Kocourková. „Existence Baletu Praha se stala pro náš moderní balet přelomovou, ale definovat proč, to už je větší oříšek, snažíme se ale charakteristiky tvorby obou tvůrců objevit.“ „Výstavu jsme koncipovali chronologicky. Úspěchy souboru ukazuje nový výběr velkého množství jevištních fotografií a dalších obrazových materiálů, které doplňují autentické úryvky vzpomínek a recenzí zveřejněných v tehdejším Československu a zahraničí,“ doplňuje Dunovská Jandová.

Křest knihy a vernisáž výstavy bude moderovat Ondřej Kepka.

V rámci křtu bude možné zakoupit set všech vydaných publikací (Studio) Balet Praha – Nová vlna československé choreografie; Pavel Šmok – Choreograf s duší básníka; Luboš Ogoun: hvězda poválečného baletu za zvýhodněnou cenu 799 Kč.

Akce je finančně podpořena Magistrátem hlavního města Prahy, Ministerstvem kultury ČR a Státním fondem kultury.

Bonus: Beseda s baletní hvězdou Jiřím Bubeníčkem

Jako doprovodný program připravuje Nadační fond a Institut Pavla Šmoka mimořádné setkání se světoznámým tanečníkem a choreografem Jiřím Bubeníčkem, které se uskuteční 28. ledna 2025 od 16:00 hodin v Malém sále Městské knihovny.

Bubeníček, který dlouhodobě působí v zahraničí, letos připravil dva významné celovečerní balety pro tuzemské soubory – inscenaci La Strada podle Felliniho filmu pro Pražský komorní balet a taneční drama Cyrano de Bergerac pro Balet Národního divadla Brno.

Beseda nabídne jedinečnou příležitost nahlédnout do uměleckého světa jednoho z nejvýznamnějších českých umělců současnosti. Návštěvníci se dozvědí, jak vznikají dramatické inscenace, jaké výzvy musí současný tanečník překonávat a jak se za posledních několik desetiletí proměnil svět tance.

Pojďte se setkat s velkou osobností českého i světového baletu a načerpat inspiraci!

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Není lehké tančit valčík za všech okolností

Vzpomínka na Ferdinanda Peroutku

24.května  jsme zhlédli divadelní inscenaci Oblak, který tančil valčík. Název vycházel z díla známého novináře Ferdinanda Peroutky, který napsal  román Oblak a valčík.

Divadlo Viola   přináší tuto inscenaci právě k 45. výročí úmrtí vynikajícího českého žurnalisty.

Jeho jméno je známé, ale o jeho životě či osobnosti toho mnoho nevíme. Snad právě proto je hra pojata tak, že vypráví o jeho osobnosti, životě, přátelích, rodinném životě a osudu.

Scénáře a režie se ujal Tomáš Vondrovic. Inscenace působí skromně, v příjemném, komorním prostředí divadla VIOLA  na nás dělá spíše dojem, že sedíme doma u stolu a posloucháme příbuzného, nebo možná nějakého pamětníka, který „Ferdu Peroutku“ dobře znal.

Základem je jednoduchý příběh, strýc František je  požádán svým synovcem, aby mu pověděl něco více, protože potřebuje znát  k maturitě fakta o našich slavných velikánech.

Posluchač se tedy prostřednictvím těchto dvou osob také dozvídá více.  Jaký byl Ferdinand? Jak vypadal? Jak působil na ostatní? Měl kolem sebe hodně krásných žen?  Inu, byl tvrdošíjný, ostrý, spravedlivý,  jeho krédo znělo: „padni, komu padni“.  Byl také přítelem Karla Čapka a dalších slavných. Dozvídáme se dále, se kterými lidmi se rád scházel, jací byli. A jaké třeba i drobné malé  příběhy se mezi nimi odehrály. A také zjistíme, že „Ferda“ miloval rybí polévku, kterou vařila s oblibou jeho druhá žena.

Vyprávění se ujal sám Ondřej Kepka, který se coby autor a režisér soustavně věnuje dílu a životu Karla Čapka. Jeho dokument ‚Obyčejné věci podle Karla Čapka‘ byl nominovaný na cenu Český lev. Ondřej Kepka je velkým propagátorem dobré interpretace poezie,  spoluúčinkuje v řadě komponovaných pořadů.

Divadlo Viola propojilo životní osudy režiséra Tomáše Vondrovice a Ondřeje Kepky, oba připravili společně také několik televizních adaptací pro ČT.

Celkově vzato, Ondřej Kepka se pro roli strýce Františka dokonale  hodí a nemohl být vybrán nikdo lepší. Jeho přednes je věrohodný, divák se cítí dobře,  jakoby to byl přinejmenším jeho vlastní strýc, který mu vše sděluje.

Zvídavé otázky klade Matěj Šíma (pouze ze zvukové nahrávky) a zaznamenáme tu mnoho vtipných momentů, například, když si poplete skupinu pátečníků (skupinu, která se scházela u Karla Čapka) se skupinou zpátečníků a podobně.

V inscenaci samozřejmě nechybí  moment, kdy byl F. Peroutka   trošku nevhodně připomenut bývalým prezidentem ČR Milošem Zemanem, ale na druhou stranu, tím se dostal do povědomí mnoha lidí. Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Dílo ale nehodnotí politické výroky, snaží se skutečně jen co nejpravdivěji podat obraz o tehdejší společnosti. F. Peroutka, výborný žurnalista, který založil Rádio Svobodná Evropa a celý svůj život bojoval za demokracii, odmítl kolaborovat v době K.H. Franka,  zůstal raději v koncentračním táboře až do dubna 1945. Po válce se vrátil do redakcí novin  a vysílání Rádia Svobodná Evropa,  po únoru 1948 odešel do exilu do Londýna a New Yorku, kde zemřel v roce 1978.

Inscenace působí velice prostě, o to krásnější je, že je doplněna tancem, vždy takovým, který je poplatný době, kterou Peroutka právě prožíval. A protože pohyby tanečníků Taneční konzervatoře hlavního města Prahy jsou vždy dokonalé, divákovo oko i srdce  zaplesá.

Choreografie  Aleny Drapalíkové jsou výstižné a krásné provedení scénického tance patří Luise  Brychcínové, Vojtěchu Pilbauerovi nebo v alternaci Julii Miadikové a Janu Kalusovi.

Závěrem také zazní výrok, kdy Ferdinand Peroutka říká, že tančit valčík za všech okolností není vůbec jednoduché. V případě člověka, který  za svůj život prožil dvě světové války a prošel koncentračním táborem, je tato věta velmi snadno uvěřitelná.

Ale absolventi Taneční konzervatoře tančí valčík překrásně, až diváka bodá u srdce.

Celá hra končí vtipně, synovec si u maturity vytáhne zcela jiné období českých ději a strýc jen spráskne ruce.  Že snad jeho vyprávění bylo úplně zbytečné?  Ale to  vůbec ne. Nám divákům přineslo poučení, příjemnou, zábavnou formou, vrcholný estetický zážitek z tance a dlužno říct, že inscenace je opravdu důstojná vzpomínka na jednoho českého velikána.

Děkujeme oběma pánům režisérům za krásný zážitek. Představení je velmi vhodné pro zvídavého a náročného diváka.

Foto: Viktor Kronbauer 

Eva Smolíková

Taneční magazín