Robot na motivy Karla Čapka. █ On-line ze Švandova divadla. █ Režisér Daniel Hrbek si k inscenaci napsal i sám vlastní hudbu! █
Přestože Švandovo divadlo patří k těm pražským scénám, kde publikum znovu usedne v hledišti nejdřív v březnu 2021, pro všechny diváky, připojené on-line, tu ještě do té doby chystají jednu velmi zajímavou novinku. 26. února od 19 hodin zde bude mít on-line premiéru první česká hra, jejíž dialogy vygenerovala umělá inteligence. Hru AI: „Když robot píše hru“ v režii Daniela Hrbka vytvořil tým divadelníků a vědců ke 100. výročí prvního uvedení hry R.U.R. Karla Čapka. Unikátní dílo vypráví o radostech a strastech každodenního života z pohledu robota.
On-line premiéra inscenace zasvěcené pokroku a fascinujícím technologiím se uskuteční prostřednictvím webové stránky www.theaitre.com. Do světa ji budou šířit také Česká centra.
Strojově vytvořenému textu vdechne život Jacob Erftemeijer jako Robot. V úlohách lidí, kteří ho obklopují, uvidíme Petra Buchtu, Oskara Hese (alternovaného Markem Frňkou), Denisu Barešovou, Andreu Buršovou a Tomáše Petříka. Také oni budou interpretovat text, jehož autorem je chytrý software.
TANEČNÍ MAGAZÍN se této inscenaci velice podrobně věnoval již v lednu tohoto roku v tomto následujícím článku:
Švandovo divadlo uvede ve světové premiéře on-line unikátní projekt ke 100. výročí premiéry legendárního dramatu „R.U.R.“ Karla Čapka
Přestože Švandovo divadlo patří k těm pražským scénám, které se rozhodly otevřít nejdřív v březnu 2021, hned na úvod příštího roku tu pro diváky připravují jednu velmi zajímavou novinku. 26. února od 19 hodin uvedou u Švandů on-line unikátní inscenaci pod názvem „AI: Když robot píše hru“. Text sestavený z dialogů vygenerovaných umělou inteligencí vypráví o radostech a strastech každodenního života z pohledu robota. Premiéra projektu zasvěceného pokroku a fascinujícím technologiím se uskuteční on–line, prostřednictvím živého přenosu na sociálních sítích divadla. Součástí inscenacebude i debata s odborníky. Ti se, spolu s divadelníky, pokusí zodpovědět na otázku, zda robot zvládne napsat divadelní hru.
Jacob Erftemeijer (na civilním snímku) bude hrát v představení titulní roli Robota
„Projekt vznikl ve spolupráci Švandova divadla, Matematicko-fyzikální fakulty UK a DAMU. Cílem bylo prozkoumat, jak se vlastně umělá inteligence chová i nakolik je schopná vytvořit použitelný divadelní text. Já sám jsem byl k téhle představě nejdřív spíše skeptický, ještě víc jsem byl ale zvědavý, co nakonec z počítače vypadne,“ říká Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla, který inscenaci zároveň režíruje.
Režisér této experimentální hry a současně ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek
Počítač pod dohledem týmu informatiků, v čele s počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou z MFF UK, tak zhruba od května letošního roku generoval obrazy ze života hlavního hrdiny – robota čelícího každodenním radostem a strastem. „Uvidíme, jak robot pojímá základní lidské otázky jako je narození, umírání, hledání lásky, ale třeba i práce během koronavirové krize,“ prozrazuje Hrbek. Text vznikal v angličtině, do češtiny jej převáděl strojový překlad. Výsledkem byl soubor dialogů, které ve Švandově divadle seřadili tak, aby vyprávěly ucelený příběh putování robota lidskou společností. Ten může připomenout futuristickou verzi „Malého prince“.
Vtip na slupce od banánu
Právě nezáměrné chyby současně dodávají textu originální půvab a také humor. „Dialogy jsou občas opravdu legrační, přestože umělá inteligence neumí vytvářet vtip cíleně a nerozumí, že vygenerovala něco vtipného. Je to podobné, jako když někdo uklouzne na slupce od banánu. Ten člověk to neudělal proto, aby nás rozesmál, ale my se smějeme. A THEaiTRobot občas taky takhle uklouzne po slupce od banánu,“ doplňuje Rudolf Rosa.
Zleva režisér hry Daniel Hrbek, programovatelný inteligentní THEaiTRobot a jeho duchovní otec Rudolf Rosa
Strasti autora-začátečníka
Podle dramaturga Davida Košťáka, který spolu s informatiky na celý proces dohlížel, lidé nejprve zadali počítači základní parametry: kdo, kde a s kým mluví a přidali dvě úvodní repliky. Ty pak počítačový autor dál rozvíjel. Coby dramatik-začátečník, navíc neživý, se ale bez lidské pomoci neobešel. „Občas prohodil ženské a mužské postavy nebo na něčem ulpěl, takže dialog ztratil smysl. Oříškem, který zatím s obtížemi louská, je také podtext – fakt, že nejde jen o to, co v divadelní hře postava říká, ale co tím ve skutečnosti myslí,“ vypočítává Košťák. „Na rozdíl od někdy svéhlavých živých autorů ale stačilo počítači ukázat místo, kde ztratil nit, a on začal od příslušného bodu hned vytvářet text nově,“ vtipkuje dramaturg.
A jestli jednou chytrý software zcela nahradí živého dramatika? „Zatím to tak nevypadá, ale v budoucnosti by třeba mohl fungovat jako jeden z nástrojů, které má autor k dispozici,“ uzavírá David Košťák.
Dramaturgie: David Košťák, Martina Kinská Scéna: Martin Šimek
Kostýmy: Paulína Bočková
Hudba: Daniel Hrbek
Asistenti režie: Blanka Popková, Vojtěch Nejedlý
Produkce: Tereza Marková
Osoby a obsazení:
ROBOT: Jacob Erftemeijer
MISTR/MUŽ: Tomáš Petřík
TEENAGER: Oskar Hes / Marek Frňka
MASÉRKA/HEREČKA: Denisa Barešová
CIZINEC/PSYCHOLOG: Petr Buchta
ÚŘEDNICE: Andrea Buršová
Světová premiéra bude 26. února 2021 od 19.00 ve Studiu Švandova divadla.
Víte, že…
S nápadem oslavit stoleté výročí premiéry Čapkovy hry novou hrou napsanou pomocí chytrého software přišel v roce 2019 inovátor Tomáš Studeník? Jeho myšlenky se ujal tým informatiků z „Matfyzu“, vedený počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou. Ten už od střední školy vystupuje na internetu pod přezdívkou „R.U.R.“.
Robot, zapůjčený z pozůstalosti Karla Čapka, v hledišti Švandova divadla
Rosův tým využil na projekt jazykový model „GPT2“ vyvinutý konsorciem OpenAI? Spoluzakladatelem konsorcia byl i vizionář a podnikatel Elon Musk.
Autoři projektu předpokládají, že v průběhu příštího roku by se systém mohl zdokonalit natolik, aby namísto sledu scének vygeneroval skutečnou celovečerní hru?
Foto: Richard Moučka, Alena Hrbková a archiv THEaiTRobot
Famózní úspěch českého tance v konkurenci více než 600 evropských děl
Evropská platforma mladých choreografů Aerowaves letos odhlasovala do úzkého výběru dvacítky nejzajímavějších tvůrčích počinů tři česká díla! Gratulace patří Sabině Bočkové a Johaně Pockové / PocketArt za dílo „Jáma lvová“, Cécile Da Costa za osobní sólo „Roselyne“. A rovněž Tereze Lenerové Hradilkové za fascinující dialog s hudebníkem Floexem vinscenaci „Nepřestávej“.
„Jáma lvová“
„Je to historický úspěch v konkurenci přes pětatřiceti evropských zemí,” říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tance Praha, a pokračuje: „Nikdy za pětadvacet let existence Aerowaves se neprosadila hned tři díla z ČR.“
Yvona Kreuzmannová
Platforma Aerowavesslaví 25 let od svého založení v londýnském divadle The Place. Každým rokem se na ní, koncem října, vždy v jiném městě, schází experti z různých zemí Evropy. Ti předem zhlédnou desítky videonahrávek kratších děl (15–40 minut) z dílny tzv. „emerging artists“, tedy tvůrců stojících na začátku své mezinárodní kariéry. Na intenzivním třídenním mítinku pak sledují ukázky desítek dalších děl tak, jak je vyberou reprezentanti jednotlivých států, respektive menší pracovní skupiny, díky nimž všechna přihlášená díla zhlédne vždy 3 – 7 expertů.
Z oceněné inscenace „Roselyne“
V platformě Aerowaves jde o objevování nových talentů. Pro ně je velkou šancí uvést se na mezinárodní scéně. K čemuž již 10 let napomáhá festival Spring Forward, pořádaný rovněž pokaždé v jiném městě (roku 2016 Tancem Praha v Plzni). Každoročně tak ze stovek přihlášených videonahrávek experti vybírají dvacítku děl, která mají potenciál zaujmout mezinárodně. Těm je věnována skutečně mimořádně velká pozornost na webových stránkách https://aerowaves.org/.Programy jsou uváděny partnery Aerowaves, s podporou programu Kreativní Evropa. A mají šanci být uvedena živě právě na festivalu Spring Forward, kam se sjíždí přes 200 prezenterů a žurnalistů z celého světa.
Český tanec se zde v minulosti prosadil přibližně jednou za 3 – 4 roky, ale v poslední dekádě jeho renomé začalo výrazně stoupat. Již dvakrát byla vybrána dvě česká díla mezi TOP20 – naposledy loni, kdy uspěl Viktor Černický s inscenací „PLI“ i Markéta Stránská s dílem „LeŤ“. Letošní ročník v Aténách se zapíše do historie nejen svým atypickým formátem (kvůli koronavirovým restrikcím se sešla pouze 10členná jury a ostatních více než 30 expertů aktivně diskutovalo a sledovalo videa přes Zoom), ale především díky svému výsledku.
Oceněná Tereza Lenerová Hradílková
Twenty21, tedy výběr 20 top děl pro rok 2021, zahrnuje tři díla z České republiky, a to díky nezpochybnitelné kvalitě, diverzitě a originálnímu pojetí jedné každé autorky. Šlo o dvě autentická ženská sóla Terezy Lenerové Hradilkové „Nepřestávej“ a Cécile Da Costa „Roselyne“. A dále o jeden apelativní duet Sabiny Bočkové a Johany Pockové / PocketArt „Jáma lvová“. Ona trojice obstála v těžké konkurenci více než 600 přihlášených děl ze 35 zemí Evropy. ČR měla celkem v hodnocení třináct přihlášených děl.
„Sotva lze najít lepší způsob, jak upozornit na mimořádný potenciál, který české taneční a pohybové umění představuje pro naši republiku. Byla jsem hrdá na naše umělce a tlumočila jim gratulace ostatních členů jury s krásnou vizí, že i u nás, věřím, za pár let otevřeme skutečný Dům tance a vytvoříme tak solidní podmínky pro další profesní růst všech těchto talentů,“ dodává ředitelka Kreuzmannová. Ke gratulantům se připojuje i TANEČNÍ MAGAZÍN.
PONEC – divadlo pro tanec uvádí v pondělí 5. října ve 20.00 hodin nové dílo Johany Pockové, Sabiny Bočkové a Ingy Zotov-Mikshiny pod názvem „Treatmentof Remembering“.
Představení zavede diváky do fiktivního časoprostoru, v němž už je příroda natolik vyčerpaná zásahem člověka, že přestala existovat. Umělkyně podstupují společně s publikem jakousi terapii rozpomínání a snaží se divákům obnovit prožitky z přírody. Na jevišti už příroda neexistuje, choreografky ji však během procedury znovu křísí k životu. K tomu jim pomáhá kromě tance také citlivost zvukového a světelného designu a autorská hudba Lukáše Palána.
Johana Pocková
Probouzením vzpomínek na dávno zapomenuté prožitky se v rámci procedury „Treatment of Remembering“ obrací pozornost k jedinečnosti tělesných a emocionálních zážitků s přírodou spjatých. Na co konkrétně autorky v díle vzpomínají? „Noříme se do vzpomínek a představ prožívání přírody. V naší imaginaci hrají hlavní roli prostředí lesa, louky, pocity svěžího vánku, vůně květin a stromů, mokrá tráva, ale třeba i vzpomínky na pobývání na pláži, jako místa, kde je v současnosti velmi dobře vidět, jaký je stav našeho životního prostředí.“
Dění na scéně, která evokuje jakýsi uměle vytvořený svět, je zdánlivě klidné. Na povrch však postupně vyvěrá silné znepokojení, které tak vybízí diváka, aby reflektoval svůj vztah k životnímu prostředí. Právě tento nenásilný apel na diváka je jedním z hlavních cílů projektu:„Chtěli jsme prozkoumat různé podoby vztahu člověka k současnému vývoji stavu naší planety a umožnit tak divákům, aby si svůj vlastní vztah k přírodě uvědomili a třeba ho i přehodnotili,“ říká Johana Pocková, autorka konceptu.
Sabina Bočková
Johana Pocková,Sabina Bočková a Inga Zotov-Mikshina spoluzaložily spolek POCKetArt, který slouží jako platforma pro mladé tvůrce v oblasti současného tance a fyzického divadla. Všechny tři umělkyně se sešly už dříve v mezigenerační skupinové inscenaci „Plné sklady citů“. Johana a Sabina spolu uvedly loni na podzim v divadle PONEC dílo „Jáma lvová“.
„V půli září jsme představili na zahájení jubilejní 20. sezony PONCE plán pěti premiér do konce roku, věřím, že je budeme moci uskutečnit. Naplňují se i naše dlouhodobé vize na podporu oboru, například Dům tance, kterému věnujeme zvlášť tiskovou konferenci,” říká Yvona Kreuzmannová, zakladatelka a ředitelka Tance Praha, a dodává: „Kreativní Evropa nám k tomu podpořila další projekt ,Big Pulse´– spolupráci 11 evropských festivalů tance. Tomu říkám měsíc splněných přání.“
