Nejen MIŘENKA ČECHOVÁ v PRAGOVCE za dohledu psychiatrů!

„Šílenství? Jen ultimátní svoboda!“ Od úterý 19. března do soboty 23. 3. 2019 proběhnou v bývalé jídelně  pražské továrny Pragovka další reprízy projektu „!O!“ čili „Family Therapy“.

Od úterý 19. března do soboty 23. 3. 2019 proběhnou v bývalé jídelně  pražské továrny Pragovka další reprízy projektu „!O!“ čili „Family Therapy“. Inscenace se nachází na pomezí performance, instalace a happeningu. 

Projekt „!O!“ s pracovním názvem „Family Therapy“ je divadlem události.  Je to taneční architektura mezi skutečností a snem ohledávající téma šílenství a psychické nemoci z perspektivy umění jako diagnózy.

Tento projekt vznikal v rok a půl trvající laboratoři Tantelab, kde se dvě režisérky, devět performerů a čtyři výtvarnice setkávali s psychiatry, psychology a tvůrčími osobnostmi z nejrůznějších uměleckých oborů. To proto, aby společně ohledávali terén jednotlivých psychických poruch a nemocí jako východiska pro své charaktery. Forma zrcadlového nahlížení na jednotlivé příběhy, z pozice Foucaltovského rozumu a následně v imersivním prostoru ne-rozumu, vybízí k následnému dialogu s diváky.

Skupina Tantehorse se dlouhodobě zabývá autorskými inscenacemi na pomezí dokumentu, fyzického a tanečního divadla a performance. Její hlavní cíl je umělecké uchopení společensky angažovaných témat a překračování zavedených žánrů.

„!O!“ čili „Family Therapy“
Režie:
Miřenka Čechová, Dominika Špalková
Výtvarnice:
Eva Matoušová, Eva Chudomelová, Barbora Johansson Pivonkova, Vendula Bělochová
Performeři:
Sabina Bočková, Ingrid Zotova-Mikshina, Lukas Blaha Bliss, Darja Hlína Hlinková, Viktor Černický, Johana Pocková, Vojtěch Hříbek, Eva Stará, Simona Rozložníková
Hudba:
Matouš Hekela Mašout Hukela
Světelný design:
David Prokopič, Daniel Kozlík
Pohybová spolupráce:
Denisa Musilová
Choreografické psaní:
Kristýna Boháčová
Produkce: J
akub Urban

Představení vzniklo za podpory: Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy, Státního fondu kultury, Nadace život umělce, Divadla DRAK, Švestkového dvora, Pragovky Art District

Premiéra: 2. 10. 2018, Pragovka

Další informace:
http://www.tantehorse.cz/ri-o-family-therapy
https://facebook.com/TanteHorse/

Vstupenky:
https://bit.ly/2RYdGKZ

Foto: archiv souboru

TANEČNÍ MAGAZÍN

Opojení a zlost

Ligna nemusí být jen pasáž v Praze u kina Světozor! Multimediální představení stejnojmenného souboru odkryje potlačenou touhu po fašismu. A co jiného chystá festival Bazaar? Bazaar jako místo hlučných debat a dialogu. Bazaar jako místo výměn a ne nákupů. Bazaar jako neřízené tržiště myšlenek, nápadů, barev a vůní z nejrůznějších koutů Evropy.

Proč ztrácí demokracie na popularitě? Proč jsou autoritářské režimy tak lákavým řešením v období krize? Tyto a další otázky zkoumá performativní projekt Opojení a zlost: Studie autoritářského charakteru, který v neděli 17. a v pondělí 18. března uzavře Bazaar Festival – divadelní přehlídku progresivních a kontroverzních scénických prací. Projekt připravila oceněná německá divadelní skupina LIGNA spolu s bulharskými umělci Stephanem A. Shtereffem a Emilianem Gatsovem. Multimediální dílo je působivou zvukovou procházkou dějinami autoritářských režimů.

Po představení následuje moderovaná debata. Více informací na www.bazaarfestival.cz.

Opojení a zlost

Dokumentární divadlo, zvuková procházka i experimentální performance s názvem Opojení a zlost se zabývá historickými souvislostmi. Analyzuje současný společenský vývoj a zkoumá, odkud pramení náklonnost k fašismu.

Opojení a zlost

Závěrečné představení letošního Bazaaru uvede v pražském divadle Archa mediální a performační skupina LIGNA, držitelka prestižního ocenění pro nezávislá divadla – Ceny George Taboriho. Dlouhodobě se zaměřuje na analýzu behaviorálních mechanismů a dynamiky chování skupin a masových hnutí. Ve svých projektech odkrývá, co těmito skupinami hýbe, kdo je kontroluje, a co naopak tato hnutí sama ovlivňují, mění nebo ničí. Chce přijít na to, jaké zážitky a zkušenosti svým členům nabízejí.

LIGNA v Praze poprvé hostovala v roce 2014, kdy v performanci The Secret Radio, pozvala diváky do nákupního centra, aby se proměnili v agenty rozkrývající podstatu tajných bezpečnostních agentur. Interaktivní projekt, který nyní LIGNA představí na festivalu Bazaar, bude nevšedním zážitkem a zároveň působivou lekcí z dějin fašismu a autoritářských režimů.

Na představení naváže debata ve spolupráci s Českým rozhlasem Vltava, kterou moderují Kateřina Rathouská a Veronika Štefanová.

Trailer: vimeo.com/249990884

FB událost – Ligna: Opojení a zlost: fb.com/events/233533510929053/

Vstupenky: goout.net/cs/listky/festival-bazaar-2019-ligna/cuae/

BAZAAR 2019 | 14. – 18. 3. 2019

Bazaar Festival 2019 zahájí sólová performance Hrdinové libanonské tanečnice Khouloud Yassine a inscenace Grace mezinárodně uznávaného maďarského souboru Hodworks.

Představí se také dva projekty, které byly v minulých letech na festivalu uvedeny jako work-in-progress: PLI Viktora Černického a Wonderful World mezinárodního uskupení Collective B.

Jádrem festivalu bude opět Sobotní Bazaar – přehlídka právě vznikajících scénických a tanečních projektů. Sobotní večer pak ovládne excentrický performer a hudebník Ivo Dimchev s performance I-Cure.

Festival uzavře představení Opojení a zlost německého souboru LIGNA, který v tomto interaktivním projektu divákům uštědří působivou lekci z dějin fašismu a autoritářských režimů. Po velkých ohlasech z minulého ročníku festival zopakuje čtyřdenní workshop Bushe Hartshorna nazvaný Poskytování a přijímání zpětné vazby, který je otevřen široké veřejnosti.

Khouloud Yassine

Program festivalu Bazaar 2019:

ČTVRTEK 14. 3.

18:00 Khouloud Yassine (Libanon): HRDINOVÉ, Alfred ve dvoře (200 Kč/150 Kč)

Hodworsks – Grace

20:00 Adrienn Hód a Hodworks (HU): GRACE, PONEC – divadlo pro tanec (250 Kč / 150 Kč)

PÁTEK 15. 3.

19:00 Viktor Černický: PLI (CZ/SK) PONEC – divadlo pro tanec (200 Kč / 100 Kč)

21:00  work-in-progress Collective B (CZ/AT/FR/SLO/PL): WONDERFUL WORLD, Studio ALTA (100 Kč)

SOBOTA 16. 3.

16:30 Sobotní Bazaar, Studio ALTA (200 Kč / 100 Kč)

ukázky z budoucích děl:

Tomáš Janypka (SK/CZ): SONGLINES

Tabula Rasa (CZ): PROROCTVÍ

Steam Room (BG/MK): DRAG ON

Tinka Avramová (US/BG)

20:30 Ivo Dimchev:  I-CURE, Studio ALTA (250 Kč / 150 Kč)

21:30 Party – DJ Mary C (Radio Wave), Studio ALTA – kavárna (vstup zdarma)

NEDĚLE 17. 3.

20:00 LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč)

Plus moderována debata Kateřina Rathouská (Český rozhlas Vltava)

PONDĚLÍ 18.3.

10:00  LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč) (zadáno pro školy)
Cena je 90 Kč na žáka, pedagogický doprovod je zdarma, rezervace na jitka.kostelnikova@archatheatre.cz.

20:00  LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč)

Plus moderována debata Veronika Štefanová (Český rozhlas Vltava)

WORKSHOPY

Workshop choreografky Adrienn Hód, 12. a 13. 3. Studio Alta od 10 do 15 hodin (1 200 Kč / 900 Kč)

Adrienn Hód

Poskytování a přijímání zpětné vazby – Bush Hartshorn (UK), 14. – 17. 3., Nová síť (2 000 Kč / 1 000 Kč)

Festivalový pas: plná cena 1 000 Kč / studenti, senioři 700 Kč

Vstupenky jsou k dostání v předprodeji GoOut, na webech jednotlivých divadel.

Předprodej: bit.ly/Bazaar2019

WEB: www.bazaarfestival.cz

FB: www.fb.com/bazaar.festival

Za podpory: Magistrátu hlavního  města Prahy,  Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Městské části Praha 7, Česko-německého fondu budoucnosti, Goethe Institutu v Praze, Maďarského institutu v Praze, Nationales Performance Netz, Nové sítě, Institutu umění – Divadelního ústavu

Prostory: Alfred ve dvoře, Divadlo Archa, Studio Alta, Ponec – divadlo pro tanec

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

 

 

Máte páru, na co do Bazaaru?

Bazaar Festival 2019 uvede provokativní umělce z Německa, Bulharska i Libanonu. Začne od půli března!

Již pátý ročník pražského divadelního a tanečního festivalu Bazaar se uskuteční od 14. do 18. března 2019 v Praze. Uvede výrazná představení a ukázky z chystaných inscenací ze střední a východní Evropy, které letos poprvé doplní také umělci z Blízkého východu. Festival zahájí inscenace Grace mezinárodně uznávaného souboru Hodworks výrazné evropské choreografky Adrienn Hód. Sobotní Bazaar, přehlídka právě vznikajících projektů, nabídne excentrického performera a hudebníka Ivo Dimcheva s performancí I-Cure. Dva závěrečné festivalové dny budou patřit představení Opojení a zlost německého souboru LIGNA. Ten otevře otázku zda a proč jsou autoritářské režimy tak lákavým řešení v období krize. Protagonistou celé události je přitom publikum, které ovládá scénu. Vstupenky jsou k dostání v předprodeji v síti GoOut.

Tematicky se bude letošní Bazaar Festival věnovat hrozbám a nezodpovězeným otázkám uvnitř člověka i ve společnosti: Od potlačených vnitřních pocitů až k velkým společenským změnám ohrožujícím svobodu lidí uvnitř i vně evropského regionu. Lze zvrátit chod dějin a společnost léčit? Jsou některé hrozby zakořeněné v každém z nás? Diváci se mohou těšit na pět intenzivních dnů plných vynalézavých i odvážných inscenací,” dodává dramaturg festivalu Ewan McLaren.

Přehlídka progresivních a myšlenkově kontroverzních scénických prací a ukázek proběhne od 14. do 18. března v divadlech Alfred ve dvoře, Archa, Ponec a ve Studiu Alta. Bazaar Festival 2019 zahájí inscenace Grace mezinárodně uznávaného maďarského souboru Hodworks, který úplně poprvé vystoupí v Praze. Pod vedením výrazné choreografky Adrienn Hód společně vytvořili obřad bez pravidel, neodolatelnou zpověď čtyř nezvedených a nadmíru upřímných postav, které ukazují své nahé a surové osobní příběhy jako přesně vystavěné taneční situace. Festival uzavře představení Opojení a zlost německého souboru LIGNA, který v tomto interaktivním projektu divákům uštědří působivou lekci z dějin fašismu a autoritářských režimů.

Na programu letošního Bazaar Festivalu je dále sólová performance libanonské tanečnice Khouloud Yassine Hrdinové. Představí se také dva projekty, které byly v minulých letech na festivalu uvedeny jako work-in-progress: PLI Viktora Černinského a Wonderful World mezinárodního uskupení Collective B. Jádrem festivalu bude opět Sobotní Bazaar – přehlídka právě vznikajících scénických a tanečních projektů. Sobotní večer ovládne excentrický performer a hudebník Ivo Dimchev s performance I-Cure. Po velkých ohlasech z minulého ročníku festival zopakuje čtyřdenní workshop Bushe Hartshorna nazvaný Poskytování a přijímání zpětné vazby, který je otevřen široké veřejnosti. Kompletní program bude zveřejněn v průběhu února.


Bazaar jako místo hlučných debat a dialogu. Bazaar jako místo výměn a ne nákupů. Bazaar jako neřízené tržiště myšlenek, nápadů, barev a vůní z nejrůznějších koutů Evropy.

Program festivalu Bazaar 2018:

ČTVRTEK 14. 3.

18:00 Khouloud Yassine (Libanon): HRDINOVÉ, Alfred ve dvoře

20:00 Slavnostní zahájení Bazaar Festival 2019:
Adrienn Hód a Hodworks (HU): GRACE, PONEC – divadlo pro tanec (250 Kč / 150 Kč)

PÁTEK 15. 3.

19:00 Viktor Černický: PLI (CZ/SK) PONEC – divadlo pro tanec (200 Kč / 100 Kč)

21:00  work-in-progress Collective B (CZ/AT/FR/SLO/PL): WONDERFUL WORLD, Studio ALTA (100 Kč)

SOBOTA 16. 3.

16:30 Sobotní Bazaar, Studio ALTA (200 Kč / 100 Kč)

ukázky z budoucích děl:

Tomáš Janypka (SK/CZ): SONGLINES

Tabula Rasa (CZ): PROROCTVÍ

Steam Room (BG/MK): DRAG ON

a další

20:30 Ivo Dimchev:  I-CURE, Studio ALTA (250 Kč / 150 Kč)

21:30 Party – DJ Mary C (Radio Wave), Studio ALTA – kavárna (vstup zdarma)

NEDĚLE 17. 3.

20:00 LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč)

PONDĚLÍ 18.3.

20:00  LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč)

WORKSHOPY

Workshop choreografky Adrienn Hód, 12. a 13. 3. Studio Alta od 10 do 15 hodin (1 200 Kč / 900 Kč)

Poskytování a přijímání zpětné vazby – Bush Hartshorn (UK), 14. – 17. 3., Nová síť (2 000 Kč / 1 000 Kč)

Festivalový pas: plná cena 1 000 Kč / studenti, senioři 700 Kč

Vstupenky jsou k dostání v předprodeji GoOut, na webech jednotlivých divadel a na pokladně divadla Alfred ve dvoře.

Předprodej: bit.ly/Bazaar2019

WEB: www.bazaarfestival.cz

FB: www.fb.com/bazaar.festival


Podpořili: Magistrát hl. m Prahy,  Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury, Městská část Praha 7, Česko-německý fond budoucnosti, Goethe Institut v Praze, Maďarský institut v Praze, Nationales Performance Netz, Institut umění – Divadelní ústav

Prostory: Alfred ve dvoře, Divadlo Archa, Studio Alta, Ponec – divadlo pro tanec

Mediální partneři: Český rozhlas Vltava, Radio Wave, A2, Full Moon, Taneční Zóna, Divadelní noviny, divadlo.czi-divadlo.cz 

Podpořeno projektem Create to Connect -> Create to Impact (Spolufinancováno z programu Evropské unie Kreativní Evropa).

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Sólo pro Kateřinu, H2O a pár červených holínek

LETNÍ LETNOU 2018 zakončila pozoruhodná (pod)vodní inscenace „Nesnesitelná tekutost bytí“. Nekonala se přímo v letenském parku, nýbrž v Jatkách78, respektive poblíž jejich scény v pavilonu 11a “Skleněnka”.

Kam za vodou? Kam za „tekutým bytím“? Kam nás z LETNÍ LETNÉ zavedou červené holínky? Odpověď zní: trochu níže pod letenský kopec, do katastru stejného obvodu Prahy 7. Do Holešovic. Do současné tržnice, ale historicky bývalých jatek.

Přípravy “Nesnesitelné tekutosti bytí” v hale 11a, zvané “Skleněnka” byly náročné

Na skleněnky do Skleněnky?

Již jsme zvyklí na tradiční scénu Jatka78 v bývalých jatečních (dnes tanečních) pavilónech 7 a 8. Avšak za vodou, hlavní protagonistkou Kateřinou Dvořákovou a režisérem Vítem Neznalem i jeho netradiční inscenací, jsme si museli zajít do jiné části jatečního prostoru, respektive dnes areálu pražské tržnice. Premiéra a třináct záříjových repríz „Nesnesitelné tekutosti bytí“ se totiž odehrávaly v jiné „jateční” uličce. Poněkud východněji (blíže k muzikálové aréně Rock Opera), v  někdejší jateční hale 11a se vžitým označením „Skleněnka“.

Skleněná krychle ještě nenapojena na vodní hospodářství”

Jiné prostředí, v naprosto odlišné „Skleněnce”, nahradilo dnes již „klasické“ prostory divadelních industriálních sálů Jatek78. A to se ukázalo (alespoň protentokrát) daleko vhodnějším. Zdejší prostor totiž umožňuje větší vzdušnost či variabilitu. A zřejmě i speciálně pro tuto inscenaci kvalitnější zajištění potřebného „vodního hospodářství“.

Hned při vstupu nás ve „Skleněnce“ čekalo obří čtvercové akvárium, jehož jedna strana měřila dva metry a sedmdesát centimetrů. Bylo umístěno uprostřed arénovitého čtvercového sektorového hlediště. Jeho konstrukce čítala na výšku čtyři strmé řady. Do jedné takové sekce se vešlo přibližně devadesát sedících diváků. Tudíž, vyprodané představení mohlo přivítat necelé čtyři stovky zájemců.

Očekávali jsme hravost. Průzračnost. Čistotu. A to vše předem nám název „Skleněnka“ evokoval… I když ke kuličkám měl na hony daleko.

Tragické ozvučení v krychli

Nikoli pouze já, ale většina dalších diváků přicházela na jatka s očekáváním i mnohými otazníky. Jak bude fungovat napouštění vody? Bude herečka již připravena v krychli? Jak bude vidět?

Odpověď na druhou výše uvedenou řečnickou otázku může znít. „ano“. Trochu symbolicky, pod výrazným reliéfním historickým znakem Prahy na jižní stěně, nás očekávala herečka již v onom obřím akváriu. Zatím prázdném. Bez vody. Představení samotné začínalo jejími nezávaznými krokovými variacemi v červených holínkách. Přičemž pojídala a drobila pop-corn. Do toho se postupně vpravovaly hereččiny monology. Ačkoli v programu je, že představení je uváděno v české jazykové verzi, bylo to jaksi jedno. Hlavní protagonistce nebylo vůbec rozumět. Klidně mohla mluvit svahilsky či jidiš. Bylo slyšet spíše nesouvislé „halekání“. Tu tam nesouvislé slůvko. Prostě, tunelový efekt udělal své. Škoda, že se zvukařům nepodařilo tuto bolest – během zkoušení – vyléčit! Jistě šla nějakým, byť náročnějším způsobem, eliminovat. Takto si scenáristé vystřihli několik stránek práce naprosto do vzduchu. Nadarmo. Nemluvě o přípravě herečky… Tedy, odpověď na třetí řečnickou otázku z úvodu této stati zní: „vidět bylo dobře, slyšet nikoli“.

Voda začíná stoupat

Postupně onen nesrozumitelný monolog ustává. Akvárium se zespoda začíná naplňovat vodou. Kateřina Dvořáková se nesmyslně snaží vodu vylévat z pravé i levé holínky. Voda stoupá. Postupně začne krychli plnit proudící „sprchová“ voda od stropu haly. Herečka je chvíli pod vodou, chvíli šlape vodu, chvílemi se snaží na hladině (i pod ní) plavat.

Během této klíčové scény se nabízí otázka, zda byla choreografie konzultována i s trenéry akvabel?

To vše podkresluje archívní i (patrně?) autorská hudba. Jako divák se s jejím výběrem ve většině případů neztotožňuji. Nepůsobí vhodně ani kontrastem! Místy by určitě prospělo i něco v „esoteričtějším“ duchu! Björk? Enya? To by určitě „vodním“ scénám dodalo další rozměry i účinek.

Trochu jako u Bolka Polívky

Když již začínala krychle s vodou i Kateřinou Dvořákovou působit trochu monotónně až nudně, probral diváky nástup rychlé technické roty.

Dva černě odění údržbáři v pracovních overalech přiběhli a začali kontrolovat přívody a uzávěry vody. Pěkně postupně, jeden po druhém. A  to netrvá minutu. Je zde totiž 150 metrů hadic, 25 metrů bazénových trubek, 20 přírub, 11 uzávěrů, 5 sprchových hlavic a 4 jímky! Celkově toto entrée napomohlo změně tempa i rytmu představení. To bez diskuse. Pouze já osobně bych si představoval nějaké reálnější začlenění do inscenace. Třeba náznak pokusu evakuace diváků… Nějaké mobilní zatelefonování? Kolem a kolem vypadala výsledně tato akce jako nechtěný vstup přitroublých klaunů. Cosi jako legendární Jaryn a Baryn v televizních eskapádách „Bolkoviny“ a „Manéž Bolka Polívky“.

Toto je pouze část přívodů vody…

Ale i přes výše uvedené rozpaky patří scenáristům i režisérovi dík za toto oživení…

Odnese to chřipkou či angínou?

Celkově je nápad technicky i umělecky originální. Vít Neznal určitě nezklamal. Kateřina Dvořáková se překonává. Technici, inženýři i vodohospodáři strávili na přípravě jistě stovky hodin. Za to velké uznání.

Voda proudí horem i spodem

Pouze se mně zdá, že technika, efekt a prvotní nápad naprosto přebily nějakou dramatickou stavbu. Představení přestává gradovat asi ve druhé třetině. Voda opadá. Ale s ní, bohužel, i jaksi invence tvůrců. Závěr nenese – kromě očekávaného vysvobození aktérky z již odčerpané krychle – žádnou výraznější pointu. Zůstávají tam sice osamocené červené holínky. Jako memento… Jako výkřik? Ale není to jakýsi výkřik tak trochu do prázdna?

Červené holínky: ikona či memento?

Závěrem nezbývá než pochválit graficky výpravný a informačně dokonalý program. Obsahuje i potřebné poděkování Ochrannému svazu autorskému za licenci k užití autorských skladeb, což by mělo být samozřejmostí i u jiných divadel.

Při dlouhé závěrečné děkovačce jsem pouze trnul, aby Kateřina Dvořáková neodnesla svůj statečný “vodní” výkon nachlazením.

Nesnesitelná tekutost bytí

Námět: Vít Neznal, Kateřina Dvořáková
Hraje: Kateřina Dvořáková
Režie: Vít Neznal
Choreografie: Dora Sulženko – Hoštová
Dramaturgie: Kateřina Součková
Asistent režie: Viktor Černický
Scénografie: Vít Neznal, Ivan Němec, Petr Vítek
Kostýmy: Petr Vítek, Lenka Rozsnyóová
Zvuk: Jan Sedláček
Hudba: Jan Čtvrtník
Light design: Michal Horáček
Fotograf: Vojtěch Brtnický
Grafický design, koncept: Martin Sršeň
Koproducenti: Jatka78, Letní Letná
www.jatka78.cz / www.letniletna.cz

Foto: archiv Nesnesitelná tekutost bytí

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Režisér VÍT NEZNAL připravuje nové představení v obřím akváriu!

12 000 litrů vody, 1,5 tuny oceli, 4 skleněné stěny a 1 herečka! A to vše v rámci festivalu LETNÍ LETNÁ 2018.

12 000 litrů vody, 1,5 tuny oceli, 4 skleněné stěny a 1 herečka – to jsou základní čísla, která nejlépe vypovídají o novém pohybovém představení Nesnesitelná tekutost bytí režiséra Víta Neznala a jeho souboru. Základním tématem inscenace, která díky obrovskému akváriu a využití vody slibuje netradiční a silný divácký zážitek, se stala nejistota dnešního nepředvídatelného světa. Premiéra Nesnesitelné tekutosti bytí proběhne po třech letech náročných příprav 30. srpna v jinak nepřístupné industriální hale “Skleněnka” vedle prostoru Jatka78 v pražské Holešovické tržnici v rámci festivalu LETNÍ LETNÁ.

Nesnesitelná tekutost bytí je příběhem člověka, který se snaží vyrovnat s nejistotou dnešního světa i svojí vlastní, předvídat nepředvídatelné a připravit se na to, že navzdory předpovědi může zítra pršet,říká o projektu režisér Vít Neznal. V sólové roli se představí (pod taktovkou režiséra Víta Neznala a přední české choreografky Dory Sulženko-Hoštové) mladá herečka a tanečnice Kateřina Dvořáková, která byla v Cenách divadelní kritiky 2017 nominována na Talent roku.

Scéně dominuje obrovské akvárium o rozměrech 2,7 x 2,7 x 2,7 metru, jehož konstrukce je výsledkem spolupráce se statiky, skláři a vodohospodáři z fakulty stavební ČVUT. „Chtěl jsem v Česku vytvořit představení po vzoru toho, co jsem viděl ve světě – s dominantní scénografií, která předurčuje celé představení,” vysvětluje Vít Neznal. “Tato krychle je místem, ve kterém člověk stojí pevně nohama na zemi. Je světem, ve kterém si je jistý, protože si ho zvolil. Ale je tato jistota skutečně nepropustná?,” pokračuje Vít Neznal. “Chceme, aby díky fyzické blízkosti obrovského množství vody zažíval nejistotu také divák v hledišti. Tím si odnese velmi intenzivní divadelní zážitek,” uzavírá Neznal. Samotná stavba akvária trvala čtyři týdny, herečka v rámci přípravy na roli podstoupila i zkoušení v bazénech.

Vít Neznal se svým souborem zaujal již dvěma předcházejícími autorskými představeními na pomezí nového cirkusu a pohybového divadla: “Chyba” a “Mimo provoz”.

Představení Nesnesitelná tekutost bytí vzniká v koprodukci s festivalem LETNÍ LETNÁ a prostorem Jatka78, od 30. srpna se bude v prostoru Skleněnky vedle Jatek78 hrát do 14. září pouze jedenáctkrát, kapacita hlediště je omezena.

Vstupenky za 250 a 350 Kč jsou již nyní k dostání na GoOut.cz. Více informací na www.letniletna.cz a www.jatka78.cz.

Vít Neznal & kol.: Nesnesitelná tekutost bytí

Světová premiéra: 30. srpna v rámci LETNÍ LETNÉ 2018

Termíny: 30. srpna – 14. září 2018

Místo: Jatka78 – Skleněnka (hala 11a)

Vstupenky: GoOut.cz

Tvůrčí tým:

Námět: Vít Neznal, Kateřina Dvořáková

Hraje: Kateřina Dvořáková 

Režie: Vít Neznal

Choreografie: Dora Sulženko-Hoštová

Dramaturgie: Kateřina Součková

Asistent režie: Viktor Černický

Scénografie: Vít Neznal, Ivan Němec, Petr Vítek

Kostýmy: Petr Vítek, Lenka Rozsnyóová

Hudba: Jan Čtvrtník

Light design: Michal Horáček

Kustodi: Štefan Bittmann, Viktor Černický, Štěpán Tretiag

PR: Jiří Sedlák

Produkce: di.vak z. s.

Asistent produkce: Patricie Belecová

Koprodukce: Jatka78, LETNÍ LETNÁ

Grafický design, koncept: Martin Sršeň

Fotograf vizuálu:  Jakub Jelen

Fotograf představení: Vojtěch Brtnický

Projekt finančně podpořili: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, MČ Praha 7, Nadační fond AVAST, AirConsulting s.r.o.

Poděkování: Aleš Beránek, Miroslav Brouček, Martin Fučík, Michal Laboutka, Jeroným Lešner, Ivan Němec, Matěj a Veronika Neznalovi, Tereza Palasová, Lída Vacková a všem, kteří tvůrčímu týmu drželi palce

Jazyk: částečně česky

Délka představení: 70 minut

Foto: LETNÍ LETNÁ

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

V tunelu jen pro horních dvacet diváků a basketbalisty!

TANEČNÍ MAGAZÍN si vybral nejkomplikovanější a nejrozporuplnější i rovněž vzácně inscenované představení letošní přehlídky TANEC PRAHA 2018.

Proč název „Neboj“? Tento název totiž spojuje Brno a pražský žižkovský tunel. Nápis „Neboj“ napsal – minulého roku – brněnský výtvarník TIMO v Praze nad Žižkovský tunel pro pěší, který spojuje Karlín se Žižkovem. A proč onen nápis? Že tu nebývalo bezpečno? Že se odjakživa říkávalo a podnes říká: „Žižkovu, Karlínu a Libni – raději se vyhni!“?

Každopádně, k recenzi jsme si vybrali nejméně hrané a tudíž nejvzácnější představení letošního festivalu TANEC PRAHA. A jak následující stať napoví, jeho shlédnutí bylo ještě vzácnější, než jsme předem očekávali…

Neboj“ spojilo Prahu s Brnem nejen místem inscenování, ale i spoluprací pražských pořadatelů festivalu a belgických tvůrců s brněnskými pedagogy JAMU.

Belgie – Brno – Praha

Belgický tvůrčí tandem Mossoux-Bonté je českým divákům již znám. Premiérově se Nicole Mossoux představila v Praze již v roce 2000. Jako duo se s Patrickem Bonté objevili na pódiích naší metropole v letech 2005 a 2015, a vždy zanechali výraznou stopu. Tentokrát toto kreativní duo spojilo síly se studenty JAMU z Brna a stálo to opravdu za to.

Nicméně představme si vůdčí osobnosti tohoto projektu. Ale Nicole Mossoux tvoří s Patrickem Bonté nerozlučnou dvojici již od minulého století – přesně od roku 1985. Celosvětově proslulí svými experimenty na pomezí divadla a tance, po celou dobu zkoumají nové cesty, oživují nejrůznější prostory a dokáží se stejně tak vyrovnat s velkým jevištěm jako s nejintimnějšími scénami. Tvůrčí potenciál Patricka Bonté se netýká pouze umělecké tvorby, ale také uměleckého vedení Mezinárodního festivalu „Bellonne-Brigittines“ (od roku 1995). Po rekonstrukci původní kaple a dostavbě její moderní části se navíc v roce 2010 ujal vedení „Les Brigittines“, které proměnil v bruselské Centrum současného umění pohybu.

Šeď nebyla uniformní ani unylá

Poetika těchto dvou – Nicole i Patricka – má v sobě cosi zvláštně znepokojivého, nepolapitelného. To se ani slovy nedá popsat. Prostě, musíte to vidět!

Sama Nicole přišla s myšlenkou oživit magický tunel, který propojuje Žižkov s Karlínem. Ponořit se do jeho neopakovatelné atmosféry. Nápad zaujal nejen festival, ale i vedení divadelní fakulty JAMU a tak všichni společně spojili síly.

Navíc v moravské metropoli je prostorově obdobnou výzvou síť podzemních chodeb Kasemat, bývalé věznice na hradě Špilberku.

Sama Nicole Mossoux to charakterizuje: „Tato místa pojímají prostor jako metaforu života, na jehož začátek si již nevzpomeneme a konec je v nedohlednu. A přece musí přijít, je to věčný koloběh života.“

A jak to vše v praxi vypadalo? Jako bájní krysaři se nás – krátce po osmnácté – začali mladí umělci provázet tunelem dlouhým přesně 303 metry. Měli šédé hábity – evokující „stret-umění“, ale rovněž krysy z temnot. K tomu i šedé holínky.

Čekané či nečekané problémy?

Představení probíhalo za plného provozu. Tunel je spojnicí dolní části Žižkova s Karlínem. Dále jím vede exponovaná cyklotrasa. A aktuálně je téměř jedinou rychlejší spojkou ze Žižkova do Karlína, Libně a dále, jelikož páteřní žižkovská třída Husitská je v dlouhodobé rekonstrukci.

Nevím, nakolik bylo hraní za plného provozu záměrně uvažovanou výzvou? Nebo by byla uzávěra tunelu pro – zhruba půlhodinovou – inscenaci „Neboj“ příliš drahá? Dlužno podotknout, že pátečního večera bylo „Neboj“ ještě reprízováno ve 20.30. Jednalo by se tedy v součtu o hodinovou uzávěru tunelu.

Skutečnost byla následující. Na počátku se před spodním koncem tunelu, kde „Neboj“ začínalo, těsnily v úzké Thámově ulici zhruba dvě stovky diváků. Po začátku začali pořadatelé z TANCE PRAHA usměrňovat počátek davu před vystupujícími.

Zároveň tito pořadatelé vytvářeli po obou stranách „hadu“ diváků koridory pro běžný provoz. Pro cyklisty i chodce! Při šířce tunelu 4 metry a 40 centimetrů nadlidský úkol. Dalším mínusem bylo, že tunel má poměrně prudké zatáčky, přes které nevidíte dál. A hlavní program inscenace začínal zrovna v ten moment, kdy byl hlavní „peloton“ davu za touto první zatáčkou a jeho velká většina tím pádem absolutně nic neviděla!

Představení podmalované východní hudbou a důmyslným osvětlením čile pokračovalo. Viděli jej jedině ti z první řady. A ten, kdo měřil kolem dvou metrů a ony davy před sebou prostě přehlédnul z výšky! My ostatní jsme jen občas zahlédli zdvižené ruce účinkujících a slyšeli zpěv.

Možná si řeknete, proč jsem – při možnosti běžného provozu – nepředešel vystupující a nesledoval inscenaci z vrchní strany? Nebylo to možné! Tam totiž hned zpočátku vytvořili stejnou neprodyšnou hráz fotografové.

Přivedli žebráka na mizinu?

Neboj“ trvalo asi půl hodiny. Bylo nabité efekty. Sršelo nápady i kouzlem improvizace. Škoda, že jej viděli jen ti diváci v první řadě.

Docházelo i k tragikomickým efektům. Když vystupující spustili svůj podmanivě východně až esotericky znějící zpěv, jedna subtilní paní se zastavila a začala se zavřenýma očima relaxovat. A dále pokračující dav, kdyby byl trochu delší, by ji málem ušlapal…

Žižkovský tunel má – zhruba na každých padesáti metrech – výklenky do stěn, kde bývaly za minulého režimu vstupy do protiatomových krytů a skladů Civilní obrany.

A právě do takového výklenku se musel před vystupujícími a „pelotonem“ davu ukrýt místní žebrák stabilně tu hrající na kytaru. Přivedla ho dvě páteční představení na mizinu?

Představení bylo dynamické a mělo i svůj tah na branku. Tedy spíše tah směrem k východu, vlastně severnímu východu z tunelu.

Děkovačka proběhla důstojně na horním okraji tunelu, před restaurací „Planeta Žižkov“. Díky primátorce Krnáčové a jejímu prosazení uzavření Husitské ulice měli účinkující i diváci prostor – v onom neprůjezdném úseku – k závěrečnému uvolnění. Kouzlem nechtěného tak primátorka pomohla festivalu TANEC PRAHA, který loňského roku zahajovala.

A holínky na chvíli osiřely. Alespoň do půl deváté…

Velice upřímně řečeno, kdybych zcela náhodou neasistoval při zkouškách představení „Neboj“ v jiné dny, které také probíhaly za plného provozu, tak bych z páteční pražské premiéry (kromě zvukových vjemů) téměř nic neměl. A to nejsem úplný lilipután!

NEBOJ

Koncept a choreografie: Nicole Mossoux
Režie: Nicole Mossoux a Patrick Bonté
Účinkují: Nikola Dubovanová, Lucie Hrochová, Pavla Koprivová, Daniel Kvašňovský, Rebeka Lonská, Michal Nagy, Juraj Mitro, Tereza Stachová, Viktor Černický, Matouš Adam
Umělecká spolupráce a pedagogické vedení: Pierre Nadaud
Světla: Patrick Bonté ve spolupráci s: Tomáš Morávek (Praha / Prague), za asistence: Jan Bečka (Brno)
Kostýmy: Judita Mejstříková, Dominika Hanzlíková, Adéla Vajdíková
Dokumentace projektu: Matouš Ondra
Hlasová příprava: Silvie Kudelová
Asistentka produkce: Michaela Zemčiková.

Foto: TANEC PRAHA a autor

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN