29. ročník mezinárodního festivalu současného umění
Pět zahraničních a sedm českých premiér letos uvede v rámci svého 29. ročníku mezinárodní festival současného umění, 4+4 dny v pohybu. Jeho centrem dění, jak výtvarným, tak divadelním, se stane tentokrát budova Hybernská 2 na Praze 1. Festival, jehož ústředním tématem je VNITRO, se v Praze uskuteční od 4. do 13. října 2024 a dalšími festivalovými místy budou vršovický Vzlet, divadlo Alfred ve dvoře a ARCHA+.
Loni, kdy se výtvarná a divadelní část rozdělily do dvou různých období roku, se festival letos opět vrací k formátu společného podzimního uvedení. V divadelní části programu bude uvedeno hned 7 českých a 5 zahraničních premiér. Soubor současného fyzického divadla Burkicom uvede svou novinku Slunce, která je apokalyptickou sci-fi o lidskosti, obrazem konce, který si přejeme zažít. Premiéra od Collective Coller bude zcela jiného žánru. Skutečný příběh zapomenuté tanečnice Zdeny Bronislawské Deylové, členky baletu Národního divadla, jejíž cesta vedla přes tanec, balet, jógu, poezii, ale i výslechy StB až do Indie, která zásadně ovlivnila její další život, ztvární výrazné osobnosti kathaku u nás, Ivana a Anežka Hessovy, v taneční inscenaci Já, Zdena. Jana Látalová, Marta Trpišovská, Lea Švejdová připravují inscenaci Stojíme v pohnutí, která je pohybově hudební expanzí do světa pohřebních rituálů, tradice plaček a oplakávačů, v kontextu historie i současnosti. Děti U je divadelní multižánrový projekt na podporu dětské paliativní péče v podání souboru Tantehorse a ohledává umělecké uchopení tématu naděje na dobrý život. Největší záhadu rozhlasového vysílání bude rozplétat soubor VOSTO5. Tragédie Liblice je amplifikované mysteriózní krimi, ve kterém se spojuje tradiční poetika Vosto5 se špionážním thrillerem Costa-Gavrasovského ražení a pokleslou televizní kriminálkou. Poslední premiéra na programu pak bude od nezávislé umělecké skupiny 8lidí.
Ze zahraničních tvůrců se českému publiku představí například Francouz Antoine Defoort. Inscenace Elles vivent (Ony žijí) je dle plátku Libération jediným divadelním představením o politice, na které by se diváci v této době měli jít podívat.MexičankaCristina Maldonado zve na své imerzivní dílo Infinite Game, vytvořené z příběhů a zkušeností lidí z různých zemí světa. U společného stolu vyzývá k meditaci nad každodenními praktikami souvisejícími s pamětí, trvalostí, kontinuitou a materiálními vztahy mezi živými a mrtvými. Kolektivní paměť je pak tématem inscenace Kono atari no dokoka francouzské choreografky Martine Pisani a japonsko-rakouského performera Michikazu Matsune, která měla světovou premiéru v loňském roce na festivalu v Avignonu. Rozšířený filmový zážitek, koncert i představení přinese norský multi-umělecký kolektiv VERDENSTEATRET, belgický ansámbl Voetvolk pak ohromí výbušnou a akční malířskou performance WASCO!, která z pohledu dětí a dospívající mládeže odhalí to, jak by vypadala svoboda, kdyby měla tvar.
„Zahraniční inscenace i české premiéry zpracovávají dokumentární i fiktivní formou originální příběhy, které podávají zprávu o současném světě a reflektují otázky lidské existence a společenských změn,” říká k divadelnímu programu jeho dramaturg Pavel Štorek.
Společně s divadelní částí se v prostorách Hybernské 2 uskuteční výtvarný výstavní projekt Místa činu, a to pod kurátorským vedením Kristýny Hájkové a Radka Wohlmutha. Součástí tohoto programu budou komentované prohlídky, diskuze a další doprovodný program.
Květen je lásky čas a v divadle PONEC je to také čas tance. Na scéně se protančí mladá krev – studenti pražské HAMU, stejně tak jako etablovaní tvůrci – Temporary Collective, Tantehorse či Spitfire Company. Symbolickým dárkem ke Dni matek může být inscenace F*cking Beautiful Spring. V příběhu o Marii a jejím dítěti, o zrození, o těle v těle, o křičícím šepotu a o zvucích, které tvoří prostor, je mateřství ústředním tématem. Na své si v květnovém programu divadla PONEC přijdou i děti a milovníci speciálních akcí. Rozkveťte s námi tancem!
Hlediště divadla PONEC je otevřené všem divákům bez rozdílu. Hned 1. května je na programu interaktivní taneční představení Barbora Látalová a kol.: Karneval zvířat, které je vhodné pro slyšící i neslyšící diváky, dospělé i děti od 5 let. Inscenace Karneval zvířat vznikla na motivy stejnojmenné hudební suity francouzského skladatele Camille Saint-Saënse. Díky dětem, které jsou součástí dění od začátku do konce, je pokaždé jiná a pokaždé zábavná. Přijďte se společně ponořit do světa velké zvířecí fantazie! V divadle PONEC je to poslední šance, oblíbená inscenace se po 11 letech loučí.
Neméně pestré je také spektrum účinkujících na jevišti. Během dvou večerů 4. a 5. 5. své aktuální počiny představí mladí talenti na začátku kariéry, studenti Katedry tance pražské HAMU. Naopak v čase již etablovaní tvůrci – režisérka Petra Tejnorová a choreografové a performeři Tereza Ondrová s Viktorem Černickým – dostanou prostor 14. 5. Derniéra participativního projektu Temporary Collective / Tereza Ondrová, Petra Tejnorová, Viktor Černický & kol.: DUETY začne ve 20 hodin a od 21.20 naváže karaoke párty. Diváci i účinkující si tak mohou „rozlučkový“ večer užít, jak se patří – a hlavně společně. Právě o komunikaci a společném bytí totiž DUETY jsou.
Naposledy v divadle PONEC bude 19. 5. k vidění inscenace Tantehorse: Piece of Pleasure. A je na co se těšit, protože představení uměleckého uskupení Tantehorse jsou pro diváka s otevřenou myslí a imaginací silný emocionální i spirituální zážitek. Nejinak je tomu v případě Piece of Pleasure – generační výpovědi o stavu bytí, kde krize jako status quo nehledá řešení ani překonání.
Multi-mediální show, zpověď baletky i workshopový víkend
Na pomezí tří žánrů o fenoménu pravdy
Po více než dvou letech se do Ostravy vrací projekt, který zde vznikl ještě pod taktovkou Kulturního centra Cooltour – Brave New Life. Multižánrová show na pomezí tance, divadla a koncertu vezme diváky na téměř orwellovskou cestu na Ministerstvo pravdy, tentokrát ve spolupráci MOVE Ostrava, Centra PANT a porubského Domu kultury Poklad.
Tématem tohoto multimediálního projektu je fenomén pravdy, všudypřítomné dezinformace a internetové hoaxy. Čili problematika stále aktuální. Proto jsme tentokrát přizvali také Centrum PANT, které se podobnými celospolečenskými problémy již dlouho a pečlivě zabývá. Po představení tak proběhne debata s českými novináři, kteří promluví o tom, jak se orientovat v době postfaktické a o novinářské etice. Pozvání do debaty moderované Kateřinou Huberovou, redaktorkou Českého rozhlasu Ostrava přijala Tereza Engelová – redaktorka a novinářka investigativně-analytického projektu https://hlidacipes.org, Pavlína Kvapilová – moderátorka, bývalá ředitelka divize ČT Nová média, konzultantka a autorka projektu Elegantní Česko a Vladimír Šiler – doktor teologie a religionista přednášející etiku na Filozofické fakultě Ostravské univerzity.
BRAVE NEW LIFE
Move Ostrava, Tabačka Kulturfabrik
PONDĚLÍ 28. listopadu 18:00
Dům kultury Poklad, Ostrava-Poruba
Vstupné: 250 Kč
Vstupenky v prodejizde a v pokladně DK Poklad
Docu-dance Miřenky Čechové odhalí neviditelné
V prosinci do Ostravy zavítá druhý díl unikátního docu-dance projektu oceňované české choreografky Miřenky Čechové Invisible II. Tato série pojednává o ženách – umělkyních, které se ztrácí z centra pozornosti. Vlivem politických událostí, věku, konce kariéry, mateřství nebo nerovné startovní čáry. V pro tanec netradičním prostředí ostravského klubu Brickhouse svůj „neviditelný“ autobiografický příběh o snech, pokoře, ambicích a iluzích, ale také o bolesti, tichu a koncích odhalí primabalerína Barbora Vašků Kaufmannová.
Víkend plný pohybu – jóga, současný tanec i hravé upside-down prvky
MOVEment Intensive je oblíbený formát pohybových workshopů v podání pečlivě vybraných kvalifikovaných lektorů. O listopadový MOVEment Intensive víkendse tak postará dvojice Jana Ryšlavá (jóga a mobilita) a absolventka londýnské konzervatoře Trinity Laban Tímea Szalontay (moderní asoučasný tanec). Ta účastníkům předá své zkušenosti založené především na tzv. Cunningham technique. Víkend plný pohybu zahájíme již v pátek 25. listopadu lekcí Hatha Yogy a sobota a neděle nabídne zájemcům mix workshopů současného a moderního tance, jógy a lekcí zaměřených na rozvoj mobility.
Všechny lekce proběhnou v ostravském Studiu Jogista, které sídlí v Dolní oblasti Vítkovice. Zájemci se mohou zúčastnit libovolného počtu lekcí, nebo celého vybraného bloku.
MOVEment INTENSIVE
s Janou Ryšlavou a Tímeou Szalontay
Světová premiéra prvního večera z aktivistické série Emergency Dances. Proběhla jako kurátorovaný večer tanečního aktivismu dvou mladých choreografek a autorek pod hlavičkou skupiny Tantehorse. Velkým stínem závěrečná neschopně moderovaná beseda.
O Akropolis se zpívá ve slavné písní (v originálním podání od Mireile Mathieu) ve smyslu rozloučení – „Akropolis, adieu“. Vzhledem k zajímavé návštěvě dvou aktuálně propojených tanečních aktovek v pražském paláci Akropolis by to však hned v úvodu chtělo napsat – „Akropolis, bon joueur!“
Kontrast i souvztažnosti
Uspořádat dvě, byť žánrově rozdílné, miniinscenace do jednoho večera není tak úplně jednoduchým oříškem… Pamatuji, jak se složitě vypořádávalo pražské Národní divadlo s uváděním různorodých operních aktovek. Tehdy ve večerech s lákavým názvem: „Bušení na železnou oponu“. Až je nakonec „raději“ zrušilo…
Proto hned úvodem musím vyseknout poklonu sdružení Tantehorse, že se do tak odvážného a i produkčně komplikovaného projektu vůbec pouštělo.
Po pravdě musím konstatovat, že se dramaturgicky i žánrově vydařilo jakési pomyslné tematické propojení obou, zdánlivě nesourodých, ženských dvojic interpretek. Živočišnější a více na improvizační vlně naladěné Johana Pocková se Sabinou Bočkovou v „Jámě Lvové“ byly příjemným kontrastem i doplněním hravějším a prokomponovaněji vystupujícím dívkám – Anně Benhákové a Ivetě Krmelové v aktovce „ENTENTIKY“.
Spojujícím tématem obou tanečních aktovek měla být mediální tematika. Upřímně řečeno, nalezla se spíše ve druhé aktovce „ENTENTIKY“. Jsem názoru, že „Jáma Lvová“ mohla být tematicky propojena s jakoukoli jinou, emočně vypjatou událostí či problematikou. Jako když malíř, do soutěže s tématem „Předjaří“, mírně přemaluje podzimní obraz ze zadních útrob ateliéru – a odešle jej mezi soutěžní příspěvky.
Zleva Sabina Bočková a Johana Pocková
Evidentně nezvládnutou tečkou večera byla závěrečná beseda. Sebestředná moderátorka, bez náznaku zpětné vazby a potřeb diváka, dozvědět se něco více o genezi inscenace, neustále omílala klišé svých (předem připravených?) poněkud odvádějících infantilních otázek. Nebyla téměř vůbec schopna a ochotna dát prostor divákům, aby se ptali tvůrců! Jedním slovem – tragédie!
Jáma a kyvadlo
„Jáma Lvová“ sázela na živou hudbu, emoční vypětí. Zároveň se v ní úročila (ne)dávná společná vystoupení obou hlavních a jediných protagonistek. Ty někdy až nadužívají synchronní formu svého vystoupení. Evokují tím „zrcadlení se“? Působí to důrazněji i v tom kontextu, že jména protagonistek Pocková a Bočková zní verbálně téměř totožně. (Zvláště, když si někdo nedělá problémy s přesnou výslovností.)
Co mne k těm úvahám vede? Johanu Pockovou a Sabinu Bočkovou jsem měl tu čest vidět v nepříliš vzdáleném časovém horizontu hned třikrát. Nejprve na jaře, v industriálním prostředí karlínského „Přístavu“, v rámci přehlídky TANEC PRAHA 2019. Necelý týden před premiérou v Akropoli, zhruba kilometr a půl pod kopcem s Akropolí – při zahajování nové sezóny v divadle PONEC. A nyní tedy tady ve světové premiéře.
„Jáma Lvová“ skutečně naplnila až po okraj džbán emocí. Johana i Sabina ze sebe vydávaly maximum a divákům evokovaly, kromě „předepsaných“ mediálních otázek, i další paralely. Nabízela se problematika sufražetek, kariérismu i lesbické náznaky. Rudé podšívky jejich kostýmů evokovaly i prorůstání komunistických vlivů do dnešní společnosti.
Představení JÁMA LVOVÁ místy zašimralo i na lesbickou notu
Mírným problémem obou interpretek bylo větší a kompaktnější využití prostoru. Možná je to tím, že tak často nevystupují na tak hlubokém jevišti jako je v sále Akropole?
Velkým kladem „Jámy Lvové“ byla živá hudba Lukáše Palána. Ta dodala představení nejen „podkreslující šťávu“, ale zejména navozovala potřebné emoce a skýtala, či přímo vytvářela improvizační prostor!
Johana Pocková, Sabina Bočková: »Jáma Lvová«
„Přímý přenos pro moc emocí“
Představení zpracovává téma mediální manipulace z pozice média samotného. Dvě performerky se stávají ztělesněním fyzických a vizuálních obrazů mediálního prostoru a zkoumají jeho emocionální tlak na pozorovatele.
Představení vzniklo za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Státního fondu ČR.
Kde zůstaly dva špalíky?
Milé lidové rozpočítadlo dalo název aktovce druhé – „ENTENTIKY“. A určitě korespondovalo s její hravostí. Zároveň zřejmě mělo trefně vyjadřovat monotónnost mediálního soukolí, které svými výstupy až semele…
Obě protagonistky ENTENTIKY využívaly celý prostor pódia
Na této krátké inscenaci je znát, že jsou protagonistky vedeny autorkou, scenáristkou a choreografkou. To vše v jedné osobě Denisou Musilovou.V „pozici“ inspicienta je i předem nahraný hudební a zvukový záznam, který jim určuje momenty změn a vůbec jevištního pohybu.
„ENTENTIKY“ určitě lineárněji a prvoplánověji evokovaly mediální manipulaci. Ať již se čtenářem tisku, televizním divákem, rozhlasovým posluchačem či uživatelem internetového zpravodajství. Zvukové historické dotáčky s hlasem Hitlera či Stalina navozovaly atmosféru oné „goebelsovské manipulace“. Anna Benháková i Iveta Krmelová dokázaly využít – na rozdíl od jejich „předtanečnic“ – celou hloubku i šíři pódia.
Otázkou je, zda nemělo být dramaturgické zařazení aktovek opačné? Od spíše konkrétní inscenace „ENTENTIKY“ k abstrakci „Jámy Lvové“?
Nicméně, přesně podle rozpočítadla „ENTENTIKY“, se Denise Musilové, Anně i Ivetě podařilo dostat „čerta z elektriky“. I kostlivce ze skříně! A o to jim jistě šlo.
Denisa Musilová: »ENTENTIKY«
„Reality show a experiment vytrvalosti v jednom“
Představení se zabývá důsledky psychické a fyzické zátěže způsobené extrémní záplavou a sledováním zpráv, nemocí, zvanou Headline Stress Disorder. Choreografka pro své performerky Annu Benhákovou a Ivetu Krmelovou připravila simulaci stresové aktivity, která se bude odehrávat v přímém přenosu, částečně on line a částečně přímo před zraky diváků.
Koncept, režie, choreografie: Denisa Musilová
Performance: Anna Benháková a Iveta Krmelová
Hudba: Aleš Kauer
Anna Benháková a Iveta Krmelová se do představenín ENTENTIKY pustily s vervou
Projekt Emergency Dances vznikl v koprodukci s Palácem Akropolis a za podpory Ministerstva kultury ČR, hlavního města Praha a Státního fondu kultury ČR.
Odnikud nikam – beseda bez koncepce!
Jak již jsem předeslal, po představení následovala naprosto jednostranně a amatérsky (ne)připravená beseda. Měl jsem dojem, že jsem na nějaké akci průzkumu trhu a nikoli na setkání se tvůrci!!! A moderátorka? Ta, že si zřejmě něco o vedení besedy nastudovala z „amerických příruček“ typu „moderátorem snadno a rychle“!
Problémem již bylo neozvučení této besedy. Chápu snahu o neformálnost, ale už absence zvuku dělá v sále nepřehlednost a zmatek! Dost zaplněné auditorium dávalo šanci dobré besedy. Určitě. Diváci byli lačni po informacích. Zcela jistě. Ale…
Moderátorka, která se (raději?) ani úvodem nepředstavila, nedala prostor dotazům diváků. Hodně lidí se chtělo dozvědět (jak potom v předsálí naštvaně reagovali) genezi i okolnosti vzniku představení. Další zajímaly jiné okolnosti. „Anonymní“ moderátorka však dávala téměř výhradně slovo stejně sebestředným lidem, jako ona sama. Ti tomu byli rádi a řešili zde naprosto nepatřičně a „mimo mísu“ své subjektivní pocity. Moderátorka je, po celý prostor, nedostala do patřičných mezí.
Takže z této „besedy“ jsme se dozvěděli, co říkala představení „babka Dymáková“, ale nikoli důležité reakce, pocity a úvahy herců. Natož dalších tvůrců!!!
Nedošlo na otázky hudby, dramaturgie. Stále se jen povrchně omílaly emoce představení „Jáma Lvová“ a mírně se „chodilo po špičkách“ kolem „ENTENTIKY“. Takzvaná beseda spěla odnikud nikam. Vlastně, s besedou to nemělo pranic společného. Tato „moderátorka“ by se měla hodně co učit třeba na besedách souboru 420PEOPLE.
