Nová čtenářská soutěž o tři knížky s podpisem autora PAVLA ŠMIDRKALA

SOUTĚŽ UKONČENA – BUDEME VÁS INFORMOVAT O VYLOSOVÁNÍ VÍTĚZŮ!!! Kdo se bude těšit na knížku s autogramem a věnováním od autora?

Po roce přichází TANEČNÍ MAGAZÍN opět se soutěží. Tentokrát o tři výtisky zbrusu nové knížky „Babráci“ z pera (anebo počítače?) Pavla Šmidrkala.

Nový titul „Babráci“ je souborem devíti povídek Již jejich názvy dávají tušit, že se vesměs jedná o reminiscenci na autorovo mládí. Namátkou uveďme třeba: „Budeme chvíli dospělí“, „Krůček do rádia“, „Hotovo, točit“, nebo „Dlouhá louže“. Publikaci vydala i současně vytiskla Nová tiskárna Pelhřimov spol. s r. o. A o její grafické řešení a zlom se postaral syn autora, Marek Šmidrkal.

Knižní Babráci” měli hned několik slavnostních křtů. V jihočeských lázních Bechyně, v nedaleké unikátní Obrazárně a zemědělském muzeu Špejchar Želeč, ale také v knižní prodejně Kosmas na hlavním Pernštejnském náměstí v Pardubicích. Samozřejmě se křtila i v Praze, za účasti režiséra Zdeňka Trošky, baletního mága Vlastimila Harapese a herečky Jarmily Švehlové i dalších osobností.

S autorem této knížky TANEČNÍ MAGAZÍN uveřejnil rozhovor (na jiném místě této stránky) a na jeho základech vznikla také nynější soutěžní otázka:

Kdo knížku »BABRÁCI« ilustroval a jaký má vztah ke spisovateli PAVLU ŠMIDRKALOVI?“

Prosíme, své odpovědi posílejte do redakce TANEČNÍHO MAGAZÍNU mailem na mailovou adresu: info@tanecnimagazin.cz .

Ke své odpovědi uveďte, prosím, své celé jméno, vlastní mailovou adresu, poštovní adresu a popřípadě i telefonické spojení.

Uzávěrka soutěže o tři výtisky knížky PAVLA ŠMIDRKALA „BABRÁCI“ je: ve čtvrtek 25. dubna ve 24.00 hodin.

Na křtu knížky v jihočeských lázních Bechyně si společně zazpívali kmotři knížky Luděk Sobota a operní pěvkyně Michaela Kartáková (vpravo s knížkou v levé ruce)

Těšíme se na vaše (určitě správné) odpovědi!

:-))

Foto: archiv Pavla Šmidrkala a OSVĚTÁŘI JIHU

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor se spisovatelem, kritikem a kurátorem výstav PAVLEM ŠMIDRKALEM

„Do tanečních jsem chodil dokonce dvakrát.“

Je jihočechem jako poleno. Dokonce, níže o sobě prozrazuje, že se jako to poleno prezentoval i v tanečních. PAVEL ŠMIDRKAL, pomyslně křtěný řekou Lužnicí v Bechyni, se na cestu kultury vydal hned od mládí. Spoluorganizoval vojenské festivaly i řídil workshopy (tehdy se nazývaly ještě „tvůrčími dílnami“) mladých literárních autorů. Dnes navíc pořádá a je kurátorem řady výstav. Bývá odborným licitárorem obrazových aukcí, píše články do příslušných výtvarných periodik. A hlavně – sám se tím literárním autorem stal. Po řadě výtvarných monografií vydal velmi vtipnou a milou knížku s originálním názvem „Babráci“. A právě od ní náš rozhovor odstartoval.

Knížka „Babráci” není Vaší  prvotinou, ale je premiérovou povídkovou knížkou. Jak dlouho jste ji měl připravenou takzvaně „v šuplíku”?

Napsal jsem ji před mnoha lety a vrátil se k ní začátkem loňského roku. Některé povídky jsem upravil a předal rukopis zkušenému redaktorovi Liboru Hlaváčkovi a ten pravil: ,Je to kvalitní, je to k vydání´. Pojmenoval ten můj žánr ,literárními groteskami´ a napsal závěrečnou ,Zámluvu´.“

Na křtu knihy Babráci” předávala PAVLU ŠMIDRKALOVI  (s mikrofonem vlevo) sladkou verzi jeho knihy  operní pěvkyně Michaela Katráková a nakladatel Bedřich Kocman

Vydal jste již krásné umělecké monografie malířů, jak jste se Vy vůbec k tomu  výtvarnému umění dostal?

Někdy, přibližně od roku 1978, jsem organizoval výstavky obrázků kamarádům v klubech či kavárnách. A troufl si jejich díla i hodnotit a komentovat. A tak se mi začínali ozývat dědicové výtvarných pozůstalostí a já je postupně prezentoval ve výstavních síních a k mnohým autorům potom i napsal publikace.“

Kterou ze svých vydaných knížek byste postavil na pomyslný nejvyšší stupínek? Která je Vám svou náplní i naturelem nejbližší?

Nejvýš si cením monografie Karla Molnára a Gustava Macouna z pelhřimovské edice Probuzené palety, protože mapují dílo významných malířů a strhl se o ně velký zájem. Nejmilejší je mi kniha ,Kolovrz, starý reklamní plakát´. Hřeje totiž skvělou minulostí reklamy. A na nočním stolku se mi nepřetržitě povaluje Jiří Šlitr. Knížka se jmenuje ,Moment, ostřím tužku´ a ,přisypal´ jsem tam i obrázky Jiřího Suchého, abych tuhle ,partu´ netrhal.“

Malujete sám aktivně obrazy, nebo se věnujete třeba grafice?

Tak ani k jedné této činnosti jsem nebyl obdařen. Čekám, jestli se ve mně neprobudí alespoň záchvěvy kreslířské, ale je to zatím čekání trochu marné.“

Kdo je Vaším nejoblíbenějším výtvarným umělcem? A proč?

Jmenovat jediného určitě nedokážu. Byl by to pestrý růženec jmen. Ale prozradím, že mě fascinuje Alois Bílek. V roce 1913 začínal v Paříži s abstrakcí, spolu s Františkem Kupkou, ale brzy z této cesty zběhl a přiklonil se k realistické malbě. To byl totální omyl. Jeho abstraktní oleje téměř nezahlédnete. A když ano, budou stát milióny korun. Zatímco jeho obrazy stejné velikosti s tématem třeba sklizně vyjdou stěží na 30.000 Kč. Co na něm obdivuji? To je práce s barvou a tvarem.“

PAVEL ŠMIDRKAL  (tentokrát vpravo) v Obrazárně Špejchar Želeč s harfou a  fotografem Milošem Burkhardtem

Věnujete se nějakému sportu. Třeba rekondičně po Vaší vážné operaci srdce?

Pěstuji nyní jedině ranní rozcvičky. Ale v mládí jsem bruslil a lyžoval. Dneska z toho zbývají pouhé procházky.“

Sledujete sportovní přenosy v televizi? A které patří k Vašim nejoblíbenějším?

Víte, utvořil jsem si takovou zvláštní kombinaci. Hokej a krasobruslení. Hokej mám rád pro jeho bojovnost, napětí a náhlé zvraty. Krasobruslení pro opojnou ladnost pohybu ve spojení s hudbou.“ 

PAVEL ŠMIDRKAL (vlevo) uváděl i legendárního houslistu, spolupracovníka Vladimíra Mišíka, Michala Prokopa i zpívajícího novináře Josefa Klímy – Jana Hrubého. Uprostřed snímku balí fidlátka” harfenista Sean Barry, který je nově doprovázejícím hudebníkem zpěvačky Lenky Filipové. Ta byla zas dlouhou dobu sousedkou PAVLA ŠMIDRKALA. Svět je prostě malý…

Chodil jste v mládí do tanečních?

Chodil, dokonce dvakrát. Do taneční přípravky na devítiletce, což bylo také hodně o společenském chování. A pak později na střední škole. Vytesali ze mne, tenkrát v Táboře, dřevorubeckého tanečníka. A já se tím pádem stále neodvažoval vyzvat k tanci tu nejlepší a zároveň nejkrásnější dívku v kurzech. Piloval jsem doma valčík s maminkou, abych na závěrečném věnečku konečně provedl obdivovanou dívku. Avšak ona nepřišla! Měla angínu.“ 

Jdete si někdy s manželkou jen tak zatančit?

Manželka Petra tančí ráda a ze mne si dělá legraci. Chodíme nejradši někam do kavárny, kde se tančí všelijak, ale také na plesy a tam manželku ,přihrávám´ (ve vší počestnosti 🙂  ) přátelům a ,ulejvám´ se do chvíle, než mě vyzve nějaká kamarádka. Svoji neobratnost pak vymluvím na bolavé koleno, abych si ,neutrhl kšandu´.“ 

PAVEL ŠMIDRKAL se svou manželkou a zároveň také ilustrátorkou jeho nové knížky Babráci” Petrou Skluzáčkovou

Jste příznivcem klasického baletu? Zajdete na něj občas do divadla?

Obdivuji ho, uznávám. Ale musím ke své hanbě přiznat, že za celý život jsem byl na takovém představení jen párkrát.“

Jaký máte názor na moderní formy tance?

Obecně platí, že tanec se stále vyvíjí a nabízí nová překvapení. Mám rád novinky a experimenty. Rovněž mám v oblibě kolektivní taneční formace a výrazový tanec.“ 

Sledujete občas televizní show StarDance a co jí říkáte?

Je to vznešená, krásná podívaná s lehkostí komentovaná. Je o lidech s láskou k pohybu, byť někdy trochu vydřeném. Škoda, že tento projekt je převzatý ze zahraničí… Chtěl bych v této oblasti a žánru zažít původní český nápad.“

Dříve jste spoluorganizoval vojenské kulturní soutěže ASUT (Armádní soutěž umělecké tvorby). Tam se pravidelně zaskvělo hned několik souborů lidového tance a zpěvu. Jak vidíte tuto folklórní oblast dnes?

Folklór je starou, vykrášlenou lodí, která vplouvá do přístavu našich dnů. A protože existuje řada folklórních souborů s mladými lidmi, věřím, že sláva lidového tance nevyhasne. Nikdy.“ 

Máte nějakého oblíbeného tanečníka či tanečnici? Anebo choreografa?

Vlastimila Harapese. Pro jeho všestranný talent. Známe se osobně, navštěvuje i ,moje´ výstavy a pokřtil, spolu s herečkou i malířkou v jedné osobě Jarmilou Švehlovou a režisérem Zdeňkem Troškou, ,Babráky´.“ 

Pavel Šmidrkal na snímku Hany Ferrarové uvádí výstavu v jihočeské Želči

Nedávno, počátkem tohoto roku, se Vám stala nepříjemná situace v České televizi. Váš portrét (přes celou obrazovku) byl omylem spojen s osobou s temnou minulostí i nepříliš chvályhodnými praktikami dnes. Jak jste se s  touto nespravedlivou a hrubou diskreditací vyrovnal?

Nikdy bych býval neuvěřil, že ve zpravodajství veřejnoprávní televize panuje takový chaos. Že ,zmotají´ při velmi zásadním reportážním sdělení tváře dvou odlišných osob. Žádal jsem, samozřejmě, omluvu. Ta ale v televizi vyzněla jako úplná fraška. Mstili se mně za to, že jsem je donutil k veřejné omluvě. Zároveň se potvrdilo, že amatéři jsou všude. Je to vlastně smutné, kam se dnes vytratila profesionalita a slušnost, spojená se ctí…“

Budete tuto, osobně pro Vás velmi nepříjemnou, situaci nějak dále řešit?

O celém případu bude ještě jednat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a také Komise pro sdělovací prostředky Senátu PČR. Odhaduji, že se to celé rozplyne do ztracena. Všichni se totiž bojí odvety ,televizních tesáků´.“

Majitel Galerie Špejchar Želeč pan Martin Novák (úplně vlevo) rozdal zpěváku a herci Robertu Nebřenskému, největšímu českému grafikovi Pavlu Benešovi a malířce Ivě Fialové (s níž TANEČNÍ MAGAZÍN uveřejnil rozhovor již v roce 2017) knížku z pera PAVLA ŠMIDRKALA Gustav Macoun – Balada o soumraku” (za majitelem galerie panem Novákem hodně skryt kurátor této výstavy a autor rozhovoru)

Právě pilně připravujete posmrtnou výstavu karikaturisty Jiřího Wintera, známého jako Neprakta. Mne by závěrem zajímalo, zda se Vy sám osobně považujete za praktického člověka? Anebo za nepraktu”?

Ani jedno, ani druhé. Jsem spíš trochu popleta a zmatkář.

Děkuji za rozhovor. Přeji – i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU – břitké pero kritika, inspiraci pro nové knížky, šťastné obě ruce při výběru nových vystavujících… A hlavně závěrečné zadostiučinění při oné velké nespravedlnosti na obrazovkách veřejnoprávní České televize. Přesně v intencích úsloví: Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.”

Foto: Hana Ferrarová, archiv Pavla Šmidrkala a Dušan Dostál

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Babovřesky 3 zatím vedou!

Zdá se, že Babovřesky 3 režiséra Zdeňka Trošky si vedou mimořádně dobře na festivalu Hrnec smíchu. Diváci se smáli přesně celou čtvrtinu filmu.

 

 

 

Zdeněk Troška uvedl soutěžní Babovřesky 3, diváci se smáli přesně celou
čtvrtinu filmu

Festivalové pondělí uvedlo jako soutěžní projekci od 19.30 hodin snímek
Babovřesky 3 režiséra Zdeňka Trošky, který doplnilo tradiční setkání před
oponou – beseda diváků se členy filmařské delegace.  A filmařská delegace s
volacími znaky Babovřesky 3 byla opravdu početná: režisér Zdeněk Troška,
herečky Jana Altmanová, Jarmila Bursová, Růžena Havlová, Jaroslava
Ulrichová, herec Radek Zima. Festivalové dění však začalo již v ranních
hodinách, kdy jsme od  8.30 hodin promítali pro základní a mateřské školy
pásmo pohádek. V 15 hodin proběhl v sále Kina 70 workshop Ondřeje Kepky
zaměřený na práci s fotoaparátem, kamerou, střihem a zvukem. V 15.30 hodin
byl uveden 1. blok komedií České televize (Nevinné lži,  Neviditelní, Marta
a Věra). Z doprovodných akcí velký zájem vzbudilo Čarování s bublinami –
„Bubble show Pavla Rollera, na který navázal koncert muzikálové zpěvačky
Ireny Kousalové. V 19 hodin se ve Společenském sále Kina 70 uskutečnila
vernisáž výstavy Procházka historickým jádrem Nového Města nad Metují
(výstava je ke zhlédnutí po dobu konání festivalu).

Hrnec_4_0019

Komedie Babovřesky 3 byla soutěžní projekcí. V sále Kina 70 tak nechyběla
trojice našich časoměřičů, která zaznamenala, že během promítání se diváci
projevovali slyšitelným smíchem po dobu 1596 sekund, což je 25,82 procent z
celkové stopáže filmu (6180 sekund).

Zdeněk Troška odpovídal na otázku, čeho by mělo být v dobré komedii jen
“Trošku” a čeho hodně?

“Jako šafránu by mělo být té každodenní obyčejnosti a vulgarity, která bohužel proniká na stránky knih a plátna kin.
Já neznám skoro český film, kde by se nesouložilo, kde by herečka neukázala
svoje přednosti a tak dále. Jestli se režiséři domnívají, že jsou tím
odvážní, tak to zaspali dobu. To bylo možná odvážné před revolucí. Toho by
mělo být v komediích opravdu jen trošku. V nezbytně nutných případech…
A čeho by mělo být naopak hodně? Lehkosti života, pohody, lásky a to přímo
biblické lásky k bližnímu. V tom je to kouzlo,  lidé se musí mít  rádi. Humor může
být ironický, sarkastický, ale nesmí být sprostý.  Komedie by měla být
pohlazením, radostí a měla by být úsměvná od začátku do konce.”

 

Zdroj: www.hrnecsmichu.cz

Foto:hrnecsmíchu.cz

Taneční magazín

 

Vlastimil Harapes oslavil narozeniny Ivy Janžurové a Zdeňka Trošky

Vlastimil Harapes popřál “hodně štěstí, zdraví” Ivě Janžurové a Zdeňku Troškovi na 9. setkání profesně úspěšných lidí v hotelu Savoy

Pražský hotel Savoy byl hostitelem v pořadí 9. profesního setkání magazínu Best of. Hosté měli jedinečnou příležitost být při slavnostním přestřižení pásky do restaurace Hradčany v nově zrekonstruovaných prostorech hotelu. Zdese odehrávala stěžejní část programu. Červenou stuhu přestřihl režisér Zdeněk Troška spolu s generální ředitelkou hotelu Alicjou Heziuk Raith a pořadatelkou tradičního profesního setkání Michaelou Lejskovou.

foto_Petr_Mráček09

Michaela Lejsková, Zdeněk Troška a Alicja Heziuk Raith

Zúčastněné provázeli večerem lektor rétoriky Jan Přeučil a modelka Aneta Vignerová, která si moderování vyzkoušela vůbec poprvé. Díky podpoře profesionálního partnera si vedla velmi dobře! Spolu tak uvedli umělce, kteří představili rozličné hudební žánry a nástroje. Jaroslav Svěcený mistrovsky zahájil banket vystoupením na housle. Barbora Plachá představila okouzlujícím způsobem hru na harfu. Lustry se zachvěly při famózním výkonu Mariana Vojtka a Michaely Gemrotové, kteří zazpívali titulní píseň muzikálu Fantom of the Opera. Poslední hudební vystoupení patřilo Petru Maláskovi, který doprovodil na piano operní pěvkyni Andreu Tögel Kalivodovou.

foto_Petr_Mráček20

Andrea Tögel Kalivodová a Petr Malásek

foto_Petra_Krausová08

Jaroslav Svěcený

V Hotelu Savoy po?ádal magazin Best Of své 9. profesní setkání

Marian Vojtko a Michaela Gemrotová

Oslavou narozenin Ivy Janžurové a Zdeňka Trošky vyvrcholil hlavní program slavnostního večera v hotelu Savoy, jehož cílem bylo propojit lidi vynikající ve svých profesích.

Narozeninové  Hodně štěstí, zdraví, kterým všichni přítomní přáli oslavencům Zdeňku Troškovi (62) a herečce Ivě Janžurové (74), zaznělo taktéž v doprovodu Petra Maláska.

Oslavencům přála celá řada přátel a kolegů,  kteří na slavnostní událost dorazili. Nechyběl ani Národní umělec Vlastimil Harapes. Společně tak rozkrojili dort připomínající čtyřlístek, který pro ně připravil šéfkuchař Petr Patočka. Oba vážení hosté a oslavenci večera obdrželi krásné dárky, jako například portréty od autora Roberta Vana, dárky od automobilky Paugeot, společnosti Clinique, víno Stepeleton a Springer, perníkové dárky od Pavla Janoše z Pardubic a dáma samozřejmě růže, které pro ni cestovaly až z Ekvádoru a vázal je florista Ivan Šabaltúra.

fotoCzpPraha001001147

V Hotelu Savoy po?ádal magazin Best Of své 9. profesní setkání

V Hotelu Savoy po?ádal magazin Best Of své 9. profesní setkání

Iva Janžurová a Zdeněk Troška

foto_Petra_Krausová64

Zdeněk Troška

Při této příležitosti bylo podpořeno pět neziskových organizací. Asante Kenya, kterou představila zakladatelka Lejla Abbasová. Buněčná terapie, o jejímž významu promluvila ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV a senátorka prof. Eva Syková. Výbor dobré vůle – nadace Olgy Havlové, kterou řídí paní Milena Černá. Za Nadační fond Ivana Hlinky se dostavil Ondřej Šebek, člen výkonného výboru Českého svazu ledního hokeje. Již tradičně nechyběl Český výbor pro Unicef v čele s ředitelkou Pavlou Gomba.

Operní diva Andrea Tögel Kalivodová se zapojila do projektu, jehož cílem bylo pomoci neziskové organizaci Unicef. Ve svém novém voze Peugeot 308, který ten den od automobilky Peugeot slavnostně převzala,  přivezla na 9. profesní setkání magazínu Best of a hotelu Savoy adoptivní, dobrovolníky ručně šité panenky, které slouží pro účel získání prostředků na očkování dětí proti šesti základním smrtelným nemocem. „Chci ve svém novém voze Peugeot vozit našeho syna, proto jsem se rozhodla ho co  nejdříve otestovat a naložila jsem celou posádku panenek. Ty patří Unicefu, který za jejich prodej získává možnost očkování dětí v zemích třetího světa. Děti jsou moje téma a považuji za důležité pomáhat těm, které nemají možnosti  potřebné pro svůj život. Panenky jsem dovezla bezpečně, jsem opatrná řidička“, vysvětluje
operní diva.

foto_Petra_Krausová61

Lejla Abbasová

Jan Přeučil, moderátor slavnostní události, přivítal operní pěvkyni jemu vlastním gentlemanským způsobem. Pomohl dámě nejen z vozu, ale i s množstvím panenek, které měly charitativní záměr.

foto_Petra_Krausová40

pořadatelka Michaela Lejsková

Andreu jsme ten večer viděli dokonce dvakrát. Jednu živou, která vystoupila v doprovodu pianisty Petra Maláska, a tu druhou z látek, věnovaných návrhářkou Gábinou Páralovou. Ta látková se stala předmětem adopce na tradičním profesním setkání, jehož hlavním partnerem byla taktéž automobilka Peugeot. „Na vystoupení jsme přijely hned dvě Andrey. Ta látková Andrea byla dárkem pořadatelky Michaely Lejskové, která mě takto ušila už podruhé za tím stejným účelem. Poprvé se panenka prodala tak rychle, že jsem ji ani neviděla, tak jsem si tuhle mohla konečně užít.“

fotoCzpPraha001001023

V Hotelu Savoy po?ádal magazin Best Of své 9. profesní setkání

9. profesní setkání magazínu Best of a hotelu Savoy se konalo za podpory hlavních partnerů direct marketingové agentury 5P Agency, Mejta Zlín – ručně šité obleky na míru, automobilky Peugeot, autosalonu Peugeot Kopecký a společnosti Quintesentially Lifestyle, Partnerů Clinique, Stapleton a Springer, Hruška Design, Czech Masters, Pilsner Urquell, Kamila Vodochodská a Sisel Kaffé.

Zeptali jsme se ….

Vlastimil Harapes
Taneční magazín

1. Blíží se doba dovolených. Kam by Vás to nejvíce lákalo?

“Do Říma. Je tam nejlepší atmosféra jakou znám a dobře se mi tam dýchá. I přes to, že je to velké město, moře přece jen čistí ovzduší, mám to tam rád.”

Bez názvu

Foto: www.ibestof.cz a Dušan Dostál

Taneční magazín